16 C 167/2025 - 52

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], této části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % a náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. uzavřela dne [datum] smlouvu o bezúčelovém úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti www.[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy své kroky žalobkyně rozvedla v návrhu. Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka]. Splatnost úvěru byla 30 dnů od poskytnutí, kdy částka byla zaslána žalované na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Úvěr byl tedy splatný dne [datum]. Dále byly žalované účtovány poplatky za doplňkové služby, a to poplatek ve výši [částka] za expres výplatu, poplatek [částka] za tzv. bezpečnou splátku, poplatek ve výši [částka] za SMS servis. Žalovaná si prodloužila splatnost o 30 dnů, tzv. korunovým odkladem, kdy poplatek za tento úkon činí [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, pročež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím sms a e-mailu k úhradě.

3. Žalované byly v následujících dnech účtovány účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Dále byla žalované vyúčtována 2 x smluvní pokuta po [částka] ze dne [datum] a [datum]. Při podání návrhu žalobkyně vůči žalované evidovala pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za expres výplatu ve výši [částka], poplatku za bezpečnou splátku ve výši [částka], poplatků za sms servis ve výši [částka], poplatku za prodloužení splatnosti ve výši [částka], účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka] a smluvních pokut výši [částka]. Jednotlivé vyúčtované částky byly rozvedeny v žalobě.

4. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka, ale bezúspěšně.

5. Žalobkyně dále ve svém doplnění ze dne [datum] (č.l. 43-46 spisu) tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřována několika způsoby, a to zejména kontrolou v registrech dlužníků nebo dostupných databázích (viz karta klienta) a výpočtem tzv. [Anonymizováno] tedy částky, která klientovi zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a také důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Tyto své kroky žalobkyně v žalobě podrobně popsala a tento postup zopakovala ve svém vyjádření k výzvě soudu, ve kterém opětovně odkázala na kartu klienta a [Anonymizováno] klienta a dále uvedla, že [Anonymizováno] klienta je počítána jak na klienta, tak na domácnost. V rámci žádosti byl příjem klienta z žádosti [částka], životní minimum [částka], Buffer žadatele [částka], výše splátky schváleného úvěru [částka], zbývající [Anonymizováno] klienta činil [částka]. [Anonymizováno] domácnosti při žádosti bylo vypočítáno tak, že příjem klienta z žádosti činil [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka], životní minimum [částka], výdaje na bydlení [částka], splátky schváleného úvěru [částka], zbývající [Anonymizováno] domácnosti [částka]. Jedná se o statistické modely, o jejichž funkčnosti a efektivnosti žalobkyně nemá pochyb. Mimo jiné byla žalovaná lustrována v rámci registrů SOLUS a NRKI, CEE a ISIR, bez negativního výsledku. Na základě zjištěných skutečností žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalované danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desku soudu dne [datum]. Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již elektronický platební rozkaz ze dne [datum], č.j. EPR [č. účtu]-5, který si však žalovaná ani přes zanechané oznámení v místě evidovaného pobytu v úložní době nevyzvedla. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat.

7. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).

8. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, žalovaná na tuto výzvu nereagovala a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

9. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

10. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (ID žádosti [Anonymizováno]) ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-24) a sazebníkem (č.l. 25-26). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výš [částka] (viz opis výpisu proplacení smlouvy č.l. 27), a to na dobu 30 dnů. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit činila [částka]. RPSN činilo 48,3 %. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a byla seznámena s dalšími poplatky – ověřovací poplatek [částka], poplatek za službu Expres výplata [částka], poplatek za službu SMS servis [částka] měsíčně, poplatek za službu bezpečná splátka [částka] měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů – korunový odklad za [částka]. Smlouvou byly sjednány další podmínky splácení, včetně případných následků nezaplacení splátek (zesplatnění úvěru, smluvní pokuta). Úvěr byl poskytnut převodem na účet a byly sjednány další služby, a to doplňková služba Expres výplata, doplňková služba bezpečná splátka, doplňková služba sms servis.

11. Věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí uvedených skutečností, které byly zaznamenány do karty klienta (výše příjmu činila [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka], splátky žalobkyni ve výši [částka], splátky jiným společnostem [částka]). V kartě klienta bylo také zaznamenáno, že žalovaná byla lustrována v externích registrech bez negativních zjištění (viz metodika posouzení úvěruschopnosti klienta č.l. 28, karta klienta č.l. 17). Žalobkyně na základě zjištěných informací a ověření bonity [Anonymizováno] a úvěrové zprávy (č.l. 45-46 spisu) neměla pochybnost o schopnosti klientky úvěr splácet.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 33 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku [částka].

13. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] s poštovním podacím archem byla žalovaná vyzvána k úhradě částky [částka], a to do [datum] (viz č.l. 34-35 spisu).

14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

15. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla žalované na základě její žádosti a smlouvy o úvěru ze dne [datum] bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši [částka] (spotřebitelský úvěr). Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě 30 dnů, kdy celková částka k úhradě činila [částka]. Ve smlouvě byly sjednány za poplatky, ať již jednorázové nebo měsíční další shora uvedené doplňkové služby.

16. Žalovaná nehradila řádně a včas, na což byla upozorněna a následně vyzvána k úhradě celé dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] zaslanou jí doporučeně. Žalovaná uhradila celkem částku [částka].

17. Žalobkyně však neprokázala, že náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, že její příjem ze zaměstnání činí [částka] a příjmy rodiny [částka] měsíčně a dále ze statistického modelu [Anonymizováno]. I když žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla lustrována v systémech ISIR, NRKI, SOLUS CRIBIS, ve spise se k tomu nenachází žádný důkaz. Ve spise se nenachází ani žádný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně ověřovala tvrzený příjem žalované, příp. že by řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované či její rodiny, zejména výdaje.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2991 občanského zákoníku v platném znění kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Právní posouzení věci:

26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum].

27. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

28. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

29. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

30. Soud má tedy v projednávané věci za to, že věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

31. Žalobkyně řádně nezjišťovala skutečné výdaje žalované a neověřovala informace získané od žalované týkající se jejich příjmů a příjmů rodiny, přičemž právě spolehlivé zjištění příjmů a výdajů žalované mělo být základem posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované stran příjmů. Nejsou doloženy žádné doklady, která by tato tvrzení dokazovala. Jiné skutečnosti týkající se příjmů a výdajů, členů společné domácnosti, vyživovacích povinností či členů domácnosti nezjišťovala. I když žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla lustrována v evidencích dlužníků, k tomuto se ve spise nenachází žádný důkaz. Dostatek pozornosti nebyl věnován ani dalším závazkům žalované ze spotřebitelských úvěrů, kdy z doložených údajů je zřejmé, že tyto nebyly uzavřeny pouze s žalobkyní. Žalobkyně tedy neměla dostatek ověřených informací k tomu, aby mohla dojít k závěru, že o schopnosti žalované splácet úvěr nelze důvodně pochybovat. Ležérní postup věřitelky navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů[Anonymizováno]

32. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky a další případné platby. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I. rozsudku), ve zbývající části byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta, kdy z důkazů vyplývá, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem [částka].

33. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 34. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části požadující úroky z prodlení zamítl.

35. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení