16 C 199/2020-169

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 25 000 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 000 EUR se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 EUR od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 156 005,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 000 EUR s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] distribuční smlouvu, na základě které poskytla žalované výhradní právo distribuovat výrobky dodávané žalobkyní, a to na území České republiky, pod obchodní značkou„ [anonymizováno]“. Na základě smlouvy bylo oboustranně plněno. Podle čl. VIII, odst. 1 distribuční smlouvy nesmí žalovaná bez předchozího písemného souhlasu v rámci sjednaného území přímo ani nepřímo prodávat produkty jiných dodavatelů a to ani vlastním jménem, ani ve spojení s jakoukoliv třetí osobou. Podle čl. VIII, odst. 8 distribuční smlouvy se žalovaná zavázala pro případ porušení uvedené povinnosti uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 000 EUR za každé jednotlivé porušení této povinnosti. Dle informací žalobkyně odebírá žalovaná výrobky od třetích osob a tyto dále distribuuje, což je dokládáno i ukončením objednávek žalované od žalobkyně, kdy poslední fakturu žalobkyně vydala dne [datum], dále již žalovaná od žalobkyně žádné produkty v roce [rok], [rok] a [rok] neobjednala ani neodebrala. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce, a poskytla žalované patnáctidenní lhůtu ke splnění její povinnosti. Dne [datum] byl žalobkyní proveden u žalované kontrolní nákup, tzv.„ mystery shopping“, v rámci něj byly objednány produkty distribuované žalovanou; z obdržené zásilky je patrné, že žalovaná stále distribuuje produkty pod zn. Victus, jde ovšem o produkty, které nedodává žalobkyně. Tímto žalovaná porušuje svůj závazek uvedený v čl. VIII distribuční smlouvy, kde se zavázala takového jednání zdržet. Na základě uvedené kontrolní objednávky, z níž je nepochybně patrné, že žalovaná distribuuje výrobky 3. osob v rozporu s čl. VIII distribuční smlouvy, žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty. Ani k této výzvě však žalovaná smluvní pokutu neuhradila, když v dopisu ze dne [datum] uvedla, že jakékoliv nároky odmítá.

2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 1.11.2019, č.j. 21 C 331/2019-46, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.4.2020, č.j. 72 Co 65/2020-57, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému; obě uvedená usnesení nabyla právní moci dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že nárok žalobkyně je neoprávněný a nedůvodný především z důvodu zdánlivosti, respektive neplatnosti Distribuční smlouvy. Žalobkyně navíc vymáhá zaplacení smluvní pokuty na základě ustanovení, která jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. I pokud by Distribuční smlouva vznikla a byla platná a účinná, žalobkyně neprokázala, že by žalovaná porušila ustanovení čl. 8 Distribuční smlouvy, a to ani kontrolním nákupem. Soud by navíc neměl nárok na zaplacení smluvní pokuty žalobkyni přiznat, neboť žalobkyně by tím těžila ze svého nepoctivého jednání. K otázce zdánlivosti daného právního jednání žalobkyně doplnila, že uzavřená smlouva musí mít konkrétně vymezený obsah, respektive předmět plnění, jinak vůbec nevznikne. Předmětem Distribuční smlouvy je podle čl. 1 exkluzivní dodávka a distribuce Výrobků. Výrobky jsou však vymezeny pouze tak, že se jedná o [anonymizována tři slova], aniž by však bylo blíže specifikováno, co se [anonymizována tři slova] přesně rozumí. Pod takto vymezené Výrobky lze podřadit i výrobky, jejichž primárním účelem není redukce tělesné hmotnosti, avšak které mohou k takové redukci vést (např. běžné potravinové výrobky se sníženým obsahem cukrů či tuků). Vágní formulace pojmu Výrobky dle Distribuční smlouvy navíc implikuje, že předmětem Distribuční smlouvy jsou všechny [anonymizována tři slova], tedy i ty, které budou teprve v budoucnu vyvinuty jako nové druhy přípravků. S ohledem na to, že Výrobky nejsou specifikovány ani uvedením značky či jejich konkrétního výrobce, mohly by mezi ně být zahrnuty i výrobky výrobců, kteří mohou být nasmlouváni někdy v budoucnu. Žalovaná v této souvislosti poukázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které předmět písemně uzavřené smlouvy musí být vymezen objektivně určitým způsobem, tzn. i pro třetí osoby musí být jednoznačně seznatelný. Nepostačuje, že stranám smlouvy je zřejmé, co je předmětem smlouvy. Neurčitost předmětu Distribuční smlouvy tedy nelze odstranit například ani odkazem na praxi mezi stranami. Ani skutečnost, že žalovaná od žalobkyně po určitou dobu Výrobky fakticky odebírala, nemůže založit platný právní vztah. Součástí Distribuční smlouvy, jako příloha [číslo] je sice„ aktuální“ ceník žalobkyně, avšak tento ceník obsahuje pouze druhově určené Výrobky ([anonymizována čtyři slova] apod.) bez jakékoliv specifikace. Vzhledem k tomu, že Distribuční smlouva je smlouvou, na jejímž základě byla udělena exkluzivita, je třeba trvat na absolutní určitosti. Přestože neurčitost právního jednání lze obecně odstranit výkladem, dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze doplňovat to, co právní jednání ve skutečnosti neobsahuje. Výklad listiny lze tedy provést pouze v mezích vůle projevené v listině. Jelikož Distribuční smlouva ani její přílohy neobsahují žádné určité vymezení Výrobků, nelze v souladu s uvedenou rozhodovací praxí neurčitost vymezení Výrobků doplnit výkladem. V návaznosti na vše výše uvedené je Distribuční smlouva s ohledem na § 553 odst. 1, § 1725 a § 1732 občanského zákoníku zdánlivým právním jednáním pro neurčitost předmětu plnění a v souladu s § 554 občanského zákoníku k ní nelze vůbec přihlížet. Distribuční smlouva tedy nemohla založit žádná práva a povinnosti mezi účastníky, tudíž žalobkyni ani nemohl vzniknout žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty. I kdyby měl soud za to, že Distribuční smlouva není zdánlivým právním jednáním, smluvní pokuta je žalobkyní vymáhána na základě ujednání, které jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Čl. 8.1 Distribuční smlouvy, ze kterého žalobkyně ve spojení s čl. 8 Distribuční smlouvy vyvozuje svůj domnělý nárok, zakazuje žalované prodávat výrobky„ jiných dodavatelů, výrobců s funkcí totožnou nebo podobnou Výrobkům“. Takové ustanovení naplňuje definici závazku zákazu soutěžení ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení Komise (EU) č. 330/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně tvoří Skupinu společností jednajících ve vzájemné shodě, přičemž tato Skupina má navíc dle tvrzení žalobkyně exkluzivitu na dodávky [anonymizována tři slova] do České republiky, lze důvodně pochybovat, že podíl žalobkyně a dalších společností ze Skupiny na relevantním trhu je pouze zanedbatelný. Na straně žalované rovněž existuje překážka bránící mu zákaz soutěžení ukončit v době kratší než 5 let. V návaznosti na uvedené tedy ujednání obsažené v čl. 8 Distribuční smlouvy naplňuje definici zakázaného zákazu soutěžení ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 5 odst. 1 poslední pododstavec Nařízení, a tím zároveň naplňuje definici zakázané dohody ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. S ohledem na to, že neplatnost ujednání naplňujících znaky zakázaných dohod jako důsledek rozporu se zákonem stanoví výslovně § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, je žalovaná přesvědčena, že ujednání čl. 8 Distribuční smlouvy je neplatné absolutně. I pokud by měl soud za to, že Distribuční smlouva není zdánlivým právním jednáním, nebo že čl. 8 Distribuční smlouvy není absolutně neplatným pro rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, žalovaná uzavřela Distribuční smlouvu v omylu, který zakládá její neplatnost. Hlavním motivem uzavření Distribuční smlouvy pro žalovanou bylo tvrzení žalobkyně o exkluzivitě dodávek Výrobků do České republiky. Informace o exkluzivitě se však později ukázala jako nepravdivá, žalovaný tedy Distribuční smlouvu uzavřela v omylu; do tohoto omylu ji přitom uvedla žalobkyně, neboť informaci o exkluzivitě ji poskytl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který, přestože v době uzavření Distribuční smlouvy nebyl jednatelem žalobkyně, za žalobkyni fakticky jednal. Žalovaný neplatnost Distribuční smlouvy z důvodu omylu oznámila žalobkyni bezprostředně poté, co se dozvěděla, že žalobkyně není exkluzivním dodavatelem Výrobků pro území České republiky. Tímto upozorněním tedy žalovaná včas vznesla námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 586 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že zcela neurčité je rovněž i samotné ujednání obsažené v čl. 8, když s ohledem na neurčitou definici Výrobků nelze určit, které výrobky jsou ve vztahu k nim konkurenčními. Zákaz soutěžení v čl. 8 Distribuční smlouvy je navíc vymezen tak, že konkurenčními výrobky ve vztahu k Výrobkům mají být výrobky s funkcí podobnou nebo totožnou Výrobkům. Distribuční smlouva však v žádném svém ustanovení funkci Výrobků nedefinuje. Ujednání obsažené v čl. 8 Distribuční smlouvy je tedy neurčité i z tohoto důvodu. To ve svém důsledku způsobuje nejen zdánlivost ujednání obsaženého v čl. 8 Distribuční smlouvy ve smyslu § 553 odst. 1 občanského zákoníku, ale v souladu s § 554 občanského zákoníku rovněž i nevymahatelnost nároku, který by z tohoto ustanovení měl vyplývat. Pokud by měl soud nicméně i přes výše uvedené za to, že čl. 8 Distribuční smlouvy není neurčitý, žalovaná zákaz konkurence sjednaný v čl. 8 Distribuční smlouvy neporušila, neboť čl. 7 a 8.7 Distribuční smlouvy výslovně stanoví, že exkluzivita dle čl. 8 Distribuční smlouvy se nevztahuje na výrobky prodávané a distribuované pod značkami [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Výrobky nakoupené žalobkyní v rámci kontrolního nákupu lze podřadit pod Výrobky podle Distribuční smlouvy, respektive se na tyto produkty vztahuje výjimka ze zákazu konkurence uvedená v čl. 7 Distribuční smlouvy. Jedná-li se tedy o produkt téhož Výrobce, nemůže být ve vztahu k Výrobkům konkurenčním. Žalobkyně tak neprokázala, že by žalovaná porušil čl. 8 Distribuční smlouvy, a z toho důvodu je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty nedůvodný. I pokud by soud dospěl k závěru, že Distribuční smlouva vznikla a je platná a účinná, neměl by soud žalobkyni nárok uplatněný v žalobě přiznat, neboť žalobkyně by tím těžil ze svého nepoctivého jednání. Tím, že žalobkyně žalované tvrdila, že je exkluzivním dodavatelem Výrobků do České republiky, a že nikdo jiný jí nemůže Výrobky dodat, přestože to nebyla pravda, jednala žalobkyně nepoctivě. Vymáháním nároku na zaplacení smluvní pokuty se žalobkyně snaží dále těžit ze svého nepoctivého jednání. Přiznání nároku na zaplacení smluvní pokuty by tedy bylo v rozporu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, dále výslechy svědků. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně jako„ [anonymizována dvě slova]“ a žalovaná jako„ Distributor“ uzavřely dne [datum] Distribuční smlouvu (dále jen„ Smlouva“), v rámci které bylo mimo jiné sjednáno: Z Článku 1.1 Smlouvy vyplývá, že žalobkyně je v rámci svého předmětu podnikání a obchodní činnosti oprávněna prodávat a dodávat [anonymizována dvě slova], mimo jiné k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a dále [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Výrobky“ nebo„ Zboží“). Dle Článku 1.2 Smlouvy žalobkyně poskytla žalované za podmínek stanovených Smlouvou exkluzivní právo distribuovat, tj. prodávat Výrobky na území České republiky pod obchodní značkou„ [anonymizováno]“. V Článku 3.2 věta první Smlouvy bylo sjednáno, že na základě písemné objednávky bude Zboží zasláno žalované nejpozději do 15 pracovních dnů od uhrazení kupní ceny Zboží žalovanou. V Článku 3.5 věta druhá Smlouvy se žalobkyně zavázala k povinnosti jednou za měsíc na vlastní náklady zásobovat Zbožím centrální sklad žalované na adrese [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. V rámci Článku 8.1 Smlouvy bylo sjednáno, že po dobu trvání Smlouvy žalovaná jako Distributor nesmí, bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně, přímo ani nepřímo ani v rámci České republiky ani mimo něj prodávat (a) produkty jiných dodavatelů, výrobců s funkcí totožnou nebo podobnou funkci Výrobků, (b) jménem nebo ve spojení s jakoukoli třetí stranou vyrábějící, prodávající, nebo distribuující konkurenční výrobky, ani jako agent, ani jako distributor, obchodní zástupce nebo jinak, a (c) zapojovat se do činností, které nejsou slučitelné s činnostmi této Smlouvy, a to s výjimkami uvedenými v této Smlouvě. Dle Článku 8.6 Smlouvy v případě porušení povinností dle tohoto článku Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 000 EUR za každé jednotlivé porušení s tím, že nárok na smluvní pokutu není dotčen skončením trvání Smlouvy. Dle Článku 7.3 Smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaná, kromě této Smlouvy, uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne [datum] smlouvu o spolupráci, na jejímž základě je žalovaná prostřednictvím svých center [anonymizováno] a [anonymizováno], zákaz konkurence uvedený v článku VIII. této Smlouvy pro tyto přípravky neplatí. Dle Článku [číslo] Smlouvy nabyla daná Smlouva účinnosti dnem [datum], přičemž z Článku [číslo] Smlouvy vyplývá, že je uzavírána na dobu určitou do [datum], dále s tím, že pokud Smlouva nebude některou ze smluvních stran ukončena písemným oznámením, které musí být druhé smluvní straně doručeno alespoň 3 měsíce před datem ukončení smlouvy, prodlužuje se smlouva vždy o dalších 5 let, za předpokladu, že dojde k dohodě o prodejních cílech na další období. Přílohou dané Distribuční smlouvy ze dne [datum] byl mimo jiné Aktuální ceník [anonymizováno] a listina„ Prodejní cíle pro přípravky pod značkou [anonymizováno]“. Aktuální ceník [anonymizováno] obsahuje výčet jednotlivých výrobků v českém jazyce pod obecnými názvy např.„ [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizována dvě slova]“ či„ [anonymizováno] s [anonymizováno]“, v anglickém jazyce pod ještě více zobecnělými pojmy„ [anonymizováno]“,„ [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizováno]“ či„ [anonymizováno]“, dále typ balení„ [anonymizováno]“,„ [anonymizováno]“ či„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, informaci ohledně chuťového zařazení„ [anonymizováno]“ či„ [anonymizováno]“, konečně pak údaj o gramáži a ceně v EUR. Z Distribuční smlouvy ani z přílohového ceníku není nikterak zřejmá bližší specifikace„ Výrobků“, absentuje označení výrobce či značky daných Výrobků, přičemž jak vyplývá z výpovědi jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], označení konkrétního dodavatele dále žalobkyní dodávaných Výrobků není uváděno ve Smlouvě záměrně. Skutečnosti ohledně obsahu Distribuční smlouvy a Ceníku má soud za prokázané touto Distribuční smlouvou ze dne [datum] ve spojení s Přílohou [číslo] Aktuální ceník [anonymizováno]. Jak vyplynulo z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] či rovněž i z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále pak i ve spojení se-mailovou komunikací [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z období srpna 2016 až října 2016, v dodávkách objednaného a žalovanou řádně uhrazeného zboží žalované žalobkyní byly velké prodlevy, a to i v řádu několika měsíců; skutečnosti ohledně objednávek a úhrad zboží nebyly žalobkyní nijak sporovány, přičemž prokázány byly rovněž potvrzením přijetí objednávky v cizí měně ze dne [datum] ve spojení s výpisy z účtu žalované u [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná se proto ve snaze zajistit zboží pro své koncové zákazníky obrátila přímo na výrobce daných produktů [právnická osoba], se kterou sjednala přímé dodávky zboží. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná; z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] poté dále vyplývá, že produkty [právnická osoba] patřily mezi žalobkyní dodávané zboží. Byť žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prezentovala svou exkluzivitu ohledně dodávek produktů uvedených v Distribuční smlouvě do České republiky, což má soud za prokázané výpovědí svědka [příjmení], tato skutečnost z provedených důkazů nikterak nevyplývá, když předložená Výhradní distribuční smlouva ze dne [datum], poskytující exkluzivitu k prodeji produktů na území mj. České republiky, byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto dodavatelem a slovenskou [právnická osoba], s.r.o., jakožto distributorem (tedy osobou od žalobkyně odlišnou). Učinil-li poté svědek [jméno] [příjmení] dotaz na [právnická osoba] [anonymizováno], bylo mu v rámci e-mailu ze dne [datum] touto společností sděleno, že„ v České republice nemáme žádnou exkluzivitu od doby, co jsme spolu začali spolupracovat v roce 2016; jednu jsme měli v roce 2015, ale tuto exkluzivitu jsme v prosinci 2015 ukončili“; uvedená skutečnost byla prokázána e-mailovou komunikací ze dne [datum]. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni dopisem ze dne [datum] mimo jiné sdělila, že považuje Distribuční smlouvu ze dne [datum] za od počátku neplatnou pro rozpor (i) s ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, (ii) s ustanovením § 585 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále s tím, že toto smlouvou není a niky nebyl vázán; uvedenou skutečnost má soud za prokázanou dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve spojení s dodejkou ze dne [datum]. Jak vyplývá z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], tato v zastoupení žalobkyně žalované sdělila, že její právní názor ohledně neplatnosti smluv nesdílí. Následně žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dopisem ze dne [datum] vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 25 000 EUR s ohledem na porušení povinnosti stanovené v čl. VIII odst. 8 Distribuční smlouvy, avšak dále nikoli s odkazem na smlouvu ze dne [datum], ale na distribuční smlouvu ze dne [datum]; tato skutečnost byla prokázána Výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum]. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [příjmení] dopisem ze dne [datum] odmítla požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, což má soud za prokázané dopisem ze dne [datum] ve spojení s dodejkou ze dne [datum]. Jak vyplývá z dopisů právního zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a [datum], žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 25 000 EUR s ohledem na porušení povinnosti stanovené v čl. VIII odst. 8 Distribuční smlouvy ze dne [datum], když v rámci dopisu ze dne [datum] uvedla, že dle informací žalobkyně odebírá žalovaná výrobky od třetích osob a tyto dále distribuuje pod [značka automobilu], což je dokládáno i nedávno provedeným kontrolním nákupem. V této souvislosti bylo prokázáno objednávkou [číslo] ze dne [datum] ve spojení s fakturou č. [spisová značka] ze dne 16.1.2019, že žalobkyně uskutečnila u žalované kontrolní nákup prostřednictvím paní [jméno] [příjmení], když takto byly objednány a následně zakoupeny výrobky pod značkou [anonymizováno], a to„ [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno]“ – kód zboží [anonymizováno],„ [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova]“ – kód zboží [anonymizováno],„ [anonymizována dvě slova] se [anonymizováno]“ – kód zboží [anonymizováno],„ [anonymizována dvě slova]“ – kód zboží [anonymizováno] a„ [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova]“ – kód zboží [anonymizováno]. Z dopisů právního zástupce žalované [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a [datum] je zřejmé, že žalovaná nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty odmítla o odkazem na neplatnost dané distribuční smlouvy tak, jak na tuto bylo poukázáno již dopisem ze dne [datum].

7. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že žaloba nebyla podána žalobkyní důvodně.

9. Podle ust. § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

10. Podle ust. § 1725 o.z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

11. Podle ust. § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle ust. § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Účastníci přistoupili dne [datum] k uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z., žalovaná však především namítala zdánlivost tohoto právního jednání pro neurčitost předmětu dané distribuční smlouvy. Soud se proto v prvé řadě zabýval touto žalovanou vznesenou námitkou, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka je na místě. K tomu soud uvádí následující: Jak vyplývá z článků 1.1 a 1.2 dané smlouvy, žalobkyně touto Smlouvou poskytla žalované exkluzivní právo distribuovat pod obchodní značkou„ [anonymizováno]“ výrobky ve smlouvě označené jako„ [anonymizována tři slova], mimo jiné k [anonymizována tři slova] a dále [anonymizována dvě slova]“. Takové vymezení však nelze dle soudu zajisté považovat za dostatečně určité (navíc pokud se má jednat o exkluzivní právo k distribuci takových výrobků), neboť se jedná o velmi obecně označenou množinu výrobků, navíc nijak neohraničenou, o čemž svědčí i formulace„ mimo jiné“. Ve Smlouvě ani v přiloženém aktuálním ceníku není uveden žádný výrobce, značka či jiná bližší specifikace daných výrobků, tudíž není možné ani vyloučit, že ani samotné žalobkyni nebyl v době uzavření Smlouvy okruh těchto výrobků zcela znám, tj. že se bude jednat o další jakékoliv [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizována dvě slova] nasmlouvané či dokonce vyvinuté teprve následně. Neurčitost předmětu smlouvy nelze právě s ohledem na zcela vágní označení předmětu smlouvy odstranit ani výkladem, když je možné podřadit pod dané výrobky v podstatě jakýkoliv [anonymizována dvě slova] či [anonymizována dvě slova], navíc nelze doplňovat to, co právní jednání ve skutečnosti neobsahuje (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 2489/2010). Nelze rovněž v této souvislosti nezmínit výpověď jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení], který uvedl, že výrobky konkrétního dodavatele nejsou dokonce označovány záměrně, což rovněž svědčí o ke dni podpisu Smlouvy neustálené množině žalobkyní dodávaných výrobků. Za situace, kdy z Distribuční smlouvy ze dne [datum] nelze dostatečně určitě zjistit její předmět a tuto neurčitost není možné zjistit ani výkladem, dospěl soud k závěru, že v souladu s ust. § 553 odst. 1 o.z. se v daném případě, tj. co do dané Distribuční smlouvy, nejedná o právní jednání, tedy hovoříme o zdánlivém právním jednání. K dané Distribuční smlouvě proto nelze vůbec přihlížet a vyvozovat z ní žádná práva a povinnosti účastníků tohoto řízení, tedy ani nárok na případnou úhradu požadované smluvní pokuty. Již z tohoto důvodu proto soud přistoupil k zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Pro úplnost soud v této souvislosti poukazuje i na opět nepříliš jasnou formulaci Článku 8.1 Distribuční smlouvy, na jeho porušení žalobkyně odkazuje co do tvrzeného nároku na úhradu smluvní pokuty. Dle uvedeného článku„ po dobu trvání smlouvy distributor nesmí, bez předchozího písemného souhlasu [právnická osoba], prodávat produkty jiných dodavatelů, výrobců s funkcí totožnou nebo podobnou funkcí výrobků specifikovaných v čl. 1 smlouvy“. Opět není dána dostatečná specifikace, a to vzhledem k opětovně velmi vágnímu označení takových výrobků a jejich funkce, kterých konkrétních výrobků by se daný zákaz konkurence měl týkat. Tedy i zde je namístě poukázat na ust. § 553 odst. 1 o.z. a nicotnost takového právního ujednání. K tomu je třeba dále doplnit, že Článek 8.1 poukazuje i na blíže neoznačené„ výrobce“. Nicméně v řízení vyplynulo, že odebrala-li žalovaná, což nepopírá, zboží od stejného výrobce, jak činila žalobkyně (a právě toto jednání je jí vytýkáno), nemůže se dle této smluvní formulace jednat o produkt jiného výrobce tak, jak má na mysli Článek 8.1 Distribuční smlouvy. Tedy i pokud by soud nepřijal závěr o zdánlivém právním jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o.z., o porušení zákazu konkurence s důsledkem povinnosti hradit smluvní pokutu by se v daném případě dle soudu nejednalo.

16. Ve stručnosti soud dále zmiňuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná přistoupila k přímému kontaktu s výrobcem za situace, kdy jí přes opakované urgence nebylo i v řádu několika měsíců dodáváno zboží žalobkyní, byť toto bylo řádně objednáno a uhrazeno. Pokud by daná Distribuční smlouva byla soudem posouzena jakožto řádné právní jednání a nikoli jednání nicotné, nelze přehlédnout rozpor takového jednání žalobkyně s Článkem 3.2 Smlouvy, ve kterém se žalobkyně zavázala zboží dodávat nejpozději do 15 pracovních dnů od uhrazení kupní ceny. Soud se proto rovněž přiklání k námitce žalované, že požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty je za takové situace třeba hodnotit z pohledu ust. § 6 o.z. jakožto nemravný.

17. Konečně soud poukazuje i na samotnou neurčitost požadavku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, kdy tuto lze dle Článku 8.6 Smlouvy požadovat za„ každé jednotlivé porušení“. Výzva k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a i výzvy následující však zmiňují porušování Článku 8.1 Smlouvy žalovanou pouze v obecné rovině, žádné dostatečně konkretizované porušení, v jehož souvislosti je smluvní pokuta nárokována, uvedeno není. Soud však již v tomto směru nepřistupoval k poučovací povinnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to s ohledem na výše uvedené (posouzení dané Distribuční smlouvy z pohledu ust. § 553 odst. 1 o.z.).

18. S ohledem na shora uvedené se soud již poté pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami vznesenými žalovanou (neplatnost Smlouvy pro její rozpor se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, neplatnost Smlouvy z důvodu uzavření v omylu ze strany žalované apod.).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Žalované vznikly náklady vynaložené na právní zastoupení, přičemž při stanovení jejich výše soud vycházel z ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S ohledem na předmět žaloby, tj. částku požadovanou v cizí měně, soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 2539/2016), kdy při stanovení odměny za jeden úkon právní služby je třeba vycházet z tarifní hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí tohoto úkonu právní služby (ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Plnění požadované v cizí měně je proto třeba přepočíst podle kurzu (stanoveného Českou národní bankou) vždy k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat. Žalované tak přísluší odměna za tyto úkony právní pomoci: 1) převzetí a příprava zastoupení – odměna ve výši 10 900 Kč, 2) vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum] – odměna ve výši 10 860 Kč, 3) odvolání žalované proti usnesení o místní nepříslušnosti ze dne [datum] – odměna ve výši 5 430 Kč s ohledem na ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4) vyjádření žalované ze dne [datum] – odměna ve výši 10 940 Kč, 5) účast při jednání soudu dne [datum] – odměna ve výši 10 940 Kč, 6) účast při jednání soudu dne [datum] – odměna ve výši 10 940 Kč, 7) vyjádření žalované ze dne [datum] – odměna ve výši 10 940 Kč, 8) účast při jednání soudu dne [datum] – odměna ve výši 10 940 Kč, 9) účast při jednání soudu dne [datum] (jednání přesahující 2 hodiny) – odměna ve výši 2x 10 860 Kč, tj. 21 720 Kč, 10) písemný závěrečný návrh ze dne [datum] – odměna ve výši 10 860 Kč, 11) účast při jednání soudu dne [datum] – odměna ve výši 10 860 Kč; tj. celkem odměna ve výši 125 330 Kč, a dále i v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 12 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. celkem náhrada hotových výdajů ve výši 3 600 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí 128 930 Kč, po připočtení 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem, poté 156 005,30 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že pouhé založení listiny do spisu dne [datum], byť tak žalovaná učinila k výzvě soudu, nelze jako úkon právní služby, za který by žalované příslušela odměna, posoudit. Navíc nelze přehlédnout, že se v daném případě jednalo o založení překladu listiny založené k důkazu již dříve, a to pouze v anglickém jazyce; vzhledem k tomu, že jednání před soudy je vedeno v českém jazyce, je standardem předložení cizojazyčných listin již zároveň s úředně ověřenými překlady či alespoň překlady prostými. Pokud tak žalovaná neučinila a toto své pochybení napravila následně, nelze toto přičítat k tíži žalobkyně ve formě navýšené úhrady nákladů řízení, a to i z důvodu nehospodárnosti takového úkonu.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.