16 Az 25/2024–35

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci Žalobkyně : B. D. P. R., nar. X. státní příslušnost: X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM–971/ZA–ZA11–P09–R2–2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí bagatelizoval její problémy kvůli předvoláváním na policejní výslechy. Obtěžování ze strany policie může eskalovat, protože dochází k tvrdému potlačování jakýchkoli opozičních aktivit. Žalobkyni byla po odchodu X. z Kuby odebrána licence na prodej X. jako trest za jeho odchod. Šlo o jediný způsob, jak si zajistit obživu, protože důchody na Kubě jsou nedostatečné. Žalobkyně se tímto způsobem stala obětí represe. Také namítá, že skutečnost, že X. nepožádal v České republice o mezinárodní ochranu, neznamená, že na Kubě nečelil problémům. Byl opakovaně vyslýchán kubánskou policií kvůli svým opozičním názorům. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tím, že místo důkladného posouzení jednotlivých skutkových okolností žalovaný pouze konstatoval, že požádala o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace pobytu. Snaha o legalizaci pobytu však nevylučuje, že žadatel o mezinárodní ochranu nemá odůvodněný strach z pronásledování nebo by v případě návratu nečelil skutečnému nebezpečí vážné újmy.

3. Dále žalobkyně v žalobě namítá, že požádala o azyl z humanitárních důvodů. V době podání této žaloby je jí X. let a samotný věk by mohl sám o sobě odůvodňovat jeho udělení. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele jsou podle judikatury zejména vysoký věk a nepříznivý zdravotní stav, které lze současně zařadit i mezi důvody pro udělení doplňkové ochrany, pokud by žadateli o mezinárodní ochranu hrozila vážná újma kvůli možnému zhoršení jeho již špatného zdravotního stavu (srov. případ Paposhvili). Žalobkyně během pohovoru uvedla, že má X. a problémy se X., nebyla však na své obtíže blíže dotazována. Kvůli X. trpí častými X. a musí dodržovat dietu. Zároveň jí byla diagnostikována X., na kterou užívá léky, a trpí silnými bolestmi hlavy, kvůli kterým dostala doporučení na neurologii. Za nejzávažnější považuje své X., vykazuje příznaky X. a X., je X., X. a trpí X. Od praktického lékaře získala doporučení k X. vyšetření a čeká na jeho termín. Její X. zhoršuje nejistota kvůli řízení o mezinárodní ochraně. Její zdravotní stav se od konání pohovoru dne 20. 7. 2023 zhoršil. Nebyla si vědoma toho, že zdravotní důvody mohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Při návratu na Kubu by byla odloučena od své rodiny. Žalobkyně nepožádala o standardní pobytové oprávnění kvůli dlouhé čekací době na termín podání žádosti a nejistoty ohledně jejího vyřízení. Ve svém věku si nemůže dovolit procházet zdlouhavým a nejistým procesem vyřízení dlouhodobého víza nebo pobytu.

4. Žalobkyně se obává návratu na Kubu z důvodu dysfunkčního zdravotnického systému. Její lékař na Kubě jí sice léky předepisoval, ale měla k nim velmi sporadický přístup, protože je jich akutní nedostatek a žalobkyně si je kupovala na černém trhu. Byla schopná si je pořídit pouze náhodně a často si je pro jejich cenu nemohla dovolit. Osoby s onemocněními srdce, mezi které se řadí i žalobkyně, mají na Kubě problémy kvůli nedostatku kardiostimulátorů. V případě hospitalizace si pacienti musí do nemocnice vše přinést sami. Léky jako aspirin a paracetamol jsou jen na předpis, antibiotika a inzulín jsou velmi drahé.

5. Žalobkyně dále namítá, že na Kubě probíhá ekonomická krize. Nebyla plně schopna zajistit si své základní životní potřeby. Podle zprávy Amnesty International z roku 2023 pokračovala hospodářská a humanitární krize a je nedostatek základního zboží. Kvůli nedostatku potravin a léků probíhají protesty. Lidé nemají přístup k elektřině až 18 hodin denně. Žalobkyně na Kubě přežívala jen díky občasné výpomoci od X., ale často mívala hlad. Domnívá se, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany z důvodu nízké úrovně zdravotnického systému, nedostatkům při zajišťování základních životních potřeb na Kubě, nutnosti požívat léky na X., dodržovat dietu, X. a nutnosti být s ohledem na věk čím dál závislejší na zdravotnickém systému. Žalovaný řádně nezdůvodnil neudělení humanitárního azylu. Vycházel z pohovoru odehrávajícího se rok před vydáním napadeného rozhodnutí a nezohlednil společenskou a ekonomickou situaci a stav zdravotnického systému a skutečnost, že na Kubě probíhá humanitární krize.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zohlednil důvody, které žalobkyně ve své žádosti uvedla, a potřebném rozsahu je vypořádal. Žalobkyně sdělila, že místní policista na ni opakovaně apeloval, aby domluvila X., aby nebyl tak protivládně naladěný. X. se na Kubě nelíbilo, a tak si vyřídil pracovní smlouvu a odcestoval. Jiné problémy na Kubě neměla. Výzvy policisty ji obtěžovaly, ale vztahovaly se pouze k aktivitám X., nikoli k ní samotné, a omezovaly se na verbální připomínky. Ke zdravotním problémům s X. a X. uvedla, že je s těmito věcmi zaléčena a že na Kubě měla svého lékaře, který jí předepisoval léky. V průběhu správního řízení jí byl dál dostatečný prostor pro uvedení všech skutečností, které ji vedly k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně evidentně měla možnost uvést nová žalobní tvrzení před vydáním napadeného rozhodnutí. Zároveň není zřejmé, co žalobkyni během správního řízení bránilo uvést, že jí byla za trest odebrána licence na prodej X. jako trest za X. Tuto skutečnost nezmínila ani během seznámení s podklady rozhodnutí. Žalovaný dále podotýká, že předchozí správní rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že žalobkyně nebyla seznámena s podklady pro správní rozhodnutí kvůli jeho nesprávnému postupu. Žalobkyně však v této žalobě připojuje nové skutečnosti, aby zvýšila své šance na úspěch. Žalovaný nezlehčuje její zdravotní potíže a ani problematickou situaci na Kubě, při posouzení podmínek v § 14 zákona o azylu přihlédl i k věku a zdravotnímu stavu. Z učiněných zjištění nebylo možné dospět k závěru, že by žalobkyně byla v případě návratu vystavena skutečnému nebezpečí vážné újmy. Žalobkyně ve správním řízení svou žádost nezdůvodňovala jakýmikoli ekonomickými problémy či nedostupností léků. Pokud by se jednalo o okolnosti, pro které vlast opustila, nepochybně by je žalovanému sdělila. Žalovaný shromáždil adekvátní a aktuální informace o zemi původu, vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a rozhodnutí řádně odůvodnil.

7. Z obsahu spisového materiálu, vyplynuly následující, pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

8. V žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 20. 7. 2023 žalobkyně sdělila, že je státní příslušnicí Kuby, nemá žádné politické přesvědčení a není v politické straně ani skupině. Dne 30. 5. 2023 odjela z Kuby a dne 1. 6. 2023 vstoupila na území České republiky. O udělení mezinárodní ochrany dříve nežádala. V minulosti nezískala žádná víza. Ohledně svého zdravotního stavu uvedla, že má X. a problémy se X., tato onemocnění jsou zaléčena, její lékař na Kubě jí předepisoval léky. Je soběstačná, postará se o sebe sama, nepotřebuje asistenci dalších osob. Nemá zdravotní omezení v běžném životě. Má čistý trestní rejstřík, nikdy nebyla trestně stíhaná. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že X. nemá rád kubánský režim a má opoziční smýšlení, přičemž žalobkyně kvůli tomu byla několikrát předvolána na policejní stanici a policie ji varovala, aby se X. na Kubu nevracel. Žalobkyni to unavovalo, a tak požádala o mezinárodní ochranu.

9. Žalobkyně v pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dne 20. 7. 2023 uvedla, že X. si vyřídil pracovní smlouvu a přicestoval do ČR v únoru 2020. Na sociálních sítích zveřejňoval kritické příspěvky proti kubánskému režimu, ve vězení nikdy nebyl, jen se hádal s lidmi o politice. X., ale odmítal pracovat pro stát. Policista na okrsku na jejich sídlišti si žalobkyni několikrát předvolal a říkal jí, aby X. domluvila, aby nebyl protivládně naladěný. Žádný písemný doklad nevznikl, šlo o krátkou domluvu mezi žalobkyní a policistou. Policista jí například řekl, že když X. píše proti vládě, mohlo by to být trestné. Za poslední tři roky žalobkyně s policistou mluvila o X. asi desetkrát. Ve svém věku se nechce stěhovat na jiné místo na Kubě, kde zmíněný policista nepůsobí. Žádné vlastní problémy nikdy neměla, pouze musela řešit X. Chce žít se X. v ČR. X. žalobkyni poradila, aby podala žádost o azyl a získala čas, než se jí pokusí vyřídit nějaký typ legálního pobytu. Do své země se vrátit nechce, protože by už nikdy neuviděla X., je jí X. let a nechce být obtěžována kvůli X. problémům.

10. Žalovaný vydal první rozhodnutí ve věci dne 4. 12. 2023, č. j. OAM–971/ZA–ZA11–P09–2023, kterým zamítl žádost o mezinárodní ochranu. Text prvního rozhodnutí je v zásadě identický jako u druhého, nyní žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu a Městský soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí rozsudkem, č. j. 4 Az 3/2024–30 z důvodu procesní vady spočívající v nepoučení o důsledcích vzdání se práva na vyjádření k podkladům rozhodnutí a k tomu v okamžiku, kdy součástí správního spisu zatím nebyly zprávy o zemi původu. Žalovaný v dalším řízení dne 24. 7. 2024 seznámil žalobkyni s podklady rozhodnutí, kdy žalobkyně do protokolu uvedla, že se nechce seznámit s podklady rozhodnutí a nenavrhuje jejich doplnění. Sdělila, že má jen X., který žije v České republice. Vrátit se by pro ni bylo problematické, protože X. je v opozici a publikuje, což se nelíbí kubánským úřadům. Naléhají na ni, aby X. domluvila. Žalovaný následně dne 24. 7. 2024 vydal druhé rozhodnutí ve věci, č. j. OAM–971/ZA–ZA11–P09–R2–2023, které je předmětem tohoto soudního řízení.

11. Soud posoudil věc následovně.

12. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

13. Podle § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu.

14. Podle § 14a zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

15. Podle § 14b zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

16. Ve věci samé rozhodl soud bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., žalovaný výslovně ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, žalobkyně k výzvě a poučení soudu nevyjádřila s takovým projednáním věci svůj nesouhlas.

17. Žalobkyně se ohrazuje proti závěru žalovaného, že o mezinárodní ochranu požádala z důvodu legalizace pobytu. Námitka žalobkyně však popírá vlastní sdělení žalobkyně ve správním řízení, kdy uvedla : „X. mi poradila, ať si tady zažádám o azyl, čímž získám čas, a mezitím se mi pokusí vyřídit nějaký typ legálního pobytu. Takový teď máme plán.“ Takové přiznání žadatele o azyl je způsobilé popřít věrohodnost jakéhokoliv tvrzení žadatele, není–li opřeno o jiná zjištění nebo listinné důkazy. Lze přisvědčit žalobě, že snaha o legalizaci pobytu nevylučuje, že žadatel o mezinárodní ochranu nemá odůvodněný strach z pronásledování nebo by v případě návratu nečelil skutečnému nebezpečí vážné újmy, avšak nemůže bezostyšně uvést, že žádost o azyl je pouze účelový prostředek k zajištění pobytu a to ve spojení s velmi pochybným azylovým příběhem. V takové kombinaci správní orgán ani soud nemohou přehlížet zjevné zneužití institutu mezinárodní ochrany. Žalovaný správně přihlédl k nevěrohodnosti žalobkyně ve vztahu k tvrzené újmě, jakkoli tak učinil víceméně cudně a zabýval se věcně tvrzenými důvody, aniž by je odmítl již z důvodu nevěrohodnosti.

18. Pro posouzení důvodnosti žaloby je nutné rozlišit, které důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyně sdělila ve správním řízení a které jsou nově uplatněny v soudním řízení. Uvedení nových skutečností až v řízení před soudem je možné, pouze pokud jde o takové skutečnosti, které žadatel nemohl bez vlastní viny uvést již v řízení před správním orgánem. Tedy jen takové skutečnosti, které nastaly až v průběhu soudního řízení, či takové, které ve fázi správního řízení nebyly žadateli vůbec známy (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015–32). Jinak žadatele o mezinárodní ochranu stíhá povinnost tvrzení a břemeno tvrzení ve správním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005–86). Pokud žalobkyně uvádí nové azylové důvody, aniž by cokoli bránilo tyto důvody uplatnit ve správním řízení, soud k nim nepřihlédne. Soudní řízení není pokračováním žalobou napadeného správního řízení, nýbrž je jeho přezkumem, s výjimkou nově vzniklých okolností po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

19. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí bagatelizoval její problémy s předvoláváním na výslechy na policii. Obtěžování ze strany policie může eskalovat, protože dochází k tvrdému potlačování jakýchkoli opozičních aktivit. Žalobkyni byla po odchodu X. z Kuby odebrána licence na prodej X. jako trest za X. X. byl opakovaně vyslýchán kubánskou policií kvůli svým opozičním názorům.

20. Soud konstatuje, že žalobkyně k důvodům žádosti o mezinárodní ochranu výslovně uvedla, že X. nemá rád kubánský režim, je opozičního smýšlení. Policie ji několikrát předvolala na policejní stanici, aby ji varovala, aby se X. na Kubu nevracel. Během pohovoru doplnila, že X. se na Kubě nelíbilo, na sociálních sítích zveřejňoval kritické příspěvky týkající se kubánského režimu, okolí ho odsuzovalo, ale nikdy nebyl ve vězení, jen se s lidmi hádal o politice. X., odmítal pracovat pro stát a rozhodl se odjet do České republiky. Jiné podrobnosti ohledně X. života na Kubě neuvedla. Do protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí sdělila, že X. je v opozici a publikuje a že o tom již v rámci řízení hovořila. Soud podotýká, že žalobkyně během správního řízení neuvedla žádné konkrétní potíže či postih, kterému by X. musel čelit během svého života na Kubě. Žalobkyně vždy hovořila pouze o tom, že policie chtěla mluvit s ní, nikoli s X. X. se rozhodl odcestovat ze země, což mu bylo umožněno bez jakýchkoli problémů. Místní policista s žalobkyní mluvil neformálně, nevznikl žádný záznam a varoval ji, že X. chování může být potenciálně trestné. Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. 1 Azs 91/2024–82, připomněl konstantní judikaturu, podle které „skutečnost, že Kuba je stále považována za nedemokratický stát, sama o sobě neopodstatňuje automatické získání mezinárodní ochrany (viz usnesení NSS ze dne 22. 2. 2022, č. j. 7 Azs 305/2021 20, bod 11, či ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 Azs 68/2023 43, bod 10).“ V tomtéž usnesení upozornil, že „požadovaná intenzita pronásledování nebyla shledána ani u žadatele, jehož opakovaně vyslýchala kubánská policie kvůli kritickým projevům vůči vládě (činěným mezi přáteli a v práci a při setkávání s disidenty; stěžovatel však nebyl politickým aktivistou), byl považován za tzv. „nedůvěryhodnou osobu“, neměl přístup k lepším pracovním pozicím a byl omezován ve společenském životě (usnesení NSS ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 Azs 140/2020–44).“ V souladu s výše uvedenou judikaturou není jednání místního policisty, kterému byla žalobkyně vystavena, není pronásledováním pro uplatňování politických práv a svobod žalobkyní nebo X. V žalobě nově uvedené tvrzení o výsleších X. na policii soud považuje nejen za nepřípustnou novotu (viz bod 18 odůvodnění rozsudku), ale i za účelové tvrzení v důsledku nevěrohodnosti žalobkyně (viz bod 17 odůvodnění rozsudku). Nic nebránilo žalobkyni dané tvrdit ve správním řízení, přitom se o činnosti X. vyjadřovala, nelze tak tvrdit, že dané nesdělila pouze proto, že se jí správní orgán na dané nezeptal. Je povinností žalobkyně tvrdit rozhodné okolnosti, nikoli žalovaného dotazy směřovat k jakékoliv možné situaci. Pokud žalobkyni obtěžoval její kontakt s policií, potom lze důvodně očekávat, že by se zmínila o intenzivnějším tlaku policie na X. Uvedená úvaha zesiluje závěr soudu o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobkyně. Nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak neprokázala tvrzenou „opoziční“ činnost X., která měla spočívat původně v politických půtkách se sousedy (což prokázat nelze) a následně v příspěvcích na sociální síti (což prokázat lze), přičemž policista měl kontaktovat žalobkyni až poté, co X. vycestoval do ČR, tudíž jakékoliv sankce vůči X. by byly nevymahatelné.

21. Teprve v soudním řízení žalobkyně uvedla, že v důsledku tvrzené činnosti X. jí byla odňata licence na prodej X. Opět se jedná z hlediska časového o nepřípustnou novotu, dané mohla uvést již dříve. Jedná o tak intenzivní tvrzený zásah do života žalobkyně, že žalobkyně si musela být vědoma jeho důležitosti pro azylové řízení, aby v případě pravdivosti takového zásahu do jejího života dané uvedla ihned ve správním řízení. Z obsahu pohovoru je zřejmé, že žalobkyně byla velmi otevřená, dotazům se nebránila, nebyl tak ani subjektivní důvod danou okolnost neuvést. Během správního řízení žalobkyně nezmínila, že by měla na Kubě existenční problémy a že jí bylo znemožněno podnikat kvůli X. Výslovně popřela, že by měla nějaké další problémy, než o kterých mluvila během pohovoru se žalovaným. Zároveň má soud za to, že pokud X. se dlouhodobě zdržuje v ČR, lze očekávat, že jeho příjmy by zabránily existenčním problémům žalobkyně.

22. Soud shodně se žalovaným nepovažuje tvrzené obtěžování žalobkyně policií natolik za intenzivní zásah do práv žalobkyně, aby se jednalo o pronásledování nebo o důvodnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, nadto má soud za to, že tvrzení žalobkyně je v celém rozsahu, tedy i v tomto směru nevěrohodné z důvodu jím uvedeného tvrzení o účelovosti podání žádosti o mezinárodní ochranu. Institut mezinárodní ochrany je třeba vnímat jako skutečně výjimečný prostředek, kterým je možné v mimořádných případech zajistit pomoc lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004: „[a]zylové řízení je prostředkem poskytnutí ochrany těm příslušníkům cizích států, kteří jsou na území státu původu vystaveni pronásledování ve smyslu tohoto zákona nebo kteří mají odůvodněný strach z takového pronásledování. Jak je patrné, zákonodárce nekonstruoval toto řízení jako prostředek k legalizaci pobytu na území České republiky či jako možnost získat zde pracovní povolení. Jestliže tedy stěžovatel žádá o legalizaci pobytu v České republice, bude se muset podrobit režimu jiného zákona, a to bez ohledu na "složitost mechanizmů“, které tento upravuje.“ Pokud žalobkyně chce svůj pobyt v ČR legalizovat, je nezbytné postupovat podle příslušných právních předpisů. Institut mezinárodní ochrany nemůže v žádném případě nahrazovat postupy právních předpisů cizineckého práva, zejména zákona o pobytu cizinců. Účelem mezinárodní ochrany je poskytnout ochranu před hrozbou smrti, zásadní újmou na zdraví nebo na osobní svobodě uvězněním nebo jiným útlakem, nikoli poskytnout právo na lepší život ve smyslu ekonomickém. Žalobkyně proto nenaplnila podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu.

23. Žalobkyně se také domnívá, že s ohledem na svůj věk a nepříznivý zdravotní stav splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, případně doplňkové ochrany. Podle žaloby má X., problémy se X., X., trpí X. a vykazuje znaky X. a X. Nebyla si vědoma, že zdravotní důvody mohou být podkladem pro udělení mezinárodní ochrany.

24. Dle protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 20. 7. 2023 žalobkyně ke svému zdravotnímu stavu uvedla následující: „Mám X. a problémy se X. Jsem s těmito věcmi zaléčena. Na Kubě jsem měla svého lékaře, který mi předepisoval léky. Jsem soběstačná osoba, postarám se o sebe sama. Nepotřebuji asistenci dalších osob. Nemám zdravotní omezení v běžném životě.“ Žalobkyně byla následně pozvána k seznámení s podklady rozhodnutí, ke kterému se dostavila dne 24. 7. 2024, tedy jeden rok po konání pohovoru. Byla dotázána, zda si přeje navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí či uvést nové informace. Pouze zopakovala, že kubánská policie na ni naléhá, aby domluvila X. kvůli jeho opozičním názorům. Neuvedla žádné nové informace týkající se zdravotního stavu. Při seznámení s podklady dne 24. 7. 2024 měla žalobkyně možnost uvést případné další azylově relevantní okolnosti, nebyl tak důvod znovu provést pohovor se žalobkyní, zejména pokud již dříve bylo vydáno rozhodnutí o její žádosti, tudíž žalobkyně věděla, jaký je postoj žalovaného k její žádosti.

25. Žalobkyně namítá, že je kubánský zdravotnický systém nefunkční a nedostatek léků je dlouhotrvajícím problémem. Během správního řízení však neuvedla, že by s tamním zdravotnictvím měla obtíže, ba naopak. K dotazu na zdravotní stav uvedla, že je se svými onemocněními zaléčena, na Kubě měla svého lékaře, který jí předepisoval léky, a v běžném životě nemá zdravotní omezení. V žalobě proti prvnímu rozhodnutí ve věci uvedla, že získat léky na Kubě je obtížné, zvláště na X. V následujícím správním řízení však žalovanému nesdělila nic o svém zdravotním problému s X. a nedostatkem léků, ačkoli k tomu měla příležitost minimálně během seznámení se s podklady rozhodnutí, proto žalovaný nemohl vycházet z jiných informací, než které mu žalobkyně sdělila během poskytnutí údajů k žádosti a v pohovoru. Není možné tímto způsobem roztříštit skutkový stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015–32). Soud nicméně konstatuje, že nižší úroveň zdravotnických služeb v zemi původu nemůže sama o sobě představovat důvod k udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005–68, ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007–69, ze dne 25. 2. 2022, č. j. 8 Azs 155/2020–76, nebo ze dne 4. 1. 2024, č. j. 9 Azs 219/2023–37). Jelikož již v prvém rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl žalovaný hodnotil žádost žalobkyně se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu, nemůže nyní žalobkyně namítat, že si po prvním rozhodnutí nebyla vědoma důležitosti tvrdit rozhodné okolnosti i ohledně jejího zdravotního stavu. Co se týče nového tvrzení ohledně zdravotních obtíží s X. má soud za to, že nic nebránilo žalobkyni danou skutečnost uvést v prvním správním řízení a již tehdy předložit důkazy o tom, že jde o takové onemocnění, které ji ohrožuje na životě tak, že se nejedná o zdravotní obtíže, které jsou obvykle spojeny s vyšším věkem ve velké části populace. Soud znovu připomíná mimořádnou povahu mezinárodní ochrany. Účelem mezinárodní ochrany není poskytnout pobyt celé populaci občanů vysokého věku jiného státu jen z důvodu výskytu obvyklé civilizační nemoci. Jiný extenzivní výklad by vedl k ekonomickému a sociálnímu rozvratu přijímajícího státu. Žalobkyně ve správním řízení popřela, že by trpěla onemocněním, v jehož důsledku by v případě návratu do země původu byla ohrožena na životě v důsledku stavu zdravotnictví na Kubě. Pokud tak nově činí, tvrdí pozdě a k tomu předkládá lékařské zprávy, které byly vyhotoveny lékařem před datem žalobou napadeného rozhodnutí i před seznámením se s podklady – zpráva X. ze dne 4. 10. 2023, X. ze dne 10. 10. 2023, zpráva o ošetření na urgentním příjmu ve Fakultní nemocnici v Motole dne 2. 1. 2024, lékařská zpráva z ambulantního vyšetření ve Fakultní nemocnici v Motole dne 6. 1. 2024. Jelikož veškeré lékařské zprávy byly vydány před seznámením s podklady ve správním řízení, soud odmítl provést navržené důkazy a hodnotit je. Lze však konstatovat, navržené důkazy nezahrnují lékařskou zprávu z kardiologie nebo X., kdy tyto zdravotní obtíže žalobkyně uvádí nově v žalobě a není zcela zřejmé, zda se jedná o okolnost vzniklou po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Zdravotní obtíže nijak zdokumentované v lékařské zprávě nelze považovat za osvědčení zdravotního stavu, účelem řízení o mezinárodní ochranu není zkoumat zdravotní stav žadatele pouze na základě jeho tvrzeních. Obdobně uvádí i v žalobě uvedený rozsudek NSS č. j. 10 Azs 437/2019 – 83, který protiřečí i jiné části žaloby. Žalobkyně neprokázala, že by se její zdravotní stav po vydání žalobou napadeného rozhodnutí nějak zásadně zhoršil, neboť nenavrhla lékařské zprávy po tomto datu. Žalobkyně nepředložila lékařskou zprávu z kardiologie, tudíž neprokázala tvrzené kardiologické obtíže, dostupnost kardiostimulátorů na Kubě tak není nijak relevantní, jestliže takové zdravotní obtíže žalobkyně nemá.

26. Skutečnost, že žalobkyně se obává návratu do změně původu, což u ní vede k nepřiznivého X., není nijak výjimečnou okolností, která by měla Českou republiku zavazovat ve smyslu plnění mezinárodních závazků. Žalobkyně nenavrhla jako důkaz lékařskou zprávu X. nebo X., X. nelze prokazovat zprávou z X., X. apod., zejména pokud se její zdravotní stav měl zhoršit od provedení pohovoru dne 20. 7. 2023. Kdyby tomu tak bylo, uplynula dostatečně dlouhá doba, aby její zdravotní obtíže byly relevantně řešeny, a tedy i diagnosticky zaznamenány.

27. Na humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu neexistuje právní nárok (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015–28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003–38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003–48, či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004–55). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 55, je uvedeno, že: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. (…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ Nejvyšší správní soud současně opakovaně judikuje, např. v usnesení ze dne 4. 11. 2020, č. j. 1 Azs 273/2020–24 že humanitární azyl „připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory (srov. k tomu např. rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004–55).“ 28. Žalobkyně netvrdí, že by její zdravotní problémy vyžadovaly neodkladný zákrok či dlouhodobější hospitalizaci, že by vyvolávaly neustálou obavu o stěžovatelčin život či o to, že se její stav rázem zhorší. Její problémy se nejevily neřešitelné ani se s nimi nepojila závislost na českém zdravotním systému (v žalobě namítaný rozsudek NSS č. j. 10 Azs 437/2019 – 83), jestliže předložila pouze lékařské zprávy z roku 2023 a počátku roku 2024, aniž by byla dlouhodobě hospitalizována. Z daného rozsudku NSS, ale ani z judikatury či zákona o azylu neplyne, že by věk žadatele sám o sobě byl důvodem pro udělení humanitárního azylu nebo pro doplňkovou ochranu., přičemž věk žalobkyně nyní činí X. let. Věk žadatele může být relevantní ve vztahu k jeho onemocnění či schopnosti se o sebe postarat. Žalobkyně ve správním řízení uvedla, že je soběstačná, postará se o sebe sama, nepotřebuje asistenci dalších osob a nemá zdravotní omezení v běžném životě, aniž by žalobkyně nově tvrdila okolnosti, které by mohly vést ke změně takového stavu.

29. Žalovaný se dostatečně věnoval jejímu zdravotnímu stavu, respektive diagnózám, které mu sdělila. Žalobkyně ve správním řízení nepředložila žádné lékařské zprávy do doby vydání napadeného rozhodnutí, ačkoli jimi disponovala (viz navržené důkazy v soudním řízení). Současně soudu netvrdila, že by došlo ke změně jejího zdravotního stavu od doby vydání rozhodnutí, kvůli kterému by bylo nutné prolomit zásadu vázanosti skutkovým stavem ke dni napadeného rozhodnutí dle § 75 odst. 1 s. ř. s., aby soud podle § 32 odst. 9 zákona o azylu zohlednil i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí žalovaného, jedná–li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; neboť takové nové okolnosti žalobkyně netvrdila. Soud nezlehčuje žalobkyniny zdravotní obtíže, pouze podotýká, že se jedná o běžné zdravotní obtíže v populaci lidí vyššího věku.

30. Soud rozumí tomu, že žalobkyně chce žít se X., humanitární azyl však není nástrojem pro slučování rodin (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2021, č. j. 10 Azs 302/2020–49). Jakkoli je pochopitelné, že žalobkyně cítí stres kvůli nejistotě své pobytové situace, není mu však jasné, proč si nelegalizovala pobyt podle zákona o pobytu cizinců, jak ostatně podle svých slov plánovala. Žalobkyně je jako osamělý cizinec starší 65 let oprávněna podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území podle § 42a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Současně neuvedla žádné důvody, které by jí v legalizaci podle zákona o pobytu cizinců bránily.

31. Závažné zdravotní důvody mohou výjimečně sloužit k udělení doplňkové ochrany podle § 14a písm. b) zákona o azylu. Podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 12. 2016 ve věci Paposhvili v. Belgie, stížnost č. 41738/10, jde o případy vážně nemocných osob, „u nichž se lze ze závažných důvodů domnívat, že v přijímající zemi by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní představoval skutečné riziko, že se zdravotní stav nemocné osoby vážně, rychle a nevratně zhorší, a to by vedlo k intenzivnímu utrpení této osoby nebo k výraznému snížení předpokládané délky jejího života“. Z tvrzení žalobkyně lze však rozpoznat, že se nejedná o tak závažný případ jako ve věci Paposhvili. V něm žadatel trpěl akutní leukémií a bez transplantace, které by se mu v Gruzii nedostalo, bylo zhoršení jeho zdravotního stavu takřka nevyhnutelné. Žalobkyně má dlouhodobé zdravotní problémy, z vlasti však vycestovala dne 30. 5. 2023 a žalovanému nesdělila, že by měla do té doby problémy kvůli léčbě. Na Kubě měla mít potíže pouze kvůli X., jak žalovanému sdělila při několika příležitostech. Ostatně i v žalobě namítaném rozsudku NSS č. j. 10 Azs 437/2019 – 83 nebyla žadatelka o azyl úspěšná, přestože 32. Žalobkyně se potýká s jistými zdravotními problémy, které jsou zřejmě dlouhodobé povahy, nebrání jí však v běžném životě. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 Azs 98/2018–22 „[n]elze vyloučit, aby doplňková ochrana byla udělena žadateli o mezinárodní ochranu, který trpí závažnou nemocí, i z důvodů nedostatečné úrovně zdravotní péče v zemi původu, tato by ovšem musela dosahovat úrovně označitelné za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009–89)“. O takovou situaci se však v případě žalobkyně zcela evidentně nejedná.

33. Žalobkyně dále namítá, že na Kubě probíhá ekonomická krize, kvůli které nebyla plně schopna zajistit si základní životní potřeby. Během správního řízení však nezmínila, že by měla na Kubě jakékoli existenční problémy. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 Azs 85/2024–31, „obecné námitky poukazující na situaci na Kubě (na politickou situaci, ekonomickou úroveň, atp.) samy o sobě nejsou důvodem k udělení mezinárodní ochrany (srov. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003–40, ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004–79, ze dne 9. 1. 2020, č. j. 7 Azs 168/2019–33, ze dne 23. 3. 2023, č. j. 3 Azs 298/2022–41, ze dne 25. 5. 2023, č. j. 9 Azs 57/2023–35, či ze dne 25. 10. 2023, č. j. 2 Azs 289/2023–28).“ Nižší životní úroveň v domovské zemi zpravidla není azylově relevantní. Žalobkyně také v žalobě odkazovala pouze na zdroje, které předcházely citovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, tudíž nenavrhla žádné důkazy, které by prokazovaly, že se situace na Kubě zhoršila, proto soud navržené důkazy odmítl a neprovedl je, zejména pokud žaloba ani netvrdí, že by v posledních letech se situace na Kubě změnila. Jelikož žalobkyně není nijak politicky aktivní a „opoziční“ činnost X. nijak neprokázala, soud nenalézá objektivní hrozbu eskalace postupu policie vůči žalobkyni po jejím návratu na Kubu.

34. Městský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné, proto žalobu zamítl.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly