16 Ad 52/2016 - 109

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: R. K., nar. X, bytem P., zastoupeného: Mgr. Ondřej Faist, advokát se sídlem Kamenická 1, 301 12 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 2.5.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 č.j. MPSV-2016/12185-914/1 o příspěvek na zvláštní pomůcku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Včasnou žalobou ze dne 2.5.2016, v níž zrekapituloval řízení před správním orgánem, se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 č.j. MPSV 2016/12185-914/1, kdy namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož vůbec není zřejmé, na základě jakých skutečností bylo aplikováno ust. § 12 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen zákon), tj. bod III. A. žaloby. Dále v bodě III. B. žaloby namítal nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 pro nesprávnou aplikaci zákona č. 329/2011 Sb.; současně bylo vytýkáno, že žalovaný se nijak nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Plzni (dále jen ÚP) ze dne 24.11.2015. Dle žalobce ani z rozhodnutí (předcházejícího) ze dne 24.11.2015, ani z žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaké důkazy byly v řízení provedeny, jaké skutečnosti z provedených důkazů byly vyvozeny, resp. jakými úvahami se žalovaný a ÚP řídil při hodnocení důkazů, resp. při aplikaci právních norem. Pokud žalobce nevěděl, na základě jakých podkladů bylo rozhodnuto, resp. neznal úvahy, kterými se ÚP řídil při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů, nebyla mu dána možnost se k těmto vyjádřit. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 24.11.2015 jsou doslovně uvedeny skutečnosti uvedené v oznámení o zahájení řízení o přeplatku ze dne 6.11.2015. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že je naplněno ust. § 12 odst. 1 písm. f) zákona, neboť žalobce použil příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání. Tento rozpor spatřuje žalovaný zřejmě ve skutečnosti, že výše příspěvku byla vyčíslena na základě nabídky firmy Milan Jenčovský, když tato firma úpravu neprováděla. S takovýmto hodnocením se však není možné ztotožnit, neboť žádné rozhodnutí nestanovilo žalobci povinnost, aby úpravy, na které čerpal příspěvek na zvláštní pomůcku, prováděla právě firma Milan Jenčovský. Z rozhodnutí ÚP ze dne 24.11.2015 nevyplývá, že ÚP aplikoval § 12 odst. 1 písm. f) zákona, žalovaný tuto vadu v průběhu odvolacího řízení zcela pominul. Z napadeného rozhodnutí, resp. z rozhodnutí ÚP není zřejmé, jaké pomůcky, resp. jaká část individuálních úprav, nemá být provedena. Tyto námitky žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal. Žalobce uvedl, že závěr ÚP o tom, že vozidlo Avia, do kterého byla pomůcka, na kterou byl žalobci přiznán příspěvek, instalována, je nepojízdné, resp., že má technickou kontrolu pouze do 4.11.2015, neodpovídá realitě. Předmětné vozidlo Avia je plně pojízdné, byla mu též udělena technická kontrola, a to nikoli pouze na jeden měsíc, nýbrž na dobu do 5.10.2016, o tomto žalobce ÚP informoval. Pokud bylo žalobci vytýkáno, že nebyly namontovány kolejnice pro kotvení vozíku, tyto původně skutečně nebyly namontovány, a to z důvodu, že znemožňovaly pohyb vozíku v automobilu, žalobce však ihned poté, co byl upozorněn na skutečnost, že kolejnice pro kotvení vozíku musí být v automobilu namontovány, tuto montáž provedl. Žalobce rozhodně nesouhlasil se závěrem, že se v případě vozidla Avia nejedná o pojízdnou dílnu a opakovaně sdělil, že vozidlo Avia je pojízdné, má plnohodnotnou technickou kontrolu a je jím využíváno jako pojízdná dílna k jeho podnikání dle živnostenského oprávnění. Je evidentní, že není splněna ani jedna z podmínek dle ust. § 12 odst. 1 písm. a) až g) zákona tak, aby mohlo být rozhodnuto o povinnosti žalobce vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku. Žalobce provedl úpravu motorového vozidla, tj. do vozidla instaloval zvláštní pomůcku dle rozhodnutí ze dne 1.6.2015, na tuto úpravu, resp. instalaci vozidla použil příspěvek na zvláštní pomůcku přiznaný, tuto pomůcku využívá k realizaci pracovního uplatnění. Závěrem bylo požadováno zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 1.3.2016 a vrácení věci žalovanému k novému rozhodnutí, současně byla požadována i náhrada nákladů řízení. (K žalobě připojil kopii napadeného rozhodnutí.) Součástí žaloby učinil žalobce žádost o přiznání odkladného účinku žalobě, resp. žádal o osvobození od soudního poplatku, o čemž bylo rozhodnuto pravomocným usnesením zdejšího soudu č.j. 16Ad 52/2016-76 ze dne 6.6.2016 tak, že výrokem I. byl návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut a výrokem II. byla jeho žádost o osvobození od soudních poplatků odmítnuta. Napadeným rozhodnutím ze dne 1.3.2016 č.j. MPSV 2016/12185-914/1 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ÚP ze dne 24.11.2015 č.j. 384439/15/PM, kterým bylo podle § 28 zákona rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku přiznané ve výši 223.457,-Kč a o povinnosti žalobce vrátit uvedený přeplatek do dne 31.12.2015 na účet úřadu, který rozhodnutí vydal. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.3.2016 žalovaný popsal průběh řízení a současně připomněl, že byl žalobce upozorněn na své povinnosti ve vztahu k přiznanému příspěvku a také uvedl důvody zamítnutí včasného odvolání žalobce proti rozhodnutí ÚP ze dne 24.11.2015. Dále bylo mimo jiné uvedeno, že ÚP v odůvodnění rozhodnutí č. j. 185185/15/PM ze dne 01.06.2015 sdělil, že podkladem pro stanovení výše příspěvku byla doložená cenová nabídka za požadovanou dodatečnou úpravu motorového vozidla ze dne 16.10.2014 v celkové výši 248.285,-Kč včetně DPH od dodavatele firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů. Na základě předběžného rozpočtu byla stanovena výše příspěvku na zvláštní pomůcku ve výši 223.457,-Kč. Žalobce byl upozorněn, že jestliže nastanou změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku, který je tímto rozhodnutím přiznán, je povinen tyto skutečnosti ohlásit ÚP do 8 dnů od jejich vzniku. Dále byl upozorněn, že osoba, které byl vyplacen příspěvek na zvláštní pomůcku, je povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže nepoužila tento příspěvek do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení na pořízení zvláštní pomůcky, nepoužila vyplacený příspěvek v plné výši do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení, použila příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, nebo se prokáže, že osoba uvedla v žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku nepravdivé nebo zkreslené údaje. Podle žalovaného je naplněno ustanovení § 12 odst. 1 písm. f) zákona, neboť žalobce použil příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání. Vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku ve výši 223.457,-Kč byl vyčíslen na základě cenové nabídky firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů, který nebyl touto firmou proveden. V případě, kdy osoba, které byl vyplacen příspěvek na zvláštní pomůcku, použije příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, je povinna vrátit příspěvek v plné výši. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ÚP bylo uvedeno, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí je dána hrubými vadami správního rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním či rozporností samostatného textu odůvodnění (nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost). Neuvedení písmene konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaný po přezkoumání rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí ÚP vycházelo ze zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Důkazní řízení bylo provedeno v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí ve věci. ÚP oznámením č. j. 362504/15/PM ze dne 06.11.2015 zahájil řízení o přeplatku, ve výrokové části rozhodnutí uvedl řešení otázky, která je předmětem řízení, stanovil lhůtu ke splnění ukládané povinnosti a další údaje potřebné k jejímu řádnému splnění. Rozhodnutí ÚP nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 1.3.2016 bylo žalobci doručeno téhož dne a také, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného odpovídají obsahu spisu. Rozhodnutím ÚP ze dne 01.06.2015, č.j. 185185/15/PM byla žalobci přiznána dávka pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku - „Dodatečná úprava motorového vozidla; jedná se o úpravy vyžadující montáž, např. ruční ovládání, usnadňování nastupování, nakládání vozíku“ ve výši 223.457,-Kč na základě posouzení zdravotního stavu a splnění