16 C 188/2014-421

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Hanouskem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa], 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], 3) [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvalým pobytem [adresa žalovaného], 4) [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], všichni žalovaní zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], o náhradu škody ve výši 194.155 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným 1), 3) a 4) byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 174.739,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 1.296 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 173.443,50 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19.415,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 144 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 19.271,50 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1), 3) a 4), oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 101.001 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 16.335 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1), 2), 3) a 4), oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta.

VI. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v navazujícím samostatném usnesení Okresního soudu v Jičíně.

Odůvodnění

1. [celé jméno žalobce] (dále též jen„ žalobce“) se žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2014 domáhal vůči [celé jméno žalovaného] /dále též jen„ 2) žalovanému“ / a původnímu 1) žalovanému [celé jméno původního účastníka] zaplacení škody na úrodě fíků ve výši stanovené znaleckým posudkem (nejméně však 1.440 Kč) a škody ve výši 58 Kč za vyložené náklady na předžalobní výzvy, dále zákonný úrok z prodlení od 20. 12. 2014 a náklady řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný začátkem ledna 2013 násilím převzali držbu kamenické dílny patřící k domu [adresa]. Do té doby měl kamenickou dílnu v držení na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 1. 2009 žalobce. [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný v rámci nezákonností a naschválů vystěhovali věci žalobce a majetek, který měl zapůjčený. Například velký fíkovník nastěhovali z prostřední části dílny do západní části dílny a dělící vrata mezi prostřední částí a západní částí dílny zatarasili různým materiálem jako např. paletami s taškami, žoky s pilinami, autem. Takto [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný postupovali s úmyslem, aby žalobce nemohl kamenickou dílnu užívat a neměl z ní žádné požitky. Žalobce [jméno] [jméno] [příjmení] i 2) žalovaného marně písemně vyzýval k vyklizení a opuštění násilně zabrané kamenické dílny, [celé jméno původního účastníka] ani 2) žalovaný nereagovali ani na obdobné výzvy Policie ČR a [stát. instituce] [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný způsobili tímto jednáním škodu na majetku žalobce, a to konkrétně tím, že velký fíkovník navezli z prostřední části dílny u okna (jižní strana) do západní části dílny ke komínu, přičemž zároveň zarovnali předělující vrata mezi prostřední částí a západní částí dílny, a tímto jednáním žalobci znemožnili vyvézt na jaře fíkovník na slunce. Fíkovník tak neměl dostatek světla a z tohoto důvodu nebyl schopen vytvořit plody, které by dozrály, a zároveň nedošlo k posílení organismu fíkovníku. Proto žalobce v pěstitelském roce 2013 nedosáhl u tohoto fíkovníku úrodu v počtu minimálně 50 kusů fíků v ceně minimálně 12 Kč za kus. V pěstitelském roce 2014 žalobce nedosáhl úrody v počtu 70 kusů v ceně minimálně 12 Kč za jeden kus. Dále žalobce doplnil, že je možné, že mu vznikne škoda i v roce 2015 a v dalších letech, pokud [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný nevyklidí dílnu a neumožní mu fíkovník vyvézt v březnu na slunce. Další škoda vznikla žalobci tím, že [jméno] [jméno] [příjmení] a 2) žalovaného obeslal výzvou k zaplacení škody, kdy z tohoto důvodu došlo ke zmenšení majetku žalobce, protože za každý dopis zaplatil 29 Kč, tedy celkem 58 Kč.

2. Podáním ze dne 16. 6. 2015 (viz č.l. 33) žalobce doplnil, že [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný mu v roce 2011 odcizili mechanizační prostředky, které měl zapůjčené, a kterými mohl vyvážet fíkovník z kamenické dílny na slunce, jednalo se o vysokozdvižný vozík [příjmení] a paletizační vozík.

3. Podáním ze dne 3. 9. 2015 (viz č.l. 38) žalobce doplnil, že mění svůj žalobní návrh z částky 1.440 Kč, kterou zvyšuje o způsobenou škodu na úrodě fíků za roky 2015 až 2045, tj. o 30 úrod fíků minimálně po 100 plodech za rok po 12 Kč za každý kus. Jedná se tak o rozšíření žaloby o 36.000 Kč, kdy požaduje tedy celkem přiznat minimálně 37.440 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka bude dále upřesněna na základě znaleckého posudku.

4. Žalobce při přípravném jednání dne 4. 9. 2015 (viz č.l. 37) doplnil, že opět mění petit žaloby, kdy po [celé jméno původního účastníka] požaduje zaplatit částku ve výši 33.696 Kč a po panu [jméno] [příjmení] částku 3.744 Kč, a to s odůvodněním, že žalovaný [celé jméno původního účastníka] se na vzniku škody podílel z 90 %, druhý žalovaný z 10 %. Dále žalobce upřesnil, že výši úroku požaduje v zákonné výši a ohledně doby, za kterou požaduje úrok z prodlení, uvádí, že za rok 2013 a 2014 požaduje úrok z prodlení za období od 20. 12. 2014 do zaplacení, pro částku připadající na rok 2015 požaduje úrok z prodlení za období od 4. 9. 2015 do zaplacení a za následující roky vždy za částku na ten rok připadající od 4. 9. toho stejného roku do zaplacení.

5. Žalobce při pokračování v přípravném jednání dne 27. 11. 2015 (viz č.l. 50) doplnil, že požaduje, aby mu byla soudem přiznána náhrada škody, kterou způsobili žalovaní, tedy 2) žalovaný ve výši 10 % a zbytek [celé jméno původního účastníka]. Výše škody by měla být stanovena znaleckým posudkem, myslí si, že by měla být minimálně 37.440 Kč. Dále požaduje náklady řízení a zákonný úrok z částky 1.440 Kč za období od podání žaloby do zaplacení a z částky 36.000 Kč za období od 4. 9. 2015 do zaplacení. Upřesňuje tedy, že po žalovaném [celé jméno původního účastníka] požaduje částku 33.696 Kč a po 2) žalovaném částku 3.744 Kč a zákonný úrok požaduje z poměrných částek. Žalobce dále uvedl, že mu vznikla škoda tím, že nemohl konzumovat fíky konkrétně z výše uvedeného stromu, a to on sám nebo jeho známí. K úrodě v letech 2013, 2014 a 2015 uvedl, že tuto by případně celou zkonzumoval a škoda mu vznikla tím, že neměl fíky pro vlastní potřebu. V letech 2013 až 2015 by fíky z tohoto konkrétního fíkovníku nenabízel k prodeji. Do budoucna nevylučuje, že by fíkovník plodil více plodů a že by plody v dalších letech prodával. Dále žalobce doplnil, že v průběhu roku 2015 fíkovník uhynul, dne 1. 11. 2015 předmětný fíkovník zlikvidoval s panem [příjmení], nyní je na kompostu.

6. Žalobce při jednání dne 1. 9. 2017 (viz č.l. 125) doplnil při přednesu obžaloby, že navrhuje, aby soud rozhodl tak, že [jméno] [jméno] [celé jméno původního účastníka] je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 33.696 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 1.296 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 32.400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále 2) žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.744 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 144 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 3.600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Následně soud svým usnesením ze dne 1. 9. 2017 připustil změnu žaloby ve výše uvedeném znění (viz č.l. 126).

7. Žalobce dále při jednání dne 1. 9. 2017 (viz č.l. 125) doplnil, že předmětnou nemovitost v [část obce] i kamenickou dílnu užívá od roku 1989, ještě před koupením vlastní nemovitosti ji užíval a nepřestal ji dobrovolně užívat ani na 5 minut do dnešního dne. 2) žalovaný dílnu užíval od roku 2002 do 2005 a poté s užíváním kamenické dílny přestal. V roce 2011 [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný uřezali zámky a odcizili stroje, které měl žalobce zapůjčené, konkrétně mechanizační prostředky, jako byl vysokozdvižný vozík [příjmení] a paletizační vozík. V roce 2013 násilím zabral [celé jméno původního účastníka] dílnu bez jakéhokoli právního důvodu, ačkoli věděl, že žalobci svědčí věcné břemeno dílnu užívat a že ji stále užívá. Pokud by chtěl [celé jméno původního účastníka] dílnu užívat na základě smlouvy s matkou žalobce z roku 2012 (viz též č.l. 160 úplně dole), pak by byla jeho povinnost podat soudu žalobu na vyklizení nemovitostí. Toto [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný neprovedl a násilím převzal držbu v dílně, kdy následně věci žalobce nastěhoval do západní části dílny. [celé jméno původního účastníka] do dílny navezl různé věci, například žoky s pilinami, a tímto žalobci znemožnil jakoukoli manipulaci s fíkovníkem, neboť dělící vrata mezi částmi dílny byla zarovnána materiálem. Žalobce postupně [celé jméno původního účastníka] i 2) žalovanému zasílal výzvy k navrácení strojů a k vyklizení dílny s upozorněním škody na ušlém zisku a škody na úrodě fíkovníku. Žalovaní nic neprovedli k odvrácení škody, naopak vše dělají a dělali do dnešního dne, aby se škoda zvyšovala a fíkovník aby odumřel. Výše uvedeným jednání cílevědomě způsobili žalobci škodu tím, že nemůže rozmnožit svůj majetek pěstováním fíkovníku a musí vykládat peníze na jinou stravu, musí jíst chléb, nebo banány, nemůže jíst fíky. Tímto mu způsobili škodu na úrodě fíků, nejdříve 50 kusů, poté 70 kusů a následně 100 kusů ročně a to po dobu 40 let, protože běžná životnost fíkovníku je okolo 50 – 60 let. Tuto produkci počítá zrovna tak, jako když dojde ke škodám sadu v zemědělství, to znamená, že se počítá výnos z kultury a není podstatné, jestli se jedná o kulturu třešní nebo fíků a každá kultura má určitou životnost a výtěžnost. Zrovna tak v zemědělství se počítá, když dojde k úhynu husy, tak se počítá produkce housat u této husy, což je běžný způsob počítání v zemědělství.

8. Podáním ze dne 3. 11. 2019 (viz č.l. 261) žalobce opět změnil petit žaloby, kdy požadoval, aby mu byla nahrazena škoda ve výši 2.110 Kč spočívající ve škodě na fíkovníku a škoda na ušlé sklizni fíkovníků ve výši 192.045 Kč. Podáním ze dne 1. 6. 2021 (viz č.l. 308) žalobce naposledy změnil petit žaloby, kdy s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] (viz dále) a s ohledem na úmrtí [jméno] [jméno] [příjmení] a výsledek následného dědického řízení (viz dále) žádá, aby soud rozhodl tak, že I. Žalovaní [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 174.739,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 1.296 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 173.443,50 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 19.415,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 20. 12. 2014 do zaplacení z částky 144 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 9. 2015 do zaplacení z částky 19.271,50 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaní [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

9. Následně při jednání dne 4. 6. 2021 soud rozhodl o tom, že se připouští změna žaloby dle návrhu o odstavec výše (viz č.l. 316 p.v.).

10. V podání ze dne 1. 5. 2015 (viz č.l. 31) [celé jméno původního účastníka] uvedl, že nárok, který je proti němu uplatňován žalobou neuznává, a to ani zčásti. Namítá nedostatek své pasivní legitimace, neboť není škůdcem. Dále namítá i nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce, kdy k podání žaloby by měl oprávněn vlastník věci, nikoli žalobce. Dále byla namítnuta absence všech předpokladů obecné odpovědnosti za škodu, pročež navrhl zamítnutí žaloby a přiznání práva na účelně vynaložené náklady tohoto soudního řízení.

