16 C 14/2021 - 103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] všichni zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o náhradu újmy a nemajetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně a) na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč se zamítá.

II. Žaloba žalobce b) na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč se zamítá.

III. Žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč žalobkyni c) se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 90 Kč do tří dnů od právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 4. 3. 2021, doplněnou podáním ze dne 19. 4. 2022, domáhají na žalované zaplacení 700 000 Kč pro každého ze žalobců jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně a) požádala prostřednictvím svého zmocněnce o oddlužení formou splátek po dobu 5 let, což navrhoval také insolvenční správce, soud však v rozporu s návrhem rozhodl o zpeněžení majetkové podstaty – nemovitostí: [adresa]. V nemovitosti, která byla zpeněžena žila žalobkyně a) spolu se svými dvěma dětmi – žalobcem b), který má invalidní důchod III. stupně a žalobkyní c). Při rozhodování soud nezohlednil všechny okolnosti, odvolací soud odvolání odmítl a žalobci neměli jinou možnost obrany. Soud nechránil obydlí dlužníka, jednal formálně, zvolil postup, který zbavil bydlení žalobce, i když mohl zvolit formu oddlužení splátkami, kterými by věřitelé byli také uspokojeni. Nemovitosti byly prodány pod cenou, na horší prodejnost podílu na nemovitostech upozorňoval také insolvenční správce. Soud měl, jak plyne ze zprávy insolvenčního správce ze dne [datum] a následného rozvrhového usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přihlédnout k okolnostem žalobkyně a), přičemž sám soud také uvedl, že možné byly dvě varianty oddlužení. Situaci nesl špatně především žalobce b), který je v invalidním důchodu III. stupně a s novým bydlením se těžce sžívá. Nemajetkovou újmu vnímají žalobci v dlouhodobém stresu ze ztráty vlastního bydlení a uvádí, že jsou z tohoto traumatizováni. Požadují po žalované částku 700 000 Kč pro každého z nich, když byla poškozena čest a důstojnost žalobců, zasažena jejich osobní sféra a došlo k zásahu do soukromého a osobního života žalobců. Žalobci pociťují beznaděj a ztratili chuť do života a energii. Nemajetková újma trvá do dnešního dne, jde o nenahraditelnou ztrátu bydlení a následky žalobci stále pociťují.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28. 3. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobci dne 3. 9. 2020 uplatnili nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 3x 700 000 Kč, která jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná projednala žádost žalobců a konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. .82/1998 Sb. a současně nárok žalobců je promlčen a požadované zadostiučinění tak nebylo žalobcům poskytnuto. Při provedeném šetření věci vyplynulo, že k přiznání požadované náhrady škody schází existence odpovědnostního titulu jako základní podmínky vyhovění nároku. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Veškeré výhrady k rozhodování soudu měli žalobci uplatnit v rámci všech řádných (mimořádných) opravných prostředků, příp. si podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Žalovaná není oprávněna sama přezkoumávat rozhodování soudů v soudním řízení a zasahovat tak do jejich nezávislosti. Podmínkou objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je především existence nezákonného rozhodnutí a tato je splněna jen tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno, k čemuž v daném případě nedošlo. Žalovaná také uplatnila námitku promlčení, když žalobci měli uplatnit svůj nárok ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděli o vzniklé nemajetkové újmě, přičemž rozhodnutí, ze kterého odvozují svůj žalobní nárok (rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nabylo právní moci v říjnu 2015 a nadto celé insolvenční řízení bylo skončeno v květnu 2019. Žalobní nárok byl mimosoudně uplatněn až dne 3. 9. 2020, lze tedy tyto nároky považovat za promlčené. Nadto žalovaná dodává, že účastníkem řízení byla pouze žalobkyně a) a zbylým žalobcům tak ani nesvědčí právo na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná a navrhuje, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobci u žalované 3. 9. 2020 uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka].

4. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující:

5. Insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení podala žalobkyně a) jakožto dlužník dne [datum]. Vyhláškou ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo oznámeno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobkyně a), vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a insolvenční soud vyzval věřitele, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, č. j. [spisová značka], kterým byl zjištěn úpadek žalobkyně a) ve výroku I., výrokem II. bylo povoleno oddlužení jako řešení úpadku, ve výroku III. byl ustanovena společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], insolvenčním správcem. Sdělením ze dne [datum] insolvenční správce soud informovat, že přijímá ustanovení do funkce. [právnická osoba] ve zprávě ze dne [datum] soud informuje, že s ohledem na výši příjmu dlužníka a na rozsah jeho majetku jsou možné oba způsoby oddlužení; upozorňuje, že u vlastnictví nemovitostí se jedná o podíly, které exekutor ocenil na částku cca 530 000 Kč, avšak zpeněžitelnost podílů bývá obtížná a jen výjimečně je dosaženo odhadní ceny. Na prvním přezkumném jednání dne [datum] obecný zmocněnec žalobkyně a) uvedl, že sociální situace dlužnice nasvědčuje tomu, aby bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť lze očekávat, že dlužnice se rozvede a bude užívat spolu se svými dětmi nemovitosti zapsané v soupisu majetkové podstaty. Insolvenční správce doporučil schválit oddlužení, přičemž způsob oddlužení ponechal na soudu. Ve vyjádření dlužníka ze dne [datum] žalobkyně a) žádá o povolení oddlužení formou splátkového kalendáře s tím, že zajištěný věřitel může dát pokyn ke zpeněžení majetkové podstaty, což je sice v souladu se zákonem , nicméně také bude tento věřitel uspokojován se stejnou zajištěnou pohledávkou z majetkové podstaty v insolvenčním řízení [jméno FO], nar. [datum], pod sp. zn. [spisová značka] a není tak nutné dle jejího názoru vhledem k výši pohledávky tohoto zajištěného věřitele zpeněžovat rozdílnou majetkovou hodnotu obou manželů v insolvenci pro tutéž pohledávku jednoho věřitele. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne [datum], bylo schváleno oddlužení žalobkyně a) zpeněžením majetkové podstaty. Ve výroku II. bylo určeno, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata dlužníka, jež je tvořena majetkem zapsaným do soupisu majetkové podstaty ze dne [datum] (dokument [spisová značka] spisu): spoluvlastnický podíl o velikosti 7/12 na těchto nemovitostech: [adresa], spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na této nemovitosti: [adresa], spoluvlastnický podíl o velikosti 7/12 na těchto nemovitostech: [adresa]. Dne [datum] podala žalobkyně a) proti uvedenému usnesení odvolání, ve kterém navrhla způsob řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře a požádala o posečkání s prodejem majetkové podstaty. Odvolání bylo usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítnuto s tím, že skutečnost, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), nezakládá jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Právní moci nabyla usnesení dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně a) znovu požádala insolvenční soud o možnost splácení svých závazků a posečkání s prodejem majetkové podstaty. Přípisem ze dne [datum] bylo žalobkyni a) sděleno, že usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nabylo právní moci dne [datum] a její návrh na zaplacení všech (zajištěných i nezajištěných) závazků s pomocí přiložené smlouvy o důchodu, případně další finanční pomoci stran svých známých, není možné akceptovat. Ve zprávě insolvenčního správce ze dne [datum] insolvenční správce soud informuje, že se dlužnice i nadále pokouší blokovat prodej nemovitostí sepsaných do její majetkové podstaty. Dne [datum] a [datum] podal insolvenční správce návrh na vydání souhlasu se zpeněžením majetkové podstaty mimo dražbu. Přípisem ze dne [datum] podepsaným [jméno FO] na listě [spisová značka] manžel žalobkyně a) sděluje insolvenčnímu správci, že se rozhodl prodat svůj rodinný dům, aby uhradil dluhy své a jeho manželky, které soud nepovolil dluhy splácet, přičemž žádá soud, aby toto vzal insolvenční správce na vědomí. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo uloženo insolvenčnímu správci, aby předložil soudu protokol o provedené prohlídce nemovitostí. Na listině [Anonymizováno] ze dne [datum] uvedeno, že ke Krajskému soudu v [Anonymizováno] přišla nabídka za nemovitosti dlužníka v částce vyšší než 350 000 Kč a bylo požádáno, aby došlo k prodeji podstaty formou výběrového řízení a nikoli mimo dražbu prvnímu zájemci. Po doložení protokolu byla podán nový návrh na zpeněžení majetkové podstaty, a to veřejnou elektronickou dražbou. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl dán souhlas se zpeněžením předmětných nemovitostí prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce, toto bylo upraveno usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], když soud schválil provedení veřejné dražby. Přípisem ze dne [datum] na listině [Anonymizováno] sdělil manžel žalobkyně a), [jméno FO], že se rozhodl prodat rodinný dům za účelem získání finančních prostředků pro zaplacení jeho dluhů a dluhů žalobkyně a). Dne [datum] byl uveřejněn protokol o vydražení, kdy cena dosažená vydražením dosáhla 495 000 Kč. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl vydán souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli ze zpeněžení předmětu zajištění výtěžek ve výši 54 061,56 Kč. Proti tomuto podala žalobkyně a) odvolání. Usnesením Vrchního soudu v[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil napadené usnesení. Dne [datum] nabyla usnesení právní moci. Žalobkyně a) následně podala dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] odmítnuto. Na základě rozvrhového usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo určeno, jak mají být uspokojeni insolvenční věřitelé. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení.

