16 C 214/2016-267

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro doručování: [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a žalované [celé jméno žalované] k nemovitosti – pozemku parcelní [číslo] trvalý travní porost, o výměře 6232 m2, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, se zrušuje. Nařizuje se prodej nemovitosti – pozemku parcelní [číslo] trvalý travní porost, o výměře 6232 m2, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení tak, že žalobkyni [celé jméno žalobkyně] připadnou 2/3 a žalované [celé jméno žalované] 1/3.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů státu ve výši 3 075 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů státu ve výši 3 075 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parcelní [číslo] trvalý travní porost, o výměře 6232 m2, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, přičemž žalobkyni náleží ideální podíl ve výši 2/3 a žalované ve výši 1/3. Žalobu odůvodnila tím, že již nemá zájem o spoluvlastnictví této nemovitosti, ani o její vlastnictví, neboť nechce užívat pozemek a nemá finance k vyplacení žalované. Několikrát oslovila žalovanou ohledně mimosoudního řešení věci, avšak vždy bezvýsledně, protože žalovaná trvala na dělení pozemku, což žalobkyně nechtěla. Stran způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví žalobkyně nejprve v žalobě navrhovala, aby byl pozemek přikázán žalované, ta by vyplatila vypořádací podíl žalobkyni. Následně (čl. 14verte, 15) žalobkyně změnila své procesní stanovisko a navrhovala dělení pozemku, s případnou směnou či prodejem části jiného pozemku žalované k zajištění přístupu na dělením nově vzniklý pozemek. Později (čl. 81, 98verte) žalobkyně navrhovala přikázání pozemku do jejího výlučného vlastnictví s tím, že by žalované vyplatila vypořádací podíl, přičemž žalovaná by musela strpět zřízení věcného břemene přes její pozemek parcelní [číslo] který by byl takto bezplatně zatížen ve prospěch pozemku parcelní [číslo] případně by z týchž důvodů žalovaná za symbolickou částku převedla část pozemku parcelní [číslo] na žalobkyni. Poté (čl. 103 a 103verte) žalobkyně navrhovala dělení pozemku společně se směnou pozemků. Konečně pak (čl. 156verte) žalobkyně navrhovala dělení pozemku, se zřízením věcného břemene přes pozemek žalované parcelní [číslo] k zajištění přístupu na dělením nově vzniklý pozemek, na tomto způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví setrvala až do vyhlášení rozhodnutí, zdůraznila, že nemá zájem o celý pozemek, ale toliko o oddělenou část pozemku.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že rovněž měla zájem věc vyřešit mimosoudně, souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví, ovšem navrhovala vypořádání zrušeného spoluvlastnictví dělením pozemku, nechtěla do výlučného vlastnictví celý pozemek, měla zájem převážně o zemědělskou část pozemku, na tomto procesním stanovisku během celého řízení setrvala. Pro případ dělení pozemku zároveň souhlasila (čl. 14verte), že by žalobkyni odprodala část svého pozemku, přes který by byl zajištěn přístup k té části pozemku, jehož výlučnou vlastnicí by se stala žalobkyně po dělení pozemku, souhlasila rovněž s případnou směnou pozemků (čl. 103, 225), souhlasila i se zatížením svého pozemku parcelní [číslo] pro účely zajištění přístupu na pozemek parcelní [číslo] (čl. 84, 156verte).

3. Ve věci došlo čtyřikrát ke změně v obsazení soudu, proto soud postupoval dle ust. § 119 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“).

