16 C 211/2025 - 53

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení 53 550 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a. z částky [částka].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky [částka], v této části se žaloba zamítá.

V. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [hodnota] [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, zaplacení částky [částka] a nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím webu www.[Anonymizováno].[Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované dne [datum], dne [datum] a dne [datum] úvěr, a to převodem na její bankovní účet, kdy variabilním symbolem bylo rodné číslo žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % jistiny p. m. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období. Jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaná řádně nesplácela, úvěr byl proto ke dni [datum] zesplatněn. Předtím byla žalované zaslána upomínka ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum]. Žalobkyně po žalované požaduje částku [částka], která se skládá z nesplacené části úvěru ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka], nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

3. K ověření výše příjmu žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou a ověřením jejich příjmu z výpisů z účtu žalované, případně výplatních listů, a dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.

4. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o to, jakým způsobem a jaké získala žalobkyně, resp. věřitelka konkrétní informace o schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu § 78 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dne [datum] (č.l. 29 spisu) sdělila, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě lustrace ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je úvěr schopen splácet. Dále byla úvěruschopnost klienty ověřována výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, kdy je ponechána 10 % rezerva, která se musí rovnat min. životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byl max. 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Klientka doložila doklady o pravidelnému příjmu ze zaměstnání.

5. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaná před podáním žaloby uhradila [částka], kdy tato částka nebyla omylem započtena, a proto vzala svou žalobu v tomto rozsahu spolu s příslušenstvím zpět a nadále požadovala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úhradu nákladů řízení.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu uvedenou shora a o zahájení soudního řízení byla informována i e-mailem. Do dne vydání rozhodnutí se však žalovaná nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

8. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).

9. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

10. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše [částka] (úvěrový limit), a to na bankovní účet žalované. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a trvá do doby úplného splacení jistiny. Limit byl poskytnut dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. RPSN činila 5536,07 %. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že finanční prostředky můžou být poskytnuty opakovaně, pouze však tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše limitu (viz č.l. 11 spisu). Součástí ujednání byly všeobecné obchodní podmínky (č.l. 31-46).

12. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] v 18:34 byla z jejího účtu odeslána na účet žalované č. [č. účtu], VS [var. symbol], částka [částka] (viz č.l. 13 spisu).

13. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] v 16:44 byla z jejího účtu odeslána na účet žalované č. [č. účtu], VS [var. symbol], částka [částka] (viz č.l. 13 spisu).

14. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] v 18:11 byla z jejího účtu odeslána na účet žalované č. [č. účtu], VS [var. symbol], částka [částka] (viz č.l. 13 verte spisu).

15. S ohledem na to, že nebylo nijak rozporováno, že se jedná o bankovní účet žalované, soud považoval návrh žalobkyně na dotaz na banku stran majitele bankovního účtu za nadbytečný a tento důkaz neprováděl.

16. Totožnost žalované byla ověřena dle kopie OP (viz č.l. 14-15 spisu).

17. Z výplatních pásek spisu bylo zjištěno, že v měsíci[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] činil příjem [částka], v měsíci [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] byl příjem žalované [částka], v měsíci [Anonymizováno]/[Anonymizováno] činil příjem žalované [částka], v měsíci [Anonymizováno]/[Anonymizováno] činil příjem žalované [částka], kdy výplata byla zasílána na b.ú. tam uvedený (viz č.l. 16-17 a č.l. 47-50 spisu).

18. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k úhradě částky [částka] do 3 dnů ode dne doručení (viz č.l. 18 spisu).

19. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná doporučeně vyzvána k úhradě částky [částka] a náklady právního zastoupení ve výši [částka] do tří dnů a byla upozorněna na možnost řešení soudní cestou (viz č.l. 19-20 spisu).

20. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

21. Ve spise se krom výplatních pásek za čtyři měsíce nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by se žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, že by se zajímala o její finanční a majetkovou a rodinou situaci, celkovou výši a složení jejích příjmů a výdajů, existenci, výši a způsob splácení případných dalších úvěrů či půjček žalované, nezjišťovala její platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků, nezjišťovala příjmy a výdaje celé domácnosti.

22. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

23. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], a to převodem na její bankovní účet (když majitel účtu nebyl nikým rozporován) pod variabilním symbolem tvořeným rodným číslem žalované. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. vždy do 19. dne v měsíci. Na dluh žalovaná uhradila dle žalobkyně před podáním žaloby [částka]. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by posuzovala schopnost žalované úvěr splácet.

24. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

32. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum].

33. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

34. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

35. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

37. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

38. Žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované, zjišťovala její osobní a rodinnou situaci (způsob bydlení, počet spolu žijících osob, počet vyživovaných osob apod.), věnovala pozornost případným dalším úvěrům a půjčkám. Žalobkyně rovněž neprokázala, že provedla lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí, v registrech dlužníků. Žalobkyně tedy nemohla dojít k závěru, že o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo možno pochybovat.

39. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na úvěr uhradila [částka]. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad nějakou další částku uhradila.

40. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok a smluvní pokuta. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.

41. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 42. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované žádné náklady nevznikly.

44. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

45. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků [částka], dosud bylo na poplatku uhrazeno [částka].

46. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši [částka]. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.