16 C 12/2021-165

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] - [část obce] proti žalovanému: ; IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] 7 sídlem [adresa státního zastupitelství], [IČO] o zaplacení 690.219,30 Kč - náhrada majetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 690.219,30 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 3.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 688.002 Kč, neboť dne 31.3.2011 bylo Policií ČR vydáno usnesení [číslo jednací], kterým byly ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně zajištěny peněžní prostředky na účtu poškozené č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] do výše 4.310.000 Kč včetně příslušenství, neboť panovalo důvodné podezření, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, to vše v souvislosti se stíhanou osobou [jméno] [příjmení] stíhaného jako obviněného ze spáchání zločinu dle § 209/1,5 a) trestního zákoníku. Provedeným šetřením, zejména ze zajištěných písemností, pak mělo být zjištěno, že na výše uvedené účty byly zasílány finanční prostředky, které měly pocházet z trestné činnosti obviněného. Proti výše uvedenému usnesení podala žalobkyně (též poškozená) co se týče zajištění peněžních prostředků na jejím účtu během roku 2011 několik žádostí o zrušení tohoto zajištění, kterým nebylo státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v [obec] vyhověno. Usnesení bylo následně žadatelkou napadeno stížností, kterou Krajský soud v Brně rovněž zamítl. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2013, pod č.j. [číslo jednací] pak uvedený soud zrušil zajištění peněžních prostředků na uvedených účtech. Ke stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně vydal Vrchní soud v Olomouci dne 9.1.2014, pod sp.zn. [spisová značka] usnesení, kterým napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Krajské státní zastupitelství přitom teprve úkonem ze dne 11.2.2014 v návaznosti na předchozí poučení soudu navrhlo zabránění zajištění peněžních prostředků. Dne 22.2.2016 vydal Krajský soud v Brně usnesení č.j. [číslo jednací], kterým zrušil zajištění peněžních prostředků ve výši 3.690.000 Kč na účtu poškozené a dále vrátil částku ve výši 160.000 Kč, respektive 310.000 Kč poškozené a třetím osobám. O zbývající částce 150.000 Kč soud nerozhodl. Ve věci stížnosti poškozené vydal Vrchní soud v Olomouci dne 3.5.2016 usnesení, pod č.j. [číslo jednací], kdy rozhodl o částečném zrušení usnesení, a to ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o vrácení části peněžních prostředků a dále ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabránění peněžních prostředků. Ve zrušené části Krajskému soudu v Brně uložil, aby ve věci znovu rozhodl. Dne 9.3.2017 Krajský soud v Brně usnesením pod č.j. [číslo jednací] zabral finanční prostředky zajištěné na účtu poškozené ve výši 10,38 Kč a dále zamítl žádost poškozené o zrušení předmětného zajištění. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.5.2017, pod č.j. [číslo jednací] bylo usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno ve výroku, jímž byla zamítnuta žádost poškozené a Krajskému soudu v Brně bylo uloženo, aby ve věci znovu rozhodl. Teprve usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2017, pod č.j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne 1.8.2017 bylo konečně a pravomocně zrušeno zajištění peněžních prostředků na účtu poškozené. Nesprávný úřední postup jak Krajského soudu v Brně, tak Vrchního soudu v Olomouci spatřuje žalobkyně v tom, že těmto trvalo více než 6 let, než pravomocně rozhodli o zrušení předmětného zajištění, kdy rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně bylo vydáno dne 13.7.2017 a nabylo právní moci až dne 1.8.2017. Současně nesprávný úřední postup byl shledán žalobkyní i na straně Krajského státního zastupitelství, které až po 3 letech od zajištění peněžních prostředků na účtu podalo návrh na jejich zabránění, to vše na základě poučení Vrchního soudu v Olomouci. Žalobkyně průtahy ve věci nezapříčinila, od počátku vždy řádně a včas žádala o zrušení předmětného zajištění, své žádosti řádně odůvodňovala a řízení nijak neobstruovala. V dané věci byly zajištěny peněžní prostředky žalobkyně, čímž bylo výrazným způsobem narušeno její základní, ústavou zaručené právo na ochranu vlastnictví. Ve věcech, v nichž je omezováno či narušováno základní, ústavou zaručené lidské právo, přitom orgány činné v trestním řízení musejí postupovat bezodkladně, k čemuž nedošlo. Výše uvedeným nesprávným úředním postupem byla žalobkyni způsobena majetková újmu, a to: a) náklady spojené s vedením účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], na němž byly zajištěny peněžní prostředky žalobkyně a z tohoto důvodu tato nemohla po celou dobu zajištění peněžní prostředky užívat a dále náklady vzniklé tím, že na účtu byly zajištěny prostředky do výše dalece přesahující zůstatek na tomto účtu v celkové výši 23.508,12 Kč, b) náklady spojené se získáním a čerpáním úvěru ve výši 2.660.000 Kč podle smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 25.3.2011 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], jež z důvodu jeho zajištění na účtu žalobkyně tato nemohla nijak v přiměřené délce řízení tyto užívat a představují celkem 629.077,18 Kč, c) náklady právního zastoupení žalobkyně v trestním řízení, jež představují celkem 35.416,70 Kč.

2. Následně v průběhu řízení žalobkyně podání ze dne 30.11.2021 navrhla upřesnění žalobního návrhu, jež bylo soudem charakterizováno jako změna žaloby, kterou usnesením ze dne 18.1.2022, pod č.j. 16 C 12/2021-142 připustil.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť ve smyslu ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Žalobkyní uváděné trestní řízení bylo zahájeno dne 20.12.2010 usnesením o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, ve kterém žalobkyně vystupovala jako zúčastněná osoba, když v rámci vyšetřování jí byly zajištěny peněžní prostředky na jejím účtu, neboť bylo důvodné podezření, že peněžní prostředky na jejím účtu jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity či jsou výnosem z trestné činnosti. Samotná žalobkyně již dříve uplatnila vůči žalovanému nárok na přiměřené zadostiučinění jak z titulu nezákonného rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, tak z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Kompenzační řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka], které nebylo ke dni sepisu vyjádření dosud pravomocně skončeno. Shodně bylo vedeno kompenzační řízení stran stejného trestního řízení, kde se zúčastněnou osobou stala [právnická osoba] s.r.o., které bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka], které již bylo pravomocně ukončeno, když soudy došly k závěru, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a tedy není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že žalobkyně nemá nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy vůči státu. V části nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento shledán byl, a jelikož je řízení již pravomocné, je žalovaný vázán závěrem vysloveným kompenzačním soudem. K tvrzené škodě žalobkyně spočívající v nákladech spojených s vedením účtu, dále v nákladech vzniklých tím, že na účtu byly zajištěny prostředky do výše dalece přesahující zůstatek na tomto účtu, nákladech spojených se získáním a čerpáním úvěru ve výši 2.660.000 Kč tak žalovaný tvrdil, že již z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně vztahuje vznik tvrzené škody právě na zajištění finančních prostředků, kde však, jak bylo uvedeno výše, nelze shledat existenci odpovědnostního titulu, neboť zajištění peněžních prostředků nebylo nezákonné. Pokud se týká nákladů za právní zastoupení, tak rovněž tyto byly dle žalovaného vynaloženy v souvislosti se zajištěním finančních prostředků, jenž však nebylo shledáno jako nezákonné.

4. Městský soud v Brně provedl důkaz fakturou [číslo] 2019, splatnou dne 10.5.2019 vydanou v souvislosti s poskytnutím právních služeb v celkové výši 35.417 Kč, příjmovým pokladním dokladem ze dne 2.8.2019 znějící na částku 29.270 Kč představující částečnou úhradu shora citované faktury, přehled transakcí [právnická osoba] ze dne 10.5.2019, smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 25.3.2011, smlouvou o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu ze dne 25.3.2011, mimořádným výpisem z účtu [právnická osoba] [číslo] za období od 1.1.2015 do 25.5.2018, písemným podáním Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 11.2.2014, písemný potvrzením ze dne 8.3.2016, 11.7.2017, 22.1.2015, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13.12.2019 pod č.j. [číslo jednací], stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 14.12.2020, žádostí ze dne 27.5.2011, stížností ze dne 27.5.2011, urgencí ze dne 2.6.2017, vyjádřením žadatelů o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu ze dne 9.1.2014, žádostí o sdělení stavu věci ze dne 24.11.2014, žádostí o sdělení stavu věci ze dne 26.8.2013, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2013, pod sp.zn. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9.3.2016, pod sp.zn. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2017, pod č.j. [číslo jednací], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2011, pod sp.zn. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.12.2011, pod sp.zn. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016, pod č.j. [číslo jednací], usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2011, pod sp.zn. [spisová značka], usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.11.2011, pod č.j. [číslo jednací], usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 30.5.2011, pod č.j. [číslo jednací], usnesením Policie ČR ze dne 31.3.2011, pod [číslo jednací], usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2014, pod č.j. [číslo jednací], usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.5.2016, pod č.j. [číslo jednací], usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.5.2017, pod č.j. [číslo jednací], výpisem z běžného hypotečního účtu za období od 25.3.2011 do 14.12.2016, žádostí o náhradu škody ze dne 6.11.2019, stížností žalobkyně adresované Policii ČR ze dne 7.4.2011, 4.5.2011, 16.5.2011, 17.5.2011, stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 14.12.2020, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10.1.2020, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2020, pod č.j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 25.3.2011 byla uzavřena mezi dlužníkem - žalobkyní a [právnická osoba] (dále jen bankou) smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru registračního čísla [číslo], na základě které se banka zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 2.660.000 Kč a dlužnice se zavázala úvěr splácet, zaplatit úroky a další příslušenství k úvěru, a to za podmínek ve smlouvě sjednaných. Téhož dne byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu registračního čísla [číslo], a to mezi žalobkyní jako klientem a [právnická osoba] jako bankou, dle které dnem podpisem smlouvy zřídila banka klientce běžný hypoteční účet č. [bankovní účet], a to k bezhotovostnímu ukládání finančních prostředků za účelem splátek jistiny úvěru, úhrady úroků, poplatků, smluvních pokut, odměn a dalších částech vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřeném mezi účastníky. Dne 31.3.2011 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím Jihomoravského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality vydáno usnesení pod [číslo jednací], kterým byly ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2011, pod č.j. [číslo jednací] zajištěny peněžní prostředky na účtu poškozené č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] do výše 4.310.000 Kč včetně jejich příslušenství, a to z důvodu panování důvodného podezření, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Policejní orgán dne 20.12.2010 zahájil trestní stíhání [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání zločinu dle § 209 odst. 1,5 a) trestního zákoníku. Provedeným šetřením zejména ze zajištěných písemností bylo zjištěno, že na výše uvedené účty byly zasílány finanční prostředky, které měly pocházet z trestné činnosti obviněného. Proti výše uvedenému usnesení podala žalobkyně jako poškozená v části zajištění peněžních prostředků na jejím účtu v roce 2011 několik žádostí o zrušení tohoto zajištění, kterým nebylo státním zastupitelstvím vyhověno a následné stížnosti byly Krajském soudem v Brně usnesením ze dne 23.6.2011, pod sp.zn. [spisová značka] zamítnuty. O dalším zamítnutí stížnosti poškozené bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto usnesením ze dne 15.12.2011, pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2011, pod č.j. [číslo jednací] pak Krajský soud v Brně zrušil zajištění peněžních prostředků na uvedených účtech, když ke stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9.1.2014, pod sp.zn. [spisová značka] napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu jednání a rozhodnutí. Dne 22.2.2016 vydává Krajský soud v Brně usnesení pod č.j. [číslo jednací], kterým zrušil zajištění peněžních prostředků ve výši 3.690.000 Kč dle § 79 a) odst. 3 trestního řádu na účtu poškozené a dále ve smyslu § 80 odst. 1 a § 81 a) trestního řádu per analogiam vrátil částky ve výši 160.000 Kč, respektive 310.000 Kč zajištěné na účtu poškozené třetím osobám, když o zbývající částce 150.000 Kč nerozhodl. K stížnosti poškozené vydal Vrchní soud v Olomouci dne 3.5.2016 usnesení pod č.j. [číslo jednací], ve kterém rozhodl o částečném zrušení usnesení, a to ve výroku učiněném dle § 80 odst. 1 § 81 a) trestního řádu, jímž bylo rozhodnuto o vrácení části peněžních prostředků a dále ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabránění peněžních prostředků a současně Krajskému soudu v Brně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 9.3.2017 Krajský soud v Brně usnesením č.j. [číslo jednací] zabral finanční prostředky zajištěné na účtu poškozené ve výši 10,38 Kč a zamítl žádost poškozené o zrušení předmětného zajištění. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.5.2017, pod č.j. [číslo jednací] bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.3.2017 zrušeno v rozsahu žádosti poškozené o zrušení předmětného zajištění a vráceno zpět Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.12.2017, pod č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1.8.2017 bylo pravomocně zrušeno zajištění peněžních prostředků na účtu poškozené. Z faktury [číslo] 2019 s datem splatnosti dne 10.5.2019 soud zjistil, že za poskytování právních služeb dle vyhlášky MSČR č. 177/1996 Sb. byla žalobkyně vyzvána k úhradě částky 29.270 Kč a 21% DPH ve výši 6.147 Kč, tedy k úhradě celkem 35.417 Kč. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 2.8.2019 je soudem zjištěno, že advokátní kanceláří bylo žalobkyni placena částečná úhrada shora citované faktury v rozsahu 29.270 Kč a dne 10.5.2019 bylo zaplaceno 6.147 Kč na účet společnosti [právnická osoba] Z potvrzení ze dne 8.3.2016, 11.7.2017, 22.1.2015 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně potvrdila další porady s advokátkou v trestní věci obviněného [jméno] [příjmení]. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13.12.2019, pod sp.zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žaloba žalobkyně vůči žalovanému o zaplacení částky 646.410 Kč s příslušenstvím byla v rozsahu částky 598.910 Kč zamítnuta. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2020, pod č.j. [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci [číslo jednací] byl ve výroku I. potvrzen do částky 43.620 Kč a co do částky 3.880 Kč zamítnut. Ve výroku II. byl rozsudek soudu potvrzen. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10.1.2020, pod č.j. [číslo jednací], kterým se [právnická osoba] s.r.o. vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 633.100 Kč byla žaloba v částce 626.017,30 Kč zamítnuta výrokem II. a v částce 7.082,70 Kč potvrzena, a to výrokem I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2020, pod č.j. [číslo jednací] byl výrok I. rozsudku Městského soudu v Brně pod č.j. [číslo jednací] změněn tak, že co do zaplacení částky 7.082,70 Kč se žaloba zamítla a ve výroku II. byl co do zamítnutí zaplacení částky 134.890,30 Kč potvrzen.

5. Dne 14.12.2020 vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR stanovisko, dle kterého dne 6.11.2019 žadatelka uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 23.508,12 Kč spočívajících v nákladech spojených s vedením účtu, nárok na náhradu škodu spojené se získáním a čerpáním úvěru ve výši 629.077,18 Kč a nárok na úhradu právního zastoupení ve výši 35.416,70 Kč z titulu nezákonného usnesení o zajištění finančních prostředků na účtu žadatelky v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka] a dále z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce uvedeného řízení. Ve stanovisku ministerstvo mimo jiné uvedlo, že žadatelka již dříve uplatnila vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí o zajištění finančních prostředků a dále z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení, když kompenzační řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka] a současně shodně bylo vedeno kompenzační řízení stran stejného trestního řízení, kde se zúčastněnou osobou stala [právnická osoba] s.r.o., které bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka]. Toto řízení je již pravomocně ukončeno, když soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žadatelky i [právnická osoba] s.r.o. nebylo zrušeno nebo změno pro nezákonnost a tedy není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že žadatelka nemá nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy vůči státu. Co se týká nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento shledán byl, přičemž s ohledem na pravomocné rozhodnutí soudu je úřad vázán vysloveným závěrem v kompenzačním řízení. Pokud žalobkyně vztahuje vznik tvrzené škody právě na zajištění finančních prostředků, kde však jak je uvedeno výše, nelze shledat existenci odpovědnostního titulu, neboť zajištění peněžních prostředků nebylo zákonné, tak považuje takovýto nárok ministerstvo za neopodstatněný, a to mimo jiné i v části nákladů právního zastoupení poškozené v předmětném trestním řízení.

6. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

7. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

8. Podle ust. odst. 2 shora citovaného zákonného ustanovení, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákonu též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Ve smyslu odst. 3 shora citovaného zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých k odstranění průtahů v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Ve smyslu ust. § 79a odst. 1 věty první zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen trestního řádu) ve znění účinném do 31.12.2011, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti k tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případě též peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství.

14. Ve smyslu odst. 3 věty prvé shora citovaného zákonného ustanovení, jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení, již není třeba nebo k zajištění, není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení uvedený v odst. 1 zajištění zruší nebo jej omezí.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je založena objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění třech předpokladů: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jejich existence musí být v soudním řízením bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobností závěr o splnění některé z nich.

16. Ve smyslu ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb., pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.), který je z hlediska časové působnosti aplikovatelný v této věci (srovnej ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) se hradí skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. druhého téhož ustanovení se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

18. Škodou zákon míní újmu, která nastala (se projevila) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně věřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi a je tedy napravitelná poskytnutím majetkové plnění, především penězi. Rozlišuje se přitom škoda na věci, respektive majetku a škoda na zdraví. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozené oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Majetkový stav, který je zde východiskem k zjištění existence škody a k vyčíslení její výše, je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné; oproti tomu pasiva se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně. Ke zmenšení majetkového stavu dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z uvedeného je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které jako už bylo řešeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu (rozsudek Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 25 Cdo 38/2000).

19. Žalobkyně vychází ve své žalobě z předpokladu, že jí vznikla škoda tím, že díky nesprávnému úřednímu postupu Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, kterým trvalo více jak 6 let, než pravomocně rozhodli o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu poškozené - žalobkyně č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], když rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně bylo vydáno až dne 13.7.2017 a právní moci nabylo až dnem 1.8.2017. Nesprávný úřední postup byl dle žalobkyně shledán i v postupu Krajského státního zastupitelství, které až po třech letech od zajištění peněžních prostředků na účtu podalo návrh na jejich zabránění, a to až na základě poučení Vrchního soudu v Olomouci.

20. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní událostí. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny ([příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení]).

21. V posuzované věci toto znamená, že žalobkyně shledává nesprávný úřední postup u Krajského soudu v Brně, respektive u Vrchního soudu v Olomouci spočívající v trvání více jak 6 let, než pravomocně rozhodli o zrušení předmětného zajištění, přičemž nebyla to žalobkyně, která by zapříčinila průtahy a naopak tato řádně a včas žádala o zrušení předmětného zajištění s tím, že pokud by této příčiny nebylo, nedošlo by ke škodě, jež v žalobě vyčíslila.

22. Pokud se týká rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně, tak je nutné v prvé řadě konstatovat, že toto rozhodnutí - usnesení Policie ČR ze dne 31.3.2011, pod [číslo jednací] [číslo] nebylo nikdy zrušeno ani změněno, když stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2011, pod sp.zn. [spisová značka]. Rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně, tak není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a tudíž není splněn základní předpoklad pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy ve vztahu k státu. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 25 Cdo 2162/2005). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 25 Cdo 4462/2007). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2009, pod sp.zn. 25 Cdo 479/2007, za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno na základě opravného prostředku.

23. Lze tak shrnout, že k zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně došlo na základě usnesení Policie ČR, když stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Brně zamítnuta. Nemůže se tak jednat o nesprávný úřední postup. Lze tak uzavřít, že v daném případě nebyl splněn základní zákonný předpokladu vzniku odpovědnosti státu za v daném případě nemajetkovou újmu žalobkyně, spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí, když se v daném případě nejedná o nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení.

