16 C 191/2018-468

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] pro doručování: [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo] zastoupená opatrovnicí [jméno] [příjmení], narozenou 1. 11. 1959 bytem [adresa] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitosti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa], postaveném na pozemcích parc. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa], postaveném na pozemcích parc. [číslo] na pozemcích parc. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na jednotce [číslo] – jiný nebytový prostor, nacházející se v domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo]; s jednotkou [číslo] je spojen podíl na společných částech domu [číslo] postaveném na pozemku parc. [číslo] o velikosti [číslo] z podílu 1950 [číslo], zapsáno na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na jednotce [číslo] – jiný nebytový prostor, nacházející se v domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo]; s jednotkou [číslo] je spojen podíl na společných částech domu [číslo] postaveném na pozemku parc. [číslo] o velikosti [číslo] z podílu [číslo], zapsáno na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce].

IV. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na jednotce [číslo] – jiný nebytový prostor, nacházející se v domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo]; s jednotkou [číslo] je spojen podíl na společných částech domu [číslo] postaveném na pozemku parc. [číslo] o velikosti [číslo] z podílu 2048 [číslo], zapsáno na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha, u [stát. instituce], [stát. instituce].

V. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti [bankovní účet] vzhledem k celku na pozemcích parc. [číslo] přičemž na těchto pozemcích stojí stavba [adresa], a dále tentýž spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce].

VI. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 2 432 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

VIII. Náklady soudního poplatku nese Česká republika.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12.6.2018 domáhá určení, že je vlastníkem nemovitostí, blíže specifikovaných ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku, a to s tím, že kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum], uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující, na jejímž základě bylo vlastnické právo k těmto nemovitostem převedeno žalobkyní na žalovanou, jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně nebyla v době jejich uzavření duševně způsobilá úkony tohoto typu činit.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu v plném rozsahu s tím, že znalkyně dostatečně neodůvodnila své kategorické závěry ve vyhotoveném znaleckém posudku, zároveň se nijak nevypořádala s výpověďmi svědkyň [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] při hodnocení duševního stavu žalobkyně. Zároveň žalovaná poukázala na tu skutečnost, že převod nemovitostí na žalovanou byl čistě iniciativou žalobkyně, již dříve dlouhodobě plánovanou. Pokud došlo k převodu nemovitostí z žalobkyně na žalovanou, šlo čistě o úmysl žalobkyně, ze strany žalované šlo zejména o její dobrou vůli vyhovět přítelkyni.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, znaleckými posudky, výslechy účastníků a znalkyně, rovněž pak předloženým videozáznamem. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní část, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána žalobkyní důvodně.

5. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ust. § 80 o.s.ř., neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Právní zájem na určení je dán ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobkyně, nebo by se stalo nejistým její právní postavení. S ohledem na tu skutečnost, že vlastnické právo k nemovitostem je předmětem evidence v katastru nemovitostí, k nápravě je možné dojít pouze danou určovací žalobou a naléhavý právní zájem na požadovaném určení je tak bezpochyby dán.