dalších zákonných podmínek. Jako podklad pro stanovení výše příspěvku byla doložená cenová nabídka na požadovanou dodatečnou úpravu motorového vozidla od dodavatele firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů, v celkové výši 248.285,-Kč včetně DPH. Současně byl žalobce poučen podle § 27 odst. 2 a § 28 zákona. Z cenové nabídky od firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů bylo zjištěno, že částka 248.285,-Kč je včetně DPH a jednalo se o rozpočet individuální úpravy pro nastupování a přepravu na invalidním vozíku. Nabídka zahrnovala elektrohydraulickou zvedací plošinu včetně montáže za 139.000,- Kč, elektrické otevírání zadních dveří za 31.000,- Kč, montážní sada dveří za 6.000,- Kč, dálkové ovládaní zadních dveří a plošiny za 19.000,- Kč, kotvení invalidního vozíku za 14.900,- Kč, kolejnice pro kotvení včetně montáže za 6.000,- Kč a výši celkového DPH ve výši 32.385,- Kč. Dále byla ve spisu založena „Kupní smlouva“ ze dne 12.6.2015 uzavřená mezi žalobcem jako kupujícím a paní V. P., nar. X, jako prodávající, jejímž předmětem byla zcela nová elektrohydraulická zvedací plošina „skládací verze“ RICON, elektrické otevírání zadních dveří včetně příslušenství, dálkové ovládání zadních dveří a plošiny, kotvení vozíku včetně kolejnic a dalšího příslušenství, včetně montáže za částku 248.285,-Kč. Na druhé straně kupní smlouvy je ručně sepsáno prohlášení žalobce ze dne 29.9.2015, v němž je uvedeno, že paní P. mu nepředala žádné doklady od plošiny RICON z důvodu, že veškeré opravy půjdou za paní P., plošina nebyla v provozu, peníze byly předány osobně a vůz je zaparkován v Třemošné. Dne 11.9.2015 byl žalobce ÚP vyzván, aby doložil velký technický průkaz motorového vozidla, kde je zapsána dodatečná úprava motorového vozidla – zvedací plošina. Podle protokolu o ústním jednání ze dne 29.09.2015 žalobce doložil technický průkaz, registrační značka vozidla PJ 5439, se záznamem, že byla provedena montáž plošiny Ricon a kotvení Straint, pro převoz osoby na vozíku. Žalobce byl upozorněn, že vyzvedne registrační značku z depozita, doloží fakturu o zaplacení této zvláštní pomůcky, kterou mu bude instalovat pan Jenčovský; domluveno bylo i sociální šetření na den 6.10.2015; protokol ze dne 29.9.2015 žalobce vlastnoručně podepsal. Při provedeném sociálním šetření dne 06.10.2015 bylo zjištěno, že část individuálních úprav vůbec nebyla uskutečněna. V záznamu ze sociálního šetření je dále mimo jiné uvedeno, že elektricky ovládání zadní dveře v dodávce nejsou, protože dodávka nemá centrální zamykání a bylo by složité elektrické otvírání nainstalovat. Dále chybí montážní sada dveří. V autě se nenacházejí kolejnice pro kotvení vozíku, k čemuž žalobce uvedl, že se mu přes ně špatně jezdí, když v dodávce něco opravuje. V dodávce byl celkem nepořádek, poházené hadry, několik přepravek s pivem (souhlasí s přiloženou fotodokumentací): Žalobci slouží dodávka k podnikání. Doposud jí používal tak, že na valníku jí přivezli na místo, kde měli zakázku, je instalatér a jelikož se vzhledem k postižení nedostane všude, proto má dodávku, kam mu jeho spolupracovníci donesou potřebný materiál a on jim může pomáhat, ovšem v dodávce není žádný montážní stůl nebo pracovní deska, kde by bylo možné, aby něco opravoval. V kupní smlouvě je uvedeno, že nainstalovaná plošina Ricon je nová, jeví se však jako opotřebená. Instalovala jí firma API Tábor (instalaci potvrdila dne 25.9.2015 zápisem do technického průkazu). Žalobce doložil, že vozidlu bylo ukončeno vyřazení z provozu, ovšem dle technického průkazu byla technická prohlídka udělena do 4.11.2015, dodávka tedy má nějaké vady, které jsou uvedeny v protokolu, který žalobce nepředložil. V e-mailu ze dne 8.10.2015 po telefonické komunikaci s pracovnicí ÚP sdělila paní P., že bohužel záruční list k hydraulické plošině, která nebyla používaná, nemá. Na případných opravách se dohodla s jejím bratrem, který je vyučený elektrikář a který se soukromě dohodl s firmou API z Tábora. Kontrolní činností ÚP bylo zjištěno (e-mailem z Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů), že provedená úprava vozidla, zapsaná do technického průkazu, nebyla na Magistrátu města Plzně, odboru registr vozidel a řidičů, ke dni 14. 10. 2015 zaevidována. ÚP vydal dne 6.11.2015 oznámení o zahájení řízení o přeplatku, v němž seznámil žalobce se zjištěnými skutečnostmi, současně dal žalobci před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nahlížet do spisu, navrhovat důkazy či činit jiné návrhy ve lhůtě 8 dnů od doručení oznámení. Písemné oznámení ÚP č. j. 362504//15/PM ze dne 6. 11.2015 bylo žalobci doručeno dne 10.11.2015. Dle písemného vyjádření firmy API CZ s.r.o. ze dne 09.11.2015 uvedenou plošinu RICON do Avie PJ 5439 žalobci nedodali a ani ji nemontovali. Plošina byla namontována odborníky v servisu. Zápis o montáži plošiny do technického průkazu byl žalobci zapsán s tím, že bude jezdit na pravidelné servisní kontroly. Podle protokolu o ústním jednání ze dne 25.11.2015 žalobce doložil technický průkaz, kde je zapsána invalidní plošina a kotvení pro invalidní vozík, potvrzeno od Magistrátu města Plzně ze dne 23.11.2015; technická způsobilost vozidla s pozn. značkou PJ 5439 byla prodloužena do 5.10.2016. Dále ze spisu vyplývá z e-mailové komunikace pracovnic ÚP Plzeň ze dne 6. a 11.11.2014, že bylo jednáno o tom, zda může být žalobci poskytnut příspěvek na automobil a jeho úpravu na řízení a zároveň na úpravu jiného automobilu k nastupování (žalobce byl upozorněn, že mu nelze poskytnout příspěvek na úpravu motorového vozidla, jestliže není jeho majitelem, na což sdělil, že není problém, aby rodiče na něj auto převedli). Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 24.6.2016 zopakoval informace o průběhu řízení před ÚP i z odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí uvedl skutkový stav, který byl zjištěn, zhodnotil důkazy, na jejichž podkladě dovodil své závěry, uvedl podklady pro jeho vydání a výklad právních předpisů. Postupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti k naplnění zásady materiální pravdy. Napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno jej zrušit, proto soudu navrhl, aby žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Žalobce v podání ze dne 7.7.2016 sdělil, že k vyjádření žalovaného ze dne 24.6.2016 povede repliku a tuto založí do spisu ve lhůtě dle přípisu soudu ze dne 1.7.2016 (do 5.8.2016). V uvedené lhůtě ani následně nebyla soudu žádná replika ani podání doručeno. K žádosti soudu ÚP sdělil dne 6.12.2016, že žalobci byly poskytnuty následující dávky: dne 2.8.2016 rozhodnutím č.j. 222494/16/PM příspěvek na zvláštní pomůcku – dodatečná úprava motorového vozidla (ruční ovládání, usnadňování nastupování, nakládání vozíku) ve výši 50.715,-Kč (vyplacen dne 7.9.2016) a příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu; v současné době není v řízení žádná jiná žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku. Až dne 7.12.2016 v 15.34 hod., tj. den před nařízeným ústním jednáním, byla samosoudkyni doručena prostřednictvím e-mailové pošty replika žalobce, přestože od 28.11.2016 (do datové schránky dodáno dne 25.11.2016) byl zástupci žalobce znám termín jednání soudu; v replice byla v podstatě zopakována tvrzení uvedená v žalobě, žádné další důkazy nebyly předloženy. U ústního jednání dne 8.12.2016 žalobce i jeho zástupce setrvali na podané žalobě a požadovali zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, naproti tomu byl zástupce žalovaného přesvědčen, že jejich rozhodnutí jsou správná a v souladu se zákonem, proto navrhl zamítnutí žaloby. Dále žalobce k dotazům uvedl, že s vozidlem jezdil jeho kamarád, on dodávku (vozidlo Avia) skutečně řídit nemůže, protože se na místo řidiče kvůli jeho výšce nedostane, ale vzhledem k tomu, že pracuje jako instalatér společně s dalšími, on má firmu a ostatní pracují na živnostenský list, a protože jsou někde také schody, kam by se těžko dostával a v zimním období by na vozíku navezl nepořádek do domu či bytu, tak se domluvili, že bude nejlepší mít pojízdnou dílnu - buňku a kvůli tomu se tato dodávka koupila, ale neměl na nové vozidlo, koupilo se starší a postupně se upravovalo. V době sociální šetření tj. 6.10.2015, již příspěvek měl přiznaný a byl mu i vyplacený; vozidlo se postupně upravovalo, přenosný stůl tam ale skutečně v době sociálního šetření nebyl, namontované kolejnice kvůli problémům při pohybu s vozíkem v dodávce byly odmontovány, stejně tak i elektrické ovládání dveří kvůli pojišťovně. Když byla provedena následná kontrola, bylo vše již namontováno i uvnitř