16 C 187/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro: snížení výživného takto:

Výrok

I. Z amítá se žaloba ohledně požadavku žalobce na snížení výživného ve výši 25 000 Kč měsíčně, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 8.11.2017, č.j.: 0P 608/2013-140 s tím, že by se tato vyživovací povinnost snižovala s účinností od [datum] na částku 14 400 Kč měsíčně, kterou by otec byl povinen zasílat vždy do každého 15tého dne v měsíci předem, k rukám žalované.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku 161 576 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu návrh, na jehož základě se domáhal snížení výživného pro svou zletilou dceru, tedy žalovanou s tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 18.11.2017, č.j.: 0P 608/2013-140, byla schválena dohoda rodičů, na základě které bylo výživné, pro tehdy nezletilou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], naposledy stanovené rozsudkem [příjmení] [obec a číslo], č.j.: 0P 608/2013-60, ze dne 26.2.2014, částka 6 000 Kč/měsíčn, počínaje dnem 1.9.2017 zvýšena na částku 25 000 Kč/měsíčn. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně situace na straně otce, dostal výpověď z práce ke dni [datum], není žalobce již schopen hradit dohodnuté výživné a s ohledem na vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem, žádá, aby výživné bylo sníženo na částku 1 000 Kč/měsíčn. Dále žalobce ve svém návrhu uvedl, že do doby podání žaloby obdržela zletilá dcera jednorázově částku 129 933 Kč, jako podporu školného a navíc nadále bude žalovaná dostávat od bývalého zaměstnavatele otce příspěvky, které spolu s výživným budou činit 25 076 Kč (10 639 + 14 437). V průběhu řízení pak žalobce požádal soud o změnu žalobního návrhu, aby výživné z částky 25 000 Kč s účinností od [datum] bylo sníženo na částku 1 000 Kč měsíčně, kterou by otec platil do každého patnáctého dne v měsíci k rukám dcery předem. Následně žalobce ještě požádal soud o další změnu, a to aby výživné stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z [datum] bylo sníženo na částku 10 500 Kč/měsíčn, splatné vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem (podání žalobce z [datum], čl. 53 spisu). Poté žalobce navrhl (podání ze dne [datum], č.l. 107-108 spisu), že považuje za oprávněnou částku pro žalobkyni 10 000 Kč/měsíčn a soud by tedy měl rozhodnout o snížení výživného pro oprávněnou právě na částku 10 000 Kč/měsíčn a to zpětně k [datum], neboť otec má tři vyživovací povinnosti, dva nezletilé syny a manželku, která ztratila zaměstnání po přestěhování do Bruselu. Poslední návrh žalobce na„ modifikaci“ vyživovací povinnosti pak vychází z nařízeného jednání [datum] (č.l. 178 a následujících spisu), kde žalobce uvedl, že žádá snížit výživné z 25 000 Kč na 14 600 Kč od [datum] a od [datum] na částku 10 600 Kč. Při posledním jednání soudu [datum] zástupce žalobce uvedl, že předchozí návrhy bere zpět a navrhuje, aby soud rozhodl tak, že„ výživné ve výši 25 000 Kč stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.11.2017, č.j.: 0P 608/2013-140 bude sníženo s účinností od [datum] na částku 14 400 Kč/měsíčn, kterou otec bude vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem zasílat žalované“. Soud usnesením připustil změnu žalobního návrhu v rozsahu shora uvedeném a bylo tedy rozhodnuto o snížení výživného na částku 14 400 Kč od [datum].

2. Pokud jde o žalobní návrh žalobce, pak ten především poukázal na změnu poměrů na své straně především potud, že po dobu 4 měsíců v rozhodné době byl bez práce, kdy, jak uvedl v žalobním návrhu, dostal výpověď, což bylo v červnu 2020, a v Belgii pracoval až od října 2020, což považuje za změnu poměrů stejně jako skutečnost, že je proti žalobci vedena exekuce u exekutora v České republice pro neplacení výživného o částku přes 300 000 Kč.

3. Žalovaná navrhla, aby žalobní návrh byl v plném rozsahu zamítnut, poukázala na nedůvodnost žaloby především z toho pohledu, že nedošlo na straně otce fakticky k žádné změně poměrů, naopak došlo k změně poměrů na straně žalované, která od poslední opatrovnické úpravy je o pět let starší, studuje vysokou školu – magisterské studium a hodlá nastoupit i na doktorské studium. Majetkové poměry otce jsou výrazně lepší než majetkové a finanční poměry žalované, která je studentkou; matka žalované, která také poskytuje žalované výživné a žije s ní ve společné domácnosti, nedosahuje nikterak vysokých výdělků a finanční prostředky, které matka žalované získala za prodej domu, posloužily z části na náklady spojené se zdravotním stavem bratra žalované, který byl synem žalobce, který byl vážně postižen a zemřel. Další prostředky, které zůstaly na účtu, pak jsou uschovány matkou žalované do budoucna, neboť zdravotní stav žalované je nejistý, jistě bude mít zvýšené náklady, přičemž toto je okolnost, se kterou bylo kalkulováno již při posledním rozhodnutí soudu v listopadu 2017, nejde o novou skutečnost.

4. K otázce skutkových zjištění soudu:

5. Pokud jde o výdělky otce, pak z doložených listinných důkazů vyplynulo, že otec bere v průměru okolo 7 000 EUR/měsíčn, jak vyplynu z listiny označené jako„ Total Salary“, což je r. 2018 (r. 2018 rozpětí 6 912,18 EUR až 7 014,84 EUR). Pokud jde o r. 2019, pak výdělkové poměry otce byly zjištěny ze stejných listin, kdy otec bral otec bral plat od 7 124,74 EUR až 7 777,34 EUR v jednotlivých měsících se plat pouze mírně pozměňoval, přičemž obdobně tomu tak bylo i v r. 2020 a je možné připomenout, že tyto výdělky otce nebyly mezi účastníky předmětem sporu, byť žalovaná uváděla, že tam nejsou různé přídavky či paušály (listiny označené jako„ Salary Statement“ 2018 2020).

6. Pokud jde o platby výživného na žalovanou, toto také nebylo mezi účastníky předmětem sporu; bylo dokládáno, že jde o platby 14 400 Kč, byly k tomu předloženy listiny jako odchozí platby z Komerční banky z účtu žalobce na účet žalované či její matky za jednotlivé měsíce v uplynulém období, které byly splatné (výpis z účtu, nesporné tvrzení účastník).

7. Není předmětem sporu rovněž skutečnost, že otec je ženatý, k otázce svojí manželky se vyjadřoval nejen ve svých četných podáních zasílaných soudu v průběhu řízení, ale především ve své účastnické výpovědi před soudem (čl. 231-234 spisu), kdy uvedl, že jeho manželka v České republice nepodniká, má zde vlastní byt 2+kk cca 48 m2, který je v současné době pronajímán (k datu výslechu dne [datum]) za cca 10 000 Kč/měsíčn; tento byt měla už před manželstvím. Manželka žalobce v Bruselu nepracuje, žijí tam od října 2020, a hledá si práci, což není jednoduché, je třeba vyhrát výběrová řízení. Manželka žalobce je inženýrka-geodet, v Itálii dělala u [anonymizována dvě slova], což by v Bruselu také ráda, ale zatím se to nepodařilo (listiny Komerční banky s odchozími platbami, doklady o platbách žalobce za r. 2018, 2019, 2020, doklady [obec] spořitelny o zasílaném výživném listopad 2017 až červenec 2021, účastnická výpověď žalobce).

8. Pokud jde o původní živnostenskou činnost žalobce a jeho manželky, pak bylo zjištěno, že tato byla ukončena (výpověď žalobce jako účastníka řízení, výpisy ze Živnostenského rejstříku na jméno [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce]).

9. Rodina žalobce žije v Bruselu v pronajatém rodinném domě, tj. žalobce, jeho manželka a dva synové, kteří již nastoupili na základní školu. Náklady na bydlení jsou 2 360 EUR – pronájem domu. Žalobce vlastní akcie v hodnotě asi 4 000 000 Kč J&T [příjmení] v České republice. Pokud jde o nemovitost v České republice, kterou přenechal bývalé manželce, pak peníze měly být z jeho prostředků, koupil ji za 2,3 milionu korun jako ruinu, pak se to opravilo, hodně mu pomohli rodiče a stálo to 5-6 milionů korun. Za jakou cenu to poté matka žalované prodala, je mezi účastníky nesporné (výpověď žalobce jako účastníka řízení).

10. K majetkovým poměrům žalobce také doplnil, že si pořídil v r. 2018 vozidlo [anonymizována dvě slova] a v r. 2021 [anonymizováno]. Vozidlo [anonymizována dvě slova] bylo zakoupeno jako nové, taktéž i vozidlo [anonymizováno], které stálo 48 000 EUR (výpověď žalobce jako účastníka řízení).

11. K otázce majetkových a osobních poměrů žalované a její matky [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že je studující, vysokou školu začala studovat od září 2019 (potvrzení o studiu, účastnická výpověď žalované, výpověď matky žalované jako svědkyně).

12. Pokud jde o zdravotní stav žalované, na který poukazovala, pak bylo zjištěno, že žalovaná má zdravotní obtíže týkající se polyneuropatie, kdy tato byla shledána jako těžká chronická seznomotorická porucha, dominuje se trvalá, neměnná neobratnost a slabost prstů ruky, obou horních končetin a slabost akrálně obou dolních končetin, tedy jde o degenerativní postižení neurologické povahy, které je dlouhodobé (lékařské zprávy nemocnice [ulice]).

13. Žalovaná má výlohy odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, např. tanec (přihláška na taneční kurz z 29. 5. ve výši 2 000 Kč). V důsledku zdravotního stavu uvedla, že si přivydělávat při studiu nemůže, je ve 3. ročníku, čeká ji inženýrské studium, které ji baví, pak by chtěla realizovat doktorské studium, když má slušné studijní výsledky. Dochází na rehabilitace, k lékařům dochází na [příjmení], bere vitamínové doplňky asi za cca 1 000 Kč/měsíčn. Absolvuje také různé koupele, bazén, masáže, uvolňování a reflexní terapii. Snaží se pohybovat, chodí také do fitness centra, kupuje se speciální obuv za 3 500 – 5 000 Kč, a do díky svým zdravotním problémům, neboť taková obuv není levná. Je ubytována na koleji, kde bydlí napůl – z části je doma, za kolej platí 3 500 Kč/měsíčn (účastnická výpověď žalované).

14. Pokud jde o matku žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované], tato byla slyšena jako svědkyně při jednání soudu dne [datum], a k jejím poměrům bylo zjištěno, že bydlí společně s dcerou (žalovaná), nikdo jiný s nimi nebydlí. Bydlí v [obec] v bytě o velikosti 56 m2, za který je placeno 18 000 Kč/měsíčn, dále se platí ještě elektřina a služby. V tomto bytě bydlí od září 2018. Matka žalované má VŠ vzdělání, od narození dětí však už do práce nechodila, doma byla 12 let, starala se o nemocného syna. Poté, co syn zemřel, chodí do zaměstnání mimo obor, dělá speciální pedagogiku, doplňuje si vzdělání, této profesi rozumí. Její výplata činí cca 34 000 Kč/měsíčn čistého, nepodniká, nemá žádný nemovitý majetek. Dům, který jí žalobce přenechal, skutečně prodala, není to mezi účastníci sporné, takže na účtu zůstalo asi 11 000 000 Kč. S těmito penězi by chtěla naložit hlavně ve prospěch dcery a jejího bydlení a tím ji zabezpečit. Vozidlo má [anonymizováno] [role v řízení] ještě z dob, kdy tam vozili invalidní vozík, který syn potřeboval. Auto je staré 12 let a stále jej používá. Svědkyně žádné zvláštní náklady nemá, fakticky nikam nechodí. Pokud jde o prostředky, které dceři chodí od otce z [anonymizována dvě slova], tyto chodí na její spořicí účet, výživné otce představuje cca 14 000 Kč a dalších cca 10 000 Kč fakticky dává [ulice] komise, otec to fakticky nedává. Dcera (žalovaná) nemá dobrý zdravotní stav, uvidí se do budoucna – vyvíjí se postupně různé léčby. Jistě kvůli zdravotnímu hendikepu to nebude mít nejsnadnější a finanční prostředky se jí budou hodit. Dcera s otcem v současné době příliš nekomunikuje, necítí se při komunikaci s otcem příliš bezpečně, nemá dobré zkušenosti, kontakty ubývají. K podstatnému zhoršení vztahů mezi dcerou a otcem došlo v r. 2015, dle svědkyně, vinou otce. Pokud jde o otázku nemoci syna – ten onemocněl v r. 2007, do r. 2014 (do rozvodu) dostávala svědkyně 3 000 Kč výživného, po několika letech 9 000 Kč, potom 12 000 Kč. Po rozvodu dostávala na dceru 6 000 Kč, na syna 6 500 Kč. Chodily jí příspěvky od zaměstnavatele otce na dceru. Pak byl zlom v říjnu 2014, kdy otec přestal platit výživné, a chodily jen příspěvky. Svědkyně uvedla, že o těžce nemocného syna se starala deset let, kdy nespala jedinou noc, neboť měl neustále epileptické záchvaty, neměla na nic energii, nechodila do práce. Dle svědkyně žalobce opustil rodinu právě proto, že nezvládal situaci v rodině s nemocným dítětem (výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované]).

15. Pokud jde o výpověď žalované, jako účastnice řízení, pak ta uvedla při své výpovědi dne [datum], že otce fyzicky viděla asi před čtyřmi lety, moc spolu nekomunikují, vztahy mezi nimi jsou (dle jejího soudu) vypjaté, dárky k Vánocům si nedávají, zavolají si. Otec jí k 20 narozeninám nedal, k 18 jí dal stříbrný řetízek. Špatné vztahy mezi nimi vznikly především tím, že v r. 2007 vážně onemocněl její bratr, v r. 2009 i ona sama a v té době se otec odstěhoval se svou známostí do Itálie. To byla doba, kdy ho rodina nejvíce potřebovala. Tím jejich vztahy ochably. Bratr v r. 2017 zemřel, otec na jeho pohřeb nepřijel (žalobce pak uváděl, že se o úmrtí syna dozvěděl až mnohem později). Za otcem byla v Itálii celkově 5x, bylo to v r. 2015, pak už ne. Otec jí nabídl, aby studovala v Itálii, ona to nepřijala, protože vztahy mezi nimi nejsou dobré. Všechny prostředky, které dostává od otce jako výživné se rozprostřou do společných nákladů, které má s matkou. V loňském roce byl otec v České republice asi měsíc, ale neviděli se, je to dáno právě jejich vztahy. Žalovaná má spořicí účet, spoří si na léčbu, doufá, že se nějaká účinná léčba najde (účastnická výpověď žalované).

16. Dále bylo zjištěno (vyplynulo to i z výpovědi jednotlivých osob), že proti žalobci bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 68 EXE 1644/2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4, to se týká právě dlužného výživného. Celková částka dluhu představuje 301 140 Kč s příslušenstvím, naposledy rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 1. 6. 2022 čj. 20 Cdo 626/2022-558 (kterak bylo rozhodováno v rámci dovolání povinného) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] čj. 58 Co 194, 292/ 2021 [číslo], kdy dovolání povinného proti části výroku odvolacího soudu, kterým byly zrušeny výroky soudu I. stupně o zastavení řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekučního řízení, bylo odmítnuto a ve zbytku zamítnuto. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl usnesením z [datum], kdy zastavil exekuci proti povinnému (otci) uspokojení peněžité pohledávky oprávněné (žalované) za dlužné výživné ve výši 301 140 Kč Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rodinné dávky nejsou součástí základního platu povinného, jedná se o dávky proplácené na žádost těm zaměstnancům, kteří mají nezaopatřené dítě, přičemž uvedené dávky nemohou být započteny k úhradě výživného stanoveného soudem. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že platnou příspěvku na výživné a na vzdělání oprávněné ze strany zaměstnavatele povinného není plněna vyživovací povinnost povinného k oprávněné (usnesení NS ČR z [datum]).

17. Ohledně otázky podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy (zmíněno účastníky v průběhu řízení) sdělila Policie ČR soudu přípisem z [datum], že věc vedená pod čj. KRPA [číslo] 2021 [číslo], pak věc byla odložena a spisový materiál byl předložen k posouzení Obvodnímu státnímu zastupitelství [obec a číslo] (právní věc [celé jméno žalobce] – [jméno] [celé jméno žalované]). Policii byl spis vrácen dne [datum]. Na žádost OSZ [obec a číslo] z [datum] byl originál spisového materiálu předložen zastupitelství, a to dne [datum]; trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživní bylo odloženo (oznámení PČR ze dne [datum]).

18. Další dokazování soud neprováděl, rozhodné skutečnosti pro posouzení projednávané věci a konečné rozhodnutí soudu byly zjištěny, a to pokud jde o osobní a majetkovou situaci žalobce i žalované, kdy se soud zaměřoval především na zjištění podstatných věcí v tomto smyslu od okamžiku posledního rozhodnutí soudu, kdy byla schválena dohoda rodičů tehdy ještě nezletilé žalované, kdy rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem z [datum], který nabyl právní moci dne [datum] a kde výživné bylo zvýšeno na částku 25 000 Kč/měsíčn. Podstatné tedy bylo k jaké konkrétní zásadnější změně poměrů došlo mezi účastníky; to vše především ve vazbě na žalobce, který musel tvrdit a prokazovat, že od tohoto období shora uvedeného došlo na jeho straně k výraznější změně poměrů, aby bylo možné snížit výživné pro jeho dceru (žalovanou), příp. zda došlo k zásadní změně poměrů na straně žalované (např. ve smyslu výraznějších snížení jejích životních nákladů), aby bylo možné rozumně uvažovat o tom, že je možné přistoupit ke snížení vyživovací povinnosti otce.

19. Zároveň je možné konstatovat, že soud neprováděl veškeré listinné důkazy nabízené účastníky, jen ty stěžejní, které mohly prokazovat aktuální situaci jak rodiny žalobce, tak žalované po r. 2017, tj. po rozhodnutí [příjmení] [obec a číslo] ve věci výživného na tehdy nezletilou žalovanou. Toto bylo v mnoha ohledech především nesporné mezi účastníky, tj. výdělky otce, rodinná situace otce a rodinná situace žalované, a tyto skutečnosti byly osvětleny účastnickými výslechy žalobce a žalované a výslechem matky žalované, jako svědkyně ve vazbě na shora provedené důkazy. Soud důkazní řízení uzavřel a ve věci rozhodl.

20. K otázce právního posouzení věci a konečný závěr soudu:

21. Dle ust. § 910 občanského zákoníku (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

22. Dle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

23. Dle ust. § 913 o. z., pro určení rozsahu výživného soud rozhodne odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

24. Dle ust. § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného soudně pečuje a v míře v jaké tak činí, přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

25. Dle ust. § 915 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

26. Pokud jde o studia žalované, pak je možné konstatovat, že„ … studium musí naplňovat znaky soustavné a cílevědomé přípravy na budoucí povolání, které by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací…“ (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. ÚS II. [číslo] 2015).

27. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že otec (žalobce) neprokázal od posledního rozhodnutí soudu z listopadu 2017, že došlo na straně žalobce k zásadní změně poměrů, ba dokonce neprokázal ani, že by vůbec došlo k jakékoliv, byť i méně výrazné změně poměrů. Otec žádá snížení výživného, což změnou poměrů odůvodňuje, to ale pouze tvrdí, v řízení to však nijak neprokázal. To, co otec označuje na změnu poměrů nelze fakticky za změnu poměrů vzít. Pokud má žalobce za to, že šlo o změnu poměrů od léta r. 2020 do podzimu r. 2020, kdy byl bez práce, pak je prokázáno, že se jednalo o období 4 měsíců, žalobce bral podporu v nezaměstnanosti ve výši 70% platu, a tato okolnost (tj. 30% snížení příjmů po dobru 4 měsíců) neznamená, že by bylo možné jen z tohoto důvodu žalobě vyhovět a takovým způsobem snížit vyživovací povinnost žalobce vůči zletilé dceři.

28. Rovněž druhý důvod, pro který žalobce žádal snížit výživné a tvrdil změnu poměrů, je exekuce. Je přitom evidentní, jakou částku žalovaný na výživném dlužil, tj. pro jakou částku byla exekuce vedena, že je to částka přes 300 000 Kč, tedy nepochybně to nebylo odůvodněno obdobím 4 měsíců neposkytování výživného v plné výši. Skutečnost, že vůči otci žalované byla či je vedena exekuce, pokud nebyla plněna vyživovací povinnost, bylo by absurdní, aby tato okolnost měla znamenat změnu poměrů u žalobce, aby mohl důvodně žádat snížení vyživovací povinnosti, neboť by se tak absurdně stalo na základě porušení povinnosti žalobce svou vyživovací povinnost plnit, a protože ji neplnil tak, jak v rozhodné době měl, mělo by mu být zcela nelogicky vyhověno, aby bylo snížené výživné do budoucna, což je samozřejmě nepřípustné. V obecné rovině pokud žalobce uváděl, že jeho rodina se z Itálie stěhovala do Belgie a že má další dvě děti, pak je to okolnost – ohledně dalších dvou nezl. dětí, se kterými kalkukoval již soud v r. 2017, neboť již tehdy žalobce další děti narozené s novou partnerkou již měl. Další vyživovací povinnost žalobci nepřibyla po posledním rozhodnutí soudu z listopadu 2017 Ani stěhování z Itálie do Belgie není žádnou změnou poměrů, neboť je zcela nesporné, že žalobce se přestěhoval z jedné země do druhé, ale tato skutečnost neměla vliv na jeho příjem, když je zřejmé, že příjem žalobce naopak povýšil. Rovněž tak nelze tvrzení žalobce o tom, že jeho manželka zatím v Bruselu zatím nesehnala práci vztáhnout ke snížení vyživovací povinnost žalobce k žalované, neboť pokud žalobce uváděl, že jeho manželka v Bruselu shání zaměstnání prostřednictvím výběrových řízení u orgánů Evropské unie a zatím takovou konkrétní práci nesehnala, pak to neodůvodňuje snížení vyživovací povinnosti žalobce k jeho dceři, neboť nebyla zmínka o tom, zda manžela žalobce využila možnosti ucházet se o obdobné zaměstnání v jiných orgánech, na jiných pozicích, než výhradě u orgánů Evropské unie; manželka žalované jistě mohla shánět i zcela jinou práci, pokud neměla v úmyslu být dlouhodobě bez zaměstnání. Takovou okolnost ovšem žalobce nejen neprokazuje, ale ani netvrdí.

29. Rovněž tak okolnost, že žalobce převedl na matku žalované v minulosti nemovitosti v České republice, které následně matka žalované zpeněžila, není okolností nikterak novou, tato skutečnost byla dána i době, kdy naposledy rozhodoval opatrovnický soud (listopad 2017), nelze ji tedy tvrdit (ani se tak nestalo), jako další příp. změnu poměrů.

30. Pokud jde o žalovanou, pak ta se soustavně připravuje na své budoucí povolání; není přitom rozhodné ve vazbě na to, jakou studuje v současné době vysokou školu, jakou studovala školu střední, neboť je nepochybné, že po ukončení středního vzdělání zakončeného maturitou, si může vybrat jakoukoli vysokou školu, pokud má zájem o vysokoškolské studium a chce si prohloubit své vzdělání. I věk samotné žalované ([datum narození]), které je v současné době 22 let, nasvědčuje tomu, že s ohledem na věk jistě má právo na vysoké škole studovat. Rovněž není prokázáno (a ani nebylo tvrzeno), že by se snad studiem chtěla vyhýbat práci či„ prodlužovat si mládí“. Jestliže žalovaná není schopná sama se živit, je povinností rodičů s ohledem na věk žalované a okolnosti jejího osobního života, plnit svoji vyživovací povinnost rodičů k dítěti.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má závažné neurologické postižení, se kterým se dlouhodobě potýká a léčí, a tvrdí-li společně se svojí matkou, že finanční prostředky, kterými matka žalované disponuje, mohou v budoucnu posloužit žalované překonávat jí těžkosti a bude mít úspory do života, pak s tím lze pouze souhlasit. Ostatně okolnost, že žalobce, který ponechal matce žalované nemovitost v České republice za situace, kdy opouštěl rodinu s vážně nemocným dítětem, které nakonec zemřelo, pak toto nelze považovat za nepřiměřený benefit, který žalobce rodině věnoval.

32. Rozhodně pak nelze vůbec souhlasit s tvrzením právního zástupce žalobce, že žalovaná„ nemá právo na stejnou životní úroveň jako otec“, neboť takové necitlivé tvrzení nerespektuje zákonnou úpravu vyjádřenou v ust. § 915 odst. 1 o. z., kdy životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Z uvedeného je proto zřejmé, že dítě, které není schopné se samo živit, a byť dosáhlo zletilosti a stále studuje, má mít stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. [jméno] žalovaná žijící v České republice v bytě o rozměrech 56 m2 se svojí matkou, která disponuje 12 let starým vozidlem, ve kterém vozila svého imobilního syna dříve, než zemřel, a která je odkázána na výživného od matky a otce, nemá srovnatelnou s otcem, který žije v Bruselu v rodinném domku (byť pronajatém), koupil si dvě luxusní vozidla ([anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]) a pobírá v současné době 9 000 EUR/měsíčn. Byť soud přihlédl k okolnosti, že žalobce ponechal v České republice pro matku žalované zmiňovanou nemovitost, která byla zpeněžena, finanční prostředky mohou být podporou pro žalovanou do budoucna a alespoň z části kompenzovat její nepříznivý zdravotní stav.

33. Pokud jde zmínka o finančních prostředcích, které matka žalované utržila za prodej nemovitosti, kterou otec v České republice zanechal, pak pro úplnost je možné ještě dodat, že otec žalované se na základě této skutečnosti nezbavil veškerého svého majetku, sám připustil, že disponuje akciemi, které mají hodnotu několika milionů korun. Soud tedy hodnotil i tuto skutečnost a neměl na zřeteli pouze výši výživného k zletilé žalobkyni jen na základě příjmů, které žalobce dosahoval v posuzovaném období, ale celkově hodnotil majetkové poměry a životní úroveň obou účastníků řízení. Při hodnocení majetkových poměrů rodiče bylo přihlédnuto nejen k dosahovaným příjmům, ale také k sumě majetku a ke způsobu života, který je na straně žalobce odlišný od žalované (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 244/2003).

34. Na základě shora uvedených skutečností tak soud rozhodl, že žalobní návrh se zamítá, neboť nebyly prokázány skutečnosti pro snížení výše výživného při neprokázání změny poměrů žalobce od posledního rozhodnutí soudu v listopadu 2017, naopak bylo prokázáno, že ke změně poměrů došlo na straně žalované, neboť v r. 2017 bylo žalované 17 let a studovala střední školu, a v současné době jde o 22letou studentku vysoké školy, kdy její výdaje se musely objektivně zvýšit.

35. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěšnosti ve věci, kdy zcela úspěšná žalovaná má právo a náhradu nákladů soudního řízení, které jí vznikly za zastoupení zástupcem z řad advokátů.

36. Náhrada nákladů soudního řízení žalované byla přiznána za zastoupení advokátkou ve smyslu vyhlášky č. 177/96 Sb. v aktuálním znění, a to dle § 8 odst. 2, věta poslední, kdy bylo vycházeno z toho, že žalobce žádal snížení vyživovací povinnost vůči dceři od [datum] z částky 25 000 Kč na částku 14 400 Kč, kdy rozdíl představuje částku 10 600 Kč. Vycházeno přitom bylo ze skutečnosti, že se fakticky jedná o opětující se plnění dle § 8 advokátního tarifu, tarifní hodnotou není plná výše výživného, ale pouze rozdíl mezi výživným stávajícím a požadovaným (srov. rozs. Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 28. 4. 2000 sp. zn. 6 Co 872/2000), podle kterého je-li požadováno zvýšení výživného zletilého dítěte na dobu neurčitou, je tarifní hodnota pětinásobek hodnoty ročního plnění (zde snížení výživného na zletilé dítě). Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že pokud druhé osobě má již právo na poskytování výživného nenáležet, jde o žalobu na plnění (výživné), avšak s tím, že pravomocný rozsudek o této žalobě v sobě zahrnuje nejen řešení otázky existence práva a povinnosti (vyživovacího závazku), nýbrž i jeho výše. V daném případě se tak aplikuje ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2108/21 ze dne [datum]).

37. V průběhu sporu ve prospěch žalované bylo vykonáno ze strany její zástupkyně celkově 11 úkonů právní pomoci s tím, že 1 úkon (účast na jednání soudu dne [datum]) byl úkonem nad dvě hodiny času, počítá se tedy jako 2 úkony; fakticky je tak počítáno s 12 úkony. Jde přitom o tyto úkony: -) převzetí věci, -) vyjádření k žalobě, -) doplněné vyjádření k žalobě, -) účast na jednání soudu dne [datum], -) schůze s mediátorem, -) podání žalované z [datum], -) účast na jednání soudu dne [datum], -) podání žalované z [datum], -) účast na jednání soudu dne [datum] – nad dvě hodiny, -) podání žalované z [datum], -) jednání soudu dne [datum].

38. Za jeden úkon právní pomoci v daném případě přísluší částka 10 860 Kč ve vazbě ust. § 2 odst. 2 advokátního tarifu k § 7 bod 6, celková částka tedy činí 130 320 Kč. K této částce pak bylo připočítáno 11 režijních paušálů po 300 Kč ve výši 3 300 Kč, což dohromady činí 133 620 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalované je plátcem DPH, přísluší také k odměně ve výši 133 620 Kč i 21% DPH ve výši 27 956 Kč. Celkové náklady řízení tedy činí 161 576 Kč.