16 C 189/2015 - 378

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému:[Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 7.020.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Původně žalobci se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v [jméno FO] domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci a) [částka] a žalobkyni b) [částka], neboť dne [datum] došlo k dopravní nehodě na [adresa], kdy řidič [jméno FO], zaměstnanec provozovatele dopravního prostředku Dopravního podniku města [jméno FO], a.s. řídil trolejbus [jméno FO], typ 14 TR, evidenčního čísla [hodnota] a při odbočování z [adresa] vpravo na [adresa] při průjezdu přes přechod pro chodce zachytil pravou stranou trolejbusu, v prostoru pravého předního kola chodkyni [jméno FO] (matku žalobce a), dceru žalobkyně b)) přecházející na svit zeleného světla, která při pádu utrpěla smrtelné zranění, kterému téhož dne podlehla. Dne [datum] bylo doručeno Oznámení o poskytnutí zálohy pojistného plnění z pojištění odpovědnosti (povinné ručení) pojišťovny Kooperativa o vyplacení zálohy pojistného plnění z pojistné události č. [hodnota]. Výše zálohy pojistného plnění činila [částka] a představuje 50% zálohy náhrady sestávající se z jednorázového odškodnění syna ve výši [částka], jednorázového odškodnění matky ve výši [částka], nákladů pohřbu ve výši [částka], smuteční hostiny ve výši [částka], vsyp ve výši [částka] a z nájmu hrobového místa ve výši [částka]. Dne [datum] bylo doručeno další oznámení o poskytnutí zálohy pojistného plnění o vyplacení doplatku pojistného plnění z pojistné události č. [hodnota], jež činila [částka] a sestává se z 50% doplatku náhrad z jednorázového odškodnění syna ve výši [částka], z jednorázového odškodnění matky ve výši [částka], náklady pohřbu ve výši [částka], smuteční hostiny ve výši [částka], z vsypu ve výši [částka] a z nájmu hrobového místa ve výši [částka]. Rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], jež nabyl právní moci dne [datum] byl uznán řidič [jméno FO] vinným ze spáchání [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 [podezřelý výraz] zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků a k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Touto událostí byla žalobci a) způsobena mimořádně závažná nemateriální újma, neboť tento nebyl nikdy ženatý, téměř veškerý rodinný život sdílel toliko se svojí matkou, která byla přiměřeně aktivní, zdravá, soběstačná, vedla domácnost, udržovala rodinné vztahy a v rámci možností pečovala o svoji matku - žalobkyni b), kterou téměř denně navštěvovala v místě jejího pobytu - v [právnická osoba]. Vzhledem k žalobcově synovskému vztahu s matkou, představuje její smrt zásah, který má pro soukromý život žalobcem a) trvalý a zásadní charakter, takže jej vnímá jako silnou, citovou a [podezřelý výraz] ztrátu, jako újmu snižující jeho hodnotu, důstojnost a vážnost ve společnosti. Smrt matky výrazně ovlivnila jeho budoucí plány v zaměstnání a v soukromém životě, neboť cítí silnou materiální povinnost zajišťovat své babičce - žalobkyni b) kontakt a citové zázemí. Prázdnota způsobena ztrátou milované osoby a způsob, jakým bylo úmrtí zapříčiněno, jakož i místo, kde došlo k nehodě a snaha citově zaplnit místo své maminky ve vztahu ke své babičce, byla příčinnou toho, že postupně žalobce a) začal sám na sobě pozorovat projevující se psychické změny spojené s úmrtím.

2. Rovněž původně u žalobkyně b) se jednalo o mimořádně závažnou nemateriální újmu způsobenou smrtí blízké osoby - dcery, která denně zprostředkovávala veškeré sociální a kulturní vazby své maminky s okolním světem a nepravidelně i se svým vnukem - žalobcem a), který žalobkyni b) navštěvoval dle svých možností v [právnická osoba]. Žalobkyně b) nebyla ve věku ani v situaci, kdy by mohla navazovat nové citové a sociální kontakty a vazby, potřebovala jak péči fyzickou, tak i psychickou, kterou očekávala a dostávala se jí právě od zemřelé dcery, jejíž ztráta představuje nezměrnou citovou zátěž. Žalobkyně b) na dceru stále vzpomínala a myslela, neboť její přítomnost byla pro ni jediným světlým momentem celého dne v [právnická osoba]. Vzhledem k jejich vztahu představovala smrt [jméno FO] zásah, který měl pro soukromý život žalobkyně b) trvalý a zásadní charakter, který vnímala jako újmu snižující její důstojnost a vážnost ve společnosti. [právnická osoba] ohledem na hluboký a nereparovatelný zásah do osobních práv na soukromý a rodinný život, nemajetkovou újmu způsobenou smrtí blízké osoby, uplatnil žalobce a) nárok na jednostranné odškodnění ve výši [částka] a žalobkyně b) ve výši [částka].