11. V podání ze dne 14. 4. 2015 (viz č.l. 30) 2) žalovaný uvedl, že žalobcem popsaný skutek se nestal, kdy dále namítá nedostatek aktivní legitimace žalobce ve sporu. Dále uvedl, že nejsou dány zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, kdy se jedná o další z mnoha šikanózních a lživých podání žalobce, 2) žalovaný nárok žalobce neuznává v celém rozsahu. 12. [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný při pokračování v přípravném jednání dne 27. 11. 2015 (viz č.l. 50) doplnili, že k údajnému porušení povinnosti na straně žalovaných nedošlo, odkazují na znalecký posudek ve věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3C 90/2012, ze kterého vyplývá, že [jméno] [příjmení] (matka žalobce) nebyla v době podpisu smlouvy o věcném břemenu způsobilá k právním úkonům. Dále doplnili, že je s podivem, že žalobce od ledna 2013 sám nevyvinul nějakou aktivitu, aby škodě zabránil. Žalovaní dále sporují to, že by žalobce měl v letech 2015 až 2045 úrodu fíků takovou, jakou uvádí v doplnění žaloby, dále nebyl prokázán případný odbyt, který by žalobce pro vypěstované fíky měl. Další spornou skutečnost spatřují v tom, že žalobce nebyl vlastník nyní předmětného fíkovníku, žalobce již dříve ve správním řízení uvedl, že tento fíkovník patřil již zemřelé paní [příjmení].

13. Z důvodu úmrtí původně 1) žalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] došlo k přerušení řízení (viz usnesení Okresního soudu v Jičíně č.l. 244 a navazující usnesení Krajského soudu v Hradci Králové na č.l. 279). Posléze bylo usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 11. 2020, č.j 16 C 188/2014-298, rozhodnuto o tom, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované místo [jméno] [jméno] [příjmení] s 1) žalovaným [jméno] [celé jméno žalovaného], s 3) žalovaným [celé jméno žalovaného] a se 4) žalovanou [celé jméno žalované], neboť tito jsou nástupci původního 1) žalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] (viz též usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 10. 2020, č.j. 28D 31/2020-196, které nabylo právní moci dne 9. 10. 2020 a které je založeno na č.l. 287).

14. Žalovaní ve svém závěrečném návrhu uvedli, že navrhují, aby žaloba byla zamítnuta, neboť vedle toho, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k předmětnému fíkovníku, nebyly splněny ani předpoklady odpovědnosti za škodu na straně žalovaných. V řízení nebylo prokázáno, že by se na stěhování fíkovníku účastnil 2) žalovaný [celé jméno žalovaného]. Pokud jde o samotnou škodu, tak nejabsurdnější je požadavek žalobce na ušlou úrodu, především je třeba konstatovat, že poškozený je povinen si počínat v mezích rozumných požadavků, aby jeho škoda zbytečně nenarůstala. Časové období nemůže být neomezené, nic nebránilo panu žalobci koupit si srovnatelnou rostlinu, jak vyplývá i z posudku znalce, v částce zhruba 2.000 Kč a mít úrodu z této rostliny. Požadavek na úrodu z roku 2045 navíc odporuje i konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR, tento ušlý zisk je přiznáván řádově do roka, max. 5 let. Dále žalovaní namítli, že žalobce nezakročil k minimalizaci tvrzené škody, od roku 2012 do roku 2015, kdy mělo dojít k úhynu této rostliny, v podstatě nic neudělal, nezajistil transport této rostliny.

15. Žalobce při své účastnické výpovědi před soudem dne 1. 9. 2017 uvedl, že již před delší dobou začaly jeho problémy s panem [celé jméno původního účastníka] a s 2) žalovaným a z těchto důvodů vede větší množství sporů u soudu, kdy oba jmenovaní se rozhodli, že žalobci budou dělat naschvály. [celé jméno původního účastníka] žalobce utiskuje, znemožnil mu přístup k vodě. Násilím zabral dílnu, žalobce mu dobrovolně klíče od dílny nepředal. Byly snahy o převzetí dílny prostřednictvím Městského úřadu v Hořicích za účasti úředníka [příjmení], toto žalobce rezolutně odmítl, je o tom i úřední záznam. V roce 2011 [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný odcizili žalobci manipulační prostředky. V prosinci roku 2012 zajistil žalobce převoz předmětného fíkovníku do kamenické dílny, a to ve spolupráci s firmou pana [příjmení]. Následně dne 8. 1. 2013 [celé jméno původního účastníka] zabral dílnu, kdy odskřípl zámky, odcizil původní zámky. [celé jméno původního účastníka] zaparkoval do vrat své auto a později dne 13. 1. 2013 společně s 2) žalovaným vystěhovali věci žalobce a naházeli je do západní části. Jednalo se o fíkovníky, bylo jich vícero, jednalo se také o rakytníky, dřín a další rostliny. [celé jméno původního účastníka] navezl do kamenické dílny žoky s pilinami a podobně. Na toto žalobce oběma žalovaným zaslal výzvy, k vrácení manipulačních prostředků a řádně jim sdělil, že hrozí škoda na úrodě fíků. Takovou výzvu adresoval žalovaným několikrát, výzvy jsou založené ve spise. Žalovaní se nesnažili škodě předejít, naopak vše dělali pro to, aby škodu zvýšili a poškodili žalobce. Žalobce se snažil škodě předejít tím, že se dotazoval více známých, zda by mu pomohli fíkovník přestěhovat. Všichni jej odmítli s tím, že je bolí záda, nebo to nehodlají stěhovat, když to tam [celé jméno původního účastníka] naházel. Jednalo se o osoby [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. To jsou lidé, kteří k žalobci chodí. Žalobce nebyl schopen fíkovník přestěhovat a ani si nemohl převoz fíkovníku sjednat, neboť dopravci odmítají k žalobci jezdit, aby pak nemuseli k soudu. Další důvodem je to, že [celé jméno původního účastníka] má své věci uprostřed dílny a ty brání vyvezení fíkovníku. Za své věci si [celé jméno původního účastníka] zodpovídá, takže vědomě brání manipulaci v dílně a vraty v západní části dílny stěhování fíkovníku nepřipadalo v úvahu, protože matka žalobce si nepřála, aby se po betonu jezdilo, aby se nerozmačkal. Této manipulaci brání i schválený provozní řád, který byl schválen při rekolaudaci. Žalobce neměl žádnou mechanizaci, aby fíkovník vyvezl z dílny ven. Žalobce dále doplnil, že na fíkovník dostal peníze od své matky, koupil si ho k svátku. Fíkovník byl ukládán na zimu do dílny každý rok. Žalobce může nemovitosti užívat, má k nim věcné břemeno. Pokud by se ukázalo, že by matka žalobce byla nesvéprávná v době podpisu smlouvy o věcném břemenu, tak musela být nesvéprávná i v roce 2005 a tudíž nemohlo dojít k rozdělení nemovitosti. V každém případě musí platit smluvní vztah s matkou žalobce uzavřený před koupí v roce 1989 a po koupi v roce 1989, když se žalobce se matkou domluvil, že matka chce užívat nemovitost v [část obce], tedy obytný dům a kůlnu na dřevo, zatímco zahrada a dílna ji nezajímají. O dílnou a zahradu se dle této dohody měl starat žalobce s tím, že je bude užívat. Bylo přáním jeho matky, aby žalobce nemovitost užíval, protože nemovitost byla zakoupena z peněz po jeho otci [jméno] [příjmení] a některé peníze dal i žalobce. O bratru [jméno], což je druhý žalovaný, se neuvažovalo, že by nemovitost měl, protože mu rodiče žalobce přidali na koupi domu ve [anonymizováno] ulici v [obec] a otec musel zaplatit za 2) žalovaného jeho průšvihy.

16. Dále žalobce v rámci své účastnické výpovědi doplnil, že předmětný fíkovník byl koupen v [obec] (u [osobní údaje žalobce] [číslo]), tehdy s ním jela na nákup paní [příjmení], fíkovník byl velký asi 30 cm, stál 300 Kč, pak ho žalobce přesadil a postupně z něho namnožil rostliny další, nákup proběhl v roce 2002 nebo 2003. Doklad o koupi fíkovníku nemá. Žalobce postupem času namnožil i více fíkovníků, čtyři z nich dal paní [příjmení], dva z nich měla u sebe na balkoně, další dva zůstaly v [část obce]. Žalobce po smrti paní [příjmení] zdědil 2 fíkovníky, které měla v [část obce], dále lednici a kocoura. Fíkovníky paní [příjmení] dále žalobce dostal od synů paní [příjmení], a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V roce 2013 fíkovník vypadal přesně tak jako v roce 2012, byl zasazen v [číslo] litrové nádobě. Nádoba byla seříznuta, byla v ní hlína, fíkovník měřil 140 cm, měl asi 15 větví, byly na něm fíky z druhé úrody, ta dozrává na jaře. V roce 2012 fíkovník vyplodil asi 30 kusů fíků. V roce 2015 na jaře fíkovník maličko obrazil a pak konec. Odumřel v průběhu června až srpna 2015 postupně, nebylo to najednou. Odumřelý fíkovník žalobce dal ven z dílny na podzim 2015 za pomoci pana [příjmení]. Dřevo z fíkovníku žalobce spálil a kořeny dal na kompost. Odběratele na fíky žalobce neměl, jedl je sám nebo je dával známým, byl to výměnný obchod. Poté, kdy byla žalobci ukázána fotografie na čl. 47 z 5 svazku na stránce g (nahoře vpravo), žalobce uvedl, že tato fotografie zobrazuje fíkovník, o kterém mluvil. Žalobce fíkovník zazimoval v prostřední části dílny. [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný ho přesunuli do západní části dílny. Pan [anonymizováno] následně žalobci odmítl pomoc s vyvezením fíkovníku s odůvodněním, že nechce chodit k soudu. [příjmení] žalobci navíc řekl, že po betonu do dílny nepojede. Dále žalobce kontaktoval [právnická osoba], tam ho také odmítli. Po lednu 2013 žalobce do dílny docházel pravidelně, fíkovník zaléval, obíral z něho suché listy. Fíkovníků měl tehdy 6 nebo 7, plodily okolo 60 – 80 fíků za rok. Výši škody ohledně úhynu fíkovníku žalobce ve svých dopisech pro žalovanou stranu přesně nevyčíslil. Dle žalobce žalovaným muselo být jasné, že tam škoda vznikne, tak se měli zeptat. [celé jméno původního účastníka] a 2) žalovaný porušili více povinností, dne 19. 5. 2011 uřezali zámky a následně odcizili manipulační prostředky, do dneška je zadržují. Dále dne 13. 1. 2013 dílnu vystěhovali, u toho byl také 2) žalovaný.

17. S ohledem na tvrzenou skutečnost, že ze strany [jméno] [jméno] [příjmení] a 2) žalovaného mělo dojít k přestěhování fíkovníku do západní části dílny v lednu 2013 a v tomtéž měsíci měla být zarovnána i vrata mezi západní a prostřední části dílny, což dle tvrzení žalobce zapříčinilo, že na jaře roku 2013 (a rovněž na jaře roku 2014 a 2015) nemohl fíkovník vyvézt z dílny ven, kdy tato skutečnost měla být příčinou úhynu fíkovníku, tak soud žalobcem přednesený nárok posoudil dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., (občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále jen„ obč. zák.“) a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník„ o.z.“). Od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost o.z., avšak podle jeho § 3028 odst. 3 věta prvá, není-li stanoveno jinak, právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Podle § 3079 o.z. platí, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. platí, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti jsou podle § 420 obč. zák. následující podmínky: a) porušení právní povinnosti, b) vznik škody, c) existence příčinné souvislosti mezi a) a b), d) zavinění.

18. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, kdy účastnická výpověď žalobce je uvedena pro přehlednost výše, a prokázané skutečnosti z dalších důkazů jsou uvedeny v následující části odůvodnění. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti podle § 420 obč. zák., tak jak jsou uvedeny o odstavec výše, na straně žalovaných splněny nebyly, a proto žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl.

