16 C 170/2021-188

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že vlastníkem části pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] – části vyznačené na vytyčovacím náčrtu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok], je [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 61 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] – části vyznačené na vytyčovacím náčrtu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok] (dále jen„ sporná část pozemku“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] (dále jen„ Pozemek žalobkyně“), který je evidován i fakticky využíván jako zahrada. Žalovaní jsou vlastníky pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] (dále jen„ Pozemek žalovaných“), přičemž jde rovněž o zahradu navazující na Pozemek žalobkyně. [příjmení] [příjmení] žalobkyně a [příjmení] žalovaných je umístěn plot, a to cca [anonymizováno] metru od domu [adresa] (dům žalobkyně), do roku [rok] stál na místě dnešního plotu dřevěný plot. V roce [rok] oslovil žalovaný [celé jméno žalovaného] žalobkyně, zda by mohl používat kůlnu za domem žalobkyně k parkování svého automobilu. S tím manžel žalobkyně vyslovil souhlas a plot pro tyto účely odstranil. Pro pozdější orientaci v terénu a případné znovuvybudování plotu nahradil plot drátem nataženým po zemi. Žalobkyně plot obnovila v roce [rok] poté, co jí žalovaný oznámil záměr prodat svoji nemovitost. Na severním konci žalobkyní tvrzené hranice (tj. u potoka) byl umístěn hraniční kámen s nápisem„ č. par. [anonymizováno] [příjmení]“ s uvedením data„ [anonymizováno] [rok]“. Tento hraniční kámen vyznačoval hranici od potoka směrem k veřejně přístupné komunikaci a tvořil tak vedle domu [adresa] pruh půdy o šířce [anonymizováno] metru. Žalovaný hraniční kámen po podání žaloby odstranil. Hranice pozemků tak, jak je uvedena v katastru nemovitostí (tj. přiléhající ke zdi domu [adresa]) je vyznačena nesprávně a neodpovídá skutečnému stavu, který zde již desítky let. Žalobkyně dále uvedla, že na sporné části pozemku se nachází dřevěná kůlna a tato kůlna tvoří s nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně jeden celek. Žalobkyně a její právní předchůdce se o předmětnou kůlnu vždy starali jako o vlastní. Žalobkyně s manželem rovněž zajišťovali údržbu sporné části pozemku, zatímco žalovaní spornou část pozemku pouze užívali za účelem parkování v kůlně a jinak se o něj nestarali. Hranice pozemku tak, jak tvrdí žalobkyně, je rovněž zakreslena v náčrtku Českého plynárenského podniku ze dne [datum], potvrzeném [stát. instituce] dne [datum], a zákresu inženýrských sítí vyhotoveném společností [právnická osoba] z listopadu [rok]. Žalobkyně má za to, že spornou část pozemku vydržela. Manžel žalobkyně, jako její právní předchůdce, se stal vlastníkem pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], a dále pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jejíž součástí je stavba [adresa], na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi československým státem - Místním národním výborem v [obec] jako prodávajícím a manžely [jméno] [příjmení] (manželem žalobkyně) a [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Předmětem koupě byla stav. parcela [číslo] s domem [adresa] o výměře [výměra] a zahrada parc. [číslo] o výměře [výměra]. Žalobkyně se vlastníkem předmětných nemovitostí na [list vlastnictví] stala na základě Smlouvy o manželském majetkovém režimu (smlouva o zúžení rozsahu společného jmění v zákonném rozsahu) uzavřené ve formě notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [spisová značka]. Žalobkyně a její právní předchůdci byli již od [anonymizováno] let v dobré víře, že jim spornou část pozemku náleží. Žalobkyně spolu s jejími právními předchůdci užívala spornou část pozemku po dobu minimálně [anonymizováno] let. Z toho vyplývá, že i kdyby žalobkyně neprokázala právní důvod, na kterém se její držba zakládá, spornou část pozemku nabyla ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), mimořádným vydržením.

2. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje v tom, že na spornou část pozemku umístila přípojku kanalizace, pro kterou nebylo vydáno stavebné povolení. Žádost o vydání dodatečného povolení stavby byla [stát. instituce] zamítnuta, neboť městský úřad má za to, že stavba je umístěna na pozemku žalovaných. V případě, že by tato překážka neexistovala, byla by stavba dodatečně povolena. V návaznosti na to bylo žalobkyni uloženo přípojku odstranit. Rozhodnutí dosud není pravomocné.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a nárok žalobkyně považovali za nedůvodný. Žalovaní mají za to, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, nacházejícímu se v k.ú. [část obce], svědčí v plném rozsahu jim, tak jak je zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Vymezení pozemku žalovaných je neměnné a odpovídající katastrální mapě již od okamžiku nabytí vlastnického práva žalovanými. [obec] pozemku byly vždy umístěny jako protažení linie západní stěny budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, k.ú. [část obce]. Historicky o vymezení hranic mezi pozemky žalobkyně a pozemků žalovaných prakticky nebylo pochyb, když žalobkyně vyvinula úsilí směřující k neoprávněnému zabrání části pozemku žalovaných až v poslední době (rok [rok]), zřejmě za účelem provedení neoprávněných stavebních prací - připojení přípojky kanalizace. Při porovnání nabývacího titulu žalovaných je rovněž možné dospět k závěru, že vymezení hrance mezi pozemky muselo být i v roce [rok] srovnatelné a bezproblémové, když pozemek žalovaných byl oplocen tak jak je vedena hranice v katastrální mapě. [obec] mezi pozemky byly rovněž předmětem vytyčení provedeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], geodetem, [IČO], se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], číslo plánu [číslo] [rok], přičemž vytyčení potvrdilo správnost vedené katastrální hranice. Žalovaní svůj pozemek včetně sporné části užívali od roku [rok] do roku [rok] jako vlastníci na základě dobré víry a přesvědčení o správnosti vymezení katastrální hranice, a v každém případě by spornou část pozemku za takto dlouhé a nepřerušené užívání vydrželi. Naopak, s ohledem na to, že žalobkyně spornou část pozemku ani z části do roku [rok] neužívala, nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva z její strany, a to již s ohledem na nesplnění časového testu nezbytného pro vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem. Nadto je třeba upozornit, že držba žalobkyní není pravou držbou, když se v ni vetřela potajmu, v době nepřítomnosti žalovaných, a udržuje ji násilím.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění:

5. Z výpisu katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek].

6. Z výpisu katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] bylo zjištěno, že žalovaní jsou vlastníky pozemku p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č.e. [anonymizováno], a p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek].

7. Z vytyčovacího náčrtu vyhotoveného [jméno] [příjmení], ověřeného [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že hranice mezi pozemky žalobknyě a pozemky žalovaných byla tímto návrhem vytyčena [anonymizováno] m od domu žalobkyně.

8. Z fotografie z [datum] bylo zjištěno, jak bylo k tomuto datu vedeno oplocení mezi předmětnými pozemky. Z fotodokumentace z období od [rok] do [rok] bylo zjištěno, že mezi pozemky stál v té době plot, který vedl souběžně se zdí domu žalobkyně, nikoli však v bezprostřední blízkosti.

9. Z dopisu [datum] bylo zjištěno, že žalovaní opětovně vyzvali žalobkyni k odstranění oplocení a sdělili jí, že kanalizační přípojka, dřevěná stavba a stavba plotu byly postaveny na pozemku žalovaných bez jejich souhlasu a bez jejich vědomí a povolení vstupu na pozemek. Ze vzájemné komunikace mezi právní zástupkyní žalobkyně a dcerou žalovaných, [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že účastnící si vyjasňovali svá stanoviska ohledně sporné části pozemku a kanalizační přípojky.

10. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] bylo zjištěno, že [stát. instituce] zamítl žádost o dodatečné povolení stavby – vodovdní přípojky pro rodinný dům na st. [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] vlastnici stavby [celé jméno žalobkyně]. Dále bylo nařízeno odstranění stavby – kanalizační přípojky pro rodinný dům [adresa] v části [územní celek], vedené přes pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] vlastníku stavby [celé jméno žalobkyně].

11. Z kopie katastrální mapy ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozemková hranice vede bezprostředně podél zdi domu [adresa] ve vlastnictví žalobkyně, přístavba se nachází na pozemku p. [číslo].

12. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] jako kupujícími a předmětem převodu byl rodinný dům [adresa] v [část obce] se stavební plochou [číslo] ve výměře [výměra] a zahradou zapsanou jako pastvina [číslo] ve výměře [výměra], vše zapsáno na [list vlastnictví] střediska geodézie [obec], [územní celek], k.ú [část obce] Smlouva byla registrována státním notářstvím v [obec], právní účinky smlouvy nastaly ke dni [datum]. Z rozhodnutí Místního národního výboru [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl udělen souhlas ke smlouvě o převodu nemovitosti.

13. Ze snímků z webu [webová adresa] z let [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] bylo zjištěno, že podél hranice pozemků, jak je evidována v katastru nemovitostí, se nacházel pruh zeleně, a to od rohu domu žalobkyně k cestě. Není zřejmá žádná odlišnost pruhu pozemku podél živého plotu (sporné části pozemku) od zbývající části zahrady žalovaných.

14. Z protokolu o vytyčení pozemků ze dne [datum] bylo zjištěno, žena žádost [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] došlo k vytyčení bodů [číslo], [číslo] na hranici mezi parc. [číslo] bodu [číslo] na hranici mezi parc. [číslo] bodu [číslo] na hranici mezi parc. [číslo] st. [anonymizováno], vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Součástí protokolu je vytyčovací náčrt. Vytyčené body byly v terénu označeny plotem, rohem [příjmení] a rohem budovy. Ve vytyčovacím náčrtu je hranice mezi pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] vedena od rohu domu směrem k cestě. Protokol je podepsán [jméno] [příjmení] v zastoupení žalovaných a za [územní celek] místostarostkou [jméno] [příjmení], žalobkyně na protokolu podepsána není.

15. Ze společného usnesení [stát. instituce] ze dne [datum], sp. zn. CJ [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o přestupcích, kterých se měli dopustit pan [příjmení] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení], a to tak, že řízení ohledně všech přestupků bylo zastaveno, neboť spáchání daných skutků nebylo obviněným prokázáno.

16. Z komunikace mezi účastníky (právním zástupcem a zmocněnkyní) bylo zjištěno, že mezi účastníky probíhala v období od podzimu [rok] komunikace ohledně předmětných pozemků a stavby žalobkyně na sporné části pozemku.

17. Z fotografie ze dne [datum] bylo zjištěno propojení staveb dřevěnými trámy, kdy dle žalobkyně se jedná o propojení domu [adresa] s dřevěnou kůlnou na sporné části pozemku.

18. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi Československým státem – Místním národním výborem v [obec] jako prodávajícím a manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] jako kupujícími, předmětem převodu byla stavební parcela č. kat. [anonymizováno] s domem [adresa] o výměře [výměra] a pastvina č. kat. [anonymizováno] o výměře [výměra], vše evidováno u Střediska geodézie v [obec], [územní celek], [katastrální uzemí] Smlouvy byl registrována Státním notářstvím v [obec].

19. Z notářského zápisu ze dne [datum], NZ [anonymizováno] [rok], sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně se stala vlastníkem celku pozemků, a to pozemku p.č. st. [anonymizováno], p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], včetně jejich součástí a příslušenství.

20. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že znalec provedl ocenění domu [adresa] v [část obce]. Zejména bylo zjištěno, že půdorys domu má tvar obdélníku, který má k zadní stěně přistavěnou dřevěnou kolničku.

21. Z náčrtu vypracovaného Českým plynárenským úřadem, s.p. severočeské plynárny, bylo zjištěna poloha přípojky plnu k domu žalobkyně.

22. Z náčrtu vypracovaného společností [právnická osoba] z listopadu [rok], bylo zjištěno, že hranice pozemků je na nákresu zakreslena [anonymizováno] m. od domu žalobkyně.

23. Z podnětu doc. [titul] [jméno] [příjmení] [jméno] adresovaného starostovi [územní celek] a odboru výstavby [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že doc. [příjmení] podala v zastoupení žalovaných žádost o informace ohledně zahájení a průběhu o odstranění černých staveb, a to kanalizační přípojky, dřevěné stavby – rozšíření domu a plotu, postavených žalobkyní ne pozemku žalovaných. Dále bylo zjištěno, že doc. [příjmení] podala současně podnět k zahájení řízení na odstranění uvedených staveb.

24. Ze záznamu podrobného měření změn ze dne [datum] zpracovaného [právnická osoba] v.o.s., byly zjištěny hranice pozemků, když hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných vede bezprostředně podél zdi domu žalobkyně a ve stejném směru pokračuje až k plotu. Z náčrtu o místním šetření z června roku [rok] byl zjištěn totožný stav.

25. Z fotodokumentace týkající se sporné pozemkové hranice bylo zjištěno, jak bylo v průběhu let [rok] a [rok] měněno oplocení mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných. Dále bylo zjištěno, jak žalovaní a jejich rodina užívali své pozemky. Z fotografií je patrné, že zahrada žalovaných tvoří až k domu žalobkyně souvislý celek a k živému plotu. Součástí je rovněž sníme ze serveru [webová adresa] z roku [rok], na kterém je zřetelný pruh zeleně, který vede od rohu domu žalobkyně k příjezdové cestě. Žalobkyně uvedla, že z fotografií není zřejmé, že se jedná o spornou část pozemku a rovněž z nich nelze usoudit intenzitu, v jaké žalovaní zahradu užívali. Skutečnost, že se na zahradě objevují příbuzní žalovaných a že je zahrada užívána k rekreaci, není dle žalobkyně relevantní. Dle žalovaných fotografie vyvrací argumentaci žalobkyně, neboť dokládají držbu sporné části pozemku ze strany žalovaných.

26. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že vlastníkem domu [adresa] a přilehlých pozemků se stala kolem roku [rok] či [rok], pozemky užívá od roku [rok], kdy se nastěhovala k manželovi. V této době mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných nebyl žádný plot ani jiné vymezení hranice, pouze jí manžel ukázal, v jakých místech pozemek udržoval a dále jí ukázal hraniční kámen s železnou tyčí a drát, který byl natažen v místě původního plotu. Součástí notářského zápisu, na základě kterého žalobkyně nabyla vlastnictví uvedených pozemků, nebyla žádná mapa. Rozpor mezi faktickou hranicí a hranicí evidovanou v katastru nemovitostí žalobkyně zjistila, když na ní byly pozemky převedeny. O spornou část pozemku se nejprve staral manžel žalobkyně, posléze žalobkyně. Žalovaní spornou část pozemku užívali pro příjezd ke kůlně, kterou užívali jako garáž, nepodíleli se však na stavbě ani na údržbě kůlny. Kůlna patří dle žalobkyně jejímu manželovi, ten tam dříve parkoval. Na sporné části pozemku se nachází plynová přípojka, elektrická přípojka, telefonní přípojka a nyní rovněž kanalizační přípojka. Kanalizace vybudována v roce [rok]. Kanalizační přípojka byla povolena, byla zkolaudována a žalobkyně za ní platí poplatek. Oplocení bylo zkolaudováno v roce [rok]. Plot byl opakovaně bourán a obnovován, 3x či 4x, v současnosti se mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných oplocení nachází. V době, kdy manžel žalobkyně nabyl vlastnické právo k pozemku, se na místě nacházelo oplocení, plot byl odstraněn poté, co žalovaný požádal manžela žalobkyně o to, aby mohl parkovat v kůlně. Žalovaní neudržovali ani svůj pozemek. Žalobkyně na žádost žalovaných zúžila kůlnu cca o [anonymizováno] m, neboť končila na hranici pozemku, což žalovaní nechtěli. [ulice] kámen se pravděpodobně na místě již nenachází, na místě je velká díra. Kůlna byla vybudována již dříve, než dům a přilehlé pozemky koupil manžel žalobkyně. Žalovaný přestal v kůlně parkovat v roce [rok]. Žalovaní dříve nezpochybňovali vedení hranice pozemku podél nataženého drátu, o drátu nejspíše nevěděli. Žalobkyně ani její manžel nikdy nepochybovali o tom, že by byli vlastníky sporné části pozemku.

27. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že své pozemky nabyl cca v roce [rok]. Když pozemek koupil, sousední pozemek již patřil [anonymizováno]. Po sporné části pozemku jezdil žalovaný autem a sekal na ní trávu. Kůlnu zbudoval žalovaný společně s manželem žalobkyně. V roce [rok] se mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných nacházely smrčky, které paní [celé jméno žalobkyně] odstranila. Kanalizační přípojka se nachází na pozemku žalovaných, plynová přípojka je pravděpodobně na pozemku žalobkyně. Cca před pěti lety na pozemcích proběhlo šetření katastrálního úřadu, výsledkem bylo, že hranice probíhá tak, jak je uvedeno v katastru nemovitostí. Plot byl mezi pozemky postaven asi před dvěma lety ([rok]). Před stavbou plotu spornou část pozemku udržoval, žalobkyně tam někdy sekala trávu za úplatu, poté chtěla více peněz, to bylo asi před čtyřmi lety ([rok]), od té doby jsou účastníci ve sporu. Pan [anonymizováno] parkoval nejprve na trávníku, poté si postavil garáž, v kůlně parkoval motorku. Do roku [rok] nebyly mezi žalovanými a [anonymizováno] žádné rozpory. Když žalovaní zjistili, že mezi pozemky je postaven novým plot, řekli to své dceři, která podala [anonymizováno] oznámení. Žalovaný nikdy nesouhlasil s tím, aby došlo k posunutí plotu. Poté, co mu byla předložena k nahlédnutí fotografie, na které má dle žalobkyně být původní oplocení mezi pozemky, žalovaný uvedl, že se jedná o plot u cesty, nikoli o plot mezi pozemky. Žalovaný neví o tom, že by se u potoka nacházel hraniční kámen. Žalovaný se o kůlnu staral, o část střechy se staral pan [příjmení].

28. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je manželem žalobkyně, jejich vztahy se žalovanými byly vždy přátelské. Svědek nemovitosti kupoval od obce v roce [rok], koupě byla dokončena v roce [rok] [obec] mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných vedla podobně jako dnešní oplocení, o [anonymizováno] cm blíže k žalovaným. Původní plot byl na místě do roku [rok] či [rok], žalovaný plot zboural, když renovoval kůlnu. Po zbourání plotu byl na sporné části pozemku pouze trávník, od roku [rok] přes pozemek zajížděl žalovaný do kůlny. Svědek žalovanému dovolil parkovat v kůlně. Spornou část pozemku udržoval především svědek. O rozporu mezi faktickou hranicí pozemků a hranicí evidovanou v katastru nemovitostí se svědek dozvěděl až při stavbě kanalizace, možní ani tehdy. Svědek neměl pochybnosti o tom, že by sporná část pozemku nepatřila, v nákresech různých inženýrských sítí byla hranice vyznačena totožně s tím, co si myslel svědek. Hranici pozemku vytyčoval kámen a železná tyč, na které bylo napsáno [příjmení], číslo pozemku a rok zaměření, kámen se nacházel půl metru od potoka. Žalovaný kámen vykopal v roce [rok], svědkovi pak tvrdil, že kámen nenašel. Současné oplocení bylo postaveno z důvodu, že žalovaný chtěl prodat své nemovitosti. Na roh domu žalobkyně navazovaly jehličnaté stromky. Poté, co mu byla předložena k nahlédnutí fotografie na čl. 10, svědek uvedl, že se jedná o původní oplocení mezi pozemky. Fotografie je vyfocena od pozemku žalovaných, na fotografii je dům žalobkyně. Současný plot se nachází o půl metru blíž k domu žalobkyně. Žalovaní pozemek užívali zřídka, jezdili tam pouze v průběhu léta. Žalovaný pozemek občas sekal, ale častěji ho sekal žalobce, žalovaný tam jezdil málo, nestíhal ho udržovat. Žalovaní dříve nezpochybňovali, že by svědek či poté žalobkyně byli vlastníkem sporné části pozemku. Žalovaný měl pouze problém s tím, že garáž dosahuje až ke kraji pozemku, svědek poté uboural [anonymizováno] m. V kůlně parkoval jak žalovaný, tak i svědek, kůlna měla tvar L.

29. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyni zná asi [anonymizováno] let jako manželku svého kamaráda pana [příjmení], žalované zná jako sousedy [anonymizováno]. Svědek má v [obec] rekreační chalupu. Svědek pomáhal panu [příjmení] opravovat chalupu (dům žalobkyně). Na pozemku žalobkyně se nacházela stará bouda, kterou renovovali, a která se měla nacházet na hranici pozemků. Mezi pozemky se nacházel dřevěný plot, který byl ve špatném stavu. Pozemek kolem domu [anonymizováno] byl vždy posekaný, u žalovaných byla vždy vysoká tráva. Po předložení snímku ze [anonymizováno] let svědek uvedl, že se jedná o původní oplocení. Svědek vídal, že spornou část pozemku sekala žalovaná.

30. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyni zná jako manželku pana [příjmení], který je kamarádem jejího manžela, žalované zná jako sousedy, s nikým z účastníků nemá blízký osobní vztah. Do [obec] dříve jezdili na víkendy či dovolené, nyní tam tráví celé léto, svědkyně tam jezdí asi od roku [rok]. Mezi pozemky žalobkyně a žalovaných býval dříve živý plot ten vedl pouze od rohu domu k cestě. Svědkyně neviděla, že by spornou část pozemku sekali žalovaní, sekala tam nesjpíše žalobkyně, která seká i vlastní zahradu.

31. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] bylo zjištěno, že je dcerou žalovaných, k žalobkyni nemá bližší vztah. Svědkyně na chalupu jezdila s rodiči, poté je tam jezdila navštěvovat. Když žalovaní nemovitost koupili, nacházel se tam malý smrčkový plot, který vedl po správné hranici, tj. navazoval na roh domu a vedl k cestě. Žalovaný na pozemku postavil garáž, která stála tam, kde se nachází kůlna žalobkyně. Žalobkyně ji v roce [rok] zbourala. Na hranici pozemků nebyl žádný oficiální geometrický bod, nacházel se tam plynový sloupek. V roce [rok] nebo [rok] proběhlo dvakrát kontrolní zaměření, jednou na geodetem přizvaným žalovanými, jednou geodetem obce, obou případech byla potvrzená hranice shodná s evidencí v katastru nemovitostí. Spornou část pozemku sekal žalovaný a žalovaní ji vždy užívali. Žalovaná tam měla keře, vždy tam byl nějaký zelený„ plot“, žalobkyně začala v roce [rok] keře likvidovat. V průběhu řešení problému se pan [příjmení] ptal, zda by jim spornou část pozemku prodali. Kůlna pro parkování není stavebně navázána ke stavbám žalobkyně, je tam pouze průchod, pan [příjmení] v zadní části parkoval motorku. Žalovaný se nikdy neptal pana [příjmení], zda může parkovat auto v garáži/kůlně. Sporná část pozemku nebyla od zbývající části pozemku žalovaných nijak oddělena, jednalo se o souvislou zahradu. Na spornou část pozemku nebyl z pozemku žalobkyně přístup, byl tam neprostupný živý plot. Spornou částí pozemku prochází drát [příjmení]. Konflikty mezi účastníky se objevily v roce [rok] nebo [rok], žalobkyně řekla žalovaným, že mezi pozemky je proužek, kde není přesně vedena katastrální hranice, mělo se jednat o desítky cm. V roce [rok] žalovaní zjistili, že ve sporné části pozemku je zakopaná kanalizace žalobkyně. Na hranici pozemků byla vykopána veškerá zeleň a byl tam postaven plot, posunutý asi o [anonymizováno] m oproti katastrální hranici. Žalovaní na to žalobkyni upozornili. Po předložení snímku z webu [webová adresa] z roku [rok] svědkyně uvedla, že na snímku se nachází původní garáž žalovaného a na hranici pozemku od rohu domu žalobkyně cestě se nachází zeleň – živý plot.

32. Z výslechu svědka [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je manželem dcery žalovaných [jméno] [příjmení], [příjmení] zná pouze jako zeť žalovaných, do nemovitosti žalovaných jezdil občas od roku [rok]. Pozemek žalovaných byl vyznačován vegetační hranicí. Nynější drátěný plot se na místě několikrát objevil a opět zmizel, často na jiném místě, jedná se o flexibilní plot, který se zapichuje do země, dělo se tak od roku [rok] či [rok]. Vegetace, která tvořila hranici pozemků, zmizela. Pozemek žalovaných se udržoval vždy až ke smrčkům na hranici pozemku a ke zdi domu žalobkyně. Jediným„ geometrickým bodem“ je hlavní uzávěr plynu, o žádném hraničním kameni svědek neví. Spornou částí pozemku vede drát, jedná se o vedení [příjmení]. Do roku [rok] byl na hranici mezi pozemky klid. Kůlna/garáž stála na sporné části pozemku, než ji pan [příjmení] zboural a postavil si tam novou menší kůlnu.

33. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaní jsou její prarodiče, žalobkyni zná jako sousedku prarodičů. K prarodičům jezdili především v dětství na prázdniny, později na návštěvy. [příjmení] žalovaných se užívala až k fasádě domu žalobkyně, zahrady byly oddělené, zahradu udržoval žalovaný. Svědkyně si nepamatuje, že by se pan [příjmení] někdy po zahradě pohyboval. Svědkyně si nepamatuje, že by na hranici pozemku byl umístěn kámen či železná tyč. Pozemek žalovaných byl na sporné hranici ohraničen garáží, fasádou domu, keři a plotem.

34. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaní jsou jeho prarodiče, žalobkyni zná jako sousedku prarodičů. V dětství jezdil k prarodičům intenzivně, v posledních [anonymizováno] letech asi [anonymizováno] x za rok. Mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných byl plot, který byl tvořen keři a kopíroval zhruba hranu domu žalobkyně, dále byla u hranice pozemků garáž, ve které žalovaní parkovali auto a která přiléhala přímo k domu žalobkyně. V místě, kde je v současnosti plot, dříve žádný plot nebyl, pouze trávník. Část pozemku směrem k domu žalobkyně udržovali žalovaní. O vytyčovacím bodu svědek neví. Trávu na pozemku žalovaných sekal vždy žalovaný.

35. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je kamarádem manžela žalobkyně. Manžela žalobkyně dříve často navštěvoval. Vztahy mezi panem [příjmení] a žalovanými byl dobré. Kůlnu užíval pan [příjmení] s bývalou manželkou i s nynější (žalobkyní), neví o tom, že by ji užíval žalovaný. Pan [anonymizováno] někdy sekal nejen svoji zahradu, ale i pruh vedle, býval tam pouze živý plot, jednalo se o pruh široký jeden až dva metry, podél živého plotu, činil tak minimálně od [anonymizováno] O nynější situaci má informace pouze od [anonymizováno]. Živý plot se táhl od rohu domu žalobkyně k brance, o jiném oplocení neví. O hraničním kameni slyšel pouze od pana [příjmení]. Dříve mezi [anonymizováno] a žalovanými nebyly problémy. Kůlna je z pohledu od branky výstupek v zadní části zahrady. Na sporné části pozemku svědek nikdy neviděl parkovat žádná vozidla. V kůlně byl vždy ze strany domu žalobkyně, pan [příjmení] tam měl dílničku, kůlna je dle svědka propojená s domem žalobkyně.

36. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dokazování vyžádáním zprávy [stát. instituce] o průběhu provádění a výsledcích tzv. digitalizace mapového operátu v devadesátých letech týkající se pozemků účastníků a návrh na doplnění dokazování místním šetřením pro nadbytečnost. Provedení digitalizace mapového operátu nemůže mít na posouzení věci vliv, neboť je zřejmé, že již před provedením digitalizace byla hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných vytyčena shodně, jako je tomu v současnosti. Pro posouzení, zda došlo k vydržení pozemku ze strany žalobkyně či jejího právního předchůdce je rozhodné, kdo spornou část pozemku v rozhodné době užíval a zda byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce v dobré víře, že jí sporná část pozemku patří. Pro zhodnocení dobré víry a tedy i případného vydržení není rozhodná ani skutečnost, zda je kůlna, která je umístěna na sporné části pozemku stavebně a funkčně propojena s domem žalobkyně, neboť tato skutečnost by nedokládala, že žalobkyně či její právní předchůdce skutečně byli v dobré víře, že jsou vlastníci tohoto pozemku. Skutková zjištění z případného místního šetření by rovněž nemohla prokázat, zda žalobkyně či její právní předchůdce užívala celou spornou část pozemku, či pouze kůlnu.

37. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:

38. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

39. Podle ustanovení § 135a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 1991, vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

40. Podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 se do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

41. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

42. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle odst. 2 nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

43. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

44. Podle ustanovení § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

45. Podle ustanovení § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

46. Podle ustanovení § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

47. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

48. Žalobkyně že je vlastníkem pozemku p. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], žalovaní jsou vlastníky pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], přičemž jde rovněž o zahradu navazující na Pozemek žalobkyně. Dle katastru nemovitostí vede hranice mezi pozemkem žalobkyně a pozemkem žalovaných bezprostředně podél zdi domu žalobkyně a pokračuje od rohu domu rovně až k hranici s pozemkem p. [číslo]. Na hranici pozemků, jak je evidována v katastru nemovitostí, tj. od rohu domu k plotu, se přinejmenším v období od roku [rok] do roku [rok] nacházel úzký pruh zeleně oddělující pozemky. Žalobkyně o roku [rok] opakovaně umístila plot na pozemek, který je dle katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaných, a to v různých vzdálenostech od katastrální hranice. Na pozemku žalovaných se v těsné blízkosti domu žalobkyně nachází kůlna. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný v této kůlně, či v kůlně, která se na tomto místě nacházela dříve, parkoval od [anonymizováno] let své auto.

49. Výpovědi svědků se pak značně rozcházejí, kdy všichni svědci potvrzovali tvrzení strany, kterou byli navrženi k výslechu. Výpovědi se rozcházeli zejména v tom, kdo užíval a udržoval spornou část pozemku, a rovněž ohledně existence hraničního kamene, který dle žalobkyně stál v zadní části pozemku u potoka. Soud výpovědím svědků uvěřil pouze ohledně existence pruhu zeleně živého plotu vedoucího od rohu domu žalobkyně k plotu po hranici evidované v KN, neboť v tomto se shodovaly výpovědi svědků navržených oběma stranami a rovněž byly v souladu s listinnými důkazy, konkrétně se snímky z webu [webová adresa]. V řízení tak nebylo prokázáno, že by faktická hranice pozemku byla vytyčena hraničním kamenem a označena drátem. Rovněž není po provedeném dokazování postaveno zcela najisto, kdo spornou část pozemku užíval a udržoval, byť s ohledem na výslechy svědků navržených žalovanými je patrné, že převážnou část údržby pozemku měli provádět žalovaná nebo jejich rodinní příslušníci. Tuto skutečnost nelze s jistotou vyvodit ani z fotografií předložených žalovanými.

50. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda u žalobkyně existuje naléhavý právní zájem, neboť jeho absence by již přímo směřovala k zamítnutí žaloby. K tomu, aby se žalobkyně mohla domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). V dané věci právní zájem žalobkyně spočívá v tom, že stav zapsaný v katastru nemovitostí nekoresponduje se stavem faktickým, jak jej vnímá žalobkyně. Bez rozhodnutí soudu o určení vlastnictví nelze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí a vlastnické právo žalobkyně ke sporné části pozemku je tak nejisté.

51. Žalobkyně tvrdila, že vlastnické právo ke sporné části pozemku jí náleží na základě vydržení. Soud se proto zabýval tím, zda žalovaná či její právní předchůdce splnili podmínky vydržení stanovené příslušnými právními předpisy.

52. Žalobkyně se stala vlastníkem pozemku p. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] od [datum] na základě Smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná, o zúžení SJM, o zákazu zcizení a zatížení sepsané formou notářského zápisu [spisová značka]. Právní předchůdce žalobkyně, její manžel [jméno] [příjmení] byl vlastníkem tohoto pozemku od [datum] na základě kupní smlouvy uzavřené s [územní celek].

53. S ohledem na absenci právní úpravy vydržení v občanském zákoníku (dále jen„ obč. zák“.) ve znění účinném před novelou č. 131/1982 Sb. (tj. do 31. 3. 1983) nebylo možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po 1. 4. 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo (srov. § 135a obč. zák., ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), ale pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela obč. zák., provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 obč. zák., ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1204/2007 (uveřejněný pod č. C 5049 Souboru)). K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami tak mohlo dojít až od 1. 1. 1992 (srovnej § 134 obč. zák.). Z textu zákona přitom vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky, stanovené § 134 obč. zák., přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. l. 1992 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1999 sp. zn. 22 Cdo 1193/98 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 1999, [číslo] str. 331)).

54. Žalobkyně v průběhu celého řízení poukazovala na to, že podmínky pro vydržení již splnil její právní předchůdce (manžel).

55. Nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Samotné nabytí vlastnického práva vydržením u právního předchůdce účastníka, který se v soudním řízení domáhá určení svého vlastnického práva, nezakládá bez dalšího závěr o vlastnickém právu takového účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1484/2011, ze dne 28. 11. 2012).

56. I kdyby soud vycházel z posouzení nejpříznivějšího pro žalobkyni ve vztahu k držbě jejího právního předchůdce, nemělo by to žádný vliv na rozhodnutí. Jestliže by totiž právní předchůdce žalobkyně vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel, nemohla by si žalobkyně započíst dobu jeho držby právě proto, že k vydržení došlo již jím a žalobkyně by sama mohla vlastnické právo tvrdit pouze s přihlédnutím ke konkrétním tvrzením, na základě kterých získala předmětný pozemek od svého právního předchůdce.

57. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že pokud by vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel již právní předchůdce žalobkyně, nemohla by si žalobkyně do doby nezbytné k vydržení započítat dobu držby svých právních předchůdců. Předmětná část pozemku ani na ni nebyla výslovně převedena, jak vyplývá z notářského zápisu sp. zn. NZ 230/ 2017 (bod 6 a 7).

58. V posuzované věci tak mohla žalobkyně předmětný pozemek vydržet pouze za předpokladu, že by splnila podmínky vydržení sama. Pro posouzení jednotlivých okolností je nezbytné zabývat se dále otázkou dobré víry žalobkyně.

59. Předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že je vlastníkem držené věci. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Dobrá víra se tedy posuzuje z objektivních společenských hledisek, nikoliv podle subjektivního přesvědčení držitele. Držitel je proto v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“ tehdy, pokud ani při obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o existenci drženého práva. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1966/2005).

60. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 (uveřejněný pod č. C 1176 v Souboru)). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv (usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04, obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006).

61. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv ‚se zřetelem ke všem okolnostem‘, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001 (uveřejněný pod č. C 1481 v Souboru)).

62. Dobrá víra musí být dána po celou vydržecí dobu. [obec] víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003 (uveřejněný pod č. C 1966 v Souboru), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006 (uveřejněný pod č. C 5472 v Souboru)). Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1659/2005 (uveřejněný pod č. C 4243 v Souboru)). K těmto závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil v rozsudku ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3264/2015 (uveřejněném pod č. C 15 046 v Souboru).

63. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016 (dostupný na [webová adresa])), otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 3, str. 101), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 3, str. 97), nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4365/12, bod 37 (dostupný na [webová adresa])), existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015 (dostupný na [webová adresa])), jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 (uveřejněný pod č. C 9 678 v Souboru)). Naopak je nerozhodné, že držitel neplatil daň z části jím drženého sousedního pozemku, pokud současně platil daň alespoň z jím skutečně nabytého pozemku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017)

64. Z provedeného dokazování nevyplývá, že žalobkyně a její právní předchůdce byly v dobé víře, že jim svědčí vlastnické právo ke sporné části pozemku. Z provedeného dokazování, především ze snímků z webu [webová adresa] (letecké snímky), vyplývá, že na hranici pozemků, jak je evidována v katastru nemovitostí, byl v nedávné minulosti pruh zeleně tvořící živý plot. Sporná část pozemku na těchto snímcích vizuálně tvoří jednotný celek s pozemkem žalovaných, který je od pozemku žalobkyně oddělen živým plotem. Existenci pruhu zeleně kopírující katastrální hranici pozemků rovněž potvrzují svědecké výpovědi, a to jak svědků navržených žalovanou stranou, tak i svědků navržených žalující stranou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně spornou část pozemku užívala a udržovala, neboť výpovědi svědků se v tomto značně rozchází. Každá ze stran tvrdila, že spornou část pozemku užívala a udržovala a všichni vyslechnutí svědci podporovali tvrzení strany, kterou byli navrženi. Naopak je mezi účastníky nesporné, že spornou část pozemku užíval žalovaný k parkování a příjezdu ke garáži (kůlně). Sporná hranice byla v období, kdy byl pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně a dříve jejího manžela opakovaně vyměřována a zakreslována shodně s hranicí v katastru nemovitostí. Z mapy z roku [rok] vyhotovené paní [příjmení] vyplývá, že hranice mezi pozemky je rovná, kdy i sporná kůlna se nachází na pozemku žalovaných. Hranice pozemků, jak je vytyčená na této mapě, je shodně vytyčena i v katastrální mapě s datem [datum] a i na geometrickém zaměření ze dne [datum] vypracovaném Ing. [jméno] [příjmení] a vytyčovacím náčrtu ze dne [datum] vypracovaným Ing. [jméno] [jméno], samotného vytyčení se i účastnili účastníci tohoto řízení. Tyto mapy a náčrty nezmiňují jako vytyčovací bod hraniční kámen uváděný žalobkyní. Rozdílně byla hranice pozemku zakreslena pouze na vytyčovacím náčrtu vyhotoveném dne [datum] [jméno] [příjmení], kterému soud nepřikládá relevanci, neboť je v rozporu s ostatními provedenými listinnými důkazy, zejména výše uvedenými mapy a náčrty.

65. Pokud pak žalobkyně zaplotila větší část pozemku, nelze předpokládat, že by byla v dobré víře, že i další zaplocená část pozemku (sporná část pozemku) je jejím vlastnictvím, neboť v okamžiku, kdy se o tom dozvěděli žalovaní, hned se obrátili na žalobkyni, aby plot odstranila. O tom, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, svědčí i skutečnost, že opakovaně měnila umístění plotu, čímž svévolně posouvala hranici pozemku. Z tohoto jednání žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně není schopna sama určit, kudy jí tvrzená hranice mezi pozemky prochází, přestože tvrdila, že hranice je vymezena hraničním kamenem a označena drátem, který na hranici umístil její předchůdce.

66. V řízení nebylo prokázáno, že by zápis v katastru nemovitostí byl vadný nebo nepřesný. Stav zápisu je setrvalý, žalobkyně i její právní předchůdce si byli dobře vědomi průběhu hranic sporné části pozemku a až do roku [rok] nebyly proti takovému stavu žádné výhrady, ty nastaly až v okamžiku, kdy si žalobkyně na sporné části pozemku vybudovala přípojku kanalizace a tuto část pozemku i svévolně oplotila. Žalobkyně v průběhu celého řízení nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývala její dobrá víra, že tuto spornou část pozemku vydržela. Svědecké výpovědi a účastnické výslechy jsou zcela protichůdné, kdy každá ze stran tvrdila, jak se o spornou část pozemku řádně starala. Žalobkyně ani její právní předchůdce nemohli být v dobré víře, že jim sporná část pozemku patří. Žalobkyně nijak nedoložila, že na pozemku se nacházel hraniční kámen ani, že v zemi byl tvrzený drát, který rozděloval pozemky. Současné oplocení žalobkyně opakovaně posouvala, což rovněž popírá její dobrou vírů. Vypovídající je i skutečnost, že právě za katastrální hranicí pozemku žalobkyně se i nachází stavba hlavního uzávěru plynu vedoucí k nemovitosti žalobkyně. Tvrzení žalobkyně jsou tedy rozporná a nepodařilo se je v řízení nijak prokázat.

67. Výměra pozemku p. [číslo] je v katastru nemovitostí evidována rozdílně od výměry uvedené v kupní smlouvě ze dne [datum], kdy nynější výměra je menší, než byla uvedena v kupní smlouvě. Stejná situace však nastává u pozemku žalovaných, kdy v katastru nemovitostí je rovněž uvedena výměra menší než kupní smlouvě, kterou žalovaní nabyli vlastnictví k tomuto pozemku. Z rozdílu ve výměrách proto nelze vyvozovat skutečnost, že by sporná část pozemku náležela k pozemku žalobkyně.

68. Pokud žalobkyně argumentuje změnou hranice pozemku na základě digitalizace mapového operátu katastru nemovitostí, není tato argumentace pro posouzení případného vydržení sporné části pozemku ze strany žalobkyně relevantní. Pokud by se sporná část pozemku stala součástí pozemku žalovaných chybou při převádění katastrálního operátu do digitální podoby, byli by její právní předchůdce a následně i žalobkyně vlastníky sporné části pozemku na základě smluv, kterými na ně bylo vlastnictví ke sporné části pozemku převedeno, nikoli na základě vydržení. Digitalizace mapového operátu nemůže mít vliv ani pro posouzení dobré víry žalobkyně, neboť již před provedením digitalizace byla sporná hranice vytyčena shodně, jako je tomu v současnosti, jak vyplývá z mapy z června 1991.

69. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a jako takovou ji v celém rozsahu zamítl.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení ve výši 61 672 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování dvou účastníků stanovená podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), snížená o 20 % podle § 12 odst. 3 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 4 960 Kč za každý ze osmi úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum], účast na jednání delším než dvě hodiny dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a závěrečný návrh) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., a dále cestovních náhrad v celkové výši 9 313,37 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 237,99 Kč za 220 ujetých km v částce 1 637,99 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění do 11. 3. 2022 při průměrné spotřebě 7,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 358,46 Kč za 220 ujetých km v částce 1 758,46 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky [číslo] při průměrné spotřebě 7,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 358,46 Kč za 220 ujetých km v částce 1 758,46 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 358 Kč za 220 ujetých km v částce 1 758,46 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 393,37 Kč ve výši 10 792,60 Kč.

71. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

72. Závěrem soud dodává, že pokud v daném řízení provedl další důkazy, které nyní nehodnotí, je to z důvodu nadbytečnosti, neboť pro rozhodnutí věci nejsou podstatné.

Poučení