16 Af 28/2020–125

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobkyně: Litvínovská vzdělávací společnost, s. r. o., IČO: 28716515, sídlem Višňová 666, 434 01 Most, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2020, č. j. 21910/20/5000–10480–706239, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 6. 2020, č. j. 21910/20/5000–10480–706239, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2020, č. j. 21910/20/5000–10480–706239, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzen platební výměr Finančního úřadu Ústeckého kraje (dále jen „správce daně“), ze dne 21. 3. 2019, č. 28/D/2019, č. j. 494963/19/2500–31472–506173, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 228 172 Kč (dále jen „platební výměr 28“) a platební výměr správce daně ze dne 21. 3. 2019, č. 29/D/2019, č. j. 494972/19/2500–31472–506173, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 1 292 973 Kč (dále jen „platební výměr 29“).

2. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby jí soud přiznal náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 3. V podané žalobě žalobkyně konstatovala, že v období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2015 realizovala Projekt ROZHLED – podpora zaměstnanosti v horských oblastech č. CZ. 1. 04/2. 1. 01/91.00278 (dále jen „Projekt“) který byl realizován v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (dále jen „OP LZZ“) v prioritní ose 2.1 na základě Rozhodnutí č. OP LZZ/GG 2.1/91/4/00278 ze dne 7. 3. 2013 (dále jen „Rozhodnutí OP“). V průběhu implementace předmětného Projektu byly žalobkyni po průběžných kontrolách schváleny všechny průběžné zprávy i závěrečná monitorovací zpráva, a to poskytovatelem dotace, kterým bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také jen „MPSV“ nebo „poskytovatel dotace“). Žalobkyně zdůraznila, že u ní byla vykonána kontrola ze strany poskytovatele dotace na místě, a to ve dnech 28. 7. až 1. 8. 2014, bez výhrad k cílovým skupinám (dále též jen „CS“). Další kontrola na místě proběhla u žalobkyně ve dnech 6. 4. až 8. 4. 2016, a to ze strany Ministerstva financí (dále též jen „MF“), když tato kontrola zpochybnila pouze jednoho účastníka projektu. Jednalo o osobu samostatně výdělečně činnou, u zbývajících účastníků Projektu bylo shledáno vše v souladu s podmínkami dotace. Poslední kontrola proběhla u žalobkyně ze strany Evropské komise, a to dne 13. 2. 2017. Žalobkyně s výsledky kontroly nebyla nikdy seznámena, neměla možnost se k nim vyjádřit. Dne 8. 1. 2019, tedy téměř po 4 letech po ukončení Projektu, žalobkyně obdržela podle § 91 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), oznámení o zahájení řízení o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně u peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu. Oznámení o zahájení řízení se ve své úvodní části odvolává na podnět poskytovatele dotace ze dne 27. 3. 2018 – s názvem „Předání podkladů k prošetření podezření z porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, č. j. MPSV–2018/61132–852, ze dne 27. 3. 2018“. Zároveň bylo dne 8. 1. 2019 doručeno žalobkyni rozhodnutí správce daně ze dne 2. 1. 2019 o stanovení lhůty pro vyjádření se k důkazním prostředkům, předložení či navržení vlastních důkazních prostředků nebo sdělení skutečností, které mohou být pro výsledek daňového řízení rozhodné. I přes žalobkyní podané vyjádření a v něm uvedené skutečnosti, námitky, právní názory a označené důkazy byl správcem daně vydán platební výměr 28 a platební výměr 29.

4. Žalobkyně dále uvedla, že již v odvolání namítala porušení práva na spravedlivý proces a porušení základních zásad daňového řízení ve vztahu k dokazování. Zejména konstatovala, že vytýkala správci daně, že nikdy nebyla seznámena s výsledky auditu ze strany Evropské komise, který proběhl u žalobkyně dne 13. 2. 2017, že se nemohla k jeho zjištěním vyjádřit a příp. označit a předložit důkazní prostředky, či sdělit další skutečnosti, které mohly mít vliv na výsledek auditu, přestože bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech. Dále žalobkyně v odvolání uvedla, že v návaznosti na poučení správce daně uvedené v oznámení o zahájení řízení využila svého práva a nahlédla do spisu vedeného v dané věci správcem daně, přičemž zjistila, že jeho obsahem je mj. dokument s označením Přezkum činnosti auditního orgánu, Finální zpráva z auditu systémů pro 2007CZ05UPO001 – OP Lidské zdroje a zaměstnanost MAPAR č. MPG307CZ0193 (dále též jen „Audit EK“ nebo „Auditní zpráva“), avšak v neúplné verzi (obsahující strany 1–7 a 13–14), ze které správce daně při svém závěru o porušení rozpočtové kázně vyšel, a na který výslovně v platebním výměru 28 a 29 odkazuje. Ve svém odvolání žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že nejenže jí nebylo správcem daně umožněno seznámit se v ucelené verzi s Auditem EK, ale že ani správce daně se v ucelené verzi neseznámil s tímto důkazem, jak vyplývá z obsahu spisu, když uzavřel, že se chybějící stránky netýkaly žalobkyně. Žalobkyně k tomu v odvolání namítala, že v plné verzi mohly být uvedeny skutečnosti rozhodné pro dané řízení a že správcem daně uvedený závěr, že chybějící stránky se jí netýkaly, je ryze spekulativní. Žalobkyně ve svém odvolání dále konstatovala, že tím, že správce daně nezařadil tento důkaz v úplné verzi do spisového materiálu, sám jej nepožadoval a v platebních výměrech uvádí ryze spekulativní závěry ve vztahu k jeho obsahu, dále tím, že správce daně nedal žalobkyni možnost se s jeho celou verzí seznámit, vyjádřit se k němu, a nehodnotil tento důkaz ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, porušil ústavní právo žalobkyně na spravedlivý proces dané článkem 38 odst. 2 zák. č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále také jen „LZPS“) a zároveň porušil základní zásady daňového řízení, zejména § 8 odst. 1 daňového řádu.

5. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na citaci bodu 23 napadeného rozhodnutí, v němž se žalovaný vyjádřil ke shora uvedeným námitkám žalobkyně. Závěry žalovaného zde uvedené žalobkyně považovala za nesprávné a v rozporu s obsahem Auditu EK. Žalobkyně zejména nesouhlasila s tím, že ze strany 2 Auditu EK je zřejmé, že chybějící stránky tohoto auditu, se netýkaly Projektu žalobkyně. Opětovně zdůraznila, že celý audit obsahoval 44 stran, přičemž žalobkyně a správce daně měli možnost seznámit se pouze s jeho částí. Ze strany 2 Auditu EK je přitom zjevné, že chybějící stránky, se mohly týkat některé ze skutečností rozhodných pro posouzení věci, tj. zda došlo či nedošlo ze strany žalobkyně k porušení rozpočtové kázně, jelikož strany 8–12 se týkaly zjištění v oblasti řízení a kontroly.

6. Současně žalobkyně namítala, že byla potrestána po 4 letech od ukončení Projektu, i když postupovala přesně podle daných pravidel. Přitom to byl poskytovatel dotace, který stanovil konkrétní podmínky daného dotačního programu při jeho samotném vyhlášení nejasně a nepřesně, popř. porušil jinou ze svých povinností. Žalobkyně dále upozornila i na to, že došlo k porušení povinností na straně Úřadu práce ČR (dále také jen „ÚP“), který do Projektu vyslal osoby, u kterých dle závěrů správce daně nebyly splněny podmínky pro jejich zařazení a se kterými byla žalobkyně povinna dle Rozhodnutí OP uzavřít smlouvu o účasti v Projektu. Podle žalobkyně právě takováto porušení mohla být ze strany Evropské komise zjištěna a mohla být obsahem zmíněného Auditu EK, se kterým bylo žalobkyni znemožněno se seznámit a ani sám správce daně se s ním neseznámil. Tento závěr žalobkyně vychází zejména z vlastního obsahu Auditu EK, kdy na straně 4 je výslovně uvedeno, že Evropská komise dospěla mj. k závěru, že veřejná podpora nebyla vždy pro projekt správně stanovena.

7. Dále žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalovaného, že nebylo možné žalobkyni poskytnout Audit EK v ucelené verzi, neboť na přední straně auditu je v poznámkách pod bodem 1 uvedeno, že „Finální zpráva z auditu je pro použití v rámci orgánů EU a jiných úřadů a agentur zřízených na základě Smluv členskými státy EU a orgány veřejné správy. Šíření na základě zásady vědět jen to nejnutnější. Dokument není určen ke zveřejnění“. Odkaz, na který žalovaný poukázal v napadeném rozhodnutí, hovoří podle žalobkyně o tom, že je určen pro použití orgánům veřejné správy, tedy i správci daně, a že správci daně nic nebránilo v tom si ho v ucelené formě vyžádat. Zákazem zveřejnění se podle žalobkyně rozumí znepřístupnění veřejnosti, nikoliv žalobkyni. Žalobkyni poté přišlo jako účelové tvrzení žalovaného, že pokud by správce daně měl Audit EK kompletní, nemohl by jej žalobkyni poskytnout s odkazem na § 52 odst. 1 daňového řádu.

8. Žalobkyně současně odkázala na znění bodu 24 a 25 napadeného rozhodnutí a konstatovala, že je jí známo, že správce daně je tím, kdo určuje, zda došlo k porušení rozpočtové kázně. Zdůraznila však, že je povinen zjistit veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení toho, zda došlo či nedošlo k porušení rozpočtové kázně a tudíž se seznámit se závěry Auditu EK, a to zejména za situace, kdy žalobkyně postupovala přesně podle Rozhodnutí OP a neměla žádnou možnost tyto podmínky poskytnutí dotace ovlivnit.

9. V podané žalobě žalobkyně dále namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Správce daně rozhodl pouze na základě jím vybraných důkazů a neumožnil provedení důkazu Auditem EK v celé verzi. Žalovaný tuto namítanou vadu neodstranil, tím porušil § 3 správního řádu a čl. 36 odst. 1 LZPS.

10. Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že již ve svém odvolání namítala matematické nesprávnosti platebních výměrů 28 a 29. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k této námitce mimo jiné uvedl, že si v průběhu odvolacího řízení vyžádal od správce daně doplnění stanoviska. Žalobkyně namítala, že jí nebyla dána žalovaným možnost se s žádostí žalovaného o doplnění stanoviska a ani s odpovědí správce daně na tuto žádost před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim. V uvedeném žalobkyně spatřovala porušení § 115 odst. 2 daňového řádu a čl. 38 LZPS.

11. Dále žalobkyně považovala za nesprávný postup správce daně při doručování platebních výměrů 28 a 29, které byly žalobkyni doručeny společně s platebními výměry 26 a 27, v jedné obálce, a to Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělení kontroly zvláštních činností II se sídlem v Mostě. Podle žalobkyně se jedná o samostatná rozhodnutí, která měla být doručována zvlášť. Nadto platební výměr 29 byl vydán Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělení kontroly zvláštních činností se sídlem v Ústí nad Labem. Platební výměr 29 tak byl doručován prostřednictvím jiné organizační složky správce daně a žalobkyně nepovažovala jeho doručení za řádné.

12. Žalobkyně uvedené namítala i ve svém odvolání a žalovaný se s touto námitkou nevypořádal, čímž došlo k porušení § 116 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný se v bodě 40 napadeného rozhodnutí vyjádřil pouze k věcné a místí příslušnosti Finančního úřadu pro Ústecký kraj, tu ovšem žalobkyně nezpochybňovala.