6. Soud rovněž posoudil procesní námitku vznesenou žalovanou v rámci jejího závěrečného návrhu, kdy tato s poukazem na judikované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.1.2016, sp.zn. 8 Co 2033/2015, poukázala na možné nedostatky pro zahájení řízení a projednání dané věci z důvodu neschválení plné moci udělené opatrovnicí žalobkyně právnímu zástupce – advokátu opatrovnickým soudem. S touto námitkou se však soud neztotožnil, neboť má za to, že označený judikát není na stávající řízení zcela přiléhavý. Je třeba v této souvislosti poukázat na odlišnost situace v řízení vedeném u zdejšího soudu oproti řízení, na který pamatuje žalovanou předložený judikát, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích, potažmo u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 8 Co 2033/2015, zcela absentovalo schválení samotného úkonu podání žaloby ze strany soudu. Ve věci projednávané u zdejšího soudu skutečně došlo k podání žaloby na základě plné moci udělené již k tomuto právnímu úkonu zjevně nezpůsobilou žalobkyní, nicméně následně po omezení svéprávnosti žalobkyně opatrovnický soud, a to Obvodní soud pro Prahu 4 svým rozsudkem ze dne 28.5.2020, č.j. 0 P 19/2020-188, 49 P a Nc 66/2020, který nabyl právní moci dne 8.6.2020, právní jednání - podání žaloby schválil. Podstatný je rovněž z tohoto pohledu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24.10.2019, č.j. 14 Nc 3100/2018-130, 49 P a Nc 630/2018, 49 P a Nc 631/2018, který nabyl právní moci dne 11.12.2019, když uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto, že se posuzovaná [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádné právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života (výrok I. uvedeného rozsudku), dále že se posuzovaná [celé jméno žalobkyně] na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku dále omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilá volit a být volena (výrok II. uvedeného rozsudku); opatrovnicí posuzované [celé jméno žalobkyně] byla jmenována [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], s tím, že je oprávněna a povinna opatrovance zastupovat v právních jednáních v rozsahu omezení svéprávnosti opatrovance, zastupovat opatrovance před soudem a jinými státními orgány, spravovat jeho záležitosti a majetek mimo jednání v běžných záležitostech každodenního života, přičemž při výkonu opatrovnické funkce je povinna řádně vykonávat své povinnosti a dbát pokynů soudu, dále vždy jednou za rok ke dni [číslo] každého roku podat soudu písemnou zprávu o stavu majetku opatrovance a o tom, jak je o něj pečováno (výrok III. uvedeného rozsudku). Bylo-li ze strany opatrovnického soudu schváleno právní jednání žalobkyně ve formě podané žaloby a udělila-li soudem ustanovená opatrovnice žalobkyně, oprávněná žalobkyni rovněž na základě rozhodnutí soudu zastupovat před soudem, plnou moc právnímu zástupci, je dle soudu učiněno všem procesním záležitostem v tomto směru za dost a další schvalovací procesy ze strany opatrovnického soudu se jeví jako nadbytečné.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně jakožto prodávající podepsala dne [datum] před notářskou tajemnicí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Kupní smlouvu s tím, že je výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech domu, ve kterém se tato bytová jednotka nachází, přičemž tyto nemovitosti prodává se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi, za kupní cenu ve výši 400 000 Kč žalované jako kupující, která je za tuto kupní cenu do svého výlučného vlastnictví kupuje; z obsahu dané smlouvy dále vyplývá, že se zřizuje zároveň věcné břemeno pro oprávněnou žalobkyni, tzv. služebnost bytu – spočívající v doživotním, bezplatném a nezkráceném právu užívání daného bytu, s právem volného pohybu po této nemovitosti, součástech a příslušenstvích, s právem přijímání návštěv v kteroukoliv dobu, s tím, že oprávněná z věcného břemene není povinna nést náklady spojené se zachováním a opravami nemovitostí. Následně dne [datum] podepsala žalobkyně jakožto prodávající další Kupní smlouvu, a to opět před notářskou tajemnicí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s tím, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí, blíže specifikovaných ve výrocích II. až V. tohoto rozsudku, přičemž tyto nemovitosti prodává se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi, za kupní cenu ve výši 10 000 Kč žalované jako kupující, která je za tuto kupní cenu do svého výlučného vlastnictví kupuje. Dané skutečnosti má soud za prokázané označenými kupními smlouvami, když obě tyto kupní smlouvy byly předloženy s úředně ověřenými podpisy obou účastnic, dále výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] provedené v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 2 T 84/2020. Rovněž je nesporná ta skutečnost, že obě kupní smlouvy byly podepsány v Domově pro seniory [obec], ve kterém se žalobkyně nachází nepřetržitě od roku 2015. Jak vyplývá z vyjádření lékaře o zdravotním stavu žadatele k žádosti o pobyt v Domově pro seniory [obec] ze dne 24.6.2015 (žádost podána [anonymizováno] [část obce]), ke dni podání žádosti je v případě žalobkyně poukazováno mimo jiné na tu skutečnost, že tato trpí vaskulární demencí středně těžkého stupně, není schopna chůze bez cizí pomoci, je upoutána na lůžko, není schopna polohy v sedě, není schopna se sama najíst a napít, je trvale inkontinentní; ohledně duševního stavu bylo žadatelem uvedeno, že žalobkyně je orientována místem a časem částečně.

