16 C 187/2022 - 227

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Adély Němečkové, LL.M. a přísedících Mgr. Jiřiny Slavíkové a Antonie Slavíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 50 001 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 001 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (o připuštění záměny účastníka bylo rozhodnuto usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. 16 C 187/2022-46) se domáhala zaplacení částky 50 001 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její zaměstnanec [jméno FO] utrpěl při výkonu práce úraz v důsledku autonehody. Lékařský posudek o ohodnocení bolesti vyčíslil bolestné na 736 bodů. Při hodnotě 1 bodu 250 Kč činí tak bolestné částku 184 000 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení části svého nároku ve výši 50 001 Kč z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem. K otázce uzavření pracovní smlouvy uvedla, že pracovní smlouva se zaměstnancem [jméno FO] byla podepsána ředitelem žalobkyně panem [jméno FO]. Předmětnou smlouvu tak nepodepsala dvakrát totožná osoba, a proto námitky žalované nejsou důvodné. Pracovní smlouva byla sjednána pro druh práce: vedoucí provozu, což je výkon práce, který se nepřekrývá s výkonem funkce statutárního orgánu a obchodního vedení společnosti. Náplní práce vedoucího provozu je osobní nakládka a vykládka vozidel a uskladnění zboží ve skladu za pomoci ručního paletového vozíku a vysokozdvižného vozíku včetně případného rozvozu zásilek motorovým vozidlem.

2. Žalovaná nejprve namítala nedostatek pasivní věcné legitimace, po rozhodnutí o záměně žalobce k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává v celém rozsahu. Namítla, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a zaměstnancem [jméno FO] je neplatná, neboť na jedné straně smlouvy vystupuje pan [jméno FO] jako jednatel žalobkyně, na druhé straně pak vystupuje tatáž osoba v pozici zaměstnance. Taková smlouva je neplatná z důvodu jejího rozporu se zákonem. Zaměstnanec a zaměstnavatel hájí oba své odlišné zájmy při sjednávání smlouvy. Skutečné zájmy obou stran jsou však odlišné a nemůže je hájit jedna a tatáž osoba. Žalovaná dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se uzavírání pracovních smluv, kdy na straně zaměstnavatele i zaměstnance je totožná osoba. Uvedená pracovní smlouva pak navazuje na pracovní smlouvu ze dne [Anonymizováno] 2008, kde na obou stranách rovněž vystupuje pan [jméno FO]. Rovněž namítla, že sjednaný druh práce vedoucí provozu je manažerskou pozicí, která se fakticky překrývá s úlohou jednatele společnosti. Dovodila tak, že mezi žalobkyní a panem [jméno FO] nevznikl pracovněprávní vztah a pan [jméno FO] nemůže být považován za zaměstnance dle zákoníku práce, v důsledku čehož nevznikají žalované coby zákonnému pojistiteli povinnosti dle vyhlášky č. 125/93 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

3. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem č.j. 16 C 187/2022-82 ze dne 9. května 2023, tento byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 62 Co 285/2023-106 ze dne 26. září 2023. Soud I. stupně v souladu s tímto rozhodnutím odvolacího soudu projednal věc v senátu, v mezidobí rovněž došlo ke změně obsazení senátu v pozici předsedkyně senátu. Pro úplnost soud uvádí, že nepřipustil návrh žalobkyně ze dne 30. 5. 2024 na změnu žalobního petitu – rozšíření o částku 133 999 Kč s příslušenstvím (č.l. 181), neboť žalobkyni nic nebránilo, aby tuto částku žalovala již od počátku a výsledky dosavadního řízení a dokazování nemohly být podkladem (§ 95 odst. 2 o.s.ř.), neboť nebylo prokázáno uhrazení ani částky 50 001 Kč, jakož ani uhrazení částky 133 999 Kč zaměstnanci žalobkyně.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z pracovní smlouvy z [Anonymizováno] 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně jednající prostřednictvím ředitele [jméno FO] uzavřela dne 1. 1. 2016 se zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO] pracovní smlouvu na dobu neurčitou na pracovní pozici vedoucí provozu. Den nástupu do práce byl sjednán ke dni uzavření smlouvy.

6. Z listiny z 1. 1. 2016 nazvané Bližší označení druhu práce - popis práce na pracovní pozici bylo zjištěno, že náplní práce vedoucího provozu byla osobní nakládka a vykládka vozidel a uskladnění zboží ve skladu za pomoci ručního paletového vozíku a vysokozdvižného vozíku včetně případného rozvozu zásilek motorovým vozidlem.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že statutární orgán žalobkyně tvoří jediný jednatel [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] je rovněž jediným společníkem.

8. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je 1. silniční motorová doprava a za 2. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

9. Z Dohody o provedení práce (č.l. 188) ze dne [Anonymizováno] 2015 uzavřené mezi žalobkyní (zastoupena jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO]) a [tituly před jménem] [jméno FO] jako zaměstnancem bylo zjištěno, že náplň práce [tituly před jménem] [jméno FO] ve funkci ředitele spočívala v obecném zástupčím oprávnění v těch případech, kdy k tomu není jediný jednatel zaměstnavatele podle ustálené soudní praxe oprávněn, tj. všude tam, kde by na jedné straně smluvního vztahu stál jednatel zaměstnavatele jako fyzická osoba a na druhé straně by stál zaměstnavatel.

10. Z listiny nazvané „Potvrzení“ z [Anonymizováno] 2024 (č.l. 189) podepsané [tituly před jménem] [jméno FO] jako zaměstnancem bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] prohlásil, že od zaměstnavatele (pozn. soudu – kde je [tituly před jménem] [jméno FO] jediným jednatelem a společníkem) obdržel dne 15. 12. 2022 bolestné ve výši 50 001 Kč a dne 30. 5. 2024 částku 133 999 Kč.

11. Z výdajového pokladního dokladu č. [hodnota] ze dne 15.12.2022 (č.l. 215) se podává, že bylo vyplaceno [jméno FO] 50 001 Kč, tento doklad obsahuje pouze účetní stranu „dal“ – [Anonymizováno], nikoli stranu „má dáti“ – není vyplněn účetní kód, účetní doklad neobsahuje ani údaj o tom, kdo a kdy tento účetní doklad zaúčtoval.

12. Z výdajového pokladního dokladu č. [hodnota] ze dne 30.5.2024 (č.l. 215) se podává, že bylo vyplaceno [jméno FO] 133 999 Kč, tento doklad obsahuje pouze účetní stranu „dal“ – [Anonymizováno], nikoli stranu „má dáti“ – není vyplněn účetní kód, účetní doklad neobsahuje ani údaj o tom, kdo a kdy tento účetní doklad zaúčtoval.

13. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 222) bylo zjištěno, že jeho syn [tituly před jménem] [jméno FO] u žalobkyně zpracovával právní agendu, pracoval pro žalobkyni příležitostně, v účetnictví [tituly před jménem] [jméno FO] nepomáhal. Podpisy na výdajovém pokladním dokladu č. [hodnota] a [hodnota] u kolonky příjemce jsou jeho (jednatele), u kolonky pokladníka se jedná o podpis jeho syna. K rozporu ve své výpovědi, kdy nejprve na dotaz soudu uvedl, že se [tituly před jménem] [jméno FO] účetnictví u žalobkyně nevěnoval, ale zároveň podepsal účetní doklady, jednatel uvedl, že se jednalo o velký výdaj, proto chtěl, aby tyto účetní doklady podepsal on. Jednatel dále vypověděl, že roční obraty žalobkyně za každý rok 2021, 2022, 2023 a 2024 jsou okolo 50-100 000 kč, přičemž z toho je zhruba 80 % fakturace stálým zákazníkům, tedy platby prostřednictvím bankovních převodů, zbytek 20 % jsou platby v hotovosti. Na dotaz soudu, aby vysvětlil, že měl v pokladně k dispozici 50 001 a 133 999 Kč v hotovosti, jednatel vypověděl, že si tyto částky vybral z firemního účtu a vložil do pokladny, aby je následně vyplatil v hotovosti a měl od toho doklad. Ani přes opakované dotazy soudu jednatel nedokázal vysvětlit, proč tyto platby nezaslal bankovním převodem, kdy pouze uvedl, že chtěl mít doklad, nedokázal vysvětlit, proč takto postupoval, když doklad by byl i výpis z účtu nebo potvrzení transakce z bankovního účtu. Jednatel vypověděl, že žalobkyně vede podvojné účetnictví, nevede pokladní knihu v papírové podobě, ale má počítačový program, jsou mu známy základy podvojného účetnictví – tj. účetní strana „má dáti“ a „dal“. Jednatel nedokázal soudu vysvětlit, proč jím předložené účetní doklady – výdajové pokladní doklady nemají vyplněnou stranu „má dáti“, proč zde není uvedeno datum účetního případu, tj. kdy konkrétně k zaúčtování této daňové operace došlo a kdo jej zaúčtoval. Na opakované dotazy soudu, zdali jím předložené výdajové pokladní doklady prošly účetnictvím žalobkyně, tedy byly skutečně zahrnuty do účetnictví, jednatel uvedl, že pokud ví, tak ano. Po opětovném dotazu soudu, zdali si je tím jistý, nebo si to jen myslí, jednatel uvedl, že si to myslí. Jednatel dále vypověděl, že jej jeho syn [tituly před jménem] [jméno FO] upozornil, že by taková pracovní smlouva, když ji podepsal jednatel a zaměstnanec v jedné osobě, nemusela být právně relevantní, proto udělali dohodu někdy v roce 2015, aby tímto způsobem mohl pracovní smlouvu podepsat.

14. Z hlášení pojistné události ze dne 12. 7. 2021 vyplývá, že dne [Anonymizováno] 2021 utrpěl [jméno FO] při dopravní nehodě úraz, když narazil přední částí vozidla, které řídil, do zadní části nákladní soupravy.

15. Z lékařského posudku o ohodnocení bolesti ze dne [Anonymizováno] 2022, jehož součástí je Zpráva o ambulantním vyšetření, vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] posoudil bolestné počtem 736 bodů.

16. Z předžalobní upomínky z 11. 4. 2022 bylo zjištěno, že u žalované byla pojistná událost zaregistrována pod číslem [hodnota] a žalovaná byla vyzvána k zaplacení bolestného.

17. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění, proto je blíže nerozvádí.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

19. Dne 1. 1. 2016 podepsala žalobkyně jednající prostřednictvím ředitele [tituly před jménem] [jméno FO], syna [tituly před jménem] [jméno FO], se zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO], který byl současně jediným společníkem a jednatelem žalobkyně, listinu nazvanou pracovní smlouva, a to na dobu neurčitou na pracovní pozici vedoucí provozu. Den nástupu do práce byl sjednán ke dni uzavření smlouvy. Pracovní náplň ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] spočívala výlučně v zástupčím oprávnění pro potřeby podpisu této pracovní smlouvy. [tituly před jménem] [jméno FO] u žalobkyně příležitostně pracoval, zpracovával právní agendu, nevěnoval se účetnictví. Statutární orgán žalobkyně tvoří jediný jednatel [tituly před jménem] [jméno FO], který je současně jediným společníkem žalobkyně. Dne [Anonymizováno] 2021 utrpěl [tituly před jménem] [jméno FO] při dopravní nehodě úraz, když narazil přední částí vozidla, které řídil, do zadní části nákladní soupravy. Bolestné bylo ohodnoceno [tituly před jménem] [jméno FO] v počtu 736 bodů.

20. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

21. Po právní stránce soud věc hodnotil podle § 2 odst. 1 věty první vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen jako „vyhláška“). Podle uvedeného ustanovení má zaměstnavatel právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Dle § 5 odst. 2 tohoto zákona, nahradil-li zaměstnavatel poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby jí pojišťovna po odečtení případné náhrady podle § 9 až 12 této vyhlášky vydala to, co by za ni jinak plnila poškozenému.

22. Dle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „ZP“) se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

23. Dle § 19 odst. 1 ZP, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon.

24. Dle § 13 zákona o obchodních korporacích, zákona č. 90/2012 Sb. (dále jen „ZOK“), smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.

25. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že se zákonného pojištění odpovědnosti žalované za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vztahuje jen na případy vybraných pojistných událostí u osob v pracovněprávním vztahu. Soud se proto nejprve zabýval tím, zdali ke dni úrazu byla žalobkyně s [tituly před jménem] [jméno FO] v pracovněprávním vztahu na základě platné pracovní smlouvy a v návaznosti na toto zjištění posoudil, zdali je úraz [tituly před jménem] [jméno FO] kryt výše uvedeným ustanovením vyhlášky.

26. Soud v tomto směru poukazuje na komentář k § 13 zákona o obchodních korporacích C. H. Beck, Štenglová, Havel, Cileček, Kuhn a Šuk, nakladatelství C. H. Beck s.r.o., z něhož vyplývá, že pravidlo – tj. požadavek písemné formy s úředně ověřenými podpisy dopadá i na případy, kdy se společník jako druhá smluvní strana nechá zastoupit, tj. jednání se přičítá jemu, jako tomu bylo v tomto případě. Žalobkyně se pro účely uzavření pracovní smlouvy nechala zastoupit ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO], toto jeho jednání se však přičítá společníkovi žalobkyně. Proto se i v tomto případě, kdy se společník žalobkyně nechá zastoupit 3. osobou, vyžaduje, aby smlouva byla uzavřena v náležité formě – tj. s úředně ověřenými podpisy v souladu s ust. § 13 ZOK. Vzhledem k tomu, že tato zákonem vyžadovaná náležitost právního jednání nebyla dodržena, soud považuje - v souladu s výše uvedeným komentářovým zněním výslovně poukazující na tento případ - pracovní smlouvu za uzavřenou bez náležité formy (bez úředně ověřeného podpisu), což způsobuje její neplatnost.