19. K otázce vlastnictví předmětného fíkovníku soud uvádí, že žalobce tvrdil, že fíkovník patřil jemu, zakoupil ho za peníze, které dostal od své matky k svátku, při nákupu s ním byla paní [příjmení], bylo to v roce 2002 nebo 2003. Matka žalobce [jméno] [příjmení] a paní [příjmení] již nežijí, proto nemohlo dojít k prokázání žalobcem tvrzené skutečnosti jejich svědeckými výpověďmi. Byť si vlastnictví fíkovníku nikdo jiný nenárokuje (alespoň soudu o tom není nic známo) a žalobce s ním zacházel jako se svým majetkem, přesto se soud musel zabývat výše uvedenou námitkou strany žalované spočívající v tom, že žalobce vlastníkem fíkovníku není, respektive nebyl. Dle žalobce žádné doklady o nákupu fíkovníku neexistují, vlastnictví fíkovníku je povinen prokázat žalobce, o tom byl při přípravném jednání i poučen (viz č.l. 51, 50 p.v.). Ze znaleckého posudku z oboru zemědělství, odvětví ovocnářství a zahradnictví, a z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, který dne 16. 9. 2019 vypracoval [celé jméno znalce] (viz č.l. 194-246, 351 p.v.) soud zjistil, že uváděný věk fíkovníku (okolo 10 let v letech 2013 2015) je s ohledem na velikost rostliny, sílu kmene a počet zakrácených sezónních úseků přírůstků větví nadhodnocený, pravděpodobně vycházející z konstatování žalobce a staří fíkovníku by spíše odpovídalo věku 4 až 5 let. Velikost rostliny a s tím související úroda fíků odpovídá rostlinám ve věku 3 let (viz č.l. 217). Z tohoto znaleckého závěru vyplývá, že výpověď žalobce o tom, že fíkovník zakoupil v roce 2002 nebo 2003, není bez pochybností potvrzena jako pravdivá. Žalobce v rámci přípravného jednání (viz č.l. 51 p.v. zcela dole) uváděl, že si přesně pamatuje, že v roce 2002 mu jeho matka [jméno] [příjmení] dala k svátku 1.000 Kč a z této částky si následně v zahradnictví [obec] u [osobní údaje žalobce] [číslo] zakoupil fíkovník, toto je schopný prokázat svědeckou výpovědí paní [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení] k tomu při jednání dne 16. 2. 2018 v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že předpokládá, že vlastníkem fíkovníku byl žalobce. Pamatuje si, že žalobce jí říkal, že jeho matka mu na něco dala peníze, asi k jeho narozeninám nebo k svátku. Myslí si, že to bylo v době, kdy ještě žila paní [příjmení], která zemřela v roce 2011. Svědkyně nemá představu, jak byl fíkovník starý, dle jejího odhadu to mohlo být 15 let (viz č.l. 161). Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že svědkyně [jméno] [příjmení] nijak nepotvrdila verzi žalobce, pouze zopakovala to, co jí žalobce řekl, o nákupu fíkovníku nemá žádné vlastní poznatky (že by přímo sama něco podstatného viděla či slyšela). Dále svědkyně [příjmení] doplnila, že po smrti paní [příjmení] některé její rostliny včetně fíkovníků odvážela do [část obce], dal jí je pan [jméno] [příjmení]. Odhadem si svědkyně od paní [příjmení] tenkrát na přívěsném vozíku odvezla asi 12 rostlin. Žalobce měl kromě rostlin od paní [příjmení] ještě další fíkovníky (viz č.l. 161 p.v.). Svědek [jméno] [příjmení] přes několikeré předvolání se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (viz č.l. 127 p.v., 162 p.v., 318 p.v., 353), následně žalobce i strana žalovaná uvedli, že na výslechu tohoto svědka netrvají (viz č.l. 404 p.v.), pročež doplnění dokazování o výslech tohoto svědka nebylo realizováno (viz č.l. 406). Svědek [jméno] [příjmení] k této otázce v rámci své svědecké výpovědi dne 16. 2. 2018 uvedl, že si myslí, že veliký fíkovník patřil žalobci (viz č.l. 162). [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi dne 4. 6. 2021 uvedla, že fíkovník, který je předmětem tohoto sporu, patřil paní [příjmení] a žalobci. Tuto informaci ví od žalobce, dále žalobce svědkyni říkal, že po smrti paní [příjmení] část fíkovníku dostala paní [příjmení] [jméno] fíkovník se staral pan [celé jméno žalobce]. Tedy i z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplývá, že nebylo zcela najisto prokázáno, komu v letech 2013 a 2015 patřil předmětný fíkovník, kdy i přesto, že soud provedl rozsáhlé dokazování dle návrhů žalobce, vlastnictví fíkovníku v letech 2013 až 2015 se žalobci nepodařilo bez pochybností prokázat. Nebylo totiž najisto prokázáno, zda fíkovník patřil žalobci nebo [jméno] [příjmení], [datum narození], či svědkyni [jméno] [příjmení] (případně zda jej měli ve spoluvlastnictví), kdy ze zprávy ze dne 15. 3. 2012 o dědickém řízení po [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že žalobce dědicem po [jméno] [příjmení] nebyl (viz č.l. 38 přílohového spisu Městského úřadu v Hořicích sp. zn. MUHC- SPR/17954/2012 založeného na č.l. 133). Vzhledem ke skutečnosti, že dle této zprávy [jméno] [příjmení] zemřela dne 27. 12. 2010, pak nelze ani přisvědčit závěrečnému návrhu zástupce žalobce, že žalobce případně nabyl vlastnické právo k fíkovníku vydržením, neboť podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel se stává vlastníkem movité věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, tedy v lednu 2013 by vlastníkem fíkovníku ještě nebyl. Navíc osoba se nestává oprávněným držitelem jen tím, že po smrti jiné osoby si její věc ponechá, aniž by se tato věc stala předmětem dědického řízení.

20. Z výše citovaných žalobních petitů, tak jak je postupem času žalobce upravoval, jednoznačně vyplývá, že žalobce požaduje po žalovaných nahradit jednak škodu ve výši 2.110 Kč, která představuje hodnotu odumřelého fíkovníku, a jednak škodu na ušlé sklizni fíků za období od roku 2013 do 2045 ve výši 192.045 Kč, kdy žalovaní 1), 3) a 4) mu mají zaplatit 90 % této škody a 2) žalovaný zbylých 10 % této škody. Takto podaný návrh žalobce odůvodnil tím, že takto se oceňuje škoda v zemědělství s tím, že je třeba počítat výnos z kultury fíkovníku, který má svou výtěžnost a životnost (viz č.l. 125 p.v.). Soud při posuzování výše způsobené škody vyšel z výše uvedeného ustanovení § 442 obč. zák., kdy škodu ve výši 2.110 Kč na fíkovníku posoudil jako škodu skutečnou a škodu na ušlé sklizni fíků ve výši 192.045 Kč jako ušlý zisk (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 1969, sp. zn. 7 Co 233/69). K otázce výše způsobené škody soud předně uvádí, že tuto je povinen prokázat žalobce, kdy je nezbytné, aby tato škoda existovala nejpozději v době, kdy soud o nároku na náhradu škody rozhoduje (viz též § 154 o.s.ř.). Jestliže škoda v době rozhodování soudu ještě neexistuje, byl nárok na její náhradu uplatněn předčasně a soud žalobu zamítne tzv. pro tentokrát (k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, strana 1138). Pokud tedy žalobce svůj petit žaloby vystavěl tak, že mu žalovaní mají zaplatit ušlou sklizeň fíků za období od roku 2013 do roku 2045, pak soudu nezbývá, než tuto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody za ušlou sklizeň fíků za období let 2022 až 2045, bez dalšího zamítnout, neboť tato škoda žalobci v době rozhodování soudu vzniknout nemohla, jedná se konkrétně o částku 159.106,55Kč s příslušenstvím (výše částky odůvodněna o odstavec níže).

21. Pokud se týká zbylé části žalobního petitu (škoda na rostlině fíkovníku v částce 2.110 Kč a škoda na ušlé sklizni za období let 2013 2021), pak soud uvádí, že výši této škody (respektive újmy, která nastala v majetkové sféře žalobce a která je objektivně vyjádřena v penězích) je povinen prokázat žalobce. Pokud se týká samotného fíkovníku, tak ten žalobce v souladu se znaleckým posudkem ocenil na částku 2.110 Kč, kterou požaduje zaplatit po žalovaných v požadovaném poměru. Předmětný fíkovník uhynul v roce 2015, dle znaleckého posudku byla jeho cena 2.110 Kč, proto pokud by bylo prokázáno, že fíkovník patřil žalobci a k jeho uhynutí došlo v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti na straně žalovaných, a žalovaní by neprokázali, že vznik škody nezavinili, pak by žalobce měl nárok na náhradu škody ve výši 2.110 Kč. Výši škody na ušlé sklizni za období let 2013 2021 žalobce vyčíslil tak, že v souladu se znaleckým posudkem (viz č.l. 215) požadoval za ušlou sklizeň roku 2013 částku 720 Kč, za ušlou sklizeň za rok 2014 částku 1.650 Kč, za ušlou sklizeň za rok 2015 částku 3.680 Kč, za ušlou sklizeň za rok 2016 částku 7.155 Kč, za každou jednotlivou ušlou roční sklizeň za období od 2017 do 2021 částku v průměru 3.946,69Kč (viz č.l. 215, kdy průměrná cena fíků za jeden rok pro období 2017 2045 byla vypočtena tak, že částka 114.454 Kč byla vydělena [číslo] které představuje počet ročních sklizní. Tedy za období od 2013 do 2021 činí žalobcem uplatněná výše škody částku 32.938,45Kč (720 Kč + 1.650 Kč + 3.680 Kč + 7.155 Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč). Soud proto konstatuje, že žalobce požaduje (vyjma období od 2022 do 2045) zaplatit po žalovaných částku 35.048,45Kč (32.938,45Kč + 2.110 Kč), kdy celkově požadované plnění činí 194.155 Kč, tedy rozdílová částka za škodu na ušlé sklizni v období let 2022 až 2045 činí celkem 159.106,55Kč.