13. Žalobkyně měla za to, že žalobou napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, resp. za nesprávné označila závěry žalovaného týkající se hodnocení jejích námitek ve vztahu k podmínkám, za kterých jí byla poskytnuta dotace. K tomu žalobkyně poukázala na znění bodu 26 napadeného rozhodnutí a konstatovala, že s tvrzeními žalovaného tam uvedenými nesouhlasí. Žalobkyně měla za to, že bylo povinností žalovaného, aby se v návaznosti na žalobkyní vznesené námitky zaobíral tím, jaký vliv mělo na dovození porušení rozpočtové kázně správcem daně nastavení podmínek ze strany poskytovatele dotace. Žalobkyně souhlasila s tím, že se daňové řízení v projednávané věci skutečně netýkalo poskytovatele dotace, avšak bylo právě na poskytovateli dotace, aby nastavil přesná a jasná pravidla pro čerpání dotace a nebylo možné v případě jejich nepřesnosti dovozovat odpovědnost žalobkyně. V souladu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu vycházející ze zásady contra proferentem je podle žalobkyně nutné nejednoznačnost a neurčitost a vzájemnou rozporuplnost dotačních podmínek posuzovat vždy k tíži poskytovatele dotace, nikdy k tíži příjemce dotace. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Afs 142/2016–32, a konstatovala, že poskytovatel dotace v tomto případě zavázal žalobkyni v čl. 21.

1. Rozhodnutí OP k plnění určité povinnosti, a to uzavřít s uchazečem o zaměstnání, zájemcem o zaměstnání nebo účastníkem pracovní rehabilitace, který je vyslán příslušnou krajskou pobočkou ÚP do aktivit grantového projektu, dohodu o účasti v grantovém projektu. Žalobkyně tuto povinnost splnila, a proto nelze dovozovat porušení rozpočtové kázně z její strany.

14. Žalobkyně souhlasila s tvrzením žalovaného, že podpisem a přijetím dotačních prostředků podmínky Rozhodnutí OP akceptovala a neměla proti nim žádné výhrady. Žalobkyně měla za to, že v projednávané věci postupovala v souladu s Rozhodnutím OP. Podle žalobkyně porušení rozpočtové kázně, které bylo dovozeno správcem daně, a které obdobně hodnotil i žalovaný, spočívá jednak v rozdílné interpretaci cílové skupiny uvedené v Rozhodnutí OP, ze které vycházela žalobkyně a i ÚP, tj. že žalobkyně byla dle Rozhodnutí OP povinna uzavřít dohodu o účasti v grantovém projektu s uchazečem, kterého do projektu vyslal ÚP, a interpretaci cílové skupiny, ze které vycházel správce daně uvedené v Příloze č. 5 Přílohy č. 1 Rozhodnutí (Analýza potřeb cílové skupiny – pozn. soudu), a jednak v odlišné interpretaci podmínek stanovených ve vztahu k otázce trvalého bydliště a trvalého pobytu a účelu poskytnutí dotace.

15. Žalobkyně zdůraznila, že charakteristika cílové skupiny byla jasná a žalobkyně si ji vyložila stejně jako ÚP. Žalovaný cílovou skupinu definoval jako dlouhodobě nezaměstnané splňující kritérium vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ÚP déle než 5 měsíců na počátku realizace projektu, když takováto definice nemá oporu v Rozhodnutí OP. Ani ze žádosti žalobkyně o finanční podporu takováto definice nevyplývá.

16. Žalobkyně současně podotkla, že sice mohla ovlivnit obsah své žádosti o finanční podporu, avšak nikoliv vlastní Rozhodnutí OP a jeho bod 21.

1. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že cílovou skupinu do aktivit projektu vyslal ÚP a dle uvedeného bodu rozhodnutí bylo povinností žalobkyně s takovým uchazečem uzavřít dohodu o účasti v grantovém projektu. Pokud tyto osoby nesplňovaly, jak žalovaný v napadeném rozhodnutí dovodil, podmínky účasti v grantovém Projektu, bylo povinností ÚP je nevyslat, neboť žalobkyně neměla jinou možnost než tyto osoby do projektu zařadit. Nadto, povinnost uzavřít dohodu o účasti v Projektu byla podle bodu 21.

1. Rozhodnutí OP jednoznačně dána splněním podmínky – vysláním takového uchazeče ÚP a nikoliv jeho evidencí jako uchazeče o zaměstnání, jak nesprávně dovodil žalovaný v bodě 29 napadeného rozhodnutí.

17. Žalobkyně zdůraznila, že existuje několik dokumentů, které definují cílovou skupinu, v souladu s nimiž žalobkyně postupovala, a to Výzva č. 91 k předkládání grantových projektů OP LZZ – oblast podpory 2.1 (dále jen „Výzva č. 91“), Rozhodnutí OP, resp. část II. bod 21. 1., část I. bod 3 a část V. bod 4 a Žádost o finanční podporu. Pokud se jedná o Analýzu potřeb cílové skupiny, tato příloha Žádosti o finanční podporu je v některých částech v rozporu s výše uvedenými dokumenty a jejich ustanoveními, a proto podle žalobkyně pro ni nebyla závazná. V této souvislosti žalobkyně zejména odkázala na znění části V. bodu 4 Rozhodnutí OP, kde je uvedeno, že „ Příjemce dotace je povinen řídit se při realizaci projektu ustanoveními příloh uvedenými v části V odst. 6 Rozhodnutí, nestanoví–li toto rozhodnutí jinak“. Jelikož Rozhodnutí OP stanovilo jinak než Analýza potřeb cílové skupiny, tj. příloha č. 5 Žádosti o finanční podporu, žalobkyně postupovala v souladu s Rozhodnutím OP a rozpočtovou kázeň neporušila.

18. Žalobkyně uvedla, že shora uvedenou námitku rozporu Analýzy potřeb cílové skupiny s Rozhodnutím OP uplatnila i v odvolání, ale žalovaný se s ní nijak nevypořádal.

19. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že podle žalovaného je rozhodujícím pro příslušnost osoby k cílové skupině den vstupu do projektu, resp. den podepsání dohody o účasti v Projektu. Podle žalobkyně žalovaný tento svůj závěr řádně neodůvodnil. Nadto měla žalobkyně za to, že finanční prostředky mohla čerpat již v souvislosti s informačními schůzkami na ÚP, tj. za činnost před podpisem dohody o účasti v projektu. Uvedený závěr žalovaného považovala žalobkyně za rozporný i s podporou klíčové aktivity 03 – oslovení cílové skupiny a její vstup do projektu. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí v této části považovala žalobkyně za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný neuvedl, z čeho při svém závěru vycházel.

20. K závěru žalovaného, že tři osoby zařazené do Projektu neměly trvalé bydliště v definovaných odloučených obcích, žalobkyně uvedla, že s tímto závěrem souhlasí, avšak namítala, že tyto osoby měly trvalý pobyt v těchto obcích. Podle žalobkyně porušení rozpočtové kázně je nutné vykládat s ohledem na účel poskytnutí dotace a nikoliv na striktní dodržení podmínek určených v Rozhodnutí OP, což žalovaný v tomto případě neučinil. Uvedené skutečnosti žalobkyně namítala i ve svém odvolání, žalovaný se k tomu ovšem nijak nevyjádřil. Žalobkyně dále uvedla, že smyslem a účelem dotace nebylo zařadit do Projektu osoby sice s trvalým bydlištěm v odloučených obcích, ale které se tam ovšem nezdržují. Pokud žalobkyně definovala ve své žádosti cílovou skupinu jako osoby, které mají trvalé bydliště v odloučených obcích, neuvědomila si jako právní laik rozdíl mezi termínem trvalé bydliště a trvalý pobyt. Striktní výklad žalovaného ve vztahu k dodržení nastavených podmínek dotace považovala žalobkyně za rozporný s účelem dotace.

21. Na rozpor mezi účelem dotace a provedeným výkladem správce daně ve vztahu k trvalému bydlišti a trvalému pobytu upozornila žalobkyně již v rámci svého odvolání. Žalovaný se však tímto odvolacím důvodem nezabýval, neuvedl, proč považuje za správné striktní dodržení podmínek, i když je zcela zřejmé, že jimi nebude docílen účel dotace a vynaložené prostředky nebudou sloužit danému účelu.

22. Žalobkyně dále odkázala na judikaturu Nejvyšší správního soudu, a to zejména na rozsudek ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/20147–39, a uvedla, že z něj mimo jiné vyplývá, že jakékoliv porušení povinnosti související s poskytnutím dotace ještě bez dalšího nepředstavuje neoprávněné použití prostředků dotace, které musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu, přičemž při hodnocení tohoto porušení je třeba vždy přihlížet k účelu dotace a smyslu právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů. Žalobkyně vytýkala správci daně jeho extenzivní výklad § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), neboť nezohlednil skutečnost, že účel poskytnutí veřejných prostředků byl naplněn. Žalobkyně měla za to, že v jejím případě bylo jednoznačně účelu a smyslu dotace dosaženo. Došlo ke zvýšení zaměstnanosti nezaměstnaných osob nebo osob ohrožených na trhu práce efektivním a cíleným využitím nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti. Vynaložené finanční prostředky byly použity na podporu zaměstnanosti v horských oblastech. Účel dotace byl naplněn a peněžní prostředky nebyly použity neoprávněně, žalobkyně neporušila rozpočtovou kázeň ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) o rozpočtových pravidlech. Tuto námitku žalobkyně vznesla i ve svém odvolání, avšak žalovaný se jí nezabýval, nezkoumal, zda bylo cíle dotace dosaženo. Absence tohoto hodnocení poté vedla k nesprávným závěrům žalovaného.

23. Jako věcně nesprávný žalobkyně označila závěr žalovaného ve vztahu ke způsobu vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně, které správce daně provedl ze základu poskytnuté dotace, když takováto výše dotace nebyla žalobkyni nikdy vyplacena. Žalobkyně trvala na tom, že případný odvod měl být vyměřen ze skutečně proplacené dotace a poukázala na znění zákona o rozpočtových pravidlech účinného ke dni 19. 2. 2015, resp. na jeho jednotlivá ustanovení, a to § 14 odst. 6 a § 44a odst. 4 písm. b). Vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ze základu schválené dotace vede podle žalobkyně k navýšení hodnoty horní hranice procentuálního odvodu a postihlo tak žalobkyni tvrději než bylo smyslem zákonného zakotvení takové sankce a je v rozporu se zásadou spravedlnosti. V případě žalobkyně je postup o to tvrdší, když k naplnění míry indikátorů, jak dovodil správce daně, došlo ze 73,43 %, tj. těsně pod mezní hranici 75 %, přičemž při naplnění monitorovacího indikátoru nad tuto hranici není pro příjemce stanoven poskytovatelem žádný odvod.

24. Žalobkyně se neztotožnila ani se závěrem žalovaného ve vztahu ke klíčové aktivitě 06 (tj. realizace poradenského programu profesních a sociálních dovedností – pozn. soudu). Žalobkyně upozorňovala žalovaného na skutečnost, že za nižší počet účastníků kurzů byla postižena jako příjemce dotace již v rámci krácení indikátorů 07.41.00 – počet podpořených osob – celkem. Žalobkyně byla tak postižena v oblasti uznatelných výdajů 2x, a to sice v rámci mezd lektorů a v rámci indikátorů, když takovýto postup není podle žalobkyně možný.

