16 C 16/2022 - 354

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 895 050 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 711 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 711 450 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku ve výši 287 740,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně (původně společnost [právnická osoba], IČO [IČO]) se žalobou podanou dne 6.12.2021 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 895 050 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], žalovanému na základě jeho objednávky dodala Antigenní testy. Na základě těchto dodávek byly žalovanému vystaveny následující faktury: 1) faktura č. [hodnota] znějící na částku 183 600 Kč, 2) faktura č. [hodnota] znějící na částku 172 125 Kč, 3) faktura č. [hodnota] znějící na částku 172 125 Kč, 4) faktura č. [hodnota] znějící na částku 252 450 Kč, 5) faktura č. [hodnota] znějící na částku 114 750 Kč, celkem 895 050 Kč. Na tyto faktury nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Společnost [právnická osoba] následně svoji pohledávku postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně (v této fázi řízení nadále společnost [právnická osoba], IČO [IČO]) svým podáním datovaným dne 4.3.2022, doručeným zdejšímu soudu dne 5.5.2022, žalobu částečně zpět co do částky 183 600 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně při přípravě na jednání soudu zjistila, že k faktuře č. [hodnota] na částku 183 600 Kč nemá dostatek relevantních důkazů k prokázání dodání zboží. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 6.5.2022, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 27.5.2022.

3. Žalobkyně (v této fázi řízení společnost [právnická osoba], IČO [IČO]) ve svém podání ze dne 20.8.2024, soudu doručeným dne 22.8.2024, navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení společnost [právnická osoba], IČO: [IČO žalobkyně], sídlem [adresa], a to s tím, že původní žalobkyně a nová žalobkyně spolu uzavřely dne 21.5.2024 Smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě přešly veškeré pohledávky, které jsou předmětem stávajícího řízení, z původní žalobkyně na žalobkyni novou. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 21.5.2024 následně žalobkyně doložila k výzvě soudu dne 5.9.2024. Společnost [právnická osoba] se svým vstupem do řízení na místo dosavadní žalobkyně vyslovila souhlas v rámci podání žalobkyně ze dne 20.8.2024, doručeného soudu dne 22.8.2024. Zdejší soud za této situace svým usnesením ze dne 11.9.2024, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 8.10.2024, připustil záměnu na místě žalobkyně s tím, že na místě žalobkyně bude nadále jednáno se společností [právnická osoba], IČO: [IČO žalobkyně], sídlem [adresa], zastoupenou advokátem [Jméno advokáta], sídlem [adresa], [adresa].

4. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu v plném rozsahu s tím, že poukazoval na tu skutečnost, že v minulosti vykonával zprostředkovatelskou činnost pro společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), a to tak, že pro [Anonymizováno] zprostředkovával prodej antigenních testů na Covid-19. Za svou činnost pro [Anonymizováno] byl žalovaný odměňován provizním systémem. V důsledku jeho zprostředkovatelské činnosti vznikl žalovanému za [Anonymizováno] nárok na provizi ve výši 59 896 EUR. [Anonymizováno] svůj dluh vůči žalovanému uznala tím, že žalovanému zaplatila dvakrát částku 14 000 EUR, tedy celkem 28 000 EUR. Částka ve výši 31 896 EUR zůstala neuhrazená. Z důvodu finančních problému na straně [Anonymizováno] uzavřel žalovaný s [Anonymizováno] dohodu s tím, že pohledávka žalovaného za [Anonymizováno] bude vyrovnána tak, že žalovaný bude od [Anonymizováno] zadarmo odebírat zboží (antigenní testy), jehož hodnota (25,50 CZK za ks) bude započtena na pohledávku žalovaného za [Anonymizováno] ve výši 31 896 EUR. Na základě této dohody o započtení vzájemných pohledávek objednal žalovaný u [Anonymizováno] 27900 ks antigenních testů na Covid-19, které mu byly dodány, aniž by [Anonymizováno] v době dodání požadoval jakékoliv finanční plnění. Takové jednání, tedy vydání zboží bez platby předem, přitom odporovalo dlouhodobé obchodní politice [Anonymizováno], která vždy požadovala zaplacení zboží předem; výjimku v daném případě udělala na základě dohody se žalovaným. Společnosti [Anonymizováno], resp. žalobkyni, na kterého [Anonymizováno] později postoupil domnělou pohledávku za dodání 27900 ks antigenních testů ve výši 895 050,- Kč z důvodu existence dohody o započtení pohledávek mezi [Anonymizováno] a žalovaným nikdy nemohl vzniknout nárok na zaplacení hodnoty dodaného zboží, jelikož pohledávka za dodání antigenních testů žalovanému zanikla vzájemným zápočtem. [Anonymizováno] na žalobkyni postoupila neexistující pohledávku, která proto také nemůže být vymáhána v soudním řízení.

5. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, dále výslechy svědků a účastníků. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny (a to ani přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k žalovanému – k tomu viz dále) a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

6. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní část, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba ve své aktuální podobě byla podána žalobkyní důvodně.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že v roce 2021 zde byla dána spolupráce mezi společností [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), která v této době měla monopol na dodávky antigenních testů, a žalovaným, který jednak antigenní testy od této společnosti odebral, dále pak pro tuto společnost v tomto období zajišťoval zákazníky z Německa. Žalovaný konkrétně u společnosti [Anonymizováno] objednal a následně odebral za účelem jejich dodání svým zákazníkům: 1) dne 24.6.2021 – 9900 ks antigenních testů; 2) dne 26.7.2021 – 6750 ks antigenních testů; 3) dne 4.8.2021 – 4950 ks antigenních testů; 4) dne 5.8.2021 – 1800 ks antigenních testů; 5) neuvedeného, potažmo s ohledem na špatnou čitelnost založené listiny nečitelně uvedeného dne (viz mezinárodní nákladní list č. [hodnota]) – 10 krabic (1 krabice obsahuje 450 kusů – tato skutečnost je zřejmá po provedení potřebného matematického výpočtu z potvrzení o převzetí testů v případě dalšího odběru, kdy bylo přebíráno 22 kartonů, a to celkem 9900 ks), tj. 4 500 ks. Uvedené skutečnosti, a to obchodní spolupráce žalovaného a společnosti [Anonymizováno] v tomto směru a odebrání testů v uvedeném množství, nebyly žalovaným sporovány a prokázány byly dále vychystávacími listy č. [hodnota] ze dne 26.7.2021, č. [hodnota] ze dne 4.8.2021 a č. [hodnota] ze dne 5.8.2021, dodacími listy ze dne 26.7.2021, 4.8.2021 a 5.8.2021, mezinárodním nákladním listem č. [hodnota], WhatsApp komunikací ze dne 24. a 25.6.2021 a potvrzením [jméno FO] o převzetí zboží za účelem závozu pro Berlín. Mezi účastníky není sporu o tom, že toto zboží bylo vyskladněno ve prospěch žalovaného, přestože nebylo předem zaplaceno, byť byla taková praxe, jak vyplynulo z výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], ve společnosti [Anonymizováno] zavedena – tedy zboží mohlo být vydáváno až poté, co bylo uhrazeno. Nicméně z výpovědi obou uvedených svědkyň je rovněž zřejmé, že byly dány výjimky, zejména v období letních měsíců, kdy nebyl takový boom jako na podzim či v zimě (výpověď svědkyně [jméno FO]), dále konkrétně s tím, že v letních měsících, kdy byla svědkyně [adresa], která měla primárně danou věc na starosti, v zahraničí u své řecké rodiny, a testy vydávala svědkyně [jméno FO], se tak opravdu stalo a testy byly žalovanému vydány bez přechozího zaplacení. Jak uvedla svědkyně [jméno FO], učinila tak s ohledem na dobré vztahy společnosti [Anonymizováno] se žalovaným, přičemž za tento počin jí bylo následně vynadáno p. [jméno FO]. Za odběry těchto antigenních testů byly žalovanému vystaveny faktury: 1) faktura č. [hodnota] ze dne 17.8.2021 znějící na částku 183 600 Kč, za odběr 7200 ks, se splatností dne 17.8.2021 (ohledně požadavku na zaplacení částky 183 600 Kč však byla vzata žaloba zpět – poznámka soudu); 2) faktura č. [hodnota] ze dne 4.8.2021 znějící na částku 172 125 Kč, za odběr 6 750 ks, se splatností dne 4.8.2021; 3) faktura č. [hodnota] ze dne 26.7.2021 znějící na částku 172 125 Kč, za odběr 6 750 ks, se splatností dne 26.7.2021; 4) faktura č. [hodnota] ze dne 24.6.2021, za odběr 9 900 ks, znějící na částku 252 450 Kč, se splatností dne 24.6.2021; 5) faktura č. [hodnota] ze dne 27.5.2021 znějící na částku 114 750 Kč, za odběr 4 500 ks, se splatností dne 27.5.2021. Žalovaný v rámci své primární argumentace uváděl, že takto odebrané testy měly sloužit k uhrazení dluhu, který vůči žalovanému měla společnost [Anonymizováno] z titulu dosud nezaplacené provize, žádná dohoda v tomto směru však v řízení prokázána přes žalovanému poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nebyla (k tomu viz dále). Nesporná je skutečnost, že žalovaný částku za odebrané testy v celkové aktuální výši 711 450 Kč doposavad nezaplatil, a to přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 27.10.2021 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27.10.2021 ve spojení s podací stvrzenkou ze dne 27.10.2021 a informací o sledování zásilky č. [Anonymizováno]) byť tak žalovaný neučinil s ohledem na poukazovanou (a dle soudu však v řízení řádně neprokázanou) dohodu ohledně „zápočtu“ vzájemných pohledávek společnosti [Anonymizováno] a žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.10.2021 ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.10.2021 má soud za prokázané, že společnost [Anonymizováno] postoupila touto smlouvou své pohledávky v celkové výši 711 450 Kč z titulu faktur č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], které měla za žalovaným, na společnost [právnická osoba], tj. původní žalobkyni, což bylo společností [Anonymizováno] žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2.10.2021 (v uvedeném dopise však byla zmíněna částka v celkové výši 895 050 Kč, tj. zahrnující i fakturu č. [hodnota] znějící na částku 183 600 Kč, ohledně které byla žaloba vzata zpět). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.5.2024 ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21.5.2024 a detailem odeslané zprávy ze dne 21.5.2024 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila touto smlouvou své pohledávky v celkové výši 711 450 Kč z titulu faktur č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], které měla za žalovaným, na společnost [Jméno žalobkyně]., tj. nynější žalobkyni, což bylo společností [právnická osoba] žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21.5.2024.

9. Výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], rovněž i samotného žalovaného, dále v řízení provedenými listinami (Dohoda o zastoupení a dohoda o zachování důvěrnosti ze dne 6.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 7.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 12.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 13.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 14.4.2021, faktura č. [IBAN] ze dne 19.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 23.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 23.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 23.4.2021, faktura č. [hodnota] ze dne 23.4.2021, e-mailová komunikace ze dne 1.4.2021, ze dne 4.4.2021, ze dne 3.4.2021, ze dne 19.5.2021, ze dne 14.4.2021, ze dne 23.4.2021 a ze dne 13.4.2021), má soud za prokázané, že žalovaný vykonával pro společnosti [Anonymizováno] zejména v období měsíce dubna 2021 zprostředkovatelskou činnost směřující k zajištění kontaktů se zájemci o odběr antigenních testů na území Spolkové republiky Německo, přičemž v této souvislosti mu jednak společnost [Anonymizováno] zaplatila provizi ve výši 2x 14 000 EUR (prokázáno dopisy žalovaného ze dne 12.4.2021 a 13.4.2021 a výpovědí žalovaného a svědka [jméno FO]), dále pak žalovaný vyfakturoval společnosti [Anonymizováno] zbývající částku provize ve výši 31 896 EUR (prokázáno fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 11.5.2021 se splatností 18.5.2021; ohledně této faktury soud uvádí, že bylo-li žalovaným poukazováno na podpis na této faktuře s tím, že se jedná o podpis [jméno FO] a je tímto prokazována akceptace této faktury ze strany [jméno FO], svědek [jméno FO] v rámci své výpovědi popřel, že by se jednalo o jeho podpis; soud však již v tomto směru neprováděl žádné další dokazování, potažmo neposkytoval v tomto směru ani žádnou poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť takové dokazování by řízení nadbytečně a nehospodárně zatěžovalo; lze doplnit, že i pokud by [jméno FO] svým podpisem předmětnou fakturu převzal, tato skutečnost ještě ničeho nesvědčí o existenci dohody účastníků žalovaným tvrzené a již výše opakovaně zmíněné). Byť dané důkazy, zejména pak listinné, ve své předložené podobě ne zcela dostatečně prokazují tvrzení žalovaného o vzniku provize v tvrzené výši (především co do sjednání výše tvrzené provize z prodeje jednoho antigenního testu z jednotlivých obchodů pro žalovaného), soud již v tomto směru žalovaného opakovaně nepoučoval dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., a to za stavu, kdy má nadále za dostatečně neprokázané tvrzení žalovaného ohledně dohody o odběru daných testů za účelem úhrady dluhu společnosti [Anonymizováno] vyplývající z vyfakturované provize vůči jeho osobě.

10. Ke stěžejní námitce žalovaného, dle kterého měla býti uzavřena mezi společností [Anonymizováno] (konkrétně za tuto společnost s p. [jméno FO]) a žalovaným v dubnu 2021 ústní dohoda o odběru antigenních testů za účelem uhrazení pohledávky žalovaného z titulu vyfakturované provize, poté soud uvádí: Především je třeba předeslat, že přes opakovaně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalovaný existenci žádné dostatečně konkretizované dohody o splnění případných dluhů společnosti [Anonymizováno] vůči jeho osobě z titulu neuhrazené provize naturálním plněním v podobě odběru určitého množství antigenních testů neprokázal. Z výpovědi svědků (svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]) nebyly v tomto směru zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, když svědek [jméno FO] existenci takové dohody popřel, svědkyním [jméno FO] a [jméno FO] nebyla existence takové dohody známá, přičemž pouze svědek [jméno FO] existenci takové možné dohody připustil, nicméně uzavření žádné takové dohody přítomen nebyl a žádné konkrétní skutečnosti v tomto směru z jeho výpovědi stran možné dohody mezi žalovaným a společnosti [Anonymizováno] zjištěny nebyly. Samostatnou kapitolou je poté zcela nedůvěryhodná svědkyně [jméno FO], která sepsala čestné prohlášení jak ve prospěch žalovaného, tak i následně ve prospěch žalobkyně; ve své výpovědi poté existenci případné dohody mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] zcela popřela. Bylo-li dále poukazováno na pravidlo již výše zmíněné, tj. vydání testů teprve po jejich zaplacení, z výpovědi nejvíce zainteresovaných osob, a to svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], bylo zjištěno, že existovaly výjimky, a to jednak v méně frekventovaných obdobích, což bylo právě i léto 2021, a rovněž i u vážených a dlouhodobějších klientů, mezi které žalovaný patřil. Ze vzájemné založené e-mailové a WhatsApp komunikace žalovaného a zaměstnanců [Anonymizováno] rovněž nelze vyvodit existenci nějaké dohody v daném směru, a to s výjimkou e-mailové zprávy žalovaného ze dne 19.8.2021, kde skutečně žalovaný v obecné podobě existenci takové dohody zmiňuje, nicméně činí tak bez jakékoliv reakce protistrany pouze ve vztahu k [jméno FO]; především je však třeba uvést, že tato listina zůstává co do prokázání tvrzení žalovaného v podstatě ojedinělá a dle soudu sama o sobě nezpůsobilá k prokázání takto stěžejního tvrzení žalovaného. Soud konečně provedl i orientační přepočet fakturované částky provize (31 896 EUR) na Kč, přičemž výsledná částka je oproti částce požadované za odběr antigenních testů značně odlišná (při kurzu cca 25,50 Kč/EUR tak, jak byl zjištěn pro období 11.5.2021 či 18.5.2021, činí výše žalovaným fakturované provize 815 643 Kč, testy však byly odebrány dle původního tvrzení v částce 895 050 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby je pak kalkulováno s částkou 711 450 Kč).

11. K postavení [jméno FO] ve společnosti [Anonymizováno] bylo zjištěno z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], že to byl právě [jméno FO], který fakticky řídil chod společnosti a rozhodoval o stěžejních obchodních otázkách.

12. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

13. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle ustanovení § 2445 odst. 1 o.z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

15. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Podle ustanovení § 1908 odst. 1 o.z. splněním dluhu závazek zaniká.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a společností [Anonymizováno], dodávající v roce 2021 antigenní testy, byly v průběhu roku 2021 uzavřeny jednak opakované kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 a násl. o.z., kdy žalovanému jako kupujícímu byly prodávány společností [Anonymizováno] jako prodávající antigenní testy v objednaném množství, dále i smlouva o zprostředkování dle ustanovení § 2445 a násl. o.z., na základě které žalovaný jako zprostředkovatel následně pro společnost [Anonymizováno] zprostředkovával zákazníky za účelem odběru antigenních testů Spolkové republice Německo (rovněž jako „Německo“), přičemž za tuto činnost mu příslušela sjednaná provize. Soud má dále za prokázané, že v období květen až srpen 2021 byly na základě objednávek žalovaného tomuto dodány společností [Anonymizováno] antigenní testy v následně fakturované celkové částce 711 450 Kč, tato však zůstala žalovaným neuhrazená. Žalovaný nijak nesporoval dodávku antigenních testů v této hodnotě, poukazoval však na ústní dohodu uzavřenou mezi jeho osobou a společností [Anonymizováno], konkrétně za tuto společnost s p. [jméno FO], který fakticky chod společnosti [Anonymizováno] řídil, dle které sloužil odběr testů v uvedené hodnotě jako protiplnění s ohledem na provizi nárokovanou žalovaným vůči společnosti [Anonymizováno] za zprostředkovávání obchodů antigenních testů v Německu. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovanému skutečně nárok na provizi vůči společnosti [Anonymizováno] z tohoto titulu vznikl, když je nespornou skutečností zaplacení provize žalovanému ve výši 2x 14 000 EUR v dubnu 2021. Pokud žalovaný následně fakturoval v květnu 2021 zbývající částku provize ve výši 31 896 EUR, výše této částky zůstává dle soudu nadále ze strany žalovaného ne zcela dostatečně důkazně objasněna, soud však v tomto směru již nevedl další dokazování, potažmo neposkytoval žalovanému poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to s ohledem na hospodárnost řízení, neboť má nadále přes opakovaně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. za neprokázané tvrzení žalovaného o dohodě mezi jeho osobou a společností [Anonymizováno] z dubna 2021 opakovaně výše zmíněné. K tomu soud dále uvádí:

18. Podle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odst. 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odst. 2). Citovaná ustanovení zakládají účastníkům řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost tvrzení spočívá v tom, že účastník je povinen tvrdit pro věc významné a rozhodné skutečnosti a povinnost důkazní spočívá v tom, že účastník, který tvrdí pro věc významné a rozhodné skutečnosti, je povinen uvést a/nebo předložit důkazy, jimiž budou jeho tvrzení prokázána. Česká jurisprudence přitom vychází z předpokladu, že žalobce musí tvrdit a případně prokazovat skutečnosti, které jeho právo navozují. Pokud žalobce této své povinnosti dostojí, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval fakta, která žalobcův požadavek vylučují. Povinnosti tvrdit všechny potřebné skutečnosti (břemeno tvrzení) a označit a/či předložit důkazy k jejich prokázání (břemeno důkazní) se neváží výhradně k žalobě samotné, nýbrž i k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh řízení; pro splnění těchto procesních povinností též není rozhodné, jestli účastník přednesl potřebná tvrzení (doplnil skutkový děj vymezený žalobou) a označil a/či předložil potřebné důkazy z vlastní iniciativy nebo na základě poučení soudu. V případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, či že neoznačil a/či nepředložil důkazy prokazující tvrzené skutečnosti, je soud v intencích ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. povinen účastníka vyzvat, aby svá tvrzení doplnil a poskytl soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení a poučit jej, jak má svá tvrzení doplnit a že k jejich prokázání má označit a/či předložit důkazy a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a o.s.ř. je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo vadou. Tato poučovací povinnost ze strany soudu má přispět k předvídatelnosti soudního rozhodnutí v dané věci. Důsledkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní ani přesto, že byl účastník ke splnění těchto povinností soudem vyzván, je pak neúspěch toho účastníka, který tyto povinnosti nesplnil, ve sporu. V projednávané věci žalovaný břemeno důkazní neunesl, když neprokázal své tvrzení o uzavření dohody mezi ním a společností [Anonymizováno], dle které odběr antigenních testů, jejichž úhrada je žalobkyní požadována v tomto řízení, měl sloužit k uspokojení jeho pohledávky vůči společnosti [Anonymizováno] vyplývající z nárokované provize za zprostředkování obchodů v Německu. Soud nejprve předesílá, že poukazoval-li žalovaný původně na provedení zápočtu těchto pohledávek, případný postup dle ustanovení § 1982 a násl. o.z. není v daném případě na místě, a to již z toho důvodu, že v dubnu 2021 zde dosud nebyla žádaná pohledávka společnosti [Anonymizováno] způsobilá k započtení (tato vznikla až na základě odběrů antigenních testů žalovaným v období měsíců květen až srpen 2021). Pro úplnost soud poukazuje i na judikatorní závěry v tomto směru, kdy z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1022/2020 vyplývá: „K započtení, coby jednomu ze způsobů zániku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele (kromě splnění dalších základních předpokladů – vzájemnost pohledávek, jejich stejný druh, přípustnost pohledávek k započtení), je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému z nich. K zániku započítávaných pohledávek pak dochází k okamžiku, kdy se setkaly. Rozhodující je přitom jejich splatnost (dospělost ve smyslu úspěšné uplatnitelnosti v řízení před veřejným orgánem), a nikoli, kdy která vznikla, případně, kdy byl kompenzační projev učiněn. Při zápočtu dospělých pohledávek je pak okamžikem jejich setkání okamžik splatnosti pohledávky později splatné; v tomto okamžiku dojde k zániku pohledávek následkem započtení, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Uvedené závěry se uplatní přiměřeně i za nové úpravy občanského zákoníku, účinné od 1. 1. 2014, neboť platí (srov. § 1982 o. z.), že účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro.“. Dostatečně prokázáno však dle soudu nebylo ani tvrzení žalovaného o ústně uzavřené dohodě mezi jeho osobou a společností [Anonymizováno] ohledně odběru testů v budoucnu za účelem splnění povinnosti společnosti [Anonymizováno] z titulu úhrady provize žalovanému. Soud si je vědom obtížné procesní pozice žalovaného, když k takové dohodě mělo dojit pouze na ústní bázi, přičemž druhá strana takto tvrzené ústní dohody její uzavření zcela popírá, nicméně tato skutečnost žalovaného nezbavuje povinnosti svá tvrzení o této dohodě před soudem prokázat, byť by se tak stalo na základě důkazů nepřímých. Soud v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1938/2008, dle kterého „Rozsah potřebného dokazování v civilním procesu se neshoduje s rozsahem dokazování potřebného k uznání obžalovaného vinným v řízení trestním. V civilním řízení nelze učinit závěr, že nebylo uneseno důkazní břemeno proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nade vši pochybnost. Pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Protože v civilním řízení neplatí zásada in dubio pro reo, nemusí nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou.“. Soud má však za to, že žalovanému se nepodařilo prokázat svá tvrzení ani tímto způsobem, tj. na základě důkazů nepřímých. V této souvislosti soud poukazuje na zjištění soudu blíže rekapitulovaná v odst. 10 tohoto rozsudku, v rámci kterého je podrobně rozebráno, jaké důkazy měl soud k tvrzené námitce žalovaného k dispozici a jak byly tyto hodnoceny. Lze uzavřít, že žalovaný dostatečně neprokázal uzavření dohody konkrétního tvrzeného obsahu, která by mohla vést k závěru o neexistenci jakýchkoliv v tomto řízení nárokovaných pohledávek žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň. Soud nepopírá, že mezi účastníky mohlo být jednáno o nějaké obdobné dohodě, či že zde mohla býti vůle žalovaného dojít k uspokojení tvrzeným způsobem, nicméně nadále se nejedná o dostatečně prokázané tvrzení a obsah takové nijak nekonkretizované dohody by nadále dle soudu zůstal pouze v rovině určitých spekulací.

19. Soud proto s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že byly-li dodány žalovanému společností [Anonymizováno] antigenní testy v následně fakturovaných částkách, a to v celkové zažalované výši 711 450 Kč, a žalovaný dosud tuto kupní cenu nezaplatil, je tak povinen učinit ve vztahu k aktuálnímu vlastníkovi této pohledávky. Jak dále v řízení vyšlo najevo, předmětná pohledávka byla nejprve způsobem dle ustanovení § 1879 a násl. o.z. postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.10.2021 společností [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] (původní žalobkyně), která následně v průběhu řízení tuto pohledávku postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.5.2024 na nynější žalobkyni, která se tak stala v řízení osobou aktivně legitimovanou. Ve vztahu k této žalobkyni bylo proto ze všech výše uvedených důvodů žalobě jakožto zcela po právu podané v plném rozsahu vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení bylo poté soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o výši nákladů řízení soud zohlednil dvě etapy řízení, a to prvou do částečného zpětvzetí žaloby, kdy v části tohoto zpětvzetí postupoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., neboť žalobkyně svým částečným zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení bylo v této části zastaveno, a druhou po tomto částečném zpětvzetí žaloby až do tohoto rozhodnutí soudu. V případě prvé uvedené etapy je úspěch žalobkyně dán co do částky 711 450 Kč (tj. úspěch co do 79,5 %), její neúspěch pak co do částky 183 600 Kč (20,5 %); žalobkyni proto v této prvé etapě náleží právo na úhradu 59 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 5 úkony právní pomoci po 11 900 Kč (jedná se o tyto úkony: převzetí zastoupení; sepis žaloby; sepis předžalobní výzvy; sepis vyjádření ze dne 4.3.2022; sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne 5.5.2022) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení, potažmo nákladů řízení vynaložených žalobkyní v prvé uvedené etapě, činí 61 000 Kč, po připočtení 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, poté 73 810 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v této etapě úspěšná co do 59 %, přísluší jí pro tuto etapu právo na úhradu nákladů řízení ve výši 43 547,90 Kč (59 % z částky 73 810 Kč). V případě druhé uvedené etapy, tj. po částečném zpětvzetí žaloby do vyhlášení rozsudku 6.2.2025, je úspěch žalobkyně již plný, přísluší jí proto v této druhé etapě plné právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na zaplacení soudního poplatku v částce 29 927 Kč, dále od nákladů právního zastoupení, nákladů jízdného a nákladů za promeškaný čas. Náklady právního zastoupení jsou v této druhé fázi řízení tvořeny v souladu s ustanovením § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 13 úkony právní pomoci po 11 180 Kč (jedná se o tyto úkony: účast při jednání soudu dne 4.8.2022; sepis vyjádření ze dne 2.9.2022; sepis vyjádření ze dne 31.10.2022; účast při jednání soudu dne 15.11.2022; účast při jednání soudu dne 11.5.2023 – zde soud pro úplnost uvádí, že časový údaj uvedený v protokolu z tohoto jednání, byl uveden chybně, když fakticky se toto jednání konalo v čase 12.40 hodin až 14.20 hodin; účast při jednání soudu dne 31.8.2023; účast při jednání dne 16.11.2023; účast při jednání soudu dne 19.3.2024 – jednání nad 2 hodiny, tj. 2 úkony právní pomoci; sepis závěrečného návrhu ze dne 25.4.2024; účast při jednání soudu dne 21.5.2024; sepis návrhu na vstup nového účastníka ze dne 20.8.2024; účast při jednání soudu dne 6.2.2025) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 12 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 1 náhradou hotových výdajů v částce 450 Kč; náklady právního zastoupení tak celkem v této druhé fázi řízení činí 149 390 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za promeškaný čas za každou jednotlivou cestu k soudnímu jednání dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 8 půlhodiny po 100 Kč – celkem 800 Kč, za šest cest k výše uvedeným soudním jednáním tedy celkem 4 800 Kč; dále v souvislosti s jednáním soudu dne 6.2.2025 8 půlhodin po 150 Kč – celkem 1 200 Kč; celková částka za promeškaný čas tak činí 6 000 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na jízdné za cestu [adresa] a zpět (celkem 410 km) při cestě osobním vozem [Anonymizováno] na výše zmíněná soudní jednání, a to 1) jednání soudu 15.11.2022 – s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. v částce 2 911 Kč; 2) jednání soudu 11.5.2023, 31.8.2023 a 16.11.2023 – s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb. v částce 3x 3 034 Kč, tj. celkem 9 102 Kč; 3) jednání soudu 19.3.2024 a 21.5.2024 – s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb. v částce 2x 3 198 Kč, tj. celkem 6 396 Kč; 4) jednání soudu 6.2.2025 – s přihlédnutím k ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb. v částce 3 280 Kč; celková výše nákladů jízdného tak činí 21 689 Kč. Náklady na právní zastoupení (149 390 Kč), náhrada za promeškaný čas (6 000 Kč) a náhrada jízdného (21 689 Kč), byly následně zvýšeny o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem; jedná se tedy z tohoto titulu o částku 214 265,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v této druhé etapě řízení zcela úspěšná, přísluší jí pro tuto druhou etapu právo na úhradu nákladů řízení ve výši 244 192,60 Kč (214 265,60 Kč + 29 927 Kč = 244 192,60 Kč). S přihlédnutím k výše uvedenému tak žalobkyni přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 287 740,50 Kč (43 547,90 Kč + 244 192,60 Kč = 287 740,50 Kč) – výrok II. rozsudku.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.