22. Z výpovědi žalobce jednoznačně vyplynulo, že předmětný fíkovník uhynul nejpozději v srpnu 2015 (viz č.l. 127), na podzim roku 2015 žalobce odumřelý fíkovník vystěhoval z dílny za pomoci svědka [příjmení]. Svědek [jméno] [jméno] k tomu uvedl (viz č.l. 160 p.v.), že hlínu od fíkovníku vyvozil ven z dílny, co se stalo s fíkovníkem, to neví. Žalobce k tomu uvedl, že dřevo z fíkovníku spálil a kořeny z fíkovníku vyhodil na kompost. Na tomto místě soud na okraj poznamenává, že pokud znalec [příjmení] [celé jméno znalce] zpracovával žalobcem požadovaný znalecký posudek bez toho, aby rostlinu fíkovníku viděl in natura, pak se tak stalo proto, že žalobce toto svým jednáním znemožnil, kdy na konci roku 2015 dřevo z fíkovníku spálil, přičemž to bylo ve stejném období, kdy požadoval, aby bylo dokazování doplněno o znalecký posudek. Je tedy prokázané, že fíkovník nejpozději v srpnu 2015 uhynul, žalobce tak od této doby věděl, že žádnou úrodu z něj mít v roce 2016 nebude, to platí i pro roky následující až do roku 2045, což i vyplývá z žalobcova podání ze dne 3. 9. 2015, které je uvedeno výše. Nic tedy žalobci nebránilo, aby si již v září 2015 obstaral fíkovník obdobného stáří a obdobné velikosti, aby mohl dle jeho tvrzení získat v následujících letech 2016 až 2045 požadovanou úrodu fíků. V této souvislosti soud odkazuje na ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák., dle kterého platí, že komu hrozí škoda, je povinen k jejímu odvracení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem. S ohledem na skutečnost, že se žalobce o odumření fíkovníku dozvěděl až v srpnu 2015, lze aplikovat ustanovení § 2903 odst. 1 o.z., ve kterém je uložena stejná povinnost (konkrétně nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit). V této souvislosti soud zdůrazňuje, že v posuzovaném případě se jednalo o fíkovník pěstovaný v plastové nádobě (viz fotografie na čl. 47 v 5. svazku dokladů předložených žalobcem na stránce„ g“ - nahoře vpravo) a bylo tak v možnostech žalobce si prakticky stejný fíkovník opatřit a s tím i požadovanou úrodu fíků pro roky 2016 až 2045. To je potvrzeno i znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] (viz č.l. 215), který uvedl, že na základě uvedené velikosti a kvality fíkovníku v březnu 2013 (tedy v době, kdy fíkovník dle tvrzení žalobce začal poprvé neprospívat, neboť jej z důvodu jednání strany žalované nemohl vyvézt z dílny ven) je jeho cena vypočtena ve výši 2.110 Kč, kdy prodejní cena u prodejce Ing. [jméno] [příjmení] pro podobnou velikost fíkovníku je ve výši 2.500 Kč. Pokud žalobce argumentoval tím, že přišel o úrodu fíků, kdy v žalobě požadovaná částka koresponduje s výší škody, tak jak je vypočítávána běžně v zemědělství, tak soud s touto argumentací nemůže souhlasit. Je pravdou, že pokud by žalobce pěstoval v sadu například větší jabloň a díky zaviněné činnosti jiné osoby by došlo k uhynutí tohoto stromu, pak by výše škody mohla být po několik následujících let vyčíslena tak, že by se vypočetla pravděpodobná úroda jablek (s přihlédnutím k nákladům na vypěstování a sklizeň), neboť v takovém případě by žalobce neměl reálně možnost opatřit si větší jabloň do svého sadu tak, aby mu hned následující rok plodila očekávaný počet jablek jako uhynulá původní jabloň. Nicméně takový případ se vůbec nepodobá posuzovanému případu, neboť žalobce fíkovník pěstoval v plastovém barelu, kdy jej tak pěstoval záměrně, aby mohl fíkovník na zimu schovat před mrazem. Nic tedy žalobci nebránilo, aby si v době od září 2015 opatřil obdobný fíkovník, ze kterého by mohl od roku 2016 pravidelně sklízet fíky ve stejném množství jako z uhynulého fíkovníku, kdy obč. zák. neumožňuje přiznat náhradu cenu zvláštní obliby. Soud tak dospěl k závěru, že náhrada škody za ušlou sklizeň za období od roku 2016 do roku 2021 je ze strany žalobce požadována neoprávněně, neboť tuto ztrátu žalobce prakticky sám od září 2015 akceptoval a sám očekával, že s ohledem na pravidelný běh věcí předpokládané úrody fíků nedosáhne, kdy mu nic nebránilo opatřit si nový fíkovník stejného vzrůstu a stáří, kdy právě náklady s pořízením takového fíkovníku by pak následně mohl po straně žalované požadovat jako náhradu škody. Žalobce nic takového neudělal a místo toho po straně žalované žádá, aby mu již nyní zaplatila předpokládanou úrodu do roku 2021 (2045), kdy ani nezohlednil, že by s pěstováním fíkovníku měl za toto období nějaké náklady, které tak nyní nemusí vynaložit (k tomu viz i dále). I z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3320/2011, vyplývá, že ušlý zisk musí být časově i věcně limitován právě tím, že poškozený má možnost zcela či zčásti obnovit původní činnost či vyvinout jinou aktivitu, jíž dosavadní výdělečnou činnost nahradí. Soudu tak nezbylo, než žalobu v části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody na ušlé sklizni fíkovníku za období let 2016 až 2021, zamítnout, kdy se konkrétně jedná o částku 26.888,45Kč s příslušenstvím (7.155 Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč + 3.946,69Kč).

23. Z výše uvedeného vyplývá, že co do částky 185.995 Kč s příslušenstvím (159.106,55Kč + 26.888,45Kč) je žaloba žalobce podána neoprávněně, pročež se soud dále zabýval otázkou, zda ve zbylém rozsahu 8.160 Kč s příslušenstvím (2.110 Kč + 720 Kč + 1.650 Kč + 3.680 Kč) je žalobě možno vyhovět. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že se nejedná o jediný případ související s užíváním kamenické dílny na parcele [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], který je u Okresního soudu v Jičíně řešen, kdy žalobce podal již vícero žalob, jak o tom svědčí i návrhy účastníků na doplnění dokazování soudními rozhodnutími v obdobných věcech (viz rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 5. 2021, č. j. 9 C 49/2018-192, na č. l. 367, který dosud nenabyl právní moci - č.l. 374, rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 10. 2019, č. j. 9C 1/2015-306, na č. l. 391, navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, č. j. 21 Co 47/2021-412 na č. l. 399, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2018, č. j. 21 Co 222/2017-210, na č. l. 320 – vše viz č.l. 406, kdy další rozhodnutí jsou uvedena níže). Objekt kamenické dílny byl v předmětném období od roku 2009 do roku 2015 (viz dále) ve vlastnictví matky žalobce i 2) žalovaného [jméno] [příjmení], kdy tato jako vlastník kamenickou dílnu vlastnila až do své smrti dne 8. 9. 2019, ke konci srpna 2021 nebylo dědické řízení po [jméno] [příjmení] pravomocně skončeno, což je mezi žalobcem a stranou žalovanou nesporné. Spornou zůstává mimo jiné skutečnost, kdo měl v období od roku 2013 až 2015 (ale i v období předcházejícím a následujícím) právo předmětnou kamenickou dílnu užívat, kdy právě k této otázce bylo vedeno u Okresního soudu v Jičíně vícero civilních sporů, které jsou zčásti již pravomocně skončeny. Žalobce v řízení uvedl, že kamenickou dílnu užíval již od roku 1989 se souhlasem své matky, následně s matkou uzavřel i smlouvu o věcném břemenu, dle které měl právo kamenickou dílnu užívat. Mezi stranami je nesporné, že [jméno] [příjmení] jako vlastník kamenickou dílnu v předmětném období (od roku 2009 do roku 2015 – viz dále) neužívala. Žalobce opíral své právo užívat kamenickou dílnu o smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne 30. 1. 2009, kterou uzavřel se svoji matkou [jméno] [příjmení] (viz č.l. 2-3, 128). Tato smlouva o věcném břemenu (která však byla ve skutečnosti uzavřena dne 7. 4. 2009, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 3C 90/2012-511) se následně ukázala jako absolutně neplatná, neboť [jméno] [příjmení] nebyla k uzavření této smlouvy z důvodu svého zhoršeného zdravotního stavu právně způsobilá, kdy trpěla duševní chorobou, a to demencí u Alzheimerovy choroby smíšeného typu lehkého až středního stupně, jak je prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 3C 90/2012-511 (viz č. l. 375, 406), a navazujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2018, č. j. 21 Co 304/2017-658 (viz č. l. 386, 406), které nabyly právní moci dne 28. 5. 2018, kdy následné dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č.j. 22 Cdo 3331/2018-700. V posuzované věci byly jako listinný důkaz provedeny i znalecký posudek MUDr. [příjmení] ze dne 18. 9. 2015 ze spisu 3C 90/2012 (viz č.l. 91-116, 128 p.v.) a revizní znalecký posudek MUDr. [příjmení], CSc., ze dne 31. 3. 2017 ze spisu 3C 90/2012 (viz č.l. 124, 128 p.v.). V revizním znaleckém posudku MUDr. [příjmení], CSc., zcela jednoznačně uvedl, že závažnost intelektové poruchy [jméno] [příjmení] v roce 2009 lze hodnotit jako lehkou až středně těžkou demenci a v roce 2012 již jako středně těžkou demenci. [jméno] [příjmení] nebyla schopna racionálního úsudku, nebyla schopna posoudit následky právního úkonu, domyslet jeho důsledky, a to jak při podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene dne 7. 4. 2009, tak v době podpisu smlouvy o nájmu nebytových prostor dne 1. 2. 2012 (viz strana 36 revizního znaleckého posudku). Žalobce se tehdy ve věci vedené u Okresního soudu v Jičíně domáhal vůči [celé jméno původního účastníka] vyklizení kamenické dílny, jeho žaloba byla pravomocně zamítnuta. Lze tak dospět k závěru, že žalobce v letech 2009 až 2015 neužíval kamenickou dílnu na základě smlouvy o zřízení věcného břemena, ale maximálně na základě souhlasu jeho matky [jméno] [příjmení], který byl dán v době, kdy byla ještě způsobilou k právním úkonům, neboť žalobce byl její syn a proti užívání kamenické dílny z jeho strany [jméno] [příjmení] ničeho nenamítala. I dle výpovědi žalobce jeho bratr [jméno] v minulosti kamenickou dílnu užíval za souhlasu [jméno] [příjmení], jeho možnost užívat dílnu se rovněž odvíjí od souhlasu [jméno] [příjmení]. Užívací právo ke kamenické dílně tedy náleželo v období od 2009 do 2015 [celé jméno žalobce] i [celé jméno žalovaného], kdy bylo založeno na souhlasu [jméno] [příjmení], kdy se jedná o běžnou situaci v každodenním životě, kdy rodič umožňuje svým dětem, aby užívali jeho nemovitou věc.

24. Dlouhodobé bratrské spory mezi [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného] jsou prokázány celou řadou sporů řešených u Okresního soudu v Jičíně, jakož i množstvím správních řízení (viz např. přílohový spis Městského úřadu v Hořicích sp. zn. MUHC- SPR/17954/2012 na č.l. 133, 162 p.v.), dále výpověďmi svědků [jméno] [jméno] (viz č.l. 352) a Mgr. [jméno] [příjmení] (viz č.l. 404 p.v.), kdy [jméno] [jméno] uvedl, že mezi žalobcem na straně jedné a 2) žalovaným a [celé jméno původního účastníka] na straně druhé docházelo často ke sporům, řešilo i 20 přestupkových oznámení ročně, Mgr. [příjmení] doplnil, že drtivá většina z nich byla z iniciativy žalobce. Postupem času mezi bratry docházelo k rozporům o užívání nemovitostí v [část obce], které se žalobce pokusil vyřešit tím, že s matkou uzavřel výše uvedenou smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou si zajistil pro sebe právo nemovitosti užívat. Rovněž 2) žalovaný následně se svojí matkou uzavřel obdobnou smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne 23. 11. 2009 (prokazuje smlouva na č.l 69 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406), kterou si zajistil právo užívat společně s [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti včetně kamenické dílny. Ze stejného období pochází i dopis ze dne 5. 10. 2009 (viz bod 9. a 44 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 10. 2019, č. j. 9C 1/2015-306 na č. l. 391, 406), kterým bylo žalobci ze strany [jméno] [příjmení] nařízeno, aby opustil dům a byl mu zakázán vstup do dílny a ostatních prostor nemovitosti s okamžitou platností. Listina byla podepsána matkou žalobce. Důvodem mělo být podvodné jednání a úmyslné zranění, které způsobil žalovanému 2) a jeho ženě. Konečně [jméno] [příjmení] uzavřela dne 1. 2. 2012 (prokazuje smlouva na č.l. 91 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406) s [celé jméno původního účastníka] smlouvu o nájmu nebytových prostor, která se týkala části předmětné kamenické dílny. Výše uvedený dopis ze dne 5. 10. 2009 a smlouvy ze dne 30. 1. 2009 (7. 4. 2009), 23. 11. 2009 a 1. 2. 2012 jsou však absolutně neplatné, neboť v době jejich uzavření (sepsání dopisu) neměla [jméno] [příjmení] způsobilost k právním úkonům.

25. Předmětný fíkovník není poprvé předmětem sporu u Okresního soudu v Jičíně, neboť žalobce se již žalobou ze dne 6. 9. 2013 (viz č.l. 1 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406) domáhal náhrady škody spočívající v tom, že v prosinci 2012 musel vynaložit částku 720 Kč na to, aby fíkovník přestěhoval z důvodu ochrany před mrazem do kamenické dílny. Z přiložené faktury (viz č.l. 7 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406) soud zjistil, že fíkovník přemístila na základu požadavku žalobce firma živnostníka [jméno] [příjmení]. Dopis [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 1. 2013 (viz č.l. 84 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406) osvětluje události ze dne 13. 1. 2013, kdy [celé jméno původního účastníka] sdělil žalobci, že jeho věci přemístil do jiného prostoru v kamenické dílně, kdy zbylou část dílny bude on využívat v souladu s nájemní smlouvou (patrně myšlena nájemní smlouva uvedená o odstavec výše). Z přílohového spisu bylo dále zjištěno, že žaloba [celé jméno žalobce] byla (po jejím následném rozšíření) zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 10. 2017, č.j. 5C 20/2013-372, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2018, č.j. 20 Co 71/2018-445, které nabyly právní moci dne 17. 10. 2018, kdy následná ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4101/18 (viz č.l. 453 přílohového spisu).

26. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že na samém počátku roku 2013 využíval kamenickou dílnu žalobce, který do její prostřední části přemístil v prosinci 2012 předmětný fíkovník. [celé jméno původního účastníka] poté s vědomím toho, že má k užívání části kamenické dílny uzavřenou nájemní smlouvu, v první polovině ledna 2013 prostřední část kamenické dílny obsadil a věci žalobce převezl do západní části dílny, což je mezi stranami nesporné a vyplývá to i z výše uvedeného dopisu [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 1. 2013. Na to reagoval žalobce dopisem ze dne 13. 1. 2013 (viz č.l. 47 svazek dokladů [číslo]), kdy vyzval [jméno] [jméno] [příjmení] a 2) žalovaného, aby mu nebránili v užívání dílny a všechny věci, které v kamenické dílně přestěhovali, vrátili na původní místo. Dále jim žalobce sdělil, že on má k nemovitostem doživotní věcné břemeno a z tohoto důvodu 2) žalovaný nikdy neměl a nemá žádné věcné břemeno k nemovitostem a [celé jméno původního účastníka] k nim nikdy neměl a nemá platnou nájemní smlouvu. Z tohoto dokumentu je patrný názor žalobce, že tím, že podepsal se svou matkou smlouvu o věcném břemenu, tak je vyloučeno, aby někdo jiný s výjimkou jeho a jeho matky mohl nemovitosti užívat, kdy z výše uvedeného je patrná původní motivace žalobce, kdy uzavřením smlouvy o věcném břemenu z roku 2009 chtěl vyloučit z užívání nemovitosti 2) žalovaného, se kterým měl dlouhodobé spory. Následně se žalobce pokoušel dalšími výzvami přimět [jméno] [jméno] [příjmení] a 2) žalovaného k vyklizení dílny (viz následné výzvy v tomto prvním svazku dokladů na č.l. 47). Žalobce rovněž podal u Okresního soudu v Jičíně dne 24. 5. 2013 návrh na vydání předběžného opatření vůči [celé jméno původního účastníka], kterým se domáhal zatímní úpravy poměrů ke kamenické dílně, kdy uvedl, že [celé jméno původního účastníka] jej omezuje v právu užívat nebytové prostory z titulu věcného břemene. Žalobce tehdy navrhl, aby soud předběžným opatřením rozhodl tak, že [celé jméno původního účastníka] je povinen zdržet se užívání a dále je povinen zdržet se vstupu do kamenické dílny přiléhající k domu [adresa] [část obce] a všech částí domu a příslušenství k tomuto domu a vstupu na pozemkovou parcelu [číslo] pozemkovou parcelu [číslo] v katastrálním území Libonice. Dále se žalobce domáhal toho, aby soud vydal předběžné opatření, podle kterého by měl [celé jméno původního účastníka] povinnost do tří dnů od právní moci předběžného opatření odstranit veškeré movité věci, které umístil do kamenické dílny v [adresa] a případně na pozemku [číslo] v katastrálním území Libonice, a zároveň byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobci užívání věcného břemene. Tento návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2013, č.j. 3C 90/2012-97 (prokazuje předmětné usnesení založené na č.l. 54 v přílohovém spise Městského úřadu v Hořicích sp. zn. MUHC- SPR/17954/2012 na č.l. 133).

27. Z důkazů, které předložil žalobce (viz č.l. 47 svazek dokumentů [číslo]) vyplývá, že žalobce podal dne 13. 1. 2013 vysvětlení u Obvodního oddělení Policie ČR v [obec], kdy při vysvětlení ukončeném v čase 12:57 hodin (strana„ d“) uvedl, že dne 13. 1. 2017 v 12:00 hodin přijel na předmětný pozemek [celé jméno původního účastníka], otevřel si prostřední vrata kamenické dílny a začal do něčeho kopat, následně žalobce slovně napadl, vyhrožoval mu a začal na žalobce štvát svého psa, kdy rovněž žalobci odcizil klíč od zámku u dveří k západní části kamenické dílny. [příjmení] Policie ČR následně dle žalobce vyzvala [jméno] [jméno] [příjmení], aby klíč vrátil, čemuž on nevyhověl. Dále žalobce podal dne 13. 1. 2013 vysvětlení u Obvodního oddělení Policie ČR v [obec], kdy při vysvětlení ukončeném v čase 14:49 hodin (strana„ e“) uvedl, že dne 13. 1. 2013 v 13:00 hodin pozoroval u předmětného pozemku vozidlo 2) žalovaného, proto požádal souseda, zda může vstoupit na jeho pozemek a podívat se tak, co se na pozemku patřící jeho matce děje. Žalobce tehdy pozoroval, že [celé jméno původního účastníka] jezdí na dvoře se strojem a vyhrnuje tam kameny z pozemku, kdy mu u toho asistoval 2) žalovaný. Žalobce je vyzval, ať toho nechají. [celé jméno původního účastníka] mu na to začal slovně vyhrožovat a proti žalobci začal štvát své dva psy. Následně téhož dne žalobce vyfotografoval (viz č.l. 47 svazek dokladů č. 2 stránka„ g“) místo, na které byl přesunut barel s předmětným fíkovníkem, další fotografii pořídil dne 14. 1. 2013 (viz na stejné straně totožného svazku dole). Půdorys kamenické dílny je přehledně znázorněn (viz č.l. 47 svazek dokladů č. 4 stránka„ g“), kdy tento půdorys není orientován na sever, ale na jih, takže západní část kamenické dílny je na půdorysu vpravo, což odpovídá výpovědi žalobce (např. o tom, že fíkovník skončil u komína) a svědků, tak i fotografiím ze svazku dokladů č. 2 na č.l.

47. Z půdorysu je zřejmé, že do kamenické dílny jsou zřízeny tři vchody (vrata), do východní části (na půdorysu vlevo) to jsou vrata z boku budovy (viz fotografie na straně„ i p.v.“ vlevo dole), k prostřední části jsou vrata zobrazena na fotografii na straně„ i p.v.“ vlevo nahoře, přístup k vratům do západní části budovy je zobrazen na fotografii na straně„ i p.v.“ vpravo dole, betonový povrch před těmito vraty je zobrazen na straně„ i“ vlevo nahoře a samotná vrata k západní části kamenické dílny jsou zobrazena na fotografii na straně„ i“ vlevo dole. Posledních pět uvedených fotografií bylo pořízeno dne 10. 7. 2015 a z dalších fotografií na stranách„ h“,„ ch“,„ i“ svazku dokladů [číslo] na č.l. 47 vyplývá, že vnitřní vrata mezi západní a střední částí kamenické dílny byla i tohoto dne stále zarovnána, kdy na stránce„ h p.v.“ vpravo dole je zobrazen předmětný fíkovník (měsíc předtím než uhynul) i zarovnaný průchod mezi západní a prostření částí dílny.

28. Žalobce se v řízení snažil prokázat, že žalovaní porušili svoji právní povinnost, kdy v příčinné souvislosti mu vznikla škoda, kdy zároveň žalobce uvedl, že [celé jméno původního účastníka] se podílel na způsobení škody z 90 % a 2) žalovaný z 10 %. Škoda mu měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaní neoprávněně zabrali prostřední část dílny, fíkovník přesunuli do západní části dílny a zarovnali průchod mezi prostřední a západní části dílny, pročež žalobce nemohl fíkovník v březnu 2013 vyvézt ven, kdy sice přístup k fíkovníku do západní části dílny mu zůstal zachován, nicméně vraty vedoucími do západní části dílny nešlo fíkovník vyvézt ven.

29. Pokud se týká 2) žalovaného [celé jméno žalovaného], tak soud musí dát za pravdu námitce strany žalované, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by se 2) žalovaný na jednání uvedeném o odstavec výše podílel. Proběhlo sice rozsáhlé dokazování, ale žádný ze svědků nepotvrdil, že by se 2) žalovaný na přesunu fíkovníku a zarovnání vnitřních dveří v kamenické dílně nějak podílel. Konkrétně se jedná například o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] na č.l. 317 p.v. nahoře, o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] na č.l. 318 nebo o svědeckou výpověď Mgr. [příjmení] na č.l. 405 uprostřed. Z dokazování vyplynulo pouze to, že žalobce při svém druhém vysvětlení dne 13. 1. 2013 sdělil policistům, že 2) žalovaného na tomto místě dne 13. 1. 2013 viděl, ovšem pouze venku, kde měl pomáhat [celé jméno původního účastníka] při jiné činnosti. To, že by 2) žalovaného někdo viděl pomáhat [celé jméno původního účastníka] uvnitř kamenické dílny, z dokazování nevyplynulo. Žalobce sám uváděl, že podíl na tomto jednání má 2) žalovaný mnohem menší, jeho jednání mělo spočívat v tom, že [celé jméno původního účastníka] pomáhal, jak konkrétně, to žalobce neuvedl. Také z výše uvedeného usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2013, č.j. 3C 90/2012-97, vyplývá, že žalobce ještě dne 24. 5. 2013 se domáhal ochrany svého práva pouze vůči [celé jméno původního účastníka], nikoli vůči 2) žalovanému. [celé jméno žalovaného] v té době ohledně užívání kamenické dílny stejné postavení jako žalobce, jak již bylo vysvětleno výše, kdy dílnu užíval s předchozím souhlasem matky stejně jako žalobce. Ani z dalších důkazů nevyplynulo, že by 2) žalovaný do srpna 2015, kdy fíkovník uhynul, se dopustil nějakého protiprávního jednání, které by zapříčinilo uhynutí fíkovníku. Toho si byl vědom i právní zástupce žalobce, který v závěrečném návrhu uvedl, že„ toto provedl [celé jméno původního účastníka] za účasti [celé jméno žalovaného], respektive [celé jméno žalovaného] neprovedl žádné opatření, aby tento protiprávní stav napravil nebo mu zamezil, tedy v zásadě se na něm podílel“. Dovozovat porušení právní povinnosti na straně 2) žalovaného z toho, že neprovedl žádná opatření, aby zamezil činnosti [jméno] [jméno] [příjmení], však dle názoru soudu nelze. Z těchto důvodů nemohl soud rozhodnout jinak než tak, že žalobu žalobce v části, ve které byla podána proti 2) žalovanému, zamítl, kdy soud odkazuje i na další důvody pro zamítnutí žaloby, které již uvedl shora.