25. Žalobkyně považovala za nesprávný i její postih v rámci monitorovacích indikátorů, a to monitorovacího indikátoru 07.01.00 – počet nově vytvořených míst celkem, monitorovacího indikátoru 07.41.00 – počet podpořených osob a monitorovacího indikátoru 07.46.13 – počet úspěšných absolventů kurzů. Podle žalobkyně z obsahu správního spisu a z provedeného dokazování vyplývá, že všechny monitorovací indikátory byly z její strany předepsaným způsobem naplněny a stejně tak i doloženy. Co se týče monitorovacího indikátoru 07.01.00 žalobkyně zdůraznila, že se všemi, kteří byli účastníky projektu, byla uzavřena dohoda o zřízení nového či volného pracovního místa a pracovní smlouva. Žalobkyní byly doloženy pracovní náplně i mzdové výměry. Tyto pracovní smlouvy nebyl nikým zrušeny. K monitorovacímu indikátoru 07.41.00 žalobkyně uvedla, že tento indikátor měl být naplněn tak, že do Projektu mělo vstoupit podepsáním dohody o účasti v Projektu 60 osob, což se v projednávané věci stalo. Žalobkyně podotkla, že tento indikátor o zapojení osob dlouhodobě nezaměstnaných vůbec nehovoří. Pokud jde o monitorovací indikátor 07.46.13, jeho splnění mělo být vykázáno osvědčením o absolvování rekvalifikačního kurzu s celostátní platností, jmenným seznamem účastníků kurzu a zaznamenanou docházkou, což žalobkyně učinila.

26. Žalobkyně měla dále za to, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť se žalovaný nijak nevypořádal s následujícími odvolacími námitkami. Žalobkyně v odvolání namítala, že „správce daně neuvedl, jakou metodou došel k údaji neoprávněná cílová skupina 41,43“. Správce daně uvedl, že tento údaj převzal z podnětu poskytovatele dotace. Takové zdůvodnění považovala žalobkyně za nedostatečné. Nadto skutečnost, že správce daně tento údaj převzal z podnětu poskytovatele dotace, podle žalobkyně neznamená, že je správný. Žalobkyně poukázala na to, že správce daně v platebních výměrech 28 a 29 v části týkající se problematiky relevance cílové skupiny uvedl, že trvá na skutečnosti, že v klíčové aktivitě 02 (tj. činnost informačního a poradenského centra – pozn. soudu), bylo 70 osob, z toho neoprávněných 29, tj. 41,43 %. Prostým přepočtem koeficientu se podle žalobkyně dojde ke koeficientu 40 %. Prostým přepočtem poměru 29/70, poté dostaneme koeficient 41,428857143 %, tudíž nižší než použil správce daně, který jej zaokrouhlil směrem nahoru, a tudíž v neprospěch žalobkyně, aniž by vysvětlil z jakého důvodu, tak učinil. Ve vztahu k použitému koeficientu považovala žalobkyně rozhodnutí správce daně za nepřezkoumatelné.

27. Dále žalobkyně podotkla, že správce daně zkrátil výdaje paušální metodou založenou na poměru neoprávněná cílová skupina/oprávněná cílová skupina, aniž by se k námitce žalobkyně zabýval skutečným časem poradce, který byl vynaložen na jednotlivce. Žalobkyně namítala, že ne každý uchazeč o zaměstnání potřeboval ten samý čas při práci s poradcem. Žalobkyně podotkla, že správce daně v platebním výměru sám uvedl, že při svých zjištěních vycházel z předložených docházkových a třídních knih, a tudíž měl k dispozici podklady k posouzení výpočtu poskytnutých poradenských hodin k dispozici. Podle žalobkyně při zkrácení výdajů správce daně zvolil pro vyměření odvodu paušální metodu, což bylo v neprospěch žalobkyně. Tím narušil právní jistotu a její legitimní očekávání. Podle žalobkyně měl správce daně daň stanovit na základě dokazování, přičemž postup pro dokazování je upraven v § 92 daňového řádu, který správci daně stanoví povinnost dbát na to, aby všechny skutečnosti podstatné pro správné zjištění daně byly zjištěny, co nejúplněji. Žalobkyně uvedla, že uvedené namítala již ve svém odvolání, ale žalovaný se ani těmito odvolacími námitkami nezabýval.

28. Závěrem žalobkyně namítala, že v průběhu odvolacího řízení byla vyzvána správcem daně k prokázání skutečností uvedených v odvoláních proti platebním výměrům 28, 29 a platebním výměrům 26/D/2019 a 27/D/2019, spočívající v tom, že odvolání neobsahují doklady prokazující výpočet nezpůsobilých výdajů v rámci klíčové aktivity 02. Žalobkyně k této výzvě předložila správci daně návštěvní knihu informačního poradenského centra. Ve vztahu k doplněnému dokazování v průběhu odvolacího řízení žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí neuvedl ničeho. Vyjádření žalovaného k žalobě 29. Žalovaný ve svém písemném vyjádření nesouhlasil s námitkami uplatněnými žalobkyní v podané žalobě.

30. Žalovaný předně poukázal na skutečnost, že správce daně na základě svého kontrolního zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně zařadila do cílové skupiny Projektu, na který jí byla poskytnuta dotace MPSV, 29 osob, které nesplňovaly základní charakteristiku CS stanovenou v Žádosti o finanční podporu, kde žalobkyně uvedla, že CS pro tento projekt budou fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 5 měsíců a zároveň mají trvalé bydliště v těchto odloučených obcích: Nová Ves v Horách, Brandov, Hora Svaté Kateřiny a Meziboří (dále jen „odloučené obce“). Žalobkyně tak v rámci cílové skupiny neoprávněně nárokovala v počtu 29 osob následující nezpůsobilé náklady v celkové výši 2 086 485,38 Kč, čímž porušila podmínku uvedenou v části II bodu 1 Rozhodnutí OP (dále též jako „kontrolní zjištění č. 1“). Kontrolní zjištění č. 1 ovšem není předmětem tohoto soudního řízení. Zároveň správce daně zjistil, že žalobkyně nenaplnila všechny stanovené monitorovací indikátory uvedené v části 14 Žádosti o finanční podporu (dále též jen „kontrolní zjištění č. 2).

31. K námitce žalobkyně, že došlo v projednávané věci k porušení jejího práva na spravedlivý proces a základních zásad daňového řízení neprovedením důkazu Auditem EK v plné verzi, žalovaný uvedl, že ze strany 2 Auditu EK, resp. z obsahu uvedeného na této straně, je patrné, že chybějící stránky, na které žalobkyně v podané žalobě odkazuje, se netýkaly Projektu žalobkyně, ale zcela jiných projektů OP LZZ a zcela jiných příjemců peněžních prostředků, kteří s uvedeným Projektem nemají žádnou souvislost. Tito jiní příjemci dotace pouze byli v rámci téhož auditu kontrolováni (viz str. 6 a str. 7 Auditu EK). Žalovaný zdůraznil, že zjištění týkající se jiných příjemců nejsou pro řízení v řešeném případě relevantní, proto si je správce daně nevyžádal. Neudělal to i z důvodu, že na přední straně Auditu EK je v poznámkách pod čarou pod bodem 1 uvedeno, že: „Finální zpráva z auditu je pro použití v rámci orgánů EU a jiných úřadů a agentur zřízených na základě Smluv členskými státy EU a orgány veřejné správy. Šíření na základě zásady „vědět jen to nejnutnější“. Dokument není určen ke zveřejnění“.

32. Poskytovatel dotace tedy v rámci podnětu poskytl správci daně ty stránky Auditu EK, které se týkají pouze žalobkyně a jejího projektu a tyto byly v rámci nahlížení do spisu žalobkyni předloženy.

33. K žalobkyní správci daně vytýkanému chybnému postupu při doručení platebních výměrů 28 a 29 žalovaný předně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že skutečnost, že správce daně doručil žalobkyni platební výměry jednou obálkou, nepovažuje za rozpornou s daňovým řádem, a to zejména s § 101 a §109. Postup správce daně žalovaný označil za hospodárný. Podle žalovaného z žádného ustanovení daňového řádu či jiného právního předpisu nevyplývá, že by rozhodnutí ve věci téhož daňového subjektu vydávaná týmž finančním úřadem musela být doručována samostatně a nemohla být správcem daně při doručování vložena do jedné obálky a doručena současně.

34. K námitkám žalobkyně týkající se věcné nesprávnosti napadeného rozhodnutí, tj. nastavení nepřesných a nejasných pravidel v Rozhodnutí OP ze strany poskytovatele, žalovaný konstatoval, že to byla sama žalobkyně, kdo zpracoval na základě Výzvy č. 91 Žádost o finanční podporu, jejíž přílohou je Analýza potřeb CS, v nichž sama žalobkyně vymezila předmětnou cílovou skupinu. V Žádosti o finanční podporu žalobkyně definovala cílovou skupinu jako uchazeče o zaměstnání, přičemž Výzva č. 91 výslovně uvádí, že cílová skupina pouze takto být vymezena nemůže. V části č. 2 Žádosti o finanční podporu – identifikace projektu – žalobkyně uvedla, pro koho bude Projekt realizován, a že se hodlá zaměřit na osoby, které jsou dlouhodobě nezaměstnané a mají ztíženou možnost za prací dojíždět. V části 7 Žádosti – popis projektu – dále uvedla, že prioritním cílem projektu je zvýšit kvalifikaci a zaměstnatelnost dlouhodobě nezaměstnaných, v části 9 – cílové skupiny – žalobkyně především kvantifikuje CS a uvádí, jakým způsobem bude CS do projektu vybrána a v jaké struktuře. V Analýze potřeb žalobkyně znovu uvedla, že se bude jednat o dlouhodobě nezaměstnané, a to jak v části 1 Východiska analýzy, kde konstatovala, že: „Cílovou skupinou projektu budou fyzické osoby, které jsou uvedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 5 měsíců, a které zároveň mají trvalé bydliště v odloučených obcích (Nová Ves v Horách, Brandov, Hora Svaté Kateřiny a Meziboří)“. Z uvedeného jasně vyplývá, že žalobkyně v žádosti o poskytnutí dotace, její povinné příloze (Analýze potřeb) nejen kvantifikovala, ale i kvalifikovala CS jako dlouhodobě nezaměstnané s trvalým bydlištěm v konkrétních odloučených obcích. Oba tyto dokumenty zpracovávala žalobkyně sama v rámci podávané žádosti. Na podkladě těchto dokumentů rozhodl poskytovatel o poskytnutí dotace na realizaci projektu a vydal Rozhodnutí OP. Žalobkyně svým podpisem „Prohlášení příjemce dotace“ ze dne 8. 3. 2013 prohlásila, že byla seznámena s Rozhodnutím OP a vyslovila s ním svůj souhlas a zavázala se k jeho plnění a ke splnění stanovených podmínek.

35. Dotační podmínky tak byly podle žalovaného poskytovatelem nastaveny přesně a jasně.

36. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že si Žádost o finanční podporu, Analýza potřeb a Rozhodnutí OP vzájemně odporují, neboť jednotlivé dokumenty na sebe navzájem navazují.