24. Při určování zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, se zásadně odškodňuje celá doba řízení. Při určení výše majetkové újmy však takto postupovat nelze, když naopak je nutné vymezit, do jaké doby bylo řízení přiměřené a kdy případně došlo k průtahům. Při přiměřeně dlouhém řízení není možné, aby tato přiměřená délka vyvolá odpovědnost státu za škodu, když stát se dosud nedopustil v duchu zákona č. 82/1998 Sb. nesprávného úředního postupu. V daném případě je tak nutné stanovit rozhodný okamžik, ke kterému mělo předmětné řízení proběhnout, když nárok na náhradu škody spočívá v nesprávným úředním postupu a nikoliv v nepřiměřené délce řízení jako celku (usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 1549/2013). V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], ve kterém zhodnotil průběh řízení tak, že k žádným průtahům po dobu vedení trestního stíhání [jméno] [příjmení] až do 4.12.2013, kdy soud rozhodoval o dalším zajištění prostředků nedošlo. Následně ovšem došlo k průtahu, neboť k dalšímu rozhodnutí došlo až dne 22.2.2016. Z uvedeného vyplývá, že minimálně do doby 4.12.2013 je vyloučeno případné přiznání náhrady škody za úroky a jiné platby, které hradila žalobkyně v předchozím období, ve kterém se soud žádných průtahů nedopustil. Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí dospěl mimo jiné k závěru, že "Žalobkyni se dostalo možnosti disponovat s peněžními prostředky na jejím účtu už na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016., kterým bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na jejím účtu u banky, co do výše 3.690.000 Kč, což žalobkyně také v měsíci říjnu roku 2016 využila a v podstatě veškeré finanční prostředky na účtu nacházející se převedla do své dispozice. Z tohoto důvodu pak je třeba učinit závěr, že další rozhodování soudu ohledně blokace jejího účtu pro ni nemohlo mít podstatný význam, neboť v důsledku odblokování účtu usnesením ze dne 22.2.2016 jí prodleva s konečným rozhodnutím do 1.8.2017 už nepřinášela žádnou újmu, zejména pak vzhledem k tomu, že nad limit již zrušeného zajištění ve výši 3.690.000 Kč se na jejím účtu žádné další peněžní prostředky nenacházely". Z uvedeného vyplývá, že byly-li prostředky na účtu uvolněny již 22.2.2016, které byly žalobkyni následně vybrány, pak je vyloučeno, aby stát odpovídal za škodu vzniklou po tomto datu. Z uvedeného vyplývá, že o případné škodě, jež měla vzniknout na straně žalobkyně by bylo možné uvažovat toliko za období od 4.12.2013 do 22.2.2016, a to z důvodu jak shora uvedeno. Dle názoru soudu se však v daném případě nepodařilo žalobkyni prokázat vznik škody v příčinné souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na účtu, které byly žalobkyni poskytnuty z hypotečního úvěru, na základě kterého byla žalobkyně povinna z tohoto úvěru platit sjednaný úrok. Povinnost žalobkyně platit sjednaný úrok vyplývala z uzavřené smlouvy poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 25.3.2011, kdy úvěr byl žalobkyni poskytnut ještě před zajištěním peněžních prostředků na účtu a tudíž příčina vzniku její povinnosti platit sjednaný úrok vyplývá z uzavřené smlouvy a nikoliv z důvodu zajištění finančních prostředků na účtu. Nesprávný úřední postup státu spočívající v případném průtahu v jisté části řízení, tak není v příčinné souvislosti s úhradou sjednaného úroku žalobkyní, neboť z důvodu jak uvedeno shora tato by byla povinna k úhradě sjednaného úroku i v případě, že by k zajištění finančních prostředků vůbec nedošlo.

25. Závěry shora uvedené pak lze aplikovat i na další žalobkyní vznesené nároky, spočívající v nutnosti hradit poplatky za správu účtu, kdy ani tuto povinnost stát svým rozhodnutím nevyvolal a naopak byla to samotná žalobkyně, která si sjednala účet, případně se zavázala k dalším finančním povinnostem v souvislosti se sjednaným pojištěním ke kartě.

26. Pokud se týká posledního nároku, a to nároku spočívajícího ve vynaložených nákladech za zastoupení advokátkou, tak soud tento vznesený nárok posuzoval optikou ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V dané věci je zřejmé, že nedošlo k vydání žádného nezákonného rozhodnutí, jak shora soudem podrobně vysvětleno, což ostatně konstatoval i Krajský soud v Brně v rozsudku pod sp.zn. [spisová značka]. Bylo pak otázkou, zda tvrzené náklady byly žalobkyní vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu či nikoliv, který měl spočívat v průtazích mezi opět jako shora uvedeno lety 2013 až 2016. Ve specifikovaných nákladech však soud postrádá úkon zástupce žalobkyně, jehož účelem by byla náprava nesprávného úředního postupu spočívajících v průtazích, což ve svém důsledku znamená, že ani další žalobkyní vznesený a uplatněný nárok spočívající ve vynaložených nákladech za právní zastoupení soudem nebyl shledán jako opodstatněný.

27. K otázce promlčení soud uvádí následující: učinila-li žalobkyně předmětem projednávané věci nárok na náhradu škody (majetkové újmu), která jí měla vzniknout z důvodu nepřiměřené délky řízení o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně, tak soud primárně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci dne 28.12.2020, ve kterém Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že......."Žalobkyni se dostalo možnosti disponovat s peněžními prostředky na jejím účtu, již na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016, kterým bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na jejím účtu u banky, co do výše 3.690.000 Kč, což žalobkyně také v měsíci říjnu 2016 využila a v podstatě veškeré finanční prostředky na účtu se nacházející převedla do své dispozice. Z tohoto důvodu pak je třeba učinit závěr, že další rozhodování soudu ohledně blokace jejího účtu pro ni nemohlo mít podstatný význam, neboť v důsledku odblokování účtu usnesením ze dne 22.2.2016 jí prodleva s konečným rozhodnutím do 1.8.2017 už nepřinášela žádnou újmu, zejména pak vzhledem k tomu, že nad limit již zrušeného zajištění ve výši 3.690.000 Kč se na jejím účtu žádné další peněžní prostředky nenacházely". Z uvedeného pak nelze, než dospět k závěru, že prostředky na zajištěném účtu žalobkyně byly uvolněny již v únoru 2016 a žalobkyně si je v říjnu 2016 také fakticky vyzvedla. Za situace, kdy žalobkyně vzniklou škodu staví jako úhrn úroku, a poplatků za poskytnutý hypoteční úvěr, se kterým nemohla po určitou dobu nakládat, je tak zřejmé, že omezení skončilo již v únoru 2016 a po tomto datu žalobkyní skutkově vyjádřená škoda již nevznikla. Okamžik únor 2016 je tak pro žalobkyni zásadní pro získání vědomostí o končené výši své škody. Ve smyslu ust. § 32 odst. 1 věty prvé zákona č. 82/1998 Sb., platí, že nárok na náhradu škody se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Vycházeje z provedeného dokazování se žalovaná průběžně dozvídala o jí tvrzené škodě vždy v okamžiku realizace platby příslušné splátky úroku či poplatků a samotná znalost o konečné výši škody nastala nejpozději k únoru roku 2016 O skutečnosti, že za škodu má odpovídat stát, pak musela vědět již od samého počátku, když rozporovala rozhodnutí státního orgánu. Z uvedeného pak vyplývá, že od února 2016 žalobkyně věděla o celé škodě a současně věděla, kdo za ní odpovídá a její případné právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčelo marným uplynutím 3 leté promlčecí lhůty, tedy již v únoru 2019. Předmětný nárok žalobkyně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti ČR dne 6.11.2019, jak vyplývá mimo jiné i ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR 14.12.2020, přičemž samotná žaloba byla podána k Městskému soudu v Brně podáním ze dne 12.1.2021. Z uvedeného pak vyplývá, že žalobkyní uplatněný nárok je promlčen, a to i v případě, kdy by soud považoval za rozhodující okamžik pro počátek běhu promlčecí doby až říjen roku 2016, představující výběr peněz žalobkyní ze zajištěného účtu.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů tohoto řízení a to za deset paušálních náhrad za vyjádření k žalobě ze dne 15.2.2021, za podání ze dne 16.9.2021, za závěrečný návrh ze dne 20.1.2022, jakož i za tři přípravy k jednání a účast při jednání dne 16.9.2021, 26.10.2021, 18.1.2022 a 21.4.2022 po 300 Kč, což celkem představuje 3.000 Kč ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 89a exekučního řádu.

Poučení