16 C 204/2019-238

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] o výměře 138 m v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], a to té části, která je v Geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveném [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] dne 6.12.2018 nově označena parcelním [číslo] dle souřadnic v tomto geometrickém plánu uvedených, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 347 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14.6.2019 domáhá prostřednictvím zdejšího soudu určení, že je vlastníkem části pozemku p. [číslo] o výměře 138 m2 v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to té části, která je v Geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveném [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] dne 6.12.2018 nově označena parcelním [číslo] dle souřadnic v tomto geometrickém plánu uvedených.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť byl nečinný dvanáct let poté, co se dozvěděl skutečnosti nasvědčující údajnému chybnému zápisu vlastnických práv. Žalovaný dále poukázal na dva zápisy knihovního soudu ze dne 4.6.1947 a 21.5.1947, ze kterých je nesporné předání části pozemku [číslo] veřejnému užívání, silnici, když od této doby byli právní předchůdci žalovaného vlastníky pozemku nyní [číslo] v k.ú. [obec]. Pro případ prokázání neplatnosti zápisu z roku 1947 žalovaný namítl vydržení vlastnického práva k danému pozemku, dále pak i promlčení práva žalobce domáhat se nesouladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, případně k návrhu účastníků zajištěnými soudem, dále pak výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní část, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla vznesena důvodně.

5. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ust. § 80 o.s.ř., neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Právní zájem na určení je dán ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobce, nebo by se stalo nejistým jeho právní postavení. S ohledem na tu skutečnost, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku zapsán žalovaný, přičemž žalobce má za to, že tento zápis neodpovídá skutečnému stavu, je dán dle soudu na požadovaném určení jeho naléhavý právní zájem, neboť pouze žalobou tohoto typu se žalobce může domáhat odstranění tvrzeného nesouladu.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], jako vlastník pozemku parc. [číslo] – druh pozemku zahrada, o výměře 1 865 m, a pozemku parc. [číslo] – druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 356 m, se stavbou [adresa], vše [katastrální uzemí]; uvedené skutečnosti má soud za prokázané rovněž i informacemi o daných pozemcích [list vlastnictví], [katastrální uzemí]. Uvedené nemovitosti nabyli na základě trhové smlouvy ze dne [datum] manželé [příjmení] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení], každý jednou polovinou (prokázáno smlouvou trhovou ze dne [datum]); trhovou smlouvou ze dne [datum] prodal [obec] [celé jméno žalobce] svůj spoluvlastnický podíl [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] s tím, že každý nabyl id. tohoto podílu (prokázáno Trhovou smlouvou ze dne [datum] ve spojení s usnesením Okresního soud v Berouně ze dne 6.8.1935); spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve vlastnictví [jméno] [příjmení] ve výši id. nabyl na základě odevzdací listiny Okresního soudu pro [část Prahy] ze dne 3.7.1937 [jméno] [příjmení] (prokázáno knihovní vložkou [číslo] katastrální [územní celek]) a následně po [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – každý rovným dílem (prokázáno pozemnostním archem číslo knihovní vložky [číslo], katastrální území Beroun, ve spojení se smlouvou postupní ze dne 17.4.1941); spoluvlastnický podíl ve výši id. po [jméno] [příjmení] byl po její smrti nabyt tehdy nezletilou [jméno] [příjmení], následně [příjmení] – matka žalobce (prokázáno odevzdací listinou ze dne 18.12.1942 ve spojení s knihovní vložkou [číslo] katastrální [územní celek]); na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 13.12.1958, jednací číslo D 468/58-17, nabyl žalobce spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši id. po [jméno] [celé jméno žalobce] (prokázáno usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 13.12.1958, jednací číslo D 468/58-17); kupní smlouvou ze dne [datum] zakoupila [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech v celkové výši id. od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozené [příjmení] (prokázáno Kupní smlouvou ze dne [datum]); následně Smlouvou kupní ze dne [datum] prodala [jméno] [příjmení], v té době vlastnící podíl ve výši id. na předmětných nemovitostech, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] celkem jednu polovinu z tohoto nemovitého majetku, a to každému jednu nedělenou čtvrtinu (prokázáno Smlouvou kupní ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím Rady Okresního národního výboru v [obec], odbor výstavby a vodního hospodářství, ze dne [datum]); po smrti [jméno] [příjmení] nabyl spoluvlastnický podíl v rozsahu id. její manžel [příjmení] [příjmení], který se tak stal vlastníkem id. předmětných nemovitostí (prokázáno rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne 21.1.1965, sp.zn. III D 1111/64); následně po smrti [jméno] [příjmení] nabyla spoluvlastnický podíl ve výši id. na předmětných nemovitostech [jméno] [příjmení] (prokázáno rozhodnutím Státního notářství v Berouně ze dne 29.3.1974, sp.zn. D 771/73); usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 9.2.1994, č.j. D 339/93-18, veškerý majetek po [jméno] [příjmení] nabyl její syn, tj. žalobce, a to včetně id. na předmětných nemovitostech (prokázáno usnesením [název soudu] ze dne 9.2.1994, č.j. D 339/93-18); konečně darovací smlouvou ze dne [datum] darovala [jméno] [příjmení] svůj spoluvlastnický podíl ve výši id. předmětných nemovitostí žalobci, který se tak stal vlastníkem 100 % daných nemovitostí (prokázáno notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. N 148/2001, N 135/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10.10.2001, č.j. P 410/2000-42). Ohledně označení pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], je mezi účastníky nesporné a tato skutečnost je zřejmá i z knihovní vložky [číslo] k.ú. [obec], že tento pozemek byl původně označen jako parc. [číslo] následně parc. [číslo] konečně pak parc. [číslo]. Ze založených listin není ohledně pozemku nyní parc. [číslo] k.ú. [obec], zcela zřejmé, jaká byla výměra tohoto pozemku v době jeho zakoupení, nicméně soud v této souvislosti vycházel z Polohopisného plánu z roku 1907 ve spojení s výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], když z těchto důkazů má za prokázané, že k roku 1907 vlastnili právní předchůdci žalobce předmětný pozemek včetně sporných 138 m tak, jak bylo vymezeno Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveným ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] jakožto nově označená parcela parcelní [číslo]. Namítal-li žalovaný v této souvislosti chybně uvedenou výměru takto nově vymezeného pozemku s tím, že s ohledem na zakreslený tvar tohoto nově vytvořeného pozemku a uvedené údaje o jeho délce a šířce se jedná o pás v šíři 2 m a délky 66,30 m, tj. celkem 132,6 m, námitky v tomto směru vyvrátil ve své výpovědi svědek [příjmení] [příjmení], když výslovně uvedl, že v některých místech je daný pruh širší, než by mohlo z geometrického plánu vypadat, přičemž vycházel z dostupných souřadnic a skutečná výměra je opravdu uvedených 138 m. Ze založené fotodokumentace vyplývá, že sporná část pozemku se nachází před přední stranou domu žalobce směrem ke komunikaci, je zatravněná a není nijak ohraničena.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec], má soud za prokázané, že žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 41 063 m, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, a to na základě rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů (zákon č. 157/2000 Sb.) Ministerstvo dopravy a spojů ČR ze dne 10.9.2001, č.j. 3796/2001/1-KM; z daného výpisu je rovněž zřejmé, že na uvedeném pozemku vázne řada věcných břemen zřízených v letech 2006 až 2020). Žalovaný po celou dobu, kdy je evidován jako vlastník předmětného pozemku, s uvedeným pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako vlastník tohoto pozemku, uzavíral smlouvy týkající se tohoto pozemku, byl účasten stavebního řízení, dopadajícího i na uvedený pozemek; uvedené skutečnosti má soud za prokázané výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec], rozhodnutími a podáními [stát. instituce], odbor výstavby, pod sp.zn. [číslo], z období roku [rok].

9. K odepsání předmětné části pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], ve prospěch pozemku nyní parc. [číslo] k.ú. [obec], dříve st. pozemek parc. [číslo] – silnice, došlo již v roce 1947, o čemž svědčí zápis v knihovní vložce v části A pod [číslo] dle kterého„ podle ohlašovacího listu [číslo] nástinu mapy Kat., založeného pod č.d. [číslo] a protokolů ze dne 28.4.1947 a 27.5.1947 čj. nečitelné odepisuje se část stp. č. kat. 968 do seznamu II. veřejného statku, kde sloučena s pp.č. kat. [číslo] silnice“; uvedená skutečnost je zřejmá ze zápisu [číslo] v knihovní vložce [číslo] soudní okres [okres] 4.6.1947, a z podání [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 5.11.2007, kdy byla tato skutečnost sdělena manželce žalobce paní [jméno] [příjmení]. Z podání [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 5.11.2007 dále vyplývá, že ve Sbírce listin je pod č. d. [číslo] založen pouze snímek katastrální mapy, jiné listiny k dispozici Katastrální úřad nemá. Jiné listiny, např. předcházející rozhodnutí, zmíněný ohlašovací list či protokoly, se nepodařilo dohledat ani v tomto řízení, uvedený zápis v knihovní vložce tak zůstává ojedinělý.