37. V žádosti o poskytnutí dotace žalobkyně jasně definovala, že projekt bude realizován pro „obyvatele z odloučených horských obcí okresu Most…, které jsou charakteristické komplikovaným dojížděním za prací. Uvedla, že se „hodlá zaměřit na osoby, které jsou dlouhodobě nezaměstnané a mají ztíženou možnost za prací dojíždět“. Definovaný obsah projektu žalobkyně dále upřesnila v Analýze potřeb, která je jeho povinnou přílohou. Žalobkyně si tak sama stanovila charakteristiku CS, na kterou se hodlá zaměřit a tu měly tvořit fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce déle než 5 měsíců, a které mají zároveň trvalé bydliště v odloučených obcích, přičemž osoba z CS musí splnit obě charakteristiky současně. Poskytovatel dotace neměl důvod nově charakteristiku CS uvádět v Rozhodnutí OP, neboť žádost o poskytnutí dotace, jejíž nedílnou součástí je příloha Analýza potřeb, již CS projektu definuje. Žalovaný zdůraznil, že poskytovatel dotace poskytl dotační prostředky na základě hodnocení žádosti žalobkyně a její přílohy Analýzy potřeb právě na CS, která byla definována žalobkyní v těchto dokumentech. Je tedy nutné, aby CS tuto charakteristiku splňovala.

38. Žalovaný zdůraznil, že souhlasí s žalobkyní, že byla povinna zařadit do projektu uchazeče o zaměstnání, který byl vyslán úřadem práce, jelikož všechny osoby toto doporučení skutečně měly. K tomu žalovaný poukázal na část 9 Žádosti žalobkyně – cílové skupiny, kde je uvedeno, že Úřad práce provede předvýběr vhodné CS pro vstup do projektu. Žalobkyně poté osloví zástupce cílové skupiny a vybere vhodné zástupce v počtu 60 osob. Z uvedeného ovšem podle žalovaného plyne, že žalobkyně byla tím, kdo osoby do projektu zařazoval a ověřoval jejich shodu se základní charakteristikou, kterou si sama nastavila, nikoliv úřad práce. Bylo tedy plně na žalobkyni, aby s úřadem práce vzhledem k nastaveným charakteristikám CS jednala a zamezila doporučení nevhodných osob. Charakteristiku CS si totiž volí žalobkyně sama, jakožto žadatelka o dotaci a její příjemce, a ne úřad práce, který zde vystupuje pouze v pozici spolupracující organizace. Žalobkyně je jako příjemce dotace odpovědná za případné porušení povinností i ze strany příjemce veřejné podpory (viz bod 20. Rozhodnutí OP).

39. K námitce žalobkyně, že je dle bodu 21.

1. Rozhodnutí OP povinna uzavřít s uchazečem o zaměstnání, který je vyslán příslušným úřadem práce, dohodu o účasti v Projektu, žalovaný uvedl, že tato povinnost vyplývá již ze Smlouvy uzavřené mezi žalobcem, co by realizátorem projektu a Úřadem práce, coby spolupracující organizací.

40. V předmětné Smlouvě se v části II. žalobkyně (realizátor) zavazuje, že bude s úřadem práce konzultovat výběr vhodných zástupců CS ke vstupu do projektu a do vzdělávacích aktivit bude žalobkyně zařazovat „pouze vhodné účastníky“ s doporučením od úřadu práce, a s těmito zájemci o zaměstnání, kteří budou vysláni tímto úřadem, žalobkyně uzavře dohodu o účasti v grantovém projektu. Namítaný bod 21.

1. Rozhodnutí OP tak pouze ztvrzuje ujednání ze Smlouvy, že do projektu může vstoupit pouze vhodná osoba, která je v evidenci úřadu práce vedena jako uchazeč o zaměstnání, se kterou žalobkyně podepíše příslušnou dohodu, z níž jí vyplývají určité povinnosti. Protože byla žalobkyně odpovědná za případné porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy, nelze souhlasit s její námitkou, že pokud tyto osoby nesplňovaly podmínky pro účast v grantovém projektu, bylo povinností úřadu práce je nevysílat, když žalobkyně neměla jinou možnost, než je přijmout. Ze Smlouvy taková povinnost Úřadu práce, coby spolupracující organizace, nevyplývá, naopak žalobce se zavázal, že bude do projektu zařazovat pouze vhodné účastníky s doporučením Úřadu práce.

41. K námitce žalobkyně ohledně trvalého bydliště, které nemusí být shodné s trvalým pobytem občana, ale porušení rozpočtové kázně je nutné vykládat s ohledem na účel poskytnutí dotace a nikoliv na striktní dodržení podmínek určených v rozhodnutí o poskytnutí dotace, žalovaný poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017 – 33.

42. Co se týče monitorovacích indikátorů, žalovaný uvedl, že správce daně vycházel z dokumentu „Shrnující informace k realizaci projektu“ ze dne 18. 5. 2015 (dále též jen „Shrnující informace“), kde je uvedeno, že vzniklo 15 nových pracovních míst, která však v 8 případech obsadily osoby, které nebyly oprávněnou CS projektu. V případě počtu úspěšných absolventů kurzů, kdy kurzy úspěšně absolvovalo celkem 55 osob, oprávněnou CS projektu nebylo 15 osob, proto byla skutečná hodnota tohoto monitorovacího indikátoru snížena na 40 osob, což odpovídá hodnotě plánované. Správce daně postupoval dle části IV bodu 2 odst. 2.5 Rozhodnutí, kde je uvedeno, že hodnoty jednotlivých indikátorů se sečtou a následně se vydělí počtem těchto monitorovacích indikátorů.

43. V případě monitorovacích indikátorů výstupů vycházel správce daně rovněž z dokumentu shrnující informace, kde je uvedeno, že v rámci projektu bylo celkem podpořeno 70 osob, z nichž však 29 osob nebylo oprávněnou CS projektu. Proto byla skutečná hodnota tohoto monitorovacího indikátoru snížena na 41 osob.

44. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně měla dle části II bodu 6 odst. 6.1 Rozhodnutí naplnit monitorovací indikátory, které byly uvedeny v předmětné Žádosti. Nedodržením podmínky pro použití poskytnutých peněžních prostředků dle části II bodu 6 odst. 6.1 Rozhodnutí došlo ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech k neoprávněnému použití peněžních prostředků, a tím dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech k porušení rozpočtové kázně.

45. Při stanovení odvodu správce daně vycházel z procentního rozmezí stanoveného v části IV bodu 2 odst. 2.4 a 2.5 Rozhodnutí, kde je uvedeno: „V případě, že do data ukončení realizace projektu nebude splněna hodnota monitorovacích indikátorů výstupu uvedených v části 14 přílohy č. 1 Rozhodnutí, bude dle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel vyměřen následující odvod z celkové částky dotace, přičemž odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než celková částka dotace, která byla vyplacena…“. Z uvedené citace je patrné, že poskytovatel zde rozlišuje mezi celkovou částkou dotace a celkovou vyplacenou částkou dotace.

46. K námitce žalobkyně, že v oblasti uznatelných výdajů byla postižena dvakrát, a to jednou v rámci mezd lektorů a jednou v rámci indikátorů, žalovaný odkázal na bod 43 napadeného rozhodnutí. Žalovaný taktéž setrval na svém názoru, dle něhož účast neoprávněné CS na klíčových aktivitách byla správcem daně vyčíslena jako neuznatelné výdaje, které byly s touto CS spjaty (výdaje na aktivity, mzdové prostředky, cestovné, stravné a další prostředky na podpůrná opatření). Tím, že do projektu byla zapojena neoprávněná CS, došlo zároveň k nenaplnění monitorovacích indikátorů. Jedná se tedy o stanovení dílčích odvodů za dvě na sebe navazující, avšak svojí skutkovou podstatou zcela odlišná a samostatně stojící pochybení.

47. Žalovaný trval na tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a zároveň navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Replika žalobkyně 48. V podání ze dne 30. 8. 2020 žalobkyně argumentovala obdobně jako v podané žalobě. Žalobkyně opětovně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože žalovaný dostatečně nezjistil skutečný stav, byť z obsahu Auditu EK věděl, že je zde možnost, že nebyla podpora vždy pro projekt správně nastavena, jak se dovolávala žalobkyně v rámci svého odvolání proti platebním výměrům, přesto tento důkaz nebyl žalovaným proveden.

49. Žalobkyně opakovaně uvedla, že CS v části 9 Žádosti, tj. v části, která je výhradně zaměřena na popis cílové skupiny projektu, neobsahuje žádnou formulaci, ani jedinou zmínku o skutečnosti, že cílovou skupinou jsou výhradně dlouhodobě nezaměstnaní (déle jak 5 měsíců ke dni vstupu do projektu) uchazeči o zaměstnání s trvalým pobytem v relevantních obcích, jak uvádí žalovaný.

50. Žalobkyně podotkla, že ve Výzvě č. 91 na str. 5 je uvedeno, že: „Cílová skupina musí být v projektové žádosti jednoznačně definována – nemůže být vymezena pouze jako zájemci či uchazeči o zaměstnání, ale musí být zřejmá její konkrétní charakteristika. V aplikaci Benefit7 není možné vybrat výše uvedené detailní členění cílových skupin – to musí být přehledně specifikováno v části 9 žádosti. Volba cílové skupiny pak musí být podložena povinnou přílohou předkládané žádosti, tzv. Analýzou potřeb cílové skupiny. Cílová skupina musí být jednoznačně identifikována.“ Žalobkyně tedy postupovala přesně v souladu s výzvou a cílovou skupinu definovala a specifikovala v části 9 Žádosti o finanční podporu. Z textu v této části Žádosti o finanční podporu je naprosto zřejmé, že žalobkyně explicitně nevylučuje z cílové skupiny i uchazeče o zaměstnání, kteří nejsou dlouhodobě nezaměstnaní déle jak 5 měsíců.

51. Příloha Žádosti (Analýza potřeb cílové skupiny) pouze podkládá volbu cílové skupiny, která je definována v části 9 Žádosti. Z přílohy Žádosti Analýzy potřeb je zřejmé, že cílovou skupinou mohou být: a) uchazeči o zaměstnání z odloučených horských obcích ( analýza tuto CS zmiňuje a nikterak ji nevylučuje) b) dlouhodobě nezaměstnaní (déle než 5 měsíců) s trvalým pobytem v odloučených obcích, nikoliv však výhradně. Lze tedy uzavřít, že Analýza potřeb, jakožto Příloha č. 5 Přílohy č. 1 Rozhodnutí slouží pouze, jako podpůrný nastroj zdůvodňující potřebnost projektu, jakož i správnou kvantifikaci cílových skupin. Žalobkyně byla tohoto názoru, že postupovala zcela v souladu s Rozhodnutím OP, a že rozpočtovou kázeň neporušila.

52. Žalobkyně dále uvedla, že část 9 Žádosti, která je výhradně zaměřena na popis cílové skupiny projektu, neobsahuje žádnou formulaci o skutečnosti, že cílovou skupinou jsou výhradně dlouhodobě nezaměstnaní uchazeči o zaměstnání s trvalým pobytem v relevantních obcích, ale příloha této žádosti Analýza potřeb tuto cílovou skupinu zmiňuje. Nesoulad mezi dokumenty je tak naprosto zřejmý. Žalobkyně dále zdůraznila, že v tomto případě je navíc z postupu poskytovatele dotace naprosto evidentní, že i poskytovatel považoval až do Auditu EK čerpání dotace za správné a v souladu s jím nastavenými podmínkami.

53. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že rozhodujícím pro příslušnost osoby k CS je den vstupu do projektu, resp. den podepsání dohody o účasti v projektu nevyplývá ze žádného ustanovení Rozhodnutí OP ani jeho příloh, Příručky pro žadatele, Příručky pro příjemce či jiného metodického dokumentu platného v rámci OP LZZ které by bylo pro příjemce závazné. Žalovaný tak toto tvrzení uvádí jako svůj názor bez označení jakýchkoliv důkazních prostředků.