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť žalobci vychází z nesprávného právního předpisu, a to zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) K tragické události - k dopravní nehodě a usmrcení [jméno FO] došlo dne [datum]. Zákon č. 89/2012 Sb. nabyl účinnosti až [datum], přičemž dle přechodných ustanovení tohoto zákona se vznik osobních práv, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ve spojitosti s ust. § 3079 odst. 1 tohoto zákona se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinností stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Dle názoru žalovaného se tak nelze dovolávat nároků, které jsou přiznány normou, která nebyla účinná v době rozhodné. Pokud žalobci opírají svůj nárok dle žalobního návrhu o porušení právní povinnosti z hrubé nedbalosti, spočívající "v cinickém přístupu k prevenci v tak nebezpečné oblasti, jako je městská hromadná doprava", nemůže se k němu žalovaný vyjádřit, neboť zmíněné hrubé porušení povinnosti není žalobci nikterak hlouběji specifikováno. K nečinnosti žalovaného, který údajně neučinil žádná další opatření ke zvýšení bezpečnosti chodců na "inkriminovaném místě" žalovaný upozorňuje, že tento není vlastníkem komunikace, a tedy nemá možnost ji jakkoli upravit. Pokud se týká tvrzených rodinných vazeb, žalovaný tento není schopen se vyjádřit, ponechává na úvaze soudu, zda žalobci dostatečným způsobem prokázali svá tvrzení. Částka, jež byla poskytnuta žalobcům ve výši [částka] představující jednorázové odškodnění syna a matky, náklady pohřbu, smuteční hostiny, vsyp a nájem hrobového místa považuje žalovaný za dostatečnou satisfakci za vzniklou újmu žalobcům.

5. Dle názoru žalovaného nelze další satisfakci žalobcům přiznat, neboť nebyla splněna podmínka pro takovéto razantní navýšení, jež žalobci požadují. Podmínka spočívá ve značně výraznějším zásahu do soukromí pozůstalých, než v jakém dochází v obvyklých případech běžných vztahů v rodině, tedy při zásahu do značně kvalitativně rozvinutějších a výrazně hlouběji vyvinutých rodinných vztahů, nad obvyklou úroveň takovýchto vztahů ve společnosti. Žalobcům se však nepodařilo prokázat, že by byla splněna podmínka mimořádnosti daného případu. V neposlední řadě žalovaný vznesl námitku promlčení.

6. Rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum] pod č.j. [spisová značka] soud žalobu zamítl z důvodu, jak v rozsudku uvedeno. Žalobci proti rozsudku podali odvolání, kdy Krajský soud v [jméno FO] usnesením ze dne [datum], pod č.j. [spisová značka] rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s poukazem na možné zabývání se otázkou možnosti případného dalšího odškodnění nad rámec ust. § 444 odst. 3 o.z. (dle ust. § 11 o.z.), který judikatura ve vymezených případech připustila a kterého se žalobci v řízení domáhali, byť v režimu zákona č. 89/2012 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně b) v rámci odvolacího řízení zemřela, rozhodl Krajský soud v [jméno FO] usnesením ze dne [datum], pod č.j. [spisová značka], jež nabyl právní moci dne [datum] o pokračování v řízení jako s procesním nástupcem po zemřelé žalobkyni b) s žalobcem a) - [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO].

8. Usnesením Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum] pod č.j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum] byl rozsudek Městského soudu v [jméno FO] v celkové částce [částka] (2 x [částka]) zrušen a řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum] pod č.j. [spisová značka] byl obžalovaný [jméno FO] uznán vinným, že dne [datum] ve 13.15 hod. v [jméno FO] řídil při výkonu svého povolání po vozovce [adresa] v pravém jízdním pruhu trolejbus [jméno FO], typu 14 TR, evidenčního čísla [hodnota], služební linky, a při složitém odbočovacím manévru vpravo do [adresa] na zelený signál světelného signalizačního zařízení porušil ust. § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, zachytil pravou stranou trolejbusu, v prostoru pravého předního kola, chodkyni [jméno FO], nar. [datum], přecházející vozovku [adresa] po vyznačeném přechodu pro chodce na svit zeleného světla SSZ pro chodce, levým bokem a čelem k přijíždějícímu trolejbusu, která při pádu a následném smýkání pod trolejbusem utrpěla smrtelné zranění polytraumatem (poraněním vícero důležitých orgánů) - trhlinami srdce a plic s krvácením do hrudníku zlomením pravé ruky a levé nohy oboustrannými zlomeninami žeber poraněním pánve, kterému téhož dne podlehla, tedy byla jinému z nedbalosti způsobena smrt proto, že byla porušena důležitá povinnost uložená zákonem, čímž byl spáchán [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 [podezřelý výraz] zákona. Ze sdělení Statutárního města [jméno FO], Městské části [jméno FO]-[Anonymizováno], odboru bydlení ze dne [datum] soud zjistil, že byt č. [hodnota] na [adresa] v [jméno FO] užívá žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] na dobu neurčitou, jež mu byla vystavena po osvědčení přechodu nájemní smlouvy po zemřelé matce [jméno FO], se kterou žil ve společné domácnosti na uvedené adrese od [datum]. Z úmrtního listu, jež byl vydán Úřadem městské části [jméno FO]-střed dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zemřela [jméno FO], rozená [jméno FO]. Z druhopisu rodného listu, jež byl vydán dne [datum] [právnická osoba] [adresa] soud zjistil, že dne [datum] se narodila [jméno FO]. Z druhopisu rodného listu, jež byl vydán dne [datum] [právnická osoba] [adresa] soud zjistil, že dne [datum] se narodil [Jméno zainteresované osoby 0/0] z matky [jméno FO], rozené [jméno FO]. Ze [podezřelý výraz] dokumentace žalobce bylo soudem zjištěno, že k datu [datum] poté, co matka tragicky zahynula v květnu roku 2013, je u žalobce špatná nálada, špatně spí, ráno se brzy probouzí, má výkyvy nálad a v poslední době pociťuje úzkost, depresivní náladu, lehkou plačtivost s možným nástupem postraumatického [podezřelý výraz]. K [datum] dochází ke zlepšení psychického stavu s tím, že žalobce stále pociťuje výkyvy nálad a problémy se spánkem. K [datum] se žalobce cítí dobře a zkouší pracovat s tím, že se mírně zlepšuje i psychicky. Dne [datum] stále pociťuje výkyvy nálad. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného ke dni [datum] je soudem zjištěno, že v bytě č. [hodnota] jsou hlášeny celkem [hodnota] osoby, a to [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]. K datu [datum] je v předmětném bytě hlášena [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Z příjmových pokladních dokladů za rok 2008-2013 soud zjistil, že v souvislosti s poplatkem za komunální odpad hradila [jméno FO] odpad i za [Anonymizováno] [jméno FO]. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že v souvislosti s nešťastnou událostí byl nucen brát léky a povahově se změnil z extroverta na introverta, který chodí do společnosti, ale vysedává sám a jen pozoruje lidi, známým se vyhýbá, aby nebyl dotazován na nešťastnou událost. Vyjma jediného dopisu, který vnímá žalobce jako obecnou nabídku „formulářového typu“ neprojevil žalovaný de facto žádný pokus o omluvu. [jméno FO] [datum] byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako obchodní manažer, kam nastoupil v lednu 2013 s představou zaměstnání na 6 maximálně 12 měsíců úkolem „rozjet oblast obchodních zástupců a následně je stabilizovat“. Vytyčeného cíle bylo dosaženo. S dalším přítelem jednal o osobní účasti ve sportovní firmě, což se nezrealizovalo, neboť nastala předmětná událost. Velké citové pouto k matce vytvořil žalobce poté, kdy dospěl k závěru, že tento má povinnost nahradit mužský prvek v jejím životě, což pociťoval zejména v době, kdy matka byla provdána za pana [jméno FO], který byl výbušné povahy. Společnou domácnost s matkou vedl nepřetržitě, podílel se na chodu domácnosti i finančně. V době výslechu měl žalobce dlouhodobou přítelkyni, kterou znal od roku 1999, nicméně s touto se seznámil až po smrti matky. Vztah označil jako partnerský, kdy obě osoby žijí spolu a spolu i občas přespí. V období od roku 1999 do roku 2013 měl žalobce i jiné přítelkyně, nicméně u žádné nebydlel a s žádnou nežil. Zaměstnání k datu [datum] žalobce ukončil dohodou, kterou sám inicioval, a to z důvodu rozporu se svým nařízeným. Po dobu pracovního poměru byl žalobce dvakrát na pracovní neschopnosti, a to: 1) z důvodu urologických potíží a za 2) z důvodu 14 denního sazení antibiotik. V rámci skupiny svoji práci manažersky zvládl, patřil k nejlepším a volný čas trávil s přítelkyní, se kterou byl příkladmo na prodlouženém víkendu v [adresa], chodil do divadla, kulturní akce rovněž navštěvoval. I po úmrtí matky žalobce sportoval (plavání, turistika apod.). Od roku 2015 se snaží vyměnit předmětný byt z důvodu citových.

10. Z výslechu původní žalobkyně b) [jméno FO] soud zjistil, že tato si na úmrtí své dcery nepamatutovala, v [právnická osoba] v [jméno FO] se jí líbilo, v době výslechu zde již byla 10 let. Předtím bydlela s dcerou a vnukem na adrese [jméno FO], [adresa]. Jak dlouho zde bydlela nevěděla, rovněž neznala, kdy se přestěhovala z [jméno FO] do [jméno FO]. Dle slyšené zemřelá [jméno FO] v [právnická osoba] na [adresa] nepracovala, přičemž když pracovala na recepci tohoto domova, tak slyšenou navštěvovala. K předmětu tohoto sporu nebyla slyšená schopna ničeho uvést, rovněž neznala ani částku, kterou požadovala. K otázce [podezřelý výraz] stavu slyšená uvedla, že v souvislosti s úmrtím dcery nedošlo ke zhoršení [podezřelý výraz] stavu slyšené, tato neměla po dopravní nehodě dcery potíže se spánkem.

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato byla v kontaktu s žalobcem naposledy 2 dny před soudním jednáním. [jméno FO] žalobce dojížděl za svojí babičkou, kde se viděl i se svědkyní. Vztahy žalobce ke své matce označila jako výborné. Jednalo se o normální rodinu, jak má být, kde si vzájemně pomáhali. K pracovnímu zařazení žalobce uvedla, že tento původně pracoval v bankovnictví, poté nějaký čas marodil se zády a hledá si práci. O další pracovní činnosti, [podezřelý výraz] či osobním životě není svědkyni ničeho známo.

12. Svědek [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že tento se zná s paní [jméno FO] od roku 1999, a to jako dobří sousedé. Svědku je známo, že paní [jméno FO] dojížděla za svojí matkou - bývalou žalobkyní b) do [jméno FO] na 2-3 týdny, neboť tito dostávali klíče od jejího bytu. Poté co svědek byl předvolán k dnešnímu jednání byl v kontaktu s žalobcem, se kterým hovořil o obsahu jeho výpovědi.

13. Svědkyně [jméno FO] v rámci své výpovědi uvedla, že tato se s žalobcem o obsahu jednání u soudu nebavila. Svědkyně bydlí v předmětném domě od roku 1999. Žádné negativní vztahy v rámci rodiny [jméno FO] nepozorovala. [adresa] od [jméno FO] dostávala vždy se zdůvodněním, že tato odjíždí do [jméno FO] za matkou a syn je pracovně mimo.

14. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tato je zaměstnána jako sociální pracovnice v [právnická osoba] v [jméno FO], kde byla jednou z klientek i žalobkyně b), kde původně pracovala společně s paní [jméno FO]. Téma tragické události s paní [jméno FO] jako klientkou domova neprobírala, neboť se jedná o osobu, která je dosti plačtivá a svědkyně byla přesvědčena, že celou situaci se snažila vytěsnit. Vztah paní [jméno FO] s paní [jméno FO] charakterizuje svědkyně jako dobrý.

15. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato od ledna roku 2014 je zaměstnána jako staniční sestra v [právnická osoba] na [adresa] v [jméno FO]. [jméno FO] byla milá, hodná paní, na svůj věk velice čilá. Vztah dcery s matkou charakterizuje jako dobrý. V době, kdy dcera pracovala v domově navštěvovala svoji matku téměř denně. Jedenkrát až dvakrát týdně navštěvoval babičku i žalobce.

16. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato od [datum] pracovala jako staniční sestra v [právnická osoba] v [jméno FO] na Nopove ulici. Vztah s žalobcem a) a žalobkyní b) charakterizovala jako normální, zásadně nevybočující z běžných vztahů v [právnická osoba] v [jméno FO]. Po tragické nehodě slyšená nepociťovala změny u paní [jméno FO], tuto nikdy neviděla plakat. Žalobce a) docházel za žalobkyní b) jedenkrát týdně s tím, že každodenní návštěvy zásadně popřela.

17. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce byl do roku 2014 poměrně zdravý, poté začal mít nějaké psychické potíže. Ke svému praktickému lékaři začal docházet žalobce od [datum], a to jednou, dvakrát za 2 až 3 měsíce. Byla mu ordinována antidepresiva, která bral na základě nehody s matkou. Propadl určitým depresím či fóbiím. Býval plačtivý, vzpomínal na matku, stranil se společnosti. [podezřelý výraz] stav byl u žalobce kolísavý, v poměru přibližně 80% lepší a 20% horší období.

18. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že jako praktický lékař docházel po dobu více jak 10 let do [právnická osoba] na Nopove ulici v [jméno FO], kde léčil [podezřelý výraz], mimo jiné i bývalou žalobkyni b), které se obecně zhoršoval [podezřelý výraz] stav od roku 2011. Slyšený svědek nemohl potvrdit, že by došlo k zásadní změně ve [podezřelý výraz] stavu po úmrtí v rodině. Po nahlédnutí do poznámek slyšený soudu sdělil, že paní [jméno FO] užívala léky na psychiku, přičemž nebylo možné rozlišit, zdali jsou užívány v souvislosti s uklidněním situace či v souvislosti s postupující demencí.

19. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tato vykonává lékařskou praxi ve Slavkově u [jméno FO] s tím, že některé dny dojíždí do [právnická osoba] na [adresa] v [jméno FO]. U paní [jméno FO] byl od roku 2014 do roku 2018 setrvalý [podezřelý výraz] stav, přičemž poslední měsíce pozorovala u ní nechuť k životu. O žádné tragické události se svědkyní bývalá žalobkyně b) nehovořila. Antidepresiva užívala po celou dobu co jí svědkyně znala, přičemž s ohledem na věk a [podezřelý výraz] stav, již není pozitivní prognóza vážící se ke zlepšení [podezřelý výraz] stavu.

20. Slyšený svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že osobu žalobce zná, tohoto považuje za jako nejlepšího či jednoho z nejlepších přátel, kterého navštěvoval i v rámci rodiny. S žalobcem se potkal poprvé v roce 2000 ve společnosti [právnická osoba] a po druhé ve společnosti [právnická osoba]. O tragické události matky žalobce je seznámen, tuto znal, a to z návštěv jejich rodiny. Zpočátku byla pracovní aktivita pana [jméno FO] z pohledu svědka až hyperaktivní, manažersky oblast přivedl mezi jednu z nejlepších. Jeho oblastí bylo Vyškovsko, kam realizoval všechny výjezdy se zpětným odpoledním vrácení se do [jméno FO]. Svědek je s žalobcem v pravidelném styku. Z dopisu Dopravního podniku města [jméno FO] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] projevil upřímnou soustrast s událostí, jež nastala dne [datum].

21. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento je synem [jméno FO] staršího, který zemřel a v minulosti tento uzavřel manželství s [jméno FO]. Svědek [jméno FO] se s žalobcem nestýkal, znal ho jen zběžně a vztah matky s žalobcem by charakterizoval jako zcela normální.

22. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek znal paní [jméno FO], která byla k němu nevlastní babičkou a zná i žalobce. Vztah žalobce se svojí matkou by charakterizoval jako standardní, pěkný vztah, jež nevybočoval ani do plusu ani do mínusu.

23. Svědek [jméno FO] v rámci své výpovědi uvedl, že [jméno FO] byla rovněž jeho nevlastní babičkou, přičemž si nevzpomíná, že by tato někdy hovořila o žalobci, tohoto nezná. V bytě u paní [jméno FO] žalobce neviděl, a proto není schopen se vyjádřit ke vztahu matky se synem.

24. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce měl ke své babičce hezký vztah a po úmrtí paní [jméno FO] ho ještě zintenzivnil. Zda žalobce byl se svojí matkou, není svědkyni známo, přičemž při jedné z návštěv v bytě paní [jméno FO] svědkyně žalobce neviděla.

25. Zásadní otázkou pro tento spor byla otázka určení právního předpisu, který bude upravovat zjištěný skutkový stav, tedy zdali soud užije ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., jak navrhovali žalobci s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 ve spojení s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. či ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., na které odkazoval ve svém vyjádření žalovaný.

26. Pokud se týká námitky žalobců ohledně užití právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum] uvádí k tomu následující: Dle ustanovení § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 o.z. soud dovozuje, že věc je třeba posuzovat podle dosavadních předpisů, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], neboť ke škodné události došlo před [datum]. Uvedená přechodná ustanovení občanského zákoníku jsou projevem obecné zásady zákazu rektroaktivity, jež je konkretizací požadavku právní jistoty subjektu práva. Zákaz rektroaktivity podle ustálené judikatury Ústavního soudu spočívá v tom, že podle současné právní normy zásadně není možné posuzovat lidské chování, právní skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti. Zákaz zpětné účinnosti právních norem vychází z principu, podle něhož každý musí mít možnost vědět, které jednání je zakázané, aby mohl být za porušení zákazu volán k odpovědnosti. Tento zákaz souvisí i s funkcí právních norem, které svým adresátům ukládají, jak se mají chovat po jejich účinnosti, a proto zásadně platí jen do budoucna. Výjimku v oblasti náhrady újmy pak představuje pouze ustanovení § 3079 odst. 2 o.z., který umožňuje přiznat poškozenému náhradu nemajetkové újmy, i když je jinak pro posouzení konkrétní věci rozhodným právem předchozí právní úprava. První podmínkou pro použití pozdějšího předpisu podle přechodového ustanovení § 3079 odst. 2 o.z. je, že soud nerozhodl (pravomocně) o náhradě škody ke dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. k [datum]. Druhou podmínkou je návrh poškozeného, aby byla přiznána i náhrada nemajetkové újmy podle o.z. Obě tyto podmínky byly v daném případě splněny, neboť žalobci takovýto návrh učinili v průběhu řízení, které nebylo v době nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. skončeno. Třetí podmínkou je existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvání na dosavadní úpravě by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Z tohoto důvodu soud provedl poměrně obsáhlé dokazování, a to jak výslechem účastníků, tak výslechem mnoha svědků, ze kterých soud zjistil, že dne [datum] došlo na [adresa] v [jméno FO] k dopravní nehodě, kdy řidič [jméno FO], zaměstnanec provozovatele žalovaného trolejbusem [jméno FO], typu 14 TR, evidenčního čísla [hodnota], při odbočování z [adresa] vpravo na [adresa] při průjezdu přes přechod pro chodce zachytil pravou stranou trolejbusu v prostoru pravého předního kola chodkyni [jméno FO] (matku žalobce), která při pádu utrpěla smrtelné zranění. Z výslechu jak žalobce, tak zejména slyšených svědků lze shrnout, že před touto tragickou událostí vykazovala rodina zemřelé standardní rodinné vztahy nikterak nevybočující z obvyklých rodinných, sociálních, [podezřelý výraz] či ekonomických vazeb v rámci rodiny. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by některý z členů rodiny byl finančně, sociálně, majetkově či podobně odkázán na dalšího člena rodiny, a pokud se tyto osoby vzájemně navštěvovaly, popřípadě spolu vedly společnou domácnost, tak tato vazba nevykazovala jiné znaky, než znaky standardních, rodinných vztahů. Ačkoliv není pochyb o protiprávnosti a společensky neakceptovatelném počínání žalovaného, nelze to považovat za mimořádný důvod vhodný zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 3079 o.z., jak uvádí žalobce. Protiprávnost je znakem každého [podezřelý výraz] činu a vzhledem k tomu, že [podezřelý výraz] čin je vždy jednání společensky škodlivé, bude v každém případě i společensky odsouzeníhodné. Na druhou stranu ne každý případ, kdy újma byla způsobena [podezřelý výraz] činem, lze považovat bez dalšího za mimořádný důvod zvláštního zřetele ve smyslu § 3079 o.z. Ze všech shora uvedených důvodů, jakož i s ohledem na to, že jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před [datum] a k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy (respektive ke škodné události, s níž zákon spojuje vznik povinnosti k náhradě škody bez ohledu na zavinění) došlo rovněž před [datum], soud v daném případě podřadil zjištěný skutkový stav pod ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum].

