16 C 123/2019- 338

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyně JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], Polsko 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], Polsko oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: určení neplatnosti kupní smlouvy takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že kupní smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce [číslo] zapsané na [list vlastnictví], nacházející se v budově [adresa], bytový dům na parc. st. [číslo], [list vlastnictví] se souvisejícím podílem ke společným částem domu a pozemku ve výši [číslo] v obci [část obce], katastrální území Mladá Boleslav, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální území Mladá Boleslav, jako přímý prodej nemovité zástavy zástavnímu věřiteli při výkonu smluvního zástavního práva zpeněžením zástavy, uzavřená dne [datum] mezi žalovaným 1) jako kupujícím a žalovaným 2) jako zástavním věřitelem, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému 1) a žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku, 214 690 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1) a 2).

III. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náklady řízení, které nesl stát ve výši 7 929 Kč, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobu domáhala určení neplatnosti ve výroku uvedené kupní smlouvy s následujícím odůvodnění. Žalobkyně je dle zápisu v katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2013 výlučným vlastníkem jednotky [číslo] způsob využití byt, zapsána na [list vlastnictví], nacházející se v budově [adresa], bytový dům, na parcele st. [číslo], LV [číslo] souvisejícího podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], vše v obci [část obce], katastrální území Mladá Boleslav, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, (dále jen„ bytová jednotka“).

2. Dne 8. 3. 2019 bylo žalobkyni sděleno Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mladá Boleslav, že došlo dne 7. 3. 2019 k zahájení řízení o návrhu na vklad změny vlastnictví do katastru nemovitostí [číslo jednací], které se týká výše specifikované bytové jednotky (dále jen„ vkladové řízení“) a v souvislosti s tímto vkladovým řízením došlo u bytové jednotky k vyznačení plomby (vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou). Předmětem vkladového řízení je vklad vlastnického práva k bytové jednotce pro žalovaného 1), a to na základě kupní smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce a podílu ke společným částem domu a na pozemku jako přímý prodej nemovité zástavy zástavním věřitelem při výkonu smluvního zástavního práva zpeněžením zástavy (dále jen„ kupní smlouva“), uzavřené dne 27. 2. 2019 mezi žalovaným 1) jako kupujícím a žalovaným 2) jako zástavním věřitelem. Žalobkyně měla za to, že v napadeném vkladovém řízení nemá být rozhodnuto o změně vlastnického práva, která je žalovanými požadována, a z toho důvodu podala k soudu žalobu na určení neplatnosti předmětné kupní smlouva. Smluvní zástavní právo mělo vzniknout na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 8. 2015, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 2), s právními účinky zápisu ke dni 24. 8. 2015 (dále jen„ zástavní smlouva“). Dle textu kupní smlouvy, měla zástavní smlouva zajistit plnění ze směnky vlastní, znějící na směnečný peníz 150 000 PLN, tj. dluh žalobkyně vůči žalovanému 2). Pro případ, že žalobkyně neuhradí směnečný dluh ve lhůtě splatnosti do 31. 12. 2015, byl žalovaný 2) oprávněn vykonat své zástavní právo, založené uvedenou zástavní smlouvou, přímým prodejem bytové jednotky jako zástavy. Přímý prodej zástavy měl být realizován třetí osobě dle výběru zástavního věřitele za podmínek uvedených v zástavní smlouvě.

3. Žalobkyně sice nerozporovala, že dne 21. 8. 2015 uzavřela s žalovaným 2) výše specifikovanou zástavní smlouvu, v níž byla uvedena jako zástavce a zástavu tvořila předmětná bytová jednotka ve vlastnictví žalobkyně, avšak zástavní smlouvu a okolnosti realizace jí založeného zástavního pravá pokládala za v rozporu se zákonem a dobrými mravy.

4. Žalobkyně nejdříve namítala, že jí nebyly poskytnuty žalovaným 2) vůbec žádné finanční prostředky, toto tvrzení posléze upravila tak, že jí nebyly poskytnuty finanční prostředky v té hodnotě, na které byla vystavena směnka uvedená v zástavní smlouvě a posléze i v kupní smlouvě. V rámci svého výslechu uvedla, že od žalovaného převzal dne 21. 8. 2015 15tisíc nebo 17tisíc PLN. Tvrdila, že si není vědoma, že by podepsala jakoukoli směnku, pro případ, že žalobkyní podepsaná směnka existuje, popírala, že by v souvislosti se směnkou obdržela finanční částku, která se uvádí v zástavní smlouvě. V žalobě tvrdila, že zástavní smlouvu podepsala, aby pomohla žalovanému 2), s níž byla v důvěrném vztahu a byla tak k podpisu smlouvy zástavní přivedena lstí. Tvrzení o důvěrném vztahu s žalovaným 2), jenž měl být součástí lsti později, jako nedorozumění při sepisu žaloby právním zástupcem, odvolala. Ve vyjádření na l. [číslo] verze (ze dne 29. 8. 2019) uvedla, že rozporuje existenci jakéhokoli dluhu, který by vůči žalovanému 2) měla mít. Tvrdila, že v době předcházející vystavení směnky, byla nucena podepsat několik prázdných listů papíru. Později v řízení tvrzení změnila tak, že to nebyly prázdné papíry, ale nemohla si listiny, před podpisem přečíst, zástavní smlouvu si na úřadě, kde ověřoval podpis, přečíst mohla, ale nepřečetla. Vedle toho uvedla, že dne 20. 8. 2015 nebyla v Jordanowe a nemohla vystavit směnku, protože byla v [obec]. Tvrzení žalovaného 2) obsažená v kupní smlouvě o směnečném dluhu jsou podle žalobkyně lživá, to přesto že totožné tvrzení o dluhu obsahuje zástavní smlouva žalobkyní uzavřená s úředně ověřený podpisem a její uzavření činí žalobkyně nesporným. Zástavní smlouva stejně jako směnka podle žalobkyně nezajišťuje existující závazek a je proto stižena vadou. Dále žalobkyně uvedla, že nikdy nevystupovala jako podnikatelka a žádnou podnikatelskou aktivitu nevyvíjela, je tedy v postavení spotřebitele, pokud jde o směnku.

5. Žalobkyně rovněž namítala, že výkon zástavního práva přímým prodejem zástavy byl realizován zjevně proti smyslu zákona. Žalobkyni nikdy nebyl předložen znalecký posudek, podle něhož byla stanovena obvyklá kupní cena zástavy, žalobkyně se s ním tak nemohla seznámit a ani případně rozporovat jeho obsah. Obvyklou cenu předmětné bytové jednotky stanovenou znaleckým posudkem, z něhož zástavní věřitel při prodeji zástavy vycházel, považovala za nižší, jenž byla skutečná obvyklá cena. Pokládala stanovení obvyklé ceny za účelové, což podle ní dokazuje i skutečnost, že kupujícím je bratr žalovaného 2), tedy žalovaný 1). Žalobkyně měla za to, že žalovaný 2) nepostupoval při prodeji předmětné bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně řádně, jeho cílem bylo získat bytovou jednotku pro svého bratra či přímo pro sebe, nikoli dosáhnout co nejvyššího zpeněžení zástavy. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2) prodal jako zástavní věřitel byt za cenu výrazně nižší, než byla cena stanovená ve znaleckém posudku, domnívala se žalobkyně, že postup žalovaného 2) při zpeněžení zástavy je v rozporu se zákonem a nepožívá právní ochrany.

