16 C 207/2024 - 71

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 12 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 9. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení ve výši 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 600 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně poskytla žalovanému v období od 17. 7. 2021 do 14. 8. 2021 náhradní vozidlo zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ] důvodu, že vozidlo žalovaného zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], bylo v důsledku dopravní nehody ze dne 17. 7. 2021 poškozeno. Nájemné za náhradní vozidlo je při splnění podmínek hrazeno pojišťovnou z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla viníka dopravní nehody, tj. v daném případě [právnická osoba]. (dále jen „pojišťovna“). Pojišťovna však nájem náhradního vozidla neuhradila v plné výši, neboť vyhodnotila dobu zapůjčení jako neadekvátně dlouhou. Dobu nezbytně nutnou pro zapůjčení náhradního vozidla, tedy dobu nezbytnou na opravu poškozeného vozidla, stanovila na 15 dní. V případě, kdy pojišťovna odmítne hradit nájemné za náhradní vozidlo, je povinen jej uhradit nájemce, na což byl žalovaný upozorněn mj. v č.l. 6 a čl. 7 c) Všeobecných podmínek žalobkyně, jež tvoří nedílnou součást nájemní smlouvy. Denní nájemné náhradního vozidla činilo 900 Kč, za období od 17. 7. 2021 do 14. 8. 2021 tak nájemné za náhradní vozidlo činilo částku 26 100 Kč. Ze strany pojišťovny byla uhrazena částka 13 500 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit částku 12 600 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 21. 8. 2024, č.j. [č. účtu], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení. Žalovaný byl poučen o svém právu podat proti tomuto platebnímu rozkazu odpor do 15 dnů ode je jeho doručení a současně v případě, že tak učiní, byl vyzván, aby se ve věci ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu kvalifikovaně vyjádřil, tedy ve smyslu § 114b odst. 1 zákona č. 99/163 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Současně byl upozorněn na následky nesplnění této výzvy. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, v němž uvedl, že nároky žalující strany jsou vůči němu naprosto neoprávněné a odůvodnění nároku je nepravdivé. Dále uvedl, že podrobnější vyjádření zašle po zpracování písemností a smluv k dané věci. To však již ve lhůtě stanovené neučinil.

3. Soud se předně musel vypořádat s otázkou, zda lze shora popsané vyjádření žalovaného pokládat za tzv. fikci uznání dluhu a na tomto podkladě vydat rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a OSŘ. Pro posouzení této otázky vyšel soud z ustálené judikatury Ústavního soudu, zejména nálezu sp.zn. Pl. ÚS 13/15 a nálezu sp.zn. IV. ÚS 1252/16, kdy závěry tam vyslovené se v projednávané věci promítnou následovně. V době trvání lhůty k vyjádření ve smyslu § 114b OSŘ soud neupozornil žalovaného na to, že pokud své shora popsané vyjádření nedoplní, může být jeho vyjádření soudem pokládáno za nedostatečné, což by vedlo soud k závěru, že žalovaný nárok žalobkyně uznal (tzv. fikce uznání nároku). Žalovaný své vyjádření ze dne 15. 9. 2024 ve stanovené lhůtě nedoplnil, protože však soud neupozornil žalovaného, že jeho vyjádření může být soudem hodnoceno jako nedostatečné, nebylo za těchto okolností možno dovodit bez dalšího uznání nároku fikcí, proto soud k vydání rozsudku pro uznání dle § 153a OSŘ v tento okamžik nepřistoupil. V dané věci bylo nutno dále hodnotit postoj žalovaného v řízení, neboť právní úprava tzv. fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivá, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. Žalovaný byl v řízení aktivní, k nařízeným jednáním se dostavoval a proti žalobou uplatněným nárokům aktivně brojil, jak bude ostatně níže podrobně rozvedeno. Soud tak uzavřel, že ze strany žalovaného nelze dovodit uznání nároku fikcí, a tedy vydání rozsudku pro uznání podle § 153a OSŘ není namístě.

4. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že nájemní smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 17. 7. 2021 ústně, její podmínky však byly z důvodu jistoty mezi stranami sepsány do dokumentu nazvaného „nájemní smlouva“.