10. Byť žalobci byla informace ohledně odepsání sporné části pozemku ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného známá již od listopadu 2007 – viz zmíněné podání [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 5.11.2007, prvou informaci v tomto směru žalovanému sdělil až prostřednictvím své manželky [jméno] [příjmení] e-mailovou zprávou ze dne 25.6.2018, kdy tato se obrátila na žalovaného s dotazem„ ráda bych věděla, jak jste přišli k pozemkům ze stav. p. [číslo] ve výměře asi tak 130 m. Pozemek Vám nebyl prodán a ani darován. Pozemky leží v [okres] a náleží k domu [číslo]. Nyní tam chcete udělat chodník a parkoviště. Napište mi prosím, kam se mám obrátit. Pozemek je nyní Váš. Tak jak jste k tomuto přišli.“. E-mailovou zprávou ze dne 27.6.2018 bylo žalovaným [jméno] [příjmení] odpovězeno s tím, že„ na základě Vašeho podnětu byla ve spolupráci s Odborem majetku provedena kontrola zápisů v katastru nemovitostí a je nutné poté konstatovat, že dle přiložené sestavy zápisů byly pozemky p. [číslo] již v roce 1974 zapsány ve stejné výměře, pod jakou jsou zapsány i nyní. Z toho vyplývá, že současné hranice nebyly ani v roce 1974 jiné než v současnosti, a není proto důvod se domnívat, že plocha mezi silnicí II/603 a nemovitostí ve [příjmení] vlastnictví není ve vlastnictví Středočeského kraje, jak je v katastru nemovitostí uvedeno. Krajskou správou a údržbou silnic jsme byli informování, že na základě Vašeho podnětu byl projekt v prostoru před Vaší nemovitostí upraven, tj. snížen počet parkovacích stání a chodník tak odsunut, tak aby byl ve větší vzdálenosti od Vašeho domu.“. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané e-mailovou korespondencí ze dne 25.6.2018 a 27.6.2018.

11. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

12. Podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč.zák.“). držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

13. Podle ust. § 130 odst. 1 obč.zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

14. Podle ust. § 132 odst. 1 obč.zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

15. Podle ust. § 134 odst. 1 obč.zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

16. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle ust. § 980 odst. 2 věta prvá o.z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

18. Podle ust. § 985 o.z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

19. Podle ust. § 986 odst. 1 věta prvá o.z. kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno.

20. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dálnice, silnice a místní komunikace I. třídy, jejich součásti, příslušenství a stavby související jsou veřejně prospěšné. Za související stavbu se pro tyto účely považuje i stezka pro cyklisty a stezka pro chodce a cyklisty souběžná se silnicí nebo místní komunikací I. třídy.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem mimo jiné pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí evidovaném s výměrou 356 m. Byť ze založených listin není ohledně pozemku nyní parc. [číslo] k.ú. [obec], zcela zřejmé, jaká byla výměra tohoto pozemku v době jeho zakoupení, je třeba za této situace přihlédnout zejména k Polohopisnému plánu z roku 1907, kde je tento pozemek zakreslen spolu s jeho tehdy aktuálními výměrami, a to ve spojení s výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž z takto provedeného dokazování vyplývá, že k roku 1907 vlastnili právní předchůdci žalobce předmětný pozemek včetně sporných 138 m tak, jak bylo vymezeno Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveným [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] dne [datum] jakožto nově označená parcela parcelní [číslo]. Žalovaný (resp. před ním stát jako jeho právní předchůdce) je vlastníkem sousedícího pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, v katastru nemovitostí evidovaném s výměrou 41 063 m (tj. včetně sporných 138 m). Z provedeného dokazování je poté patrné, že k odepsání předmětné sporné části pozemku parc. [číslo] jakožto veřejného statku ve prospěch pozemku parc. [číslo] – silnice došlo ke dni 4.6.1947. Tento zápis však zůstává ojedinělý a v řízení nebylo prokázáno, že by byl podložen dalšími relevantními listinami; tedy jinými slovy není zřejmé, zda tomuto zápisu předcházelo nějaké rozhodnutí apod., na základě kterého by právní předchůdci žalobce pozbyli vlastnického práva k této části pozemku. Soud má proto ve shodě s žalobcem za to, že pouze z tohoto zápisu bez dalšího nelze mít za prokázané, že právní předchůdce žalovaného, tj. stát, řádně nabyl vlastnické právo k této části pozemku. Nelze však odhlédnout od faktického stavu, kdy pozemek parc. [číslo] spolu s danou spornou částí byl již následně evidován v celém svém celku (tj. včetně sporné části) jako vlastnictví státu, potažmo žalovaného Středočeského kraje. Na žalovaného přešlo vlastnické právo k tomuto pozemku tak, jak byl předmětem evidence v katastru nemovitostí, k 1.1.2001 (viz zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů), a žalovaný následně s uvedeným pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako vlastník tohoto pozemku, uzavíral smlouvy týkající se tohoto pozemku apod. Lze tak dospět k závěru, že žalovaný byl jako faktický držitel daného pozemku se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu předmětný pozemek o výměře evidované v katastru nemovitostí patří. Žalobce, byť mu bylo známo minimálně již v roce 2007, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá dle něj skutečnému stavu, přesto po dobu přesahující 10 let ničeho nečinil. Jak vyšlo v řízení najevo, pochybnosti o své dobré víře tak žalovaný mohl nabýt teprve v červnu 2018, kdy se na žalovaného obrátila manželka žalobce s dotazem na spornou výměru předmětného pozemku. Na místě je tak dle soudu námitka vydržení vznesená žalovaným, a to s ohledem na shora citovaná ustanovení ust. § 130 odst. 1 a § 134 obč.zák. ve spojení s ust. § 3036 o.z., neboť žalovaný byl prokazatelně po dobu přesahující 10 let (minimálně od 1.1.2001 do 25.6.2018) v dobré víře, že je vlastníkem i sporné části pozemku. Již z tohoto důvodu proto soud žalobu zamítl jako nedůvodně podanou. Co se týká posuzování otázky oprávněné držby, soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 3652/2016, kdy není důvod zabývat se oprávněností držby právních předchůdců žalovaného, pokud soud dospěl k závěru, že žalovaný již sám podmínky vydržení splnil. Daný judikát však není přiléhavý co do vnesené procesní obrany žalobce proti námitce vydržení, a to již z toho důvodu, že v posuzované věci se na rozdíl od stávajícího řízení jednalo o duplicitní zápis v katastru nemovitostí. Ze stejných důvodů není přiléhavý ani žalobcem zmíněný nález Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 2719/2020.

22. K dalším námitkám žalovaného pak soud ve stručnosti uvádí:

23. Bylo-li poukazováno na charakter sporného pozemku, z předložené fotodokumentace, potažmo výslechu [anonymizováno] [příjmení], není zřejmé, že by se jednalo o stavbu související s danou komunikací ve smyslu ust. § 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, když nebylo zjištěno, že by se na tamto pozemku nacházela stezka pro chodce či pro cyklisty s komunikací souběžná. Z fotodokumentace je poté zřejmé, že na daném pozemku se nachází zeleň, přičemž stezka přiléhající k vozovce již není součástí sporné části pozemku.

24. K námitce ohledně nesprávné výměry předmětného pozemku soud poukazuje na výslech svědka [příjmení] [příjmení], který v rámci své výpovědi správnost dané výměry osvětlil (k tomu viz odst. 7 rozsudku).

25. Lze dále přisvědčit žalovanému, že dobrá víra žalovanému svědčila i s ohledem na ust. § 980 odst. 2 o.z. ve spojení s ust. § 3065 o.z., když žalovaný v daném případě vycházel ze zápisu v katastru nemovitostí, kde bylo jeho výlučné vlastnické právo k předmětnému pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], zapsáno, a důvodně se tedy domníval, že se jedná o zápis v souladu se skutečným stavem. Žalobce měl možnost postupovat dle ust. § 985, potažmo § 986 o.z., tohoto svého práva však nevyužil. Nicméně jen sama tato skutečnost, tj. že žalobce se nedomáhal u Katastrálního úřadu odstranění nesouladu, nemůže dle soudu vést k zamítnutí žaloby, a to s ohledem na to, že samotné vlastnické právo se nepromlčuje (ust. § 100 odst. 2 obč.zák., obdobně pak ust. § 614 o.z.). Soud však opakuje, že uvedená skutečnosti velmi výrazně svědčí ve prospěch žalovaného stran jeho dobré víry co do posouzení otázky vydržení jeho vlastnického práva.

26. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu jako v celém jejím rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. v 9 náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření k odvolání ze dne 21.8.2019, sepis vyjádření ze dne 16.12.2019, sepis vyjádření ze dne 7.9.2020, účast při jednání soudu dne 26.11.2020, sepis vyjádření ze dne 23.12.2020, sepis vyjádření ze dne 25.2.2021, účast při jednání soudu dne 25.2.2021, nahlížení do spisu dne 29.4.2021 a účast při jednání soudu dne 20.7.2021), náklady řízení celkem činí 2 700 Kč.

28. O povinnosti žalobce nahradit státu náklady ve formě vyplaceného svědečného v částce 347 Kč znalci svědku [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 23.3.2021, č.j. 16 C 204/2019-210, bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a to s ohledem na neúspěch žalobce v tomto řízení.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.

Poučení