30. Situace je odlišná u [jméno] [jméno] [příjmení], který věci žalobce z prostřední části kamenické dílny v první polovině ledna 2013 vyklidil, což je i nesporné, kdy původní místo, na kterém se fíkovník nacházel v prostřední části dílny před přemístěním do západní části dílny, je prokázáno i fotografií na č.l. 58, 128 p.v. O tom, že [celé jméno původního účastníka] předmětný fíkovník v lednu 2013 skutečně přemístil, svědčí i výše uvedený dopis ze dne 13. 1. 2013 (viz č.l. 84 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406), ve kterém [celé jméno původního účastníka] sdělil žalobci, že jeho věci přemístil do jiného prostoru v kamenické dílně, kdy zbylou část dílny bude on využívat v souladu s nájemní smlouvou. Dále v dopise doplnil, že za přemístění věcí do zbylého prostoru není požadována úhrada a požádal žalobce, aby sdělil, kam chce přemístit rostliny rakytníku ve vlastnictví žalobce, kdy pokud žalobce neurčí jinak, budou rostliny převezeny do obytné části nemovitosti, aby se zamezilo poškození rostlin mrazem. [celé jméno původního účastníka] zakončil dopis tak, že vzájemným dodržováním pravidel dle platné nájemní smlouvy by rád vyšel vstříc lepším zítřkům. Z tohoto dopisu je tedy zřejmé, že to byl [celé jméno původního účastníka], kdo přemístil fíkovník do západní části kamenické dílny. V současné době je nepochybné, že mu k tomu nesvědčil žádný právní důvod, neboť výše uvedená nájemní smlouva ze dne 1. 2. 2012 je absolutně neplatná a [celé jméno původního účastníka] tedy neměl v kamenické dílně v lednu 2013 co pohledávat. Nicméně je třeba posoudit, zda v období od roku 2012 do září 2015 (toto období je pro posouzení případu rozhodující, neboť do srpna 2015 se mohl [celé jméno původního účastníka] dopouštět protiprávního jednání ve vztahu k předmětnému fíkovníku, kdy až v září 2015 byl zpracován znalecký posudek MUDr. [příjmení] (viz č.l. 91-116, 128 p.v.), kdy tato znalkyně uvedla, že [jméno] [příjmení] trpěla v roce 2012 závažnou zdravotní indispozicí, kterou soud následně vyhodnotil tak, že [jméno] [příjmení] nebyla způsobilá k právním úkonům. Je tedy otázkou, zda [celé jméno původního účastníka] nebyl do září 2015 v dobré víře, že část kamenické dílny může (mohl) využívat. Tomu nasvědčuje to, že [celé jméno původního účastníka] uzavřel s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu (viz č.l. 91 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406), kdy za užívání části kamenické dílny se zavázal platil nájemné ve výši 400 Kč měsíčně, tedy za své peníze přirozeně očekával protiplnění a tedy i možnost část dílny užívat. Žalobce argumentuje tak, že kamenickou dílnu nemohl [celé jméno původního účastníka] užívat z toho důvodu, že žalobci svědčilo právo kamenickou dílnu užívat z důvodu věcného břemene, což i [celé jméno původního účastníka] sdělil, jak bylo i prokázáno (viz č.l. 47 svazek dokladů [číslo]), kdy v dopise ze dne 13. 1. 2013 mimo jiné uvedl, že žalobce má k nemovitostem doživotní věcné břemeno a z tohoto důvodu 2) žalovaný nikdy neměl a nemá žádné věcné břemeno k nemovitostem a [celé jméno původního účastníka] k nim nikdy neměl a nemá platnou nájemní smlouvu. Je tedy zřejmé, že [celé jméno původního účastníka] již v lednu 2013 mohl mít určité pochybnosti, zda může část kamenické dílny užívat, byť i žalobcův právní titul k užívání nemovitostí vycházející ze smlouvy o věcném břemenu se ukázal v budoucnu jako absolutně neplatný. Nicméně pokud se však následně žalobce pokusil v květnu 2013 návrhem na předběžné opatření [jméno] [jméno] [příjmení] vyloučit z užívání kamenické dílny (viz podrobně shora), pak se svým návrhem úspěšný nebyl (jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2013, č.j. 3C 90/2012-97 založeného na č.l. 54 v přílohovém spise [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] na č.l. 133), pročež dobrá víra k užívání kamenické dílny ze strany [jméno] [jméno] [příjmení] tímto musela být posílena. Navíc výše uvedená smlouva o věcném břemenu ze dne 7. 4. 2009 (31. 1. 2009) je pro [jméno] [příjmení] jednostranně nevýhodná, kdy ona touto smlouvou ničeho nezískala (věcné břemeno zřízeno bezplatně), naopak to byl [celé jméno žalobce], kdo na úkor (v té době již nesvéprávné matky) ze smlouvy profitoval, dokonce v bodě II. smlouvy (viz č.l. 2 p.v.) je uvedeno, že žalobce„ si vyhrazuje ……věcné břemeno doživotního a bezplatného práva užívání níže uvedených nemovitostí“. V této souvislosti soud zastává názor, že tuto smlouvu o věcném břemenu (pokud se odhlédne od toho, že později byla posouzena jako absolutně neplatná) nelze vyložit jednoznačně tak, že by [jméno] [příjmení] znemožňovala do budoucna část některé z budov (konkrétně část kamenické dílny) pronajmout třetí osobě, neboť toto věcné břemeno nezajišťovalo výhradní právo žalobce kamenickou dílnu užívat, kdy žalobce podle této smlouvy mohl kamenickou dílnu užívat společně se svou matkou. [jméno] [příjmení] tak nebyla vyloučena z užívání kamenické dílny a vyložit smlouvu o věcném břemenu tak, že je oprávněna tuto kamenickou dílnu užívat pouze osobně s ohledem na její věk a zdravotní stav dle soudu nelze. Pokud se žalobce cítil pronajmutím části kamenické dílny poškozen na svých právech, měl se domáhat nápravy u své matky [jméno] [příjmení], se kterou smlouvu o věcném břemenu uzavřel. Soud tak dospěl k závěru, že [celé jméno původního účastníka] část kamenické dílny užíval v dobré víře. Pokud tedy vystěhoval fíkovník do západní části kamenické dílny, nedopustil se porušení právní povinnosti, kdy lze navíc uvést, že [celé jméno původního účastníka] fíkovník při tomto stěhování nijak nepoškodil, kdy fíkovník přemístil do části dílny, kterou nadále užíval žalobce, a ten měl k fíkovníku přístup, užívání této části dílny ze strany žalobce nadále respektoval, a to minimálně do doby, než fíkovník uhynul.

31. Pokud se týká výše požadované škody, tak tu žalobce vyčíslil s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], tak jak již bylo popsáno výše. V této věci došlo několikrát ze strany žalobce ke změně petitu, kdy odpadl nárok na náhradu škody za poštovné za předžalobní výzvy (viz č.l. 5), takže o této části původního petitu soud již nerozhodoval, kdy se stejně v podstatě jednalo o náklady tohoto řízení. Nicméně pro posuzovanou výši škody je podstatné, že se žalobce domáhal náhrady škody za fíkovník (2.110 Kč) a ušlou úrodu fíků (192.045 Kč). Pokud se jedná o ušlou úrodu fíků, tak žalobce požadoval jako náhradu škody částku srovnatelnou s výnosy dle tabulky na č.l.

215. Nicméně výnosy nepředstavují výši škody, neboť od výnosů je třeba odečíst minimálně náklady účelně vynaložené na to, aby výnosy byly dosaženy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1817/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2858/2015). Dále i z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2775/2008 vyplývá, že při určení výše ušlého zisku se zásadně vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodní události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit; uvedené skutkové okolnosti musí v řízení o nároku na náhradu ušlého zisku tvrdit a prokázat poškozený. Pokud žalobce žádné takové náklady neuvedl a neprokázal, pak z jeho strany nebyla bez pochybností ani výše škody prokázána, kdy výši škody prokazuje žalobce. V řízení bylo prokázáno, že za zavezení fíkovníku v prosinci 2012 do kamenické dílny žalobce zaplatil 720 Kč (viz již výše popsaná faktura na č.l. 4 přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013, č.l. 391 a předžalobní výzva na č.l. 56, 128 p.v.), lze tak předpokládat, že obdobné náklady by vznikly žalobci i v letech 2013 až 2015, a to vždy dvakrát za rok. Dále je třeba zohlednit náklady související se zaléváním, obměnou hlíny. Žalobce by také v roce 2013 až 2015 musel vynaložit čas nutný k péči o fíkovník, ke sběru a uskladnění fíků, s těmito položkami žalobce při vyčíslení výše škody vůbec nepočítal. Zejména s ohledem na nezanedbatelné náklady na přepravu fíkovníku ve vztahu k očekávané úrodě, kdy by náklady na dopravu v roce 2013 měly být dokonce vyšší než výnosy z plodů fíkovníku, kdy v roce 2014 by výnosy pouze lehce převýšily náklady za dopravu a teprve v roce 2015 by výnosy výrazněji přesáhly výši vynaložených nákladů na dopravu, má soud za to, že výši škody žalobce u ušlé úrody pro roky 2013 až 2015 neprokázal. Výše škody tak byla prokázána pouze u ceny odumřelého fíkovníku, kdy v tomto ohledu lze zcela odkázat na znalecký posudek (viz č.l. 215), který tuto škodu ocenil částkou 2.110 Kč.

32. Ze závěrů znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] vyplývá, že uhynutí fíkovníku bylo způsobeno jeho ponecháním na zimovišti od 13. 1. 2013 do 1. 11. 2015 (nedostatek světla – slunce, nedostatek vody a tepla), kdy neprovedení nutného letnění je základní technologickou i fyziologickou chybou, vedoucí k jednoznačnému zániku rostliny (rozvrat biorytmů a všech fyziologických i spojených biochemických procesů, snižován vitality, ztráta imunity, rozpad buněk, plísně, hniloby, usychání částí rostliny a výsledné její odumření). Je tedy nepochybné, že hlavní příčinou uhynutí fíkovníku bylo jeho ponechání ve vnitřních prostorách po celý rok 2013, po celý rok 2014 a v roce 2015 do doby, než uhynul. Podle žalobce důvodem, proč fíkovník nemohl být vyvezen z kamenické dílny, byla okolnost, že strana žalovaná zarovnala průchod mezi prostřední a západní části dílny, a proto fíkovník nemohl být vyvezen ven vraty z prostřední části kamenické dílny (zarovnání prokazují i fotografie na č.l. 47, svazek dokladů 2 zejména na straně„ i p.v.“ vpravo dole a na straně„ h“ vpravo nahoře). Jak vypadají vnitřní prostory kamenické dílny, bylo podrobně popsáno shora včetně popisu půdorysu tohoto objektu. Co se týká přístupu do tohoto objektu, tak ten je možný celkem třemi vchody, jak již bylo popsáno výše. Na straně 40 znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] (viz č.l 233) je letecký snímek dílny, kdy se jedná o budovu s červenou střechou. Již dříve popsaný vchod do východní části dílny je z boku budovy u cesty, kdy letecký snímek je na rozdíl od půdorysu kamenické dílny orientován k severu, takže vchod do východní strany dílny je vpravo u cesty, byť na leteckém snímku není vidět. Vchod do prostřední části dílny je zhruba uprostřed budovy z jižní strany (viz fotografie na č.l. 47, svazek dokladů 2 zejména na straně„ i“ vpravo dole), vchod do západní části dílny je v západní části budovy z jižní strany (viz fotografie na č.l. 47, svazek dokladů 2 zejména na straně„ i“ vlevo dole), prostor mezi těmito dvěma vchody je zobrazen na fotografii na č.l. 47, svazek dokladů 2 na straně„ i p.v.“ vpravo dole). Z fotografií vyplývá, že rozměry vrat do západní a prostřední části budovy jsou zhruba stejné. Žalobce se snažil prokázat svazkem dokladů [číslo] na č.l. 47, že fíkovník nebylo možno vystěhovat západními vraty z dílny, neboť dle provozního řádu (vypracovaného žalobcem – viz strana„ e“), který sloužil jako podklad pro vydání závazného posudku Okresního hygienika v [obec] ze dne 13. 1. 1993 (viz strana„ f“) mechanizační přeprava kamene a dalšího materiálu z důvodu hlučnosti nebude probíhat v bezprostřední blízkosti domu [adresa] (5 metrů). Dále žalobce dne 1. 11. 2015 vyfotografoval prostor před vchodem do západní části kamenické dílny, kdy k fotografiím uvedl, že popraskaný slabý beton a další nerovnosti znemožňují použití těžké mechanizace či paletizačního vozíku (viz fotografie ve svazku dokladů 5 na straně„ g“). Nesporné však zůstává, že žalobce měl od 13. 1. 2013 k fíkovníku přístup, a to přes západní vchod do dílny, o fíkovník se dle svých slov staral až do jeho odumření v létě 2015 a poté jej se svědkem [příjmení] vyvezl dne 1. 11. 2015 z dílny ven, spálil dřevo a kořeny dal na kompost. Je tedy otázkou, zda žalobce nemohl fíkovník sám na jaře 2013 vyvézt z kamenické dílny ven západním vchodem. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi připustil, že vynesení či vyvezení fíkovníku západním vchodem zvažoval, nicméně fíkovník (spolu s barelem a s hlínou) byl příliš těžký a tak se jej vynést nepodařilo, dále požádal o vyvezení fíkovníku i dopravce ([příjmení], [anonymizováno]), ti jej však odmítli (viz č.l. 126 p.v., 127 p.v.).

33. Svědek [jméno] [jméno] potvrdil, že jej žalobce požádal o pomoc při vynesení fíkovníku, musel ho však odmítnout, protože fíkovník byl moc těžký (viz č.l. 160 p.v.). Svědkyně [příjmení] k tomu uvedla, že její syn [jméno] [jméno] si k vystěhování fíkovníku chtěl vzít i své kamarády [příjmení] a [příjmení] (viz č.l. 161 p.v.). Svědek [příjmení] k věci uvedl, že fíkovník dříve vyvážel i zavážel do dílny, to bylo před delší dobou, používal k tomu„ ještěrku“ pana [příjmení], následně jej žalobce žádal, aby mu pomohl fíkovník ručně vystěhovat, to se však nepodařilo (viz č.l. 162). Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že jej žalobce požádal, aby mu fíkovník pomohl vynést ven, byl u toho i pan [příjmení], fíkovník byl těžký, vynést ven se jej nepodařilo, žádnou mechanizaci k tomu použít nemohli, ta tehdy nebyla k dispozici. Dále svědek [příjmení] doplnil, že v době, kdy byl fíkovník zarovnán, by bylo možno se ještěrkou k němu dostat, a to z druhé strany, ovšem vyžadovalo by to předchozí úklid věcí, které v přístupu bránily. Do dílny vedou dvoje vrata, do každé části dílny jedny. Pokud se týká té části dílny, kde byl fíkovník, tak do ní je vjezd přes chodník, který je betonový, kdyby tam chtěl někdo vjet ještěrkou, musel by nejprve odstranit rostliny, které tam žalobce míval, hrozilo by riziko, že popraská chodník při vjezdu do dílny. Pokud se jedná o druhá vrata (do prostřední části dílny), tak těmi se do dílny běžně jezdilo, a to i s „ ještěrkou“. Co se týká těch prvních (západních) vrat, tak pan [celé jméno žalobce] možnost si je zamknout. Nepamatuje se, že by [celé jméno původního účastníka] nějak zamezoval žalobci v přístupu do západní části dílny, ta vrata do prostřední části dílny však [celé jméno původního účastníka] zamknul, tam žalobci vchod znepřístupnil (viz č.l. 318). Svědek [jméno] [příjmení] (zaměstnanec pan [příjmení]) nebyl schopen k věci sdělit žádné podstatné informace, u pana žalobce v minulosti z důvodu pokynu svého zaměstnavatele nějaké práce vykonával, už si však nevzpomene jaké (viz č.l. 352 p.v.). Také svědek [jméno] [příjmení] si již nepamatoval, jakou zakázku jeho firma pro [celé jméno žalobce] zařizovala, byl to zřejmě převoz nějakého materiálu, neboť pan [příjmení] měl jet na místo smykovým nakladačem s vidlemi. Zakázky spočívající v převozu břemen si lze dle svědka [příjmení] objednat v [obec] i u jiných podnikatelů než je on (viz č.l. 353). Svědek [příjmení] [příjmení] k věci uvedl, že žalobci nepomáhal s vystěhováváním fíkovníku, žalobci dříve zapůjčil vysokozdvižný vozík, aby mohl s různými věcmi nakládat, vozík byl z dílny nakonec odvezen, následně probíhala soudní jednání, bylo rozhodnuto, že vozík je svědka. Svědek si ho měl následně převzít, řešil místo převzetí, mezitím byl vozík prodán v exekuci, o které ani nevěděl (viz č.l. 353 p.v.). Svědek [jméno] [příjmení] k věci uvedl, že jeho otec pan [jméno] [příjmení] pomáhal panu [celé jméno žalobce] tzv. ještěrkou přesouvat věci, svědek u toho byl také přítomen. Svědek byl v [část obce] tak pětkrát, šestkrát. Již přesně neví, v kterém to bylo období, bylo to tak před 10 až 15 lety. Ví, že do kamenické dílny pan [celé jméno žalobce] nemohl projet, bylo to zavřené, zamčené. Upřesňuje, že pokud pomáhali panu [celé jméno žalobce] se stěhováním věcí, takto bylo v té části dílny, kterou on užíval, nepřesouvali s otcem žádné věci z dílny, která byla zatarasena a do které nebyl přístup (viz č.l 405). Svědek [příjmení] [příjmení] k věci uvedl, že v kamenické dílně přímo byl a pracoval v ní. Pan [celé jméno žalobce] v západní části dílny v nádobách více rostlin, svědek tam viděl větší množství fíkovníků v nějakých nádobách, ale již si nepamatuje, kolik jich bylo. Obecně ví, že pan [celé jméno žalobce] fíkovníky stěhoval na zimu do dílny, svědek si již nepamatuje, zda jej žalobce konkrétně žádal o pomoc s přesouváním těchto fíkovníků. Již si to přesně nepamatuje, ale je možné, že s fíkovníky, které byly v menších nádobách, panu [celé jméno žalobce] pomáhal, respektive s jejich přesouváním. Výrobky z kamene se v rámci kamenické dílny přesouvaly ještěrkou, pamatuje se, že se do prostřední části dílny dalo touto ještěrkou zajet. Do západní části dílny nikoliv, tam tomu bránil nějaký schod. Má za to, že těžké věci by se daly stěhovat pouze přes prostřední dílnu. Co si pamatuje, tak přes západní dílnu se nenaváželo do kamenické dílny nic (viz č.l. 405 p.v.).

34. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobce přístup k fíkovníku po celou dobu měl, mohl se o něj starat a dle soudu bylo i v jeho možnostech fíkovník vystěhovat západními vraty z dílny ven. Z výpovědi svědků vyplývá, že fíkovník (s barelem a s hlínou) byl pro přenos bez mechanizace příliš těžký. Žalobce se však ani nepokusil o jeho vyvezení pomocí mechanizace západním vchodem, a to z toho důvodu, že tomu bránil provozní řád kamenické dílny a špatný betonový povrch u těchto dveří. K této argumentaci soud uvádí, že provozní řád se týkal mimo jiné přepravy kamene a dalších materiálů v rámci podnikatelské činnosti, byl vydán v roce 1992 žalobcem, z jeho ustanovení nelze dovodit, že by bylo zakázáno vjíždět v ojedinělých případech pro soukromé účely mechanizací západním vchodem do kamenické dílny. Ostatně sám žalobce uváděl, že o to požádal pana [příjmení], který ho odmítl s tím, že to po tom betonu nepůjde (viz č.l. 127 p.v.), dále měl kontaktovat [právnická osoba], která ho též odmítla. Žalobce však tato své tvrzení v řízení neprokázal, svědci [příjmení] a [příjmení] je nijak nepotvrdili. Soud má za to, že žalobce (vědom si hodnoty fíkovníku, ze kterého čekal v budoucnu zisky ve výši desítek tisíc korun) si mohl obstarat přepravu fíkovníku od jiné firmy, kdy mohl alespoň provizorně upravit vchod do západní části dílny, tedy kupříkladu položit na beton bytelné dřevěné fošny, po kterých by mechanizace projela. Možnost projet mechanizací do západních vrat je patrná z fotografie na č.l. 47, svazek dokladů 2 zejména na straně„ i“ vlevo dole), k vjezdu mohl být použit i přístup podél kamenické dílny (viz fotografie na č.l. 47, svazek důkazů 2 zejména na straně„ i p.v.“ vpravo dole). To, že prostor u západního vchodu do dílny byl do roku 2015 neudržován, kdy došlo k popraskání betonu, ke ztížení případného průjezdu v důsledku volně odložených věcí, nehodnotí soud jako okolnost, která by svědčila žalobci jako relevantní důvod, proč nemohl západní vchod do dílny použít pro vyvezení fíkovníku. Jak sám žalobce uváděl, dílnu užíval od roku 1989 na základě dohody se svou matkou [jméno] [příjmení] (která o užívání dílny neměla žádný zájem), ani na chvíli v užívání dílny nepřestal, pročež to, že vchod do západní části dílny, který sám užíval, byl v havarijním stavu, je výsledek jeho dlouhodobé (ne) činnosti. Za této situace má soud za to, že žalobce si sám zavinil, že bez dalších úprav (např. oprava betonu či alespoň provizorní položení bytelných dřevěných fošen) nemohl vyvézt fíkovník z budovy ven, kdy k němu měl neomezený přístup, kdy rovněž svědek [příjmení] vypověděl, že vyvezení fíkovníku bránily i věci žalobce v západní části dílny, které by se musely nejdříve uklidit. Pokud tedy žalobce tvrdohlavě požadoval po straně žalované, aby mu umožnila vyvézt fíkovník prostředním vchodem, a sám se ani nepokusil pomocí mechanizace vyvézt fíkovník západním vchodem, má soud za to, že důvodem, proč nebyl fíkovník na jaře 2013 vyvezen ven, je zejména postoj žalobce. Tomu totiž muselo být jasné, že z důvodu napjatých vztahů s [celé jméno původního účastníka], tento jeho žádosti o to, aby žalobci zpřístupnil prostřední část dílny, nevyhoví, což se opakovaně potvrdilo, kdy žalobce neuspěl ani se svým návrhem na vydání předběžného opatření, jak je podrobně popsáno shora. Žalobce se tak prakticky smířil s tím (poté, co se fíkovník nepodařilo vystěhovat ručně), že fíkovník zůstane v jeho části dílny a vyvážen ven nebude.

35. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] dále vyplývá, že příčinou uhynutí fíkovníku byl i nedostatek vody (viz č.l. 216 dole). Svědkyně [příjmení] k tomu uvedla, že sama viděla, jak žalobce předmětný fíkovník zalévá, tehdy vozil vodu od souseda, tak s vodou šetřil, také čekal na déšť. Množství vody dnes neodhadne, mohl tehdy zalévat jeden kyblík vody. O fíkovník se žalobce staral (viz č.l. 317 p.v.). Z této svědecké výpovědi ve spojení se závěrem znaleckého posudku vyplývá, že další příčinou, proč fíkovník uhynul, bylo jeho nedostatečné zalévání vodou, což však lze klást za vinu zejména žalobci, kdy i z fotografií, jak byly popsány shora vyplývá, že fíkovník byl zarovnán různým materiálem (viz č.l. 47 svazek dokladů [číslo] strana„ g“, strana„ h p.v.“ vpravo dole, svazek [číslo] strana„ g“ vpravo nahoře).

36. Z výše popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním na straně původně žalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] a 2) žalovaného (pokud by takové jednání existovalo) a způsobením škody na fíkovníku nebyla ze strany žalobce prokázána, pročež nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, kdy na tomto místě soud opakuje, že k zamítnutí žaloby v celém rozsahu vedly i další důvody podrobně rozebrané shora, mezi které lze zařadit i skutečnost, že žalobce neprokázal, že byl vlastníkem předmětného fíkovníku.

37. Soud neprovedl v řízení tyto navržené či předložené důkazy: výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], spis Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 90/2012, a fotografie č. l.

131. Co se týká výslechu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], tak důvody pro neprovedení tohoto důkazu již byly uvedeny výše. [jméno] [příjmení] se omluvil kvůli závažnému onemocnění (viz č.l. 348-349), strany následně uvedly, že na výslechu [jméno] [příjmení] netrvají (viz č.l. 354), strany také s ohledem na provedené dokazování netrvaly ani na výslechu svědka [jméno] [příjmení] (viz č.l. 318 p.v.), kdy soud těmto návrhům na neprovedení doplnění dokazování vyhověl. V řízení nebyla vyslechnuta ani svědkyně [jméno] [příjmení] (družka žalovaného [celé jméno žalovaného]), neboť v průběhu řízení zemřela (viz též č.l. 162 p.v. nahoře). Dále v řízení nebyla jako důkaz provedena fotografie na č.l. 131, která byla předložena u jednání (viz č.l. 125), a o to jednak z důvodu, že byla předložena až po koncentraci řízení, a jednak s ohledem na pozdější provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] by bylo doplnění dokazování o tuto fotografii již nadbytečné. Z důvodu provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] nebyly následně žádné podstatné skutečnosti zjištěny z těchto provedených důkazů: atlas cizokrajných rostlin (viz č.l. 4, 128), dvě brožurky týkající se fíkovníků (viz č.l. 40, 128), fotografie a účtenka (viz č.l. 54-55, 128 p.v.). Žalobce dále do spisu založil po koncentraci řízení odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] (viz č.l. 138-147), kdy výslovně ani nenavrhoval jeho provedení jako důkazu (viz č.l. 137). S ohledem na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce], s ohledem na koncentraci řízení a i absentující návrh žalobce soud toto odborné vyjádření jako důkaz neprovedl. Co se týká spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 90/2012, pak tento spis je od září roku 2020 umístěn u Krajského soudu v Hradci Králové a jeho připojení tak nebylo do 3. 9. 2021 možné. Soud tedy provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 3C 90/2012-511 (viz č. l. 375, 406), a navazujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2018, č. j. 21 Co 304/2017-658 (viz č. l. 386, 406), které nabyly právní moci dne 28. 5. 2018, a jako listinné důkazy provedl dva znalecké posudky z tohoto spisu, a to znalecký posudek MUDr. [příjmení] ze dne 18. 9. 2015 (viz č.l. 91-116, 128 p.v.) a revizní znalecký posudek MUDr. [příjmení], CSc., ze dne 31. 3. 2017 (viz č.l. 124, 128 p.v.). Další listiny ze spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 90/2012 jsou založeny v dalších přílohových spisech, jak již bylo uvedeno výše (např. spis [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] na č.l. 133, 162 p.v., přílohový spis Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 5C 20/2013 na č.l. 391, 406), pročež soud rozhodl o tom, že další odročení jednání pouze za účelem vyžádání si přílohového spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 90/2012, by již bylo nadbytečné, a důkazní řízení tak bylo skončeno (viz č.l. 406 p.v.)

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

39. Přiznaná částka nákladů řízení pro 2) žalovaného ve výši 16.335 Kč představuje odměnu advokáta dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 10.800 Kč (4 úkony a 800 Kč - účast na jednání před soudem dne 1. 9. 2017 – délka jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2018 – délka jednání přesáhla 2 hodiny, tedy v obou případech počítáno jako dva úkony; 5 úkonů a 1.520 Kč - účast na jednání před soudem dne 4. 6. 2021, účast na jednání před soudem dne 9. 7. 2021 – délka jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání před soudem dne 3. 9. 2021 – délka jednání přesáhla 2 hodiny; devět paušálních částek náhrady hotových výdajů a 300 Kč stanovených dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a částku 2.835 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 13.500 Kč přiznanou dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Podle § 160 odst. l o.s.ř. stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti podle výroku IV. tohoto rozsudku v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.

40. Pokud se týká podrobnějšího odůvodnění výroku IV. tohoto rozsudku, tak žalobce uplatnil nárok na náhradu škodu zvlášť proti [celé jméno původního účastníka] a zvlášť proti 2) žalovanému [příjmení] soud přihlédl k nálezu Ústavního soud ČR ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1081/17, dle kterého platí, že pokud jde o odlišné samostatné nároky více osob, byť jsou projednávány ve společném řízení, a soud tuto skutečnost při výpočtu výše náhrady nákladů řízení nerespektuje, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na odůvodnění tohoto nálezu lze mít za to, že u mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta, zastupujícího jednak 2) žalovaného a jednak [jméno] [jméno] [příjmení] (a následně jeho dědice), náleží za zastupování 2) žalovaného samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na 2) žalovaného, snížená o 20 %. Proto soud u úkonů, při kterých advokát zastupoval 2) žalovaného, vypočetl odměnu ve výši 10.800 Kč, když přihlédl k tomu, že u jednání dne 1. 9. 2017 a 16. 2. 2018 žalobce požadoval po 2) žalovaném zaplacení 3.744 Kč s příslušenstvím (tedy 1 úkon právní služby po snížení o 20 % byl oceněn částkou 800 Kč, neboť advokát zastupoval i dalšího žalovaného) a u jednání ve dnech 4. 6. 2021, 9. 7. 2021 a 3. 9. 2021 žalobce požadoval po 2) žalovaném zaplacení částky 19.415,50Kč s příslušenstvím (tedy 1 úkon právní služby po snížení o 20 % byl oceněn částkou 1.520 Kč, neboť advokát zastupoval i další žalované).

41. Přiznaná částka nákladů řízení pro 1), 3) a 4) žalovaného ve výši 33.667 Kč (pro každého z nich) představuje odměnu advokáta dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši ve výši 2.624 Kč (4 úkony a 656 Kč / [číslo]: 3/ za účast na jednání před soudem dne 1. 9. 2017 – délka jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2018 – délka jednání přesáhla 2 hodiny, tedy v obou případech počítáno jako dva úkony), odměnu advokáta dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši ve výši 24.300 Kč (5 úkonů a 4.860 Kč - účast na jednání před soudem dne 4. 6. 2021, účast na jednání před soudem dne 9. 7. 2021 - délka jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání před soudem dne 3. 9. 2021 – délka jednání přesáhla 2 hodiny tedy počítáno jako další dva úkony; tři požadované paušálních částky náhrady hotových výdajů a 300 Kč stanovené podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a částku 5.843 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny) představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 27.824 Kč přiznanou dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že žalovaní 1), 3), 4) měli dle žaloby nahradit žalobci škodu společně a nerozdílně a zároveň byli v tomto řízení zastoupeni stejným právním zástupcem, soud rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení těmto žalovaným jedním výrokem, kdy tito jsou oprávněni společně a nerozdílně, přičemž celková výše jejich nákladů tak činí 101.001 Kč (pro každého z nich 33.667 Kč). Podle § 160 odst. l o.s.ř. stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti podle výroku III. tohoto rozsudku v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.

42. Pokud se týká podrobnějšího odůvodnění výroku III. tohoto rozsudku, tak dílčí odměna advokáta ve výši 2.624 Kč za účast při jednání dne 1. 9. 2017 a 16. 2. 2018 vychází z toho, že tehdy byl žalovaným právní předchůdce [celé jméno původního účastníka], po kterém žalobce požadoval zaplatit 33.696 Kč s příslušenstvím. Tedy 1 úkon právní služby po snížení o 20 % byl oceněn částkou 1.968 Kč, neboť advokát zastupoval i dalšího žalovaného. Celkem tak tato dílčí odměna právního zástupce [jméno] [jméno] [příjmení] činila 7.872 Kč, kdy tak na každého ze tří právních nástupců [jméno] [jméno] [příjmení] vychází dílčí odměna ve výši 2.624 Kč. Pokud se týká dílčí odměny advokáta ve výši 24.300 Kč, tak tu žalovaní požadovali (viz č.l. 412) každý za 5 úkonů právní služby po 4.860 Kč, jak je uvedeno shora. V této fázi řízení zastupoval jejich právní zástupce všechny žalované, u jednání ve dnech 4. 6. 2021, 9. 7. 2021 a 3. 9. 2021 žalobce požadoval po 1), 3) a 4) žalovaném, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 174.739,50Kč (tedy 1 úkon právní služby by po snížení o 20 % byl oceněn částkou 6.480 Kč, neboť advokát zastupoval i další žalované). Pokud však tito žalovaní požadovali za 1 úkon právní služby nahradit náklady řízení ve výši 4.860 Kč, pak soud tento jejich návrh akceptoval, kdy lze dovodit, že skutková a právní složitost věci s přihlédnutím k tomu, že právní zástupce činil tytéž úkony za 1), 3) a 4) žalovaného, odůvodňuje snížení odměny. Dále soud v souladu s návrhem zástupce žalovaných přiznal 1), 3) i 4) žalovanému částku 900 Kč (každému tři paušální částky náhrady hotových výdajů a 300 Kč) a každému i částku 5.843 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny) představující 21 % daň z přidané hodnoty, tedy každému ze žalovaných 1), 3), a 4) byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 33.667 Kč, všem třem dohromady tedy celkem 101.001 Kč.

43. Výrok V. tohoto rozsudku byl vyhlášen bez určení konkrétní výše náhrady nákladů řízení s tím, že tato bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, kdy soud při vyhlášení rozsudku počítal s tím, že s ohledem na okolnost, že všichni žalovaní jsou v řízení zastoupeni stejným právním zástupcem, je třeba rozhodnout o společných nákladech všech žalovaným zvlášť, kdy tyto náklady měly tvořit cestovní výdaje jejich právního zástupce dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jeho náhrada za promeškaný čas dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty z těchto položek. V této souvislosti soud odkazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2020, č.j. 25 Co 153/2020-442. Právní zástupce žalovaných však ve svém podání (viz č.l. 412) žádné cestovní výdaje ani žádnou náhradu za promeškaný čas neuplatil, tyto náklady nebyly uplatněny ani později. Byť je takový postup u právního zástupce, který má své sídlo v jiné obci, než sídlí soud, spíše výjimečný, soud se rozhodl vyúčtování právního zástupce žalovaných akceptovat. Soudu tak nezbylo (při vázanosti vyhlášeným výrokem) než rozhodnout tak, že žalobce je povinen nahradit žalovaným 1), 2), 3) a 4), oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 0 Kč.

44. Dále soud rozhodl výrokem VI. tohoto rozsudku o povinnosti žalobce zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, které jsou spojeny s provedením důkazů, a to zejména se znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] (vyplacené znalečné) a s výpověďmi svědků (vyplacené svědečné). Jelikož žalobce ve sporu nebyl úspěšný a nejsou u něho splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je povinen v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. tyto náklady uhradit. Vzhledem k okolnosti, že v době vyhlášení rozsudku není výše těchto nákladů najisto postavena (o svědečném pro [jméno] [příjmení] nebylo dosud pravomocně rozhodnuto), vyhradil si soud rozhodnout dodatečně o výši náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit České republice, a o podmínkách splatnosti samostatným usnesením.