16 C 157/2019-215

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro: náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částky 230 522 Kč, 2 363 395 Kč a 29 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedených částek ve výši 9,75 % ročně od 14. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 9,75 % ročně od 14. 5. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 218 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Soud přiznává znalci [příjmení] [příjmení] znalečné za podání ústního znaleckého posudku ve výši 2 794 Kč, znalečné vyplatí zdejší soud po právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi poměrnou část náhrady nákladů státu ve výši 1 141,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi poměrnou část náhrady nákladů státu ve výši 9 984,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2019 se žalobkyně domáhá úhrady částky 230 552 Kč jako bolestného, částky 2 363 395 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, částky 300 000 Kč jako náhrady další nemajetkové újmy a částky 29 900 Kč, kterou uhradila za vypracování dvou znaleckých posudků.

2. V žalobě žalobkyně uvedla následující:

3. Dne 12. 12. 2016 podstoupila žalobkyně na ortopedickém oddělení žalované plánovanou operaci – totální endoprotézu (TEP) pravého kolene pro gonatrhrosu. Při operaci měla být provedena spinální anestezie, byly provedeny tři neúspěšné pokusy o detekci spinálního subarachnoidálního prostoru pomocí spinální jehly v prostoru L4/5, poté byl anesteziologický postup změněn a operační výkon byl proveden v celkové anestezii s intubací. Anesteziologický i vlastní operační výkon proběhly bez komplikací, po ukončení operace byla žalobkyně předána na JIP. Po probuzení z narkózy žalobkyně zjistila, že neovládá nohy. Oznámila to lékaři, který přišel na vizitu, ten odpověděl, že se to stává a že se to upraví, žalobkyně i všechny další dny opakovaně informovala, že necítí nohy. Již druhý den po operaci během odpolední rehabilitace bylo zjištěno zhoršení neurologického stavu, žalobkyně nezvládla přitáhnout špičku pravé nohy a udávala sníženou citlivost prstů. Tento stav přetrvával celý den a i v následujících dnech, kdy se přidala obleněná hybnost v talokrurálním skloubení vlevo. Dne 15. 12. 2016 bylo žalobkyni provedeno neurologické vyšetření MUDr. [příjmení] v [anonymizováno] nemocnici [právnická osoba], nemocnici [územní celek], se závěrem náhle vzniklá periferní paraparéza obou dolních končetin po operačním výkonu a s doporučením překladu na spádové neurologické pracoviště k dovyšetření. Přes toto doporučení neurologa bylo v následujících dnech pokračováno v zavedené terapii s rehabilitací. Dne 22. 12. 2016 žalobkyně udávala již i mravenčení a brnění levé dolní končetiny od lýtka do periferie a měla omezenou dorsoflexi. Po celou dobu hospitalizace u žalované byla žalobkyně ponechána se zavedenou cévkou, bez zajištění odpovídající hygieny a aniž by šla po dobu 10 dnů na stolici. Poprvé byla osprchována až těsně před překladem na [anonymizováno] kliniku [anonymizováno], ke kterému došlo dne 23. 12. 2016. Navíc žalobkyně po celou dobu své hospitalizace u žalované nebyla informována o příčině svých zdravotních obtíží ani o dalším navrženém léčebném postupu, což je v rozporu s § 31 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

4. Na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] bylo okamžitě ordinováno CT vyšetření L/S, které bylo provedeno ve [anonymizováno] nemocnici [část obce] v [obec]. První vyšetření objektivně způsobilé odhalit příčinu zhoršeného neurologického stavu žalobkyně včetně neschopnosti ovládat svěrače po operaci tak bylo provedeno až po deseti dnech. Teprve až na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] byly také řešeny rozsáhlé opruzeniny žalobkyně a byla provedena opatření k jejímu vyprázdnění, které po dobu hospitalizace u žalobkyně nebylo vůbec řešeno. Teprve na [anonymizováno] žalobkyně zjistila, že trpí inkontinencí moči a stolice, neboť od operace měla nepřetržitě zavedenou cévku. CT nález prokázal kromě jiných patologií absolutní stenózu v oblasti L3-4 a útlak kořene L5 vlevo. Neurolog doporučil vyšetření Th/L páteře pomocí magnetické rezonance a další konzultaci léčebného postupu ve FN [část obce]. Pro další zhoršení neurologického stavu včetně poruch sfinkterocých funkcí (chabá paraparéza dolních končetin s převahou akrálně, inkontinence moči a stolice) byla následně žalobkyně přeložena na neurochirurgickou kliniku FN v [obec], kde byla hospitalizována od 23. 2. 2017 do 8. 3. 2017 a kde bylo indikováno provedení dekomprese bederní páteře. Dne 27. 2. 2017 podstoupila žalobkyně na této klinice operaci, při níž byla provedena dekomprese a laminektomie L2-4. Po stabilizaci po operaci byla žalobkyně k další péči přeložena na Spinální jednotku při klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN [část obce] [obec], kde byla hospitalizována až do 3. 5. 2017. Následně byla přeložena do [anonymizováno] ústavu [obec], i přes rehabilitaci ale zůstal její stav bez zlepšení. Rehabilitační pobyt byl ukončen 29. 6. 2017 pro zhoršení stavu – opakované průjmy a uroinfekce, pro které byla přeložena zpět na Spinální jednotku [anonymizováno] [část obce]. Po přeléčení uroinfekce následoval překlad zpět do RÚ [obec], kde pokračovala rehabilitace do 22. 8. 2017, kdy byla žalobkyně propuštěna do domácí péče. Zdravotní stav žalobkyně se ani přes dlouhotrvající léčbu a rehabilitaci již nezlepšil, je upoutána na invalidní vozík, má zavedený permanentní močový katetr pro inkontinenci moči, trpí neurogenní dysfunkcí střeva a inkontinencí stolice. Dne 22. 11. 2018 podstoupila operaci, při níž došlo k vyvedení derivační kolostomie.

5. Ve věci stížnosti žalobkyně na pooperační péči u žalované rozhodla [ulice] lékařská komora rozhodnutím ze dne 28. 1. 2019, [číslo] jímž vyslovila, že ošetřující lékař MUDr. [jméno] [příjmení] se disciplinárně provinil, když nevěnoval náležitou pozornost stížnostem pacientky, nepomyslel na možnost rozvoje syndromu caudy equinae, nezajistil včasné konziliární vyšetření, závěr konziliárního vyšetření nerespektoval a nezajistil doporučené přeložení pacientky. Žalobkyně si zajistila rovněž vypracování znaleckého posudku, v něm znalec [příjmení] [příjmení] dospěl k závěru, že při poskytování zdravotní péče žalované po vzniku neurologických obtíží nebyla provedena akutní vyšetření (neurologické vyšetření, CT nebo NMR, neurochirurgické vyšetření); provedení uvedených vyšetření by vedlo ke změně manegementu léčby a nedošlo by tak k další progresi neurologického postižení.

6. Postup žalované při poskytování zdravotní péče nelze podle žalobkyně považovat za souladný s poznatky lékařské vědy a v souladu s profesními standardy. Chybná rozhodnutí v průběhu léčení, neprovedení dostupných diagnostických vyšetření a neodůvodněné prodlevy v řešení klinicky se zhoršujícího neurologického nálezu žalobkyně nelze považovat za zdravotní péči poskytnutou na náležité odborné úrovni, přičemž v rozporu se zákonem poskytnutá péče je v příčinné souvislosti se vznikem nemajetkové újmy na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla a kterou je poskytovatel zdravotní péče povinen nahradit.

7. Na bolestném v souvislosti s komplikacemi anestezie při prvotní operaci a v souvislosti s následnými operacemi a jinými invazivními zákroky v letech 2017 a 2018 požaduje žalobkyně celkem částku 230 522 Kč podle znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnotil znalec [příjmení] [příjmení] podle Metodiky Nejvyššího soudu částkou 2 363 395 Kč. Žalobkyně žila před úrazem spokojený a plnohodnotný život, starobní důchod prožívala aktivně, závažné zdravotní problémy neměla, její zdravotní stav byl přiměřený jejímu věku, s manželem vozili svou jedinou vnučku pravidelně cca dvakrát týdně na tréninky jízdy na koni, jezdili na výlety, chodili za kulturou, udržovali přátelské vztahy, po zhoršení zdravotního stavu manžela se o něj žalobkyně více starala. Po operaci se život žalobkyně zásadně změnil, jeho kvalita se podstatně zhoršila, ochrnula na dolní končetiny, užívá analgetika, trpěla úpornými bolestmi v okolí konečníku a trvalými bolestmi břicha, které musela řešit operativním zavedením stomie (vyústění střeva na břišní stěnu), musí se pravidelně cévkovat, přišla o většinu svých zájmů a aktivit, nemůže již sledovat vnučku při tréninzích a závodech, nemůže se již starat o domácnost a o manžela, stala se sama závislou na péči jiných osob, cítí se unavená, sociálně izolovaná a nepotřebná, byl jí přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně, neboť byla uznána osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni.

8. Vedle uvedených částek požaduje žalobkyně náhradu za další nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, a to za vytrpěné psychické bolesti a duševní strádání. Žalobkyně uvedla, že pojem duševní útrapy podle § 2956 občanského zákoníku je širší a nezahrnuje jen bolest a ztížení společenského uplatnění. Účelem náhrady podle § 2958 občanského zákoníku je poskytnout přiměřené zadostiučinění za všechno strádání a utrpění, které poškozený musel v důsledku ublížení na zdraví snášet, vedle vytrpěné fyzické bolesti má být postiženému poskytnuta peněžitá náhrada, která plně vyváží další nemajetkové újmy, spočívající v psychické bolesti nebo dalších duševních útrapách. Přístup lékařů žalované, kteří žalobkyni neposkytli žádné informace a nereagovali na její potíže, způsobil žalobkyni jakožto dlouholeté pracovnici ve zdravotnictví (bývalé zdravotní sestře) psychický otřes. Žalobkyně se velmi obávala toho, jaké dopady bude mít těžké poškození jejího zdraví na celou její rodinu a co v budoucnu čeká ji samotnou. Po překladu do léčebny dlouhodobě nemocných v [obec] nebyla schopná situaci psychicky zvládnout, celé dny proplakala, nejen kvůli sobě, ale i kvůli členům své rodiny. [příjmení] zátěž pro žalobkyni dále znamenaly dva roky trápení a nejistoty kvůli neustávající bolesti v oblasti konečníku a obrovským potížím s odchodem stolice, které nakonec vyústily v rozhodnutí pro vývod. Dalším stresujícím faktorem bylo pro žalobkyni vědomí, že se nebude moci nadále starat o svého manžela, s kterým má silné citové pouto. V doplnění žaloby ze dne 18. 10. 2019 žalobkyně upřesnila, že náhradu další nemajetkové újmy požaduje za dočasné následky a dočasná omezení, které po určitou dobu negativně omezovaly její život; domáhá se odčinění za zásah do práva prožívat svůj život podle svého v kruhu své rodiny a dalších blízkých lidí. Požaduje náhradu za ušlé prožívání svého běžného života, běžných dnů – žalobkyně po období své hospitalizace až do 22. 8. 2017 nemohla dělat to, co by dělala za obvyklého běhu věcí. Dále požaduje náhradu za prožívání dní nevšedních, jakými jsou pro žalobkyni rodinné oslavy narozenin a svátků, vánoční a velikonoční svátky, závody vnučky [jméno] na koních apod. – o všechno uvedené v době své hospitalizace přišla. Konečně pak žalobkyně požaduje též náhradu za prožívání nepříjemných a pro ni obtížných situací, které dočasně zhoršily kvalitu jejího života během hospitalizace – pobyty na nemocničních pokojích se spolupacienty, nemocniční režim, nutnost podrobit se vyšetřením, nutnost provádění hygieny za asistence cizích osob na lůžku a později ve společných koupelnách. To vše vyvolalo u žalobkyně psychické trauma, velké obavy o zdraví a další vývoj zdravotního stavu, pocity ohrožení, zranitelnosti a bezmoci. Žalobkyně prožívala nejistotu ohledně své další existence, uvědomovala si závislost na pomoci dalších osob, prožívala smutek, lítost, pocity zmaru a beznaděje, ale i hněv, strach a obavy.

9. Ve vyjádření ze dne 11. 9. 2019 žalobkyně dále uvedla, že námitky žalované vůči odborné způsobilosti znalce [příjmení] [jméno] považuje žalovaná za účelovou devalvaci závěrů znaleckého posudku tohoto znalce, neboť tyto námitky zcela opomíjí skutečnost, že ke zhoršení neurologického stavu žalobkyně došlo v návaznosti na provedený anesteziologický výkon, a že pooperační péče je v případě komplikací souvisejících s anesteziologickou péčí také v kompetenci lékařů ARO. Žalovaná při vědomí tří neúspěšných pokusů o spinální anestezii, při vědomí věku žalobkyně (v době operace 76 let) a předvídatelné možnosti degenerativních změn na páteři žalobkyně souvisejících s jejím věkem měla pomyslet na možnou dekompenzaci původního postavení páteře v souvislosti s polohováním pro spinální anestezii, event. na možnost krvácení a vzniku hematomu. Znalost těchto skutečností měla být vodítkem k provedení akutního anesteziologického a neurologického konzilia, následně CT vyšetření nebo magnetické rezonance bederní páteře a po nich konzultace nálezu s neurochirurgem za účelem zvážení neurochirurgické intervence (provedení dekomprese komprimované tkáně). Žalobkyně činí sporným, že její stav po operaci se vyvíjel poměrně zvolna, naopak ve zdravotnické dokumentaci je uvedena náhle vzniklá periferní paraparéza. Za zcela nepodložené považuje žalobkyně tvrzení žalované, že poruchy močení a stolice se v době její hospitalizace u žalované nerozvinuly a že se rozvinuly až cca po šesti týdnech od operace – žalobkyně měla po celou dobu hospitalizace u žalované močový katetr, který průběžně odváděl moč, a nebyla za celou dobu na stolici, mikci ani stolici tedy nebylo možné hodnotit, jejich poruchy se ani nemohly projevit (rovněž v příjímací zprávě na [anonymizováno] kliniku [anonymizována dvě slova] dne 23. 12. 2016 je uvedeno, že nelze spolehlivě posoudit sfinkterové funkce). Žalobkyně připomíná, že v případě zhoršení neurologického stavu pacienta v souvislosti s možnou pooperační komplikací je nutné pacienta bez prodlení vyšetřit adekvátní zobrazovací metodou a bezodkladně činit další kroky v léčbě, to však žalovaná nečinila. Pokud byl postup poskytovatele zdravotních služeb chybný, a pokud z principu není možno stanovit, zda by správný postup byl či nebyl přinesl lepší výsledek, potom zdravotnické zařízení nesmí z této inherentní nejistoty plynoucí z jeho protiprávního jednání těžit.

10. Žalobkyně dále tvrdí i porušení právní povinnosti s ohledem na nedostatečné vedení zdravotnické dokumentace v souladu s právními předpisy.

11. V závěrečném návrhu žalobkyně dodala, že žalovaná prokazatelně neprovedla nebo nezajistila provedení indikovaných pooperačních vyšetření žalobkyně, v důsledku čehož nemůže být s jistotou hodnocena otázka kauzality, neboť pro absenci vyšetření není možno s jistotou stanovit, zda by správný postup byl či nebyl přinesl lepší výsledek. Za této situace žalovaná jako poskytovatelka zdravotní péče, která předmětný stav zavinila, nesmí z této inherentní nejistoty plynoucí z jejího protiprávního jednání těžit.

12. Žalovaná se k žalobě vyjádřila následovně:

13. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části. Žalovaná má za to, že žalobkyně neunáší břemeno tvrzení již i ohledně prvního z předpokladů povinnosti k náhradě újmy na zdraví podle § 2910 a § 2911 občanského zákoníku, a to postupu non lege artis na straně žalované. Žalovaná odmítá, že by z její strany došlo k porušení povinnosti postupovat při poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Dále odmítá, že mezi tvrzeným porušením této povinnosti tak, jak podává žalobkyně, a uváděnými následky, je vztah příčinné souvislosti. Žalovaná připomíná, že každý zdravotní výkon, resp. každá léčba jako taková, s sebou nese riziko neúspěchu či komplikací, které se může realizovat navzdory tomu, že poskytovatel zdravotních služeb postupoval odborně zcela správně, tedy lege artis (v souladu s § 45 odst. 1 a s § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb.). Biologické procesy v lidském těle nelze vždy přesně předvídat, garantovat příznivý výsledek lékařské péče je tedy v podstatě nemožné. Žalovaná má dále za to, že v posouzení věci se nelze spoléhat na znalecký posudek podaný MUDr. [příjmení], daná věc se totiž v převažující části týká oboru neurologie, MUDr. [příjmení] tak pro její posouzení nemá patřičnou kvalifikaci. Soud musí dbát o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, případně z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti (k tomu žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012) . MUDr. [příjmení] má nepochybně patřičnou erudici pro hodnocení otázky spinální anestezie, již by se však neměl vyjadřovat k navazujícím otázkám ohledně vývoje stavu pacientky z neurologického hlediska, neboť tato problematika již z rámce specializace znalce vybočuje. Znalecký posudek MUDr. [anonymizováno] není proto pro nynější soudní spor použitelný. Vzhledem k tomu se žalovaná obrátila na soudního znalce [příjmení] [jméno], který má specializaci právě pro obor neurologie, kterému se rovněž po celou svoji profesní dráhu věnuje. MUDr. [příjmení] pak upozornil, že v posudku MUDr. [anonymizováno] jsou odborné nepřesnosti a postupy lékařů v období od 11. 12. do 23. 12. 2016 jsou hodnoceny nesprávně. Žalovaná připomíná, že její postup je nutno hodnotit ex ante, na základě informací, které měla k dispozici v době, kdy o žalobkyni pečovala a rozhodovala o dalším postupu. Soudní znalec [příjmení] [příjmení] připouští, že v důsledku opakovaných neúspěšných pokusů o zavedení jehly do epidurálního prostoru mohlo u žalobkyně dojít ke krvácivé komplikaci, nejspíše ke krvácení do prostor nad tvrdou plenou, o kterém uvažuje i MUDr. [příjmení] ve svém posudku. Současně ale MUDr. [příjmení] uvádí, že taková krvácivá komplikace by se projevila okamžitým těžkým neurologickým deficitem, což u žalobkyně nenastalo. Naopak, zdravotní stav žalobkyně se vyvíjel relativně zvolna. Žalobkyně byla bez bolestí, svalové oslabení dolních končetin bylo především okrajově. Poruchy močení a stolice se v době, kdy byla žalobkyně hospitalizována u žalované, nerozvinuly, rozvinuly se až cca po šesti týdnech od zákroku. Vzhledem k uvedenému žalovaná zajistila konziliární neurologické vyšetření třetí pooperační den, provedla je [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dne 15. 12. 2016. I po tomto konziliu byl doporučen konzervativní postup. Po překladu žalobkyně na specializované pracoviště bylo dne 23. 12. 2016 provedeno opětovné neurologické konzilium na urgentním příjmu [anonymizováno] nemocnice [část obce]. Stav žalobkyně po tomto vyšetření již byl hodnocen jako akutní a byla rovněž doporučena konzervativní rehabilitační léčba. Žalovaná připouští, že v rozmezí mezi prvním a druhým konziliárním neurologickým vyšetřením nedošlo z její strany k realizaci překladu na spádové neurologické pracoviště. Žalobkyně byla nicméně přeložena na [anonymizováno] kliniku [anonymizováno], toto pracoviště je přitom schopné v případě potřeby zajistit péči o neurologicky nemocného pacienta, což si žalovaná předem ověřovala dotazem a což se také následně stalo. Uvedený postup žalované není dle jejího názoru možno hodnotit jako non lege artis, a i v případě, že by jej soud takto hodnotil, není takový postup v příčinné souvislosti s tvrzenými následky v podobě újmy na zdraví žalobkyně.

14. V rámci konziliárního neurologického vyšetření žalobkyně [příjmení] nemocnicí [právnická osoba], byl stav žalobkyně hodnocen jako neakutní. I v případě, že by konzilium shledalo potřebu řešit stav žalobkyně akutně, byť i jen podrobnějším vyšetřením, konziliární pracoviště disponovalo veškerými prostředky, které by mohly být pro takové vyšetření potřeba (CT, MR). Žalovaná je přesvědčena, že není důvod domnívat se, že by případné další vyšetření žalobkyně na spádovém neurologickém pracovišti přineslo jiné závěry a vedlo by k postupu dramaticky odlišnému od toho, jaký byl doporučen [anonymizováno] nemocnicí [část obce]. Žalovaná je tak přesvědčena, že její případné opomenutí spočívající v neprovedení překladu žalobkyně na spádové neurologické pracoviště k dovyšetření není podmínkou sine qua non ve vztahu k tvrzené újmě na zdraví žalobkyně. Není zřejmé, jak by případné prodlení žalované se zajištěním neurologického vyšetření v délce maximálně jeden týden mohlo způsobit následek v podobě újmy na zdraví žalobkyně, když poté, co bylo toto vyšetření provedeno (včetně CT vyšetření), se způsob léčby žalobkyně nijak nezměnil a po dobu bezmála dvou měsíců bylo dále postupováno konzervativně. Přitom druhé neurologické vyšetření (23. 12. 2016 ve FN [část obce]), stejně jako rozhodování o dalším postupu a samotnou konzervativní léčbu žalobkyně, žalovaná neprováděla, neměla o ní žádné informace a nemohla ji nijak ovlivnit.

15. Žalovaná upozorňuje, že nebylo řádně vyjasněno, zda se u žalobkyně jednalo o syndrom kaudy, nebo o syndrom konu, uvedené je přitom zásadní pro příčinnou souvislost, neboť v případě syndromu kaudy je třeba jednat cca do 12 hodin, u žalobkyně se přitom příznak na operované noze objevil až první pooperační den, na neoperované noze až další den. Znalec [příjmení] [příjmení] navíc uváděl, že bylo třeba jednat asi do dvou týdnů, v té době však už žalobkyni viděli i odborníci z jiných pracovišť. Tato další pracoviště jsou v žalobě pominuta. Bez přesné diagnózy syndromu kaudy či syndromu konu nelze v řízení dále postupovat, měl být proto proveden revizní znalecký posudek.

16. Ve svém závěrečném vyjádření žalovaná uvedla, že znalec prof. MUDr. [příjmení] posoudil zdroj obtíží žalobkyně spíše jako syndrom míšního epikonu a konu, než jako syndrom kaudy. Možnost úspěšné včasné diagnózy žalovanou posoudil jako zcela nepravděpodobnou. K akutnímu postupu neměla žalobkyně v první pooperační době žádnou indikaci. I kdyby byla žalobkyně viděna první den po operaci neurologem, správná diagnóza nemohla být stanovena kvůli absenci typických příznaků. Mezi znalci [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení] nepanuje shoda ohledně povahy zdravotních komplikací žalobkyně a ohledně správné diagnózy, přitom tato otázka je zásadní, neboť každá z uvedených diagnóz se liší v obtížnosti, s jakou ji lze rozpoznat, jakož i v době, po kterou lze nepříznivý vývoj zdravotního stavu zvrátit. Jednání žalované je nutno vnímat jako podmínku, nikoliv však skutečnou příčinu následku v podobě újmy na zdraví žalobkyně. I pokud by soud vyhodnotil jednání žalované jako příčinu újmy na zdraví žalobkyně, pak není možné, že by se jednalo o příčinu jedinou, bezprostředně vyvolávající následek – když na poskytování zdravotních služeb žalobkyni se kromě žalované podílely další dva subjekty ([anonymizováno] nemocnice [právnická osoba], a [anonymizováno] nemocnice v [část obce]). Je nepochybné, že oba tyto subjekty měly svým jednáním zásadní podíl na vývoji zdravotního stavu žalobkyně. Závěr, že jednání žalované bylo jedinou a rozhodující příčinou poškození zdraví žalobkyně, nelze přijmout. Odpovědnost uvedených dalších poskytovatelů zdravotních služeb však nebyla v řízení dostatečně řešena a objasněna. 17. [ulice] účastník na straně žalované se zcela ztotožnil s vyjádřením žalované k žalobě a uvedl, že vedení sporu ponechal na žalované.

18. K projednání věci soud nařídil jednání. Soud provedl některé důkazy, které účastníci navrhovali k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.).

19. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

20. Z propouštěcí zprávy žalované soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované hospitalizována od 11. 12. 2016 do 23. 12. 2016. Žalobkyně měla v roce 1991 úraz pravého kolene, od té doby měla bolesti pravého kolene, které se postupně zhoršovaly, podle rentgenu se jednalo o gonarthosu, po vyčerpání konzervativní terapie byla žalobkyně přijata k plánované totální endoprotéze pravého kolene. Předoperační vyšetření bylo v normě, operace proběhla dne 12. 12. 2016. Dne 15. 12. 2016 proběhlo neurologické vyšetření MUDr. [příjmení] v [anonymizováno] nemocnici [obec], a to podle zprávy pro náhle vzniklou periferní paraparézu obou dolních končetin po operačním výkonu, bylo doporučeno dovyšetření na spádové neurologii. Operace proběhla v normě, bez komplikací; v pooperační době objevení se periferní paraparézy dolní končetiny; provedeno neurologické vyšetření; drén vyjmut druhý pooperační den; pravá dolní končetina bez neurologického a cévního deficitu; pacientka mobilizována obtížně v chodítku. Doporučen byl dle propouštěcí zprávy překlad na RHB [anonymizováno], pokračovat v zavedené rehabilitaci, kontrola za šest týdnů. Zpráva byla podepsána ošetřujícím lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] a zástupcem primáře MUDr. [jméno] [příjmení].

21. Z anesteziologické průvodky soud zjistil, že před operací žalobkyně byla preferována a doporučena spinální anestezie, došlo ke třem pokusům o punkci, pro nepříznivé anatomické poměry bylo pak přistoupeno k celkové anestezii žalobkyně.

22. Z operačního protokolu ze dne 12. 12. 2016 soud zjistil, že operace žalobkyně byla zahájena dne 12. 12. 2016 v 8:52 hodin. Anesteziložka byla MUDr. [příjmení], operatér MUDr. [příjmení], asistent MUDr. [příjmení], typ anestézie byl celková s řízenou ventilací a relaxací.

23. Z dekurzu ze dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že 13. 12. 2016 žalobkyně nezvládla přitáhnout špičku na pravé dolní končetině a udávala sníženou citlivost prstů, bylo podezření na lezi nervu fibularis na pravé straně.

24. Z rehabilitačních záznamů soud zjistil, že při rehabilitacích dne 13. 12. 2016 bylo rovněž zjištěno, že pacientce vázne dorzoflexe pravé dolní končetiny, má sníženou citlivost prstů a paresu nervu fibularis.

25. Z dekurzu ze dne 14. 12. 2016 soud zjistil, že u žalobkyně uvedeného dne trval nález periferie, měla příznaky paresy nervu fibularis.

26. Z dekurzu ze dne 15. 12. 2016 soud zjistil, že u žalobkyně se daného dne vyskytovala vpravo paresa, vlevo obleněná maximální hybnost v TC skloubení.

27. Ze zprávy [anonymizováno] nemocnice [právnická osoba], nemocnice [územní celek], neurologické ambulance, ze dne 15. 12. 2016 soud zjistil, že žalobkyně byla 15. 12. 2016 vyšetřena na neurologickém oddělení pro poruchu hybnosti obou dolních končetin. Ze zprávy plyne, že 12. 12. 2016 (pondělí) byla žalobkyni provedena TEP pravého kolenního kloubu, v plánu byla epidurální anestesie, ale pro komplikace proběhla operace v celkové anestezii. V úterý (13. 12. 2016) byla žalobkyně vertikalizována po operaci, nemohla se postavit na obě dolní končetiny, jsou slabé, nemůže s nimi pořádně hýbat; dále udává parestesie stehen bilaterálně s projekcí distálně, převážně od kolenních kloubů distálně bilaterálně, parestesie intermitantně; bolesti neguje. Ve zprávě je uvedeno, že mikce a sfinktery jsou intaktní. Závěr je dle zprávy: Náhle vzniklá periferní paraparesa dolních končetin po operačním výkonu. Doporučen je ve zprávě překlad na spádové neurologické pracoviště k dovyšetření (EF vyšetření, dle výsledků eventuálně morfologie, kompletní laboratorní odběry, v záloze LP. …).

28. Z dekurzu ze dne 16. 12. 2016 soud zjistil, že žalobkyně nebyla na stolici. V dekurzu je uvedeno močení bez potíží.

29. Z dekurzu ze dne 17. 12. 2016 soud zjistil, že v dekurzu je uvedeno, že stolice nebyla, močení bez potíží.

30. Ze zprávy [anonymizováno] kliniky [anonymizováno], která je součástí znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno] (str. 16), soud zjistil, že příjmová diagnóza žalobkyně na uvedené klinice byla periferní hemiparesa obou dolních končetin, parestezie obou dolních končetin více akrálně, porucha [příjmení] čití, nebylo možné posoudit spolehlivě poruchu sfinkterů – komplikace pooperačně.

31. Z průběžné lékařské zprávy [anonymizováno] kliniky [anonymizováno], oddělení následné rehabilitační péče, ze dne 24. 1. 2017 soud zjistil, že žalobkyně byla na uvedené klinice hospitalizována v době od 23. 12. 2016 do 24. 1. 2017. Ve zprávě je uvedeno, že žalobkyně je po implantaci TEP (12. 12. 2016 na [anonymizována dvě slova] [příjmení]), komplikované náhle vzniklou paraparézou obou dolních končetin těsně po operačním výkonu, byla vyšetřena na neurologické ambulanci, kde bylo doporučeno dovyšetření, které nebylo provedeno. Žalobkyně měla recidivující uroinfekty. Ve zprávě je dále uvedeno, že sfinktery nelze posoudit spolehlivě, od operace je zaveden PMK (permanentní močový katetr). Stolice nebyla cca 12 dnů od operace, poté podání lactulozy, poslední týden spíše průjmovitá. Vzhledem ke klinickému nálezu byla žalobkyně dne 23. 12. 2016 po telefonické domluvě odeslána k neurologickému vyšetření a k CT bederní páteře na urgentní příjem FN [část obce] s výsledkem: absolutní stenóza L3-4 a tlak na kořen L5 vlevo, t. č. plně nevysvětlující obtíže žalobkyně. Neprokázána akutně ovlivnitelná strukturální komprese. Vzhledem k anamnéze vzniku v první době k vyloučení myelopatie doporučené doplnění MRI hrudní, bederní a křížové páteře, žalobkyně byla objednána na 15. 2. 2017. Na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] byl permanentní močový katetr žalobkyni vyjmut k verifikaci sfinkterových poruch, bylo zkoušeno čití při cévkování, žalobkyně udávala, že cévkování vnímá, po vyjmutí však močová retence, proto byl PMK opětovně zaveden. Během hospitalizace na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] došlo k postupnému zlepšení motoriky obou dolních končetin proximálně, ale žalobkyně neudělala ani krok. Vzhledem k nutnosti dlouhodobé péče byla žalobkyně přeložena do [příjmení] sanatoria [obec]. Ve zprávě je dále uvedeno, že příčinou chabé paraparézy je dle názoru lékařů [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] vysoce pravděpodobně komprese kořenů v místě kritické stenosy L3/4 vzniklá během anestezie; vzhledem k odstupu od vzniku neindikována a nezvažována dekomprese páteře.

32. Ze zprávy o neurologickém konziliu na FN [část obce], urgentním příjmu, ze dne 23. 12. 2016, soud zjistil, že bylo žádáno vyšetření z [anonymizováno] kliniky Malvazinky. Tři hodiny před vyšetřením byl žalobkyni vyjmut permanentní močový katetr, jednou měla od té doby únik moči, o kterém ví, udávala pálení při močení, udává, že na stolici nebyla od operace, únik stolice neguje. Udává křeče s bolestí po zevní straně pravé dolní končetiny, jiné bolesti neguje, neguje bolesti zad. Závěr konzilia je pooperačně rozvinutá paraparéza s převahou akrálně, iritace L5 vlevo, dle CT absolutní stenóza L3-4 a tlak na kořen L5 vlevo, t. č. plně nevysvětluje obtíže pacientky. Dle CT bederní páteře neprokázána akutně ovlivnitelná strukturální komprese. Vzhledem k anamnéze vzniku v prvé době k vyloučení myelopatie vhodné doplnění MRI hrudní a bederní páteře, dále observance eventuální močové retence, v případě zhoršování stavu (zejm. sfinkterové obtíže, zhoršování hybnosti) kontrola ihned.

33. Ze zprávy [nemocnice], radiodiagnostického oddělení, ze dne 15. 2. 2017 soud zjistil, že uvedeného dne proběhla magnetická rezonance hrudní a bederní páteře žalobkyně se závěrem: multietážová stenóza kanálu bederní páteře na podkladě komplexních degenerativních změn – zejména protruzí plotének kombinovaných s pokročilými spondylartrotickými změnami; dominuje nález v etáži L3/4, kde je durální vak komprimován až na 2x2 mm; dále je přítomna ventrolistéza L3 I. stupně.

34. Ze zprávy [anonymizováno] nemocnice v [část obce], neurochirurgické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a FN [část obce] ze dne 8. 3. 2017 soud zjistil, že žalobkyně byla na uvedené klinice hospitalizována od 23. 2. 2017 do 8. 3. 2017, byla přijata k operaci bederní páteře pro těžké multietážové stenosy L1/2, absolutní stenosy v segmentech L2/3, L3/4, foraminosa L4/5 sin. dle magnetické rezonance bederní páteře z 15. 2. 2017. Žalobkyně v uvedené době trpěla inkontinencí stolice, měla trvale zaveden permanentní močový katetr, zvládala sebeobsluhu v rámci lůžka, s dopomocí vertikalizována do vysokého chodítka. Pro nález stenos bylo indikováno operační řešení. Operace proběhla 27. 2. 2017, operační diagnóza: onemocnění lumbálních a meziobratlových plotének s radikulopatií, stenóza páteřního kanálu v oblasti bederní L2-4, kritická stenóza s minimálním lumen L3/4, rozvoj syndromu kaudy po spinálním bloku v prosinci 2016. Operační výkon byla dekomprese L2-4, laminektomie. Po výkonu byla žalobkyně hospitalizována ke stabilizaci stavu na JIP, zde průběh bez komplikací, 2. 3. 2017 přeložena na standardní oddělení, kde došlo k rozvoji respiračního infektu, byla podávána antibiotika, po domluvě byla přeložena na neurologickou kliniku [anonymizováno] [část obce] dne 8. 3. 2017.

35. Ze zprávy rehabilitačního ústavu [obec] ze dne 21. 8. 2017 soud zjistil, že zde byla žalobkyně hospitalizována 19. 7. 2017 až 22. 8. 2017. Poté byla žalobkyně předána do péče praktického lékaře a specialistů. Aktuálně měla žalobkyně zaveden permanentní močový katetr, byla doporučena jeho výměna jednou měsíčně a urologické kontroly. Žalobkyně během pobytu vyzkoušela nezbytné kompenzační pomůcky pro užívání v domácím prostředí, byl jí předepsán mechanický vozík, antidekubitní polštář, pojízdné toaletní křeslo. Vzhledem k inkontinenci stolice a moči měla žalobkyně nárok na předpis hygienických pomůcek. Byla jí diagnostikována mj. neurogenní dysfunkce močového měchýře a syndrom inkompletní léze kaudy na podkladě multietážových stenóz LS páteře, náhlý vznik po implantaci totální endoprotézy pravého kolenního kloubu.

36. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [část obce], III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN [část obce] ze dne 5. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně podstoupila uvedeného dne ambulantní vyšetření, ve zprávě je uvedeno, že žalobkyně je dlouhodobě vyšetřována pro průjmy se závěrem neurogenní střevo, přichází pro bolesti konečníku, stolici neudrží, moč derivována skrze permanentní močový katetr, inkontinenci stolice řeší plenou. Objednána k rektoskopickému vyšetření, diagnóza susp. rezistence v anu.

37. Ze zprávy ambulance [anonymizováno] v [část obce] ze dne 12. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se dostavila kvůli inkontinenci stolice po poranění páteře při zavádění epidurální anestézie, diagnóza inkontinence stolice. Indagace volně, volní kontrakce zcela chybí. Pacientka souhlasí se založením stomie.

38. Z propouštěcí zprávy [anonymizováno] nemocnice v [část obce] ze dne 29. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně byla hospitalizována na chirurgické klinice 2. LF UK a FN [část obce] od 21. 11. 2018 do 29. 11. 2018. Důvodem k přijetí bylo plánované vyvedení derivační kolostomie pro incontentio alvi, syndrom caudae. Dne 22. 11. 2018 byla provedena operace: sigmoideostomia axialis per laparoscopiam, adhesiolysis.

39. Z rozhodnutí čestné rady okresního sdružení lékařů [obec] lékařské komory v [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že uvedená čestná rada rozhodla, že MUDr. [jméno] [příjmení] se disciplinárně provinil tím, že dne 13. 12. 2016 nevěnoval náležitou pozornost upozornění pacientky, že neovládá dolní končetiny, nepomyslel na možnost rozvoje sy caudae equinae a nezajistil včasné konciliární vyšetření; závěr konciliárního vyšetření, byť již pozdě provedeného, nerespektoval a nezajistil doporučené přeložení pacientky na neurologické pracoviště k diagnostickému vyšetření; transfer provedl až o osm dní později a to na rehabilitační oddělení. Jmenovanému lékaři za uvedené disciplinární provinění bylo uloženo disciplinární opatření – důtka. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že MUDr. [jméno] [příjmení] se jednání čestné rady bez omluvy neúčastnil, ač byl včas pozván. Dále že čestná rada měla k dispozici odborný posudek odborné komise pro anestesiologii a resuscitaci vědecké rady ČLK a odborný posudek odborné komise pro neurologii vědecké rady ČLK, na základě kterých rozhodovala.

40. Z odborného posudku oborové komise pro anesteziologii a resuscitaci vědecké rady [obec] lékařské komory [číslo] 2018 ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, že podle odborného posudku došlo u žalobkyně bezprostředně po operačním výkonu k rozvoji syndromu kaudy. V posudku je uvedeno následující: Žalobkyně, jak vyplývá z její stížnosti, popisovala příznaky poměrně přesně. Z předložené dokumentace je zřejmé, že ošetřující lékaři nevěnovali stížnostem žalobkyně náležitou pozornost a na syndrom kaudy vůbec nepomysleli. V předložené dokumentaci žalované jsou značné formální chyby – viz zápis [anonymizováno] [příjmení] z 16. 12. 2016 – močení bez obtíží, když žalobkyně měla zaveden permanentní močový katetr. Anesteziologický záznam je neúplný a neobsahuje žádný zápis o opakovaných, neúspěšných pokusech o detekci subarachnoidálního prostoru. Postup lékaře nebyl, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, v daném případě v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy. Při rozvoji a zjištění potíží v pooperačním období lékaři stížnostem pacientky nevěnovali dostatečnou pozornost a nepomysleli na rozvoj syndromu caudae equinae. Dokumentace nebyla řádně vedena. Došlo k odbornému pochybení, když konziliární vyšetření a další pomocná vyšetření nebyla včas indikována, byla provedena se zpožděním, urgentní operační výkon nebyl indikován ani proveden. V důsledku pochybení nebyl zvolen odpovídající léčebný postup – urgentní operační výkon k uvolnění nervových kořenů v oblasti L4/L5. Důsledkem je trvalé neurologické postižení – chabá paraparéza dolních končetin se sfinkterovou poruchou v rámci syndromu kaudy při absolutní stenoze L1-4. Odborné pochybení je v přímé souvislosti s následnými zdravotními komplikacemi.

41. Z odborného posudku odborové komise pro neurologii vědecké rady [obec] lékařské komory [číslo] 2017 ze dne 19. 8. 2017 soud zjistil, že v posudku je uvedeno následující: Komise odborníků oborové rady pro neurologii se cítí kompetentní pro posouzení postupu anestezioložky MUDr. [jméno] [příjmení] a neuroložky MUDr. [jméno] [příjmení]. Zda byl postup ortopedického oddělení žalované lege artis by měla posoudit komise oborové rady pro chirurgii – ortopedii. V postupu neuroložky MUDr. [příjmení] byla pochybení zjištěna. Neupřesnila syndromologickou diagnózu syndromu caudae equinae. Její diagnóza je pouhým cizojazyčným pojmenováním laicky zjistitelného částečného ochrnutí dolních končetin. Pro rozlišení je rozhodující přítomnost poruch exkrečních funkcí. Zde lékařka zapsala„ sfinktery intaktní“, přičemž není jasné, jak toto zjistila, když pacientka měla zavedený permanentní močový katetr (proč?) a odchod stolice od operace nebyl zaznamenán. Dále nevyřešila rozpor mezi údaji od pacientky o akutním a údaji z lékařské dokumentace o postupném rozvoji paraparézy. Nedoporučila a nezajistila urgentní provedení absolutně indikovaného a v místě dostupného zobrazovacího vyšetření (CT nebo lépe MR). Doporučila diagnostické řešení ve spádovém neurologickém pracovišti, přičemž neuvedla jeho urgentnost a neověřila ani skutečnost, že žalovaná její doporučení prakticky ignorovala a pacientku přeložila teprve o osm dní později, a to na pracoviště rehabilitační. Je ovšem nutno dodat, že v dané době s pravděpodobností blížící se jistotě by bezchybný diagnostický postup neovlivnil nepříznivou prognózu zdravotního poškození žalobkyně. Také je třeba uvést, že okolnosti vzniku onemocnění byly zcela neobvyklé, v anamnéze chyběly pravidelné předchozí bederní páteřové obtíže a i bolest v oblasti bederní páteře s vyzařováním do dolních končetin aktuálně. K postupu ortopedického oddělení žalované – za jisté pochybení lze pokládat indikaci konziliárního neurologického vyšetření teprve dne 15. 12., když již dne 13. 12. bylo vysloveno oprávněné podezření na neurologickou komplikaci ve formě parézy peroneálního nervu vpravo a 14. 12. fyzioterapeut zaznamenal poruchu čití na obou dolních končetinách (přitom vědecká rada abstrahovala od tvrzení pacientky, že již 13. 12. informovala lékaře o necitlivosti celé dolní poloviny těla). Je ovšem třeba uvést, že ani v tomto případě není s přihlédnutím k nejisté době vzniku obrny (ve spánku) a k přístupu neurologické konziliářky možno s jistotou předpokládat, že by při optimální organizaci a dostupnosti potřebných vyšetřovacích a léčebných kapacit byla léčba poruchy úspěšná. Nesprávné bylo také nerespektování doporučení neuroložky přeložit pacientku na neurologické pracoviště. Za oprávněnou je třeba považovat stížnost žalobkyně na ošetřovatelskou péči, když na ortopedickém oddělení žalované nebylo po dobu 12 dní postaráno o odchod její stolice. V odborné rozvaze je uvedeno, že účinnou pomoc by bylo možno zajistit pouze při naprosto dokonalém postupu všech zúčastněných, a to ve formě urgentního neurologického konzilia ráno dne 13. 12., správného diagnostického závěru, okamžitého převozu k CT nebo MR vyšetření a urgentního převozu na nejbližší neurochirurgické pracoviště s bezodkladným provedením dekomprese kaudy.

42. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku 14 900 Kč MUDr. [příjmení] za znalecký posudek.

43. Z vyúčtování znalečného za posudek [číslo] soud zjistil, že MUDr. [příjmení] si za svůj posudek účtoval celkem částku 14 900 Kč, tj. 350 Kč za hodinu, a to za studium zdravotnické dokumentace 18 hod, za jednání s poškozenou a objednatelem 2 hod, za klinické vyšetření poškozené v jejím bydlišti 4 hod a za koncepci a zpracování znaleckého posudku 18 hod.

44. Z potvrzení o transakcích provedených platební kartou soud zjistil, že dne 1. 10. 2018 byla uhrazena částka 15 000 Kč na účet [bankovní účet].

45. Z likvidace MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalec [příjmení]. [příjmení] si za vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví pro žalobkyni jako pacientku vyúčtoval částku 15 000 Kč.

46. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu, soud zjistil, že uvedený úřad přiznal žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od května 2017 (rozhodnutí ze dne 1. 12. 2017, č. j. 12307/2017/AAM).

47. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednaly o smíru, ke smíru však nedošlo (dopis uplatnění nároku ze dne 30. 10. 2018, e-mail od [jméno] [příjmení] ze dne 13. 12. 2018, e-maily od [jméno] [příjmení] ze dne 20. 2. 2019, 31. 1. 2019, e-maily od [jméno] [příjmení] ze dne 23. 2. 2019 a ze dne 16. 4. 2019).

48. Ze znaleckého výslechu MUDr. [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, a z výslechu tohoto znalce soud zjistil, že žalobkyně se v interiéru pohybuje na mechanickém vozíku, jinak po bytě se skládacím chodítkem, o které se pevně opírá oběma rukama a je značně nestabilní. V exteriéru se pohybuje o francouzských berlích, což denně trénuje na chodbě paneláku, o berlích a s peoneální páskou na pravé dolní končetině ujde cca 30 metrů, pak si musí odpočinout, chůze je značně pomalá, šouravá, čapí. Na berlích je velmi nestabilní, podmínkou chůze je rovný a hladký povrch, do kopce z kopce a v nerovném terénu není chůze schopná. S dopomocí usedne do osobního automobilu, s výraznou dopomocí z něj vystoupí. Přesuny z vyvýšeného lůžka na vozík zvládá sama, stejně tak na WC, koupelnový a toaletní vozík, vše ale trvá dlouho. Močení neovládá, jen minimálně cítí, sama se cévkuje, občas dojde k automatickému vyprázdnění měchýře. Stolice odchází přes stomii, jejíž obsluhu jako bývalá zdravotní sestra zvládá. Občas zbytková sekrece s konečníku, asistovaně vyprazdňuje s čípkem. Bolesti nyní nemá, občas parestesie a křeče obou dolních končetin, více pravé. Silné bolesti páteře řešila neurochirurgická operace, úporné bolesti konečníku a trvalé bolesti břicha při průjmech do značné míry vyřešila stomie. Zásadní psychické potíže nemá, v prvním období v nemocnicích brala antidepresiva. Má občasné pocity křivdy, je jí líto ztracených aktivit, např. že nemůže jako dřív doprovázet vnučku na parkurové závody, což byla dříve velmi frekventovaná aktivita. Nemůže navštěvovat kulturní zařízení, vlastně je jen doma. Je věřící, praktikující katolička, nyní se do kostela nedostane, nepoklekne, nemůže tak jako dřív udržovat společenské vztahy se známými, cítí společenskou vyřazenost. Bojí se budoucnosti, o vše se nyní stará manžel, ten má ale 82 let, špatně chodí o dvou francouzských berlích.

49. Bolestné za rok 2016 znalec ocenil 462 body, bolestné za rok 2017 125 body, bolestné za rok 2018 250 body, tj. celkem za uvedené roky na částku 230 522 Kč. Ztížení společenského uplatnění znalec po snížení o 20 % pro věk pacientky ohodnotil částkou 2 363 395 Kč.

50. Ve znaleckém posudku MUDr. [anonymizováno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví anesteziologie, resuscitace, intenzivní medicína, ze dne 23. 9. 2018 je uvedeno, že po operaci žalobkyně dne 12. 12. 2016 nebyla provedena veškerá dostupná zobrazovací a klinická vyšetření za účelem odhalení příčiny zhoršeného neurologického stavu pacientky. Příčinou současného zdravotního stavu žalobkyně je podle znalce vznik syndromu inkompletní léze kaudy jako následek dekompenzace chronických multietážových stenoz LS páteře, absolutní stenózy páteřního kanálu v oblasti bederní páteře a kritické stenózy L3/4 s minimální lumen. Ten vznikl během polohování pacientky a po neúspěšných pokusech o detekci spinálního prostoru při snaze o provedení spinální anestezie dne 12. 12. 2016 k operačnímu výkonu TEP pravého kolene. Znalec uvádí, že hodnotí jako postup non lege artis neprovedení akutních vyšetření (neurologického vyšetření, CT nebo MMR, neurochirurgického vyšetření) po vzniku pooperačních neurologických obtíží. Provedení těchto vyšetření mělo vyloučit vznik páteřního hematomu. Včasný nález kritických stenóz by jistě vedl ke změně managementu léčby a nedošlo by tak k další progresi neurologického postižení a invalidizaci pacientky. Při sebemenších náznacích nebo rozvoji neurologických komplikací po provedení nebo pokusu o subarchanoidální znecitlivění je třeba neprodleně provést konziliární neurologické vyšetření a CT vyšetření s myelografií nebo vyšetření magnetickou rezonancí inkriminované oblasti k vyloučení akutního páteřního krvácení nebo myelopatie. Výsledek zobrazovacího vyšetření je nutné konzultovat s neurochirurgem. V případě žalobkyně bylo neurologické vyšetření provedeno opožděně, navíc nebylo provedeno doporučení lékařky (překlad na spádové neurologické pracoviště k dovyšetření). Šlo o špatný postup.

51. Ve znaleckém posudku [příjmení]. [jméno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, ze dne 10. 3. 2019, je uvedeno, že opakovaným neúspěšným pokusem o zavedení jehly do epidurálního prostoru žalobkyně mohlo dojít ke krvácivé komplikaci, nejspíše ke krvácení do prostoru nad tvrdou plenou – tato komplikace by se ale projevila okamžitým těžkým neurologickým deficitem, a to u žalobkyně nenastalo. Zhoršování zdravotního stavu žalobkyně se vyvíjelo relativně zvolna, žalobkyně byla bez bolestí, svalové oslabení dolních končetin bylo především akrálně, poruchy močení a stolice se rozvinuly až cca po šesti týdnech. Postup žalované, kdy neurologická komplikace byla zjištěna už první pooperační den, třetí pooperační den bylo provedeno neurologické konzilium, po osmi dnech byla žalobkyně přeložena na specializované neurologické pracoviště, je nutno hodnoti„ ex ante“ a nelze ho považovat za chybný. Ani po neurologickém konziliu dne 23. 12. 2016 ve FN [část obce] nebyl stav žalobkyně hodnocen jako akutní, byla opět doporučena konzervativní léčba. K dotazu, jestli časový odstup mezi neurologickým vyšetřením s CT vyšetřením a MRI vyšetřením standardní, jestli měl tento časový odstup vliv na zdravotní stav pacientky, je ve znaleckém posudku uvedeno, že vyšetření CT a MRI jsou často zneužívána, a to z důvodu nezkušenosti indikujících lékařů, alibismu, apod. Termíny vyšetření jsou potom nepřiměřeně dlouhé, což je obecný problém. Tento dlouhý časový odstup neurologického koncilia a vyšetření MR mohl mít negativní vliv na zdravotní stav pacientky. Významným údajem bylo, že žalobkyně neměla bolesti a funkce mikce a stolice byla intaktní. Údaj, že žalobkyně byla bez bolestí, není zcela v souladu s uváděnou diagnózou syndromu kaudy. Pro tuto diagnózu je právě silná bolest typická. Bohužel nikým nebylo vysloveno podezření na možné postižení vlastního konce míchy, míšního kónu, kdy právě bez bolesti vzniká paréza a poruchy mikce a stolice.

52. Znalec [příjmení] [příjmení] při výslechu dne 26. 2. 2020 uvedl, že podle jeho názoru se v případě žalobkyně nejednalo o syndrom kaudy, ale o poměrně vzácný syndrom míšního epikonu a konu. U syndromu kaudy jsou typické bolesti a sfinkterové obtíže, u syndromu míšního epikonu a konu bolesti nejsou a zpočátku nejsou sfinkterové projevy. Znalec vycházel z toho, že žalobkyně neměla sfinkterové obtíže, protože je to uvedeno ve zprávě neuroložky; předpokládal, že po operaci byl permanentní močový katetr žalobkyni vyjmut. Správně by v dokumentaci mělo být uvedeno, pokud byl permanentní močový katetr vyjmut. V prvních dnech po operaci, pokud pacientka neměla nucení na stolici, tak nebylo možné posoudit, jak fungují svěrače ohledně stolice. K dotazu, zda se jedná o pochybení, když první pooperační den pacientka nemohla přitáhnout špičku nohy, ale až třetí pooperační den proběhlo neurologické konzilium, uvedl, že ano, problém to byl. Domnívá se, že ortoped měl hned první pooperační den požádat o neurologické konzilium. I kdyby ale neurolog požádal o konzilium hned první pooperační den, na věci by to nic neměnilo, neboť žalobkyně byla vedena pod špatnými diagnózami. I kdyby neuroložka žalobkyni první pooperační den viděla, tak by podle známých příznaků stejně nemohla stanovit správnou diagnózu – nebyly bolesti ani sfinkterové obtíže. V případě, že by se jednalo o ideální situaci, tak by samozřejmě ke stanovení diagnózy došlo, ale reálně to podle znalce možné nebylo, ani kdyby se jednalo o zkušeného neurologa. V případě syndromu míšního epikonu a konu je potřeba také rychle konat, ale je to možné pouze v případě rychlého určení diagnózy, což se v akutním období málokdy podaří. K tomu znalec vysvětloval, že diagnózu syndromu míšního epikonu a konu lze v akutní fázi odhalit pouze v ideálním případě – tím myslí pokud by šlo o lékaře, který se s touto diagnózou už v minulosti setkal. Pokud by šlo o zařízení s CT a MR, pravděpodobnost odhalení správné diagnózy by se zvyšovala. Pokud by neurolog viděl, že pacientka je bez bolesti, nemá sfinkterové obtíže a postupně se rozvíjejí potíže s pohybem, mělo by ho napadnout, o jaký syndrom se jedná, mělo by ho to napadnout časem – znalec však nebyl schopen říci, kdy přesně, po jaké době; je podle něj třeba vzít v úvahu, že lékař v okresní nemocnici se s takto vzácnou diagnózou nemusí setkat celý život. Podle znalce je těžké říci, do kdy přesně by bylo třeba obtíže řešit a pacientku operovat tak, aby to zabránilo rozvoji obtíží, myslí si, že kdyby došlo k operaci cca do dvou týdnů, tak se potíže mohly rozvinout mnohem méně. K tomu, že neuroložka doporučila překlad na neurologické pracoviště, ale k překladu došlo až cca za osm dní a na rehabilitační kliniku, uvedl, že šlo o pochybení. Při kompresi míchy a jejím řešení platí pro pacienta, že čím dříve se to řeší, tím lépe. Kompresi míchy lze odhalit při MR. Jasná časová hranice, při které není možné kompresi míchy zabránit, není. U obou diagnóz je třeba jednat urgentně, jakmile je zjištěna diagnóza Syndrom kaudy bez bolestí být nemůže, i kdyby měla žalobkyně analgetika, křičela by bolestí. Znalec není schopen říct, ve které době měla být žalobkyni indikována akutní magnetická rezonance, první pooperační den nemohli lékaři potřebu akutní MR poznat. Kdyby žalobkyně byla hospitalizována na neurologii v [část obce], měla by MR vyšetření nejpozději do týdne, neboť„ vlastní“ pacienti mají vždy lepší péči, než ambulanti, takto ji neurolog z FN [část obce] viděl 30 minut a nebyl schopen vše správně posoudit. Podle znalce měli lékaři po doporučení MUDr. [příjmení] k překladu zavolat na příslušné neurologické pracoviště a dohodnout se, kdy musí překlad proběhnout, aby k němu došlo včas. Znalec [příjmení] [příjmení] se podle něj jako anesteziolog nemůže k věci kvalifikovaně vyjádřit, a to ani v otázce, zda mělo být provedeno konzilium s neurochirurgem, které neindikoval ani neurolog v [část obce].

53. Znalec [příjmení] [příjmení] při výslechu dne 26. 2. 2020 uvedl, že když došlo k pooperačním obtížím, měl být anesteziolog vyzván, aby se k nim vyjádřil. Ortoped měl proto primárně volat ke konzultaci anesteziologa, který by přizval neurologa a objednalo by se akutní CT, jehož výsledek by potom byl konzultován s neurochirurgem - konzultace s neurochirurgem je uvedena i ve zprávě FN [část obce] z 23. 12. 2016. Nález 13. 12. 2016 nebyl nijak dramatický, ale přesto mělo ten den proběhnout akutní CT, pokud možno akutní MR a konzultace s neurochirurgem. Toto vše mělo proběhnout, právě proto, že diagnóza nemusela být zatím známá. Jakmile se po operaci vyskytne nějaký neurologický deficit, může velmi rychle dojít k výraznému zhoršení, což se v případě žalobkyně stalo. Znalec se domnívá, že kdyby se 13. 12. 2016 postupovalo tak, jak uvedl, dalo se rozvoji obtíží u pacientky zabránit, a to i vzhledem k tomu, jak se rozvíjely postupně. Včasná dekomprese by měla velký úspěch a nerozvinuly by se ani sfinkterové obtíže. Do lékařské dokumentace se standardně píše, že byl vyjmut permanentní močový katetr. Vzhledem k informacím v dokumentaci se domnívá a vycházel z toho, že žalobkyně měla permanentní močový katetr po celou dobu od operace až do přeložení na [anonymizováno]. Informace o stolici měla být v závěrečné sesterské zprávě, kterou nemáme. Nedokáže vysvětlit, proč se diagnóza MUDr. [jméno] liší, nicméně na str. 20 posudku MUDr. [anonymizováno] (ve zprávě o magnetické rezonanci páteře) není zmínka o poškození míchy dne 15. 2. 2017 (syndrom míšního epikonu a konu přitom je utlačení samotné míchy – srov. vyjádření MUDr. [jméno]). Na postupu lékařů by každopádně ani odlišná diagnóza nic neměnila, měli provést potřebná vyšetření a konzultovat věc s neurochirurgem. Klinické projevy syndromu kaudy mohou být variabilní a u každého trochu jiné, ani bolesti se nemusí vyskytovat vždy. V případě žalobkyně i v době vyšetření MUDr. [příjmení], kdyby po něm proběhla včasná operace, mohl být rozvoj neurologického deficitu minimální, to, co ještě v té době nebylo postiženo, by se uchránilo. Při operaci v únoru 2017 už bylo pozdě, aby se něco zlepšilo. Na začátku těsně po operaci TEP se mělo každopádně jednat rychle, ať už šlo o syndrom míšního konu či epikonu, nebo syndrom kaudy.

54. Pokud se týká postupu žalované při péči o žalobkyni první pooperační den, oba znalci, kteří se k dané otázce v řízení vyjadřovali, se shodli na tom, že hned první pooperační den, tedy dne 13. 12. 2012, měl ortoped, vzhledem k obtížím, které se projevily u žalované, požádat o neurologické konzilium (oba znalci to uvedli u výslechu dne 26. 2. 2020). Soud tedy má za prokázané, že při náležité odborné péči měla žalovaná zajistit žalobkyni neurologické konzilium dne 13. 12. 2012.

55. K otázce, zda by včas provedené neurologické konzilium mohlo zabránit obtížím pacientky, znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že ano, včasné konzilium a včasné provedení akutních vyšetření by vedlo ke změně managementu léčby a nedošlo by tak k další progresi neurologického postižení a invalidizaci pacientky; rozvoji obtíží u pacientky se dalo zabránit. I v době vyšetření MUDr. [příjmení] (15. 12. 2016), kdyby proběhla včasná operace, mohl být rozvoj neurologického deficitu minimální, to, co ještě v té době nebylo postiženo, by se uchránilo.

56. Znalec [příjmení] [příjmení] se k uvedené otázce vyjadřoval méně jednoznačně, u výslechu uvedl, že i kdyby bylo o konzilium požádáno první pooperační den, na věci by to nic nezměnilo, protože žalobkyně byla vedena pod špatnými diagnózami; i kdyby neuroložka viděla žalobkyni první pooperační den, tak by podle známých příznaků nemohla stanovit správnou diagnózu, neboť žalobkyně neměla bolesti ani problémy se sfinktery. V ideální situaci by ale podle MUDr. [jméno] ke stanovení správné diagnózy došlo – to MUDr. [příjmení] vysvětloval tak, že by muselo jít o velmi zkušeného lékaře, který se již v minulosti setkal s diagnózou syndromu míšního epikonu či konu; pravděpodobnost odhalení správné diagnózy by se zvyšovala v lékařském zařízení, které samo disponuje CT a MR. Dále MUDr. [příjmení] uváděl, že po nějaké době trvání příznaků žalobkyně by ke stanovení správné diagnózy dojít mělo, nebyl však schopen určit, po jaké době. Přitom kdyby došlo k operaci do cca dvou týdnů, pak by se obtíže u žalobkyně mohly podle MUDr. [jméno] rozvinout mnohem méně. Dále MUDr. [příjmení] uváděl, že kdyby byla žalobkyně hospitalizována na neurologii v [část obce], měla by vyšetření magnetickou rezonancí nejpozději do týdne, a že pacientka měla být přeložena na neurologii a tam by lékaři vyšetření magnetickou rezonancí indikovali.

57. Za uvedeného stavu soud učinil závěr, že včas provedené neurologické konzilium mohlo rozvoji obtíží u žalobkyně zabránit. MUDr. [příjmení] v tomto směru vypovídal jednoznačně. MUDr. [příjmení] při posouzení této otázky vycházel ze špatné informace – že žalobkyně neměla sfinkterové obtíže (právě tím přitom MUDr. [příjmení] mj. vysvětloval, proč žalobkyni bylo obtížné při neurologickém konziliu správně diagnostikovat). Uvedené ale nebyla pravda, resp. nebylo možné zjistit, zda žalobkyně měla sfinkterové obtíže, když měla od operace zavedený močový katetr a nebyla na stolici. Vyjmutí močového katetru za účelem zjištění obtíží s močením (které později za tímto účelem proběhlo dne 23. 12. 2016 při převzetí žalobkyně na [anonymizováno] kliniku [anonymizováno]) přitom žalovaná těsně po operaci při vzniku prvních obtíží u žalobkyně neprovedla. Dále i MUDr. [příjmení] připustil, že kdyby žalobkyně byla hospitalizována na neurologii (kam měla být při správném postupu žalované přeložena), došlo by u ní nejpozději do týdne k vyšetření magnetickou rezonancí, po kterém by byla stanovena správná diagnóza – sám MUDr. [příjmení] přitom uvedl, že operace do cca dvou týdnů by rozvoji obtíží žalobkyně z velké části zamezila.

58. Uvedený závěr soudu podporují i závěry odborného posudku oborové komise pro anesteziologii a resuscitaci vědecké rady [obec] lékařské komory. V něm je uvedeno, že došlo k odbornému pochybení, když konziliární vyšetření a další pomocná vyšetření nebyla včas indikována, byla provedena se zpožděním, urgentní operační výkon nebyl indikován ani proveden; v důsledku pochybení nebyl zvolen odpovídající léčebný postup – urgentní operační výkon; důsledkem je trvalé neurologické postižení – chabá paraparéza dolních končetin se sfinkterovou poruchou v rámci syndromu kaudy při absolutní stenoze L1-4; odborné pochybení je v přímé souvislosti s následnými zdravotními komplikacemi.

59. S uvedeným je v souladu rovněž závěr odborného posudku odborové komise pro neurologii vědecké rady [obec] lékařské komory, kde se uvádí, že účinnou pomoc by bylo možno zajistit při naprosto dokonalém přístupu všech zúčastněných. Dále je ale v posudku uvedeno, že ani kdyby bylo neurologické konzilium indikováno dříve (než dne 15. 12. 2016), není možné s přihlédnutím k nejisté době vzniku obrny (ve spánku) a k přístupu neurologické konziliářky (!) s jistotou předpokládat, že by při optimální organizaci a dostupnosti potřebných vyšetřovacích a léčebných kapacit byla léčba poruchy úspěšná. K tomu soud uvádí, že jednak není třeba vědět s naprostou„ stoprocentní“ jistotou, že by optimální postup lékařů rozvoji obtíží zabránil (neboť úplné jistoty při posuzování takovýchto hypotetických otázek je prakticky nemožné dosáhnout – k tomu srov. bod 97 odůvodnění tohoto rozsudku), jednak odborný posudek bere v úvahu, že by mohlo dojít ke špatnému postupu neurologické konziliářky – další pochybení na straně jiného subjektu, než žalované, je však otázkou jinou, otázkou spoluodpovědnosti, se kterou se soud vypořádává dále v bodech [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku, na tomto místě pouze řeší, zda by včasné neurologické konzilium, na kterém by bylo postupováno lege artis, zabránilo obtížím žalobkyně.

60. Soud podotýká, že oba posudky vědeckých rad ČLK hodnotil pouze jako listinné důkazy, nejednalo se o znalecké posudky ve smyslu § 127 a § 127a o. s. ř. Soud k těmto posudkům přihlédl pouze podpůrně při hodnocení závěrů znaleckého posouzení MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [jméno].

61. Soud tedy vyšel z výpovědí obou znalců, přihlédl podpůrně k oběma posudkům vědeckých rad ČLK a učinil závěr, že včas provedené neurologické konzilium mohlo rozvoji obtíží u žalobkyně zabránit, a to přinejmenším z velké části.

62. Závěry znalců se rozchází v otázce, zda se u žalobkyně po operaci dne 12. 12. 2016 rozvinul syndrom kaudy, nebo syndrom míšního konu či epikonu. MUDr. [příjmení] dospěl k závěru, že se u žalobkyně rozvinul syndrom kaudy, ke stejnému závěru dospěli i odborníci oborové komise pro anesteziologii a resuscitaci, rovněž posudek oborové komise pro neurologii bez jakýchkoliv pochybností pracuje s uvedenou diagnózou, tato diagnóza se objevuje rovněž ve zprávách ve zdravotnické dokumentaci (překladová zpráva FN v [část obce], neurochirurgické kliniky dětí a dospělých, z 8. 3. 2017, propouštěcí zpráva FN v [část obce], chirurgické kliniky, z 29. 11. 2018) . MUDr. [příjmení] dospěl k závěru, že se u žalobkyně jednalo o syndrom míšního konu nebo epikonu.

63. Soud za zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že není třeba zjišťovat, jaká byla přesná diagnóza žalobkyně, neboť by to vedlo pouze ke zbytečnému prodlužování a prodražování řízení. Oba znalci se shodli, že vzhledem k příznakům žalobkyně mělo neurologické konzilium proběhnout první pooperační den. Zároveň má soud za prokázané, že včasné konzilium by vedlo k indikaci dalších potřebných vyšetření a následně k operaci žalobkyně.

64. Z vyjádření MUDr. [jméno] pak plyne, že pokud měla žalobkyně diagnózu, kterou stanovil on, tedy syndrom míšního konu nebo epikonu, pak by rozvoji většiny jejích obtíží zabránila operace provedená cca do dvou týdnů. To je přitom ještě déle, než kdyby žalobkyně trpěla syndromem kaudy (v takovém případě by rozvoji obtíží zabránila pouze ještě včasnější operace, jak vyplývá mj. z posudku oborové komise pro neurologii).

65. I kdyby tedy žalobkyně byla vedena pod špatnými diagnózami, jak uvádí MUDr. [příjmení] (tedy pod diagnózou syndromu kaudy namísto syndromu míšního konu či epikonu), vedlo by neurologické konzilium k postupu, který by vyústil, za předpokladu, že by všichni zúčastnění lékaři postupovali lege artis, ve včasnou operaci žalobkyně a v zabránění rozvoji jejích obtíží. Přesné stanovení diagnózy žalobkyně tedy podle soudu není nutné.

66. Návrh na provedení důkazu výslechem svědka pana [jméno] [příjmení] a výslechem žalobkyně soud zamítl. V řízení byla dostatečně prokázána tvrzení žalobkyně o bolestech, které vytrpěla, a i o ztížení jejího společenského uplatnění. Tvrzení žalobkyně o další nemajetkové újmě nebylo třeba prokazovat, neboť ani kdyby byla prokázána, nebylo možné na jejich podkladě přiznat žalobkyni náhradu (k tomu srov. bod [číslo] odůvodnění). Ani svědka pana [jméno] [příjmení] nebylo třeba vyslýchat, neboť o něm platí totéž, co o výslechu žalobkyně, kromě toho v řízení byl dostatečně prokázán průběh pooperační péče žalované o žalobkyni, ke kterému byl výslech tohoto svědka rovněž navrhován.

67. Soud nevyhověl ani návrhu žalované na vypracování revizního znaleckého posudku. Pro uvedené nebyl důvod, když relevantní odborné otázky a relevantní rozpory ve znaleckých posudcích byly dostatečně objasněny a vysvětleny výslechem znalců podle § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř. (k tomu viz body [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku).

68. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

69. Žalobkyně byla dne 11. 12. 2016 hospitalizována u žalované za účelem plánované operace – totální endoprotézy (TEP) pravého kolene. Operace proběhla na klinice žalované dne 12. 12. 2016. Den po operaci, 13. 12. 2016 žalobkyně nezvládla přitáhnout špičku na pravé dolní končetině a udávala sníženou citlivost prstů. Dne 14. 12. 2016 u žalobkyně uvedený stav trval. Dne 15. 12. 2016 se u žalobkyně vyskytovala na pravé noze paresa, vlevo obleněná hybnost TC skloubení (hlezenního kloubu). Uvedeného dne byla žalobkyně vyšetřena na neurologickém oddělení [anonymizováno] nemocnice [právnická osoba], nemocnice [územní celek], kde byl MUDr. [příjmení] doporučen překlad na spádové neurologické pracoviště k dovyšetření. K překladu na spádové neurologické pracoviště však nedošlo. Žalobkyně měla od operace až do 23. 12. 2016 zaveden permanentní močový katetr a na stolici v uvedené době nebyla.

70. Dne 23. 12. 2016 byla žalobkyně přeložena od žalované na [anonymizováno] kliniku [anonymizováno]. V té době měla periferní hemiparesu obou dolních končetin, parestezii obou dolních končetin více akrálně a poruchu [příjmení] čití. Žalobkyně byla z [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] ihned dne 23. 12. 2016 po telefonické domluvě odeslána k neurologickému vyšetření a k CT bederní páteře na urgentní příjem [anonymizováno] [část obce] s výsledkem: absolutní stenóza L3-4 a tlak na kořen L5 vlevo. Při vyšetření ve FN [část obce] uvedla žalobkyně, že má křeče s bolestí po zevní straně pravé nohy. Dne 23. 12. 2016 byl žalobkyni na rehabilitační klinice vyjmut permanentní močový katetr, do tří hodin poté měla jeden únik moči, o kterém věděla, udávala pálení při močení, docházelo k retenci moči, proto jí byl permanentní močový katetr poté opět zaveden.

71. Při hospitalizaci na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] došlo k částečnému zlepšení motoriky žalobkyně, stále nebyla schopna udělat ani krok, vzhledem k nutnosti dlouhodobé péče byla žalobkyně dne 24. 1. 2017 přeložena do [příjmení] sanatoria [obec].

72. Od 23. 2. 2017 do 8. 3. 2017 byla žalobkyně hospitalizována ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce] na neurochirurgické klinice, kam byla přijata k operaci bederní páteře pro těžké multietážové stenozy. Žalobkyně v uvedené době trpěla inkontinencí stolice, měla trvale zaveden permanentní močový katetr, zvládala sebeobsluhu v rámci lůžka, s dopomocí byla vertikalizována do vysokého chodítka. Operace bederní páteře proběhla 27. 2. 2017. Po operaci došlo u žalobkyně k rozvoji respirační infekce, 8. 3. 2017 byla přeložena na neurologickou kliniku [anonymizováno] [část obce].

73. V době od 19. 7. 2017 do 22. 8. 2017 byla žalobkyně hospitalizována v [anonymizováno] ústavu [obec].

74. Žalobkyně měla po operaci kolene dlouhodobě problémy s průjmy, neurogenní střevo, bolesti konečníku, neudržela stolici. V době od 21. 11. 2018 do 29. 11. 2018 byla žalobkyně hospitalizována na chirurgické klinice [anonymizováno] nemocnice v [část obce], dne 22. 11. 2018 jí byla vzhledem k uvedeným obtížím provedena plánovaná operace - vyvedení derivační kolostomie.

75. V současné době má žalobkyně značně sníženou pohyblivost, pohybuje se na vozíčku nebo s velkými obtížemi a pomalu v chodítku či o francouzských berlích, má vyvedenou stomii (vyvedení střeva na povrch těla) a neovládá močové svěrače, musí se sama pravidelně cévkovat. Podrobněji je současný stav žalobkyně popsán výše v bodě 48 odůvodnění tohoto rozsudku.

76. Soud dospěl k závěru, že při náležité odborné péči měla žalovaná zajistit žalobkyni neurologické konzilium dne 13. 12. 2012. Včas provedené neurologické konzilium mohlo rozvoji obtíží u žalobkyně zabránit 77. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

78. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

79. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za újmu na zdraví je porušení povinnosti stanovené zákonem, zásah do absolutního práva poškozeného, vznik újmy na zdraví, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a zákonem presumované (předpokládané) zavinění.

80. K porušení právní povinnosti 81. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat) a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003). Zdravotníci jsou tak obecně povinni dostát svým závazkům vyplývajícím pro ně z čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (uveřejněné pod č. 96/2001 Sb. m. s.), který stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Stejně tak jsou povinni dostát požadavkům kladeným na ně § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdravotnických službách“) podle kterého:„ Zdravotnický pracovník je povinen a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta a na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy (…) c) plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy.“ Dále jsou lékaři povinni chovat se dle etického kodexu [obec] lékařské komory, kdy podle § 2„ Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy, a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější“ a dle § 3„ lékař vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.“ Uvedené požadavky na zdravotnické pracovníky ve vztahu k péči o pacienta de facto shrnuje zákon o zdravotnických službách, který v § 28 odst. 2 zakládá právo pacienta na zdravotní péči na náležité odborné úrovni, přičemž dle § 4 odst. 5 se náležitou odbornou úrovní rozumí„ poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“ (dále též jen postup„ lege artis“).

82. V daném případě má soud z provedených důkazů za prokázané, že zdravotníci žalované v pooperační péči o žalobkyni nepostupovali lege artis. Postup non lege artis soud spatřuje v nevyužití dostupných a účinných metod při péči o žalobkyni. Ze znaleckých posudků a výslechu znalců [příjmení] [jméno] a MUDr. [jméno] je najisto postaveno, že standardním postupem podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů v případě, kdy se u žalobkyně dne 13. 12. 2016 vyskytly pooperační potíže, by bylo ještě ten den zajistit neurologické konzilium (viz výše zejm. bod 54, body [číslo] odůvodnění).

83. Soud shledal žalovanou odpovědnou za porušení postupu při určení diagnózy tím, že lékaři žalované bezdůvodně nevyužili možnosti vyžádat si první pooperační den neurologické konzilium k posouzení příčin obtíží žalobkyně po operaci kolene.

84. Za postup non lege artis tak soud považuje zanedbání diagnostické péče (přičemž vyšetření, tedy i konziliární vyšetření, lze považovat za diagnostickou péči), jejímž účelem je především zjišťování zdravotního stavu pacienta a dalších okolností majících vliv na jeho zdravotní stav (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 219/2005, 4 Tdo 436/2012-45, 6 Tdo 353/2012-55).

85. K postupu lege artis 86. Za postup lege artis se považuje postup v souladu s definovanou náležitou odbornou úrovní § 4 odst. 5 zákona o zdravotnických službách, tj. postup podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Zodpovězení otázky, zda v konkrétním posuzovaném případě šlo o postup lege artis, přísluší soudu, znalecké posudky jsou jen skutkovým podkladem pro takový právní závěr. Soud proto nepřejímal bez dalšího závěry znaleckých posudků o otázce, zda se v posuzovaném případě jednalo o postup lege artis, ze závěrů znaleckých posudků však při posuzování této otázky vycházel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012).

87. Otázka, co je uznávaný postup nebo aktuální stav vědy, není z důvodu neustálého vývoje poznání záměrně právně specifikována, proto není ani jednoznačně právně určeno, jaký konkrétní postup je v konkrétní situaci lege artis. Uznávanými medicínskými postupy je třeba rozumět ne jen postupy mající charakter právních norem, nýbrž i metody, které jsou pro daný případ doporučovány (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 353/2012-55).

88. Nejvyšší soud rovněž ve zmíněném rozhodnutí stanovil obecně dvě kritéria, která musí splňovat preventivní, diagnostický nebo terapeutický postup, aby byl uznán jako postup lege artis - jde o odborně medicínsky uznávaný (tedy ověřený nebo osvědčený) postup, jehož účinnost, resp. účelnost a důvodnost se všeobecně, nebo alespoň převážně, přijímá, - je v souladu s aktuálním stavem vědy, s dosaženou nejvyšší úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování zdravotní péče.

89. Soud dospěl k závěru, že lékaři nepostupovali lege artis, když bezdůvodně nevyužili možnost požádat o neurologické konzilium první pooperační den.

90. K příčinné souvislosti 91. Příčinná souvislost jako předpoklad odpovědnosti za škodu je dána, pokud protiprávní úkon je vyvolávajícím činitelem (příčinou) poškození zdraví. Jinými slovy, k následku (poškození zdraví) by nedošlo, nebýt příčiny (teorie conditio sine qua non). Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez níž by škodný následek nevznikl; nemusí přitom jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, a to o příčinu podstatnou. Příčinná souvislost je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí i obecné zkušenosti, resp. poznatků, adekvátním důsledkem protiprávního úkonu či škodní události (teorie adekvátní příčinné souvislosti).

92. V případě žalobkyně soud na podkladě skutkových zjištění, vycházejících zejména ze závěrů znaleckého zkoumání, posoudil příčinnou souvislost následovně: Pokud by žalovaná neporušila svou zákonnou povinnost poskytnout žalobkyni péči na náležité úrovni, tj. využila by včas dostupné neurologické konzilium, zjistila by, že pro určení správné diagnózy žalobkyně je třeba provést další vyšetření (CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí); při uvedených vyšetřeních by pak bylo zjištěno (případně ještě po konzultaci s neurochirurgem), že je nutné žalobkyni akutně operovat. Bylo by tak možné včasnou operací odvrátit poškození zdraví žalobkyně (k uvedenému srov. závěry v bodech [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku).

93. Jak je vysvětleno výše, závěr o tom, že bylo možné včas indikovat potřebnou operaci, která by u žalobkyně zabránila rozvoji obtíží, vyplývá z obou znaleckých posudků, MUDr. [anonymizováno] i MUDr. [jméno]. Ačkoliv se znalci neshodli na stanovení přesné diagnózy žalobkyně, v případě obou diagnóz (syndromu kaudy či syndromu míšního konu či epikonu) bylo možné při bezchybném postupu všech zúčastněných lékařů indikovat a provést včasnou operaci (body [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku).

94. Uvedený závěr učinil soud při vědomí toho, že jestliže měla žalobkyně po operaci totální endoprotézy kolene syndrom kaudy, pak by k odvrácení zdravotních následků žalobkyně byl nutný bezchybný postup všech zúčastněných, tj. včasné neurologické konzilium, včasná operace zřejmě ještě týž den (jak je uvedeno v odborném posudku odborné komise pro neurologii vědecké rady ČLK). Jiný než včasný a bezchybný postup totiž není možné od zúčastněných lékařů požadovat.

95. Jestliže by měla žalobkyně syndrom míšního konu nebo epikonu, jak se domnívá MUDr. [příjmení], pak by podle tohoto znalce postačovalo provést operaci cca do dvou týdnů od vzniku syndromu, k čemuž by při správném postupu žalované (přeložení na neurologické pracoviště na základě neurologického konzilia) rovněž muselo dojít, jak bylo v řízení bezpečně zjištěno.

96. Soud tedy při posuzování otázky příčinné souvislosti vyšel z názoru znalců, že při obvyklém běhu věcí by včasné neurologické konzilium vedlo k zajištění včasné léčby pro žalobkyni a k odvrácení následků na jejím zdraví.

97. Ačkoliv soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi pochybením žalobkyně a následky na zdraví žalované je dána, připomíná, že ani kdyby nebyla příčinná souvislost prokázána„ stoprocentně“, nelze to podle judikatury Ústavního soudu klást k tíži žalobkyně. Ve sporech jako je tento nelze totiž rigidně trvat na„ stoprocentním“ prokázání objektivní příčinné souvislosti, neboť to se jeví zejména u lékařských postupů a jejich vlivu na zdravotní stav pacienta jako nereálné, nedosažitelné a neudržitelné. Jak uvedl Ústavní soud ve své judikatuře, je v podstatě nemožné prokázat, že právě a pouze opomenutí lékaře (kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl) tvoří ničím nenarušený vztah se škodlivým důsledkem. (Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08) Nemůže jít k tíži žalobkyně, pokud v důsledku pochybení žalované nelze již nikdy s úplnou s jistotou zjistit, zda by včasné vyšetření a zákrok předešly zdravotním obtížím žalobkyně.

98. Vztah příčinné souvislosti mezi nesprávnou diagnózou v důsledku protiprávního jednání žalované jako hlavní a ničím nenahraditelné příčiny a škodlivým následkem - úmrtím poškozeného by se nepřerušil (jak tvrdí žalovaná), ani kdyby k jednání žalované přistoupila další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku. Žalovaná uvedla, že není dostatečně řešena a objasněna otázka odpovědnosti dvou dalších poskytovatelů zdravotních služeb, kteří se rovněž podíleli na poskytování zdravotních služeb žalobkyni ([anonymizováno] nemocnice [právnická osoba], a [anonymizováno] nemocnice v [část obce]); podle žalované je nepochybné, že oba tyto subjekty měly svým jednáním zásadní podíl na vývoji zdravotního stavu žalobkyně. Podle žalované proto nelze přijmout závěr, že jednání žalované bylo jedinou a rozhodující příčinou poškození zdraví žalobkyně. S uvedeným názorem žalované však soud nemůže souhlasit.

99. Pro přerušení příčinné souvislosti není rozhodující, zda následek nastal působením více okolností, nebo jen jednáním žalované. Určité jednání nebo okolnost mají povahu příčiny i tehdy, když kromě nich k následku vedla i další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek (zde újma na zdraví žalobkyně), působila i další příčina. Přitom je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit poškození zdraví sama o sobě, nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1048/2009).

100. Otázkou, zda ke vzniku následku (újmy na zdraví) vedla kromě pochybení žalobkyně ještě jiná příčina, tedy otázkou spoluzavinění dalších třetích osob, které nebyly účastnicemi tohoto řízení, se proto soud v tomto řízení nezabýval. Pro rozhodnutí v tomto řízení totiž spoluodpovědnost dalších osob spolu se žalovanou není podstatná, když na odpovědnosti žalované by tato případná solidární odpovědnost třetích osob nic neměnila.

101. K odborné specializaci znalců 102. Žalovaná v řízení namítala, že MUDr. [příjmení] je znalec z odvětví anesteziologie, resuscitace, intenzivní medicína, jeho znalecký posudek není proto pro nynější soudní spor použitelný.

103. Podle soudu se v posuzovaném případě jedná o odborné otázky, které jsou způsobilí posoudit znalci z několika odvětví. Lidský organismus je jeden celek a procesy v něm nelze vždy oddělit tak, aby bylo možné je přesně zařadit do jednoho odvětví lékařské vědy, které se jimi má zabývat. Taktomu je i v nyní posuzovaném případě, což ostatně vyplývá i z toho, že správným postupem ošetřujících lékařů (a to jak podle MUDr. [anonymizováno], tak podle MUDr. [jméno]) bylo konzilium s lékaři z dalších odvětví (podle [příjmení]. Hudeho s anesteziologem, neurologem a následně neurochirurgem).

104. Ostatně k posouzení postupu lékařů žalované se cítili odborně kompetentní rovněž členové oborové komise vědecké rady ČLK pro anesteziologii a resuscitaci. Komise odborníků oborové rady pro neurologii se cítila kompetentní pro posouzení postupu nejen neuroložky MUDr. [jméno] [příjmení], ale rovněž k posouzení postupu anestezioložky MUDr. [jméno] [příjmení].

105. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že znalecký posudek [příjmení]. Hudeho je v řízení relevantním důkazem.

106. Navíc soud připomíná, že rozpory mezi znaleckými posudky MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [jméno] se v řízení podařilo vysvětlit, a to alespoň do té míry, že byl skutkový stav objasněn dostatečně, aby soud mohl ve věci rozhodnout (srov. zejm. body [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku). Oba znalci se shodli na posouzení klíčové otázky, když oba uvedli, že hned první pooperační den, tedy dne 13. 12. 2012, měl ortoped, vzhledem k obtížím, které se projevily u žalované, požádat o neurologické konzilium. Dále soud mohl na základě výslechu obou znalců učinit závěr, že včas provedené neurologické konzilium mohlo rozvoji obtíží u žalobkyně zabránit; přitom i z výslechu MUDr. [jméno] vyplývá, že pokud žalovaná měla diagnózu, kterou stanovil on, tedy syndrom míšního konu či epikonu, mohl správný postup lékařů (přeložení na neurologii, kde by nejdéle cca do týdne mělo dojít k provedení vyšetření magnetickou rezonancí) a včasná operace cca do dvou týdnů od vzniku obtíží rozvoji obtíží žalobkyně zabránit.

107. Nemajetková újma - odškodnění 108. Podle ustanovení § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

109. Jak bylo uvedeno shora, soud má za prokázané, že zanedbání pooperační péče žalovanou spočívající v nevyužití konziliárního neurologického vyšetření bylo v příčinné souvislosti s újmou na zdraví žalobkyně, která byla popsána výše.

110. Při stanovení výše peněžité náhrady za vytrpěné bolesti a za ztížení společenského uplatnění vyšel soud ze znaleckého posudku [příjmení]. [příjmení], zpracovaného v souladu s metodikou odškodňování nemajetkových újem na zdraví schválenou Nejvyšším soudem. Soud v posudku neshledal žádná pochybení a nezjistil ani důvody se od výše náhrady stanovené v posudku odchýlit. Soud proto žalobkyni přiznal částku 230 522 Kč jako bolestné a částku 2 363 395 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění.

111. Náhradu za další nemajetkové újmy (kromě náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění) soud žalobkyni nepřiznal. Podle judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017) smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Duševní útrapy jsou tedy podle judikatury odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, jsou odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví.

112. Jestliže žalobkyně tvrdí, že v rámci náhrady za další nemajetkové újmy požaduje náhradu za ušlé prožívání běžných dní svého života, ke kterému u ní došlo v důsledku hospitalizace, jedná se o skutečnost, která je s hospitalizací spojena běžně. Pobyt na nemocničních pokojích se spolupacienty, nemocniční režim, nutnost podrobit se vyšetřením, nutnost snášet provádění hygieny za asistence třetích osob na lůžku nebo ve společných koupelnách, obavy o zdraví a další vývoj zdravotního stavu, pocity ohrožení, zranitelnosti, bezmoci, pocity smutku, lítosti, zmaru, beznaděje, strachu, hněvu, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, citované výše). Rovněž nelze oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání diskomfortu spojeného s léčením. [jméno] takových obtíží je možné zohlednit při stanovení výše bolestného – nejedná se tedy o tzv. další nemajetkovou újmu. Stejně tak pokud žalobkyně uvádí, že nemohla se svými blízkými strávit rodinné oslavy, narozeniny, svátky, závody vnučky [jméno] na koních apod. Rovněž uvedené je podle soudu podřaditelné pod odloučení od rodiny pravidelně spojené s hospitalizací.

113. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně vznik dalších odškodnitelných nemajetkových újem v řízení netvrdila.

114. Náklady potřebné k uplatnění pohledávky 115. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

116. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila za znalecké posudky MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [příjmení] celkem částku 29 900 Kč. [příjmení] [příjmení]. Hudeho si žalobkyně nechala vypracovat za účelem posouzení právního základu svého nároku, posudek MUDr. [příjmení] byl nezbytný za účelem vyčíslení výše nároku. Požadovaná částka 29 900 Kč je přitom přiměřená vzhledem k výši žalované částky i z hlediska § 16 a § 25 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb.

117. Soud proto jako příslušenství pohledávky přiznal žalobkyni rovněž částku 29 900 Kč jako účelně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky.

118. Shrnuto závěrem 119. Žalovaná při pooperační péči o žalobkyni bezdůvodně nevyužila včas dostupného neurologického konzilia, resp. včas o toto konzilium nepožádala, a nerespektovala doporučení později provedeného neurologického konzilia. Uvedeným postupem zanedbala péči o žalobkyni, jednalo se o postup non lege artis. V důsledku uvedeného postupu nebyla žalobkyni provedena potřebná diagnostická vyšetření (magnetická rezonance, CT, případně konzultace s neurochirurgem) a nedostalo se jí proto péče, která by bývala mohla zabránit újmě na jejím zdraví. Vzhledem k uvedenému žalobkyni náleží náhrada za vytrpěné bolesti a za ztížení společenského uplatnění.

120. Vznik dalších nemajetkových újem, které by nespadaly pod rozsah újem odškodňovaných v rámci bolestného nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, žalobkyně v řízení netvrdila.

121. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení částek 230 522 Kč, 2 363 395 Kč a 29 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Co do požadované částky 300 000 Kč (jako náhrady za další nemajetkové újmy) s úrokem z prodlení soud žalobu zamítl.

122. Lhůta k plnění je stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

123. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 2 623 817 Kč, tedy z 89,74 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 300 000 Kč, tedy z 10,26 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 79,48 % (89,74 – 10,26) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z následujícího: a. 220 220 Kč jako mimosmluvní odměna za 11 úkonů právní služby - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření z 11. 9. 2019, doplnění z 18. 10. 2019, sepis závěrečného návrhu, účast u soudního jednání 25. 9. 2019, 26. 2. 2020 (delší než 2 hod – dva úkony), 12. 6. 2020 (delší než 2 hod – dva úkony), to vše podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu; mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí 20 020 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), b. paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 11 x 300 Kč, celkem tedy 3 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), c. náhrada za promeškaný čas 12x půl hodiny za tři cesty k soudnímu jednání a zpět ve výši 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu), d. náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených částek ve výši 47 191 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), e. náhrada cestovních výdajů za tři cesty k soudnímu jednání [obec] – [obec] a zpět ve výši 2 457 Kč (§ 157 odst. 3, 4 zákoníku práce), Účelně vynaložené náklady žalobkyně tak celkem činí 274 368 Kč, žalobkyně má právo na náhradu 79,48 % z této částky, tedy na 218 068 Kč.

124. Uvedenou částku na náhradu nákladů řízení je kromě žalované povinna hradit rovněž vedlejší účastnice v řízení, která v řízení vystupovala na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) O její povinnosti k plnění soud rozhoduje doplňujícím usnesením (§ 166 odst. 1, 2 o. s. ř.), které učinil součástí písemného vyhotovení tohoto rozsudku.

125. Uvedenou částku soud uložil uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

126. O znalečném pro MUDr. [příjmení] (výrok [příjmení]) soud rozhodl s ohledem na to, že tento znalec vykonával znaleckou činnost při ústním jednání u zdejšího soudu dne 12. 6. 2020. Za přípravu a vlastní jednání účtoval znalec 1 400 Kč (4 hod při sazbě 350 Kč za hod), za čas strávený cestou 820 Kč (dvě hodiny krát 410 Kč, což je průměrná hodinová mzda znalce v ONMB) a na náhradě cestovních výloh částku 574 Kč. Soud shledal, že účtovaná odměna odpovídá § 16 a § 25 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., účtované cestovné a náhrada mzdy odpovídá § 28 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 37/1967 Sb.

127. O náhradě nákladů státu (výroky V a [příjmení]) soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení soud uložil žalobkyni náhradu 10,26 %, žalované a vedlejšímu účastníku řízení náhradu 89,74 % z částky 11 126 Kč, kterou stát celkem vyplatí znalcům [příjmení] [příjmení], MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení].

128. Částku 9 984,50 Kč (výrok [příjmení]) na náhradu nákladů řízení státu je kromě žalované povinna hradit rovněž vedlejší účastnice řízení, která v řízení vystupovala na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) O její povinnosti k plnění soud rozhodl doplňujícím usnesením (§ 166 odst. 1, 2 o. s. ř.), které učinil součástí písemného vyhotovení tohoto rozsudku.

Poučení