6. Z žádosti žalobců ze dne 3. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobci požadují od žalované zaplacení 3x 700 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka].

7. Ze stanoviska žalované ze dne 22. 11. 2021 zjištěno, že žádost byla u žalované uplatněna dne 3. 9. 2020, a že nebyla částka 3x 700 000 Kč žalobcům přiznána, jelikož ve věci není dán odpovědnostní titul, nadto jsou veškeré nároky žalobců promlčené.

8. Z nedatovaného a nepodepsaného dopisu adresovaného Krajskému soudu v [Anonymizováno] ke sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jedná o popis tehdejší rodinné situace žalobkyně a) ze strany třetí osoby, není to opatřeno podacím razítkem, ani podpisem této osoby, ani datem dne, kdy to bylo napsáno.

9. Skutkový závěr plně koresponduje se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Návrh na provedení důkazů žalobců – spis Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], výpověď insolvenčního správce [tituly před jménem] [Anonymizováno], výpověď insolvenčního soudce [tituly před jménem] [Anonymizováno], a svědecké výpovědi k tomu, jaký nesprávný úřední postup měl závažný dopad na rodinu, a to paní [jméno FO], pana [jméno FO], pana [jméno FO] a pana [jméno FO], žádostí o poskytnutí ubytování do azylového domu, usnesení Okresního soudu [adresa], soudního komisaře pod [spisová značka] a další související listiny z dědického řízení k tomu, že byl dům byl nabyt dědictvím po rodičích a že žalobkyně a) v domě vyrůstala a žila a dále kupní smlouvu ze dne 26. 3. 2018 mezi tehdejším vydražitelem a manželi [Anonymizováno], dražební vyhlášku označenou [Anonymizováno], plnou moc společnosti [právnická osoba], která zmocnila pana [Anonymizováno] ze dne 23. 1. 2017, účastnický výslech, kupní smlouva, na základě které společnost [Anonymizováno] koupila zbylé podíly od menšinových vlastníků ze dne 27. 4. 2017 – soud zamítl s ohledem na nadbytečnost a neúčelnost, přičemž navíc část navrhovaných důkazů směřovala k přezkumu rozhodnutí insolvenčního soudu, což civilnímu soudu nepřísluší, když k takovému přezkumu nesvědčí civilnímu soudu pravomoc.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 32 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

19. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

20. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

21. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

22. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

23. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

24. Soud nejprve posuzoval důvodnost nároku žalobce b) a žalobkyně c). Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 675/2011, tam, kde další osoby v důsledku svého vztahu k primárnímu poškozenému rovněž pociťují důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v jejich nejistotě ohledně výsledku řízení, jehož se primární poškozený účastní, děje se tak však nikoli přímo, ale zprostředkovaně, skrze jejich vztah k primárnímu poškozenému. Nebýt totiž jejich vztahu k primárnímu poškozenému, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by nepociťovaly. Obdobný závěr plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3394/2010, podle kterého nárok na odškodnění takové nemajetkové újmy mají pouze osoby, jimž taková újma vznikla (účastníci řízení, v němž došlo ke vzniku újmy, a za určitých okolností i jejich právní nástupci), nikoli osoby jiné. To plyne z logiky věci (kdo se řízení neúčastnil, nemůže dost dobře utrpět přímou újmu pro nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí) i z judikatury (která tento nárok považuje za nárok osobní povahy). Z uvedeného plyne, že v případě žalobce b) a žalobkyně c) je příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a jimi utrpěnou újmou přerušena jejich vztahem k žalobkyni a), od které, nikoli od nesprávného úředního postupu, svoji újmu ony osobně odvozují. Žalobce b) a žalobkyně c) tvrzenou újmu prožívaly nikoli jako účastníci řízení, ale zprostředkovaně skrze újmu vzniklou žalobkyni a). Nebýt totiž jejich vzájemného vztahu, újmu způsobenou nesprávným úředním postupem by vůbec nepociťovaly. Soud již jen proto žalobu ve vztahu k žalobci b) a žalobkyni c) zamítl (aniž by se dále zabýval splněním dalších nutných podmínek pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou újmu podle OdpŠk), když žalobcům nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby.

25. Dále soud posuzoval důvodnost žaloby ve vztahu k žalobkyni a), která účastníkem posuzovaného řízení byla. V řízení byla vznesena námitka promlčení, kterou soud považuje za důvodnou.

26. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě, přičemž jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.

27. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

28. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, resp. odvolání proti tomuto rozhodnutí, promlčecí doba pak činí 6 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci vůči žalované dne [datum] (nadto celé řízení bylo skončeno v [Anonymizováno]), promlčecí doba počala běžet [datum], žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované až dne 3. 9. 2020, tj. po uplynutí promlčecí doby.

29. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

30. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

31. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

32. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014).

33. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena žalovanou oprávněně. Žalobkyně a) se o usnesení dověděla zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ke kterému došlo dne [datum], přičemž právní moci nabylo usnesení dne [datum] po rozhodnutí o odvolání do usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty žalobkyně a), které bylo odmítnuto a v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne [datum]. Promlčecí lhůta jí tak počala plynout téhož dně. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře taktéž neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobců, aby dbali o svých práv. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva vznést námitku promlčení.

34. I přes to, že je nárok promlčený, a soud by se tak z důvodu efektivnosti nemusel vyjadřovat k odpovědnostnímu titulu jako takovému, na tomto místě by se chtěl soud přece jen krátce vyjádřit k existenci odpovědnostního titulu. Platí, že vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk jen toto rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3199/2009, či sp.zn. 30 Cdo 1761/2016). Proto je jediným v úvahu přicházejícím odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí, neboť i pokud by postup krajského soudu v posuzovaném řízení před vydáním předmětného usnesení byl procesně či věcně nesprávný, pak by se v tomto usnesení projevil, kdy proti takovým postupům je žalobci umožněno brojit opravnými prostředky, či specifickými postupy v exekučním řízení. Podle vyznačené doložky právní moci toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] Ani v dalším průběhu řízení nedošlo k žádnému zpochybnění vedené exekuce, či k jinému rozhodnutí v rámci posuzovaného řízení, v důsledku čehož by bylo třeba na žalobkyní a) označené usnesení nahlížet jako na nezákonné. Ani k vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení proto nedošlo. Soudu v kompenzačním řízení pak nepřísluší věcně hodnotit či posuzovat postup soudů v posuzovaném řízení. K tomu slouží opravné prostředky, kterých žalobkyně a) využila, ale nebyla s nimi úspěšná. V posuzovaném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, žalobkyní a) označené usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nikdy zrušeno ani změněno nebylo a je v právní moci, když vyznačené doložky právní moci, nijak zpochybněny nebyly. Z toho důvodu tedy není dán odpovědnostní titul, a i v případě, kdy by vznesená námitka promlčení nebyla důvodná, by žalobkyně a) nemohla být se žalobou úspěšná, jelikož nejsou naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb.

35. Soud vzhledem k výše uvedenému proto žalobu ve vztahu k žalobkyni a) také zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř., kdy jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Úspěch ve věci měla žalovaná, přičemž náklady žalované jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 3 provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 1. 8. 2023) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. S ohledem na osvobození od soudních poplatků v řízení žalobců, které jim bylo soudem přiznáno usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2022, č. j. 16 C 14/2021-64, soud přistoupil k moderaci výše povinnosti náhrady nákladů řízení pro majetkové poměry žalobců, přičemž žalobcům byla uložena výrokem III. povinnost zaplatit náklady ve výši 10 % z 900 Kč, tj. celkem 90 Kč.

Poučení