5. Žalovaný v rámci své obrany namítal, že vlastníkem vozidla, které bylo při dopravní nehodě poškozeno, je společnost [právnická osoba]., žalovaný toto vozidlo užíval a řádně platil leasingové splátky. Po dopravní nehodě okamžitě informoval tuto společnost, kdy mu bylo sděleno, že se nemá o nic starat. Na místo se dostavila odtahová služba autoopravny [právnická osoba], kdy mu bylo sděleno, že není vlastníkem vozidla, a proto opravu vozidla budou řešit s leasingovou společností. Celá věc mu přišla nestandardní a velmi rychlá, kdy během chvilky bylo přivezeno náhradní vozidlo, neboť byl společností [právnická osoba]. i autoopravnou [právnická osoba], ujišťován, že má nárok na náhradní vozidlo. Vzpomíná si, že při předání vozidla podepisoval nějakou listinu, měl však za to, že se jedná o předávací protokol. Po dobu opravy vozidla platil řádně leasingovou splátku, navíc žalobkyně uzavřela dne 17. 7. 2021 se společností [právnická osoba]. nájemní smlouvu na náhradní vozidlo. Pokud byl nárok na zaplacení zapůjčení náhradního vozidla ze strany pojišťovny pokrácen z důvodu neadekvátně dlouhé doby opravy, má jít tato skutečnost k tíži autoopravny. [právnická osoba] užíval v období od 17. 7. 2021 do 26. 8. 2021, nicméně období od 14. 8. 2021 do 25. 8. 2021 má jít rovněž k tíži autoopravny, neboť mu bylo autoopravnou sděleno, že opravené auto vydat nemůžou, neboť proplacení opravy vozidla je stále v řešení s pojišťovnou. Až dne 25. 8. 2021 mu volali z autoopravny, že si může vyzvednou auto a náhradní vozidlo vrátit, neboť pojišťovna již nebude hradit zapůjčení náhradního vozidla. To také učinil.

6. Mezi stranami nebylo sporu (§ 120 odst. 3 zákona OSŘ), že žalovaný užíval náhradní vozidlo v době od 17. 7. 2021 do 26. 8. 2021. Předmětem tohoto řízení, jak jej vymezila žalobkyně, je však toliko nájemné za zapůjčení náhradního vozidla v období od 17. 7. 2021 do 14. 8. 2021, a to pouze jeho poměrná část odpovídající rozdílu mezi tím, co již pojišťovna škodícího vozidla zaplatila a tím, co vyplatit odmítla.

7. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnankyně žalobkyně, bylo zjištěno, že dne 17. 7. 2021 zapůjčila žalovanému náhradní vozidlo, ohledně zapůjčení náhradního vozidla byla kontaktována autoservisem. Ústně se s žalovaným domluvila na důležitých podmínkách užívání, žalovanému sdělila i výši denní sazby. Měla tehdy k dispozici pouze formulář společnosti [jméno FO] nikoli [právnická osoba], sama pro obě společnosti pracuje, v době předávání vozidla však informovala žalovaného, že vozidlo poskytuje [právnická osoba], což vyplývá i z toho, že uvedla výši denní sazby bez DPH, kdy společnost [jméno FO] je plátcem DPH, zatímco [právnická osoba] nikoliv. Skutečnosti, které sdělovala ústně žalovanému, byly následně uvedeny ve formuláři, který žalovaný podepsal. Podmínky užívání vozidla mají tyto společnosti stejné, s těmito žalovaného seznamovala. Již tehdy žalovaného informovala o tom, že pokud by pojišťovna zapůjčení náhradního vozidla neuhradila, bude muset zapůjčení vozidla uhradit sám. Vzpomíná si, že jí žalovaný sdělil, že se nehoda stala krátce po jeho svatbě, proto i celé sjednávání bylo ze strany žalovaného rychlejší.

8. Z listiny označené jako nájemní smlouva vyplývá, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jakožto pronajímatel a žalovaný jakožto nájemce, podepsali předmětnou listinu, jejímž předmětem je zapůjčení vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], SPZ: [SPZ], přičemž k jeho zapůjčení došlo dne 17. 7. 2021, k vrácení pak dne 26. 8. 2021. V této listině je dále vepsáno, že dle [právnická osoba] činí zapůjčení 1 000 Kč/den, po 14. dni 900 Kč/ den bez DPH.

9. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 26. 7. 2022 bylo zjištěno, že pojišťovna provedla korekci výše pojistného za pronájem náhradního vozidla, kdy s ohledem na rozsah poškození vozidla a náročnost opravy shledala jako nezbytně nutnou dobu pro zapůjčení náhradního vozidla maximálně na 15 dnů zápůjčky. Z částky 26 100 Kč tak rozhodla o výplatě částky 13 500 Kč, v rozsahu částky 12 600 Kč odmítla pojistné plnění vyplatit.

10. Z faktury č. [hodnota] ze dne 27. 7. 2022 vyplývá, že touto bylo žalovanému vyúčtováno zapůjčení náhradního vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], SPZ: [SPZ], v období od 1. 8. 2021 do 14. 8. 2021 na částku 12 600 Kč, s datem splatnosti 3. 8. 2022.

11. Z výzvy ze dne 27. 7. 2022 vyplývá, že žalovaný byl touto žalobkyní vyzván k zaplacení částky 12 600 Kč, která byla žalovanému odeslána dne 29. 7. 2022, jak je patrné z podacího lístku.

12. Z potvrzení ze dne 1. 7. 2021 vyplývá, že společnost [jméno FO]-[právnická osoba], je vlastníkem vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], kdy tato zapůjčila předmětné vozidlo žalobkyni v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 na základě nájemní smlouvy s tím, že rovněž udělila žalobkyni písemný souhlas toto vozidlo v daném termínu dál užívat a pronajímat ve smyslu podmínek ujednaných v nájemní smlouvě.

13. Z listiny označené náhradní vozidlo-nájemní smlouva je patrné, že v této jsou jako smluvní strany identifikovány žalobkyně jako pronajímatelka a společnost [právnická osoba]. jako nájemce. Je zde dále identifikováno poškozené vozidlo, viník nehody a současně pronajaté vozidlo, a to [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], den zapůjčení vozidla 17. 7. 2021, den vrácení 14. 8. 2021, celkem počet dnů pronájmu 29 a denní sazba zapůjčení vozidla 900 Kč. V listině je uveden vznik nájemního vztahu dne 17. 7. 2021, konec nájemního vztahu pak dne 14. 8. 2021. Předmětná listina je opatřena pouze razítkem a podpisem pronajímatele, tedy žalobkyně, nikoli již nájemce.

14. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 25. 8. 2021, vyplývá výše pojistného plnění za opravu poškozeného vozidla. Z daňových dokladů autoopravny Autogoldcar vyplývají úkony opravy a cena za jednotlivé úkony.

15. Z velkého technického průkazu vozidla zn. [jméno FO] [jméno FO], SPZ: [SPZ], vyplývá, že vlastníkem vozidla je [právnická osoba]., IČO [IČO], provozovatelem vozidla je společnost [právnická osoba]., IČO [IČO].

16. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě Policie ČR ze dne 17. 7. 2021 vyplývá, že vozidlo zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], mělo účast na dopravní nehodě.

17. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. 01/2020 ze dne 16. 2. 2020 vyplývá, že tuto uzavřeli společnost [Anonymizováno]. jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce. V článku 1 smlouvy se uvedená společnost zavázala pronajmout nájemci dopravní prostředek – vozidlo zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ]. Žalovaný se v čl. 4 smlouvy zavázal platit uvedené společnosti na účet uvedený ve smlouvě částku 14 900 Kč měsíčně pod variabilním symbolem [var. symbol]. V č.l. 5 odst. II. se pronajímatel zavázal po dobu pronájmu řádně hradit u předmětu nájmu havarijní pojištění a povinné pojištění. V odst. III. téhož článku se pronajímatel zavázal v případě dopravní nehody, nebo poruchy vozidla zabezpečit autorizovaný servis a zajistit opravu vozidla. Veškeré náklady spojené s přepravou a následnou opravou vozidla nese v plném rozsahu nájemce, popř. pojišťovna, u které je vozidlo pojištěno. V č.l. 8 odst. II. se strany dohodly, že oprava vozidla proběhne u smluvního partnera pronajímatele.

18. Z potvrzení o převodu vyplývá, že žalovaný poukázal společnosti [právnická osoba]. platbu ve výši 14 900 Kč s referenčními údaji - variabilní symbol [var. symbol] [Anonymizováno] splátka 72021 a dále stejné společnosti platbu 14 900 Kč s referenčními údaji VS [var. symbol] [Anonymizováno] splátka 82021.

19. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

20. Podle § 2316 odst. 1 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle § 2321 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

22. Podle § 2318 odst. 1 o.z. má-li věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo pro kterou ji lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel poskytl jinou věc sloužící témuž účelu.

23. Podle § 2318 odst. 2 o.z. po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V projednávané věci bylo nutné v prvé řadě zodpovědět, zda lze mít na podkladě provedeného dokazování za to, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 17. 7. 2021 k uzavření nájemní smlouvy k náhradnímu vozidlu. Žalobkyně zprvu tvrdila, že žalovaný měl v období od 17. 7. 2021 do 14. 8. 2021 v nájmu od žalobkyně náhradní vozidlo, přičemž na podporu tohoto svého tvrzení označila v žalobě k důkazu nájemní smlouvu ze dne 17. 7. 2021, kterou žalobkyně rovněž k žalobě připojila. Žalobkyně až následně v reakci na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, že je ve věci aktivně legitimována, tvrdí, že nájemní smlouva byla účastníky uzavřena ústně, přičemž podmínky nájemní smlouvy byly z důvodu jistoty mezi stranami sepsány do předloženého dokumentu nazvaného „nájemní smlouva“, přičemž na podporu tohoto svého tvrzení o uzavření nájemní smlouvy v ústní formě navrhla výslech svědkyně [jméno FO], která měla s žalovaným nájemní smlouvu uzavřít. Soud má za to, že v rámci hodnocení důkazů je třeba brát zřetel na to, že žalobkyně takto zásadní skutkové tvrzení činí až v reakci na pochybnost soudu o její aktivní věcné legitimaci, nikoli dříve, tedy např. již v rámci podané žaloby.

27. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na podporu svého tvrzení o uzavření nájemní smlouvy v ústní formě navrhla výslech svědkyně [jméno FO], která dle žalobních tvrzení s žalovaným nájemní smlouvu uzavřela. Soud předně stran věrohodnosti navržené svědkyně poznamenává, že věrohodnost svědkyně byla soudem hodnocena nejen v kontextu toho, že je zaměstnankyní žalobkyně, a má tedy jistý zájem na výsledku sporu, ale také, že její výpověď může být motivována snahou zakrýt její případné pochybení při sjednávání nájemní smlouvy. To jsou skutečnosti, které soud při hodnocení věrohodnosti svědkyně bral do úvahy.