9. V řízení byly předloženy, potažmo vypracovány, čtyři znalecké posudky zabývající se duševním stavem žalované v době podpisu obou kupních smluv, vyslechnuta byla rovněž znalkyně z oboru zdravotnictví – psychiatrie MUDr. Gabriela Leblová. Závěry, ke kterým došli všichni tři znalci ve svých znaleckých posudcích (znalecký posudek znalce MUDr. Petra Kozelka ze dne 21.5.2019 ve věci č.j. 14 Nc 3100/2018-59; znalecký posudek znalce MUDr. Petra Kubeje ze dne 30.10.2018 ve spojení se znaleckým posudkem znalce prim. PhDr. Jiřího Kloseho, Ph.D., ze dne 30.10.2018 ve věci č.j. KRPA-79596-52/TČ-2018-001475; znalecký posudek znalkyně MUDr. Gabriely Leblové ze dne 14.9.2021 [číslo]) jsou zcela jednoznačné a ve vzájemném souladu, když všichni znalci (zejména pak znalci MUDr. Kubej, PhDr. Klose a MUDr. Leblová; znalecký posudek znalce MUDr. Kozelka se týkal obecně posouzení duševního stavu žalobkyně z důvodu vedeného opatrovnického řízení) uzavřeli, že u žalobkyně byla ke dni podpisu obou kupních smluv přítomna demence minimálně středně těžkého stupně, dále s tím, že tato porucha je trvalého rázu s tendencí k progresi, ve své podstatě již nevratná, medicínskými prostředky neovlivnitelná, přičemž v důsledku progredujícího dementogenního procesu byly rozpoznávací a ovládací schopnosti žalobkyně vzhledem k předmětným právním úkonům (uzavření obou kupních smluv) vymizelé. Znalci MUDr. Kubej, PhDr. Klose a MUDr. Leblová rovněž došli ke shodnému závěru, že žalobkyně nebyla v důsledku dementogenního procesu v posuzované době schopna sledovat svůj zájem a nebyla schopna řádně rozvážit následky předmětných právních úkonů, tj. nebyla způsobilá k právním úkonům ve formě podpisu kupních smluv. Jak poté vyplynulo z výpovědi znalkyně MUDr. Leblové, nelze ani hovořit u žalobkyně o tzv. lucidních okénkách, byť by se mohlo laikovi subjektivně zdát, že stav dané osoby je někdy lepší. Dementogenní proces je komplexní proces, takto nemocní lidé jsou snadno unavitelní, ovladatelní, je možné jimi snadno manipulovat, nejsou schopni posoudit otázky týkající se výhodnosti převodu nemovitostí, případné podhodnocenosti kupní ceny, zda se jedná skutečně o projev jejich vůle a nikoli přání okolí apod. Jak již soud uvedl výše, závěry znalkyně MUDr. Leblové a také i závěry dalších znalců jsou zcela v souladu a zcela jednoznačné, znalkyně MUDr. Leblové rovněž tyto své závěry věrohodně obhájila při samotném jednání soudu. Soud tak neměl o správnosti znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně MUDr. Leblové a dále i dalších označených znaleckých posudků žádných pochyb a ze závěrů znalců vycházel i při svém rozhodnutí. V této souvislosti pro úplnost soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem žalované, dle které znalkyně MUDr. Leblová své kategorické závěry dostatečně neodůvodnila, případně se nevyjádřila k některým v řízení provedeným důkazům (především výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], příp. projev žalobkyně z října 2016 ohledně uložení ostatků v rodinné hrobce), když právě všechny případné pochybnosti a nejasnosti znalkyně dovysvětlila v rámci své znalecké výpovědi. Je třeba rovněž opakovaně zdůraznit, že závěry všech znalců jsou naprosto jednoznačné, nepřipouštějící žádné pochybnosti a rozpory; ve všech případech se pak jedná o osoby daného oboru znalé, což naopak neplatí o žalované či žalovanou stranou uváděných svědkyň, kdy lze pochopit (a k tomuto se vyjádřila i znalkyně MUDr. Leblová), že osobám z řad laiků se může v určitých chvílích zdát osoba trpící demencí orientována, nicméně již přítomný a rozvíjející se dementogenní proces má na ovládací a rozpoznávací schopnosti této osoby nepochybně svůj negativní vliv, tj. tyto schopnosti jsou již vymizelé (k tomu viz výše).

10. V řízení dále vyšlo najevo, a to především z výpovědí svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rovněž pak i z výpovědi samotné žalované, tak, jak všechny vypověděly v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 2 T 84/2020, že žalobkyně a žalovaná byly dlouholeté sousedky, jejichž vztah byl přátelský a založený na vzájemné důvěře. Žalovaná žalobkyni opakovaně v bytě žalobkyně navštěvovala, v rámci svých možností jí pomáhala, dříve i se svým již zesnulým manželem; žalovaná žalobkyni rovněž nosila příležitostně jídlo – polévku, buchtu, s žalobkyní si chodila povídat. Jak vyplývá z přehledu návštěv v Domově pro seniory [obec], žalovaná žalobkyni v období od [datum] do [datum] opakovaně v tomto zařízení i navštívila, což dále činili i vzdálenější příbuzní žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Naopak v průběhu posledních let před hospitalizací žalobkyně ve [anonymizováno] [část obce] a jejím následným umístěním v Domově pro seniory [obec] žalobkyni její příbuzní včetně následně ustanovené opatrovnice [jméno] [příjmení] navštěvovali pouze výjimečně, a to i s ohledem na jejich mimopražské bydliště, příp. v případě [jméno] [příjmení] z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a péče o nemocnou maminku.

11. Žalobkyně měla v minulosti v úmyslu převést vlastnické právo k dané bytové jednotce na žalovanou a jejího manžela. Tato skutečnost vyplývá ze závěti ze dne [datum], podepsané za přítomnosti svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ve spojení se znaleckým posudkem z písmoznalectví, vyhotoveným v rámci již zmíněného trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, který posoudil podpis [jméno] [příjmení] na závěti jakožto pravý, dále pak i z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] v rámci své výpovědi před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. 2 T 84/2020 v této souvislosti mimo jiné uvedla, že žalobkyně chtěl touto formou žalované a jejímu manželovi poděkovat za to, jak jí pomáhali. Již dříve, někdy v letech 2010 či 2011, pak žalobkyně činila úkony stran převodu předmětných nemovitostí na svého vzdáleného příbuzného [jméno] [příjmení], sepsaná kupní smlouva však nebyla do katastru nemovitostí vložena, když příslušný katastrální úřad její vklad dvakrát nepovolil. Tyto skutečnosti má soud za prokázané výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.6.2021, sp.zn. 2 T 84/2020, bylo prokázáno, že žalovaná byla zproštěna obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 17.6.2020, sp. zn. 2 ZT 30/2019, pro skutek spočívající v tom, že využila mentální slabosti, špatného zdravotního stavu, bezmezné důvěry a vysokého věku poškozené [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], umístěné v Domově pro seniory [obec] v [obec a číslo], [ulice a číslo] a předložila jí k podpisu dvě kupní smlouvy o převodu nemovitostí mezi poškozenou jako prodávající a obviněnou jako kupující s návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to: 1) dne [datum] kupní smlouvu o převodu bytové jednotky [číslo] o velikosti 2+kk na adrese [adresa žalobkyně a žalované], v budově číslo popisné [číslo], [číslo], [číslo] nacházející se na pozemcích parcelní [číslo] včetně součástí a příslušenství a spoluvlastnických podílů o velikosti [číslo] na společných částech předmětné budovy a na pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ bytová jednotka“) se zřízením věcného břemene bezplatného doživotního užívání bytové jednotky pro poškozenou, a to za kupní cenu ve výši 400 000 Kč splatnou na bankovní účet poškozené u [právnická osoba] číslo [bankovní účet] (dále jen„ účet“); 2) dne [datum] kupní smlouvu o převodu spoluvlastnických podílů na pozemcích a jednotkách - jiných nebytových prostorech, souvisejících s majetkovými právy ke shora specifikované bytové jednotce, a to za kupní cenu ve výši 10 000 Kč splatnou na shora uvedený účet poškozené, přičemž uvedené finanční prostředky z předmětného účtu neoprávněně odčerpala, byla srozuměna s tím, že převáděné nemovitosti mají řádově vyšší hodnotu, a věděla, že poškozená s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla schopna toto chápat, čímž poškozené [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], způsobila škodu v celkové výši 2 934 317 Kč, čímž měla spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, soud v paralelně probíhajícím trestním řízení dospěl k závěru, že: 1) v rozhodném období byla u poškozené prokázána nikoli jen přechodná duševní porucha, a to vaskulární demence středního až těžkého stupně, v jejímž důsledku byla její schopnost správně vnímat a vypovídat podstatně snížena, přičemž součástí rozvinuté demence je porucha kognitivních, tedy poznávacích i volních funkcí; tato skutečnost je však zásadní zejména pro posouzení, zda z pohledu občanskoprávních předpisů jsou obě uzavřené kupní smlouvy platné či nikoliv; 2) pro dovození trestní odpovědnosti obžalované není však postačující existence popsané duševní poruchy u poškozené, nýbrž musí být zároveň nepochybně prokázáno, že obžalovaná o této duševní poruše věděla a současně při úředním jednání této duševní poruchy zneužila k tomu, aby se obohatila ke škodě poškozené; podle názoru trestního soudu však nebyla subjektivní stránka u obžalované prokázána, když v této souvislosti bylo poukázáno na výpověď znalce, dle kterého onemocnění diagnostikované u poškozené se obvykle tolik neprojevuje při společenských stycích s osobami, které pacient dlouhodobě zná, pokud tyto kontakty probíhají v konvenční rovině a nejsou tedy pro pacienta nijak zatěžující či stresové; tento závěr znalce lze nepochybně vztáhnout i na společenské styky mezi obžalovanou a poškozenou, které byly dlouholetými sousedkami a měly spolu dobré vztahy; pokud se týká případného zneužití duševní poruchy poškozené obžalovanou při úředním jednání, pak ani takové zneužití nebylo bez důvodných pochybností prokázáno; 3) další podstatnou skutečností při posuzování trestní odpovědnosti obžalované byla skutečnost, zda poškozená skutečně měla úmysl svůj byt na obžalovanou převést; procesně použitelná výpověď poškozené nebyla v průběhu trestního řízení opatřena, přičemž kromě výpovědi obžalované byla existence tohoto úmyslu prokázána též výpovědí svědkyně [příjmení], podle níž poškozená opakovaně před svědkyní potvrzovala svůj úmysl přenechat svůj byt obžalované; tento úmysl poškozené je zřejmý též z přečteného listinného důkazu, a to ze závěti založené ve spisovém materiálu, jejíž věrohodnost potvrzuje též závěr znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, podle něhož je podpis svědkyně [příjmení] na závěti pravým podpisem této svědkyně; všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že uvedená závěť byla skutečně sepsána v lednu 2015, kdy poškozená ještě byla schopna projevit svou vůli; sepsání závěti sice není obžalované kladeno za vinu, avšak pro posouzení její viny, zejména naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaného přečinu podvodu, je více než podstatné; na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že bylo jednoznačně prokázáno, že v průběhu roku 2012 poškozená sepsala kupní smlouvu na prodej předmětného bytu s manželi [příjmení], kdy však převod nebyl dokončen, neboť řízení o vkladu vlastnického práva vedené u katastrálního úřadu bylo zastaveno; 4) na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že provedeným dokazováním nebylo nepochybně prokázáno, že obžalovaná jednala v podvodném úmyslu; soud proto dospěl k závěru, že projednávaný skutek není trestným činem, a proto obžalovanou obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) tr. řádu. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.6.2021, sp.zn. 2 T 84/2020, bylo podáno odvolání státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13.10.2021, č.j. 7 To 326/2021, zamítnuto, když Vrchní soud v Praze mimo jiné výslovně uvedl, že skutková zjištění obvodního soudu jsou naprosto správná a úplná a plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Ze systému infoSoud bylo poté zjištěno, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.6.2021, sp.zn. 2 T 84/2020, nabyl právní moci dne 13.10.2021.

13. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná po podpisu obou kupních smluv s předmětným bytem nijak nedisponovala, tento ponechala v původním stavu; uvedená skutečnost byla prokázána i předloženou fotodokumentací.

14. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

15. Podle ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

16. Podle ust. § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující přistoupily ve dnech [datum] a [datum] k podpisu dvou kupních smluv, na základě kterých měla žalobkyně jakožto vlastnice nemovitostí blíže specifikovaných ve výrocích I. až V. tohoto rozsudku převést své vlastnické právo k těmto nemovitostem na žalovanou. Žalující strana však zpochybnila podanou žalobou platnost těchto dvou právních úkonů, a to s ohledem na duševní poruchu žalobkyně ve formě vaskulární demence, kterou již v té době žalobkyně dle tvrzení žalující strany trpěla. Soud se proto zabýval nastolenou otázkou způsobilosti žalobkyně k daným právním jednáním a v této souvislosti duševním stavem žalobkyně ke dni [datum], potažmo [datum]. Posouzení této otázky je zejména odbornou záležitostí, proto soud především vycházel z výsledků znaleckého zkoumání. Znaleckých posudků bylo vypracováno několik (v podrobnostech viz výše), některé již v rámci trestního řízení, ke znaleckému zkoumání však bylo přistoupeno i v tomto řízení. Závěry veškerých znaleckých zkoumání jsou naprosto jednoznačné a ve vzájemném souladu – žalobkyně s ohledem na svůj duševní stav v předmětné době již nebyla schopna právní úkony daného typu řádně činit, a to s ohledem na již rozběhlý dementogenní proces, ve kterém se v té době již nacházela (a prokazatelně již od roku 2015), konkrétně ve stádiu středně těžké demence. Znalci dospěli k jednoznačnému závěru, že zjištěná duševní porucha je trvalého rázu s tendencí k progresi, již nevratná, medicínskými prostředky neovlivnitelná, dále s tím, že v důsledku progredujícího dementogenního procesu byly rozpoznávací a ovládací schopnosti žalobkyně vzhledem k předmětným právním úkonům (uzavření obou kupních smluv) vymizelé. Byť některé dílčí důkazy, zejména výpovědi svědkyň [příjmení], [příjmení] či [anonymizováno], by mohly svědčit o opaku, závěry znalců nemohou nikterak zvrátit. Všechny tyto svědkyně jsou medicinskými laiky, přičemž, jak vyplynulo z výpovědi znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], přestože se laikům může stav dané osoby jevit v určitých chvílích jako ucházející, daná osoba jako orientovaná, nic to nemění na její neschopnosti činit tak sofistikované úkony typu převodu majetku, a to pro snadnou ovladatelnost těchto osob, jejich neschopnost domyslet důsledky takových úkonů, posoudit jejich výhodnost apod. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na zcela jednoznačné závěry, ke kterým dospěli všichni zúčastnění znalci, zabývající se duševním stavem žalobkyně, je na místě posoudit právní jednání učiněná žalobkyní ve dnech [datum] a [datum] ve formě uzavření kupních smluv jako absolutně neplatná dle ust. § 581 o.z., neboť žalobkyně jednala v duševní poruše, která ji učinila neschopnou právně jednat. Žalobkyně tak nadále zůstává vlastníkem předmětných nemovitostí a je tedy na místě, a to rovněž s přihlédnutím k ust. § 1040 odst. 1 o.z., žalobě jako důvodně podané vyhovět. Pro úplnost soud pouze doplňuje, že bylo přistoupeno k přehlednější formulaci žalobního petitu oproti tomu, jak byl žalobkyní navržen, tak, aby byl výrok rozhodnutí soudu zcela jasný a určitý, a to zejména s ohledem na zápis v katastru nemovitostí, když jeho obsah a požadavek do něj vtělený zůstává nadále stejný.

18. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. až V. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši by jí tedy mělo příslušet s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., toto právo jí však přiznáno nebylo, a to právě s ohledem na shledané důvody zvláštního zřetele hodné. Tyto důvody soud shledal v následujících skutečnostech: jak vyplynulo z provedeného dokazování a i z paralelně probíhajícího trestního řízení a jeho výsledku, žalovaná nejednala při převodu předmětných nemovitostí v úmyslu se na žalobkyni jakkoliv majetkově obohatit. Žalovaná žalobkyni dlouhodobě pomáhala, pojily ji s ní přátelské vztahy, a pokud bylo přistoupeno k podpisu předmětných kupních smluv, žalovaná vycházela z iniciativy žalobkyně v tomto směru, navíc již s vědomím dříve projevené vůle žalobkyně, přičemž jako laik nebyla schopna řádně posoudit duševní stav žalobkyně, tj. nečinila tak v situaci, kdy by jí byla nezpůsobilost žalované činit takové kroky na první pohled zřejmá. Ani následně s danou bytovou jednotkou žalovaná nijak nenakládala, tuto stále uchovávala v původním stavu, navíc s touto bytovou jednotkou měla nemalé finanční výdaje. Soud přihlédl i k věku žalované, v nemalé míře pak k nepochybně velkému vypětí a stresu, kterému byla žalovaná vystavena po dobu trvání trestního řízení, byť nakonec byla obžaloby zproštěna. Za takové situace by dle soudu bylo nepřiměřeně přísné, pokud by žalovaná měla ještě nést vysoké náklady tohoto řízení, když primárně se snažila vyhovět vůli žalobkyně a nikoli zavdat jakýkoli důvod pro případná soudní řízení. Žalobkyni proto náklady řízení přiznány soudem nebyly (výrok VI. rozsudku).

20. Žalobkyně byla v řízení zcela osvobozena od placení soudních poplatků, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 27.7.2018, č.j. 16 C 191/2018-56, které nabylo právní moci dne 22.8.2018. S ohledem na její plný procesní úspěch ve věci by tedy k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu měla být zavázána v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovaná. Soud nicméně rozhodl s ohledem na výjimečné okolnosti dané věci a tedy z obdobných důvodů tak, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok VIII. rozsudku).

21. Soud však žalované jako v řízení procesně plně neúspěšné uložil v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost k úhradě nákladů státu, neboť tyto vnikly výlučně s ohledem na důkazní návrh žalované ve formě vypracování znaleckého posudku. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny znalečným vynaloženým z rozpočtových prostředků státu, když pro úplnost soud v této souvislosti uvádí, že část znalečného byla znalkyni uhrazena ze zálohy na znalečné, které v průběhu řízení složila žalovaná na účet zdejšího soudu. Z rozpočtových prostředků soudu byla poté uhrazena znalkyni MUDr. Gabriele Leblové na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 22.9.2021, č.j. 16 C 191/2018-411, na znalečném částka 420 Kč, a téže znalkyni na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 19.11.2021, č.j. 16 C 191/2018-452, částka 2 012 Kč. Žalovaná je tedy povinna uhradit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku v celkové výši 2 432 Kč (výrok VII. rozsudku).

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.