dodávky, jsou tam skříně na nářadí, rovněž tak i ponk; pojistka (vozidla) byla zrušená a z preventivních důvodů se drahé nářadí odnáší z dodávky, protože ta není v uzamčené garáži, ale parkuje se s ní venku, byť na zahradě. Jako instalatér je schopen i na vozíku opravit různé věci, které mu kolegové donesou, jedná se o přípravu materiálu pro jednotlivé opravy. Celou věc konzultoval s paní M. z ÚP, která vyřizovala všechny papíry, byly to konzultace jenom osobní, ale nic nebylo písemně, konzultoval právě s paní M. i její nadřízenou změnu plošiny, protože hledal na inzerátu, zda by nějaká plošina nebyla lepší, případně za jinou cenu a narazil na paní P., která kromě plošiny nabízela v celkové ceně i elektrický invalidní vozík. Když mu řekli na ÚP, že postačí předložit kupní smlouvu, tak ji paní P. napsala, ale do kupní smlouvy napsala celý komponent, který obsahoval plošinu, ližiny i elektrické zavírání dveří, protože již toto asi pro dceru nepotřebovala, a jednalo se o novou věc. Plošina byla namontována v Toužimi, ale protože montáž byla součástí kupní ceny, pak se muselo jet s autem k Táboru do firmy API, která montáž plošiny zkontrolovala a zapsala ji do technického průkazu, který poté předložil ÚP. Dle pracovníků ÚP to bylo v pořádku, ale netušil, že nově dopsaný údaj do tzv. velkého technického průkazu musí být zapsaný i na magistrátu, proto i tam to nechal neprodleně zapsat. Nikdy předtím si o takovýto příspěvek nežádal, takže nevěděl, jak má vlastně správě postupovat a tedy ani to, že měl písemně oznámit ÚP, že bude změna jednak v plošině a jednak i ve firmě, která bude plošinu montovat. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. k datu 1.3.2016), jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 10 odst. 3 zákona výše příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, jejíž cena je vyšší než 24.000,-Kč, se stanoví tak, aby spoluúčast osoby činila 10% z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350.000,-Kč, s výjimkou příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení schodišťové plošiny, jehož maximální výše činí 400.000,-Kč. Dle § 12 odst. 1 zákona oprávněná osoba je povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže a) nepoužila tento příspěvek do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce na pořízení zvláštní pomůcky, b) nepoužila vyplacený příspěvek v plné výši do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce, c) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla pozbyla vlastnické právo ke zvláštní pomůcce, d) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla přestala zvláštní pomůcku užívat, e) se přestala opakovaně dopravovat nebo přestala být schopna převozu motorovým vozidlem, byl-li vyplacen příspěvek na pořízení motorového vozidla, f) použila příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, nebo g) se prokáže, že osoba uvedla v žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku nepravdivé nebo zkreslené údaje. Podle § 26 odst. 1 písm. b) a c) zákona je žadatel o dávku povinen prokázat skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, písemně ohlásit krajské pobočce Úřadu práce v průběhu řízení o dávce změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti o dávku, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy taková změna nastala. Dle § 27 odst. 2 zákona oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku na zvláštní pomůcku, popřípadě zvláštní příjemce je povinen písemně ohlásit krajské pobočce Úřadu práce do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro stanovení povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku podle § 12. Podle § 28 zákona (1) Oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky, který přijal dávku, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit. (2) Nárok na vrácení přeplatku zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl vyplacen. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku. (3) O povinnosti vrátit přeplatek podle odstavců 1 a 2 rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, která dávku vyplácí nebo naposledy vyplácela. Přeplatky vybírá krajská pobočka Úřadu práce, která o povinnosti vrátit přeplatek rozhodla. V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech zjištěných skutečností v této věci dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 není důvodná. Žalobce totiž dle názoru soudu neprokázal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonem ohledně rozhodnutí o vrácení přeplatku na dávce pro osoby se zdravotním postižením – příspěvek na zvláštní pomůcku, přičemž neznamená, že není–li rozhodnutí žalovaného dle jeho představ, je takové rozhodnutí nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. Žalobci byl dne 8.6.2015 vyplacen příspěvek na zvláštní pomůcku ve výši 223.457,-Kč, který byl jednoznačně stanoven na základě žalobcem předložené cenové nabídky firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů, která vyčíslila úpravy automobilu v celkové výši 248.285,-Kč včetně DPH, tedy žalobcova spoluúčast měla představovat částku ve výši 24.828,-Kč (10% z ceny úprav). Součástí rozhodnutí ze dne 1.6.2015 o přiznání příspěvku ve výši 223.457,-Kč bylo i upozornění, že osoba, které byl vyplacen příspěvek na zvláštní pomůcku, je povinna změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku ohlásit ÚP do 8 dnů od jejich vzniku a dále, že je povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže nepoužila tento příspěvek do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení na pořízení zvláštní pomůcky, nepoužila vyplacený příspěvek v plné výši do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení, použila příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, nebo se prokáže, že osoba uvedla v žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku nepravdivé nebo zkreslené údaje. Tato lhůta tedy běžela žalobci do 8.9.2015. Žalobce byl tedy poučen dle § 27 odst. 2 a § 28 zákona a dostatečným způsobem byl seznámen se svými povinnostmi, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Při šetření, které proběhlo dne 6.10.2015, tedy po lhůtě, kdy měl být poskytnutý příspěvek řádně vyčerpán, bylo zjištěno, že vozidlo nemá nainstalovány minimálně kolejnice pro kotvení vozíku ani elektronické otevírání dveří, což žalobce nepopírá, ovšem tvrdí, že veškeré prvky dle předložené kupní smlouvy ve vozidle nainstalovány byly, ovšem z různých důvodů, jako je manipulace s vozíkem v nákladovém prostoru nebo pojištění vozidla, musel tyto odinstalovat. V tomto směru se žalobce odchýlil od svých původních tvrzení, jelikož při šetření do protokolu sám uvedl, že dodávka nemá centrální zamykání, protože by bylo složité elektrické otevírání nainstalovat, souhlasí pouze jeho výpověď k instalaci kolejnic, které překážely při pohybu na vozíku, proto je odmontoval. Při ústním jednání žalobce sdělil, že ve vozidle proběhla montáž všech částí, jak bylo ve smlouvě a rozhodnutí o přiznání příspěvku, ovšem před konáním místního šetření musely být z různých důvodů odmontovány. Po provedení místního šetření pak žalobce veškeré součásti opět nainstaloval. K těmto tvrzením soud uvádí, že žalobce žádným způsobem neprokázal, že k tomuto jednání skutečně došlo. Správní spis obsahuje pouze fotodokumentaci ze dne 6.10.2015, kdy prokazatelně stav vozidla neměl komponenty dle poskytnutého příspěvku, žalobce nedoložil ani následně soudu žádné důkazy, že před či po konání šetření byl tento stav jiný. Tvrzení žalobce se tak jeví ryze účelová. Podstatné ovšem je, že i v případě, že by se tato zakládala na pravdě, nemá to žádný vliv na postup žalovaného, který příspěvek odňal, protože při šetření vozidlo prokazatelně nemělo všechny náležitosti dle rozhodnutí o příspěvku, respektive žalobcem doložené kupní smlouvy, znějící na částku, jejíž výše odpovídala výši přiznaného příspěvku. Je zcela irelevantní, zda následně žalobce uvedl vozidlo do stavu v souladu s předmětnou smlouvou, avšak žádný protokol, z něhož by vyplývalo, že žalobce učinil nápravu, ani rozhodnutí o odstranění vad zjištěných při šetření v dodatečné lhůtě vydáno ve věci nebylo. Pokud byl žalobci schválen příspěvek v určité výši s tím, že je na určité součásti nutné k přepravě osoby na vozíku a některé součásti nainstalovány nebyly, pak je jasné, že příspěvek byl poskytnut ve vyšší částce, než byla za daným účelem použita. Dle šetření žalovaného i vyjádření žalobce měla pomůcka sloužit k realizaci jeho pracovního uplatnění, ale žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že je za tímto účelem skutečně využívána. Z ničeho