6. Žalobkyně se domnívala, že kupující žalovaný 1) nepožívá právní ochrany jako dobrověrný nabyvatel, neboť musel být, jako bratr zástavního věřitele, obeznámen s tvrzenou účelovostí zpeněžení zástavy. Na žalovaného 1) proto nedopadá ochrana kupujícího dle §1365 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zároveň žalobkyně namítala, že i kdyby kupující žalovaný 1) neznal veškeré okolnosti od svého bratra, měl postupovat s řádnou péčí a sporné skutečnosti ohledně zástavní smlouvy, kauzy směnky si zjistit. Jestliže žalovanému 1) nebyly doloženy potvrzení o žalobkyní přijatých penězích, ani jiné náležitě průkazné listiny a nebyla jím prověřena platnost směnky či soulad zástavní smlouvy s právním řádem, nezachoval žalovaný 1) požadovanou opatrnost při dokládání právního vztahu k předmětné nemovitosti. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 5103/2017 ze dne 14. 3. 2018, č. j. 21 Cdo 1032/2010 ze dne 23. 3. 2011.

7. Žalobkyně tak dovozovala, že předmětná kupní smlouva je neplatným právním jednáním, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Zástavní věřitel nebyl oprávněn předmětnou kupní smlouvu uzavřít a nebyly splněny ani zákonné podmínky přímého prodeje zástavy.

8. K naléhavému právnímu zájmu na určení právní skutečnosti – neplatnosti kupní smlouvy žalobkyně uvedla, že s ohledem na to, že v době podání žaloby je žalobkyně stále vedena v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné bytové jednotky, nelze žalovat na určení vlastnictví žalobkyně k této bytové jednotce. Je tak dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti napadené kupní smlouvy, neboť vyhoví-li soud podané žalobě, bude muset být v probíhajícím vkladovém řízení katastrem nemovitostí návrh na vklad (pro neexistenci platného právního titulu) zamítnut. V opačném případě by došlo ke změně vlastnictví bytové jednotky.

9. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Trvali na tom, že mezi žalobkyní a žalovaným 2) došlo k zavření platné zástavní smlouvy, která zajišťovala platný směnečný dluh, který nebyl žalobkyní splněn, a proto přistoupil žalovaný 2) k realizaci zástavní smlouva. Měli za to, že zástavní věřitel splnil veškeré podmínky realizace zástavní smlouvy uvedené v zástavní smlouvě i v zákoně. Zdůraznil, že dluh byl splatný v roce 2015, realizace zástavního práva započala v roce 2016 zápisem do katastru nemovitostí a prodej nemovitosti se uskutečnil až v roce 2019. Po celou tuto dobu měla žalobkyně možnost dluh splatit a rovněž sama aktivně vyhledávat kupce zástavy. Žalovaný 2) odmítl, že by žalovaná neměla možnost seznámit se se znaleckým posudkem, který ji byl na adresu uvedenou v zástavní smlouvě doručen. Zároveň byla žalovaná vyzvána písemně samotným znalcem, aby umožnila prohlídku bytu za účelem zpracování posudku, což se nestalo, tedy posudek byl zpracován bez zhlédnutí bytu. Pokud jde o odbornost znaleckého posudku, žalovaný 2) uvedl, že znalec [příjmení] [příjmení] je osobou znalou místních poměrů a je rovněž soudním znalcem v oboru odhad nemovitostí. K řádné realizaci zástavního práva uvedl žalovaný 2), že po zpracování znaleckého posudku nabízel nemovitost prostřednictvím www [webová adresa] za znalcem zjištěnou obvyklou cenu. Ke snížení nabídkové ceny přistupoval v souladu s ujednáním zástavní smlouvy. Prodej nemovitosti však byl ztížen tím, že nemovitost nabízel k prodeji zástavní věřitel nikoli majitel – žalobkyně, nemovitost byla obsazena nájemníky a v katastru nemovitostí bylo kromě zástavního práva pro žalovaného 2) až v průběhu realizace tohoto zástavního práva zapsáno v roce 2017 další zástavní právo na 1 500 000 Kč ve prospěch Ing. [jméno] [jméno] (otec dětí žalobkyně, poz. soudu) Potenciální zájemci, poté co se seznámili s uvedenými okolnostmi prodeje, přestali mít o nemovitost zájem. Žalovaný 2) pak nemovitost prodal svému bratrovi, když ten měl k dispozici volné finanční prostředky a byl ochoten překonat případné překážky vyplývající z uvedených okolností. Kupní smlouva byla dle žalovaných uzavřena platně, v souladu s podmínkami zástavní smlouvy, byla řádně uhrazena kupní cena a poté podán návrh na zápis vlastnického práva žalovaného 1) do katastru nemovitostí.

10. K tvrzení žalobkyně o neexistenci dluhu ze směnky, nepřevzetí ve směnce uvedeného finančního obnosu a nepodepsání směnky žalobkyní žalovaný 2) uvedl, že vědomost žalobkyně o existujícím prokazuje mimo jiné skutečnost, že v roce 2017 kontaktovala opakovaně právního zástupce žalovaného 2) prostřednictvím svých celkem 4 právních zástupců s žádostí o vyčíslení dluhu, je tedy lživé její tvrzení, že žádný dluh neexistoval. Žalobkyně však i přes dotazy na dluh ničeho neuhradila. K tvrzení žalobkyně o důvěrném vztahu jí a žalovaného 2) tento uvedl, že žádný důvěrný vztah s žalobkyní neměl, osobně ji před předáním peněz neznal, pouze v minulosti pro žalobkyni prováděl přepravy osob dle jejich objednávek, kdy veškerá komunikace probíhala elektronicky.

11. Žalovaní zdůraznili, že do okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaným 1) žalobkyně nijak nerozporovala směnku ani zástavní smlouvu. Strpěla zápis zástavního práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, žalovaného 2) opakovaně ujišťovala, že směnečný dluh, s nímž byla v prodlení, hodlá uhradit, strpěla bez výhrad zápis realizace zástavního práva do Katastru nemovitostí. Žalovaní považovali podanou žalobu za účelovou s cílem oddálit převod zástavy.

12. Mezi účastníky tak nebylo sporu o tom, že byla uzavřena zástavní smlouva (na l. [číslo]), která výslovně zajišťuje směnečný závazek žalobkyně 150 000 PLN spolu se směnečným příslušenstvím, splatnost směnečného závazku dle zástavní smlouvy do 31. 12. 2015, a že zástavou byla bytová jednotka specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku.

13. Sporné zůstalo mezi účastníky vystavení směnky vlastní na částku 150 000 PLN a směnečné příslušenství ze dne 20. 8. 2015 žalobkyní (v kopii na l. [číslo] spisu), existence kauzy směnky – zápůjčka 150 000 PLN. Z těchto sporných okolností vyplývající spor o platnost kupní smlouvy a realizaci zástavy v souladu se zákonnými a smluvními podmínkami.

14. Všichni účastníci jsou státní občané Polské republiky, to do řízení vnáší cizí prvek. Soudy České republiky jsou příslušné k rozhodnutí věci dle výlučné pravomoci založené v čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, neboť nemovitost, o věcná práva, k níž v tomto řízení jde (vlastnické právo – neplatnost kupní smlouvy), se nachází na území České republiky.

15. Rozhodné právo je v daném případě určeno volbou v závazkovém vztahu. Žalovaní 1) a 2) provedli jednoznačně volbu práva, kterým se jejich kupní smlouva řídí, a to průběžnými odkazy na český občanský zákoník z. č. 89/2012Sb. Tedy rozhodným právem pro posouzení platnosti kupní smlouvy je právo ČR, stejně tak proběhla volba práva v rámci smlouvy zástavní, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 2). V řízení byla posuzována v rámci předběžné otázky i směnka vystavená v jazyce polském, a to podle polského směnečného práva, když soudu bylo sděleno, že byla vystavena podle polského práva, navíc v polštině na polském území a jejími účastníky byli jen příslušníci Polské republiky.

16. Soud shledal v souladu s ustálenou judikaturu (VSPH 14 Cmo 524/2013-118, NS ČR 30 Cdo 2027/2008), že žalobkyně má naléhavý právní zájem na podané žalobě na určení právní skutečnosti, když v současnosti jako katastrální vlastník nemůže smysluplně žalovat na určení svého vlastnictví, které je však aktuálně ohroženo probíhajícím vkladovým řízením. Titulem k nabytí vlastnického práva žalovaným 1) je žalobkyní napadená kupní smlouva. Skutková zjištění a právní posouzení k pravosti směnky a formální náležitostem 17. Soud předesílá, že k z jištění uvedených skutečností v rámci předběžné otázky je soud nadán dle § 135 odst. 2 o.s.ř., zároveň lze odkázat na rozhodnutí 22 Cdo 4636/2016, rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 64 Co 591/2003- 91.

18. Ze znaleckých posudků zadaných v rámci trestního řízení č. KRPS [číslo] 2019 [číslo], a to č. ZT 2068 ze dne 22. 7. 2020 soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] odvětví technického zkoumání písemnosti a znaleckého posudku z oboru písmoznalectví specializace ruční písmo [číslo] 2020 ze dne 27. 1. 2021 soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], oba provedeny v tomto řízení jako důkaz listinou, soud zjistil, že podpis žalobkyně byl na listinu připojen až po vytištění strojového textu směnky a je pravým podpisem žalobkyně. Soud má tak za prokázané, že směnku žalobkyně podepsala a učinila tak v situaci, kdy celý text směnky již byl na listině vytištěn. Tvrzení žalobkyně o tom, že směnku nepodepsala, podepisovala případně jen prázdný papír, jsou tak vědomě lživá. Soud považoval uvedené důkazy k pravosti podpisu a existenci textu na listině před podpisem za dostatečné, účastníci navíc proti tomuto důkazu žádné námitky nevznesli.

19. K formálním náležitostem směnky soud uvádí, že směnka, jež je založena na v kopii na l. č 117 překlad do českého jazyka l. [číslo] která byla při jednání dne 16. 10. 2019 ztotožněna s originálem (předložen též ve zmíněném trestním řízení, kopie součástí znaleckých posudků) splňuje formální náležitosti směnky vlastní, tak jak jsou uvedeny v polském Směnečném zákoně, který v čl. 101 stanoví 20. „ Vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti;4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce“.

21. Směnka vlastní je mimo jiné jednostranné právní jednání a na její pravost nemá vliv, zda skutečně výstavce směnku vystavil v místě, které je na směnce vlastní uvedeno. [obec] a datum vystavení uvedené na směnce nelze zaměňovat s datem a místem předání směnky remitentu, které navíc není náležitostí směnečné listiny (stejně tak jako nemusí být datován indosament). Tedy skutečnost, že je na směnce uvedeno, že byla vystavena 20. srpna 2015 v Jordanowe není informací o tom, že téhož dne žalobkyně převzala oproti směnce jakékoli plenění, nebo že ji předala remitentovi. Tedy otázka, zda žalobkyně byla 20. srpna v 2015 v Jordanowe a vystavila tam směnku, nevypovídá nic o existenci dluhu, který směnka zajišťuje. Z uvedeného důvodu soud zamítl důkaz výslechem její matky, který měl prokázat, že se uvedeného dne nacházela v [obec].

22. Na doplnění soud uvádí, že text směnečného zákon platného v Polské republice soudu na vyžádání poskytlo Ministerstvo spravedlnosti ČR v úředním překladu do jazyka českého. (l. [číslo] spisu). Skutková zjištění ke kauzální námitce, neexistenci kauzy směnky – smlouvy o zápůjčce.

23. Důkazní břemeno ohledně kauzální námitky – neexistence kauzy směnky, leží vždy na povinném ze směnky. Žalobkyně uplatnila tzv. kauzální námitky vůči remitentovi - žalovanému 2), tj. námitky z vlastního vztahu k žalovanému 2). Vzhledem k tomu, že nedošlo k indosaci směnky, byly žalobkyni námitky z vlastního vztahu k žalovanému 2) zachovány a soud se nemusel zabývat výjimkami pro uplatnění kauzálních námitek i po indosaci směnky (po indosaci zachovány v případě spotřebitelů, při nabytí směnky ve zlém úmyslu, či při nabytí směnky po její splatnosti).

24. Kauzální námitkou bylo tvrzení, že žalobkyně zápůjčku 150 000 PZN od žalovaného 2) neobdržela, že obdržela jen částku cca 15 000 nebo 17 000 PLN dne 21. 8. 2015 v [obec] a z této částky nic nevrátila (viz účastnický výslech žalobkyně). Tato tvrzení však byla v rozporu s jí napsaným emailem z 25. 11. 2016 právnímu zástupci žalovaných (l. [číslo] spisu viz níže), ve kterém tvrdila úhradu na dluh 50 000 PLN v roce 2015, to vše zase v rozporu s tvrzením žalobkyně ve vyjádření na l. [číslo] spisu, kdy tvrdila, že vůči žalovanému 2) nemá žádný dluh. Když soud žalobkyni konfrontoval s logickými rozpory v její výpovědi - převzala [číslo] tis PLN a tvrdí úhradu 50tis. PLN tvrdila, že dluh zvýšily narůstající úroky, a když ji soud upozornil, že tvrzená platba 50 tis. PLN byla před splatností směnečného dluhu, tedy žádné úroky z prodlení 25% jak tvrdila, povinnost splatit mít nemohla, uvedla, že se dozvěděla, že se prodává její byt v [obec], lekla se a zařídila částečnou úhradu směnečného dluhu. Ani posledně uvedené však neodpovídá faktům, realizace zástavního pravá byla zapsána do katastru nemovitostí až v roce 2016 a žalobkyní tvrzená platba (na l. č 169), měla proběhnout 18. 9. 2015, tj. se značným předstihem před splatností směnky (31. 12. 2015), v době, kdy ji rozhodně nehrozil prodej zástavy. Právní zástupce žalovaného 2) ji upozornil na blížící se splatnost směnky a možné zpeněžení zástavy až dopisem (l. [číslo]) ze dne 26. 11. 2015. Navíc žalobkyní tvrzená platba neproběhla mezi účastníky řízení, ale osobami stojícími mimo posuzovaný směnečný vztah, osoby [příjmení] a [anonymizováno], kdy důvod plnění je uveden jako záloha na dopravu.

25. Z výslechu žalobkyně bylo dále zjištěno, že dne 21. 8. 2015 v [obec] převzala od žalovaného 2) finanční obnos. Uvedla, že jeho výši nijak nekontrolovala, v rozporu s tím, ale uvedla, že obdržela o 2 000 PLN méně, než žádala. Peníze v obálce vložila údajně bez přepočítání do kabelky, cestovala s nimi vlakem z [obec] do [obec] do bytu příbuzných, kde buď druhý den v sobotu, nebo až v pondělí (nepamatovala si) peníze ve směnárně směnila, údajně obdržela méně než 100 000 Kč. Po celou dobu měly být peníze v kabelce žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že obdržela 15tis maximálně 17tisíc PLN. K dotazu soudu, jak může vědět, kolik obdržela, když si peníze podle jejího tvrzení nepřepočetla, uvedla, že tolik potřebovala, tak předpokládá, že tolik obdržela, přitom zároveň tvrdila, že obdržela od 2 000 PLN méně, než potřebovala. Dne 21. 8. 2015 žalobkyně rovněž podepsala v [obec] zástavní smlouvu, která zajišťovala směnku vlastní, znějící na 150 000 PLN, zástavou byla předmětná bytová jednotka. Podpis žalobkyně na smlouvě úředně ověřila. Uzavření smlouvy žalobkyně nerozporovala, uvedla, že měla na úřadě při ověřování podpisu prostor si smlouvu přečíst, ale nevyužila tohoto. Ze zástavní smlouvy uzavřené 21. 8. 2015 v [obec] (l. [číslo] spisu) soud mimo jiné zjistil, že je poměrně výrazně označená jako smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem. Těžko lze uvěřit, že i kdyby žalobkyně nevěnovala pozornost ostatnímu textu smlouvy, že by název smlouvy přehlédla a nelze pak věřit tomu, že by zápůjčku 17 tis. PLN zajistila nemovitostí (to obsaženo v názvu smlouvy) v hodnotě cca 1 800 000 Kč (obvyklá cena dle znal. posudku). Na informaci, že zástavou je nemovitost musela narazit i pokud by jen podepsala poslední stranu smlouvy. Zde jsou jen dva odstavce textu, kdy jeden je věnován informacím o vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí.

26. Zástavní právo k bytové jednotce bylo do katastru nemovitostí na [list vlastnictví] zapsáno 17. 9. 2015 s právními účinky ke dni 24. 8. 2015 včetně uvedení povinnosti, kterou zajištuje - zaplacení směnečné jistiny 150 000 PLN do 31. 12. 2015 (viz výpis z KN k [list vlastnictví] na l. [číslo] spisu). O zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí musela být žalobkyně katastrálním úřadem vyrozuměna. Žalobkyně netvrdila, že by se zápisu zástavního práva jakkoli bránila. Uvedená zjištění podporují závěr, že žalobkyně vědomě převzala částku uvedenou na směnce, nikoli 15- 17tis. PLN jak tvrdí, neboť zajištění, které poskytla, by této částce neodpovídalo. Žalobkyně sama vypověděla, že v Polsku měla Jazykovou školu, podnikala od roku 1994 do 2012 a jiným subjektům vypomáhala při organizaci zájezdů, vyřizovala objednávky, je tedy osobou s podnikatelskou zkušeností. Soud proto neuvěřil, že by byla natolik zmatená, naivní a nesoustředěná a podepisovala bez přečtení listiny, prázdné papíry (v případě směnky vyvráceno znaleckým posudkem v trestním řízení) atd. Navíc skutečnost, že zástavou je bytová jednotka a důvodem zástavy povinnost k úhradě 150 000 PLN ze směnečné listiny se znovu musela dozvědět z řízení o zápisu zástavního práva. Na druhou stranu, i pokud by takto nedbale, navíc vědomě, jednala, nemůže se této nedbalosti dovolávat ve svůj prospěch. Zástavní smlouva je listinou sjednanou podle českého práva odkazuje na z. č. 89/2012 Sb., na žalobkyni je tak aplikovatelné ustanovení §4 cit:„ Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ 27. Z dopisu právního zástupce žalovaného 2) [jméno] [příjmení] (l. [číslo]) má soud za prokázané, že tento žalobkyni 26. listopadu 2015 upozornil na blížící se termín splatnosti 150 000 PLN jako dluhu ze směnky, tj. 31. 12. 2015.

28. Z emailové korespondence (l. [číslo] spisu) odeslané z adresy [email] dne 25. 11. 2016 v 10:27 hod právnímu zástupci žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] a podepsaného žalobkyní, vyplývá, že žalobkyně si byla vědoma dluhu ze směnky. V emailu se k němu přihlásila, napsala, že na její dluh jiná nejmenovaná osoba uhradila 50 000 PLN nikoli však žalovanému 2), ale osobě [anonymizováno], když to, že má na účet třetí osoby zaslat peníze jí SMS zprávou měl sdělit nikoli žalovaný 2), ale osoba jménem [jméno].

29. Dále dne 28. 11. 2016 poslala žalobkyně [příjmení] [příjmení] další email, tentokrát s kontaktem na pí [příjmení], která za ní v záležitosti dluhu ze směnky měla jednat, přílohou emailu byl výpis z banky, kterým hodlala prokázat právnímu zástupci odeslání 50 000 PLN z účtu [příjmení] [jméno] na účet [jméno] [příjmení] (zmíněno v emailu z 25. 11. 2016). Uvedené důkazy předložil soudu advokát žalovaných poté, co k jeho dotazu soudu žalobkyně při výslechu tvrdila, jednak že dluh 150 000 PLN neexistuje, a že žalovanému 2) nikdy nic na žádný dluh neuhradila, což je v rozporu s jejími tvrzeními v emailech. Skutečnost, že emaily žalobkyně zaslala, nepopřela, při své výpovědi na l. [číslo] uvedla, že tento email [email] používala, navíc z uvedené emailové adresy se pravidelně omlouvala soudu z jednání.

30. Z přílohy D (dopis ze dne 8. 12. 2016 od JUDr. [anonymizováno] adresovaný [příjmení] [příjmení], navazující emailová komunikace od 9. 12. 2016 a 26. 1. 2017) vyplývá, že JUDr. [anonymizováno] dopisem ze dne 8. 12. 2016 odeslaným 9. 12. 2016 na email [email] sdělil výši dluhu žalobkyně a zástupkyně žalobkyně [titul] [příjmení] v předchozí telefonické komunikaci s JUDr. [anonymizováno] uvedla, že žalobkyně má finanční prostředky na úhradu dluhu k dispozici a předpokládaný den úhrady dluhu je 15. 12. 2016. Z další emailové korespondence ze dne 26. 1 2017 vyplývá, že dluh nebyl uhrazen a k žádosti [titul]. [příjmení] znovu JUDr. [anonymizováno] vyčíslil pohledávku tentokrát k 10. 2. 2017.

31. Z emailu ze dne 28. 2. 2017 (příloha E žalobců) byla zjištěna komunikace Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem žalobkyně vůči JUDr. [anonymizováno]. Komunikace se týkala převodu bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně, zmiňuje zástavní právo ve prospěch žalovaného 2), konkrétně email řešil směnový kurz CZK/PLN, pro účely převodu zastavené bytové jednotky, Mgr. [příjmení] připravoval smlouvu o úschově.

32. Z přílohy F žalovaných (dopis z 2. 7. 2017 zjištěno, že se na JUDr. [anonymizováno] obrátil další právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. V dopise uvádí, že žalobkyně hodlá uhradit veškeré závazky v nejkratší možné lhůtě. JUDr. [příjmení] žádá o vyčíslení aktuální výše dluhu žalobkyně k žalovanému 2) a žádá o fotokopii směnky. Součástí dopisu je plná moc k zastupování žalobkyně [příjmení] [příjmení] z 1. 6. 2017 Komunikace právních zástupců je dále dokládána přílohou G žalovaných (emaily z 13. 7. a 18. 7.2017), z nich vyplývá, že JUDr. [příjmení] obdržel od JUDr. [anonymizováno] vyčíslení dluhu.

33. Z uvedené korespondence právních zástupců, ale i samotné žalobkyně má soud jednoznačně za prokázané, že žalobkyně dluh ze směnky vnímala jako pravý, nepopírala jej, naopak jednala o jeho uhrazení, k čemuž postupně za sebe zmocnila několik zástupců. Že jde v rámci komunikací vždy o dluh ze směnky, jednak vyplývá ze samotné komunikace, vedle toho žalobkyně sama při svém účastnickém výslechu (l. [číslo] spisu) uvedla k slibům úhrady dluhu žalovanému 2) v rámci uvedené emailové komunikace„ nevzpomínám si, že by byl nějaký jiný důvod, než nyní probíraná půjčka“.

34. Soud neuvěřil vysvětlení žalobkyně, že uvedeným jednáním o úhradě dluhu a zejména jí tvrzenou (neprokázanou) platbou žalovanému 2) ve výši 50 000 PLN chtěla jen odvrátit prodej bytové jednotky, ač považovala dluh za neexistující. Neuvěřitelný je i příběh o samotné úhradě 50 000 PLN Pokud by skutečně na dluh, o kterém tvrdí, že neexistuje, uhradila 50 000 PLN, soud nevěří, že by je nyní nevymáhala zpět a dokonce na úhradu zapomněla. Žalobkyně si už ale na tuto smyšlené tvrzení učiněné vůči věřiteli ze směnky ani nevzpomněla a připomněl jí ho v řízení až právní zástupce žalovaných. Uvedené svědčí o tom, že žalobkyně skutková tvrzení upravuje podle momentálního vývoje v řízení a je tedy značně nevěrohodná. Přehlédnout při zjišťování skutkového stavu ohledně kauzy směnky a jejího zajištění zástavní smlouvou nelze ani to, že po celou dobu až do vyvolání vkladového řízení pro vklad vlastnického pravá žalovaného 1) nepodnikla nic, čím by soud přesvědčila o tom, že pohledávku nepovažovala za pravou, přitom na řešení situace nebyla sama, zastupovalo ji několik advokátů.

35. Soud tedy k existenci dluhu zajištěného směnkou (kauze směnky) uzavírá. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke své kauzální námitce o tom, že jako výstavce nepodepsala směnku vlastní k zajištění zápůjčky 150 000 PLN (prokázáno listinami- posudky z trestního řízení) a neobdržela částku 150 000PLN, tedy, že kauza směnky neexistuje, respektive existuje maximálně ve výši 17 000 PLN (tvrzení žalobkyně měnila). Směnečný dluh je tak soudem považován za zjištěný 36. Právní úprava vztahující se k smluvnímu zástavnímu právu k nemovitosti a jeho výkonu 37. Podle § 1316 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.):„ Zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.“ Podle § 1359 odst.1 o.z.:„ Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.“ Podle § 1362 o.z.:„ Započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto rejstříku.“ Podle § 1364 odst. 1 o. z.:„ Zástavní věřitel může zástavu zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil. Odst. 2 Bylo-li započetí výkonu zástavního práva zapsáno do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav až poté, co zástavní věřitel započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníku oznámil, běží lhůta třiceti dnů až ode dne zápisu do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav.“ Podle § 1365 o.z.:„ Ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem, než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře.“ Podle § 1367 o.z.:„ Zástavní dlužník strpí výkon zástavního práva, vydá zástavnímu věřiteli zástavu i s listinami potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne mu další potřebnou součinnost. Má-li zástavu nebo listiny u sebe třetí osoba, má stejnou povinnost. Odst. 2 Kdo má zástavu u sebe, zdrží se všeho, čím by se hodnota zástavy zmenšila; k běžnému opotřebení se nepřihlíží.“ Podle § 1368 odst. 1 o. z.:„ Z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo.“ Podle § [číslo]:„ Zástavní věřitel podá zástavnímu dlužníkovi bez zbytečného odkladu po zpeněžení zástavy v písemné formě zprávu, ve které uvede údaje o prodeji zástavy a nákladech s ním spojených, jakož i o jiných nákladech, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, o výtěžku z prodeje a jeho použití.“ Skutková zjištění k sjednání zástavního práva, jeho výkonu a jejich právní hodnocení 38. Účastníci učinili nesporným, že uzavřeli zástavní smlouvu ze dne 21. 8. 2015, založenou na l. č 24 spisu. Předmětem zástavní smlouvy bylo zajištění směnečného dluhu ze směnky vlastní, vystavené žalobkyní dne 20. 8. 2015 na částku 150 000PLN, která byla splatná 31. 12. 2015. Poskytnutou zástavou byla bytová jednotka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku, ve vlastnictví žalobkyně. Zajištěn byl též směnečný úrok a směnečná odměna. V Čl. VI. smlouvy strany ujednaly právo zástavního věřitele (žalovaného 2)) vykonat zástavní právo v případě prodlení s úhradou směnky přímým prodejem zástavy třetí osobě dle vlastního výběru. Rovněž byl stanoven způsob určení kupní ceny, a to minimálně ve výši tržní ceny stanovené ke dni započetí s výkonem zástavního práva. Pro případ nemožnosti po dobu tří měsíců zástavu zpeněžit za takto stanovenou kupní cenu, byl sjednán způsob snižování kupní ceny až do úspěšného prodeje tak, že první snížení bylo na 70% ceny dle uvedeného znaleckého posudku a po každých dalších 3 měsících neúspěšného prodeje mohla být cena snížena vždy o dalších 15%. Výslovně bylo ujednáno, že zástavce (žalobkyně) je oprávněn aktivně se podílet na prodeji zástavy po celou dobu výkonu zástavního práva, zejména vyhledávat potenciální zájemce.

39. Uvedená zástavní smlouva má náležitosti stanoveným v § 1312 o. z., definuje co je zástavou, pro jaký dluh se zástavní právo zřizuje. Neobsahuje zakázaná ujednání vymezená v § 1315 o. z. včetně situace, kdy je zástavní dlužník spotřebitelem či malým nebo středním podnikatelem (soud toto nemusel řešit). Zástavní smlouva nenechává zpeněžení zástavy na libovůli zástavního věřitele, ale je sjednán konkrétní dostatečně podrobný způsob výkonu zástavního práva, který přitom zachovává možnost zástavního dlužníka aktivně se podílet na výkonu zástavního práva a vlastním přičiněním tak ovlivnit výsledek zpeněžení zástavy. V souladu s § 1306 o. z. vzniklo zástavní právo zápisem do katastru nemovitostí s účinky k 24. 8. 2015.

40. Soud zjistil, že advokát žalovaných [příjmení] [příjmení] žalobkyni dopisem ze dne 8. 8. 2016 (příloha B žalovaných) v souladu s §1362 o.z. oznámil započetí výkonu zástavního práva k bytové jednotce, odkázal na zástavní smlouvu ze dne 21. 8. 2015, shrnul důvody zajištění zástavou i způsob výkonu zástavního práva, poučil žalobkyni o lhůtě, od které muže zástavní věřitel zástavu zpeněžit (§ 1364 o.z.) Dopis byl odeslán 16. 8. 2015, jak vyplývá z přiloženého podacího lístku. Návrh zástavního věřitele na zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva byl zaslán do datové schránky Katastrálního pracoviště Mladá Boleslav 26. 9. 2016. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] soud zjistil, že poznámka započetí výkonu zástavního práva byla zapsána 30. 9. 2016 s právními účinky ke dni 26. 9. 2016 na základě vyrozumění zástavního věřitele.

41. Soud na podkladě uvedených skutkových zjištění nedal za pravdu žalobkyni v tom, že by věřitel ujednal zpeněžení zástavy libovolným způsobem, ani že postup zpeněžení zástavy nezákonně závisel pouze na vůli zástavního věřitele, jak s odkazem na rozhodnutí NS 21 Cdo 5983/2017 tvrdila. Rovněž soud nehledal žalobkyní tvrzené porušení § 1315 o.z.

42. K zjištění ceny obvyklé žalovaný 2) předložil znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] – proveden jako důkaz listinou. Soudu bylo znalcem [příjmení] předloženo čestné prohlášení o způsobu stanovení ceny obvyklé. Soud z něj mimo jiné zjistil, že žalobkyně byla informována o jeho záměru provést za účelem vypracování posudku šetření v bytě, a to zprávou znalce vhozenou do poštovní schránky s uvedením data jeho další návštěvy. Byt však zpřístupněn nebyl. Žalobkyně tím nedostála své povinnosti poskytnout náležitou součinnost stanovené v § 1367 o.z.

43. Soud zjistil, že posudek je vypracován standardním způsobem, nejsou v něm zjevné rozpory ani nedostatky, zjištěná obvyklá cena byla dostatečně odůvodněna s použitím srovnávací metody. Naopak žalobkyní předložené inzeráty bytů z roku 2018 jednak odrážejí stav nabídky a poptávky o dva roky později a nevyplývá z inzerátů, že inzerované byty byly obsazené se zástavním právem, tedy srovnatelné se zástavou. Nad to inzerovaná cena neznamená, že této ceny bylo při prodeji skutečně dosaženo. Soud proto z těchto důkazů inzercí bytů v roce 2018 nemohl učinit žádné relevantní závěry k obvyklé ceně předmětného bytu k datu zpracování posudku, a tedy zahájení výkonu zástavního práva.

44. Žalovaný 2) jako zástavní věřitel přistoupil ke skutečné realizaci zástavního práva až na konci května 2018, tedy byla dodržena lhůta stanovená §1364 o. z. Z provedeného dokazování rekapitulovaného shora se podává, že žalobkyně opakovaně udržovala žalovaného 2) v naději, že svůj dluh uhradí, tím se vysvětluje odklad faktického výkonu zástavního práva žalovaným 2).

45. Žalovaný nabízel byt přes portál [webová adresa], přičemž zástavní smlouva nic konkrétního o způsobu nabídky nestanoví, nezavazuje zástavního věřitele k použití realitní kanceláře či jakéhokoli zprostředkovatele. Z výpisu historie inzerátu na portále [webová adresa] l. [číslo] vyplývá, že dne 31. 5. 2018 byl vložen inzerát ID [číslo] k prodeji předmětné bytové jednotky s kupní cenou 1 850 000 Kč. Inzerce probíhala minimálně do 2. 2. 2019. To, že se výpis týká inzerce předmětného bytu, vyplývá z ID5 [číslo], když na l. [číslo] je založena kopie inzerát tak, jak byl na [webová adresa] publikován s fotografií domu a k němu přiřazeno ID [číslo]. Kupní cena zástavy byla snížena k 31. 10. 2018 (po 5ti měsících) na 70 %, tj. na částku 1 295 000 Kč Kupní smlouva byla uzavřena dne 27. 2. 2019 za kupní cenu 113 695 Kč (viz kupní smlouva na l. č 28). Z předložené emailové komunikace potenciálních zájemců vyplývá, že žalovaný 2) na nabídky reagoval. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který je povoláním advokát se sídlem v [obec] a reagoval na inzerci za 1 850 000Kč vyplynulo, že žalovaný 2) odpověděl na jeho poptávku jednak emaile, jednak bezprostředně po poptávce JUDr. [anonymizováno] sám volal. JUDr. [příjmení] uvedl, že ztratil zájem o koupi bytu, jakmile zjistil, že byt prodává cizinec a je obsazený. Soudu sdělil, že ač je advokát, neměl by zájem o koupi bytu zatíženého nájemním právem, natož pak dvěma zástavními právy, prodávaného jako realizace výkonu jednoho z těchto zástavních práv. Výslovně uvedl, že jeho postoj by nemohlo změnit ani snížení ceny, nestál by o komplikace, navíc výběr bytů v [obec] byl podle něj dostatečný.

46. Pokud jde o aktivity žalobkyně ve snaze dosáhnout co nejlepší ceny při prodeji zástavy, soudu nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně v tomto směru vyvinula jakoukoli činnost. Naopak z prohlášení znalce [příjmení] je prokázáno, že neposkytla součinnost a byt pro jeho ocenění znalci nezpřístupnila. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pak soud zjistil, že po zápisu zahájení výkonu zástavního práva pro žalovaného 2) do KN zatížila žalobkyně bytovou jednotku dalším smluvním zástavním právem na částku 1 500 000 Kč ve prospěch otce svých dětí Ing. [jméno] [jméno]. Z jeho výslechu soud jistil, že tím měla být zajištěna dlouhodobá zápůjčka žalobkyni, mimo jiné i na úhrada kupní ceny předmětného bytu při jeho koupi v roce 2013. Svědek vypověděl, že ho žalobkyně neinformovala o tom, že byt je již předmětem zástavy, zároveň uvedl, že žalobkyně s ním nejedla poctivě, neboť mu vrátila podepsané jiné znění smlouvy o zápůjčce, než které sepsal, kdy vynechala ujednání o poměrně vysokých úrocích z prodlení. Svědek nepředpokládal, že by žalobkyně jednala nepoctivě a text smlouvy změnila, neboť byli v blízkém vztahu, proto smlouvu po vrácení žalobkyní s jejím podpisem nekontroloval. Na změnu textu přišel až nedávno. Svědek dále uvedl, že kdyby jej žalobkyně informovala, že byt je na prodej, byl by ho za tržní cenu koupil, aby v něm mohli dále žít žalobčini rodiče.

47. Z uvedených skutkových zjištění, pokud jde dodržení pravidel stanovených zástavní smlouvou ohledně výše nabídkové kupní ceny a možnosti jejího snížení, vyplývá, že zástavní věřitel postupoval nad rámec svých povinností plynoucích ze zástavní smlouvy, a to ve prospěch dosažení vyšší ceny (tedy i v zájmu zástavní dlužnice). Nabídkovou cenu mohl na 70 % snížit již po třech měsících nabízení, tj. už 31. 8. 2018 mohl nabízet byt za 1 295 000 Kč (takto však snížil cenu až od 31. 10. 2018) za další tři měsíce, tj. 30. 11. 2018 mohl žalovaný 2) nabízet byt k prodeji za 1 100 750 Kč, tj. za částku nižší, než za kterou realizoval prodejem žalovanému 1) ale až o téměř tři měsíce později (27. 2. 2019 prodáno za 1 113 695 Kč). Kdyby byl prodej bytu žalovanému 1) účelový, jak tvrdí žalobkyně, proč by žalovaný 2) nevyužil zcela smluvní možnosti postupného snižování ceny a neprodal byt 27. 2. 2019 za 1 100 750 Kč, což mu zástavní smlouva umožňovala, nebo navíc stačilo vyčkat další dva dny a v souladu se smlouvou prodat byt za 935 697,50 Kč. V jednání žalovaného 2) tak soud žádnou účelovost neshledal. Žalovaný 2) poskytl žalobkyni značný časový prostor před tím, než k zpeněžení zástavy přikročil a při jeho výkonu sledoval dosažení vyšší ceny (snižování kupní ceny později, než umožňovala smlouva). Naopak je účelovost jednoznačně zřejmá z jednání žalobkyně, která zcela účelově a lživě opakovaně žalobce prostřednictvím právních zástupců ujišťovala, že dluh uhradí, dokonce padly ze strany žalobkyně prostřednictvím advokátů i konkrétní termíny úhrady, tvrdila mu lživě i částečnou úhradu na jeho dluh 50 000 PLN. Žalobkyně však nikdy neměla v úmyslu dluh uhradit, před soudem uvedla, že jednání o úhradě vedla jen proto, aby zabránila prodeji zástavy. Přitom žalobkyně zastoupená advokátky nikdy nepodnikla žádné právní kroky, které by pohledávku ze směnky zpochybnily, nevyvolala žádný spor o platnost zástavní smlouvy, strpěla zapsání zástavního práva a poznámky o zahájení výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí.

48. Z popsaného zjištěného skutkového stavu soud činí závěr, že nejenže se žalobkyně nijak nepřičinila o realizaci co nejlepší ceny z prodeje zástavy, což ji smlouva zástavní výslovně umožňovala, to přesto, že reálně byl v jejím okolí kupec, ale navíc svým jednáním snížila výrazně bonitu nemovitosti a celkově významně omezila okruh potenciálních kupců, když nemovitost zatížila dalším zástavním právem zajišťujícím značně vysoký dluh. Skutečnost, že další zástavní právo, které nebude při prodeji zástavy uspokojeno, významně znejišťuje postavení nabyvatele, jako katastrálního vlastníka, prokazuje i vyjádření ČÚZK (příloha I žalobců). Z něho vyplývá, že výmazu druhého zástavního práva, které nebylo vůbec zpeněžením zástavy uspokojeno, a proto zaniklo, lze při odmítnutí součinnosti dalším zástavním věřitelem dosáhnout jen na základě pravomocného rozhodnutí v soudním sporu. Zároveň je neuspokojené zástavní právo další osoby objektivní důvod pro snížení kupní ceny pod cenu obvyklou, k tomu v daném případě přistupuje další právní vady, sice byt je obsazen nájemníky, navíc staršími osobami (matka žalobkyně a její manžel). Obvyklá cena zjištěná znalcem [příjmení] k 26. 9. 2016 tak nemohla být nižší, než obvyklá cena bytu v době prodeje (tvrdí žalobkyně), neboť při zpracování posudku nebylo zohledněno další zástavní právo zřízené až v roce 2017 a potenciální soudní spor při jeho výmazu z KN. Nadto zástavní smlouva vázal zjištění obvyklé ceny k datu zahájení výkonu zástavního práva (26. 9. 2016). I z uvedených důvodů jsou námitky o podhodnocení zjištěné obvyklé ceny bytu nedůvodné, když platí, co soud konstatoval shora, že znalecký posudek vyhotovený znalcem [příjmení] k stanovení ceny obvyklé je zpracován řádně bez vnitřních rozporů. Skutková zjištění k uzavřené kupní smlouvě o převodu předmětné bytové jednotky, její platnosti a dobré víře nabyvatele - žalovaného 1).

49. Z kupní smlouvy (l. [číslo]) o převodu předmětné bytové jednotky bylo zjištěno, že ji uzavřel žalovaný 2), jako zástavní věřitel s žalovaným 1) jako kupujícím dne 27. 2. 2019 Kupní smlouva byla sepsána advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] (viz prohlášení o pravosti podpisů). Smlouva shrnuje genezi zástavního práva k předmětné bytové jednotce, včetně důvodů, které zakládají žalovanému 2) jako zástavnímu věřiteli právo uzavřít kupní smlouvu svým jménem. Ve smlouvě byla ujednána kupní cena 1 100 750 Kč odpovídající částce 185 124, 45 PLN (kurz v kupní smlouvě 5,946 CZK/PLN dle směnného kurzu ČNB ke dni uzavření kupní smlouvy) a zároveň podrobně popsán proces jejího ustavení od zjištění obvyklé ceny přes postupné snižování dle pravidel ujednaných v zástavní smlouvě. Zároveň je ve smlouvě uvedeno, že zaplacením kupní ceny na účet zástavního věřitele dojde ke zpeněžení zástavy, tedy částečnému upokojení zajištěné pohledávky, když výše zajištěné pohledávky ke dni uzavření kupní smlouvy činí 1 113 695 Kč. Po formální stránce je tak kupní smlouva zcela určitá a platná.

