16 C 164/2020-97

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: náhradu majetkové a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Náhrada nákladů řízení se nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalovaném úhrady majetkové újmy 50 000 Kč, nemajetkové újmy 1 200 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 250 000 Kč od [datum] do zaplacení a veřejné omluvy. Žalobce v žalobě a jejích doplněních uvedl následující:

2. Žalobce byl v době od [datum] do [datum] nedobrovolně zbaven osobní svobody v Psychiatrické nemocnici [obec]. Usnesením č. j. 27 L 409/2018-8 Okresní soud v Mladé Boleslavi určil žalobci žalovaného jako opatrovníka k ochraně práv žalobce. Žalovaný měl možnost se proti tomuto usnesení do 15 dnů odvolat, neučinil tak, ani žalobce nekontaktoval. To je jasný důkaz, že se žalovaný stal členem organizované skupiny, která měla za cíl zničit malého sedláka. Proto žalobce žádá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, za těžké duševní útrapy, které přešly až do fyzických bolestí. Žalovaný měl zastupovat žalobce v jednom z nejdůležitějších a nejcennějších práv, v právu na osobní svobodu. Měl rozporovat usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 27 L 409/2018-5 a později podat odvolání proti usnesení č. j. 27 L 409/2018-9. Žalovaný svou funkci opatrovníka nevykonával, nehájil práva a zájmy žalobce, žalobci tak nebylo umožněno právní zastoupení. Došlo tak k porušení základních práv a svobod podle Listiny. Opatrovník v detenčním řízení je jednou z nejdůležitějších procesních záruk.

3. Žalovaný žalobce nehájil řádně, nekomunikoval s ním, nenavštívil ho, prakticky nekomunikoval ani s jeho rodinou a prakticky nic pro ochranu práv žalobce v řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotnickém zařízení neučinil, když i odvolání si musel psát žalobce sám. K převzetí a následně držení v nemocnici až do [datum] nebyl dán žádný důvod. Nečinnost žalovaného jako opatrovníka způsobila i to, že nebylo podáno dovolání. Kvůli dovolání žalobce volal do kanceláře žalovaného ještě po propuštění, byl odmítnut nějakou paní, že kauza skončila. Odvolání žalovaný podal bez odůvodnění, tím je neplatné. Odvolání měl žalovaný odůvodnit, protože [datum], nikdo nevěděl, že žalobce bude [datum] propuštěn. Žalovaný ani nebyl v kontaktu s psychiatrickou nemocnicí, první kontakt s ní proběhl až [datum]. Pokud by žalobce se žalovaným komunikoval, dověděl by se například o znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení], který byl k osobě žalobce vypracován v době pobytu žalobce v psychiatrické nemocnici, a mohl se svojí aktivitou postarat o zkrácení pobytu žalobce v léčebně, který nemusel trvat 39 dní. Žalovaný nezajistil, aby byly žalobci bezodkladně zajištěny oční kapky. Žalovaný uvedl ve strohém odvolání, že je podal na základě požadavku klienta, to však nemůže být pravda, protože s klientem (žalobcem) vůbec nekomunikoval. Odvolání v poslední den lhůty tak žalovaný sepsal na základě ničeho, stanovisko klienta neměl. V e-mailu z [datum] žalovaný uvedl, že příští týden nahlédne do spisu a odůvodní odvolání, ani jedno však neudělal.

4. Ustanovený opatrovník musí reálně a důsledně chránit práva zastoupené osoby, ne jen formálně převzít zastoupení. Žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 559/2020, podle kterého musí ustanovený advokát do důsledku hájit práva klienta ve stejném rozsahu, jako smluvní zástupce. I závěry Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) předpokládají, že se opatrovník sám seznámí se situací umístěné osoby a po celou dobu řízení s ní bude udržovat aktivní kontakt. Podle rozsudku [příjmení] [příjmení] proti Itálii musí zástupce aktivně hájit zájmy klienta, podle rozsudku [příjmení] proti Portugalsku se musí opatrovník sám seznámit se situací umístěné osoby a mít s ní aktivní kontakt, podle rozsudku [příjmení] proti Portugalsku má opatrovník povinnost podávat opravné prostředky.

5. Žalobce před svým převzetím do zdravotnického ústavu neohrožoval závažným způsobem sebe a své okolí a nebyly tak splněny podmínky pro jeho převzetí a držení ve zdravotnickém ústavu. Pokud by ho žalovaný řádně hájil, tak nemuselo být usnesení na č. l. 9 ze dne [datum] ani vydáno a žalobce nemusel být držen až do [datum]. V minulosti za obdobné jednání byl žalobce z Psychiatrické kliniky [anonymizováno] [obec] propuštěn po čtyřech dnech. Navíc žalobce měl být propuštěn už [datum], ale byl propuštěn až [datum].

6. Žalobce dále uvedl, že mu v důsledku jednání žalovaného vznikla majetková újma za propadnutý zájezd do Černé Hory s cestovní kanceláří [právnická osoba] ve výši 14 580 Kč, náklady za zasetí pšenice ve výši 50 000 Kč, ztráta na výnosu spojeném s pšenicí ve výši 130 000 Kč, ztráta z prodeje devíti štěňat border kolie pod cenou ve výši 100 000 Kč, náhrada rodině [příjmení], dcery žalobce a zeti žalobce, za starost o statek v době žalobcovy nepřítomnosti ve výši 60 000 Kč, náhrada rodině [příjmení], syna žalobce, za starost o statek v době nepřítomnosti žalobce ve výši 60 000 Kč, ztráta z neobdělávané zahrady ve výši 60 000 Kč, ztráta na předpěstované zelenině ve velkém skleníku. Žalobce však z těchto škod nárokuje nyní pouze 50 000 Kč.

7. Žalovaný svým postojem a postupem způsobil žalobci duševní útrapy, psychickou bolest, intenzivní mučivé pocity, zhoršení zdravotního stavu, déletrvající traumatizující zážitky, rozvrat širší rodiny žalobce, bolesti hlavy, pohybového ústrojí, lítost a pláč, neschopnost soustředění, třas rukou atd.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil následovně:

9. Žalovaný byl ustanoven žalobci jako opatrovník k ochraně práv žalobce v řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu – v Psychiatrické nemocnici ([anonymizováno]) [obec] – usnesením ze dne [datum]. Proti rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi o tom, že k převzetí žalobce do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů a že tyto důvody trvají, podal žalovaný dne [datum] odvolání. Po celou dobu, kdy byl žalovaný žalobci ustanoven advokátem, byl v kontaktu s lékaři a primářkou PN [obec], odd. [anonymizováno], MUDr. [příjmení], a se zetěm žalobce [příjmení] [příjmení], což dokládá e-mailová komunikace. Dne [datum] byl žalobce z PN propuštěn, s ohledem na to žalovaný sdělil soudu, že podané odvolání nebude odůvodňovat, protože důvody pro projednání odvolání pominuly – což potvrdil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2018, č. j. 24 Co 107/2018-37. Ať už by žalovaný odvolání odůvodnil, nebo ne, věc by skončila stejně, neboť krajský soud řízení v takovýchto případech běžně zastavuje. Dovolání proti uvedenému usnesení nebylo podáno jednak proto, že to žalobce nepožadoval, jednak také proto, že pro podání dovolání nebyly důvody, když odvolací soud řízení pouze procesně zastavil, protože žalobce už byl propuštěn a pominuly tak důvody pro pojednání odvolání. Zajištění očních kapek a vhodné medikace pro žalobce nepatří mezi povinnosti opatrovníka pro řízení, spadají pod poskytování lékařské péče a žalovaný není ani oprávněn se k tomuto vyjadřovat.

10. Podnět k podání odvolání měl žalovaný od pana [příjmení], který žalovanému sdělil stanovisko svého tchána - žalobce. Kontaktovat psychiatrickou nemocnici a domluvit si schůzku není z provozních důvodů v praxi úplně jednoduché. Není reálné v krátké době po umístění do psychiatrické nemocnice navštívit všechny klienty, advokáti mají asi jednoho až dva takovéto klienty týdně a léčebna není takto častým návštěvám uzpůsobená. V praxi tedy ani jinak postupovat nejde.

11. Žalovaný při svém postupu při poskytování právní pomoci nijak nepochybil a učinil veškeré úkony v zájmu žalobce.

12. Veškeré nároky uplatněné v žalobě souvisí s pobytem žalovaného v psychiatrické nemocnici, nikoliv s činností žalovaného, ten byl ustanoven procesním opatrovníkem, nic dalšího dělat nemohl a není tedy dána příčinná souvislost.

13. K náhradě nákladů řízení žalovaný uvedl, že rozhodnutí o ní ponechává na úvaze soudu, ale nevidí důvod se práva na náhradu nákladů řízení vzdát, když žalovaný nic neporušil.

14. K projednání věci soud nařídil jednání. Soud provedl některé důkazy, které navrhli účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

15. Žalobce byl převzat do Psychiatrické nemocnice [obec] bez svého souhlasu. O tom byl vyrozuměn Okresní soud v Mladé Boleslavi podáním psychiatrické nemocnice ze dne [datum] (Prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, podáním PN na č. l. 1). Zdejší soud dne [datum] vydal usnesení, kterým zahájil řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení žalobce ve zdravotním ústavu (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, usnesením na č. l. 5). [příjmení] dne provedl soud v psychiatrické nemocnici výslech primářky [anonymizováno] [příjmení] a výslech žalobce (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, protokolem na č. l. 6) a usnesením ze stejného dne ustanovil soud žalobci jako umístěnému opatrovníka k ochraně jeho práv v řízení, a to žalovaného (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, usnesením na č. l. 8). Usnesením ze dne [datum] zdejší soud rozhodl, že k převzetí žalobce do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, usnesením na č. l. 9).

16. Usnesení zdejšího soudu č. j. 27 L 409/2018-8 o ustanovení žalovaného opatrovníkem pro řízení a č. j. 27 L 409/2018-9 o tom, že k převzetí došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají, byla zaslána žalovanému do datové schránky společně dne [datum] a doručena byla [datum] (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, doručenka na č. l. 9).

17. Dne [datum] zaslal žalovanému e-mail Mgr. [jméno] [příjmení], který uvedl, že je zetěm žalobce, že žalobce je proti své vůli na psychiatrické klinice, že se žalovaného snažili několikrát neúspěšně telefonicky kontaktovat, že tchán je v dlouhodobém sporu ohledně zemědělské půdy a do konce dubna je v tomto sporu potřeba podat odvolání. Prosí proto o co nejrychlejší kontakt a uvádí telefonní číslo na žalobce s tím, že žalobce má u sebe mobilní telefon. Žalovaný na uvedený e-mail odpověděl další den, sdělil, že je opatrovníkem pouze pro řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu, že ve věci sporu o půdu ustanoven žalobci nebyl a nemůže mu proto v této věci pomoci. Dále sdělil, že Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl o přípustnosti převzetí žalobce do zdravotního ústavu. V odpovědi [anonymizováno] [příjmení] požádal o pomoc při sepsání odvolání proti rozhodnutí o hospitalizaci žalobce a uvedl, že by měl žalovaný žalobce co nejdříve kontaktovat. Žalovaný odpověděl dne [datum], že odvolání na základě podnětu pana [příjmení] podal, že příští týden nahlédne do spisu a odvolání odůvodní, a nechť Mgr. [příjmení] sdělí neprodleně relevantní důvody pro propuštění žalobce, pokud je zná. Uvedl dále, že si není vědom, že by ho pan [příjmení] nebo žalobce opakovaně telefonicky kontaktovali, zjistil, že mu pan [příjmení] volal jednou a bylo mu sděleno, že v kanceláři bude žalovaný odpoledne, a že pak už k žádnému telefonátu nedošlo. (Prokázáno e-mailovou komunikací z [datum] až [datum])

18. Žalobce podal proti usnesení zdejšího soudu č. j. 27 L 409/2018-9 sám odvolání psané vlastní rukou (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, odvoláním žalobce na č. l. 15). To bylo dne [datum] zasláno zdejším soudem žalovanému s tím, že soud žádá o vyjádření žalovaného v co nejkratší možné době, neboť zdejší soud je povinen odvolání neprodleně předložit k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, přípisem na č. l. 22).

19. Žalovaný podal dne [datum] tzv. blanketní (bez odůvodnění) odvolání proti usnesení zdejšího soudu č. j. 27 L 409/2018-9, ve kterém uvedl, že odůvodnění zašle následující poštou a že odvolání bylo podáno na základě požadavku klienta (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, odvoláním o dokladem o doručení na č. l. 24, 25). Dne [datum] bylo žalovanému zasláno zdejším soudem vyjádření Psychiatrické nemocnice [obec] k odvolání žalobce, s tím, že soud žádal žalovaného o vyjádření obratem (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, přípisem na č. l. 28).

20. Dne [datum] zaslal žalovaný primářce [anonymizováno] [příjmení] e-mail, ve kterém uvedl, že dnes obdržel od paní [příjmení] informaci, že žalobce by měl být příští týden ze zdravotního ústavu propuštěn. Žádá tedy informaci, zda skutečně pominou důvody, pro které byl klient do ústavu umístěn, a pokud ano, v jakém časovém horizontu. Uvádí, že tyto informace jsou důležité pro další průběh řízení před soudem, případně pro návštěvu žalovaného u žalobce v PN [obec]. Žalovaný obdržel téhož dne e-mailem odpověď, že žalobce má být propuštěn [datum], poté co mu bude ještě před propuštěním upravena medikace. (Prokázáno e-mailovou komunikací z [datum]).

21. Téhož dne, tedy [datum], zaslal žalovaný e-mail Mgr. [příjmení], ve kterém ho informoval o plánovaném propuštění žalobce a uvedl, že tím pádem pozbude smyslu podané odvolání. Žalovaný uvedl, že nicméně počká, až k propuštění skutečně dojde, a poté to sdělí soudu. (Prokázáno e-mailem Mgr. [příjmení] z [datum])

22. Žalovaný byl propuštěn z Psychiatrické nemocnice [obec] dne [datum] (soud vzal za své zjištění nesporné tvrzení účastníků ohledně data propuštění). Podáním ze dne [datum] sdělil žalovaný zdejšímu soudu, že podané odvolání odůvodňovat nebude, neboť pominuly důvody pro jeho projednání (prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, přípisem na č. l. 39). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 24 Co 107/2018-37, bylo rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně (č. j. 27 L 409/2018-9) se zrušuje a detenční řízení umístěného se zastavuje. V odůvodnění je uvedeno, že důvod pro další vedení detenčního řízení odpadl, neboť žalobce jako umístěný již není držen ve zdravotním ústavu bez svého písemného souhlasu. (Prokázáno spisem zdejšího soudu 27 L 409/2018, usnesením Krajského soudu v Praze na č. l. 37-38).

23. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

24. Žalobce byl dne [datum] proti své vůli převzat do Psychiatrické nemocnice [obec]. Žalobci byl jako opatrovník pro řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu ustanoven žalovaný. Žalovanému bylo dne [datum] doručeno usnesení o jeho ustanovení opatrovníkem a zároveň rozhodnutí, že k převzetí žalobce do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají. Zeť žalobce [příjmení] [příjmení] sdělil žalovanému e-mailem dne 26. a [datum] telefonní číslo žalobce a mj. uvedl, že žalobce žádá o pomoc při sepsání odvolání proti rozhodnutí o své hospitalizaci. Žalovaný podal dne [datum] proti uvedenému rozhodnutí (o tom, že k převzetí žalobce do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů) blanketní (neodůvodněné) odvolání. O podání odvolání žalovaný e-mailem informoval pana [příjmení] a požádal o sdělení relevantních důvodů, které by vyvracely nutnost převzetí do zdravotního ústavu. Poté žalovaný dne [datum] dostal z psychiatrické nemocnice (od paní [příjmení]) informaci o tom, že žalobce má být propuštěn [datum], to ještě stejného dne e-mailem ověřil u MUDr. [příjmení] a o plánovaném propuštění informoval e-mailem Mgr. [příjmení]. Dále sdělil žalovaný soudu i Mgr. [příjmení], že z důvodu plánovaného propuštění již odvolání odůvodňovat nebude. Dne [datum] byl žalobce z psychiatrické léčebny propuštěn, následně odvolací soud rozhodl o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (o přípustnosti převzetí žalobce do zdravotního ústavu) a o zastavení řízení, a to z důvodu propuštění žalobce. Dovolání podáno nebylo.

25. Soud zamítl návrh na provedení důkazů, které navrhoval žalobce k prokázání vzniku a výše majetkové a nemajetkové újmy (prohlášení a výslech pana [příjmení], pana [jméno] [celé jméno žalobce], paní [příjmení]), neboť vzhledem k právnímu posouzení věci (viz níže) nebylo třeba zjišťovat, zda žalobci vznikla újma a v jaké výši – když soud shledal, že nebyla splněna jiná z podmínek pro odpovědnost žalovaného za škodu, a to porušení zákona žalovaným (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), či porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.). Dále soud zamítl návrhy na provedení dalších navržených důkazů (účastnický výslech žalobce, výslech vyšší soudní úřednice paní [příjmení], výslech primářky [anonymizováno] [příjmení], znalecký posudek a svědecký výslech [anonymizováno] [příjmení], zdravotnická dokumentace PN [obec] a [anonymizováno] [příjmení], lékařská zpráva a výslech zubní lékařky [anonymizováno] [příjmení], znalecký posudek k přezkoumání zdravotního stavu žalobce, listina – vyjádřením Mgr. [příjmení]), neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán tak, aby na jeho základě mohl soud rozhodnout.

26. Při posuzování věci soud postupoval zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:

27. Podle čl. 8 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod, osobní svoboda je zaručena. Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

28. Podle čl. 5 odst. 1 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále Evropská úmluva o lidských právech), každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: (…) e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků.

29. O přípustnosti převzetí soud podle § 77 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), rozhodne bez jednání do sedmi dnů od převzetí. K projednání věci svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotním ústavu (odst. 1). Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka, ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný člověk požádá. Ustanovení § 70 se nepoužije. (odst. 2)

30. Podle § 80 z. ř. s., jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním ústavu.

31. Podle § 69 z. ř. s., umístěný člověk je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení zmocněncem, jehož si zvolí. O tomto a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být poučen, ledaže to jeho zdravotní stav zcela vylučuje. (odst. 1) Nezvolí-li si umístěný člověk zmocněnce nebo je-li to třeba k ochraně zájmů umístěného, jmenuje mu soud opatrovníka pro řízení z řad advokátů. (odst. 2)

32. Podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny (odst. 1 věta první). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. (odst. 2)

33. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

34. Je zřejmé, že nedobrovolným umístěním člověka do zdravotního ústavu dochází ke zcela zásadnímu zásahu do základního práva tohoto člověka, do práva na osobní svobodu. Z tohoto důvodu je třeba k takovému umístění přistupovat vždy velmi zodpovědně v souladu s podmínkami, které pro ně klade Listina základních práv a svobod, Evropská úmluva o lidských právech, a v jejich rámci zákon.

35. Jednou ze záruk, které uvedené předpisy pro takový případ stanovují, je nutnost ustanovit člověku, umístěnému do zdravotního ústavu, opatrovníka, který bude v řízení o přípustnosti převzetí ve zdravotnickém ústavu hájit jeho práva (§ 69 z. ř. s.). Zastupování opatrovníkem přitom musí být skutečné, nikoliv pouze formální.

36. Advokát, který je umísťovanému člověku ustanoven, musí samozřejmě řádně hájit práva takového člověka, svého klienta, a to stejně pečlivě, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce (což plyne mj. z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 559/2000).

37. V nyní posuzovaném případě je při posouzení činnosti opatrovníka nutno vzít mimo jiné v úvahu, že se jednalo o řízení o vyslovení přípustnosti převzetí ve zdravotním ústavu. Jde o zrychlené řízení probíhající v situaci, kdy je třeba poměrně rychle rozhodnout. Podle Ústavního soudu počáteční fáze detenčního řízení, ve které se rozhoduje o přípustnosti převzetí, a která končí vydáním rozhodnutí zatímního charakteru o souladu převzetí umístěného člověka se zákonnými důvody, je co do obsahu obdobou řízení o předběžném opatření (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2545/17). Soud musí o přípustnosti převzetí rozhodnout do sedmi dnů (§ 77 odst. 1 z. ř. s.), musí mu zpravidla postačit, že rozhodující skutečnosti jsou pouze osvědčeny, dokazování v této fázi probíhá pouze v omezeném rozsahu (z časových důvodů se např. zpravidla neprovádí znalecký posudek, srov. § 77 odst. 2 z. ř. s.). Pokud soud rozhodne, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a tyto důvody trvají, pak teprve v další fázi řízení soud rozhoduje o přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu (§ 80 z. ř. s.) – takové řízení již neprobíhá pod tak velkým časovým tlakem, dokazování probíhá ve větším rozsahu, atd. V nyní posuzovaném případě bylo proti rozhodnutí o přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu podáno odvolání, než však stačil odvolací soud rozhodnout, byl žalobce ze zdravotního ústavu po celkem 39 dnech propuštěn. Ačkoliv pro rozhodnutí odvolacího soudu není stanovena žádná lhůta, je nutno podotknout, že i odvolací soud má v tomto řízení rozhodovat pokud možno rychle, stále se jedná o pokračování„ zrychleného a zjednodušeného“ řízení o přípustnosti převzetí ve zdravotním ústavu. Tento charakter řízení přitom předurčuje i charakter činnosti opatrovníka, který rovněž jedná v poměrně krátkém časovém úseku a nemusí být vždy schopen provést veškeré úkony, které by se od něj očekávaly v jiném typu řízení.

38. Žalovaný byl o nedobrovolném umístění žalobce do zdravotního ústavu vyrozuměn [datum], v zákonné patnáctidenní lhůtě (v její poslední den) podal odvolání proti rozhodnutí o tom, že převzetí žalobce do ústavu bylo v souladu se zákonnými důvody a že tyto důvody trvají. Odvolání měl žalovaný v úmyslu dodatečně odůvodnit, jak plyne z e-mailové komunikace, avšak před tím, než tak učinil, dověděl se dne [datum], že žalobce má být za pět dní z detence propuštěn.

39. Není pravda, že by žalovaný byl zcela nečinný, jak uvádí žalobce. Žalovaný podal za žalobce odvolání, komunikoval se zetěm žalobce, panem [příjmení], který žalovanému zprostředkoval pokyn žalobce k podání odvolání. Žalovaný vyzýval pana [příjmení], nechť žalovanému sdělí důvody svědčící pro propuštění žalobce, pokud jsou mu známy. Žalovaný také komunikoval s psychiatrickou léčebnou i se soudem.

40. Soud proto shledal, že postup žalovaného v řízení o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotnickém zařízení lze, z hlediska jeho řádnosti a dodržení zákona a požadavků Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o lidských právech, považovat za hraniční, stále však za řádný a v souladu s uvedenými právními normami.

41. Přihlédl při tom zejména k tomu, že se jednalo o relativně krátký časový úsek, ve kterém žalovaný mohl jednat a jednal. Z e-mailové komunikace žalovaného přitom vyplývá, že měl v úmyslu nahlížet do spisu a odůvodnit podané odvolání, a že by tak učinil, pokud by řízení trvalo déle.

42. Je pravda, že žalovaný po celou dobu řízení vůbec nekontaktoval samotného žalobce, a to ani poté, kdy pan [příjmení] žalovanému sdělil telefonní číslo mobilního telefonu, který měl mít žalobce u sebe. Žalovaný byl podle § 16 zákona o advokacii povinen se řídit pokyny klienta, avšak v daném případě se pouze spolehl na pokyny zprostředkované zetěm klienta. Přesto soud shledal, že i takový postup je v souladu se zákonem, a to s ohledem na charakter a relativní rychlost řízení o přípustnosti převzetí ve zdravotním ústavu. Kontakt opatrovníka s klientem, přinejmenším telefonický, by byl podle soudu velmi žádoucí, ale jeho absenci lze vysvětlit relativně rychlým průběhem případu. Lze pochopit a akceptovat, že v řádu několika dnů k takovému kontaktu nemusí vždy dojít (ačkoliv v déle trvajícím řízení by už takový postup mohl být nepřípustný).

43. Stejně tak pokud žalovaný [datum] uvedl, že nahlédne do spisu a odůvodní odvolání„ příští týden“ (což mělo být 7. – [datum]), ale nakonec tak neučinil, není to podle soudu pochybením, které by zakládalo protizákonnost postupu žalovaného, neboť žalovaný se zřejmě někdy v té době (nejpozději [datum]) dověděl o plánovaném propuštění žalobce ([datum]). Později (po propuštění žalobce z detence) přitom již odůvodnit odvolání (a nahlížet do spisu) nebylo třeba, neboť odvolací soud po propuštění zadržené osoby o odvoláních rozhoduje tak, jako v případě žalobce, tj. řízení zastavuje a rozhodnutí soudu prvního stupně ruší (jak je soudu známo z úřední činnosti). Odůvodnění odvolání by tedy na rozhodnutí odvolacího soudu nemělo žádný vliv. K přezkoumání zákonnosti převzetí do zdravotního ústavu v takovém případě případně slouží institut pokračování v řízení na žádost propuštěné osoby podle § 72 z. ř. s .

44. Dále je nutno podotknout, že i samotný soud v přípisech, které připojil, když žalovanému zasílal vlastnoruční odvolání žalobce a vyjádření psychiatrické nemocnice, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil„ v co nejkratší možné době“ a„ obratem“. I soud tak kladl na žalovaného vysoké nároky, termíny však stanovil pouze vágní a neurčité a nelze uzavřít, že žalovaný pokynu soudu nevyhověl, když se nevyjádřil do [datum] (do propuštění žalobce).

45. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že žalovaný pochybil, když v jeho zájmu nepodal dovolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, neplatí tedy pro něj, že by je měl advokát automaticky podat ve prospěch svého klienta„ pro jistotu“ a pak je případně vzít zpátky, jak uvedl žalobce; dovolání lze podat pouze za splnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Navíc, jak bylo uvedeno výše, je běžnou praxí Krajského soudu v Praze, že v případech, kdy byla již zadržená osoba z detence propuštěna, nerozhoduje meritorně a řízení o přípustnosti převzetí ve zdravotním ústavu zastavuje – a to z důvodu, že odpadla základní podmínka detenčního řízení (§ 103 o. s. ř. a § 16 z. ř. s.). Ani v dovolacím řízení by přitom podle soudu nemohlo být dosaženo jiného výsledku, když pro posouzení zákonnosti zadržení v případě propuštění slouží zejm. postup podle § 72 z. ř. s., jak již bylo uvedeno výše. Z tohoto důvodu a z důvodu hospodárnosti řízení soud žalobce nevyzýval podle § 118a, aby navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení, že telefonoval do kanceláře žalovaného a dožadoval se, aby žalovaný podal v jeho věci dovolání – neboť ve věci bylo možné rozhodnout i bez prokázání této skutečnosti.

46. Soud podotýká, že ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) neplyne, že by žalovaný při svém zastupování žalobce pochybil. Jednak se všechna rozhodnutí ESLP, na která odkazuje žalobce, týkají zastupování opatrovníkem v jiných typech řízení než v nyní posuzovaném případě – týkají se zastupování v řízeních, která trvala delší dobu, jejich závěry tak nelze zcela a bez dalšího přenášet na posuzování postupu žalovaného v řízení o přípustnosti převzetí ve zdravotním ústavu. Dále žalovaný neporušil žádnou z povinností, které jsou judikaturou ESLP pro zastupování opatrovníkem vymezeny. Z rozsudku ESLP ve věci [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], stížnost [číslo] plyne povinnost opatrovníka podávat v zájmu klienta opravné prostředky, rozsudek se však týká podání odvolání jako řádného opravného prostředku (který žalovaný v zájmu žalobce podal); podáváním mimořádných opravných prostředků se rozsudek nezabývá, ani otázkou doby, ve které má být blanketní odvolání odůvodněno. Rozsudek ve věci [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], stížnost [číslo] uvádí, že osobě umístěné v psychiatrické instituci z důvodu spáchání činů, které by jinak byly trestnými, za které však tato osoba nenese odpovědnost z důvodu své mentální poruchy, má být v řízení o pokračování držení v léčebně poskytnuta právní pomoc; má mít přístup k soudu a příležitost být soudem slyšena, ať už osobně, nebo, kde je to nezbytné, skrze nějakou formu zastoupení (odst. 56, 57 rozsudku); rozsudek se dále zabývá skutečností, že se právní zástupce nedostavil k soudnímu jednání, ke kterému byl předvolán (odst. 60, 61) - k tomu však v nyní posuzovaném případě nedošlo. Rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne [datum], stížnost [číslo] se zabývá zastupováním v trestním řízení, kdy se nejednalo o řádné zastoupení, neboť ustanovený advokát od začátku uváděl, že není schopen klienta zastupovat (odst. 33 in fine) – tedy rovněž se jedná o situaci odlišnou od nyní posuzovaného případu.

47. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (i Ústavního soudu) trvá na tom, že osoba ve zranitelné pozici, tj. např. i umísťovaná do psychiatrické nemocnice proti své vůli, musí být řádně zastoupena opatrovníkem, že opatrovník musí aktivně konat a jednat ve prospěch této osoby a že se nesmí jednat jen o formální zastoupení (viz mj. judikatura citovaná výše v tomto rozsudku). Judikatura však neřeší konkrétněji situaci, ve které se nacházel žalobce, ani co přesně opatrovník má v takové situaci činit - to musí pro konkrétní případ žalobce a žalovaného posoudit s ohledem na okolnosti daného jednotlivého případu zdejší soud. Ten tak učinil způsobem, popsaným v tomto rozsudku.

48. Vzhledem k uvedenému nepovažuje soud za splněnou jednu z podmínek pro odpovědnost žalovaného za újmu, a to porušení zákona žalovaným (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), či porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.). Z toho důvodu soud žalobu zamítl.

49. Soud si však zároveň je vědom, že nedobrovolné zadržení v psychiatrické nemocnici je velkým zásahem do základních práv jedince. Soud rovněž rozumí pohledu žalobce, který vnímal velmi úkorně situaci, kdy byl v psychiatrické léčebné proti své vůli po dobu 39 dní a nebyl vůbec po celou dobu kontaktován svým právním zástupcem, ten mu ani nesdělil, že v jeho prospěch podal odvolání. Žalobce tak mohl prožívat pochopitelnou nejistotu, zda je řádně zastoupen a zda jeho práva někdo aktivně a řádně brání.

50. Po zvážení všech okolností případu tak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“.

51. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (…) nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

52. V daném případě spatřuje soud okolnosti zvláštního zřetele hodné jednak v tom, že se jedná o spor mezi (bývalými) opatrovníkem a opatrovancem, mezi kterými je už z podstaty věci nerovné postavení. Navíc v daném případě soud sice shledal postup žalovaného jako opatrovníka zákonným, nikoliv však ideálním. Žalobci lze tedy porozumět, z jakého důvodu podal žalobu a že se mu zastupování žalovaným jevilo jako nedostatečné, pokud žalovaný žalobce po celou dobu detence nekontaktoval, ačkoliv měl na něj telefonní číslo, nijak s ním nekomunikoval, nevyrozuměl jej o podání odvolání, odvolání podal v poslední den zákonné lhůty neodůvodněné a neodůvodnil ho ani po celých dalších 17 dní do propuštění žalobce, nevyjádřil se k odvolání žalobce ani k podání psychiatrické nemocnice, ačkoliv byl soudem vyzván, aby tak učinil„ obratem“ a„ v co nejkratší možné době“. Za takových okolností soud považuje za spravedlivé řešení, aby náhrada nákladů výjimečně přiznána nebyla.

Poučení