4. K jednání dne [datum] se do jednací síně jako zástupce žalobkyně dostavil Mgr. [jméno] [příjmení] (advokát, který žalobkyni zastupoval od počátku řízení) a Ing. [jméno] [příjmení], který doložil k zastupování žalobkyně plnou moc s platností od [anonymizováno] do [datum]. Obě osoby omluvily žalobkyni, uvedly, že žalobkyně je vážně nemocná, nyní se nachází v nemocnici po operaci. Soud sdělil oběma osobám, že účastník může mít toliko jednoho zástupce v řízení v souladu s § 24 odst. 1, věty třetí o. s. ř., přičemž udělením pozdější plné moci Ing. [příjmení] došlo k vypovězení plné moci Mgr. [příjmení], tuto informaci vzaly obě osoby na vědomí, Mgr. [příjmení] zůstal v jednací síni jako veřejnost, Ing. [příjmení] zastupoval u jednání žalobkyni jako obecný zmocněnec podle § 27 odst. 1 o. s. ř. Nutno v této souvislosti uvést, že se obě osoby setkaly již před zahájením jednání, znaly se, neboť Ing. [příjmení] byl účasten jednání žalobkyně s Mgr. [příjmení], obě osoby znaly aktuální procesní stanovisko žalobkyně. Mgr. [příjmení] u jednání uvedl, že je zde možnost přerušit řízení na tři měsíce, pokud by souhlasili všichni přítomní, v mezidobí by se žalobkyně vyjádřila, kdo má být jejím zástupcem ve věci, soud však k tomuto postupu nepřistoupil. Jednak návrh nepodala oprávněná osoba - zástupce žalobkyně Ing. [příjmení], nadto by se přerušení řízení příčilo účelu řízení a bylo by v rozporu s vůlí žalobkyně. Ta je sice nemocná, ale udělila plnou moc Ing. [příjmení], svému partnerovi, který je s jejím procesním stanoviskem obeznámen, stanovisko žalobkyně potvrdil i Mgr. [příjmení], žalobkyně dopředu věděla, jakým způsobem je možné ve věci rozhodnout, bylo jí to sděleno formou dvou přípisů soudu, které ji byly doručeny, přesto udělila plnou moc Ing. [příjmení] k jejímu zastupování v tomto řízení, tedy zřejmě její vůle směřovala k tomu, aby za ní vystupoval v řízení Ing. [příjmení]. Navíc žalobkyni ničeho nebránilo kontaktovat Mgr. [příjmení] a dotázat se ho, jaké důsledky bude mít udělení plné moci jinému zástupci, když sám Mgr. [příjmení] uvedl, že byl s žalobkyní několikrát i v telefonickém kontaktu.

5. Účastnice řízení učinily nesporným (čl. 156verte), že jsou spoluvlastnicemi nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], a to pozemku parcelní [číslo] – trvalý travní porost, o výměře 6 232 m2, přičemž k této nemovitosti žalobkyni náleží ideální podíl ve výši 2/3 a žalované ve výši 1/3 (dále jen,,předmětný pozemek“ či,,pozemek“). Účastnice řízení učinily nesporným (čl. 156verte), že hodnota nemovitosti činí částku ve výši 2 150 000 Kč (nesporná skutečnost ke dni 6. 6. 2019).

6. Účastnice řízení učinily ke dni [datum] nesporným (čl. 156verte), že spolu mimosoudně jednaly, ovšem finálně k mimosoudní dohodě nedošlo z důvodu, že je vůči žalované vedeno několik exekučních řízení, přičemž její spoluvlastnický podíl je zatížen exekučními příkazy a jejich mimosoudní dohoda nemohla být tzv. zavkladována do katastru nemovitostí. Účastnice řízení trvaly na tom, aby ve věci rozhodl soud.

7. Dále soud na základě provedeného dokazování ve věci zjistil následující skutkový stav.

8. Soud provedl k důkazu všechny výpisy z katastru nemovitostí, jakož i internetových verzí těchto výpisů. Z Výpisu (čl. 6-7, 119, 122-124, 150-152, 158-163, 205-206, 245-249, 251-255) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek parcelní [číslo] – trvalý travní porost, o výměře 6 232 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek] je součástí podílového spoluvlastnictví účastnic řízení, přičemž k této nemovitosti žalobkyni náleží ideální podíl ve výši 2/3 a žalované ve výši 1/3, podíl žalované je zatížen několika exekučními příkazy k prodeji nemovitosti.

9. Z Výpisu (čl. 120, 125-126, 207-208, 256-259, 260-261) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek parcelní [číslo] – ostatní plocha, o výměře 768 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], je ve výlučném vlastnictví žalované, tento pozemek sousedí s pozemkem, který je ve spoluvlastnictví účastnic řízení (a který je předmětem tohoto řízení), přičemž je zatížen množstvím exekučních příkazů k prodeji nemovitosti.

10. Z Výpisu (čl. 121, 127, 211-212, 244) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek parcelní [číslo] – ostatní plocha, o výměře 116 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, tento pozemek nesousedí s pozemkem, který je ve spoluvlastnictví účastnic řízení (a který je předmětem tohoto řízení), je napojen na veřejnou komunikaci, zároveň jde o pozemek, který měl být směněn za část pozemku parcelní [číslo] dle Dohody účastnic řízení (viz bod 14.), ta následně nebyla právně realizována.

11. Z Výpisu (čl. 209-210, 244) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek parcelní [číslo] – ostatní plocha, o výměře 368 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, sousedí s pozemkem, který je ve spoluvlastnictví účastnic řízení (a který je předmětem tohoto řízení), ale není napojen na veřejnou komunikaci.

12. Z Výpisu (čl. 213-214) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek parcelní [číslo] – ostatní plocha, o výměře 1960 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], je ve vlastnictví obce, jde o veřejnou komunikaci, což vyplynulo i z Ohledání místa (viz bod 15.).

13. Z Listiny ze dne [datum] (čl. 4), soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jejíž Návrh přiložila k výzvě (čl. 5), přičemž navrhovala, že podílové spoluvlastnictví účastnic řízení k pozemku bude zrušeno a pozemek připadne žalované, která vyplatí žalobkyni její vypořádací podíl. Žalobkyně sice nedoložila doklad o doručení ani odeslání výzvy, ovšem u jednání účastnice řízení potvrdily, že mezi nimi probíhala komunikace ohledně předmětné dohody.

14. Z Dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a směnné smlouvy ze dne [datum] (čl. 131 –133) soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely během řízení dohodu o zrušení spoluvlastnictví k předmětnému pozemku, zároveň se dohodly na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví dělením pozemku podle Geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] (viz bod 20.), s čímž souvisela i směna pozemků. Účastnice řízení se dohodly i na úhradě částky 346 512,08 Kč z titulu dohodou zaniklého spoluvlastnictví k předmětnému pozemku, částku měla uhradit žalobkyně žalované. Tento důkaz koresponduje se skutečností, kterou účastnice řízení učinily nespornou (viz bod 6.), s tím, že kvůli zatížení spoluvlastnického podílu žalované k předmětnému pozemku nemohla být jejich dohoda tzv. zavkladována do katastru nemovitostí.

15. Ohledáním předmětného pozemku (čl. 164-165, Fotografie založeny ve spisové příloze) soud zjistil a má za prokázáno, že pozemek není oplocen, je zatravněn, je napojen na štěrkovou cestu, po které je možné jak projít, tak projet automobilem, přičemž cesta navazuje na veřejnou komunikaci obce, jiné spojení předmětného pozemku s veřejnou komunikací není.

16. Ze Sdělení [stát. instituce], odboru výstavby a životního prostředí a stavebního úřadu ze dne [datum] (čl. 217) soud zjistil a má za prokázáno, že tento orgán nesouhlasil s dělením pozemku dle Geometrického plánu [číslo] zpracovatele Ing. [jméno] [příjmení], neboť oddělované pozemky nejsou napojeny na žádnou stávající veřejnou pozemní komunikaci, přičemž dělení pozemku by bylo možné až po umístění, povolení a vybudování takovéto veřejné komunikace.

17. Ze Sdělení [územní celek] ze dne [datum] (čl. 220) soud zjistil a má za prokázáno, že tento orgán sdělil, že pozemek parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] [část obce] není veden jako místní ani účelová komunikace.

18. Ve věci byl znalcem [celé jméno znalce] vypracován Znalecký posudek dne [datum], a to k určení obvyklé (tržní) ceny předmětného pozemku (čl. 28-47, včetně doplnění posudku ze dne [datum], čl. 57-63 a druhého doplnění posudku ze dne [datum], čl. 69-72). Ze znaleckého posudku soud zjistil a má za prokázáno, že obvyklá cena předmětného pozemku činila ke dni vypracování posudku částku 2 150 000 Kč, přičemž znalec zohlednil i skutečnost, že část pozemku je určená územním plánem [územní celek] k zastavění. Následně pro časový odstup od vypracování znaleckého posudku bylo třeba nově určit výši obvyklé ceny pozemku a znalecky vypořádat další otázky s případným dělením pozemku související, což jsou složité otázky týkající se posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znaleckých znalostí v souladu se zněním ust. § 127 odst. 1 o. s. ř.

19. Ve věci byl proto týmž znalcem vypracován Znalecký posudek dne [datum] (čl. 174-192, včetně doplnění ze dne [datum], čl. 197, druhého doplnění ze dne [datum], čl. 201 a třetího doplnění ze dne [datum], čl. 223-224). Součástí tohoto druhého ve věci vypracovaného znaleckého posudku mělo být, za součinnosti s příslušnými orgány státní správy a konzultantem z oboru geodézie, i zjištění, zda je možné reálné dělení pozemku, což však znalec neučinil, proto bylo vyžádáno Sdělení [stát. instituce], odboru výstavby a životního prostředí a stavebního úřadu (viz bod 16.), z něhož vyplynulo, že pozemek není možné dělit. S tímto koresponduje i závěr posudku, podle kterého je sice reálné dělení pozemku možné, avšak toliko ve variantě, která již byla zpracována Geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení], přičemž znalec výslovně uvedl, že ve věci neexistuje jiné řešení dělení pozemku vzhledem ke tvaru pozemku, územnímu plánu a přístupu k jednotlivým částem. Zároveň znalec uvedl, že v případě dělení v této jediné možné variantě bude třeba zajistit přístup na veřejnou komunikaci k oběma částem pozemku, které vzniknou rozdělením předmětného pozemku parcelní [číslo]. Znalec tedy uvedl dvě jediné možné varianty řešení přístupu k oběma pozemkům, vzniklých případným rozdělením pozemku parcelní [číslo] (čl. 177, čl. 201), které počítají se směnou či zatížením pozemku parcelní [číslo] který je ve vlastnictví toliko samotné žalované a zároveň tento pozemek není předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic řízení, proto se další závěry znaleckého posudku, staly bezpředmětnými pro rozhodnutí soudu (zjištění případné snížení hodnoty rozděleného pozemku, změna obvyklé ceny pozemku oproti ve věci původně vypracovanému znaleckému posudku, výpočet ceny zastavěné a nezastavěné části pozemku).

20. Soud k důkazu provedl Geometrický plán zpracovatele Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (spisová příloha a čl. 134), který byl vypracován za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví (pro případ jeho zrušení) dělením pozemku, a to samotnými účastnicemi řízení, které v době jeho vypracování řešily mimosoudně svůj spor. Ovšem soud z něj zjistil a má za prokázáno, že v něm bylo zakresleno dělení předmětného pozemku na dva pozemky, přičemž jeden z nich postrádal přístup na veřejnou komunikaci (srov. předchozí body a následné právní hodnocení věci).

21. Od provedení dalších důkazních návrhů soud upustil, a to pro nadbytečnost, zejména Sdělení [exekutorský úřad] ze dne 4. 6. 2019, č. j. [číslo jednací] (čl. 153). Dále soud upustil od provedení důkazního návrhu Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum], včetně geometrického plánu ze dne [datum] (čl. 135-139), Notářským zápisem ke smlouvě o zřízení věcných břemen ze dne [datum] včetně geometrického plánu ze dne [datum] (čl. 140-144), Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum], včetně geometrického plánu ze dne [datum] (čl. 145-147), Smlouvou o zřízení věcného břemene (čl. 148), a to pro nadbytečnost, jde o zápis věcných práv, která zůstanou zachována i po zrušení spoluvlastnictví k předmětnému pozemku a jeho vypořádání, a to jakýmkoli způsobem. Vzhledem k nepoužitelnosti Geometrického plánu zpracovatele Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (čl. 134 a spisová příloha) a s tím souvisejícím závěrem o nemožnosti vypořádat zrušené spoluvlastnictví dělením pozemku, soud upustil od provedení Výslechu zpracovatele tohoto plánu.

22. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že účastnice řízení jsou spoluvlastnicemi nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek], a to pozemku parcelní [číslo] – trvalý travní porost, o výměře 6 232 m2, přičemž k této nemovitosti žalobkyni náleží ideální podíl ve výši 2/3 a žalované ve výši 1/3, obě účastnice řízení chtějí zrušit spoluvlastnictví k předmětnému pozemku, s tím, že k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku nedošlo.

23. Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ o. z.“), a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014.

24. Podle § 1140 odst. 2 o. z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

25. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

26. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

27. Z uvedeného skutkového stavu je patrno, že účastnice jsou spoluvlastnicemi výše uvedené nemovité věci a nemají zájem v tomto spoluvlastnictví setrvat. Protože mezi spoluvlastnicemi nedošlo k mimosoudní dohodě, rozhodoval soud na základě návrhu žalobkyně dle ustanovení § 1140 odst. 2 o. z., § 1143 o. z. Soud se však předně musel vypořádat se skutečností, že spoluvlastnický podíl žalované k předmětnému pozemku byl po podání žaloby zatížen exekučními příkazy k jeho prodeji. Došel k závěru, že zadluženost podílu žalované ve vztahu k předmětnému pozemku nemůže bránit zrušení spoluvlastnictví k témuž pozemku (srov. v této souvislosti rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 300/2016). Soud proto v souladu s ust. § 1143 o. z., spoluvlastnictví účastnic řízení k předmětné nemovitosti zrušil (výrok I.).

28. Vzhledem k charakteru řízení, v němž soud podle § 153 odst. 2 o. s. ř. není vázán návrhem na způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, posuzoval soud všechny v úvahu přicházející způsoby vypořádání zrušeného spoluvlastnictví.

29. Při volbě způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví soud vyloučil dělení pozemku, neboť s tímto postupem nesouhlasil stavební úřad rozhodující podle ust. § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších právních předpisů, ve spojení s ust. § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (viz bod 16.), jehož stanovisko k případnému dělení pozemku bylo soudem vyžadováno. Zároveň bylo dělení pozemku fakticky vyloučeno i Znaleckými závěry (viz bod 19.). Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že pozemek lze dělit jediným možným způsobem, ovšem je třeba zajistit přístup na veřejnou komunikaci z obou rozdělením pozemku parcelní [číslo] vzniklých částí (k nutnosti zajistit přístup na komunikaci při reálném dělení nemovitosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 1 As 166/2016), k tomuto uvedl dvě varianty. Prostřednictvím žádné z těchto variant není možné dělení pozemku realizovat, neboť obě počítají se směnou či zatížením pozemku parcelní [číslo] který je ve vlastnictví toliko samotné žalované a zároveň tento pozemek není předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic řízení. Jakékoli zatížení či směnu pozemku žalovaná v současné době nemůže právně realizovat (ani formou hmotněprávní dohody, kterou by soud k návrhu obou účastnic řízení následně schvaloval jako soudní smír dle § 99 o. s. ř.) vzhledem k probíhajícím exekučním řízením, zatěžujícím jednak její spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku, ale i její pozemek ve výlučném vlastnictví parcelní [číslo] s tím souvisejícími zákazy dispozic podle ust. § 338 ve spojení s ust. § 335b odst. 1 o. s. ř.

30. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že s ohledem na nemožnost vypořádat spoluvlastnictví pro případ jeho zrušení dělením pozemku, zaslal dvakrát účastnicím řízení přípis, v němž informoval o zbývajících způsobech vypořádání. U jednání (čl. 265) soud znovu vysvětlil zbývající možné způsoby vypořádání, po provedení Znaleckého posudku a Sdělení stavebního úřadu k důkazu (viz body 16. a 19.), přesto však obě účastnice řízení trvaly na dělení pozemku.

31. Dalším v úvahu přicházejícím způsobem vypořádání zrušeného spoluvlastnictví bylo přikázání věci jedné či druhé účastnici řízení, k němuž je třeba, aby s tímto postupem daná účastnice souhlasila a byla schopna prokázat, že je připravena vyplatit druhé účastnici řízení přiměřenou náhradu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Žalobkyně měla zájem toliko o část pozemku, v rámci svého posledního procesního stanoviska výslovně nesouhlasila s tím, aby jí připadl celý pozemek. Žalovaná po celou dobu konstantně tvrdila, že má zájem jen o část pozemku, nikdy nenavrhovala, aby jí připadl celý pozemek, nadto během řízení vůči ní bylo zahájeno množství exekučních řízení, v důsledku kterých by ani nebyla schopna vyplatit žalobkyni vypořádací podíl. Protože nebylo možné vypořádat zrušené spoluvlastnictví žádným z uvedených způsobů, soud nařídil prodej pozemku s rozdělením výtěžku dle podílů mezi účastnice řízení podle ust. § 1147 o. z. (výrok I.).

32. Žalobkyně u jednání (čl. 157) sdělila, že za žalovanou již uhradila částku ve výši 157 960 Kč, mělo se jednat o úhradu dluhů žalované, pro které se vedly vůči žalované exekuční řízení, žalovaná tuto skutečnost potvrdila. V rámci závěrečného návrhu zástupce žalobkyně žádal zaprotokolovat tuto skutečnost, ačkoli uvedl částku 157 000 Kč (čl. 265). Soud k uvedené částce uvádí, že pokud žalobkyně žalované něčeho plnila, pak nemohlo jít o jakékoli vyrovnání na vypořádací podíl vyplývající ze zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, neboť ke zrušení spoluvlastnictví, natožpak k vypořádání zrušeného spoluvlastnictví dosud nedošlo (ani mimosoudně), což soud konstatoval i u jednání (čl. 157). Žalobkyně na toto konstatování soudu ničeho dále neuvedla, vzala jej toliko na vědomí, neuplatňovala ani vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu (ačkoli byla zastoupena advokátem, který byl u jednání přítomen), přičemž je otázkou, zda jde vůbec o pohledávku žalobkyně související se spoluvlastnictvím účastnic řízení či o jinou pohledávku (úhrada dluhů žalované, pro které se vedla exekuční řízení, úhrada dluhů žalované pro možnost uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a směnné smlouvy – viz bod 14., kde je však uvedená zcela jiná částka, či úhrada dluhů žalované z jiného titulu).

33. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.) zní tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, a je odůvodněn s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I ÚS 262/20, neboť soud vyhověl návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhodl dále o způsobu jeho vypořádání, proto je na procesní úspěch obou účastnic řízení (majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobkyně i žalované), třeba pohlížet jako na částečný (stejný). Soud zároveň zvažoval, zda ve věci byly dány konkrétní okolnosti, v důsledku kterých by mělo dojít k odchýlení se od uvedeného pravidla, a aplikovat ve věci náhrady nákladů řízení postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Obě účastnice řízení od počátku řízení uváděly, že před podáním žaloby jednaly o možnosti dohodnout se na zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání bez nutnosti podat žalobu, k čemuž však nedošlo. I po zahájení řízení obě účastnice směřovaly k smírnému řešení věci do doby, než bylo z jejich strany zjištěno, že jakákoli mimosoudní dohoda, příp. dohoda před soudem, kterou by schválil soud formou soudního smíru, není možná, a to s ohledem na nemožnost žalované dohodu uzavřít kvůli probíhajícím exekučním řízením, zatěžující její spoluvlastnický podíl (a s tím souvisejícími zákazy dispozic podle ust. § 338 ve spojení s ust. § 335b odst. 1 o. s. ř.). Žalované tak lze částečně přičíst k tíži, že k uzavření dohody nemohlo z uvedených důvodů v pozdějším průběhu řízení dojít, ovšem obě účastnice dohodu mohly uzavřít dlouhou dobu před podáním žaloby, případně i po podání žaloby, než byla exekuční řízení vůči žalované zahájena, což však neučinily. K tíži žalobkyně naopak soud (přestože není vázán návrhy na způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví) přičítá neustálé změny návrhů na způsob vypořádání případně zrušeného spoluvlastnictví – celkem pět návrhů, které jsou konkretizovány v prvním bodě tohoto rozsudku, a to i oproti žalované, která od počátku řízení setrvala na jediném způsobu vypořádání, zároveň byla svolná ke všem případným zatížením jejích výlučných nemovitostí ve prospěch nemovitostí žalobkyně, aby mohlo dojít ke zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví. S ohledem na uvedené soud neshledal, že je ve věci náhrady nákladů řízení dán důvod aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

34. Ve věci vznikly státu náklady za znalečné ve výši 6 150 Kč (celkové náklady na znalecké zkoumání činily 3 000 Kč za znalecký posudek vypracovaný v roce 2017 a 8 150 Kč za znalecký posudek z roku 2020, přičemž obě účastnice řízení složily zálohu na náklady tohoto důkazu, každá ve výši 2 500 Kč). Tyto náklady v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. mají podle výsledku řízení platit obě účastnice řízení, každá v rozsahu 50 %, tedy každá částku ve výši 3 075 Kč (výrok III. a IV.)

35. Lhůta k plnění (výrok III. a IV.) byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. plnění ve splátkách.

Poučení