50. Z přílohy M žalovaných – potvrzení o bankovním převodu, soud zjistil, že dne 5. března 2019 byla z účtu žalovaného 1) na účet žalovaného 2) převedena finanční částka 185 124,45 PLN, tedy toto prokazuje úhradu kupní ceny žalovaným 1).

51. Soud neshledal uzavření kupní smlouvy a její plnění ze strany žalovaného 1) v rozporu se zákonem a dobrými mravy, jak namítala žalobkyně.

52. Soud uzavírá, že v řízení žalobkyně neprokázala, že by žalovaný 2) nepostupoval při výkonu zástavního práva prodejem předmětné nemovitosti s odbornou péčí ve smyslu §1365 o. z. Z uvedeného důvodu se již nemusel zabývat otázkou dobré víry nabyvatele žalovaného 1). Soud shledal, že žalovaný 2) dodržel veškeré postupy ujednané ve smlouvě, tyto smluvně sjednané postupy nebyly v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. Zákon přitom výslovně uvádí, že zástavní věřitel postupuje s odbornou péčí ne jen v zájmu zástavního dlužníka, ale i v zájmu svém, kdy zcela v souladu s obecnou morálkou nelze klást na zástavního věřitele, který se ze zástavy uspokojuje právě proto, že nebyl dluh splatný uhrazen a bylo tak jednáno v rozporu s obecnou morálkou, nepřiměřené požadavky ohledně zpeněžení zástavy a tím znovu oddalovat uspokojení jeho pohledávky. Nelze rovněž žádat po zástavním věřiteli (není to ani v zájmu zástavního dlužníka), aby neuspokojenou pohledávku navyšovat o další ne nezbytné náklady při realizaci zástavního práva bez jistoty, že zástava postačí i na jejich úhradu (prodej prostřednictvím realitní kanceláře, opakované zadávání znaleckého posudku atd.). Jak bylo uvedeno shora, žalovaný 2) projevil značnou trpělivost vůči úhradě svého dluhu žalobkyní, a stejně tak při realizaci zástavního práva. Na druhou stranu žalobkyně jednala nepoctivě až úskočně, uváděla žalovaného po delší dobu úmyslně v omyl o jejím záměru dluh uhradit. Vedle toho, jak bylo v řízení zjištěno, poctivě nejednala ani vůči svým blízkým. Soud konstatuje, že přímý prodej zástavy proběhl zcela v souladu se zákonem a zástavní smlouvou. [ulice] kupní smlouvy je platným právním jednáním a řádným titulem pro převod vlastnické práva k předmětné bytové jednotce z žalovaného 2) na žalovaného 1). Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba byla podána zcela účelově s cílem (obdobně jako předchozí jednání žalobkyně) oddálit převod bytové jednotky. Soud z uvedených důvodů žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

53. Vzhledem k neomluvené neúčasti žalobkyně u jednání soudu 3. května 2021, nemohla být tato poučena soudem o neunesení břemene tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Soud požádal zdravotnické zařízení, v němž se nechala 2. 5. 2021 žalobkyně dobrovolně hospitalizovat o zprávu ohledně její schopnosti účastnit se jednání 3. 5. 2021. Soudu bylo sděleno (email z 3. 5. 2021 l. [číslo] spisu), že účast na soudním jednání není kontraindikací, jinými slovy žalobkyni zdravotní stav nebránil v účasti u jednání soudu 3. 5. 2021, tedy její omluva z jednání z důvodu dobrovolné hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení není důvodnou omluvou z jednání a nemohlo být vyhověno již několikáté žádosti o jeho odročení.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšným žalovaným, kteří v řízení tvoří nerozlučné společenství tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 214 690 Kč.

55. Náhrada nákladů sestává z 1) odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) ve výši 142 688 Kč za celkem 2x 7 úkonů právní služby á 12 740 Kč dle § 8 odst. 1 věty před středníkem in fine advokátního tarifu z částky 1 100 750 Kč (výše peněžitého plněni, jehož se předmět řízení týká, je ocenitelné na částku ve výši 1 100 750 Kč, představující kupní cenu stanovenou v napadané kupní smlouvě; odměna je snížena o 20% dle § 12 odst. 4 AT, neboť advokát při provedení těchto úkonů zastupuje společně více účastníků, a to za následující úkony: 1. příprava a převzetí věci 2. doplněni tvrzeni dle výzvy soudu ze dne 4. 9. 2020 3. jednaní u okresního soudu dne 29. 7. 2020 4. jednaní u okresního soudu dne 16. 10. 2020 (účtováno jako 2 úkony, jednaní přesahující 2 hodiny) 5. jednaní u okresního soudu dne 5. 8. 2020 6. jednaní u okresního soudu dne 3. 5. 2021 k tomu 14 režijních paušálů (7 úkonů x 2 zastoupeni účastnici) ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 3 AT, tj. 4 200 Kč, 2) cestovného dle § 14 AT v celkové výši 22 542 Kč, a to za cesty z [obec] do [obec] a zpět (jedna zpáteční cesta 900 km) ve dnech 29. 7. 2020, 16. 10. 2020, 5. 8. 2020 a 3. 5. 2021, celkem ujeto 3 600 km osobním motorovým vozidlem Citroen C-Elysee, [registrační značka], s normovanou spotřebou benzinu Natural 95 6,5 l [číslo] km, při ceně benzinu v roce 2020 dle vyhl. č. 358/2019 Sb. 32 Kč a náhradě 4,2 Kč/km, tj. 6,28 Kč/km v roce 2021 dle vyhl. č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč a náhradě4,40 Kč/km, tj. 6,207 Kč/km 3) ztráty času dle §14 AT 80 půlhodin po 100 Kč (jedna zpáteční cesta z [obec] do [obec] a 20 započatých půlhodin), tj. 8 000 Kč 4) DPH 21% (ze základu 177 430 Kč), tj. 32 260 Kč Žalobkyně je povinna uhradit náklady řízení žalovaným 1) a 2) k rukám právního zástupce dle § 149 o.s.ř. ve lhůtě do tří dnů dle § 160 o.s.ř.

56. Podle § 148 o.s.ř. rozhodl soud rovněž o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení, které nesl stát, když neshledal předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků. Náklady státu jsou tlumočné přiznané usnesením č. j. 16 C 123/2019-114 (právní moc 29. 7. 2019) ve výši 4 833 Kč a usnesením č. j. 16 C 123/2019-157 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Praze 30 Co 227/2019-187 (právní moc 17. 3. 2020) ve výši 2 096 Kč Celkem tedy má žalobkyně povinnost uhradit ČR Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi částku 7 929 Kč ve lhůtě stanovené úvahou soudu 30 dní s ohledem na další uložené platební povinnosti žalobkyni (delší než zákonná třídenní).

Poučení