54. Žalobkyně k tomuto dále konstatovala, že toto tvrzení žalovaného není ani v praxi realizovatelné, neboť téměř ve všech projektech OP LZZ se v první fázi oslovuje širší cílová skupina k účasti na projektu a jen malá část z oslovených pak do projektů skutečně nastupuje a podepisuje dohodu o účasti v projektu. Uznatelnost nákladů na oslovení potencionální cílové skupiny k účasti na projektu (informační semináře, letáky, brožury atd.) nebyly nikdy nikým zpochybňovány. V žádných dokumentech OP LZZ není vyloučeno, že cílová skupina nemůže svou charakteristiku splnit během své účasti v projektu tedy v období od podepsání dohody o účasti v projektu do doby ukončení této dohody či projektu. Dále žalobkyně uvedla, že její povinností bylo uzavření dohody o účasti v projektu s uchazečem vyslaným ÚP. Tuto povinnost žalobkyni bez jakýchkoliv dalších podmínek stanovil v rámci svého Rozhodnutí OP poskytovatel dotace, který také zpracoval předmětnou smlouvu. Ústí jednání 55. Žalobkyně se k jednání soudu, ač byla řádně a včas předvolána, bez předchozí omluvy nedostavila.

56. Pověřená pracovnice žalovaného při jednání odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a písemné vyjádření k žalobě a konstatovala, že žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a bylo vydáno v souladu se zákonem. Posouzení věci soudem 57. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

58. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

59. Předně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nevypořádal s její argumentací týkající se nesprávného doručování platebních výměrů 28 a 29, nezabýval se ani jejím poukazem na existenci rozporu mezi jednotlivými pro žalobkyni závaznými dokumenty, a to Výzvou č. 91, Rozhodnutím OP, Žádostí o finanční podporu a Analýzou potřeb a nijak nereagoval na její námitky týkající se rozporu mezi účelem dotace a provedeným výkladem správce daně ve vztahu k trvalému bydlišti a trvalému pobytu účastníků Projektu. Žalovaný se podle žalobkyně řádně nezabýval ani jejími námitkami ve vztahu k naplnění účelu poskytnutí dotace. Žalobkyně dále namítala, že z žalobou napadeného rozhodnutí není ani seznatelné z čeho žalovaný vycházel při svém závěru o tom, že rozhodující pro příslušnost osoby k CS je den vstupu do Projektu, resp. den podpisu dohody o účasti v projektu. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný nijak nevyjádřil k doplnění dokazování v průběhu odvolacího řízení a k jejím námitkám ohledně zkrácení výdajů žalobkyně paušální metodou založenou na poměru neoprávněná cílová skupina/oprávněná cílová skupina.

60. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009–46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010–53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Současně soud zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS).

61. Soud prostudoval žalobou napadené rozhodnutí a shledal, že žalovaný v něm nejprve shrnul dosavadní průběh daňového řízení, následně formuloval právní rámec, ze kterého v daném případě vycházel, včetně výkladu vybraných ustanovení relevantních právních předpisů a odkazů na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zdůraznil, že správce daně v rámci daňového řízení dospěl ke dvěma kontrolním zjištěním, a to že žalobkyně jednak zařadila do cílové skupiny Projektu, na který jí byla poskytnuta dotace 29 osob, které nesplňovaly základní charakteristiku CS, kdy v Žádosti o finanční podporu uvedla, že CS pro tento Projekt budou fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 5 měsíců a zároveň mají trvalé bydliště v odloučených obcích, čímž si neoprávněně nárokovala v počtu 29 osob nezpůsobilé náklady, a tím porušila podmínku uvedenou v části II bodu 1 Rozhodnutí. Konkrétně se jednalo o neprávně nárokované výdaje na klíčové aktivity, mzdové příspěvky, cestovné, stravné a další prostředky a podpůrná opatření. V důsledku konstatování porušení rozpočtové kázně ve vztahu k tomuto kontrolnímu zjištění vydal správce daně platební výměry 26/D/2019 a 27/D/2019. Žalovaný zdůraznil, že přezkum těchto platebních výměrů a s tím přezkum správnosti tohoto kontrolního zjištění nebyl předmětem tohoto odvolacího řízení.

62. Dále žalovaný uvedl, že správce daně učinil i kontrolní zjištění, že žalobkyně nenaplnila všechny stanovené monitorovací indikátory, a to indikátory výsledků a výstupů, čímž došlo k porušení podmínek stanovených v části II bodu 6 odst. 6.1 Rozhodnutí OP. Ve vztahu k tomuto kontrolnímu zjištění vydal správce daně dne 21. 3. 2019 platební výměr 28 a platební výměr 29 na odvod za porušení rozpočtové kázně, jejichž přezkum byl předmětem odvolacího řízení.

63. K námitkám žalobkyně ohledně nesprávného doručení platebního výměru 29 věcně a místně nepříslušným správcem daně, a to Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělením kontroly zvláštních činností II se sídlem v Mostě, namísto věcně a místně příslušným Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělením kontroly zvláštních činností se sídlem v Ústí nad Labem, se žalovaný vyjádřil na straně 16 a 17 napadeného rozhodnutí. Žalovaný s touto námitkou nesouhlasil. Podle žalovaného byl jak platební výměr 28, tak platební výměr 29 vydán Finančním úřadem pro Ústecký kraj, který je věcně a místně příslušným správcem daně žalobkyně. Uvedení oddělení či odboru v hlavičce napadených rozhodnutí nemělo podle žalovaného na tuto skutečnost žádný vliv, jelikož tato vychází z podpisového řádu příslušného správce daně. Žalovaný zdůraznil, že napadená rozhodnutí obsahují veškeré náležitosti, byla podepsána k tomu kompetentní úřední osobou a byla řádně doručena zástupci odvolatele prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

64. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný zabýval i poukazem žalobkyně na existenci rozporu mezi jednotlivými pro žalobkyni závaznými dokumenty. Žalovaný především na straně 12 napadeného rozhodnutí poukázal na skutečnost, že žalobkyně podpisem prohlášení příjemce dotace vyslovila souhlas s Rozhodnutím OP a zavázala se k jeho plnění. Dále žalovaný podoktl, že co se týče Žádosti o finanční podporu a její přílohu – Analýzu potřeb – tyto dokumenty vytvořila sama žalobkyně a sama v nich vymezila CS. V žádosti i v analýze žalobkyně podle žalovaného nejen kvantifikovala, ale i kvalifikovala CS jako dlouhodobě nezaměstnané osoby s trvalým bydlištěm v odloučených obcích. Na podkladě žádosti a Analýzy potřeb rozhodl poskytovatel o poskytnutí dotace na realizaci Projektu a vydal Rozhodnutí OP. Námitky žalobkyně, že obsah dokumentů nemohla ovlivnit, považoval žalovaný za irelevantní. Žalovaný byl přesvědčen, že dotační podmínky byly poskytovatelem nastaveny přesně a jasně, přičemž příjemce dotace nemůže podle žalovaného tvrdit, že si dokumenty vzájemně odporují, jelikož jednotlivé dokumenty na sebe navzájem navazují.

65. Co se týče tvrzení žalobkyně, že se žalovaný nijak nezabýval jejími námitkami, že z platebních výměrů 28 a 29 není zřejmé, jakou metodou při vyčíslení neoprávněně nárokovaných výdajů u klíčové aktivity č. 02 – činnost informačního a poradenského centra (dále jen „klíčová aktivita 02“) správce daně dospěl ke stanovení koeficientu 41,43 % pro krácení těchto výdajů, že bez dalšího tento údaj převzal z podnětu poskytovatele dotace, a že správce daně zkrátil výdaje paušální metodou založenou na poměru neoprávněná cílová skupina/oprávněná cílová skupina, aniž by se k námitce žalobkyně správce daně zabýval skutečným časem poradce, který byl vynaložen a odvod za porušení rozpočtové kázně tak stanovil paušální metodou, soud uvádí následující.

66. Z odůvodnění platebního výměru 28 a 29 je zřejmé, že správce daně nejprve zrekapituloval průběh daňového řízení a podotkl, že v jeho rámci dospěl ke dvěma zjištěním. Kontrolní zjištěním č. 1 se týkalo toho, že žalobkyně neoprávněně zařadila do projektu 29 osob, které nesplňovaly základní charakteristiku CS, a to že nebyly ke dni vstupu do Projektu vedeni na ÚP déle než 5 měsíců. Správce daně uvedl, že žalobkyně porušila rozpočtovou kázeň tím, že v rámci cílové skupiny projektu v počtu 29 osob neoprávněně nárokovala nezpůsobilé výdaje, a to výdaje na aktivity, mzdové příspěvky, cestovné, stravné a další prostředky na podpůrná opatření. Na stranách 5–16 podrobně zrekapituloval tyto neoprávněně žalobkyní nárokované výdaje společně s jejich vyčíslením. Na straně 21 a 22 správce daně reagoval na žalobkyní v souvislosti s kontrolním zjištěním č. 1 v průběhu vyměřovacího řízení uplatněné námitky, které se týkaly se problematiky výpočtu neuznatelných výdajů správce daně, resp. metodiky krácení výdajů na základě počtu zástupců cílové skupiny. Správce daně na tomto místě konstatoval, že číselný údaj uvedený v tabulce č. 2, a to 41,43 (neoprávněně nárokované výdaje na klíčové aktivity – pozn. soudu) ve sloupci „Neopr. cílová skupina“ správce daně převzal z podnětu poskytovatele. Ve sloupci „Nezpůsobilý výdaj“ byl správcem daně proveden přepočet. Dále správce daně uvedl, že metoda krácení výdajů na základě počtu zástupců cílové skupiny zúčastněných u klíčové aktivity 02 byla již řešena u klíčové aktivity 06 (poradenský program profesních a sociálních dovedností – pozn. soudu), a že skutečný počet osob v klíčové aktivitě 02 bylo 70, z tohoto 29 osob bylo neoprávněných, tj. 41,43 %. Dále správce daně uvedl, že pokrátil plat odborného poradce o služby poskytnuté neoprávněné cílové skupině, tedy o 41,43 %.

67. Právě k těmto tvrzením správce daně a závěrům se váže argumentace žalobkyně v podaném odvolání, resp. její odvolací námitky uvedené v bodě 66 tohoto rozsudku. Soud prostudoval žalobou napadené rozhodnutí a zjistil, že žalovaný na uvedené odvolací námitky skutečně nijak nereagoval.

68. Ačkoliv ve smyslu shora zmíněny judikatury Nejvyššího správního soudu proto, aby správní rozhodnutí vyhovovalo požadavkům přezkoumatelnosti, je nezbytné, aby z něj bylo mimo jiné patrné, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení, soud musí na tomto místě podotknout, že nepominul skutečnost, že shora uvedené námitky žalobkyně se vztahovaly ke kontrolnímu zjištění č.

1. Žalobkyně svými námitkami brojila proti nesprávnému postupu správce daně při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně tím, že neoprávněně nárokovala výdaje v rámci cílové skupiny v počtu 29 osob. Její výtky tedy směřovaly proti chybnému výpočtu a metodám použitým správcem daně při vyčíslení těchto neoprávněně nárokovaných výdajů na klíčové aktivity. Platebním výměrem 28 a 29 byl ovšem stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně za to, že žalobkyně porušila Rozhodnutí OP tím, že nenaplnila tzv. monitorovací indikátory Projektu, a právě pouze toto kontrolní zjištění č. 2 bylo, jak vyplývá i z žalobou napadeného rozhodnutí (strana 7) předmětem přezkumu žalovaného. Přestože by bylo vhodné, aby žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí alespoň stručně uvedl, že se se shora uvedenými námitkami žalobkyně nezabýval, jelikož se nevztahovaly k předmětu řízení, má soud za to, že uvedené pochybení žalovaného není takové intenzity, že by mělo za následek nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.

69. Jako důvodnou soud neshledal ani žalobní námitku, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, že v průběhu odvolacího řízení bylo prostřednictvím správcem daně doplněno dokazování. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 29. 5. 2019 vyzval správce daně žalobkyni k prokázání skutečností. Správce daně ve výzvě uvedl, že žalobkyně podala odvolání proti platebním výměrům 26/D/2019, 27/D/2019, 27/D/2019 a 28/D/2019. Správce daně její odvolání posoudil a s ohledem na to vyzval žalobkyni k prokázání skutečností uvedených v odvoláních spočívajících v tom, že odvolání neobsahují doklady prokazující výpočet nezpůsobilých výdajů v rámci klíčové aktivity č.

2. Z uvedeného je zřejmé, že výzva správce daně se týkala prokázání skutečností vztahujících se opět ke kontrolnímu zjištění č. 1, které nebylo předmětem odvolacího řízení v nyní souzené věci, jak již soud uvedl shora. Pokud se tedy žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí o výzvě správce daně nezmínil, je soud přesvědčen, že v této skutečnosti nelze spatřovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

70. Důvodnou soud ovšem shledal námitku žalobkyně, že se žalovaný vůbec nezabýval její argumentací, vztahující se k tvrzení správce daně, že do projektu byly zařazeny tři osoby, které neměly bydliště v odloučených obcích dle Žádosti o finanční podporu, a že žalobkyně vynaložila poskytnuté finanční prostředky z dotace výlučně na podporu zaměstnání v horských oblastech, a tím naplnila účel dotace, což správce daně podle žalobkyně ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil, resp. správce daně se vůbec nezabýval argumentací žalobkyně, že jí poskytnutá dotace byla použita na Rozhodnutím OP určený účel.

71. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí k těmto námitkám žalobkyně pouze stroze konstatoval, že správce daně v rámci daňového řízení zjistil, že tři osoby byly zařazené do CS neoprávněně, navíc neměly trvalé bydliště v definovaných obcích. K její argumentaci, že správcem daně zmiňovaní účastníci projektu se fakticky zdržovali v definovaných odloučených lokalitách, a že mělo být v daném případě zohledněno naplnění účelu poskytnuté dotace, se ovšem nijak nevyjádřil. Žalovaný se blíže nezabýval ani argumentací žalobkyně, že jakékoliv porušení povinností související s poskytnutím dotace ještě bez dalšího nepředstavuje neoprávněné použití prostředků dotace, které musí být vráceno do státního rozpočtu, resp. jejím tvrzením, že veškeré finanční prostředky jí poskytnuté byly požity výlučně na podporu zaměstnanosti v horských oblastech, což bylo cílem poskytnuté dotace.

72. Na požadavku, aby se žalovaný řádně k těmto námitkám vyjádřil je ovšem třeba trvat. Smysl právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů je jejich řádné využití výhradně na zamýšlený účel v souladu s obecně prospěšným zájmem. Sankční odvod je třeba vždy spojovat jen s neoprávněným nakládáním s finančními prostředky státu a jeho uložení nemůže být postaveno na formalistickém přístupu, bez ohledu na skutečný stav věci. Rozhodující kritérium pro posouzení, zda se jedná o neoprávněné použití či zadržení dotace totiž je, zda došlo k jejímu poskytnutí v rozporu s jejím účelem. Pokud tedy žalobkyně namítala, že účel dotace byl v jejím případě naplněn, bylo namístě, aby se tím žalovaný zabýval. Argumentace žalovaného, proč námitkám žalobkyně týkající se naplnění účelu poskytnuté dotace nepřisvědčil, ovšem zcela chybí.

73. S ohledem na uvedené soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť žalovaný nedostál své povinnosti řádně se vypořádat se všemi odvolacími námitkami žalobkyně.

74. V této souvislosti soud dále uvádí, že ačkoliv již jen vada řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zcela postačuje k tomu, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, uvedená dílčí nepřezkoumatelnost nebrání soudu, aby se zabýval dalšími námitkami žalobkyně, a to jejími výhradami souvisejícími s tím, že neporušila podmínky Rozhodnutí OP.

75. Soud se proto dále zabýval stěžejní a mezi účastníky řízení spornou otázky, zda žalobkyně naplnila všechny monitorovací indikátory výsledků a výstupů stanovené Rozhodnutím OP.

76. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že správce daně u žalobkyně zahájil dne 8. 1. 2019 řízení o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně u peněžitých prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu. V oznámení o zahájení řízení uvedl, že MPSV jako poskytovatel dotace na základě rozhodnutí OP poskytl žalobkyni finanční prostředky ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu na Projekt žalobkyně za účelem zvýšení zaměstnanosti nezaměstnaných osob nebo osob ohrožených na trhu práce. Dále správce daně v oznámení konstatoval, že od poskytovatele dotace obdržel podnět, v němž bylo uvedeno, že na základě Auditu EK byla poskytovatelem dotace zjištěna nesrovnalost v Projektu a následnou kontrolou byla tato nesrovnalost dle metodiky finančních toků a kontroly programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu kap. 3.10 a Operačního manuálu pro OP LZZ kap. 9. 5 posouzena jako potvrzená. Žalobkyně měla dle poskytovatele dotace porušit část II, bod 1 a část V bod 4 Rozhodnutí OP, když nedodržela základní charakteristiky cílové skupiny, a to dlouhodobou nezaměstnanost, která byla stanovena v Žádosti o finanční podporu.

77. Součástí správního spisu je dále Výzva č. 91 poskytovatele dotace k předkládání grantových projektů OP LZZ – posílení aktivních politik zaměstnanosti, v níž je pod bodem 3.2 uvedeno, že cílovou skupinou jsou uchazeči o zaměstnání – jedná se o osoby vedené v evidenci krajské pobočky ÚP, s podmínkou zaměření se na skupiny, kterým se věnuje zvýšená péče na trhu práce a dále jsou cílovou skupinou zájemci o zaměstnání, což jsou osoby vedené v evidenci krajské pobočky ÚP, nebo osoby, které hledají uplatnění na trhu práce bez evidence u krajské pobočky ÚP, rovněž s podmínkou zaměření na skupiny, kterým se věnuje zvýšená péče na trhu práce. Současně je ve výzvě uvedeno, že cílová skupina musí být v projektové žádosti jednoznačně definována, a to v části 9 žádosti. Volba cílové skupiny poté musí být podložena povinnou přílohou předkládané žádosti, tzv. Analýzou potřeb.

78. Obsahem správního spisu je dále Žádost žalobkyně o finanční podporu, a to včetně přílohy č. 5 této žádosti – Analýzy potřeb a Rozhodnutí OP. V části 9 Žádosti s názvem cílová skupina žalobkyně uvedla – uchazeči a uchazečky o zaměstnání, a konstatovala, že při získávání a zapojení cílové skupiny do projektu budou ve spolupráci s Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště v Litvínově, uplatněny postupy, které se opakovaně osvědčily při realizaci již dříve uskutečněných projektů. Úřad práce provede předvýběr vhodné cílové skupiny pro vstup do projektu. Žalobkyně poté osloví zástupce cílové skupiny formou informačních seminářů k účasti na projektu. Informační semináře budou realizovány v prostorách úřadu práce. Žalobkyně plánovala uspořádat v průběhu realizace projektu celkem 4 informační semináře, na nichž cílové skupiny obdrží informace o projektu a doprovodných opatřeních. Žadatelka měla za cíl oslovit celkem 90 osob a následně po prezentaci a individuálním pohovoru zařadit do projektu 60 osob z cílové skupiny.

79. V části 14 Žádosti o finanční podporu s názvem Hodnoty indikátorů žalobkyně stanovila jednotlivé indikátory Projektu, a to monitorovací indikátor 07.01.00 – počet nově vytvořených míst, u kterého uvedla, že cílovou hodnotu je 15, způsob vykazování 15 ks dohod o zřízení nového pracovního místa; 15 ks pracovních smluv, náplní práce a mzdových výměrů; 25 ks dohod o zřízení volného pracovního místa formou DPČ; 25 ks dohod o pracovní činnosti náplní práce a mzdových výměrů.

80. Dále žalobkyně stanovila monitorovací indikátor 07.41.00 – počet podpořených osob – kde uvedla jako měrnou jednotku počet osob, a to 60 a jako způsob vykazování určila uzavření 60 dohod o účasti v projektu. U monitorovacího indikátoru 07.46.13 – Počet úspěšných absolventů kurzů uvedla jako měrnou jednotku počet osob a jako cílovou hodnotu 40. Způsob vykazování stanovila osvědčením o absolvování rekvalifikačního kurzu s celostátní platností, jmennými seznamy účastníků rekvalifikačního kurzu a knihou docházky účastníků kurzu.

81. V příloze č. 5 – Analýza potřeb – žalobkyně v části I. – Východiska analýzy žalobkyně uvedla, že cílovou skupinou projektu budou fyzické osoby, které jsou vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 5 měsíců, a které zároveň mají trvalé bydliště v odloučených obcích.

82. V Rozhodnutí OP ze dne 7. 3. 2013 je uvedeno, že poskytovatel dotace v rámci OP LZZ poskytl žalobkyni na Projekt s názvem ROZHLED – podpora zaměstnanosti v horských oblastech CZ.1.04/2.1.01/91.00278 dotaci v maximální možné výši 5 850 552,80 Kč. Dle bodu 3. Rozhodnutí OP bylo účelem dotace zvýšení zaměstnanosti nezaměstnaných osob nebo osob ohrožených na trhu práce efektivním a cíleným využitím nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti, a to prostřednictvím realizace klíčových aktivit uvedených v části 8 přílohy č. 1 Rozhodnutí OP (Žádosti o poskytnutí dotace – pozn. soudu). V bodě 21.1 Rozhodnutí OP jsou uvedeny povinnosti příjemce dotace při účasti uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání vyslaných krajskými pobočkami ÚP ČR do grantového projektu. V 21.1. je uvedeno, že „Příjemce dotace je povinen uzavřít s uchazečem o zaměstnání, zájemcem o zaměstnání nebo účastníkem pracovní rehabilitace, který je vyslán přílišnou pobočkou ÚP ČR do aktivit grantového projektu, dohodu o účasti v grantovém projektu. Příjemce dotace jeden výtisk této dohody předá příslušné pobočce ÚP ČR.“ V závěrečných ustanoveních Rozhodnutí OP v bodech 6 a 4 je uvedeno, že „Příjemce dotace je povinen se řídit se při realizaci projektu ustanoveními příloh uvedených v části V odst. 6 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, nestanoví–li toto Rozhodnutí jinak.“ Součástmi rozhodnutí byla Žádost o finanční podporu, a to zejména její část 4, 5, 8, 10, 11 a 14.

83. V části II čl. 6.

1. Rozhodnutí OP je uvedeno, že příjemce dotace je povinen naplnit monitorovací indikátory, které jsou uvedeny v části 14 Žádosti o finanční podporu a jsou definovány v metodice pro monitorovací indikátory.

84. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí předně uvedl, že žalobkyně do Projektu zahrnula osoby, které nesplňovaly charakteristiku cílové skupiny, tak jak byla vymezena v Žádosti o finanční podporu a v její příloze č. 5 – Analýze potřeb. Žalovaný měl za to, že cílovou skupinou, byly dlouhodobě nezaměstnané osoby, které jsou vedeny v evidenci ÚP déle než 5 měsíců, a které mají zároveň trvalé bydliště v odloučených obcích, přičemž osoby z cílové skupiny měly splňovat obě tyto charakteristiky současně. Podle žalovaného ke dni vstupu do projektu 29 osob tuto charakteristiku nesplňovalo, resp. těchto 29 osob nebylo ke dni vstupu do projektu evidováno na ÚP déle než 5 měsíců.

85. V projednávané věci žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně porušila podmínku uvedenou v části II čl. 6.1 Rozhodnutí OP, a to tím, že nenaplnila monitorovací indikátory uvedené v části 14 Žádosti o finanční podporu. Žalovaný v případě žalobkyně vycházel předně ze Shrnující informace k realizaci projektu ze dne 18. 5. 2015, kde žalobkyně uvedla, že v rámci Projektu vzniklo 15 nových pracovních míst. Žalovaný podotkl, že 8 pracovních míst bylo ovšem obsazeno osobami, které nesplňovaly charakteristiku cílové skupiny Projektu. Skutečnou hodnotu tohoto monitorovacího indikátoru tedy žalovaný snížil na 7, což tvoří 46,67 % hodnoty plánované. Ze stejného dokumentu žalovaný vycházel i v případě počtu absolventů kurzu, kdy rekvalifikační kurz úspěšně absolvovalo 55 osob, z nichž 15 osob nebylo oprávněnou cílovou skupinou, a proto žalovaný snížil skutečnou hodnotu na 40 osob, což odpovídalo hodnotě plánované. Celkem tedy tyto dva monitorovací indikátory byly naplněny na 73,34 %. Co se týče monitorovacího indikátoru výstupů, žalovaný rovněž vycházel ze Shrnující informace k realizaci projektu, ze které zjistil, že v rámci projektu bylo podpořeno 70 osob, z nichž však podle žalovaného bylo 29 osob neoprávněnou cílovou skupinou, a proto hodnotu i tohoto indikátoru snížil, a to na 41 osob, což tvoří 68,33 % hodnoty plánované.

86. Nenaplněním monitorovacích indikátorů tak podle žalovaného došlo ze strany žalobkyně ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

87. Žalobkyně v nyní souzené věci nesporovala skutečnost, že do Projektu zařadila i osoby, které ke dni vstupu do Projektu nebyly vedeny v evidenci ÚP déle než 5 měsíců, avšak namítala, že v tomto případě postupovala v souladu s Rozhodnutím OP, resp. s jeho článkem 21.1., který ji uložil povinnost zařadit do projektu všechny uchazeče o zaměstnání vyslané do Projektu ÚP, přičemž kromě ostatních osob zařazených žalobkyní do projektu, i těchto 29 osob, bylo do projektu vysláno ÚP. Posouzení žalovaného ve vztahu k naplnění monitorovacích indikátorů považovala za nesprávné, neboť měla za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně naplnila veškeré podmínky stanovené Rozhodnutím OP.

88. Vzhledem k tomu, že žalovaný v projednávané věci dospěl k závěru o nenaplnění monitorovacích indikátorů žalobkyní pouze s ohledem na to, že žalobkyně do Projektu zapojila osoby, o nichž byly daňové orgány přesvědčeny, že nesplňovaly podmínky vstupu do Projektu, soud uvádí, že pro posouzení věci je rozhodné, zda osoby zařazené žalobkyní do Projektu byly zařazeny žalobkyní skutečně neoprávněně.

89. Na tomto místě soud předně upozorňuje, že touto otázkou se zabýval již ve svém rozsudku ze dne 6. 10. 2022, č. j. 16 Af 40/2021. Zdejší soud v tomto rozsudku předně odkázal na znění části II. čl. 21.1. a části V čl. 4 ve spojení s čl. 6 Rozhodnutí OP. Soud konstatoval, že podle části V čl. 4 a 6 Rozhodnutí OP platilo, že příjemce dotace byl povinen řídit se při realizaci projektu ustanoveními Žádosti o finanční podporu, nestanoví–li Rozhodnutí OP jinak. Následně soud uvedl, že „Žalobkyně v části 9 Žádosti o poskytnutí dotace uvedla, že cílovou skupinu Projektu jsou uchazeči o zaměstnání a v příloze č. 5 Žádosti o poskytnutí dotace (Analýze potřeb) poté rozvedla, že cílovou skupinou projektu budou fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 5 měsíců, a které zároveň mají trvalé bydliště v odloučených obcích. Žalobkyně v Žádosti o finanční podporu (v části 9 žádosti) popsala i způsob jakým měly být jednotlivé osoby cílové skupiny do Projektu vybrány. Žalobkyně určila, že předvýběr vhodných uchazečů pro vstup do Projektu provede Úřad práce. Žalobkyně poté měla oslovit zástupce cílové skupiny, předat jim na informačních schůzkách relevantní informace a následně po skupinové prezentaci a individuálním pohovoru měla vybrat 60 osob z cílové skupiny.

90. Právě v otázce cílové skupiny Projektu, resp. uchazečů, kteří měli být zapojeni do Projektu, Rozhodnutí OP v části II. čl. 21.1. stanovilo ve smyslu části V čl. 4 Rozhodnutí OP jinak, než bylo žalobkyní stanoveno v Žádosti o finanční podporu. Rozhodnutí OP v části II. článku 21.1. určilo, že příjemce dotace je povinen s uchazečem o zaměstnání, zájemcem o zaměstnání nebo účastníkem pracovní rehabilitace, který je vyslán příslušnou krajskou pobočkou ÚP do aktivit projektu, uzavřít dohodu o účasti v grantovém projektu. Poskytovatel dotace tedy v Rozhodnutí OP určil podmínky pro výběr uchazečů, kteří mohou být zařazeni do Projektu pro žalobkyni striktněji, než které si žalobkyně stanovila v Žádosti o poskytnutí dotace sama. Uvedené ustanovení tak jednoznačně stanovilo povinnost žalobkyně přijmout do projektu uchazeče vyslané ÚP, a to bez ohledu na to, zda splňují charakteristiku cílové skupiny vymezenou žalobkyní v Žádosti o finanční podporu.

91. Pokud žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvádí, že ačkoliv je nepochybné, že byli všichni uchazeči zařazení žalobkyní do Projektu vysláni ÚP, čl. 21.

1. Rozhodnutí OP neznamená, že by žalobkyně byla povinna do projektu zařadit každého, který je ÚP vyslán, pokud by tento nesplňoval podmínky cílové skupiny, tak jak si je nastavila sama žalobkyně, soud se s tímto závěrem žalovaného nemůže ztotožnit. Z čl. 21.

1. Rozhodnutí OP nevyplývá pouze skutečnost, že do Projektu může vstoupit pouze osoba, která je v evidenci ÚP vedena jako uchazeč o zaměstnání, a která podepíše příslušnou dohodu, jak se mylně domnívá žalovaný. Z uvedeného ustanovení bez dalšího pro žalobkyni jednoznačně vyplývá povinnost umožnit osobě, která je vyslána do grantového projektu ÚP, vstup do tohoto Projektu. Z žádného ustanovení Rozhodnutí OP nevyplývá, že by žalobkyně mohla za situace, kdy by uchazeč vyslaný ÚP do grantového projektu ve smyslu shora citovaného čl. 21.

1. Rozhodnutí OP nesplňoval charakteristiku cílové skupiny pro zařazení do Projektu, tak jak si ji nastavila žalobkyně v Žádosti o finanční podporu, takového uchazeče z projektu vyřadit. Předmětné ustanovení Rozhodnutí OP v podstatě přímo zamezuje žalobkyni, aby před zařazením uchazeče o zaměstnání do projektu ověřovala jeho shodu se základní charakteristikou.

92. Zdejší soud ve zmíněném rozsudku následně uzavřel, že „Pokud poskytovatel dotace stanovil žalobkyni povinnost uzavřít dohodu o účasti v grantovém projektu s uchazečem vyslaným příslušnou krajskou pobočku ÚP, tak bylo povinností žalobkyně, aby vyhověla podmínkám poskytnutí dotace, zapojit i 29 sporných osob, které ÚP pro účast v projektu vyslal.“ 93. Soud na výše uvedené závěry odkazuje, nadále na nich setrvává a nevidí žádný důvod, proč by se od nich měl jakkoli odchýlit i v nyní projednávané věci. Z tohoto rozsudku, který vycházel ze stejných důkazních prostředků, které jsou součástí správního spisu i v nyní souzené věci, jasně plyne, že závěr žalovaného, že sporné osoby byly do Projektu zařazeny žalobkyní neoprávněně, jelikož nesplňovaly základní charakteristiku cílové skupiny vymezenou žalobkyní v Žádosti o finanční podporu, přestože byly vyslány ÚP, neobstojí.

94. V nyní projednávané věci není tedy pochyb o tom, že žalobkyní do projektu zařazené osoby, byly do projektu zařazeny oprávněně. Nelze se tak ztotožnit se závěrem žalovaného, že v rámci Projektu, byla nově vytvořená nová pracovní místa (monitorovací indikátor – 07.01.00), z části obsazena osobami, které žalobkyně neměla do Projektu zapojit. Stejně tak jako nelze přisvědčit tvrzení žalovaného, že podpořenými osobami (monitorovací indikátor – 07.46.13) a úspěšnými absolventy rekvalifikačních kurzů (monitorovací indikátor – 07.41.00) v rámci Projektu, z části byly osoby, se kterými žalobkyně neměla uzavřít dohodu o účasti v Projektu, a kterým žalobkyně neměla umožnit vstup do Projektu.

95. Závěr žalovaného, že žalobkyně porušila podmínky poskytnuté dotace stanovené v části II čl. 6.

1. Rozhodnutí OP tím, že z části nenaplnila hodnoty jednotlivých monitorovacích indikátorů je tedy nesprávný. Rozhodnutí žalovaného je tudíž nezákonné.

96. Pro úplnost se soud se věnoval i námitkám žalobkyně týkající se chybného postupu při doručení platebního výměru 28 a 29 a námitkám vztahujícím se k neprovedení důkazu Auditem EK a neseznámení žalobkyně se skutečnostmi zjištěnými v odvolacím řízení.

97. Žalobkyně namítala, že platební výměry 28 a 29 jí byly doručeny společně, jednou obálkou, a to Finančním úřadem pro Ústecký kraj se sídlem v Mostě, ačkoliv se jednalo o dvě samostatná rozhodnutí dvou rozdílných organizačních složek správce daně.