nevyplývá, jak vlastně byla dodávka využívána pro jeho podnikání, když v ní kromě přepravek s pivem a různě poházených věcí na podlaze, nebyl žádný pracovní stůl či něco obdobného. Přitom prokázat, jakým způsobem tedy používá předmětnou pomůcku, mohl zejména svědeckými výpověďmi či fotodokumentací faktického stavu. Dle žalobce došlo k následným úpravám dodávky, dále soudu při ústním jednání vysvětlil, jakým způsobem je využívána, ovšem toto opět nemění nic na skutečnosti, že ve lhůtě pro čerpání příspěvku jeho účelu dosaženo nebylo. K tomuto navíc soud uvádí, že pokud je dodávka žalobcem využívána zejména tak, že je v ní někým ze spolupracovníků převážen a následně v ní dělá pomocné instalatérské práce, když jsou na místě, není moc pochopitelné, za jakým účelem bylo nutné pořizovat elektronické ovládání, protože v tomto případě žalobce neužívá dodávku bez pomoci jiného (jiná osoba vozidlo řídí, tedy může dodávku odemykat a zamykat), tudíž klíčová pro něj byla právě montáž plošiny a kolejnic, nikoli dalších zařízení. Účelnost těchto nákladů je však na posouzení správního orgánu, který příspěvek poskytuje. Na základě listin ve správním i soudním spisu i přiložené fotodokumentace pořízené v rámci šetření dne 6.10.2015 (tedy po datu 8.9.2015 – lhůta 3 měsíců od poskytnutí příspěvku) má soud za prokázané, že část individuálních úprav uvedených v cenové nabídce vůbec nebyla uskutečněna. Zázemí Avie, kde není žádná pracovní plocha ani nářadí, rozhodně nenasvědčuje nějaké možné činnosti žalobce. Z tohoto soud jednoznačně dovozuje, že příspěvek nebyl v rozhodné době použit za účelem, za nímž byl poskytnut. K argumentaci žalobce, že sice poskytl cenovou nabídku firmy Milan Jenčovský - úpravy automobilů, ovšem neměl povinnost úpravu provést právě touto firmou, pak je na místě konstatovat, že žalobce samozřejmě mohl využít jiné firmy, případně i koupit potřebné součásti pro úpravu vozidla na základě kupní smlouvy od fyzické osoby, pokud by i provedená montáž pomůcky byla v souladu s podmínkami pro poskytnutý příspěvek, ovšem žalobce měl jednoznačně povinnost řádně doložit, jakým způsobem byl příspěvek čerpán. Pokud pak předložil kupní smlouvu na koupi a montáž plošiny RICON včetně příslušenství ze dne 12.6.2015 od soukromé osoby paní V. P., v níž byla uvedena pouze kupní cena ve výši 248.285,-Kč (tedy naprosto shodná částka jako v cenové nabídce, která sloužila jako podklad rozhodnutí o přiznání příspěvku), aniž bylo specifikováno, z jakých položek se tato částka skládá (součástí dle sdělení žalobce u ústního jednání byl i elektrický invalidní vozík), bylo zcela nezbytné, aby bylo provedeno šetření ÚP za účelem zjištění, jak bylo žalobcem naloženo s příspěvkem. Obstaral-li si žalobce plošinu i její montáž od fyzické osoby, která není podnikatelem, pak by výsledná částka měla být ponížena minimálně o DPH (ve výši 32.385,-Kč), a zejména měl trvat na tom, že předmětné zakoupí pouze s doklady o jejich kupní ceně a se záručními listy, když se navíc mělo jednat o zcela nové věci. Čistě účelovým se z tohoto pohledu jeví tvrzení žalobce, že prodávající tyto doklady neměla, tedy je nemohl doložit, a stejně účelově se jeví i samotná forma a obsah kupní smlouvy ze dne 12.6.2015. Je s podivem, že by prodávající neměla od nového zařízení, které je nepoužívané a má hodnotu téměř čtvrt milionu korun (dle výpovědi žalobce dokonce vyšší hodnotu), daňový doklad či doklad o koupi a záruční list. Zajisté by pak bylo možné si na žádost paní P. obstarat duplikát těchto dokladů od osoby, od níž zařízení zakoupila, ať už se jednalo o osobu fyzickou nebo právnickou. Dále soud připomíná, že z rozhodnutí žalovaného ani ÚP nevyplývá, že by k odnětí příspěvku došlo kvůli tomu, že úpravu neprovedla firma Milan Jenčovský, ale důvodem odnětí bylo, že k úpravě nedošlo v souladu s cenovou nabídkou, která byla podkladem pro poskytnutí příspěvku. Je to právě žalobce, který musí prokázat, že poskytnutý příspěvek čerpal řádně, v souladu s podmínkami, za nichž byl poskytnut a pokud se rozhodl zvolit jinou cestu k realizaci pomůcky než od firmy, jejíž cenovou nabídku poskytl v řízení o příspěvku, pak bylo opět jeho zákonnou povinností, aby doložil a prokázal, že příspěvek čerpal ve stejné výši, jak mu byl přiznán a přitom byl splněn jeho účel. Logicky pak, pokud sehnal pomůcku levněji či sehnal jiný typ, měl o tomto ÚP informovat, jelikož šlo o změnu ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na příspěvek. Naopak pokud sehnal kvalitnější plošinu za vyšší cenu, mohl mu být přiznán vyšší příspěvek, jelikož zákon, který umožňuje poskytování příspěvku na zdravotní pomůcku, stanoví strop ve výši 350.000,-Kč. V tomto směru však soud uvádí, že při zvažování oprávněnosti nároku na zdravotní pomůcku ÚP vždy také zvažuje, zda se jedná o co nejmenší ekonomickou náročnost, tedy neznamená, že pokud je pomůcka vyšší kvality, přitom k plnění účelu je dostačující levnější varianta, vznikne účastníkovi nárok na vyšší příspěvek. Ani skutečnosti zapisované do technického průkazu vozidla nijak nesvědčí žalobcově námitkám, když firma API Tábor potvrdila instalaci plošiny až dne 25.09.2015 zápisem do technického průkazu vozidla PJ 5439. Na Magistrátu města Plzně pak provedená úprava vozidla zapsaná do technického průkazu nebyla ke dni 14.10.2015 zaevidována. Pokud pak ÚP v odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedl, že vozidlo Avia je nepojízdné, resp., že má technickou kontrolu pouze do 4.11.2015, přitom tomuto byla udělena technická kontrola, a to nikoli pouze na jeden měsíc, nýbrž na dobu do 5.10.2016, nelze tuto chybu považovat za důvod pro nezákonnost rozhodnutí, když tento argument nebyl rozhodujícím pro povinnost vrátit příspěvek. K žalobcovým námitkám k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí soud konstatuje následující. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. K otázce přezkoumatelnosti správních aktů se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) také v rozsudku č.j. 7Afs 1/2010-53 ze dne 4.2.2010, v němž v návaznosti na usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 7Afs 212/2006-74 ze dne 19.2.2008 konstatoval: „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Pakliže správní orgán vydá rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, přičemž z jeho odůvodnění nelze ničeho zjistit (obsah a důvody jeho vydání), je zcela opodstatněný názor soudu, že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a je třeba jej pro tuto vadu zrušit“. Soud pak neshledal v napadeném rozhodnutí nepřezkoumatelnost ani z hlediska nesrozumitelnosti, ani nedostatku důvodů. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaká ustanovení zákona byla aplikována i z jakého důvodu, žalovaný se vypořádal i s námitkou absence písmena u zákonného ustanovení, když uvedl, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí je dána hrubými vadami správního rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním či rozporností samostatného textu odůvodnění; neuvedení písmene konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. S tímto názorem se zcela ztotožňuje i soud. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce a při svém rozhodování vycházel z provedeného dokazování, zejména sociálního šetření a neodpovídá skutečnosti ani tvrzení žalobce, že se nemohl vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí, jelikož oznámením ÚP č.j. 362504//15/PM ze dne 6.11.2015 (žalobci doručeno dne 10.11.2015) mu byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nahlížet do spisu, navrhovat důkazy či činit jiné návrhy ve lhůtě 8 dnů od doručení oznámení. V rámci odvolacího řízení pak žádné nové podklady pro rozhodování žalobcem doplněny nebyly. Na základě shora uvedeného je soud přesvědčen, že žalovaný nepochybil, když zamítl odvolání žalobce a dostatečně srozumitelným způsobem se s odvoláním vypořádal v odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.3.2016. Soud se plně ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí i vyjádřením žalovaného, jelikož plně odpovídají předmětné zákonné úpravě. Rovněž soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení a nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k jeho zrušení. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. (soud zamítne žalobu, není-li důvodná), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, jelikož napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu. Bez ohledu na výsledek tohoto řízení má žalobce možnost podat opakovaně žádost o předmětný příspěvek. Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení