16 Az 31/2025–24

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: D. M., nar. dne X. st. přísl. Bělorusko bytem X. zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025, č. j. OAM–1510/ZA–ZA11–ZA20–2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025, č. j. OAM–1510/ZA–ZA11–ZA20–2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.

2. Žalobce namítal nesprávný postup žalovaného, který neprovedl výslech jeho přítele, aby prokázal, že je gay. Dle žalobce mu v Bělorusku hrozí pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině, která je menšinové sexuální orientace. V této souvislosti žalobce namítal nedostatečné zhodnocení postavení LGBT komunity v Bělorusku v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce dále nesouhlasil s vyhodnocením rizika postihu pro svou protirežimní činnost. Přestože nebyl čelním představitelem opozice, hrozí nebezpečí, neboť se dopustil protivládní aktivity, za kterou by mohl být pronásledován.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žaloba nedostatečně dokládá tvrzený skutkový stav v zemi původu, který navíc není nijak individualizován ve vztahu k osobní situaci žalobce. Žalobce pomíjí, že část jeho azylového příběhu, včetně tvrzeného pronásledování za účast na demonstracích, byla shledána nevěrohodnou (str. 5–8 napadeného rozhodnutí). Napadené rozhodnutí se vypořádalo i s otázkou žalobcovy sexuální orientace. Incident, kterému měl žalobce čelit, byl rovněž vyhodnocen jako nevěrohodný, přičemž žaloba tento závěr nijak nezpochybňuje.

4. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé:

5. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 8. 11. 2024. V poskytnutí údajů k žádosti dne 14. 11. 2024 sdělil, že nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí, ale v roce 2020 se účastnil několika demonstrací na protest proti výsledkům prezidentských voleb. Je svobodný, v ČR má přítele. Z vlasti vycestoval v X. do Polska. odkud pravidelně dojížděl do ČR. K důvodům žádosti uvedl, že se obává návratu do vlasti pro obavy z policie, která jej zbila kvůli tomu, že je homosexuál. Jeho matku navštěvují a ptají se na žalobce, protože jej chtějí potrestat za účast na demonstracích v roce 2020. Dále obdržel předvolání na základní vojenskou službu. Z toho důvodu se obává nuceného narukování a vyslání do bojů na Ukrajinu.

6. Při pohovoru konaném dne 14. 11. 2024 uvedl, že byl profesionálním sportovcem, reprezentoval Bělorusko v zápase. V roce 2020 se účastnil tří demonstrací, na kterých neměl významnou roli. Na sociálních sítích se neangažoval z důvodu obav, aby se mu něco nestalo. Do X. neměl se státními orgány žádné problémy. Poté byl zbit policií, co koncem X. byl v parku s tehdejším přítelem a vzbudil pozornost policie, když se s ním líbal. Následně byli přinuceni následovat policisty na služebnu, kde dva policisté žalobce mlátili, dostal pět ran obuškem do oblasti těla. Lékařské ošetření vyhledat nemusel, jelikož měl jen podlitiny. K tomu předložil fotografii svého těla zraněného po úderech. Další problémy z důvodu sexuální orientace ve vlasti negoval. O sexuální orientaci věděl již od 16 let, ve 20 letech měl prvního partnera. Sexuální orientace žalobce nebyla akceptována jeho matkou, od které se odstěhoval, rovněž nebyla vnímána pozitivně některými sportovci, kteří s ním odmítali trénovat. Policisté se po incidentu v parku o žalobce začali zajímat koncem X., kdy volali matce a dotazovali se jí, zda se žalobce účastnil demonstrací a zda jim poskytne výpověď, načež žalobce nedávno obdržel předvolání, aby se dostavil k vyšetřovacímu výboru. Vojenská správa rovněž požadovala jeho přítomnost ke zdravotní prohlídce, avšak žalobce měl do té doby odklad z důvodu výkonu sportovní činnosti. Žalobce byl následně konfrontován se zjištěním, že běloruské zákony připouštějí výkon základní vojenské služby pouze do věku 27 let, byl proto dotázán, z jakého důvodu by měl právě on být v rozporu s touto legislativou podroben základnímu vojenskému výcviku. Žalobce vysvětlil, že mu důvod není znám, ví pouze to, že se o něj začala po incidentu v parku zajímat vojenská správa i policie.

7. Dne 11. 3. 2025 byl žalobce pozván na doplňující pohovor, ve kterém sdělil, že sdílí společnou domácnost se svým přítelem. K dotazu žalovaného popsal průběh demonstrací, na kterých byl účasten. Jednalo se pochod centrem města, ke kterému se spontánně připojil se svými kamarády. Fotografie ani videa z demonstrací žalobce nemá. Kromě skandování hesel měl žalobce na sobě tričko se znaky opozice. Jelikož je jeden z jeho kamarádů z neznámých důvodů ve vězení, žalobce se obává postihu za účast na demonstracích. Žalobce nezná důvod odsouzení kamaráda, jelikož s ním není v kontaktu. O účasti žalobce na demonstracích se museli dozvědět pravděpodobně v souvislosti s uvězněním kamaráda, o čemž svědčí to, že byli u žalobce doma a zaslali mu předvolání z vyšetřujícího výboru. Žalobce byl následně dotázán, kdy došlo k incidentu v parku. Následně byl konfrontován s rozporem, jelikož uvedl, že k incidentu došlo v X., přičemž v minulém pohovoru hovořil o X. Tento rozpor žalobce vysvětlil tím, že se jednalo o přelom X. Poté byl žalobce konfrontován ohledně druhého rozporu, jelikož uvedl, že byl na služebně bit pěstmi, avšak v minulém pohovoru hovořil o ranách obuškem. Žalobce zdůraznil, že si kryl hlavu před útoky a z toho důvodu si není jist, cítil ovšem pěsti. Žalobce na základě dotazů žalovaného následně uvedl, že si důvod zájmu o svou osobu vysvětluje tím, že po zadržení policí se o něj začal režim podrobněji zajímat a zjistil další okolnosti – účast na demonstracích. Žalobce si před událostí v parku dával pozor, aby se neocitl v hledáčku policie a vyhýbal se konfliktům. Zároveň si myslí, že proti němu do roku X. neexistovaly žádné důkazy, jelikož do té doby nedošlo k zatčení jeho kamaráda, od kterého je mohli policisté získat. Ohledně předvolání na vojenskou správu a k vyšetřovacímu výboru, ke kterému došlo po více než roce od incidentu v parku žalobce uvedl, že dříve byl poptáván u matky, prostřednictvím které sděloval, že se dostaví po svém návratu z Polska, později příslušníkům došlo, že se tak nestane, proto zaslali předvolání. Žalobce byl rovněž konfrontován s tím, že doložená obálka, ve které bylo předvolání zasláno, obsahuje jméno soukromé osoby, k tomu žalobce sdělil, že takto obálku jeho matka měla obdržet. Je možné, že se spletla, jelikož ji chodí hodně dopisů.

8. Žalovaný shromáždil podklady v podobě zpráv o zemi původu, konkrétně: Informaci OAMP – Bělorusko – Počty migrantů z/do Běloruska, Kontroly na běloruských hranicích s EU, Kontroly na bělorusko–ruských hranicích, Situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Sledování běloruských občanů pobývajících v zahraničí ze dne 7. 3. 2025; Informaci OAMP – Bělorusko – Povinná vojenská služba a odvody ze dne 25. 2. 2025; Informace OAMP – Bělorusko – Předvolání dostupné na stránce autosprite.ru ze dne 19. 5. 2025; Informace OAMP – Bělorusko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 27. 5. 2025; Výroční zpráva Human Rights Watch 2025 – Bělorusko ze dne 16. 1. 2025.

9. Dne 13. 10. 2025 bylo vydáno napadené rozhodnutí, dle kterého žalovaný považoval část azylového příběhu žalobce, jeho zadržení policií v parku, po němž mělo následovat předvolání k vyšetřovacímu výboru, za nevěrohodnou. Tento závěr opřel o rozpory tvrzení žalobce ohledně doby incidentu a způsobu, jakým měl být žalobce zbit. Dalším důvodem byla výpověď žalobce v řízení o správním vyhoštění, kde na dotazy policisty odpovídal v rozporu s tvrzeními uvedenými v řízení o mezinárodní ochraně, kdy uvedl, že přijel za přítelkyní. Žalovaný rovněž zjistil, že předložené předvolání k vyšetřovacímu výboru je padělkem. Mezinárodní ochranu podle § 12 zákona o azylu žalovaný žalobci neudělil, neboť nebyl členem žádné politické strany ani skupiny, účast na demonstracích neplánoval a na žádné z nich nehrál významnější roli. Žalobci bylo umožněno působit v běloruské zápasnické reprezentaci a opakovaně vycestoval do zahraničí, naposledy v X., aniž by měl pro své politické přesvědčení jakékoli potíže. Žalovaný dále uvedl, že žalobci s přiměřenou pravděpodobností v případě návratu nehrozí v zemi původu pronásledování, byť situace v Bělorusku není příznivá. Odvod k povinné vojenské službě je vzhledem k věku žalobce nepravděpodobný a případné zařazení do záloh by podle dostupných informací mělo mít spíše distanční, krátkodobý a nediskriminační charakter. Doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu žalovaný rovněž nepřiznal, neboť neshledal riziko vážné újmy v případě návratu. V roce 2024 byl uložen pouze jeden trest smrti a žádný nebyl vykonán. Za účast na protestech by žalobci nemělo hrozit mučení, nelidské zacházení ani jiný ponižující trest, jelikož není představitelem politické opozice ani aktivistou. V této souvislosti žalovaný znovu poukázal na padělaný dokument a na závěr o částečné nevěrohodnosti azylového příběhu. Žalovaný rovněž posoudil, že dlouhodobý pobyt v zahraničí by u žalobce neměl vést k postihu. Bělorusko navíc není aktivní stranou žádného ozbrojeného konfliktu. Na základě všech uvedených skutečností žalovaný uzavřel, že žalobce nesplňuje podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany, a proto ji neudělil.

10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“).

11. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů:

12. Podle § 12 zákona o azylu „Azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 13. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu „Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“ 14. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu „Za vážnou újmu podle tohoto zákona se považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“ 15. Soud se nejprve zabýval námitkou procesního pochybení, kterou žalobce spatřoval v neprovedení výslechu svého partnera. K tomu soud poznamenává, že výslech svědků je namístě tehdy, pokud je třeba objasnit sporné skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu. Ačkoli žalovaný zpochybnil věrohodnost žalobcových tvrzení o perzekuci, které měl v Bělorusku čelit z důvodu své sexuální orientace a protirežimní činnosti, z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že samotnou homosexuální orientaci žalobce nezpochybnil. Naopak z ní na několika místech (zejména na str. 9) vycházel, což potvrdil i ve vyjádření k žalobě. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že jeho současný partner nebyl součástí jeho života v době pobytu v Bělorusku, a jeho svědectví by proto nemohlo přispět k objasnění okolností, které žalovaný považoval za nevěrohodné. Dle soudu by výslech partnera byl nezbytný pouze tehdy, pokud by žalovaný zpochybňoval samotnou sexuální orientaci žalobce. To se ovšem nestalo. Ve světle zjištěného skutkového stavu tak neprovedení výslechu partnera nemohlo žalobci způsobit právní újmu.

16. V této souvislosti je nutno připomenout, že „sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původy považována za znak jeho příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu“ (viz rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j, 2 Azs 66/2006–52). Žalovaný by se proto měl zabývat zejména otázkou, zda žalobcův strach z pronásledování pro sexuální orientaci, může být odůvodněný. K tomu soud dodává, že samotná příslušnost k sociální skupině pro udělení mezinárodní ochrany nepostačuje. Je nutné především posoudit situaci v zemi původu a utvořit si závěr o tom, zda žalobci nebezpečí pronásledování v tomto ohledu hrozí či nehrozí. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu musí mít toto posouzení prospektivní povahu. Tím dochází k posuzování nebezpečí hrozícího žadateli o udělení mezinárodní ochrany v budoucnu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018–47, ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019–77, nebo ze dne 12. 6. 2020, č. j. 5 Azs 146/2018–43). Při zkoumání možnosti budoucího pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti. Možnost budoucího pronásledování tak musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018–47, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017–36, ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Azs 401/2018–64, nebo ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 Azs 354/2020–31).

17. S ohledem na uvedenou judikaturu a skutečnost, že žalovaný nezpochybnil věrohodnost žalobcovy sexuální orientace, soud dospěl k závěru, že se žalovaný otázkou možného budoucího pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině nezabýval dostatečně. V napadeném rozhodnutí chybí úvaha o tom, jak by běloruský režim přistupoval k žalobci v případě, že by udržoval stejnopohlavní vztahy. Ačkoli žalovaný vyvrátil, že by žalobce byl v minulosti z těchto důvodů pronásledován, prospektivní hodnocení této otázky omezil pouze na oblast možného budoucího vojenského výcviku záložníků, aniž by se zabýval aspekty běžného života v Bělorusku. Zprávy o zemi původu ve správním spise neobsahují žádné informace o postavení LGBT osob v Bělorusku.

18. Ačkoli úvahy žalovaného v logickém sledu vyvracejí důvodnost žalobcovy žádosti ve vztahu k tvrzenému pronásledování v minulosti, nelze z tohoto důvodu rezignovat na posouzení rizika pronásledování v budoucnu. Řádné posouzení vyžaduje vycházet z relevantních a aktuálních informací o zemi původu, které ve spise ve vztahu k situaci sexuálních menšin chybí. Alternativně by bylo přípustné zpochybnit žalobcovu příslušnost k této sociální skupině, avšak tento záměr žalovaný nepřijal, přestože argumentací na str. 6 k tomu směřoval, poukázal–li na tvrzení žalobce v řízení o vyhoštění. Žalovaný výslovně nevěrohodnost žalobce vztáhl pouze na událost v parku, aby na straně 9 přihlédl k tvrzené homosexuální orientaci žalobce pouze v rámci tvrzené újmu během činnost armádní zálohy. Z tvrzení žalobce je však zřejmá obava z újmy pro jeho sexuální orientaci ve smyslu pobytu v Bělorusku jako taková, tedy nejen během vojenské služby. Žalovaný byl tudíž povinen situaci LGBT osob v Bělorusku posoudit, proto je důvodná žalobní námitka, že tato otázka byla v napadeném rozhodnutí zohledněna nedostatečně.

19. Soud se dále zabýval žalobcovou obavou z možného pronásledování z důvodu jeho protirežimní činnosti. Vycházel přitom ze skutečnosti, že předvolání k vyšetřovacímu výboru, které měl žalobce obdržet, bylo označeno za padělek, a žalovaný rovněž nevěřil tvrzení, že byl žalobce poptáván u své matky. Tyto závěry žalobce v žalobě nijak nezpochybnil. Za dané situace lze uzavřít, že žalobce dosud pro svou účast na demonstracích pronásledován nebyl. Jeho obavu je proto třeba posuzovat podle standardu přiměřené pravděpodobnosti, jak jej vymezuje výše citovaná judikatura. Tímto směrem se ubírá i úvaha žalovaného na straně 8 napadeného rozhodnutí. Žalovaný vycházel z výroční zprávy Human Rights Watch, která obecně podporuje obavy osob účastnících se protestů proti běloruskému režimu. Současně však vyhodnotil, že žalobce nepatří mezi aktivisty, novináře či jiné osoby, které režim považuje za zvlášť nebezpečné odpůrce. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobce po své účasti na demonstracích opakovaně vycestoval z Běloruska, mimo jiné za účelem sportovní reprezentace, aniž by mu v tom bylo bráněno. S narůstajícím časovým odstupem od demonstrací tak podle žalovaného klesá i míra pravděpodobnosti, že by žalobci v budoucnu hrozilo pronásledování.

20. K žalobní námitce soud dodává, že samotná skutečnost, že žalobce nepatří mezi přední představitele opozice, skutečně nemůže automaticky vyloučit možnost budoucího postihu. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by žalobce čelil vyššímu či individualizovanému riziku oproti běžným účastníkům demonstrací. Nelze proto přijmout argumentaci, podle níž by již samotná účast na demonstraci zakládala důvod pro přiznání mezinárodní ochrany všem jejím účastníkům. Riziko pronásledování musí být reálné, nikoli pouze hypotetické, a musí se konkrétně vztahovat k osobě žalobce, nikoli k široké a neurčité skupině osob zahrnující všechny protestující. S ohledem na zjištěný skutkový stav a znevěrohodnění části žalobcova azylového příběhu tak bez dalších specifických okolností nelze dospět k závěru, že by u něj existovala vysoká míra pravděpodobnosti budoucího pronásledování z důvodu účasti na demonstracích.

21. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu za důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost z důvodu absence posouzení tvrzené újmy žalobce z důvodu jeho příslušnosti k LGBT v Bělorusku nejen během výkonu vojenské služby, ale i v běžném životě, přičemž skutkový stav vzatý žalovaným za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění, jelikož žalovaným shromážděné podklady neobsahují popis postavení osob LGBT v Bělorusku. Věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. se závazným právním názorem podle § 78 odst. 5 téhož zákona.

22. V dalším řízení žalovaný obstará podkladě ohledně LGBT v Bělorusku a posoudí, zda může být žalobce v případě návratu do Běloruska vystaven azylově relevantnímu pronásledování z důvodu deklarované sexuální orientace. Zároveň provede dokazování ohledně žalobcem tvrzené sexuální orientace, neboť nejen jeho tvrzení v řízení o vyhoštění, ale i prokázaná nevěrohodnost předvolání vede soud ke zpochybnění jeho tvrzení o příslušnosti k LGBT. Jestliže žalobce v řízení o správním vyhoštění uváděl, že cestuje za přítelkyní, a současně v řízení o mezinárodní ochraně tvrdí, že je homosexuálem a udržuje stejnopohlavní vztah, jde o zásadní rozpor týkající se jeho osobní identity. Připočte–li se k tomu vědomé předložení padělaného předvolání, je namístě přehodnotit věrohodnost žalobcova azylového příběhu jako celku, tedy nikoli jen k předvolání. Soud shodně se žalovaným považuje rozpor ohledně tvrzeného ataku policie za zásadní. Žalobce jako vrcholový zápasník jistě schopen rozeznat údery pěstí a obuškem. Žalovaný proto neměl bez dalšího vycházet z deklarované sexuální orientace jako z nesporné skutečnosti, nýbrž ji měl podrobit stejnému testu věrohodnosti jako ostatní tvrzení žalobce.

23. Je–li prokázáno, že žadatel o azyl předložil zfalšovanou listinu, která má prokázat nebezpečí mu hrozící ze strany represivních složek, není vyloučené, že z toho plynoucí nevěrohodnost se netýká pouze tvrzeného postupu policie, ale také tvrzeného důvodu takového postupu policie. Nejedná se tak pouze o nevěrohodnost dotčené dílčí části azylového příběhu, ale může být dán účinek zpochybnění azylového příběhu jako celku. V dané věci žalobce specifikoval možný důvod předvolání z důvodu jeho účasti na demonstraci nebo zásah policie vůči němu a jeho partnerovi v parku, časově však navazuje na jeho tvrzení o události v parku, tudíž zde je zjevná souvislost s touto událostí. Žalovaný by měl v případě úvah o zpochybnění příslušnosti žalobce k LGBT vyslechnout jeho partnera jako svědka. Žalobce sám navrhl výslech svědka, oba se měli účastnit pražského pochodu Pride, tím svou sexuální příslušnost veřejně deklarovali, proto nejsou překážky k jeho výslechu. Poučení svědka o trestněprávní i pobytové rovině případné nepravdivé svědecké výpovědi není nepřípustným nátlakem na svědka nebo žadatele o azyl, nýbrž zákonným poučením garantujícím vypovídací hodnotu výpovědi svědka. Žalovaný by měl zvážit opakované provedení pobytové kontroly s pokynem pro policii, aby bylo provedeno šetření v místě bydliště v takovou dobu, aby se policisté vůbec mohli dostat do domu. Místní šetření dopoledne obvykle postrádá smysl.

24. Žalobce nijak nenapadl úvahy žalovaného ohledně branné povinnosti. V novém řízení však dle soudu je nutné doplnit odůvodnění ohledně pravděpodobnosti výkonu vojenské služby ve formě vojenské rezervy a v této souvislosti k případné újmě žalobce z důvodu LGBT během vojenské služby, pokud bude taková újma myslitelná.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci samé zcela úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady vynaložené žalobcem představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč, tedy celkem 9 240 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 15. 1. 2025, tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) a náhradu hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Právní zástupce neuvedl, že by byl plátcem daně ve smyslu § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Souhrnná výše přiznané náhrady nákladů řízení činí 10 140 Kč.