16 C 146/2023 - 41

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: [anonymizováno], [Anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] proti žalované: [anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno]sídlem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] o zaplacení částky 201 030 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 162 621 Kč za dobu od 10. 2. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 409 Kč za dobu od 14. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 409 Kč za dobu od 17. 4. 2022 do 13. 8. 2022, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] částku 80 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 201 030 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Dne 4. 11. 2021 řídil neznámý řidič osobní vozidlo zn. Mazda, registrační značky [SPZ], které je ve vlastnictví žalované, a kterým způsobil dopravní nehodu tak, že narazil do vozidla zn. Seat, registrační značky RZ [SPZ], ve vlastnictví [jméno FO], které bylo střetem posunuto na vozidlo zn. [anonymizováno], registrační značky [SPZ], ve vlastnictví [jméno FO]. Na předmětných vozidlech vznikla škoda, neznámý řidič z místa dopravní nehody odešel, aniž by spolupracoval na zjišťování skutkového stavu a aniž by sepsal společný záznam o dopravní nehodě. Ke škodícímu vozidlu bylo u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyplatila poškozenému [jméno FO] pojistné plnění ve výši 162 621 Kč, které sestává z ceny opravy vozidla ve výši 156 571 Kč a ceny za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 6 050 Kč a dále poškozenému [jméno FO] pojistné plnění ve výši 38 409 Kč, které sestává z ceny opravy vozidla ve výši 31 875 Kč a ceny za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 6 534 Kč. Žalobkyně uplatňuje vůči žalované regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., jelikož žalovaná nesplnila svoji oznamovací povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 citovaného zákona, v důsledku čehož bylo ztíženo šetření žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě regresního nároku výzvou ze dne 10. 1. 2022 a ze dne 17. 3. 2022. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně nezaplatila.

2. Ve věci byl dne 12. 5. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala dne 22. 5. 2023 odpor. Podáním ze dne 15. 6. 2023 se žalovaná k žalobě vyjádřila následovně. Nárok žalobkyně nemá zákonný podklad, žalovaná nebyla účastníkem předmětné dopravní nehody, vozidlo neřídila a ani nebyla přítomna na místě vzniku nehody, tudíž nemůže s jistotou označit žádnou osobu, která vozidlo řídila, což ostatně žalovaná žalobkyni uvedla a rovněž Policii ČR na její výzvu ze dne 4. 11. 2021. Žalovaná nemohla nahlásit škodní událost, resp. její nahlášení již bylo bezpředmětné, neboť o škodní události se žalobkyně dozvěděla dříve než žalovaná. To však neznamená, že by na straně žalobkyně došlo automaticky k jakémukoliv ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele, což zcela jednoznačně vyplývá z toho, že žalobkyně pojistné šetření uzavřela a škodu likvidovala předtím, než uběhla zákonná lhůta. Na straně žalobkyně tak prokazatelně neexistovaly pochybnosti o průběhu dopravní nehody a mechanismu vzniku škody. Právo žalobkyně na náhradu toho, co za pojištěného plnil, by mohlo vzniknout pouze v případě, pokud by v důsledku, tj. v příčinné souvislosti s nesplněním povinnosti pojištěného, byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele. K tomu v dané věci prokazatelně nedošlo a není možné tedy nárok žalobkyně opírat o prosté konstatování, že v důsledku nesplnění povinnosti pojištěného došlo automaticky i k tomu, že byla znemožněna možnost řádného šetření pojistitele. Ohledně nezbytnosti prokázání příčinné souvislosti pak odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3744/2016 ze dne 18. 7. 2018. Žalovaná dodala, že z výzvy ze dne 4. 11. 2021, stejně jako zde sdělení k odtaženému vozidlu a výzvy k vyzvednutí vozidla přitom nevyplývá, že by vozidlo žalované bylo účastno dopravní nehody, kde by došlo k poškození dalších vozidel. Tato skutečnost nebyla patrná ani ze stavu vozidla při jeho převzetí. Ze všech shora uvedených důvodů navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice ze dne 4. 7. 2023 a podání ze dne 25. 9. 2023 uvedla, že povinnosti žalované po dopravní nehodě podle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., obsahují nejen oznámení škodní události žalobkyni, ale též uvedení skutkového stavu a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Součástí popisu skutkového stavu je bezesporu i identifikace řidiče, a tedy škůdce dopravní nehody. Možnost řádného šetření pojistitele byla ztížena, když tento neměl k dispozici veškeré rozhodné skutečnosti o průběhu škodního děje. Totožnost škůdce je relevantní pro další šetření pojistitele, kupříkladu zda nebyl řidič pod vlivem alkoholu či omamných látek, z jakého důvodu od dopravní nehody ujel, zda byl držitelem řidičského oprávnění, zda neměl v rozhodné době uložen zákaz činnosti, zda nezpůsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně. Ke sdělení totožnosti řidiče byla žalovaná vyzvána žalobkyní i Policií ČR výzvou ze dne 4. 11. 2021, žalovaná tak do dnešního dne neučinila. Žalobkyni je z předešlých vyjádření žalované známo, že žalovaná přenechala předmětné vozidlo před delší dobou svému rodinnému příslušníkovi. Vozidlo tedy nebylo odcizeno, nebylo prodáno ani předáno neznámé osobě. Pokud žalovaná nesdělila žalobkyni totožnost svého rodinného příslušníka, jemuž vozidlo půjčila či přenechala, porušila tím svoji oznamovací povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb. V tomto směru pak žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp.zn. 23 Cdo 5008/2015.

4. Žalovaná ve své duplice ze dne 11. 8. 2023 zdůraznila, že žádné šetření pojistitele nebylo ztíženo. Šetření i výplata pojistného plnění proběhly před uplynutím zákonné lhůty. Pojistitel si nebyl ničím nevědomý, neboť neměl potřebu žalovanou kontaktovat.

5. Soud nařídil ve věci jednání na den 11. 10. 2023, při němž strany setrvaly na svých stanoviscích s tím, že žalovaná doplnila, že předmětné vozidlo předala svému rodinnému příslušníkovi. Strany pak při jednání učinily nesporným tyto skutečnosti (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Mezi stranami je nesporné, že žalovaná byla v době předmětné dopravní nehody vlastnicí a provozovatelkou vozidla zn. Mazda 3, registrační značky [SPZ]. Dále je mezi stranami nesporné, že vozidlo zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], bylo pojištěno z hlediska odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. u žalobkyně. Strany učinily rovněž nesporným, že žalobkyně vyplatila za žalovanou pojistné plnění ve výši 162 621 Kč poškozenému [jméno FO] a pojistné plnění ve výši 38 409 Kč poškozenému [jméno FO]. A konečně je mezi stranami nesporné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení postihu ve výši 162 621 Kč, a to výzvou ze dne 10. 1. 2022, kterou žalovaná obdržela dne 11. 1. 2022.

6. Z listiny označené jako Detail relace o dopravní nehodě ze dne 23. 6. 2022 se podává průběh dopravní nehody ze dne 4. 11. 2021 tak, že dne 4. 11. 2021 kolem 16:10 hod. řídil neznámý řidič vozidlo zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], kdy narazil přední částí svého vozidla do zadní části vozidla zn. Seat, registrační značky [SPZ], jedoucího ve stejném jízdním pruhu, které řídil [jméno FO], a který snížil rychlost jízdy v důsledku provozu na pozemní komunikaci. Vozidlo zn. [Anonymizováno] bylo střetem posunuto přední částí na zadní část vozidla zn. [jméno FO], registrační značky [SPZ] jedoucím ve stejném jízdním pruhu, řízeném [jméno FO], který rovněž snížil rychlost jízdy v důsledku provozu na pozemní komunikaci. Neznámý řidič z místa dopravní nehody odešel, aniž by spolupracoval na zjišťování skutkového stavu. Řidič – viník dopravní nehody nebyl zjištěn. Technická závada vozidla zn. Mazda jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Dechová zkouška byla provedena u řidičů [jméno FO] a [jméno FO] s negativním výsledkem. Jako příčina dopravní nehody bylo shledáno nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem. Dne 14. 12. 2021 byla věc podle § 74 odst. 3 písm. b) zákona č. 250/2016, Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich odložena. Dále se z Detailu relace o dopravní nehodě podávají vlastnické a pojistné vztahy stran účastnických vozidel. Fotodokumentace, jež je součástí Detailu relace o dopravní nehodě, pak zachycuje ponehodový stav všech shora uvedených vozidel, která měla na předmětné dopravní nehodě účast.

7. Z faktury č. [hodnota] vystavené dne 6. 1. 2022 dodavatelem, společností [právnická osoba]., o.z. [adresa], IČO [IČO], pro odběratele [jméno FO], se podává, že dodavatel vyúčtoval odběrateli za opravu vozu zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (náhradní díly, práce) částku 156 571 Kč včetně DPH. Z faktury dále vyplývá, že zakázka byla přijata dne 23. 11. 2021.

8. Z faktury č. [hodnota] vystavené dne 9. 12. 2021 dodavatelem, společností [právnická osoba]., o.z. [adresa], IČO [IČO], pro odběratele [jméno FO], se podává, že dodavatel vyúčtoval odběrateli pronájem náhradního vozidla zn. [jméno FO], registrační značky [SPZ], částku 6 050 Kč včetně DPH.

9. Z faktury č. [hodnota] vystavené dne 9. 3. 2022 dodavatelem [jméno FO], Auto [jméno FO], IČO [IČO], se podává, že dodavatel vyúčtoval odběrateli [jméno FO], za opravu vozu zn. [jméno FO], registrační značky [SPZ] (materiál, mechanické a lakýrnické práce zde specifikované) částku 31 875 Kč včetně DPH a za zapůjčení náhradního vozidla zn. Hyundai Tucson, registrační značky [SPZ], za období od 4. 3. 2022 do 9. 3. 2022, částku 6 534 Kč. Z předmětné faktury se dále podává, že objednávka opravy vozidla byla učiněna dne 29. 11. 2021.

10. Z Oznámení o likvidaci o pojistné události č. [hodnota] se podává, že žalobkyně ukončila šetření pojistné události a vyplatila poškozenému [jméno FO] za poškození motorového vozidla pojistné plnění ve výši 38 409 Kč sestávající z opravy vozidla ve výši 31 875 Kč a půjčovného ve výši 6 534 Kč.

11. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení postihu ze dne 17. 3. 2022 se podává, že žalobkyně uplatňuje po žalované regresní postih podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve výši 38 409 Kč za pojistnou událost č. [číslo]. Žalobkyně neprokázala odeslání výzvy žalované ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

12. Z výzvy Policie ČR pro provozovatele motorového vozidla ze dne 4. 11. 2021 se podává, že žalovaná jako provozovatelka vozidla zn. Mazda, registrační značky [SPZ], byla vyzvána, aby písemně sdělila údaje potřebné k určení totožnosti osoby, která byla v době dopravní nehody řidičem žalovanou provozovaného vozidla.

13. Ze sdělení Policie ČR k odtaženému vozidlu ze dne 4. 11. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k vyzvednutí vozidla s údaji o místě, kde tak lze učinit. Z výzvy Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra, p.o., k vyzvednutí vozidla ze dne 8. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k vyzvednutí předmětného vozidla.

14. Soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování, a to korespondencí žalobkyně a žalované ze dne 31. 1. 2022 pro nadbytečnost tohoto důkazu, když z výsledků provedeného dokazování je patrné, že žalobkyně zaslání dokumentů, včetně výzvy k postihu, žalované stran vozidla zn. [anonymizováno] neprokázala. Je tedy nadbytečné doplnit dokazování ke skutečnosti, tj. nevědomosti žalované o škodě na vozidle zn. [anonymizováno], kterou lze mít z výsledků provedeného dokazování za již prokázanou. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na doplnění dokazování fotografiemi vozidla zn. Mazda 3 pořízenými za denního světla v době, kdy bylo vozidlo na výzvu převzato z parkoviště, neboť má soud za to, že důkazy ke vzniku škody na vozidle zn. Seat i k její výši jsou ve spise dostatečně založeny a prokazují výši škody, jak bude ostatně podrobně uvedeno níže (bod 28 odůvodnění).

15. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Dne 4. 11. 2021 došlo k dopravní nehodě vozidel zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], řízeného nezjištěno osobou, a zn. Seat, registrační značky [SPZ], řízeného [jméno FO] a zn. [jméno FO], registrační značky [SPZ], řízeného [jméno FO]. Vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. [Anonymizováno] byla žalovaná s pojištěním odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u žalobkyně. Viníkem dopravní nehody byl řidič vozidla zn. [Anonymizováno], který nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem zn. [Anonymizováno], do předmětného vozidla narazil a toto pak bylo střetem posunuto na vozidlo zn. [jméno FO]. Řidič vozidla zn. [Anonymizováno] místo nehody bezprostředně a bez dalšího opustil. Žalovaná žalobkyni neoznámila, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, tedy včetně totožnosti řidiče. Žalobkyně vyplatila pojistné plnění vlastníkům vozidel, a to [jméno FO] dne 12. 1. 2022 pojistné plnění ve výši 162 621 Kč sestávající z ceny opravy vozidla ve výši 156 571 Kč a ceny za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 6 050 Kč a [jméno FO] dne 23. 3. 2022 pojistné plnění ve výši 38 409 Kč sestávající z ceny opravy vozidla ve výši 31 875 Kč a ceny za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 6 534 Kč. Ponehodový stav vozidel a náklady nutné na jejich opravu jsou doloženy fotodokumentací a fakturami vystavenými autorizovanými autoopravnami.

16. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „POPV“) se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

17. Podle § 8 odst. 1 POPV je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

18. Podle § 9 odst. 3 POPV je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

19. Podle § 10 odst. 1 písm. e) POPV pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

20. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Na základě platně uzavřené pojistné smlouvy se žalobkyně ve smyslu § 3 odst. 1 POV ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zavázala poskytovat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zn. Mazda, registrační značky [SPZ], jehož vlastnicí, provozovatelkou a současně pojištěnou ve smyslu § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 POPV byla v době dopravní nehody žalovaná. Předmětná dopravní nehoda pak měla povahu pojistné události, z jejíhož titulu vznikla žalobkyni ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) POPV povinnost nahradit v jejím důsledku způsobenou škodu na vozidlech zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], a zn. [jméno FO], registrační značky [SPZ]. Žalobkyně následně uplatnila vůči žalované postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. e) POPV.

21. Postižní právo pojistitele dle § 10 POPV není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil v souvislosti s jeho odpovědností za škodu způsobenou při provozu motorového vozidla. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze ustanovení § 10 uvedeného zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010). Základním předpokladem vzniku postižního práva je, že pojistitel za pojištěného plnil, tedy že poškozenému poskytl pojistné plnění. V nyní projednávané věci učinily strany nesporným, že žalobkyně poskytla poškozenému vlastníkovi vozidla zn. [Anonymizováno] [jméno FO] pojistné plnění ve výši 162 621 Kč a poškozenému vlastníkovi vozidla zn. [jméno FO] pojistné plnění ve výši 38 409 Kč. Lze tedy uzavřít, že základní předpoklad pro vznik postižního práva je v nyní projednávané věci dán.

22. Předtím než se soud mohl zabývat tím, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vznik postižního práva žalobkyně ve smyslu § 10 POPV, musel se vypořádat s otázkou, zda je ve věci dána pasivní věcná legitimace žalované. Z ustanovení § 10 odst. 1 POPV vyplývá, že právo regresu náleží pojistiteli proti pojištěnému. Pojištění se dle § 6 uvedeného zákona vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Pojištěným je tak ve smyslu § 2 písm. f) POPV provozovatel, ale i řidič vozidla. Jestliže je v nyní souzené věci žalována provozovatelka vozidla zn. [Anonymizováno], k němuž bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, a současně nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 2929 o. z., když žalovaná předmětné vozidlo přenechala svému rodinnému příslušníkovi k užívání, pak je pasivní věcná legitimace žalované dána.

23. Následně se soud již zabýval otázkou, zda jsou v dané věci splněny zákonné předpoklady pro vznik postižního práva žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. e) POPV. Předpokladem pro úspěšné uplatnění postihového práva ve smyslu uvedeného ustanovení je (vyjma již výše uvedeného) současné naplnění obou podmínek stanovených v citovaném ustanovení, tedy nesplnění povinnosti zakotvené v § 8 odst. 1 až 3 bez zřetele hodného důvodu, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků.

24. Žalobkyně spatřuje nesplnění oznamovací povinnosti ve smyslu § 8 odst. 1 až 3 POPV v tom, že žalovaná nesdělila totožnost řidiče vozidla během dopravní nehody. Judikatura je ustálená v tom, že oznamovací povinnost zakotvená ve shora citovaném ustanovení zavazuje pojištěného oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, přičemž součástí této oznamovací povinnosti popisující skutkový stav pojistné události je i sdělení totožnosti řidiče vozidla během dopravní nehody v případě, že tímto řidičem nebyl sám pojištěný (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp.zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci je nesporné, že žalovaná nebyla řidičem vozidla v době předmětné dopravní nehody, do dnešního dne však žalobkyni totožnost řidiče vozidla během dopravní nehody a ostatně ani totožnost osoby, které škodící vozidlo přenechala, nesdělila. Důvodem, proč tak neučinila, je, dle jejího tvrzení, skutečnost, že nebyla účastníkem předmětné dopravní nehody, nebyla přítomna na místě vzniku dopravní nehody, a tudíž nemůže s jistotou označit žádnou osobu, která vozidlo řídila. Samotnou škodnou událost pak nenahlásila, když její nahlášení bylo bezpředmětné vzhledem k tomu, že se žalobkyně o pojistné události dozvěděla dříve než žalovaná. Soud se zaobíral tím, zda nesdělení totožnosti řidiče z důvodu žalovanou tvrzeným lze pokládat za důvod zřetele hodný ve smyslu shora citovaného ustanovení či nikoliv. Vyšel při tom z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp.zn. III. ÚS 3162/12, v němž Ústavní soud mj. uvedl, že odmítnutí uvedení skutkového stavu včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila s odvoláním na to, že v okamžiku dopravní nehody řídila osoba blízká, nelze považovat za důvodné odmítnutí splnění této povinnosti. Občanskoprávní důsledky plynoucí pro pojištěného z nesplnění jeho povinnosti informovat pojistitele o skutkovém stavu včetně toho, kdo vozidlo řídil, musí nést sám pojištěný. K důvodům zvláštního zřetele hodným se blíže vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2017, sp.zn. [spisová značka], a usnesení ze dne 5. 4. 2017, sp.zn. 23 Cdo 3751/2016. V nich konstatoval, že za zřetele hodné důvody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) POPV lze považovat předem neurčitý okruh situací, které existují objektivně a vyvolávají na účastníka nehody takový tlak, že splnění oznamovací povinnosti je proti tomu méně podstatnou záležitostí. Půjde např. o zdravotní důvody účastníka nehody, ať již nehodě předcházely či jí byly vyvolány, zdravotní potíže osob blízkých, které musí řešit apod. [právnická osoba] konstatoval, že vyjma zdravotního stavu pojištěného, takovými okolnostmi vedoucími k důvodnému nesdělení jména řidiče mohou být zejména takové situace, kdy se vozidlo ocitne v dispoziční sféře druhé osoby nezávisle na vůli či zcela proti vůli provozovatele vozidla. Typicky může jít o případy odcizení vozidla. Takové skutečnosti nebyly v nyní projednávané věci tvrzeny a ani prokazovány. Jestliže tedy žalovaná nesdělila žalobkyni totožnost řidiče vozidla v době předmětné dopravní nehody s odkazem na to, že nebyla účastníkem předmětné dopravní nehody, a tudíž nemůže s jistotou označit osobu, která vozidlo řídila, pak žalovaná svoji povinnost podle § 8 POPV vůči žalobkyni jako pojistiteli nesplnila, a to, ve světle shora uvedených judikatorních závěrů, z důvodu nikoli zvláštního zřetele hodného.

25. Postihové právo žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. e) POPV bude dáno pouze tehdy, pokud v důsledku nesplnění oznamovací povinnosti žalované bylo ztíženo šetření žalobkyně jako pojistitele. Soud souhlasí s argumentací žalobkyně, že její šetření bylo ztíženo tím, že neměla k dispozici veškeré rozhodné skutečnosti o průběhu škodního děje a totožnost škůdce je relevantní pro další šetření z hlediska případného uplatnění regresu. Ztížení šetření žalobkyně jako pojistitele spatřuje soud v následujících skutečnostech. Žalobkyni nebylo v prvé řadě známo, jakým způsobem se předmětné vozidlo dostalo do dispozice řidiče, či že žalovaná jako provozovatelka vozidlo přenechala jiné osobě. Totožnost osoby, která měla škodíci vozidlo v den nehody v dispozici i to, jakým způsobem se vozidlo dostalo do dispozice řidiče či že žalovaná, jako provozovatelka, vozidlo zapůjčila jiné osobě, jsou zásadní pro řádné šetření ze strany žalobkyně a následně pak pro posouzení případné odpovědnosti té které osoby (tedy zda je dána výlučná odpovědnost řidiče či zda je spolu s ním odpovědný i provozovatel či je naopak dána výlučná odpovědnost provozovatele) a uplatnění regresu proti odpovědné osobě. Tyto právně relevantní skutečnosti žalobkyně zjistila od žalované postupně, z tohoto důvodu také docházelo ze strany žalobkyně ke změně právní kvalifikace postihového práva, kdy tato byla měněna právě s ohledem na následná sdělení žalované. Soud tedy uzavírá, že ztížení šetření pojistné události se vztahovalo zejména k okruhu osob, které by mohly být z postihu odpovědné.

26. K argumentům žalované stran absence ztížení šetření pojistitele uvádí soud následující. Tvrdí-li žalovaná, že ke ztížení šetření pojistitele nedošlo, když žalobkyně pojistné šetření uzavřela a škodu likvidovala předtím, než uběhla zákonná lhůta, pak žalovaná opomíjí, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 POPV se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp.zn. 25 Cdo 1791/2008).V nyní projednávané věci se ztížení šetření vztahovalo právě k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Argumentuje-li pak žalovaná v této souvislosti rozsudkem Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3744/2016 ze dne 18. 7. 2018, pak závěry zde vyslovené nejsou přiléhavé, neboť jde o skutkově odlišné případy. A konečně soud k argumentaci žalované, že byla žalobkyní dotazována toliko na totožnost řidiče, nikoli osoby, které škodící vozidlo přenechala, poznamenává, že toto tvrzení pokládá za účelové. Nicméně se jeví jako vhodné poznamenat, že i pokud by žalovaná totožnost osoby, které předmětné vozidlo přenechala, uvedla, neměla by tato skutečnost vliv na její odpovědnost z postihového práva podle § 10 odst. 1 písm. e) POPV, jak ostatně vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v usnesení ze dne 5. 4. 2017, sp.zn. [spisová značka]. Soud tak uzavírá, že základ nároku žalobkyně je v projednávané věci dán.

27. Na podkladě provedených důkazů, a to faktur vystavených autorizovanými autoopravnami, má soud za prokázanou i výši nároku žalobkyně. Pojistné plnění, které žalobkyně poškozeným poskytla, odpovídá součtu nákladů vyúčtovaných za opravu předmětných vozidel, tj. jejich uvedení do předešlého stavu opravou ve smyslu § 2951 a násl. o. z., a nákladů za užívání náhradního automobilu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp.zn. 25 Cdo 2703/2006). V tomto rozsahu je tak odpovědnost žalované dána. Soud proto výrokem pod bodem I. zavázal žalovanou k zaplacení částky 201 030 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 162 621 Kč odpovídající pojistnému plnění vyplacenému poškozenému [jméno FO] výzvou ze dne 10. 1. 2022, což strany učinily nesporným. V předmětné výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 9. 2. 2022, od 10. 2. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Ve vztahu k zaplacení částky 38 409 Kč představující vyplacené pojistné plnění poškozenému [jméno FO], žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala odeslání výzvy k postihu ze dne 17. 3. 2022. Žalovaná tak byla vyzvána k zaplacení předmětné částky nejdříve předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2022. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce 15 dnů od odeslání výzvy. Z podacího archu má soud za prokázáno, že žalované byla předmětná výzva zaslána 29. 7. 2022, tohoto dne tak počala běžet lhůta k plnění. Od 14. 8. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Výše úroků z prodlení byla stanovena v žalobkyní požadované výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

28. K argumentům žalované stran škody na vozidle zn. [Anonymizováno] soud poznamenává následující. Žalovaná nerozporuje, že by vozidlo zn. [Anonymizováno] bylo účastno dopravní nehody a že viníkem dopravní nehody byl právě řidič vozidla zn. [Anonymizováno]. Příčinná souvislost mezi jednáním řidiče vozidla zn. [Anonymizováno] a škodou je nepochybně dána. To, jak silný byl náraz vozidla zn. [Anonymizováno] do vozidla zn. [Anonymizováno], není pak z pohledu soudu zásadní, podstatné je, že nebýt tohoto nárazu, ke škodě na vozidlech by nedošlo. Navíc má soud za to, že argumentaci žalované, že vozidlo zn. [Anonymizováno] narazilo do zadní části vozidla zn. [Anonymizováno] zcela zanedbatelnou silou, vyvrací fotografie zachycující ponehodový stav vozidel (zejména fotografie na straně 14 a 15 Detailu relace o dopravní nehodě). Rozsah poškození vozidla zn. [Anonymizováno] v zadní části, zachycený na předmětných fotografiích, nenasvědčuje tomu, že by náraz do zadní části tohoto vozidla byl zcela zanedbatelný. Poškození vozidla je zjevné, a to i navzdory tomu, že jsou fotografie pořízeny za špatných světelných podmínek (za tmy). A dále z Detailu relace o dopravní nehodě jednoznačně vyplývá, že i vozidlo zn. [Anonymizováno] jevilo známky poškození v přední části. Pakliže škoda na vozidle zn. [Anonymizováno] byla odhadnuta na částku 10 000 Kč a na stejnou částku byla odhadnuta škoda na vozidle zn. [jméno FO], pak vozidlo zn. [Anonymizováno] muselo jevit alespoň obdobné známky poškození jako vozidlo zn. [jméno FO], když tyto jsou nepopiratelné. Ostatně z fotografií je patrno, že vozidlo zn. [Anonymizováno] jeví známky poškození v místech osazení registrační značky. Za tohoto stavu se soudu nejeví jako nelogický, či dokonce jako rozporný s fyzikálními zákony, jak žalovaná dovozuje, rozsah poškození vozidla zn. [Anonymizováno] v přední části. Narazilo-li vozidlo zn. [Anonymizováno] do pohybujícího se vozidla zn. Seat a toto bylo střetem posunuto na vozidlo před ním jedoucí, je rozsah škody v přední části vozidla zn. [Anonymizováno] tímto mechanismem dopravní nehody zcela vysvětlitelný. Argumentu žalované, že vozidlu zn. [Anonymizováno] nelze přičítat škodu v uplatněném rozsahu, tak nelze přisvědčit. Z uvedených důvodů soud také návrh žalované na doplnění dokazování fotografiemi vozidla zn. [Anonymizováno] pro nadbytečnost zamítl.

29. Soud nad rámec již uvedeného podotýká, že žalovaná svojí argumentací rozporuje samotný průběh nehodového děje a tedy mechanismus dopravní nehody. Pak je na místě říci, že tím, že řidič vozidla zn. Mazda odešel z místa dopravní nehody, aniž spolupracoval na zjištění skutkového stavu, ztížil šetření pojistné události. Pokud by totiž řidič vozidla zn. Mazda na místě dopravní nehody setrval a při zjišťování skutkového stavu spolupracoval, patrně by nebyl dán prostor (žalované) pro úvahy, zda se nehodový děj odehrál tak, jak je v Detailu relace o dopravní nehodě zaznamenán.

30. Soud tedy uzavřel, že průběh nehodového děje, jak je popisován v Detailu relace o dopravní nehodě, není v rozporu se zjištěnou škodou na vozidle zn. Seat, ostatně na obou vozidlech, a že její výše má podklad v provedeném dokazování. Rovněž soud neshledal žádné důvody, pro které by mohl přisvědčit námitce žalované, že uplatněný nárok žalobkyně a postup žalobkyně tomu předcházející je v rozporu s dobrými mravy.

31. Výrokem pod bodem II. soud s ohledem na výše uvedené (bod 27 odůvodnění) zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 409 Kč za dobu od 17. 4. 2022 do 13. 8. 2022, když žalobkyně neprokázala odeslání výzvy k postihu ze dne 17. 3. 2022.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s.ř. Stran předžalobní výzvy soud k námitce žalované uvádí, že byť výzva vykazuje jisté nepřesnosti, tyto nejsou dle soudu tak zásadní, aby bylo možno považovat výzvu za neurčitou. I navzdory těmto nepřesnostem splňuje výzva požadavky na předžalobní výzvu kladené, když dostatečně identifikuje věřitele a dlužníka, výši pohledávky, skutkové vymezení pohledávky, z něhož vyplývá právní titul pohledávky a upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění. Ani absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. však zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp.zn. 29 Cdo 506/2015).

33. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části (ke dni vyhlášení rozsudku přiznána částka včetně příslušenství 238 542,37 Kč, zamítnuta částka 1 459,02 Kč), a proto má nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 80 644 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 042 Kč, nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 201 030 Kč, sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, replika ze dne 4. 7. 2023 a účast na jednání dne 11. 10. 2023 za první dvě hodiny a dále účast na tomto jednání za další započaté dvě hodiny), tj. odměna ve výši 54 840 Kč, šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v souhrnné výši 1 800 Kč. Dále má zástupkyně žalobkyně podle § 13 odst. 5 nárok na úhradu cestovného k jednání dne 11. 10. 2023 ze sídla zástupkyně žalobkyně z Prahy do sídla Okresního soudu v Chebu a zpět osobním automobilem RZ: [SPZ], 350 km, spotřeba vozidla 4,5 litrů motorové nafty na 100 km (podle předpisu č. EU/2018/1832), cena za 1 litr motorové nafty 34,40 Kč podle vyhlášky č. 191/2023 Sb. a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. sazba základní náhrady ve výši 5,20 Kč za 1 km jízdy, celkem tedy cestovné ve výši 2 361,80 Kč. Advokátka má též nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 10 půlhodin po 100 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč. To vše (vyjma soudního poplatku) spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spolu s režijním paušálem za podání ze dne 25. 9. 2023, v němž žalobkyně reagovala na dupliku žalované ze dne 11. 8. 2023, nutno dodat, že nikoli na výzvu soudu. Žalovaná ve své duplice ze dne 11. 8. 2023 zcela zjevně neuvádí žádné nové skutečnosti, na které by bylo nutné ze strany žalobkyně jakkoli reagovat. Odkázala-li žalobkyně v tomto svém podání na judikát Nejvyššího soudu a citovala z něj některé pasáže, mohla tak učinit již v rámci své repliky ze dne 4. 7. 2023, když se nejednalo o rozhodnutí vydané v mezidobí, tedy v době od podání repliky do podání ze dne 25. 9. 2023. Pakliže žalobkyně chtěla reagovat na dupliku žalované, nelze jí toto právo upírat, nicméně nelze jí s ohledem na neúčelnost tohoto nákladu odměnu a paušální režim za toto podání přiznat. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení