16 C 167/2019-335

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní [titul] Janou Davidovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] všichni zastoupeni advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [celé jméno vedlejšího účastníka], narozeného [datum] bytem [adresa vedlejšího účastníka, žalobce a žalobkyně] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [titul] [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro: žaloba o zdržení se protiprávního zasahování do vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců stíněním pozemku žalobců parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most na listu vlastnictví [číslo] to ořešákem stojícím na pozemku žalovaných parc. [číslo] v témže katastrálním území, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců spadem listí z ořešáku žalovaných stojícího na parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na pozemek žalobců parc. [číslo] tamtéž, se zamítá.

III. Žalobci a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na nákladech řízení 39 221,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalobci a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení vzniklých České republice – Okresnímu soudu v Mostě, jejichž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se obtěžování stíněním pozemku žalobců stromem ořešákem na pozemku žalovaných a spadem listí z tohoto stromu na pozemek žalobců. Argumentovali tím, že k těmto imisím dochází nad míru přiměřenou poměrům. Uvedli, že ořešák žalovaných částečně zastiňuje jejich pozemek a znečišťuje spadem listí (zejména v době podzimu) a tím jim fakticky znemožňuje výkon jejich vlastnického práva. Dům s pozemkem navíc užívá otec žalobců (vedlejší účastník), který je tak nucen trávit nezanedbatelný čas hrabáním a odklízením spadaného listí, což je pro něj vzhledem k věku a zdravotním stavu obtížné. Činí tak 3 x za sezónu. Stíněním pak dochází ke zhoršení vlastností půdy a ve výkonu vlastnického práva je žalobcům bráněno tím, že na pozemku nemohou pěstovat rostliny dle vlastního uvážení.

2. Ve lhůtě pro doplnění tvrzení a označení důkazů žalobci uvedli, že pozemek je užíván jako zahrada, vedlejší účastník na něm pěstuje na záhonech v prostření části pozemku plodiny, které celá rodina konzumuje, pozemek slouží k rekreaci, hrám dětí, které zde tráví volný čas při návštěvě vedlejšího účastníka. Pozemek užívá k rekreaci při návštěvě i další rodinní příslušníci k odpočinku. V horní části pozemku pak všichni společně nad ohništěm opékají buřty. Takový způsob využití pozemku považují v dané lokalitě za legitimní a odpovídá místním poměrům. K imisi spadem listí doplnili, že listí okyseluje půdu, na zahradě se pak vyskytuje mech, který se šíří po celé zahradě, což snižuje možnost užití pozemku. Žalobci se nemůžou sednout na zem, která je od mechu mokrá. Stín pak zasahuje do větší části zahrady, rostliny špatně rostou a plodí, což má vliv na výtěžnost. Vedlejšího účastníka tak přestává bavit zahradničení, neboť se jedná o marný boj se stínem. Většinu dne je horní polovina pozemku zastíněna. Ve zbytku pozemku je pak stín od garáže žalovaných a stromu a domu žalobců. Předmětný strom má přitom mohutnou korunu a svým vzrůstem se místní poměrům vymyká.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, tvrdili, že obtěžování stromem ořešákem není nepřiměřené místním poměrům. Zejména poukazoval na skutečnost, že v okolí je růst těchto stromů běžný, jedna z ulic v okolí se přiléhavě jmenuje [ulice]. Namítali, že též z ořešáku žalobců padá stín a listí na pozemek žalovaných. Byli ochotni a také provedli částečně ořez jedné z větví ořešáku, žalobci však tvrdili, že byla provedena neodborně, a proto dochází k jejímu dorůstání, tudíž tento zásah nemá z hlediska zabránění oběma typům imise vliv. Žalovaní vznesli též námitku vydržení práva přivádění imisí na pozemek žalobců spadem listí a stíněním s argumentem, že žalovaní po celou dobu 10 let byli v dobré víře, že ke spadu listí a stínění může docházet tak, jak k němu dosud docházelo. Situace v místě musela být žalobcům známa, když pozemky žalobců a žalovaných jsou vlastněny danými rodinami již desítky let. Žalobci a vedlejší účastník tak nabývali nemovitosti s vědomím spadu listí a stínění ořešákem. Žalobci si mohli být vědomi situace v lokalitě a toho, že v průběhu času může dojít k nárůstu imisí. Poukázali přitom na rozhodnutí vyšších soudů.

4. Účastníci v průběhu řízení polemizovali i s možností, jakým způsobem lze využít spadané listí i plody (ke kompostování, kosmetickým účelům apod.), těmito argumenty se soud nezbýval, neboť je nepovažoval ve věci za významné.

5. Žalobci podáním doručeným soudu dne [datum] žádali o připuštění změny žaloby spočívající v tom, že by se žalobci nadále domáhali odstranění stromu ořešáku žalovaných, soud však změnu žaloby nepřipustil, neboť řízení je koncentrováno a dosavadní výsledky dokazování by nebyly v novém řízení použitelné. Soud totiž uzavřel, že požadavek na odstranění stromu vymezený žalobci ustanovením § 1017 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je odlišnou hmotně právní normou vyžadující tvrzení a prokázání jiných významných skutečností, domáhali by se tím tedy něčeho jiného na základě zcela jiných tvrzení a důkazů. Soud proto tomuto návrh na změnu žaloby nevyhověl, nicméně podání s ohledem na postoj žalobců vyloučil k samostatnému projednání.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané u katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] na lisu vlastnictví [číslo]. Pozemek je z hlediska způsobu užívání zahradou. Žalovaní jsou vlastníky sousedícího pozemku parc. [číslo] tamtéž, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] stejně tak se jedná o zahradu. Šetřením na místě samém provedeném [datum] soud zjistil, že na pozemku žalovaných se (z pohledu od vstupu k nemovitostem z ulice [ulice]) v jeho pravém horním rohu při hranici s pozemkem žalobců nachází vzrostlý strom ořešák, jehož jedna z větví směřuje nad společnou hranici pozemků a pozemek žalobců, přičemž hranici pozemků v reálu představuje též plot z tújí vysázených žalovanými. Na pozemku žalobců, v jeho levém horním kvadrantu stojí také strom ořešák menšího vzrůstu, než je ořešák žalovaných, pod ním pak ještě ořešák nepatrného vzrůstu. Ve spodní části pozemku žalobců, kde se nachází dům, stojí za domem strom ořešák vzrůstu a rozpětím srovnatelného se stromem žalovaných. Na pozemku žalobců se nacházejí další ovocné dřeviny nikoli zásadního vzrůstu, stejně tak na pozemku žalovaných, kde jsou po celé jeho ploše rozmístěny ovocné stromy nízkého vzrůstu a ovocné keře, zhruba uprostřed pozemku je patrný vytvořený záhon pro pěstování drobné zeleniny, na kterém se s ohledem na roční období žádné výpěstky nevyskytovaly. Pozemky se nacházejí ve staré zástavbě [katastrální uzemí], obec Most.

7. Ze satelitního snímku (č.l. 73) soud zjistil, že nejen na pozemcích žalobců a žalovaných, ale též na ostatních okolních pozemcích se četně vyskytují vzrostlé stromy (výšku a druh soud nezjišťoval).

8. Ke spadu listí z ořešáku žalovaných soud při šetření na místě samém zjistil (a zaznamenal na fotografie [číslo] na č.l. 187), že od hranice pozemků, která probíhá v místě živého plotu, je ve vzdálenosti odhadem cca 1,5 metru postaven směrem do pozemku žalobců na sloupcích drátěný plot. V prostoru mezi tújemi a drátěným plotem, a ještě cca do vzdálenosti 1,5 metru od drátěného plotu směrem do pozemku žalobců, se odhadem na [číslo] jeho délky směrem od ořešáku žalovaných k domu žalobců nachází spadané listí ořešáku. Pod ořešákem žalobců v horní části jejich pozemku je listí shrabáno, ořešák je opadaný. Výslednou situaci vedlejší účastník přítomný na místě samém označil za stav, kdy listí, které považoval dle vlastního odhadu za náležející k ořešáku na pozemku žalobců shrabal, a listí, které považoval za náležející k ořešáku žalovaných, shrabáno nebylo. Ořešák žalovaných byl opadaný pouze částečně, ořešák žalobců ve spodní části pozemku byl opadaný zcela, listí pod ním shrabáno nebylo (nebo alespoň ne zcela).

9. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil pouze, že subjektivně považuje spad listí za nadměrný, což poměřuje schopností a možnostmi danými věkem a zdravotním stavem vedlejšího účastníka odklízet spadané listí. Žalobkyně přiměřenost přirovnala ke stavu, za kterého by byl vedlejší účastník, který dům a zahradu užívá, nucen odklízet množství odpovídající cca 1 pytli. Nepřiměřenost definovala pouze obecně tím, že pro žalobce či vedlejšího účastníka se jedná jednoduše„ o práci navíc“, v porovnání s prací, kterou činí„ pro sebe“ tak o 2–3 hodiny v období spadu listí, tj. dle žalobkyně v období od půlky října do půlky listopadu. V případě stínění pak nepřiměřenost shledává v tom, že levý horní kvadrant pozemku žalobců je celý zastíněný, žalobci tak nemohou plně využívat celý pozemek, resp. že na pozemku jsou místa, kde není dostatečný osvit sluncem, přičemž má za to, že je jejím práce mít pozemek osluněný zcela.

10. Z četných fotografií předložených žalobci či vedlejším účastníkem soud zjistil, že zachycují situaci v poměrech, jak je shledal soud při prohlídce místa. Konkrétně je z nich patrné, že v období března 2020 se v místě drátěného plotu nachází v pásu podél něj mech; v uvedené době jsou stromy bez listí. Fotografie z června 2020 prokazuje, že na pozemku je záhon neurčité délky, nacházející se zhruba uprostřed pozemku žalobců, na němž je pěstována drobná zelenina. Na fotografiích z června a července roku 2020 je zchyceno též porovnání stromů, z něhož je patrné, že v uvedené době byl ořešák žalobců menší než ořešák žalovaných. Fotografie prokazují, že ořešák žalovaných konci větví přesahuje částečně na pozemek žalobců (viz fotografie v obálce na č.l. 129 soudem označené čísly 1–8). Z fotografií ve svazku na č.l. 129b označených soudem [číslo] pořízených v červenci až září 2020 soud zjistil, že v době před sedmou hodinou ranní je při hranici pozemku a pod ořešákem žalobců ve spodní části jejich pozemku stín, v ostatní části směrem vpravo od hranice pozemků je patrný osvit sluncem. Z fotografií na č.l. 160 zachycujících situaci v říjnu a listopadu 2021 žalobci zejména demonstrují, že listí v meziprostoru plotu a hranice, a listí vedle plotu, o němž se žalobci tvrdí, že náleží k ořešáku žalovaných, představují celkem 10 pytlů (viz např. fotografie [číslo]), což je dle žalobců prakticky stejné množství, jako listí spadané z jejich vlastních stromů (viz k tomu např. fotografii [číslo]).

11. K důkaznímu návrhu žalobců, který měl vést k prokázání stínění ořešákem žalovaných nad míru přiměřenou poměrům, soud ustanovil k vypracování znaleckého posudku Doc. [titul] [celé jméno znalce], znalce z oboru denní osvětlení a oslunění budov. Znalec zkoumal světelné poměry vždy k 1. a 15. dni každého měsíce v kalendářním roce, a to ve variantě a) stínění jen ořešákem a stavbami žalovaných (v posudku jako ÚKOL 1), b) stínění jen ořešáky a stavbami žalobců (v posudku jako ÚKOL 2), c) průnik výsledku ad a) a b) (v posudku jako ÚKOL 3), d) stanovení proslunění pozemku žalobců parc. [číslo] ke dni 1. 3. dle požadavků na oslunění stanovených normou ČSN [číslo] (v posudku jako ÚKOL 4).

12. Z posudku doplněného též výslechem znalce soud zjistil, že při variantě a) – ÚKOL 1, tzn. pokud stíní jen ořešák a stavby žalovaných, od 1. 1. do 1. 3. každého roku je více než 3 hodiny osluněno více než 96 % pozemku žalobců, v době od 15. 3. do 1. 10. každého roku 100 % pozemku žalobců a od 15. 12. více než 96 % (resp. od 96,2 do 99,9 % pozemku). Více než 6 hodin je osluněno v lednu od 18,9 do 20,4 % pozemku, v únoru od 43,6 do 69,8 % pozemku, od 1.3 do 1.9. je osluněno minimálně 86,3 % pozemku, jinak 100 % pozemku nebo v rozsahu se 100 % těsně blížícímu. V době od 1. 10. do 15. 12. pak rozsah plochy, která je osluněna déle než 6 hodin, klesá z 93,4 % až na 19,2 %. Déle než 9 hodin není pozemek žalobců osluněn vůbec v době od 1. 1. do 15. 2., ke dni 1. 3. je po tuto dobu osluněno 11,9% pozemku, v době od 15. 3. je osluněno více než 37,5% pozemku, přičemž doba trvání oslunění má stoupající tendenci, když od 1. 6. je osluněno více než 90% pozemku, a to až do 15. 8., kdy je po dobu 9 hodin osluněno 85% pozemku a v době následující má oslunění klesající tendenci, přičemž v době od 1. 11. až do 15. 12. (konce roku) je situace srovnatelná s měsíci leden a únor.

13. Pokud vzal znalec do úvahy jen stínění stavbami a stromy žalobců samotných (varianta b) – ÚKOL 2), bylo zjištěno, že více než tři hodiny je osluněno prakticky 100 % pozemku, více než 6 hodin je situace srovnatelná s toutéž variantou v ÚKOLU 1 (rozdíly jsou směrem nahoru i dolu marginální), stejně tak pokud jde o oslunění pozemku déle než 9 hodin v průběhu celého roku.

14. Z ÚKOLU 3 pak soud zjistil, že není rozdílu mezi situací, pokud by stínily pouze ořešák a stavby žalovaného nebo pouze strom a stavby samotných žalobců. Z posudku plyne, že v lednu, březnu a říjnu je dokonce méně příznivější pro oslunění stínění překážkami žalobců, tzn. že samotné překážky žalobců by stínily více než samotné překážky žalovaných, byť lze tento rozdíl také označit za marginální (viz modrá čísla v tabulce na č.l. 11 posudku).

15. Z posudku dále plyne, že ke dni 1. 3. v každém roce (ÚKOL 4) je při stínění pouze překážkami žalobců (dům, garáž, dva ořešáky a ovocné stromy) prosluněno více než 3 hodiny 97,5 % pozemku, více než 6 hodin 67,1 % pozemku a více než 9 hodin 4,8 % pozemku. V případě, že jsou vzaty do úvahy všechny překážky společně (stavby a stromy žalobců a stavby a ořešák žalovaných), je více než 3 hodiny prosluněno 86,6 % pozemku žalobců, více než 6 hodni 23,8 % a více než 9 hodin 1,1 % pozemku žalobců.

16. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr: předmětný ořešák žalovaného stíní pozemek žalobců, avšak pokud by jeho nebylo, nebylo by prakticky rozdílu v zastínění pozemku žalobců samotnými stínícími překážkami na pozemku žalobců, a to v období celého kalendářního roku. V zásadě stejné by bylo zastínění pozemku žalobců ke dni 1.3., i kdyby nebylo ořešáku žalovaných. K tomuto dni je prosluněno po dobu více než tři hodiny 79% pozemku a po dobu více než 6 hodin 27,5% pozemku. Ořešák žalovaných přesahuje nad pozemek žalobců pouze nepatrnou částí, téměř na jeho úrovni, na horním okraji pozemku žalobců se nachází o něco méně vrostlý ořešák, na jeho spodní části pak ořešák mohutností srovnatelný s ořešákem žalovaných. Pozemek žalobců je celý zatravněn, vyskytují se na něm různě rozmístěné rostoucí ovocné dřeviny různé výšky a různého stáří, dále ovocné stromy (oproti ořešákům) menšího vzrůstu, zhruba v jeho prostředku pak vybudovaný záhon pro pěstování drobných plodin (zeleniny), který zaujímá nepatrnou část pozemku. Na počátku listopadu, kdy soud činil ohledání místa, se nacházelo na pozemku žalobců spadlé listí, jak soud popal výše a jak je zachyceno na fotografiích, zbývající část pozemku byla již shrabána. Listí, které se dosud na pozemku nacházelo (a žalobcem bylo označeno za listí ze stromu žalovaných), zabíralo část plochy při hranici pozemků, konkrétně mezi tújemi a drátěným plotem v šíři dle odhadu 1 – 1,5 metrů po téměř celé délce hranice z tújí a ještě cca 1,5 metru směrem od drátěného plotu do pozemku žalobců směrem k ořešáku žalobců (vrstva se směrem od ořechu do spodní části pozemku žalobců ztenčovala). Pozemek žalobců i žalovaných se nachází ve staré obytné zástavbě [část obce] čítající řady starých rodinných domů se zahradami, kde je výskyt vzrostlých stromů běžný, mj. vzrostlý strom ořešák se vyskytuje také na pozemku sousedícím s pozemkem žalovaných z jeho druhé strany (parc. [číslo]).

17. Po stránce právní dospěl soud k těmto závěrům: v předmětné věci soud posuzoval obtěžování žalobce stromy vysázenými před [datum], tj. před účinností zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdy byl účinný z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni [datum].

18. Právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 872/2017 ze dne 26. 7. 2017 zní:„ [příjmení] pozemku, který je obtěžován stromy vysázenými na sousedním pozemku před [datum] tak, že jej nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžují účinky způsobené těmito stromy, se může bránit cestou negatorní žaloby (§ 1013 odst. 1 o. z.), v případě jejíhož úspěchu může v konečném důsledku odstranění stromu dosáhnout, byť ne přímým žalobním požadavkem na jeho odstranění. Úpravu obsaženou v § 1017 odst. 1 o. z. je možné ve vztahu k požadavku na odstranění stromů aplikovat až na stromy vysázené po [datum]. Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v obč. zák. neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do [datum]), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity.“ V souladu s tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR soud věc posoudil podle právní úpravy obsažené v § 1012 a § 1013 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

19. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

20. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

21. V souladu se zněním uvedeného zákonného ustanovení se žalobci domáhali svého nároku negatorní žalobou, přičemž namítali dva druhy imise, a to stínění stromem a spad listí, a domáhali se (správně), aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se takových imisí. Soud posuzoval, zda tyto imise vnikají na pozemek žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům a současně zda podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

22. Definice pojmu„ pozemek“ je obsažena v § 2 písm. a) z. č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona a pro účely tohoto zákona se tím rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, veřejnoprávní smlouvou nahrazující územní rozhodnutí, územním souhlasem nebo hranicí danou schválením navrhovaného záměru stavebním úřadem, hranicí jiného práva podle § 19, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků.

23. Pozemek žalobců je zahradou, která je podle přílohy katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb. obsahující technické podrobnosti pro správu katastru definována jako druh pozemku a) na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, b) souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři, který zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami, c) funkčně spojený a užívaný s budovou, s charakterem okrasné zahrady, na kterém převládá travnatá plocha, zpravidla doplněná trvalými porosty většinou okrasného charakteru, ke kterým lze přiřadit i dřeviny charakteristické pro ovocné a lesní porosty.

24. Stran pojmu„ obvyklé užívání pozemku“ soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, který uvádí:„ Konečně žalovaná klade otázku, co se rozumí„ obvyklým užíváním pozemku“; zda se tím rozumí způsob jeho užívání podle označení v rámci evidence v katastru nemovitostí, způsob jeho užívání v obdobných místech nebo faktický způsob, jakým pozemek užívají jeho vlastníci. Dovolací soud konstatuje, že jde o faktické užívání, které není v rozporu s právními předpisy; i zde však má soud prostor pro uvážení.“ 25. V řízení soud na místě samém zjistil, že žalobci a vedlejší účastník fakticky užívají pozemek v souladu se zákonnou definicí zahrady výše uvedenou. Soud posuzoval obě imise do pozemku žalobců jako jeho celku (nikoli jen do jeho konkrétní části, např. jen stínění místa, kde žalobci pěstují zeleninu apod.).

26. Imisi spadem listí soud posoudil následovně: soud má za to, že spad listí v množství, které bylo tvrzeno žalobci a vedlejším účastníkem a shledáno soudem na místě samém na počátku listopadu, neomezuje obvyklé užívání pozemku jako zahrady a není ani nepřiměřené místním poměrům. Soud v souvislosti s důkazním návrhem žalobců oslovil znalce [titul]. Lásku s dotazem, zda je vůbec možné v reálu odlišit, k jakému ořešáku listí náleží, a mimo jiné zjistil, že v ČR se vyskytuje cca 10 druhů ořešáku vlašského a ač se jedná o různé odrůdy, tak mají stejnou morfologickou stavbu listu, jejich tvar je stejný nebo lišící se pouze nevýznamně, a tedy není možné určit u dvou sousedících ořešáků, k jakému z nich list náleží. Existují sice odrůdy rané, polorané a pozdní, tento rozdíl se však promítá pouze do doby dozrávání plodů, zatímco termín opadání listů je závislý spíše na abiotických činitelích (podzimní mráz, sucho aj.), časový rozdíl je však marginální (viz sdělení na č.l. 222, s nímž byli účastníci seznámeni při jednání dne [datum]). V řízení tedy nebylo prakticky možné prokázat tvrzení žalobců a vedlejšího účastníka, že spadané listí, jak je označil vedlejší účastník (a ponechal i reálně na místě samém v souvislosti s prohlídkou uskutečněnou soudem) a jak je zachytil průběžně na fotografiích včetně jejich umístění do pytlů pro přiblížení objemu, skutečně náleží ořešáku žalovaných. S ohledem na popsané místní poměry má však soud za to, že pravděpodobně tomu tak může i být, a to nejen za mimořádných povětrnostních podmínek. [jméno] žalobci i vedlejší účastník však tvrdili, že k opadu ořešáků dochází v průběhu jednoho měsíce na přelomu října a listopadu, tedy mimo vegetační období. Spad listí tedy nijak neovlivňuje ostatní vegetaci na pozemku žalobců a obvyklé užívání pozemku podstatně neomezuje, když ke spadu dochází jen po určité období, zhruba v průběhu jednoho měsíce v kalendářním roce, ve kterém již k užívání zahrady způsobem tvrzeným žalující stranou nepochybně příliš nedochází (jedná se o období konce podzimu a začátku zimy, kdy již nedochází k zásadnímu obhospodařování vegetace ani k onomu rekreačnímu užívání – posezení na zahradě, hry dětí, slunění apod.). Spad listí ořešáku žalovaných na pozemek žalobců se dotýká pouze menší části pozemku žalobců, sami žalobci mají na pozemku ořešáky, u nichž ke srovnatelnému spadu listí dochází. Skutečnost, že jen na pozemku žalobců se vyskytují dva vzrostlé ořešáky, další pak na pozemku sousedícím se žalobci na opačné straně, a v širokém okolí je hojný výskyt listnatých stromů, jak lze usoudit i ze satelitních snímků, vede soud k závěru, že vnikání listí ze stromu žalovaných není ani nepřiměřené místním poměrům. Argumenty žalobců a vedlejšího účastníka, že hrabání listí přičítaného ořešáku žalovaných je pro ně„ práce navíc“, nebo že není již v možnostech vedlejšího účastníka užívajícího dům a zahradu, s ohledem na jeho věk, hrabat navíc ještě listí spadlé z ořešáku žalovaných, nemohou obstát. Soud totiž musí posuzovat imise z hlediska objektivního, přičemž hledisko subjektivní ve vztahu k osobám, které se soudní ochrany domáhají, může vzít v úvahu jen výjimečně a v závažných případech. V posuzované věci subjektivní okolnosti tvrzené stranou žalující za mimořádné považovat nelze.

27. Žalující strana navrhla výslech žalobkyně a vedlejšího účastníka za účelem zjištění, jakým konkrétním způsobem a s jakými následky je žalující strana imisemi obtěžována. Z výpovědi žalobkyně však soud nezjistil žádné skutečnosti, které by naznačovaly existenci závažných subjektivních okolností na straně žalobců či vedlejšího účastníka. Jen závažné subjektivní okolnosti by totiž umožňovaly posoudit imise jinak než objektivně. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, v jehož odůvodnění se mimo jiné uvádí:„ Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové„ obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit oproti němu žalobou opírající se o ustanovení §127 odst. 1 obč. zák. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, pokud se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo.“ 28. Subjektivní okolnosti, které byly žalující stranou tvrzeny a prokazovány výpovědí žalobkyně nejsou těmi, které by soud mohl mimořádně zohlednit, soud proto neprovedl pro nadbytečnost důkaz výslechem vedlejšího účastníka.

29. Imisi stíněním stromem soud posoudil následovně: stíněním ořešákem žalovaných se zabýval znalec [příjmení] [titul] [celé jméno znalce], přičemž hodnotil stínění pozemku žalobců jako celku. Ze závěrů znalce vyplývá, že prakticky po celý kalendářní rok stíní ořešák žalovaných stejně, jako by stínily překážky na pozemku žalobců, i kdyby ořešáku žalovaných nebylo, resp. že stínění ořešákem žalovaných má stejný účinek, jako stínění dvěma ořešáky na pozemku žalobců. Ve vztahu k požadavku na proslunění alespoň po dobu tří hodin denně (viz norma ČSN níže) je tato rovnost mezi oběma stavy pro všechny dny téměř absolutní.

30. Znalec posoudil stínění i s přihlédnutím k normě s ČSN [číslo] – Obytné budovy, jejíž požadavek na proslunění dne 1. 3. je 50 % plochy pozemku. Jedná se o technickou normu, která není obecně závazným právním předpisem. Soud proto podotýká, že tato norma byla použita pouze jako vodítko, od nějž také lze odvíjet úvahu směřující k tomu, zda ořešák žalovaných stíní způsobem podstatně omezujícím užívání pozemku žalovaných, když jiná přiléhavější norma (na stínění stromy) neexistuje.

31. Zjištění znalce konfrontovaná s touto normou jsou taková, že dne 1.3. je pozemek žalobců déle než tři hodiny prosluněn ze 79%, tedy proslunění pozemku uvedené ČSN normě odpovídá. Znalec současně pro upřesnění v rámci svého výslechu dodal, že odchylka daná tím, že v době zaměření pozemků a stromů nebyly stromy olistěné, není významná, neboť program zpracovávající data tuto odchylku pojme.

32. S ohledem na tato dílčí zjištění a právní posouzení soud uzavřel, že rozdíl v zastínění pozemku ořešákem žalovaných za stavu, kdy pozemek stíní rovněž překážky na pozemku žalobců, a za stavu, kdy by tam překážky na straně žalobců nestínily, je tak nepatrný (spíše téměř žádný), že nelze dospět k závěru, že by ke stínění ořešákem žalovaných docházelo v míře nepřiměřené místním poměrům a že by podstatně omezovalo obvyklé (faktické) užívání pozemku žalobců.

33. Protože soud dospěl k závěru, že žádná z tvrzených imisí podstatně neomezuje faktické užívání pozemku ani že by k imisím docházelo v míře nepřiměřené místním poměrům, soud žalobu zcela zamítl.

34. Soud neprovedl důkaz fotografiemi pořízenými žalující stranou (č.l. 197-203 [číslo]), kterým chtěli žalobci prokázat, že došlo k neodbornému prořezání větví a že strom i nadále dorůstá a že v důsledku působení ořešáku žalovaných je pozemek žalobců při společné hranici pokryt mechem, jakož i fotografie z průběhu let 2018 2020 dokumentujících množství spadaného listí. Soud provedl důkaz četnými fotografiemi a současně byl na místě samém, a proto důkaz dalšími fotografiemi pro nadbytečnost neprovedl.

35. Žalovaní v řízení mj. argumentovali možností vydržení práva přivádět na pozemek žalobců předmětné imise s argumentem, že žalobci i vedlejší účastník nabývali pozemek dobrovolně s vědomím existence stromu, u nějž museli imisi spadem listí a stíněním předpokládat, současně po dobu nejméně 10 let žádnou námitku, že se cítí být imisemi dotčeni, neučinili. K prokázání těchto tvrzení navrhovali důkaz nabývacími listinami (č.l. 161 a násl. spisu), na jejichž základě nabyli vlastnické právo k pozemkům jak žalobci (a jejich předchůdci), tak žalovaní. Současně argumentovali rozhodnutími Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 595/2001 a sp.zn. 22 Cdo 2270/2012 (týkalo se imisí hlukem ze stadionu) a Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 451/2011 (imise hlukem z pražské magistrály). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalovaní nepřivádějí předmětné imise na pozemek žalobců v míře nepřiměřené poměrům ani jimi podstatně neomezují užívání pozemku žalobců, soud se touto námitkou ani přiléhavostí citovaných rozhodnutí nezabýval a důkazy nabývacími listinami pro nadbytečnost neprovedl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 221,21 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky (po krácení podle § 12 odst. 4 a.t.) 2 400 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum], účast na dvou soudních jednáních přesahujících dvě hodiny ve dnech [datum] a [datum]) a z částky 1 200 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], při kterém se jednalo pouze o sdělení technického údaje, nikoli o právní vyjádření, dále námitka nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vyjádření k odvolání žalobců proti rozhodnutí o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, účast na vyhlášení rozsudku) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále jim náleží cestovní náhrada v celkové výši 7 514,22 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 757,10 Kč za 190 ujetých km v částce 1 157,10 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 769,28 Kč za 192 ujetých km v částce 1 169,28 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 993,92 Kč za 192 ujetých km v částce 1 393,92 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 993,92 Kč za 192 ujetých km v částce 1 393,92 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 414,22 Kč ve výši 6 806,99 Kč.

37. Soud nepřiznal žalovaným odměnu a náhradu hotových výdajů za nahlížení do spisu, neboť podání s obsahem pro věc významným byla žalované straně zasílána, a zejména vedlejším účastníkem dodané fotografie byly opakujícího se obsahu. Dále soud nepřiznal odměnu za vyjádření žalovaných ze dne [datum], neboť nebylo soudem žádáno a dále právo na náhradu hotových výdajů za nabývací tituly opatřené zástupcem žalovaných na sklonku roku 2021, neboť vedly k prokázání tvrzení, které soud nepovažoval ve věci v danou chvíli ani později za významné, soud účastníka k jejich tvrzení a prokázání tudíž ani nevedl. Nejedná se tak o náklady účelně vynaložené.

38. Výrok o nákladech řízení vzniklých státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř. a soud uložil jejich zaplacení zcela neúspěšným žalobcům a vedlejšímu účastníkovi. O výši těchto nákladů a jejich splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.