98. Obecně platí, že písemnosti vyhotovené správním orgánem se doručují prostřednictvím toho správního orgánu, který je vyhotovil. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že toto se v případě doručování předmětných platebních výměrů 28 a 29, jak tvrdí žalobkyně, skutečně nestalo. Z obsahu správního spisu je zjevné, že platební výměr 28 byl vyhotoven dne 21. 3. 2019 Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělení kontroly zvláštních činností II, se sídlem 2. náměstí 3300, Most, kdežto platební výměr 29 byl vyhotoven téhož dne 21. 3. 2019, ale Finančním úřadem pro Ústecký kraj, oddělením kontroly zvláštních činností, se sídlem Velká hradební 39/61, Ústí nad Labem. Z doručenky, která je součástí správního spisu, je zjevné, že oba dva platební výměry, tj. platební výměry 28 a 29 byly doručovány žalobkyni Finančním úřadem pro Ústecký kraj, odborem kontroly zvláštních činností II, se sídlem 2. náměstí 3300, Most, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a to společně s platebním výměrem č. 26/D/2019 a platebním výměrem 27/D/2019. Dále je z obsahu správního spisu zřejmé, že žalobkyně proti platebním výměrům 28 a 29 podala v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

99. Soud k tomu předně uvádí že, smyslem a účelem doručování je, aby se účastníci řízení seznámili s písemnostmi správního orgánu, a aby takto zpraveni měli možnost uplatnit svá práva a oprávněné zájmy při zachování efektivního fungování veřejné správy. O účinné doručení písemnosti se jedná, přestože nejsou splněny všechny zákonné požadavky na doručování, pokud ovšem dojde k zachování práv účastníka řízení. Například v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 31/2011 – 88, se Nejvyšší správní soud vyjádřil k možnosti řádného doručení při nesplnění všech podmínek následovně: „Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování však nemůže mít vliv na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal, a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Na straně jedné je totiž nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je–li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 – 95, a v jeho rámci další citovanou judikaturu).

100. Ačkoliv byl tedy v nyní projednávané věci platební výměr 29 doručován žalobkyni společně s platebním výměrem 28, a to Finančním úřadem pro Ústecký kraj, odborem kontroly zvláštních činností II, se sídlem v Mostě, namísto Finančním úřadem pro Ústecký kraj, odborem zvláštních činností, se sídlem v Ústí nad Labem, který platební výměr vyhotovil, soud v uvedeném pochybení neshledal takovou vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu je zjevné, že žalobkyni byly platební výměry 28 a 29 doručeny prostřednictvím jí zvolené zmocněnkyně Ing. Dagmar Proškové dne 5. 4. 2019. Žalobkyni bylo v tomto případě umožněno, aby se s doručovanými písemnostmi seznámila a nebyla ani ztížena možnost účinné, zákonem zaručené obrany proti vydaným platebním výměrům v daňovém řízení. Ostatně uvedené žalobkyně ani nenamítá. Soud tedy uzavírá, že platební výměry 28 a 29 byly žalobkyni doručeny, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a případné pochybení správce daně nemohlo mít v posuzované věci vliv na účinnost doručení těchto platebních výměrů se všemi jeho účinky. Žalobní tedy námitka není důvodná.

101. Dále se soud zabýval námitkou žalobkyně vztahující ke konstatování žalovaného uvedenému v žalobou napadeném rozhodnutí, že „žalovaný v průběhu odvolacího řízení požádal správce daně o doplnění stanoviska“. Žalobkyně namítala, že nebyla v rámci odvolacího řízení seznámena ani s žádostí žalovaného o doplnění stanoviska, ani s odpovědí správce daně na tuto žádost. Soud k tomu uvádí, že z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaný v průběhu odvolacího řízení písemností ze dne 16. 3. 2020 požádal správce daně o doplnění stanoviska. V žádosti žalovaný uvedl, že prověřoval žalobkyní napadené matematické nesprávnosti týkající se kontrolního zjištění č. 1., tj. matematické nesprávnosti související s žalobkyní napadenými platebními výměry 26/D/2019 a 27/D/2019. Konkrétně se jednalo o zjištění správné hodnoty cestovného u paní Ludmily Janíkové a následně o prověření správnosti výpočtů neoprávněně nárokovaných výdajů na klíčové aktivity uvedených správcem daně v tabulkách č. 2 až 5 příslušných platebních výměrů 26/D/2019 a 27/D/2019. Z důvodu zjištěných nesrovnalostí žalovaný požádal správce daně o doplnění stanoviska. Na tuto žádost reagoval správce dne 22. 4. 2020. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že i přes doplnění stanoviska správcem daně u žalovaného přetrvaly pochybnosti o správnosti výpočtů ze strany správce daně vztahující se ke kontrolnímu zjištění č.

1. S ohledem na to žalovaný dne 19. 8. 2020 znovu požádal správce daně o doplnění stanoviska. Na tuto žádost správce daně reagoval podáním ze dne 14. 9. 2020.

102. Ze shora uvedeného je zjevné, že žádosti žalovaného o doplnění stanoviska a reakce správce daně na ně se týkaly výhradně kontrolního zjištění č. 1, které nebylo předmětem odvolacího řízení vedeného v nyní projednávané věci žalovaným. Tato skutečnost vyplývá i z žalobou napadeného rozhodnutí, a to z jeho bodu 11. Žalovaný zde zcela jednoznačně uvádí, že ačkoliv v průběhu odvolacího řízení požádal správce daně o doplnění stanoviska, jednalo se doplnění ve vztahu ke kontrolnímu zjištění č. 1, a to ke zjištění správné hodnoty cestovného u L. J. a prověření matematických nesrovnalostí u platebních výměrů 26/D/2019 a 27/D/2019, které nejsou předmětem odvolacího řízení.

103. Žalovaný tedy v projednávané věci nepochybil, pokud žalobkyni nevyzval k seznámení se se skutečnostmi zjištěnými v průběhu odvolacího řízení a neumožnil jí se s nimi seznámit, neboť odvolacím orgánem zjišťované a zjištěné skutečnosti se týkaly jiného kontrolního zjištění, než které bylo předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Žalobní námitka rovněž není důvodná.

104. Soud nepřisvědčil ani námitkám žalobkyně, že žalovaný pochybil, když neprovedl důkaz Auditem EK v ucelené verzi. Soud prostudoval Auditní zprávu, která je součástí správního spisu a zjistil, že dle této zprávy bylo kontrolovaným orgánem Ministerstvo financí, jakožto auditní orgán odpovědný za OP LZZ. Ze strany 2 (obsah) Auditní zprávy je zřejmé, že tato má celkem 43 stran, přičemž součástí správního spisu je Auditní zpráva, která obsahuje pouze strany 1–7 a 13–14. Z obsahu a shrnutí Auditu EK, (tj. ze strany 2 a 3) vyplývá, že chybějící strany 8–12 se týkaly podrobných zjištění a doporučení v oblasti řízení a kontroly auditního orgánu, přičemž tato zjištění byla shrnuta takto: „práce auditního orgánu musí být posílena, pokud jde o auditní stopu týkající se auditů a operací a ověřování na místě“. Strany 15–39 se poté týkaly jiných projektů OP LZZ a příjemců dotací odlišných od žalobkyně. Dle obsahu Auditní zprávy jsou v kapitole 4.3 s názvem „Zjištění související s dosažením souladu“ (strana 39–43), uvedena zjištění Evropské komise týkající se jiných projektů než projektu žalobkyně.

105. Ačkoliv lze dát žalobkyni za pravdu, že ne všechny chybějící strany Auditní zprávy se týkaly jiných projektů a jiných příjemců dotací odlišných od žalobkyně, soud se neztotožnil s jejím tvrzením, že by zbývající strany Auditní zprávy, které nebyly součástí verze, jíž disponoval správce daně v daňovém řízení, mohly být pro posuzovanou věc stěžejní, neboť se mohly týkat některé ze skutečností rozhodných pro posouzení, zda došlo či nedošlo ze strany žalobkyně k porušení rozpočtové kázně. Z obsahu Auditu EK je zřejmé, že chybějící strany 8–12 se primárně týkaly kontroly zavedených řídících a kontrolních systémů u Ministerstva financí a jejich nedostatků a nikoliv pochybení MPSV, tj. poskytovatele dotace, jak se žalobkyně mylně domnívá. Zjištění Evropské komise, že existuje možnost, že veřejná podpora nebyla pro projekt správně stanovena, a že výdaje nebyly vždy přezkoumány tak, jak uvedl auditní orgán ve zprávě, jsou podle shrnutí Auditu EK (viz strana 3) tzv. „zjištěními souvisejícími s dosažením souladu“. Z obsahu auditní zprávy (viz strana 2) je zjevné, že se tato zjištění týkala dvou projektů odlišných od projektu žalobkyně.

106. Soud současně zdůrazňuje, že na přední straně Auditu EK je uvedeno: „Pro použití pouze v rámci orgánů Evropské unie a jiných úřadů a agentur zřízených na základě Smluv, členskými státy EU a orgány veřejné správy. Šíření na základě vědět jen to nejnutnější. Dokument není určen ke zveřejnění.“ Přístup ke konkrétní informacím uvedeným v auditní zprávě se tedy odvíjel od nezbytné potřeby určité informace vědět. S ohledem na to, že chybějící strany Auditu EK se skutečně netýkaly projektu žalobkyně, ani z obsahu auditní zprávy nevyplývá, že by obsahovala informace o pochybeních poskytovatele dotace ve vztahu k nastavení projektu žalobkyně, má soud shodně s žalovaným za to, že předložení ucelené verze Auditu EK žalobkyni, resp. jeho provedení jako důkazu nebylo potřebné a obsah jeho nepředložených částí nemohl mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

107. Soud tedy uzavírá, že neshledal pochybení v postupu správce daně ani žalovaného, kteří si nevyžádaly ucelenou verzi auditní zprávy a tuto neprovedly jako důkaz v předmětné věci.

108. Pro úplnost soud podotýká, že správce daně nebyl v projednávané věci nijak vázán tím, že v Auditu EK ve vztahu k Projektu žalobkyně bylo uvedeno, že auditoři mají za to, že výdaje vykázané Evropské komisi v rámci tohoto Projektu by mohly být považovány za nezpůsobilé. Ani samotná skutečnost, že sám poskytovatel uvedl v podnětu k prošetření na podezření na porušení rozpočtové kázně u žalobkyně, že nesrovnalost zjištěnou na základě Auditu EK u Projektu posoudil jako potvrzenou, správce daně nijak nezavazuje. Poskytovatel dotace totiž není tím, kdo závazně určuje, že došlo k porušení rozpočtové kázně, resp. zda byly finanční prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu čerpány oprávněně. Orgánem, který určuje, zda došlo k porušení rozpočtové kázně a tedy i zjišťuje skutečnosti rozhodné pro případné vyměření odvodu za její porušení, je správce daně (rozsudek NSS č. j. 2 Afs 334/2016 – 42, ze dne 10. 5. 2017).

109. Soud tedy shledal žalobu z důvodů již v předchozích bodech tohoto rozsudku uvedených důvodnou, a proto žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) neboť shledal žalobou napadeného rozhodnutí částečně nepřezkoumatelným a podle § 78 odst. 1 s. ř. s. též nezákonným. Zároveň soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž je ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán výše uvedenými závěry soudu.

110. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit jí do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 14 200 Kč. Tato částka se skládá z částky 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, z částky 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za návrh na odkladný účinek žaloby, dále z částky 9 300 Kč za tři úkony právní služby právní zástupkyně žalobkyně Mgr. Markéty Hlavicové, po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d), další podání ve věci – § 11 odst. 1 písm. d) ]; dále z částky 900 Kč za tři s tím související režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 citované vyhlášky. Pro úplnost soud uvádí, že zastupování žalobkyně advokátkou, Mgr. Markétou Hlavicovou, bylo ukončeno dne 4. 9. 2022, tj. před prvním jednáním ve věci, a pro to soud přiznal náhradu nákladů řízení pouze za úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně před tímto datem.