16 C 14/2026 - 34

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 49 710 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka], v této části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [hodnota] [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, zaplacení částky [částka] a nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webu www.[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému dne úvěr, a to převodem na jeho bankovní účet, kdy variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného. Úvěr byl poskytnut dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % jistiny p.m. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel, úvěr byl proto ke dni [datum] zesplatněn. Předtím byla žalovanému zaslána upomínka ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum].

3. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku [částka], která se skládá z nesplacené části úvěru ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka], nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. [právnická osoba] ověření výše příjmu žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a ověření jeho příjmu z výpisů z účtu žalovaného, případně výplatních listů, a dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. [právnická osoba] výzvě soudu pak žalobkyně svou žalobu dne [datum] (č.l. 35 spisu) doplnila tak, že částečně zopakovala svá tvrzení uvedená v návrhu, tedy, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným, dále lustrací ve veřejně dostupných databázích. Při ověřování počítala s 10% rezervou tvořenou rozdílem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy toto se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Odesláním žádosti klient potvrdil, že je schopen úvěr splácet. Žalobkyně na základě lustrací a prohlášení klienta nepojala důvodné podezření o neschopnosti splácet úvěr a dále odkázala na výpis z úvěrového konta a žádost o úvěr.

6. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu uvedenou shora a o zahájení soudního řízení byl informován i e-mailem. Do dne vydání rozhodnutí se však žalovaný nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).

8. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Zásilka byla žalovanému vhozena do domovní schránky dne [datum]. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

9. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

10. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše [částka] (úvěrový limit), a to na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a trvá do doby úplného splacení jistiny. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a limit měl být poskytnut téhož dne. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. RPSN činila 5519,41 %. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že finanční prostředky můžou být poskytnuty opakovaně, pouze však tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše limitu (viz č.l. 9-10 spisu).

12. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin byla na účet žalovaného zaslána částka [částka]; dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin částka [částka], dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] částka [částka], dne [datum] v [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] hodin částka [částka], dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin částka [částka] a dne [datum] ve [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin částka [částka], kdy variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného (viz č.l. 13-14 spisu). S ohledem na to, že nebylo nijak rozporováno, že se jedná o bankovní účet žalovaného, soud považoval návrh žalobkyně na dotaz na banku stran majitele bankovního účtu za nadbytečný a tento důkaz neprováděl.

13. Totožnost žalovaného byla ověřena dle kopie OP (viz č.l. 19 spisu).

14. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] – [datum] bylo zjištěno, že tento obdržel od zaměstnavatele na účet [částka], celkové příjmy činily [částka], celkové výdaje [částka] a konečný zůstatek za dané období [částka] (č.l. 15-16 spisu).

15. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že tento obdržel od zaměstnavatele na účet [částka], celkové příjmy činily [částka], celkový výdaje [částka] a konečný zůstatek za dané období [částka] (č.l. 17-18 spisu).

16. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě částky [částka] do 3 dnů ode dne doručení (viz č.l. 22 spisu).

17. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný doporučeně vyzván k úhradě částky [částka] a nákladů právního zastoupení ve výši [částka] do tří dnů a byl upozorněn na možnost řešení soudní cestou (viz č.l. 23-24 spisu).

18. K návrhu byla také přiložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností žalobkyně a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], na základě které se smluvní strany dohodly o postoupení portfolií pohledávek se všemi právy, které s pohledávkami souvisí (č.l. 20-21), a dále Příloha č. [hodnota] ze dne [datum] ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, a příloha č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 11-12, 20-21), kdy součástí této přílohy byl seznam pohledávek tvořící zajištění smluv. V seznamu pohledávek však jméno žalovaného nefiguruje a postoupení pohledávek nebylo ani tvrzeno v žalobě, proto soud k těmto listinám nepřihlížel.

19. Ve spise se kromě výpisu z b.ú. žalovaného za shora uvedená období nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by se žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, že by se zajímala o jeho finanční a majetkovou a rodinou situaci, celkovou výši a složení jeho příjmů a výdajů, existenci, výši a způsob splácení případných dalších úvěrů či půjček žalovaného, nezjišťovala jeho platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků, nezjišťovala příjmy a výdaje celé domácnosti. Konečné zůstatky na účtu navíc ukazovaly, že příjmy a výdaje žalovaného jsou prakticky totožné a nenacházel se zde prostor pro další úhrady.

20. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

21. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši [částka], a to dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], kdy peněžní prostředky byly poskytnuty bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet (když majitel účtu nebyl nikým rozporován) pod variabilním symbolem tvořeným rodným číslem žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. vždy nejpozději do [Anonymizováno]. dne v měsíci. Na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

22. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

30. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum].

31. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

32. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

33. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

35. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

36. Žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, zjišťovala jeho osobní a rodinnou situaci (způsob bydlení, počet spolu žijících osob, počet vyživovaných osob apod.), věnovala pozornost případným dalším úvěrům a půjčkám. Žalobkyně rovněž neprokázala, že provedla lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí, v registrech dlužníků. Žalobkyně tedy nemohla dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo možno pochybovat.

37. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně v celkové výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na úvěr dosud ničeho neuhradil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad nějakou částku uhradil.

38. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.

39. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 40. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému žádné náklady nevznikly.

42. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

43. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků [částka], dosud bylo na poplatku uhrazeno [částka].

44. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši [částka]. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Poučení