28. Svědkyně uvedla, že se s žalovaným ústně domluvili na důležitých podmínkách užívání vozidla, sdělila mu i výši denní sazby a současně, že vozidlo poskytuje společnost [Jméno žalobkyně]., ale z důvodu, že neměla k dispozici formulář společnosti [Jméno žalobkyně]., sdělované skutečnosti uvedla do formuláře společnosti [právnická osoba] To, že žalovaného skutečně informovala o tom, že vozidlo poskytuje společnost [Jméno žalobkyně]., tedy žalobkyně, odůvodnila tím, že uvedla ve formuláři výši denní sazby bez DPH, kdy společnost [právnická osoba] je plátcem DPH, zatímco společnost [Jméno žalobkyně]., nikoliv. Soud předně podotýká, že skutečnost, zda je některá z uvedených společností plátcem DPH je skutečností, která je známá toliko svědkyni jakožto zaměstnankyni obou společností, nicméně pro žalovaného, který povědomí o tom, která z uvedených společností je plátcem DPH, nemá a ani mít nemusí, není (z pohledu žalovaného) kritériem pro rozlišení, s kterou z uvedených společností jedná a kdo je tedy tím subjektem, který mu vozidlo poskytuje. Soud má navíc výhrady k samotnému odůvodnění, že svědkyně jednala za žalobkyni, nikoli za společnost [právnická osoba], neboť uvedla ve formuláři výši denní sazby bez DPH. Soud má za to, údaj o výši denní sazby v listině označené jako nájemní smlouva, a to konkrétně ve znění dle [právnická osoba] činí zapůjčení 1 000 Kč/den, po 14. dni 900 Kč/den bez DPH, naopak značí, že k uvedené částce je potřeba připočíst DPH. Pokud by se jednalo o subjekt, který není plátcem DPH, pak by samotné uvedení dovětku bez DPH bylo naprosto nadbytečné, navíc by bylo značně matoucí. V běžném obchodním styku totiž toto označení upozorňuje právě na skutečnost, že k uvedené částce je nezbytné připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty. To je pak patrné i při porovnání této listiny s listinou označenou náhradní vozidlo-nájemní smlouva, k níž se soud ještě blíže vyjádří, kde vystupuje na straně pronajímatele právě žalobkyně, tedy subjekt, který není plátcem DPH. Zde je uvedena denní sazba za zapůjčení vozidla 900 Kč, nikoli s dovětkem bez DPH. Pokud by soud vyšel ze zdůvodnění svědkyně, pak by se zde měl objevit údaj 900 Kč/bez DPH, tomu tak však není. Tvrzení svědkyně, že zaznamenala skutečnosti, které žalovanému sdělovala, do listiny označené jako nájemní smlouva z důvodu, že u sebe neměla formulář společnosti [Jméno žalobkyně]., se tak soudu s ohledem na výše uvedené skutečnosti jeví jako účelové. Soud má za to, že svědkyně ve skutečnosti právně jednala za společnost [právnická osoba], nikoli za žalobkyni. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by důvodu, pokud by mezi stranami skutečně došlo k uzavření ústní nájemní smlouvy a svědkyně skutečně projevovala vůli za žalobkyni, aby případně přepsala údaje o pronajímateli tak, aby z formuláře, který je dle žalobních tvrzení pouze potvrzením ústně sdělovaných skutečností, bylo seznatelné, že vozidlo pronajímá právě žalobkyně. Soudu se celá situace jeví tak, že svědkyně, která je zaměstnankyní obou zmíněných společností, jednala v přesvědčení, že předmětné vozidlo poskytuje právě společnost [právnická osoba] Tato úvaha soudu se nejeví jako nepřiměřená vzhledem ke skutečnosti, že obě společnosti, u nichž je svědkyně zaměstnána, mají obdobný předmět podnikání, tedy pronájem věcí movitých, konkrétně dopravních prostředků. Soud tak s ohledem na výše uvedené má za to, že projev vůle k uzavření nájemní smlouvy činila svědkyně za společnost [právnická osoba], nikoli za žalobkyni, kdy k tomuto závěru dospívá soud i v kontextu shora uvedeného, kdy žalobkyně až v reakci na výzvu soudu uvádí, že nájemní smlouva byla účastníky uzavřena ústně, přičemž podmínky nájemní smlouvy byly z důvodu jistoty mezi stranami sepsány do předloženého dokumentu nazvaného „nájemní smlouva“. To pak vede soud k závěru, že k právnímu jednání pro absenci projevu vůle žalobkyně vůbec nedošlo a vzhledem k tomu, že z potvrzení společnosti [jméno FO]-[právnická osoba], vyplývá, že předmětné náhradní vozidlo bylo poskytnuto právě žalobkyni, nemohlo dojít ani k platnému uzavření nájemní smlouvy se společností [právnická osoba], neboť v okamžiku uzavření smlouvy neměla tato společnost k předmětnému vozidlu žádný užívací titul, resp. žalobkyní nebylo tvrzeno, že by platný právní titul k užívání předmětného vozidla měla, a proto by se uvedená společnost zavázala k plnění od počátku nemožnému. Předmětnou listinu tak bylo možno hodnotit toliko jako předávací protokol, když nebylo sporou o tom, že žalovaný předmětné vozidlo skutečně převzal.

29. Soud pak nad rámec výše uvedeného předkládá další výhradu k tvrzení svědkyně. Pokud předmětná listina – nájemní smlouva měla sloužit toliko jako potvrzení skutečností, které ústně sdělovala žalovanému, není soudu zřejmé, jakou výši denní sazby žalovanému skutečně sdělovala. Zatímco žalobkyně vychází při výpočtu nájemného za užívání náhradního vozidla z denní sazby 900 Kč, což také odpovídá údaji uvedenému v listině náhradní vozidlo-nájemní smlouva, v listině, o níž svědkyně i žalobkyně tvrdí, že šlo o dokument, do kterého byly vepsány ústně sdělované podmínky smlouvy, je uvedena denní sazba 1 000 Kč/ den, po 14. dni pak 900 Kč/den bez DPH.

30. Shora uvedený závěr, že k uzavření nájemní smlouvy pro absenci projevu vůle žalobkyně nedošlo, je dle soudu podporován listinou označenou náhradní vozidlo – nájemní smlouva (č.l. 21). Žalobkyně, resp. její zástupkyně, uvedla, že předmětnou smlouvu se společností [právnická osoba]. neuzavřela, s touto společností nejednala a nebyla s ní v kontaktu. Byť je nutno říci, že v uvedené listině skutečně absentuje podpis společnosti [právnická osoba]. jakožto nájemce, nájemní smlouva může být uzavřena i v jiné než písemné formě. Tvrzení žalobkyně, že s touto společností smlouvu neuzavřela, dokonce s ní nikdy nejednala, soud neuvěřil. Soudu se jeví jako nepravděpodobné, že by žalobkyně, která předmětnou listinu vyhotovila, což nebylo žalobkyní nijak rozporováno, uvedla v ní všechny podstatné údaje vztahující se k dané pojistné události, identifikovala jak poškozené, tak zapůjčené vozidlo, takto postupovala, aniž by svůj postup koordinovala s protistranou, ba dokonce naprosto bez jejího vědomí. To je v rozporu s tím, jak se v běžném obchodním styku věci dějí. Současně je nutno zdůraznit, že se jedná o listinu, do které byly shora popsané skutečnosti vepsány na počítači a nebylo sporu o tom, že žalobkyně skutečně předmětnou listinu podepsala, když její zástupkyně potvrdila, že se žalobkyně v obchodním styku takto podepisuje. I v kontextu toho se jeví soudu jako nevěrohodné tvrzení, že žalobkyně se společností [právnická osoba]. nebyla v žádném kontaktu. Nutno dále zdůraznit, že pokud by byla žalobkyně přesvědčená o tom, že s žalovaným uzavřela ústní nájemní smlouvu, bylo by nelogické a naprosto nesmyslné, aby žalobkyně uzavírala či alespoň navrhla k uzavření nájemní smlouvu s totožným předmětem nájmu odlišnému subjektu. Předmětem nájmu je totiž poskytnutí totožného vozidla na totožnou dobu. Je tedy zřejmé, že žalobkyně by nemohla plnit jak ve prospěch žalovaného, tak současně ve prospěch společnosti [právnická osoba].

31. Soud se dále zabýval otázkou, zda by nemohla být v řešené věci dána odpovědnost žalovaného za bezdůvodného obohacení dle § 2291 a násl. o.z., když nebylo sporu o tom, že žalovaný v rozhodné době vozidlo užíval, avšak, dle zjištění soudu, bez platného právního důvodu, neboť k uzavření nájemní smlouvy pro absenci projevu vůle žalobkyně nedošlo. Pro zodpovězení této otázky bylo nutné vyjít ze smluvního ujednání mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným. Společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 16. 2. 2020 smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. 01/2020, kdy smlouva splňuje znaky podnikatelského pronájmu věcí podle § 2316 o.z. a znaky nájmu dopravního prostředku podle § 2321 o.z. Uvedená společnost uzavírala předmětnou smlouvu v postavení podnikatelky, zatímco na žalovaného je třeba nahlížet jako na spotřebitele, když v řízení nebyly tvrzeny ani jinak nevyplynuly skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaný uzavíral předmětnou smlouvu jako podnikatel. Na vztah těchto subjektů je tak mj. třeba aplikovat omezení vyjádřená v § 1813 o.z. o zákazu zneužívajících ujednání v neprospěch spotřebitele.

32. V řešené věci je nutno vyjít z čl. V odst. 3 předmětné smlouvy, v němž je uvedeno, že v případě dopravní nehody je pronajímatel, tedy společnost [právnická osoba]., povinen zajistit opravu vozidla. To odpovídá tvrzení žalovaného, že byl ujištěn touto společností, že se nemusí o nic starat. V článku 8 odst. II. smlouvy je pak uvedeno, že oprava vozidla proběhne u smluvního partnera pronajímatele. Smlouva však již nepamatuje na situaci, kdy žalovaný nemůže pro vadu vozidlo užívat. Bylo tak třeba vyjít z § 2318 o.z., který zakotvuje právo nájemce, aby mu pronajímatel poskytl jinou věc sloužící témuž účelu, má-li věc vadu, pro kterou ji nelze užívat. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že vozidlo žalovaného bylo v důsledku dopravní nehody poškozeno a že žalovaný nebyl viníkem dopravní nehody, při níž došlo k poškození vozidla. Žalovaný jednal v souladu se smluvním ujednáním a neprodleně uvedené společnosti poškození vozidla oznámil. Soud má tak za to, že za dané situace bylo povinností pronajímatele, tedy společnosti [právnická osoba]., zajistit žalovanému stejné vozidlo po dobu trvání opravy poškozeného vozidla, což uvedená společnost zajistila zapůjčením náhradního vozidla, a to i s ohledem na to, že žalovaný prokázal, že po dobu opravy vozidla řádně platil splátky leasingu. Soud si je vědom toho, že se u provedených plateb odlišuje číslo účtu, na které byly platby poukázány, nicméně žalovaný tento rozpor dostatečně objasnil, navíc samotná platba je vždy identifikována variabilním symbolem, který se shoduje s tím, který byl sjednán ve smlouvě (číslo smlouvy), současně je u každé platby uvedena registrační značka [SPZ] rovněž uvedeno, o jakou splátku se jedná. Soud má tak za to, že ze smluvního ujednání lze dovodit povinnost společnosti [právnická osoba]. poskytnout žalovanému náhradního vozidla po dobu opravy poškozeného vozidla.

33. I pokud by žalovanému za shora popsané situace vzniklo pouze právo dle § 2318 odst. 2 o.z., tedy právo na prominutí nájemného po dobu, po kterou nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, uvádí soud následující. Žalovaný se o skutečnosti, že pojišťovna odmítla vyplatit pojistné plnění za celou dobu užívání náhradního vozidla, dozvěděl či mohl dozvědět nejdříve na konci července/počátku srpna 2022. Žalovaný užíval předmětné vozidlo do srpna 2022, následně mu bylo vozidlo z důvodu, že společnost [právnická osoba]. vozidlo nevlastnila a současně sama neplatila leasingové splátky, odebráno. Tomuto tvrzení žalovaného neměl soud důvodu nevěřit, a to zejména s přihlédnutím k veřejně dostupným informacím (informace v obchodním rejstříku, zejména usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, č.j. 18 Cm 6/2023-16). Případné uplatnění nároku ve smyslu § 2318 odst. 2 o.z. ze strany žalovaného se s ohledem na nastalou situaci společnosti [právnická osoba]., jeví jako značně problematické. V této souvislosti nelze rovněž opomenout, že pojišťovna škodícího vozidla odmítla vyplatit pojistné plnění v plné výši za dobu užívání náhradního vozidla z důvodu, že dobu opravy vozidla shledala s ohledem na rozsah poškození vozidla za neadekvátně dlouhou. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl nijak ovlivnit výběr autoopravny, když se jednalo o smluvního partnera pronajímatele, a současně nijak nemohl ovlivnit dobu opravy vozidla, přiznání nároku žalobkyně, ať již například z titulu bezdůvodného obohacení, by soud s ohledem na tyto okolnosti shledal za nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Žalovaný nejenže řádně platil splátky leasingu za vozidlo, které nemohl po dobu opravy vozidla užívat, ale současně by byl zavázán k zaplacení nájmu za užívání náhradního vozidla, u kterého se doba jeho užívání odvíjela od doby trvání opravy poškozeného vozidla, kdy tuto nemohl žalovaný nijak ovlivnit. Výběr autoopravny a nepřiměřeně dlouhá doba opravy poškozeného vozidla nemůže jít k tíži žalovaného. Pakliže šlo v projednávané věci toliko o pochybení na straně autoopravny, tedy smluvního partnera společnosti [právnická osoba]., je za volbu smluvního partnera zodpovědná právě tato společnost a případná odpovědnost smluvního partnera je otázkou úpravy jejich vzájemných vztahů. Soud tak s ohledem na zjištěné skutečnosti uzavřel, že odpovědnost žalovaného za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. není dána.

34. Soud dospěl v řešené věci k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto výrokem pod bodem I. žalobu v celém rozsahu zamítl, tedy včetně požadovaného úroku z prodlení s ohledem na akcesorickou povahu tohoto nároku. Protože po provedeném dokazování byl zjištěn skutkový stav, který je prezentován žalovaným, nebyla žalobkyně vyzývána ve smyslu § 118a OSŘ, neboť závěrem soudu není neunesení důkazního břemene žalobkyně, nýbrž zjištění, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, když dle závěru soudu není dána ani odpovědnost žalovaného za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z.

35. Výrokem pod bodem II. soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ., kdy plně úspěšnému účastníku soud přizná plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl plný úspěch žalovaný, tento se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Výrokem pod bodem III. pak soud zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení, které vznikly České republice – Okresnímu soudu v Chebu v souvislosti s výslechem shora uvedené svědkyně, které bylo přiznáno svědečné (cestovné) ve výši 890 Kč. Soud tuto povinnost k náhradě nákladů řízení státu uložil žalobkyni s ohledem na její neúspěch ve věci, kdy svědkyně byla vyslechnuta na návrh žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ.

Poučení