16 C 215/2018-196

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 168.500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 132.638 Kč, úrok z prodlení z částky 24.138 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9% ročně, úrok z prodlení z částky 15.000 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, úrok z prodlení z částky 55.000 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení 8,25% ročně a úrok z prodlení z částky 38.500 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 35.862 Kč a úroku z prodlení z částky 60.000 Kč od 15. 8. 2018 do 11. 3. 2019 ve výši 9% ročně, ohledně úroku z prodlení z částky 35.862 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9% ročně, ohledně úroku z prodlení z částky 15.000 Kč od 10. 1. 2019 do 24. 3. 2021 ve výši 9% ročně, ohledně úroku z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 0,75% ročně od 25. 3. 2021 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 55.000 Kč od 20. 4. 2021 do 27. 4. 2021 ve výši 8,25 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky 38.500 Kč ve výši 8,25 % ročně za den 28. 6. 2021.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1.925 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66.173,57 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 276 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 8. 2018 a změněnou a doplněnou dne 20. 1. 2019, 27. 1. 2021, 24. 3. 2021, 20. 4. 2021 a dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 168.500 Kč a úrok z prodlení z částky 60.000 Kč ve výši 9 % ročně od 15. 8. 2018 do zaplacení, z částky 15.000 Kč ve výši 9 % ročně od 10. 1. 2019 do zaplacení, z částky 55.000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 38.500 Kč od 28. 6. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že od března 2016 jsou žalobce a žalovaná podílovými spoluvlastníky nemovitosti v [katastrální uzemí] na [anonymizováno], [územní celek], a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – objekt bydlení [adresa], kdy jejich spoluvlastnické podíly jsou stejné – u každého . Jde o trvalé bydliště žalované. Společně s žalovanou v předmětném domě bydlí a společně jej s předmětnou nemovitostí užívají, také její matka [anonymizováno] s manželem [anonymizováno] a jejich synem s [jméno] [příjmení], kterým žalovaná umožňuje bydlet v předmětném domě, a to právě již od března 2016, kdy dochází k užívání celé předmětné nemovitosti, včetně celého předmětného domu, tedy nad rámec spoluvlastnického podílu žalované, což plyne i z poměru velikosti předmětné nemovitosti a předmětného domu a právě počtu čtyř (4) osob, které předmětnou nemovitost s předmětným domem užívají s tím, že jde o přízemní dům, který zahrnuje jeden byt. Po provedeném dokazování a znaleckém posudku žalobce požadoval za toto„ nadužívání“ předmětné nemovitosti částku odpovídající obvyklé výši nájemného v místě a čase za užívání předmětné nemovitosti s ohledem na svůj spoluvlastnický podíl, tedy částku 3.500 Kč za kalendářní měsíc za období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2021. Žalobce uvedl, že poprvé s žalovanou jednal prostřednictvím její matky v rámci osobního jednání, kdy přišel do předmětného domu, kde byli žalovaná, matka žalované, partner žalované, a žalobce tak jednal s těmito osobami. Nakonec jednal převážně s matkou žalované [anonymizováno], která žalobci rovněž platila jednotlivé částky na úhradu náhrady na užívání nemovitosti a takto mu bylo zaplaceno celkem 45.000 Kč, což žalobce započítal na uplatněný nárok. Požadovanou částku 168.500 Kč žalobce vypočetl tak, že na celkovou částku, která mu podle jeho tvrzení za uvedené období měla být uhrazena, tj. tedy 3.500 Kč měsíčně za období 61 měsíců, což činí 213.500 Kč, započítal úhrady matky žalované ve výši 45.000 Kč.

2. Žaloba byla žalované doručena do vlastních rukou dne 11. 3. 2019 na adrese [adresa]. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, kdy má za to, že v tomto případě je zde nedostatek její pasivní věcné legitimace. Žalovaná nemovitost v žalovaném období vůbec neužívala, když se s nabytím zletilosti se z domu odstěhovala a neužívá ji dosud. Žalovaná nerozporuje, že nemovitost užívají její rodinní příslušející, avšak není tak činěno na základě souhlasu žalované, když žalovanou defacto nikdo nikdy o souhlas nežádal. Nemovitost je rodinnými příslušníky žalované užívána na základě dohody, kterou však uzavřela matka žalované se svým manželem na straně jedné a žalobce na straně druhé. O tom svědčí i fakt, že tito rodinní příslušníci za užívání nemovitosti žalobci hradili sjednané nájemné. Žalovaná tedy nemohla nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu. U jednání byla sice přítomna, avšak spíše fyzicky, nikdo se s ní o obsahu dohod nebavil. Matka nejednala za žalovanou, nýbrž svým vlastním jménem. Je extrémně nespravedlivé žádat po žalované, která nemovitost neužívá, náhradu za nadužívání jejího spoluvlastnického podílu, když je nemovitost užívána třetími osobami, byť se jedná o rodinné příslušníky žalované. Protože tyto třetí osoby nemovitost užívají na základě ujednání mezi nimi a žalobcem. Zároveň zpochybnila spoluvlastnické právo žalobce k předmětné nemovitosti. Dále namítala, že se žalobce nepodílel žádným způsobem na úhradě nákladů nutných pro zachování předmětné nemovitosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaná je podílovým spoluvlastníkem předmětného pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba parc. [číslo] s podílem o velikosti , od 14. 6. 2004 na základě darovací smlouvy ze dne 1. 9. 2003, a žalobce je podílovým spoluvlastníkem tohoto pozemku s podílem o velikosti od 13. 1. 2016, a to na základě příklepu soudního exekutora. Ke dni 24. 3. 2021 žádná poznámka spornosti či upozornění v katastru nemovitostí, která by se týkala této nemovitosti, zapsána není. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 24. 3. 2021) Žádný z účastníků netvrdil a ani z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by probíhalo řízení, ve kterém by bylo zpochybňováno spoluvlastnické právo žalobce k předmětné nemovitosti. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] a ze svého rejstříku soud zjistil, že pod uvedenou spisovou značkou je u zdejšího soudu vedeno řízení o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované a že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku skončeno není.

5. Z data narození žalované vyplývá, že tato dovršila 18 let dne 4. 2. 2018 a soud má na základě výpisu z centrální evidence obyvatel a účastnické výpovědi žalované za zjištěné, že před dovršením 18. let žalovaná neuzavřela manželství. 6. [anonymizováno] zaplatila žalobci náhradu za užívání předmětné nemovitosti za dobu trvání jejich spoluvlastnictví v celkové výši 45.000 Kč, kdy poslední platba se uskutečnila 22. 11. 2017, což soud zjistil z nerozporovaného tvrzení žalobce, svědecké výpovědi [celé jméno svědkyně] a pokladních dokladů.

7. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že ona sama žádné náklady na zachování předmětné nemovitosti, včetně vytápění domu, nevynaložila. Tyto náklady vždy platila její matka s manželem. Žalovaná předmětnou nemovitost užívala zároveň se svou matkou, jejím manželem a jejich synem do ledna 2018, kdy ukončila střední školu a odstěhovala se do [obec] kvůli zaměstnání, a od té doby tam bydlí. Žalovaná o tom, že druhým podílovým spoluvlastníkem nemovitosti je žalobce, ví od doby, kdy to jí a její matce řekl sám žalobce při své návštěvě v předmětné nemovitosti. Žalobce jednal vždy s matkou žalované. Žalovaná neřešila užívání nemovitosti s žalobcem ani po svém odstěhování, nechala matku v domě bydlet. Matka žalované se svou rodinou užívá všechny místnosti v domě a, když žalovaná přijede na návštěvu, také je užívá. Takto byl dům užívání i od té doby, kdy tam byl žalobce. V době, kdy žalovaná byla nezletilá a bydlela v tom domě, neměla žádné své příjmy, ani výživné od vlastního otce, a všechno jí platila matka. Žalovaná ví, že její matka má nějakou dohodu s žalobcem. Žalovaná matce nechala užívat svou polovinu. Žalované její matka řekla, že dům byl vydražen neoprávněn a podvodně, takže když dostala žalovaná výzvu od žalobce, předala jí zástupci matky, který je nyní i zástupcem žalované a tuto věc řeší. Žalovaná nedala matce výslovný souhlas s užíváním její poloviny ani ji nevyzvala, aby se vystěhovala. Nebavily se o tom. Prostě se odstěhovala a nic matce neřekla. Brala to tak, že když tam všichni bydleli od jejího narození, tak že tam můžou bydlet i nadále. S žalobcem neřešila bydlení své matky a ostatních osob v domě. Matka si to se žalobcem řešila sama. Matka žalované za užívání nic neplatí.

8. Matka žalované [anonymizováno] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že v předmětném domě bydlí asi od svých 18 let, že ten dům daroval jí a žalované otec svědkyně, a to každé jednu polovinu. Od té doby tam bydlela svědkyně sama s žalovanou. Od roku 2009 tam bydlí manžel svědkyně a od roku 2010 i jejich společný syn. Žalovaná se v lednu 2018 odstěhovala do [obec] za prací. Svědkyně žalované řekla, že je podílovým vlastníkem domu, když jí ještě nebylo 18 let. Svědkyně věděla, že má exekuci, tu zaplatila 2x, ta její polovina domu byla vydražena neprávem, okradla jí zástupkyně jedné společnosti. Když tam poprvé přišel žalobce, tak tehdy svědkyně žalované poprvé řekla, že žalované patří polovina domu. Když přišel pan [anonymizováno] poprvé, jednal se svědkyní a jejím manželem. Když přijel, řekl svědkyni, že je vlastníkem domu a ona byla překvapená, protože měla svoji domu zaplacenou. Tak mu to řekla a on jí ukázal papíry, které dokládaly jeho vlastnictví. Podle ní nemohl být vlastník, když měla zaplaceno. [anonymizováno] se však ptal, jak to budou řešit dál, a dohodli se na tom, že svědkyně si najde nějakého právníka a pak to budou řešit. Podruhé přišel s tím, že vymění zámky u hlavních dveří, nebo mu budou platit nájem, a to všichni, kdo tam jsou. Svědkyně se bála, že bude ostuda, tak mu řekla, že se domluví a že mu bude nějaký nájem platit. Od té doby mu nějaký nájem platila, nějak kolem 3.500 Kč měsíčně, doklady od toho má. Pak ji napadlo, proč by měla platit nájem za svoji půlku, když má za to, že ta exekuce byla neoprávněná. Nikdy to však přímo žalobci neřekla. Žalobce souhlasil s tím, že mu budou platit nájemné a navrhl ty 3.500 Kč měsíčně. To nájemné svědkyně platila za sebe, svého manžela a syna [jméno], za žalovanou ne, protože té patří půlka toho domu. S dcerou se nikdy o tom, jestli v domě mohou bydlet, nebavila. Svědkyně si byla vědomá, že žalobce ty peníze chce po žalované. Když přijel žalobce poprvé, tak žalovaná nevěděla, že je podílovou spoluvlastnicí domu. Když žalobce odjel, tak svědkyně žalované řekla, že si koupil druhou polovinu domu a že žalovaná je vlastníkem poloviny domu. Reagovala na to tak„ jo, mamko, to je tvoje, já tady stejně bydlet nebudu“. Po celou dobu, co svědkyně v domě bydlí, platí úhradu energii, vody apod., svědkyně s manželem. Topí tam dřevem a uhlím. Za užívání domu žalobci neplatí proto, že má za to, že ta její půlka byla vydražena neoprávněně, neměla být prodána. K dotazu, co udělala proto, aby své právo k nemovitosti prokázala, svědkyně uvedla, že poslala dopis exekutorovi a měla papíry o tom, že dluh byl řádně splacený. K dotazu žalobce, jak dlouho svědkyně ještě hodlá pokračovat v tomhle stavu a neplatit a setrvávat na tomto svém postoji, když o spoluvlastnictví žalobce ví už 5 let, svědkyně uvedla, že dokud nedostane odškodnění od státu. Na svědkyni jsou vedeny nějaké exekuce. Žádné postižitelné příjmy nemá, má příjmy z brigád. Manžel taky nemá mzdu, dělá brigády. Co se týká poloviny žalované, tak té se na užívání této poloviny nikdy neptala, přece se jí na to nebude ptát, a nic jí za toto užívání neplatí. Žalobce neříkal, že se mají z domu vystěhovat, a souhlasil s tím, že mu budou platit nájemné. Nevyjádřil ani souhlas ani nesouhlas s tím, aby v domě bydleli svědkyně, její manžel nebo jejich syn, protože se o tom nebavili. Poté, kdy chtěl žalobce vyměnit zámky, mu svědkyně navrhla, že mu budou platit nájemné, žalobce s tím tedy souhlasil a zámky nevyměnil. Určitě neřekl to, že tam můžou bydlet a nebudou nic platit.

9. Manžel matky žalované [anonymizováno] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že v předmětném domě bydlí od roku 2009 s manželkou a od roku 2010 se synem [jméno]. Až do roku 2018, do svých 18 let tam s nimi žila i žalovaná. Jedná se o starší rodinný dům, starý asi 100 let, má 3 místnosti, tzn. obývák, ložnici, pokoj, kde bydlí syn a ve kterém před tím bydlela žalovaná, WC, koupelnu a kuchyň. Všechny ty místnosti užívají oni tři a před tím, než se odstěhovala, tak ty všechny místnosti užívala i žalovaná. Svědek žalobce poprvé viděl asi v roce 2016, když žalobce přijel s tím, že koupil tu druhou polovinu domu. Jestli tam byla přítomna i žalovaná, to svědek neví, protože ona do toho nezasahovala, když se bavili dospělí. Žalobce přišel s tím, že se ten dům prodá, protože nevěděl, že ta druhá vlastnice je nezletilá. Dohodli se, že svědek s manželkou budou platit žalobci 3.500 Kč nájem. Po prvním setkání, které bylo asi v lednu, nájemné neplatili, tak žalobce přijel v březnu, že jim tedy vymění zámky, tak mu zaplatili dlužné nájemné za leden a únor. Žalobce se potom sešel někdy s matkou žalované na benzínce, ona mu dala peníze a žalobce jí dal nájemní smlouvu, ale svědek neví, jestli ji podepsali. Žalovaná do dohod o nájemném nezasahovala. Ten obsah dohod sjednávali s žalobcem asi svědek nebo matka žalované. Žalovaná byla v té době nezletilá, stejně nic nemohla. Protože žalovaná byla dcera svědkovy manželky, tak se jí neptali, jestli jí mají platit nájem. Nájem přestali žalobci platit, protože už celý ten svůj původní dluh zaplatili a stejně jim to prodali a neviděli důvod, proč by to měli platit znovu. Potom obrátili na advokáta, jestli nepůjde ten dům získat od exekutora zpátky. Svědek ví jenom to, že je vedeno řízení o odškodnění od státu. Žalobce je v současné době zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastník, tak mu to asi patří, a proto se dohodli při poslední schůzce, která byla asi na konci května (2021), že zase začnou platit nájem. Když se žalovaná stala dospělou, takto spolu neřešili (svědek a matka žalované), jestli bydlí nebo nebydlí na její půlce a stále jí nic za to užívání neplatí. Svědek neví nic o tom, že by žalovaná po dovršení zletilosti něco s žalobcem ohledně domu řešila, např. že by se dohodla o prodeji domu, o předání klíčů apod. S žalobcem to řeší oni (svědek a matka žalované), protože oni ten dům užívají. Svědek uvedl, že žalovaná ví o průběhu tohoto sporu a o tom, jak je řešen svědkem a jeho manželkou s žalobcem, oni ji o tom informují. Právního zástupce jí našli oni. Nechtějí žalovanou do toho zatahovat, je to jejich věc. Žalovaná jim nikdy neřekla, aby šli pryč, oni se spolu o tom nikdy nebavili. Nikdy nenaznačovala ani svým chováním, aby šli pryč. Topí tam dřevem. To dřevo zajišťují svědek a matka žalované. Buď ho zaplatí, nebo ho svědek dostane za různé protislužby od kámošů. Práce související s topením a čištěním kotle dělá svědek. Žalovaná mu za to nic neplatí.

10. Svědek [celé jméno svědka] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že v předmětném domě byl s žalobcem asi před 6 lety. Žalobce tehdy koupil polovinu domu v dražbě a šel na první setkání se spoluvlastníky pohovořit o tom, jak to bude v budoucnu vypadat. On byl připravený buď jim tu nemovitost prodat, nebo to koupit. Prostě šel si popovídat o tom, co s tím budou dělat. Kdo přesně přišel otevřít, si svědek nepamatuje, ale byla tam v podstatě celá rodina, žalovaná, její matka, její přítel a v pozadí byl, slyšel křik dítěte. Žalovaná působila velice vyspěle. S tou se víceméně pozdravili, ale potom ten rozhovor vedla její matka. Svědek tam byl celkem 2x. Při jedné návštěvě byla žalovaná doma sama se svým přítelem, a když svědek s žalobcem přišli, tak svědkyně volala svojí matce a ta potom přišla, čekali na ni půl hodiny. Tehdy svědek s žalobcem čekali venku a s žalovanou se bavili přes okno. Bavili se o tom, jak si to ona představuje, ale ona vlastně bez matky nechtěla nic rozhodovat. Když tehdy její matka řekla, že žalovaná je spoluvlastnicí domu, tak žalovaná vůbec nebyla překvapená. Tehdy žalobce zjistil, že žalované je 16 let a že tedy nemůže nakládat se svou půlkou nemovitostí a proto ten rozhovor nabral jiný směr a žalobce začal s celou rodinou hovořit o nájmu. Těžko říct, kdo z nich měl největší slovo. Snad matka žalované, ale všichni dohromady se dohadovali, kolik jsou schopni poskládat měsíčně a platit žalobci, podle svědka to bylo kolektivní rozhodnutí. Dospěli k částce 3.500 Kč měsíčně. Žalobce s tím moc spokojený nebyl. Tehdy se dohodli, že se složí na tuto částku všichni. Potom přestali nájemné platit, takto byl důvod té druhé návštěvy a u té druhé návštěvy požadoval žalobce po celé rodině žalované klíče od toho domu s tím, že pokud mu je nedají, že nechá vyměnit zámky. K žádnému předání klíčů nedošlo, ani k dohodě o výměně klíčů, a ze strany rodiny došlo ke slibu, že zase začnou nájem platit. U obou těchto setkání žalobce s rodinou žalované, byla vždy přítomna žalovaná. Žalovaná proti té částce neměla vůbec nic. Oni se potom dohadovali s žalobcem, že se ten barák bude prodávat někomu třetímu, až žalovaná dospěje. Oni – rodina žalované, tam určitě chtěli zůstat, ale zároveň se dohadovali s žalobcem, že v budoucnu za takové 2-3 roky ten dům spolu prodají, ale že do té doby nemají kam jít. Podle svědka určitě měli kam jít, protože babička žalované má za tím předmětným domem velký dům, s tím se žalobci pochválili. Žalovaná projevila souhlas s tou dohodou s žalobcem, to vyplývá z toho, že neprojevila nesouhlas, jestli ten souhlas projevila verbálně, nebo kývnutím hlavy, to už si svědek nepamatuje, ale souhlasila s tím celá rodina. A při tom druhém setkání, když čekali na matku žalované, tak žalobce hovořil přímo s žalovanou a jí se ptal, jak si to dál představuje, jestli bude platit nájemné a proč neplatí nájemné. Jestli žalovaná měla možnost zasahovat do rozhodování o té dohodě a o nájemném, to svědek neví. Neví, kdo a jak užíval ten dům, ale určitě ten pokoj nalevo, poté co se vejde do chodby, užívala žalovaná, protože při té druhé návštěvě tam byla se svým přítelem. Napravo byl obývák, pak kuchyň, ale co kdo užíval, to svědek neví.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [titul] [celé jméno znalce] dne 5.8.2020, soud zjistil, že pozemek parc.č. st. [anonymizováno] je zčásti zastavěný rodinným domem [adresa] a druhou část pozemku tvoří dvůr. Dům je řadový, zděný, přízemní a nepodsklepený, obsahuje jednu třípokojovou jednotku, nemá nebytové prostory a dětský pokoj nemá přímé osvětlení ani přímé větrání. Na obytnou část domu navazuje zděný jednopodlažní hospodářský objekt se sedlovou střechou a další drobné stavby. V domě je technická místnost s kotlem ústředního topení na tuhá paliva. Obvyklé roční nájemné z celé předmětné nemovitosti v období od března roku 2016 do srpna roku 2018 tak činilo 84.000 Kč, což odpovídá částce 7.000 Kč měsíčně, a polovina tedy činí 3.500 Kč měsíčně. Oba účastníci s tímto závěrem znalce souhlasili. Byť znalec vyčíslil i náklady vytápění nutné na zachování stavby, tak vzhledem k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že žalovaná sama žádné náklady na vytápění v předmětném období nevynaložila, naopak bylo prokázáno, že tyto náklady platili její matka a manžel její matky, soud se jimi již z důvodu nadbytečnosti nezabýval.

12. Žalobce vyzval žalovanou výzvou ze dne 17. 4. 2018 k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 550.000 Kč, avšak jak vyplývá z kopie obálky, tato výzva jí byla doručována na adresu [obec a číslo], ale žalobci se vrátila zpátky jako nevyzvednutá v úložní době. Jiné doručení této nebo jiné výzvy k úhradě žalovaného nároku před podáním žaloby nebo před doručením žaloby žalované, soudu doloženo nebylo. Žaloba, ve které se žalobce domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za dobu od března 2016 do srpna 2018, byla žalované doručena do vlastních rukou dne 11. 3. 2019.

13. Předmětem tohoto řízení je nárok jednoho ze dvou spoluvlastníků vůči druhému spoluvlastníkovi na náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v užívaní nemovitostí tímto druhým spoluvlastníkem a třetími osobami se souhlasem tohoto druhého spoluvlastníka nad rámec spoluvlastnického podílu druhého podílového spoluvlastníka podle §1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) v ustanoveních § 1115 a následujících.

14. Podle § 117 OZ každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1123 OZ spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

15. Podle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky Pl. ÚS - st. 48/18, užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného č.l. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení. Podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky, souhlasil-li jeden ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka s faktickým užíváním prostor nad rámec spoluvlastnického podílu třetí osobě, není spoluvlastník, který nedal k užívání společné věci souhlas, legitimován požadovat po této třetí osobě vydání bezdůvodného obohacení, které jí užíváním předmětu spoluvlastnictví vzniklo; je povolán požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po druhém spoluvlastníku, a to v rozsahu, v němž svůj spoluvlastnický podíl nadužíval nebo umožnil jeho užívání třetí osobě. (viz např. rozhodnutí 30 Cdo 4894/2007)

16. Podle § 1933 odst. 1 OZ, je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

17. Podle § 15 odst.2 OZ svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat.) Podle § 30 odst.1 OZ plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Podle odst. 2 před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Podle § 31 OZ se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Podle § 858 OZ rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. Podle § 36 OZ nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu. Podle § 898 odst.2 OZ souhlasu soudu je vždy třeba k právnímu jednání, kterým dítě a) nabývá, zcizuje nebo zatěžuje nemovitou věc nebo podíl na ní, b) zcizuje nebo zatěžuje majetek jako celek, ledaže jeho hodnota nepřevyšuje částku odpovídající dvacetinásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, nebo nabývá, zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, c) uzavírá dohodu dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení pozůstalosti, odmítá dědictví nebo prohlašuje, že nechce odkaz, nebo d) uzavírá smlouvu 1. zavazující k trvajícímu nebo opětovnému plnění nebo smlouvu týkající se jeho bydlení na dobu delší než tři roky nebo na dobu trvající i po nabytí zletilosti dítětem, nebo 2. úvěrovou nebo obdobnou.

18. S ohledem na zjištěné skutečnosti a citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná byli v celém žalovaném období podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, a to každý s podílem . Za účelová soud považuje tvrzení žalované zpochybňující platnost nabytí spoluvlastnického podílu žalobce v dražbě, jelikož vlastnictví v dražbě se nabývá ke dni příklepu, žalobce je zapsán jako druhý podílový spoluvlastník na základě příklepu uděleného dne 13. 1. 2016 a žádná poznámka spornosti v katastru nemovitostí uvedena není a ani z jiných důkazů nebylo zjištěno, že by bylo vedeno řízení za účelem určení vlastnictví jiné osoby k předmětné nemovitosti. Dále má soud za prokázané, že předmětnou nemovitost užívala od 1. 3. 2016 do února 2018 žalovaná se svými rodinnými příslušníky a od února 2018 již pouze rodinní příslušníci žalované, že žalobce vyzval v březnu roku 2016 žalovanou, matku žalované a manžela matky žalované k jednání o dalším užívání předmětné nemovitosti a k placení náhrady za toto užívání, že matka žalované se svým manželem na základě tohoto jednání s žalobcem mu uhradili celkem 45.000 Kč.

19. S ohledem na to, že soud musí podle § 132 o.s.ř. přihlížet ke všemu, co v řízení vyjde najevo, nemůže přehlížet skutečnost, že žalovaná byla až v období od 1. 3. 2016 až do 3. února 2018 nezletilá a nebyla tak plně svéprávná. Soud se proto zabýval v souladu s nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 1639/18 a I. ÚS 1775/14 tím, zda byla žalovaná v období od 1. 3. 2016 do 4. 2. 2018 natolik rozumově a volně vyspělá, že mohla právně relevantním způsobem reagovat na případné výzvy druhého spoluvlastníka týkající se užívání společné věci a případně náhrady za užívání této společné věci, a pochopit následky užívání předmětné nemovitosti nad rámec jejího podílu, ale zejména tím, zda vůbec měla před dovršením 18 let a získáním svéprávnosti svobodu a možnost jakkoli ovlivnit užívání předmětné nemovitosti svými rodinnými příslušníky, a to s ohledem na svou plnou závislost na své matce coby zákonné zástupkyni a živitelce. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení § 30, § 31 a § 858 OZ má soud za to, že žalovaná neměla možnost jakkoliv ovlivnit, kdo bude v předmětném domě před dovršením jejich 18 let bydlet a v jakém rozsahu jej užívat. Byla plně závislá na své matce, coby zákonném zástupci, která podle § 858 OZ žalovanou zastupovala a spravovala majetek. Nebyla to tedy žalovaná, kdo mohl s žalobcem, coby s druhým podílovým spoluvlastníkem, sjednat dohodu o nakládání s předmětnou nemovitosti, o způsobu jejího užívání či pravidelných úhradách za užívání nemovitostí, když k nakládání s nemovitostí byl třeba souhlas soudu, žalovaná sama žádný příjem neměla, byla výživou odkázána na svou matku a zároveň na ní coby na své zákonné zástupkyni plně závislá. Z důvodu této své závislosti na své matce ani nemohla svobodně dát souhlas či nesouhlas s užíváním nemovitosti její matkou a jejími rodinnými příslušníky a nemohla ani jakkoli ovlivnit rozsah a způsob užívání této nemovitosti. Dle názoru soudu tak není dána pasivní legitimace žalované ohledně části žaloby týkající se období, ve kterém byla žalovaná nezletilá, neboť na její jednání nelze hledět jako na vědomé užívání předmětné nemovitosti nad rámec jejího podílu z vlastní vůle ani jako na vědomý a svobodný souhlas svéprávné osoby s užíváním předmětné nemovitosti třetími osobami - jejími rodinnými příslušníky nad rámec jejího podílu. Soud proto žalobu ohledně tohoto nároku považuje za nedůvodnou, proto ji v tomto rozsahu zamítl. Uvedenému období, tj. od 1. 3. 2016 do 3. 2. 2018 (23 měsíců a 3 dny) odpovídá žalovaná částka 35.682 Kč, kdy soud vyšel z tvrzení žalobce, že na celkovou částku, která mu podle jeho tvrzení měla být za toto období uhrazena, tj. tedy 3.500 Kč měsíčně, což činí 80.862 Kč, započítal úhrady matky žalované ve výši 45.000 Kč, které byly provedeny před zletilostí žalované. Soud proto žalobu zamítl ohledně částky 35.682 Kč včetně celého požadovaného úroku z prodlení z této částky.

20. Pokud se týká období po dovršení zletilosti žalované, tedy období od 4. 2. 2018 do 30. 3. 2021, kdy je uplatňován nárok na částku 3.500 Kč za 37 měsíců a 26 dnů měsíce února 2018, tj. na částku 132.638 Kč, pak soud má za prokázané, že sice žalovaná již sama předmětnou nemovitost neužívala ke každodennímu bydlení, ale umožnila svým rodinným příslušníkům, aby předmětnou nemovitost užívali v celém rozsahu ke svému bydlení, a to bez ohledu na to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dala k takovému užívání svým rodinným příslušníkům výslovný souhlas. Soud má totiž na základě prokázaného chování a postoje žalované, kdy o tom s nimi vůbec nehovořila, tedy je ani nežádala, aby se odstěhovali nebo omezili rozsah užívání nemovitosti, kdy žalovaná toto jejich užívání považuje za užívání svého podílu a sama při návštěvách této nemovitosti ji rovněž v celém rozsahu užívá, za prokázané, že s tímto stavem žalovaná fakticky souhlasí. Jako po zletilé a svéprávné osobě, která již není závislá na své matce coby zákonném zástupci a živiteli, kdy dokonce bydlí jinde, má vlastní příjmy a partnera, lze již na žalované požadovat, aby buď své rodinné příslušníky požádala o omezení užívání nemovitostí s ohledem na velikost jejího spoluvlastnického podílu, o jejich odstěhování nebo o placení nějaké náhrady za užívání jejího majetku nebo aby se dohodla s žalobcem na náhradě za takové užívání společné věci nebo na zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání nebo na prodeji nemovitosti. Obrana žalované, že to byla její matka a její manžel, kdo se s žalobcem domlouvali na náhradě za užívání, neobstojí, vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že její matka hradila žalobci náhradu za užívání pouze po určitou dobu, a to po určitou dobu nezletilosti žalované, kdy tak učinila pod hrozbou výměny klíčů ze strany žalobce. V řízení nebylo zjištěno, že by po dovršení zletilosti žalované mezi žalobcem a matkou žalované nebo jejím manželem byla uzavřena jakákoliv dohoda o rozsahu jejich užívání nemovitosti, ani že by žalobce souhlasil nebo byl srozuměn s tím, že předmětné nemovitosti bude užívat matka žalované se svými rodinnými příslušníky a už vůbec ne, že tak bude činěno bez jakékoliv náhrady žalobci. Naopak žalobce výzvou ze dne 17. 4. 2018 přímo žalovanou vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti od března 2016, tudíž vyjádřil tak svůj postoj, byť tato výzva nebyla žalované do vlastích rukou doručena, a činí tak po celou dobu tohoto řízení v rámci tohoto řízení Soud tedy nárok žalobce za období od 4. 2. 2018 do 31. 3. 2021 považuje za důvodný a oprávněný, proto žalobě ohledně částky 132.638 Kč týkající se tohoto období vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Pokud se týká požadovaných úroků z prodlení z jednotlivých částek, pak je soud v celém požadovaném rozsahu nemohl žalobci přiznat, a to z následujících důvodů.

22. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 24.138 Kč, která odpovídá náhradě za období od 4. 2. 2018 do 31. 8. 2018, až ode dne 12. 3. 2019 do zaplacení v sazbě 9 % ročně, jelikož prokazatelně byla první výzva žalobce, v níž žalovanou žádá o úhradu náhrady za dobu od března 2016 do srpna 2018, doručená žalované dne 11. 3. 2019, kdy jí byla doručena žaloba, a žalovaná se tak poprvé dozvěděla o tom, že vůči ní žalobce takový nárok uplatňuje, a mohla se tedy do prodlení dostat až ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož dřívější doručení takové výzvy žalované v řízení prokázáno nebylo. Uvedená úroková sazba odpovídá zákonné sazbě k prvnímu dni prodlení, tj. k 12. 3. 2019. Dále soud přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 15.000 Kč, která odpovídá náhradě za období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018, až ode dne 25. 3. 2021 do zaplacení v sazbě 8,25 % ročně, jelikož žalobce tento nárok, pokud se týká období, jasně a určitě uplatnil u žalované až u jednání dne 24. 3. 2021, kdy soud zároveň připustil změnu žaloby spočívající v období, za které je tento nárok uplatňován, tudíž se žalovaná mohla dostat do prodlení až ode dne následujícího po tomto jednání, a uvedená úroková sazba odpovídá zákonné sazbě k prvnímu dni prodlení s placením uvedené částky, tj. k 25. 3. 2021. Úrok z prodlení z částky 55.000 Kč, která odpovídá části náhrady za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2021, soud žalobci přiznal až ode dne 28. 4. 2021 do zaplacení v sazbě 8,25 % ročně, jelikož žalobce nárok na tuto částku jasně a určitě uplatnil u žalované podáním datovaným dnem 20. 4. 2021, které bylo žalované doručeno prostřednictvím jejího právního zástupce dne 27. 4. 2021, tudíž se žalovaná mohla dostat do prodlení až ode dne následujícího po tomto doručení, a uvedená úroková sazba odpovídá zákonné sazbě k prvnímu dni prodlení, tj. k 28. 4. 2021. Zákonný úrok z prodlení z částky 38.500 Kč, která odpovídá zbývající části náhrady za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2021 a žalobce jí uplatnil až u jednání dne 28. 6. 2021, kdy opravil svůj výpočet celkově požadované částky, soud žalobci přiznal až ode dne následujícího po uvedeném jednání, tedy od 29. 6. 2021, který tak lze považovat za první den prodlení, a v sazbě 8,25% ročně odpovídající zákonné sazbě k uvedenému dni. S ohledem na uvedené závěry pak soud žalobu ve zbývající části týkající se úroků z prodlení zamítl jako nedůvodnou.

24. Soud v tomto rozsudku rozhodl i o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek za rozšíření řízení o částku 38.500 Kč, o kterou byla rozšířena žaloba dne 28. 6. 2021, a to ve výši 1.925 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků. (výrok III.)

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §142 odst.2 o.s.ř., podle něhož soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. V tomto řízení byl úspěšnější žalobce, a to ohledně 78,72% předmětu sporu. Úspěch žalované činil 21,28%. Soud tak přiznal žalobci náhradu jeho účelně vynaložených nákladů odpovídající rozdílu úspěchů účastníků, tj. ve výši 57,44%, (78,72 % - 21,28%). Účelně vynaložené náklady žalobce činí celkem 115.204,69 Kč spočívají v soudním poplatku za řízení, který je žalobce povinen soudu zaplatit, v celkové výši 8.425 Kč, v nákladech na zastoupení advokátem ve výši 100.779,69 Kč a v zaplacené záloze na znalečné ve výši 6.000 Kč Náklady zastoupení advokátem tvořila odměna advokáta ve výši 41.000 Kč za 10 úkonů právní služby po 4.100 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby včetně doplnění, vyjádření k námitkám žalované ze dne 17. 6. 2019, účast u jednání dne 9. 3. 2020, vyjádření k znaleckému posudku z 10. 11. 2020, změna žaloby z 27. 1. 2021, vyjádření k námitkám žalované z 23. 3. 2021, účast u jednání dne 24. 3. 2021, návrh na rozšíření žaloby ze dne 20. 4. 2021) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy předmětem řízení byla částka 75.000 Kč, odměna advokáta ve výši 12.600 Kč za 2 úkony právní služby po 6.300 Kč (účast u jednání dne 19. 5. 2021, které trvalo déle než 2 hodiny) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, kdy předmětem řízení byla částka 130.000 Kč, odměna advokáta ve výši 7.860 Kč za 1 úkon právní služby, a to účast u jednání dne 28. 6. 2021, kdy předmětem řízení byla částka 168.500 Kč, podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 3.900 Kč za všech těchto 13 úkonů po 300 Kč dle §13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu] v souvislosti s jednáním dne 9. 3. 2020 ve výši 3.318 Kč (ujetých 516 km při průměrné spotřebě benzinu natural 95 6,97 l/100km, při ceně benzinu 32 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a při sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km dle uvedené vyhlášky), náhrada cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu] v souvislosti s jednáními ve dnech 24. 3. 2021, 19. 5. 2021 a 28. 6. 2021, ve výši 9.811 Kč (ujetých [číslo] km při průměrné spotřebě benzinu natural 95 6,97 l/100km, při ceně benzinu 27,80 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km dle uvedené vyhlášky), náhrada ve výši 4.800 Kč za ztrátu času v délce 24 hodin, stráveného uvedenými cestami k jednáním, kdy za 1 započatou půlhodinu náleží advokátovi náhrada ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a náhrada 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. 21% z částky 83.289 Kč, což činí 17.490,69 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci 57,44 % těchto nákladů, tj. 57,44% z částky 115.204,69 Kč, což činí 66.173,57 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení státu, rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení byla stranou, která byla ve sporu převážně neúspěšná, a to ohledně 78,72% předmětu sporu, žalovaná, která je z tohoto důvodu povinna nahradit žalobci část jeho nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žalovaná jako převážně neúspěšný účastník nahradí státu celkové náklady ve výši 276 Kč, které vnikly vyplacením znalečného [titul] [celé jméno znalce] (6.276 Kč), a nebyly pokryty zálohou složenou žalobcem.

Poučení