27. S názorem žalobce, že v daném případě jednorázové odškodnění ve smyslu § 444 odst. 3 o.z. je nedostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu na osobnostních právech, když dle jeho názoru jde o případ mimořádné závažnosti, který odůvodňuje přiznání další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 4.5.2005 sp.zn. Pl.ÚS 16/04) se soud neztotožňuje. Podle ustálené soudní praxe lze přiznat postižené fyzické osobě ve smyslu ust. § 13 odst. 2 o.z. peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnostního práva na soukromý a rodinný život v důsledku usmrcení osoby blízké. Ustanovení § 13 o.z. nevymezuje ovšem případnou hranici (ať již minimální nebo maximální) pro určení výše škody, když hovoří toliko o přiměřenosti zadostiučinění. Soud je tak v daném případě povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Základem posouzení podle zmíněného ustanovení je proto zjištění skutkových okolností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí posuzovaného případu. Ustanovení § 444 odst. 3 o.z. zakládá originální právo na jednorázové odškodnění pozůstalých uvedených pod písmen a) až f) za nemajetkovou újmu, která jim vznikne v případě usmrcení osoby blízké. Rozsah odškodnění je dán stanovením absolutních částek, na které pozůstalému vzniká nárok, prokáže-li existenci příbuzeneckého či jiného obdobného poměru s usmrceným, a to bez dalšího dokazování. Z uvedeného lze dovozovat, že záměrem zákonodárce bylo upravit odškodnění pozůstalých při usmrcení osoby blízké za nemajetkovou újmu v případě intenzity a okolností, které jsou obvyklé. Na druhé straně jak konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] pod sp.zn. Pl.ÚS 16/04 - je tato úprava natolik paušální, že jí nelze považovat za vyčerpávající v řešení daného problému a nevylučuje, že pokud jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu na osobnostních právech, aby se dotčené osoby domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti. Lze tak shrnout, že usmrcením matky žalobce došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí žalobce (chráněného ustanovením § 11 občanského zákoníku), jehož součástí je i rodinný život zahrnující vztahy mezi blízkými, příbuznými, sociální a morální vztahy včetně udržování a rozvíjení vzájemných vztahů. Vlastní zásah je však nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. Provedeným dokazováním však soudem nebylo shledáno, že by žalobcem tvrzená snížená důstojnost či vážnost ve společnosti nastala, neboť žalobce nebyl v době rozhodné osobou, která byla společensky činná (umělec, politik, vědec apod.). Proto nemohlo v daném případě dojít ke snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti. Tomuto kritériu ani neodpovídá představa žalobce spočívající ve změně jeho chování z extroverta na introverta, neboť v daném případě se jedná toliko o subjektivní projev žalobce bez dosahu na pocity každé jiné fyzické osoby nacházející se na místě a v postavení postižené osoby (žalobce).

28. Pokud se týká samotné dopravní nehody ze dne [datum], tak ani při této soud neshledal naplnění třetí kumulativní zákonné podmínky, a to existence mimořádných důvodů vhodných zvláštního zřetele, neboť v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by škůdce způsobil škodu úmyslně z důvodu ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, za kterou lze považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanského soužití a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti a bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu.

29. Každá dospělá fyzická osoba při standardních rodinných vztazích je úmrtím osoby blízké zasažena při různých projevech (deprese, plačtivost, uzavření se do sebe, častější či intenzivnější vzpomínkou na zemřelého apod.). Dle názoru soudu jsou to charakteristické projevy zármutku nad ztrátou blízké, někdy až milované osoby. Žádný však ze shora uvedených projevů nenaplňuje znaky třetí podmínky spočívající v mimořádných okolnostech, jak má namysli shora citovaného zákonné ustanovení a pokud tyto se v minulosti u žalobce projevily, tak je to standardní projev zármutku nad ztrátou blízké, milované osoby. Rozhodně však tato zjištění nezakládají bez dalšího právo na přiznání postižené osobě v duchu § 13 odst. 2 zadostiučinění v penězích, když takováto povinnost může vzniknout toliko v případech, kdy uvedené odškodnění nepostačuje, nebo byly škodnou událostí zpřetrhaný vztahy, které zde existovaly nad rámec běžných vztahů v rodině nebo ve společné domácnosti a v důsledku úmrtí výrazně překračují obvyklé vzniklé následky, což v daném řízení ve vztahu k žalobci prokázáno nebylo. Soud znovu opakuje, že mezi žalobcem a jeho matkou byl shledán standardní rodinný vztah nevybočující z obvyklých rodinných, sociálních, ekonomických či [podezřelý výraz] vazeb.

30. Rovněž pokud se týká užití ustanovení vážící se k vznesené námitce promlčení, soud se zcela ztotožňuje s názorem, jež vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum] pod sp.zn. zn. [spisová značka], dle kterého jestliže ke škodní události došlo před [datum], posoudí se promlčení práva na náhradu újmy na zdraví, která vznikla po tomto datu, podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do [datum], neboť není důvodu, aby lhůta promlčení sporného nároku byla posuzována jinak. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3028 odst. 3 věty první a § 3070 odst. 1 o.z., věc se tudíž posuzuje podle dosavadních právních předpisů tj. podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do [datum]. V rozsudku sp.zn. [spisová značka] Nejvyšší soud ČR konstatoval, že pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 o.z. není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž je toto časové pravidlo spojeno s okamžikem škodní události, tj. zde právě s porušením zákona.

31. V průběhu řízení vzal soud za prokázané, a to jak z předložených listin, tak i ze shodných skutkových tvrzení, že původně žalobcům byla zaplacena celkem částka [částka], a to prostřednictvím dvou plateb, jak plyne z Oznámení o poskytnutí zálohy ze dne [datum] a [datum]. První částka ve výši [částka] představuje 50% zálohu náhrad na jednorázové odškodnění syna (žalobce a)) ve výši [částka], jednorázové odškodnění matky (žalobkyně b)) ve výši [částka], náklady pohřbu ve výši [částka], smuteční hostinu ve výši [částka], vsyp ve výši [částka] a nájem hrobového místa ve výši [částka]. Rovněž i druhá částka ve výši [částka] představuje 50% doplatek náhrad sestávající se z identických podčástek, jakož i důvodu platby. Lze tak spolehlivě uzavřít, že nárok žalobců, jež plyne z ustanovení § 444 odst. 3 o.z. byl žalovaným, již v červnu roku 2014 uspokojen a soudu, tak nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou z důvodů shora uvedených zamítnout.

32. Pokud se týká bývalé žalobkyně b) [jméno FO], tak ani u této osoby soud neshledává naplnění třetí podmínky spočívající v existenci mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele tak, jak uvedla v žalobě spolu s žalobcem a) s důrazem na trvalý a zásadní charakter zásahu (smrti [jméno FO]) na soukromý život žalobkyně b), který vnímala jako újmu snižující její důstojnost a vážnost ve společnosti. Následně provedené dokazování však naplnění této podmínky neprokázalo, neboť jak sama původně žalobkyně b) v rámci své účastnické výpovědi uvedla, tato pobývala v [právnická osoba] v [jméno FO] ještě za života zemřelé dcery [jméno FO] pravděpodobně od roku 2008. V [právnická osoba] byla spokojená, zde ji navštěvovali jak zemřelá dcera [jméno FO], která pracovala svého času na recepci tohoto domova, tak i žalobce a). Na úmrtí dcery si nepamatovala. K předmětu sporu či navržené částce nebyla schopna se vůbec vyjádřit a [podezřelý výraz] stav slyšené nenaznal žádných změn v souvislosti s úmrtím dcery [jméno FO], což bylo potvrzeno i výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Všechny pracovnice [právnická osoba] potvrdily, že vztah mezi zemřelou [jméno FO] a její matkou, jakož i synem zemřelé vykazoval standardně kvalitní rodinné vztahy, jež nenesly známky vybočení, ať již v pozitivním či negativním slova smyslu. Soud tak uzavírá, že ani u původní žalobkyně b) nebyly shledány žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání vzneseného nároku.

33. Co se týká možného dědění nároku z žalobkyně b) na současného žalobce k tomu uvádí soud následující. V soudní praxi se svého času ukázala sporná otázka a spornou dále zůstává, přechází-li právo na zadostiučinění v penězích (peněžitá-materiální-satisfakce) postižené fyzické osoby podle § 13 na její dědice anebo zda smrtí postižené fyzické osoby zaniká. Soudní praxe i část právní teorie se shodují v tom, že toto právo na peněžitou satisfakci postižené fyzické osoby - i když se svou majetkovou reflexí a svojí funkcí přibližuje reparační funkcí majetkového práva - je nicméně svou povahou natolik spjato s postiženou fyzickou osobou, že smrtí této postižené fyzické osoby zaniká. Jinak řečeno právo na peněžité zadostiučinění nepřechází na dědice, zemřelé postižené fyzické osoby dle § 579 odst. 2 a § 460n (za života postižené fyzické osoby nemůže být proto ani předmětem postupní smlouvy dle § 525 odst. 1). Z tohoto vyplývá, že i zkoumané právo na peněžité zadostiučinění je třeba pro jeho povahu podřídit de lege lata stejnému právnímu režimu, jakému jinak podléhají všechna práva omezená na osobu věřitele, tj. práva osobní povahy (§ 579 odst. 2). Tento režim platí i u těch práv, která jsou za účelem zamezení případným pochybnostem v tomto ohledu dnes výslovně upravena, tj. právo na peněžité vyvážení a zmírnění vytrpěných bolestí a právo na odškodnění ztíženého společenského uplatnění ve smyslu ust. § 579 odst. 2 svou povahou sem patří i jednorázové odškodnění ve smyslu ust. § 444 odst.

3. Tento závěr tedy znamená, že i právo na peněžité zadostiučinění podle ust. § 13 odst. 2,3 zaniká podle platného právního stavu smrtí postižené fyzické osoby bez ohledu na to, bylo-li původcem neoprávněného zásahu již uznáno či nikoliv, bylo-li zemřelou postiženo fyzickou osobou ještě za jeho života soudně či jinak uplatněno či nikoliv, a dokonce bylo-li o tomto právu před smrtí postižené fyzické osoby již pravomocně rozhodnuto.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalovanému ničeho nepřiznal, neboť tento se svého nároku výslovně vzdal.