27. Soud I. stupně tedy uzavírá, že pracovní smlouva ze dne 1.1.2016 je neplatná pro nedostatek formy, Ujednání o formě právního jednání (úkonu) je vyžadováno ve vztahu k třetím účastníkům právních vztahů, má jí být verifikována autenticita smluvního vztahu, jedná se o legitimní požadavek na ochranu třetích osob. Tato forma, jak uvedeno výše, dodržena nebyla. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že se žalobkyně nechala zastoupit 3. osobou – ředitelem, jehož výlučnou náplní práce bylo uzavření této pracovní smlouvy, neboť s odkazem na komentářové znění k §13 ZOK (viz shora) se i pro tato jednání vyžaduje úředně ověřený podpis.

28. Soud se dále ani nezabýval otázkou, zda mezi účastníky smluvního vztahu mohl vzniknout tzv. faktický pracovní poměr, neboť při výkonu práce v tzv. faktickém pracovním poměru se na škodu vzniklou úrazem nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jak uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 21 Cdo 2124/2018.

29. Podle ustálené judikatury pracovní smlouvu nemůže platně uzavřít jedna osoba vystupující jak na straně zaměstnavatele, jako jednatel společnosti, tak na straně zaměstnance s ohledem na střet zájmů osobou těchto osob, jak např. uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2999/2016. Soud I. stupně k tomuto uvádí, že se s ohledem na právní posouzení shora již nezabýval možným střetem zájmu, na který poukazoval soud I. stupně ve svém v pořadí prvním rozsudku, a to pro nadbytečnost, neboť žaloba byla zamítnuta nejen z důvodu nedodržení formy, ale také z důvodu, že žalobkyně ani po opakovaném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněném na jednání 10. září 2024 (č.l. 180) poté, co došlo ke změně obsazení v senátu na pozici předsedkyně senátu, a na jednání dne 12. 11. 2024 a 23. 1. 2025 neprokázala, že by žalobkyně uhradila částku, kterou se po žalované touto žalobou domáhá, svému zaměstnanci, a tedy, že by na ni přešlo právo, aby za ni pojišťovna (žalovaná) příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu, a kterou dle svého tvrzení svému zaměstnanci žalobkyně uhradila (žalobkyně ani nežádala úhradu k rukám zaměstnance, ale přímo sobě).

30. K tomuto soud poukazuje na výsledky provedeného dokazování, kdy žalobkyně předložila pouze čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] - zaměstnance, jednatele a společníka žalobkyně v jedné osobě, což je však pouze tvrzení žalobkyně, nikoli důkaz o úhradě bolestného zaměstnanci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále žalobkyně předložila účetní doklady – výdajové pokladní doklady, z nichž však vyplývá, že nebyly řádně zaevidovány v podvojném účetnictví žalobkyně, účetnictvím žalobkyně vůbec neprošly, neboť jim chybí podstatné náležitosti dle § 11 zákona o účetnictví (zák. č. 563/1991 Sb.), jako je zaúčtování nejen na straně „má dáti“, ale také „dal“ (tj. obsah účetního případu), dále údaj o tom, kdo (tj. podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování) a kdy (tj. okamžik uskutečnění účetního dokladu) tyto účetní operace v počítačovém systému provedl. Soud má za to, že tyto účetní doklady byly vyhotoveny až dodatečně, zřejmě v návaznosti na poučení soudu dle §118a odst. 3 o.s.ř. učiněné po změně obsazení senátu, že dosud nebyla prokázána úhrada částky, kterou se žalobkyně žalobou po žalované domáhá. Sám jednatel žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu nedokázal vysvětlit, proč tyto jím předložené doklady nesplňují zákonné požadavky účetních dokladů a po opětovném dotazu soudu připustil, že si pouze „myslí“, že tyto doklady byly zaúčtovány, nikoli, že skutečně byly. Soud I. stupně celkově shledává výpověď jednatele provedenou u jednání dne 23. 1. 2025 (č.l. 122) nevěrohodnou a tendenční. Jednatel vypovídal vnitřně rozporně – na jednu stranu na začátku výslechu na dotaz soudu uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] nevykonával účetnictví, pouze právní agendu, poté však vypověděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal jím předložené výdajové účetní doklady. Také nedokázal vysvětlit, proč jím předložené výdajové pokladní doklady nemají zákonem požadované náležitosti, když i jemu byly známy alespoň základní požadavky – tj. účetní strany „má dáti“ a „dal“ v rámci podvojného účetnictví. Stejně tak jednatel žalobkyně nedokázal soudu vysvětlit, proč by z firemního účtu vybíral hotovost, kterou měl následně vložit do pokladny, a sám sobě ji vyplatit, a proč nezvolil jednodušší způsob bankovním převodem, když, jak sám uvedl, neměl v pokladně dostatek hotovosti, aby si tuto částku jednoduše z pokladny vyplatil. Tvrzení jednatele, že chtěl mít doklad, přičemž však nedokázal reagovat na argument soudu, že i potvrzení o provedení bankovní transakce nebo výpis z účtu je rovněž doklad, jen dále utvrdil soud o nevěrohodnosti výpovědi jednatele. Celkově soud shrnuje, že z verbální i nonverbální komunikace jednatele bylo jasně seznatelné, že jednatel žalobkyně vypovídá účelově a nepravdivě. Jediné, co soud jednateli při jeho výpovědi věřil, je to, že považuje za křivdu, že platil žalované pojištění, tedy očekával, že mu žalovaná po pracovním úrazu uhradí bolestné, kdy však jednatel nerozlišoval mezi svým subjektivním pocitem a právním stavem věci, tedy situací, kdy neměl platně uzavřenou pracovní smlouvu.

31. Soud poukazuje i na nelogičnost vyjádření jednatele žalobkyně učiněné u výslechu, tedy, že motivací pro uzavření pracovní smlouvy mezi zaměstnancem (a zároveň jednatelem a společníkem) žalobkyně a ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO], osoby s právním vzděláním a rovněž synem společníka žalobkyně, měla být právě obava, že by pracovní smlouva mohla být neplatná. Syn [tituly před jménem] [jméno FO] je právník, tedy osoba právně vzdělaná, a dle výpovědi jednatele to byl právě on, kdo měl svého otce – jednatele/společníka/zaměstnance v 1 osobě upozornit na toto riziko neplatnosti smlouvy. Pokud si tedy žalobkyně byla již v r. 2015 vědoma, že by pracovní smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem byla neplatná, přičemž právě na tyto případy pamatuje zákonodárce v ust. § 13 ZOK, jeví se soudu i nelogické, proč by žalobkyně volila cestu uzavření pracovní smlouvy prostřednictvím ředitele [tituly před jménem] [jméno FO], když bezpochyby nejjednodušší a právně nejjistější by bylo dodržet zákonné ustanovení § 13 ZOK, tedy zajistit úředně ověřené podpisy na pracovní smlouvě, a tato skutečnost by měla být právně vzdělané osobě zabývající se touto otázkou jistě známa, ev. jednoduše zjistitelná ze zákona. Tato úvaha, stejně tak jako skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO], přestože měl u žalobkyně pracovat na pozici ředitele (s náplní práce výlučně na uzavření předmětné pracovní smlouvy), byl zaměstnán pouze v rámci Dohody o provedení práce, vede soud k závěru, že i tato právní jednání (pracovní smlouva a dohoda o provedení práce) mohla být – stejně jako předložené účetní doklady, u kterých o tomto závěru soud neměl pochyb – vyhotovena až dodatečně s cílem zhojit uvedený nedostatek formy pracovní smlouvy. Soud však s ohledem na výše uvedené pro nadbytečnost nezjišťoval, zdali existují důkazy o tom, že v uvedeném období ve společnosti žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] skutečně pracoval (např. zdali v závislosti na odměně bylo placeno sociální a zdravotní pojištění apod.), když pro právní posouzení bylo zásadní, že: 1) uzavřená pracovní smlouva je z důvodu nedostatku nedodržení formy neplatná, a 2) žalobkyně neprokázala úhradu částky svému zaměstnanci (což je současně jednatel a společník žalobkyně), kterou se po žalované touto žalobou domáhá. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a rozhodl tak, jak ve výroku I. uvedeno.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží částka 2 400 Kč představující 300 Kč za každý z 8 úkonů (odpor a vyjádření k žalobě ze dne 9. 6. 2022, účast na jednání dne 23. 1. 2023, podání ze dne 12. 4. 2023 a účast na jednání dne 9. 5. 2023, 21. 5. 2024, 10. 9. 2024, 12. 11. 2024 a 23. 1. 2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

33. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

Poučení