16 C 221/2020-303

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Gabrielou Černou ve věci žalobců: a/) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] b/) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] c/) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] d/) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] e/) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] f/) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] g/) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] h/) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o žalobě o náhradu újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 531 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 469 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobkyni a) zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 531 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 469 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobkyni b) zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku 531 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 469 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobce c) zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) částku 318 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 182 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobce d) zamítá.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni e) částku 318 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 182 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobkyni e) zamítá.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni f) částku 318 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XII. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 182 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobkyni f) zamítá.

XIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni g) částku 162 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XIV. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 138 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobkyni g) zamítá.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci h) částku 162 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. XVI. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 138 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení pro žalobce h) zamítá. XVII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 9 506 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. XVIII. Co do požadavku na zaplacení částky 56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení žalobcům se žaloba zamítá. XIX. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny uhradit na náhradě nákladů řízení - žalobkyni a) částku 158 002 Kč, - žalobkyni b) částku 158 002 Kč, - žalobci c) částku 158 002 Kč, - žalobci d) částku 145 225 Kč, - žalobkyni e) částku 145 225 Kč, - žalobkyni f) částku 145 225 Kč, - žalobkyni g) částku 116 185 Kč, - žalobci h) částku 116 185 Kč, to vše k rukám zástupce žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku. XX. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů státu ve výši 7 001 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXI. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 28 710 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobci domáhají úhrady částky ve výši 5 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (1 000 000 Kč pro každého ze žalobců a/, b/ a c/, 5000 000 Kč pro každého z nezletilých žalobců d/, e/ a f/ a 300 000 Kč pro každého ze žalobců g/ a h/) jako náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v podobě vytrpěných duševních útrap po úmrtí pana [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel dne 27. 5. 2018. Dále se žalobci domáhají částky 9 562 Kč jako náhrady škody vzniklé v důsledku stejné události. Žalobci uvedli následující:

2. Pan Karel [celé jméno žalobce] absolvoval dne 22. 5. 2018 plastickou operaci kýly laparoskopickou metodou, kterou provedl MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Dne 26. 5. 2018 absolvoval pan [jméno] [celé jméno žalobce] vyšetření ve zdravotnickém zařízení žalované, které provedl zaměstnanec žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. MUDr. [příjmení] byl předtím telefonem informován o zdravotním stavu pana [celé jméno žalobce] Pacienta povolal do ordinace žalované, kde ho vyšetřil. Dne 26. 5. 2018 ve večerních hodinách došlo u pana [celé jméno žalobce] k opětovnému zhoršení zdravotního stavu, byla zavolána rychlá záchranná služba, která pacienta transportovala do Oblastní nemocnice v [obec]. Dne 27. 5. 2018 ve 3:11 hod pan [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel. Byl u něj prokázán tzv. paralytický ileus, který je jedním z typů střevní neprůchodnosti.

3. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek od MUDr. [jméno] [příjmení], Csc. Znalec dospěl k závěru, že MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018 podcenil nález na břiše pana [celé jméno žalobce] a nepomyslel na možnou komplikaci v podobě paralytického ileu. Měl přitom ex ante dostatek informací, aby na uvedenou komplikaci pomyslel a pacienta měl ihned odeslat do adekvátně vybaveného zdravotnického zařízení k řádné [anonymizováno] obtíží. Pokud by nedošlo k prodlení včasné diagnostiky a léčby, život pana [celé jméno žalobce] mohl být s největší pravděpodobností zachráněn. Ze znaleckého posudku vyplývá, že úmrtí pana [celé jméno žalobce] je v příčinné souvislosti s tím, že jeho zdravotní stav byl u žalované jako u poskytovatele zdravotních služeb hrubě podceněn a nebylo dostatečně reagováno na chorobné příznaky. Postup žalované byl v daném případě tzv. non lege artis.

4. Žalobci upozorňují, že podle znaleckého posudku měla žalovaná v době ošetření pana [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2018 dostatek informací, signálů o tom, že se v dutině břišní může rozvíjet střevní neprůchodnost. Ultrazvuk není vhodným diagnostickým řešením, jedinou možností v takovém případě je provedení rentgenového nativního snímku břicha ve stoje – MUDr. [příjmení] tak neučinil, neboť zdravotní stav pana [celé jméno žalobce] podcenil.

5. Žalobci upozorňují, že znalec [příjmení] [příjmení], který vypracoval znalecký posudek pro žalovanou, marginalizuje zcela zjevné nedostatky ve zdravotnické dokumentaci žalované. Sám MUDr. [příjmení] připustil, že on by vyšetření tzv. 5P provedl, a že zdravotnická dokumentace je hodně stručná i na jeho poměry. O sonografii je v lékařské zprávě pouze zapsáno„ klinicky a sono meteorismus“, žádný popis výsledku sonografie ve zprávě není. MUDr. [příjmení] ale rozváděl, co vše mohl MUDr. [příjmení] na sonografii vidět, čeho všeho se dá sonografií dosáhnout (nicméně v rukou zkušeného sonografisty v oblasti břišní chirurgie). Navíc jak uvedl MUDr. [příjmení], sonografie v žádném případě nemůže nahradit poklep a poslech břicha.

6. Příčinou zavedení nasogastrické sondy (NGS), která způsobila u pana [celé jméno žalobce] aspiraci (vdechnutí žaludečního obsahu) a smrt, bylo roztažení žaludku a nefunkčnost střev pacienta, resp. rozvinutý paralytický ileus, který žalovaná kvůli postupu non lege artis neodhalila.

7. Pokud jde o převoz pana [celé jméno žalobce] zdravotnickou záchrannou službou, jednalo se o akutní zásah, stav pacienta byl závažný, do nemocnice byl přivezen v šokovém stavu a chirurgické konzilium jednoznačně konstatovalo paralytický ileus.

8. Podle názoru žalobců je prokázáno, že žalovaná vedla zdravotnickou dokumentaci velmi nedbale, zvolený postup žalované byl prokazatelně non lege artis (absence cílených dotazů na stav pacienta, absence diagnózy, absence řádného vyšetření tzv. 5P, absence vyšetření rentgenem ve stoje, chybná medikace). V příčinné souvislosti s tímto non lege artis postupem došlo k neléčenému rozvoji paralytického ileu, který stál pacienta život, neboť aspirace při zavedení nasogastrické sondy jednoznačně byla způsobena katastrofálním stavem pacienta v důsledku rozvinutého ileu. Naprostá většina tvrzení žalované a MUDr. [anonymizováno] není obsažena ve zdravotnické dokumentaci žalované, která byla vedena v rozporu s doporučenými standardy a zjevně nedbale.

9. Podle žalobců tedy došlo k naplnění předpokladů občanskoprávní odpovědnosti žalované za úmrtí pana [jméno] [celé jméno žalobce] Zdravotní služby byly panu [celé jméno žalobce] žalovanou poskytovány na základě smlouvy upravené v § 2363 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Při tom však nebyla dodržena povinnost poskytovat zdravotní služby s péčí řádného odborníka, v souladu s pravidly svého oboru. Všichni žalobci jako pozůstalí členové rodiny zemřelého pana [celé jméno žalobce] jsou osobami blízkými ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. Podle § 2959 o. z. tak mají nárok na odčinění duševních útrap.

10. Vztahy mezi zesnulým panem [celé jméno žalobce] a žalobci byly velmi dobré a všichni žalobci snáší jeho odchod velmi těžce. Žalobkyně a) byla manželkou zemřelého pana [celé jméno žalobce], v roce 2015 oslavili 40 let manželství, vychovali spolu dvě děti, měli hodně plánů na následující roky. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce] s manželkou (žalobkyní a/) žili v dvougeneračním rodinném domě v [anonymizována dvě slova] spolu s rodinou své dcery [jméno] (žalobkyně b/). [příjmení] [jméno] (žalobce c/) se svojí rodinou žijí hned ve vedlejším rodinném domě, přičemž oba domy mají společnou zahradu, která není rozdělené plotem. Celá rodina si tak navzájem byla velmi blízká, trávili spolu hodně času, vídali se každý den, mají společné přátele, koníčky, zájmy a vzájemně si vždy pomáhali. Zesnulý se často staral o vnoučata (žalobci d/, e/, f/), hlídal je, pomáhal s vyzvedáváním ze školky a ze školy, s domácími úkoly, vedl je ke sportu, bral je do lesa na houby, hrál si s nimi. Žalobkyně g) je snachou zesnulého pana [celé jméno žalobce]. Jemu a jeho manželce (žalobkyni a/) převedla polovinu své zahrady, na které byl poté vystavěn dvougenerační dům, společně se svým tchánem potom žalobkyně g) budovala zahradu. Její vlastní tatínek zemřel, když jí byly dva roky, a brala proto pana [jméno] [celé jméno žalobce] jako vlastního tátu. Žalobce h) je přítel dcery pana [jméno] [celé jméno žalobce] (žalobkyně b/) a otec vnuček pana [celé jméno žalobce] (žalobkyň e/ a f/). Se svou nynější ženou začal chodit v době, kdy se stavěl dům v [anonymizována dvě slova] na pozemku švagrové. Jakmile se dům dostavěl, žalobce h) se do něj nastěhoval a od té doby žil s panem [jméno] [celé jméno žalobce]. Svého vlastního otce žalobce h) nikdy nepoznal, ale od té doby, co znal pana [celé jméno žalobce], už toho nikdy nelitoval a nikdy na to nepomyslel. S panem [celé jméno žalobce] se vídali každý den a často mu také pan [celé jméno žalobce] pomáhal s hlídáním dcer.

11. Žalobci byli nuceni vynaložit finanční prostředky ve výši 9450 Kč na vypracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení] a 112 Kč za dva dopisy adresované žalované doporučenou poštou (žádost o poskytnutí součinnosti – dotaz, zda byl MUDr. [příjmení] u žalované zaměstnán - a předžalobní výzvu). V případě lege artis postupu žalované by uvedené výdaje žalobcům nevznikly. Žalovaná se ve věci vyjádřila následovně:

12. Žalovaná je toho názoru, že k pochybením, uvedeným v žalobě, nedošlo. Žalovaný nárok proto neuznává ani co do důvodu, ani co do výše.

13. Posudek, předložený žalobci, byl vypracován osobou, která není vedena v seznamu znalců (MUDr. [příjmení]), proto by na něj soud při svém rozhodování neměl brát zřetel.

14. Žalovaná uvedla, že smlouva o péči o zdraví byla mezi panem [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovanou uzavřena tím, že pacient, tedy zemřelý pan [celé jméno žalobce], vstoupil do ordinace žalované (žalovaná předpokládá, že tato ordinace byla řádně označená). Jedná se o specifickou smlouvu, jejíž uzavření nebývá písemné, ale vyplývá z toho, že pacient přijde do ordinace.

15. Žalovaná považuje postup MUDr. [příjmení] při péči o pana [celé jméno žalobce] za souladný s požadavky na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni (lege artis). V době vyšetření uvedeného pacienta nebyl s ohledem na uspokojivý klinický obraz dán důvod k jinému postupu, než k tomu, který zvolil MUDr. [příjmení]. Nelze vyloučit, že paralytický ileus se u zesnulého mohl vyvinout v důsledku operace, která byla provedena 22. 5. 2018 na Poliklinice [část obce]. Navíc bezprostřední příčinou smrti byl podle pitevního protokolu hnisavý zánět plic a průdušek, zapříčiněný vdechnutím žaludečního obsahu. Žalovaná tak v příčinné souvislosti mezi operačním zákrok a smrtí pana [celé jméno žalobce] nijak nefiguruje.

16. Po převozu do nemocnice byla po provedení řady vyšetření vyloučena domnělá plicní embolie a existovalo podezření na náhlou příhodu břišní, a to po více než 10 hodinách od předchozího vyšetření MUDr. [příjmení]. Není jasné, jak měl tedy mít MUDr. [příjmení] ex ante dostatek informací k diagnostice náhlé příhody břišní 10 hodin před kritickou změnou, když pan [celé jméno žalobce] nejevil žádné její příznaky a i později v nočních hodinách i po vyšetření v Oblastní nemocnici [obec] existovalo pouze podezření na náhlou příhodu břišní, která byla potvrzena až posléze.

17. Žalovaná předložila soudu posudek znalce [příjmení] [jméno], který odborné pochybení, resp. postup nikoliv na náležité odborné úrovni, nedovozuje. Má za to, že tzv. vyšetření 5P, neprovedená MUDr. [příjmení], resp. přesněji nezapsaná detailně MUDr. [příjmení] do zdravotnické dokumentace, byla nahrazena vyšetřením ultrazvukem.

18. Pan [celé jméno žalobce] se dne 26. 5. 2018 dostavil do ordinace žalované a udával jeden z mnoha symptomů, které mohou indikovat vznik náhlé příhody břišní – zvracení. Nato byl vyšetřen MUDr. [příjmení], mj. sonograficky, s jednoznačně negativním výsledkem, který je explicitně zaznamenán do zdravotnické dokumentace (ve zprávě z 26. 5. 2018 je uvedeno břicho … bez známek náhlé příhody břišní /NPB/). Je naprosto absurdní mít za to, že zkušený lékař, který ve zdravotnické dokumentaci popíše negativní výsledek vyšetření, a následně provedení tohoto vyšetření před soudem svědecky potvrdí, by toto vyšetření neprovedl, a to včetně vyšetření pohmatem (palpačně).

19. O správnosti závěru vyšetření provedeného MUDr. [příjmení] svědčí i další dokumentace průběhu zdravotního stavu poškozeného, když i ve zprávě Záchranné zdravotní služby Středočeského kraje (ZZS) ze stejného dne z doby po 19:42 hod se výslovně uvádí, že břicho je měkké, klidné, palpačně (dotekově) nebolí, a diagnóza je podle zprávy plicní embolie. Pokud by pacient cca 9 hodin po vyšetření u žalované jevil jakékoliv známky akutního ileu, byly by tyto ve zprávě ZZS popsány, což ale nejsou. Žalovaná nemá přijímací zprávu nemocnice [obec], ale lze předpokládat, že ani v rámci příjmu nebyly známky akutního ileu popsány (pokud by tomu tak nebylo, žalovaná předpokládá, že by žalobci tuto zprávu použili).

20. Žalovaná tedy považuje za správný závěr MUDr. [anonymizováno], že postup MUDr. [příjmení] při péči o pana [celé jméno žalobce] byl prokazatelně na náležité odborné úrovni. Klinicky zjistitelné projevy ileu nastaly až dlouho po návštěvě pana [celé jméno žalobce] u MUDr. [příjmení].

21. Jak bylo opakovaně judikováno, pro posouzení vzniku odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb je nutné prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, a to na úrovni jistoty či nejhůře pravděpodobnosti blížící se jistotě, resp. tzv. praktické jistoty. Pan [celé jméno žalobce] přitom nezemřel v důsledku neprovedení diagnostického vyšetření, ale v důsledku aspirace vyvolané zaváděním sondy (NSG), které by se v případě pozitivního nálezu ileu u MUDr. [příjmení] s velkou pravděpodobností stejně provádělo, přičemž aspirace je přípustnou komplikací právě zavádění NSG sondy.

22. Ohledně vztahů mezi žalobci a zemřelým panem [celé jméno žalobce] se žalovaná domnívá, že soud ve věci neprovedl potřebné dokazování, aby zjistil existenci těchto vztahů a jejich intenzitu. Rozsah újmy žalobců tak nebyl vůbec prokázán. Vyjádření vedlejší účastnice na straně žalované 23. [ulice] účastnice na straně žalované uvedla, že je pojistitelkou žalované pro případ odpovědnosti za škodu, má proto zájem na výsledku soudního řízení. Ztotožnila se zcela s názorem žalované a navrhla žalobu zamítnout. Dále uvedla, že v případě závažného rozporu mezi názory znalců, který nastal i v nyní posuzovaném případě, je třeba zadat vypracování revizního znaleckého posudku. Dokazování, prokázané skutečnosti 24. K projednání věci soud nařídil jednání. Soud provedl některé důkazy, které účastníci navrhovali k prokázání svých tvrzení - § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

25. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [datum narození], absolvoval v [anonymizováno] jednodenní chirurgie [anonymizována dvě slova] na Poliklinice [část obce] dne 22. 5. 2018 dopoledne devadesátiminutovou operaci kýly, operatérem byl MUDr. [příjmení] (prokázáno znaleckým posudkem MUDr. [příjmení]).

26. Dne 26. 5. 2018 se zdravotní stav pana [celé jméno žalobce] zhoršil, jeho rodinní příslušníci o tom telefonem informovali MUDr. [příjmení] a domluvili se, že MUDr. [příjmení] pana [celé jméno žalobce] vyšetří v ordinaci žalované v [obec] (prokázáno výslechem MUDr. [příjmení] a čestnými prohlášeními žalobkyně a/ a b/).

27. Žalobkyně b) v čestném prohlášení uvedla, že 26. 5. 2021 telefonovala s MUDr. [příjmení] a sdělila mu, že panu [celé jméno žalobce] je špatně, bolí ho břicho a zvrací krev (prokázáno čestným prohlášením ze dne 18. 6. 2021).

28. Dne 26. 5. 2018 v 8:54 psala žalobkyně a) sms MUDr. [příjmení], ve které uvedla,„ manžel od půlnoci zvrací hleny a černou krev. Kam prosím volat na polikliniku, co máme udělat?“ (prokázáno fotografií sms zprávy ze dne 26. 5. 2018). Vyšetření v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018 a komunikace s MUDr. [příjmení]

29. Pan Karel [celé jméno žalobce] absolvoval dne 26. 5. 2018 kolem poledne (přesný čas zjištěn nebyl) vyšetření ve zdravotnickém zařízení žalované, které provedl MUDr. [jméno] [příjmení], zaměstnanec žalované. Mezi MUDr. [příjmení] a žalovanou byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti, která trvala i dne 26. 5. 2018 (soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků - § 120 odst. 3 o. s. ř.).

30. Ve zprávě MUDr. [jméno] [příjmení] o vyšetření ze dne 26. 5. 2018 je uvedeno, že vlastní hojení po operaci provedené dne 22. 5. 2018 bylo klidné, ale nyní začalo pana [celé jméno žalobce] obtěžovat návrat a vyplivování hlenů a 26. 5. 2018 po půlnoci vyzvracení asi 500 ml žaludeční šťávy. Nyní jinak klinicky a sono meteorismus, břicho při obezitě nad nivea nicméně měkké, prohmatné, stěna dýchá v celém rozsahu až do oblasti inguin, peristaltika zachována ale lehce obleněná, jinak bedra klidná, močové cesty bez městnání, bez rezidua po mikci po radikální prostatektomii bez volné tekutiny, bez známek rezistence a bez známek peritoneálního dráždění, bez známek NPB (náhlé příhody břišní) urologického či chirurgického charakteru. Ze zprávy soud zjistil, že žalovanému byly aplikovány infuse, vypsané ve zprávě, a bylo indikováno i doma pokračovat v medikamentní terapii, rovněž blíže popsané ve zprávě. Při obtížích doporučena ihned kontrola. Na zprávě je podepsán MUDr. [příjmení].

31. MUDr. [jméno] [příjmení] uvedl u výslechu, že se v roce 2018 domluvil s panem [celé jméno žalobce] na operaci kýly, která proběhla bez problémů. V následujících několika dnech se mu nikdo neozval, až o víkendu mu přišla sms, které si hned nevšiml, pak mu volala paní [celé jméno žalobkyně], prosila o kontrolní vyšetření, říkala, že je manželovi stále nevolno od žaludku, dohodli se, že se sejdou asi za hodinu v ordinaci v [obec]. Svědek provedl standardní vyšetření, dominovala žaludeční nevolnost, pacientovi bylo na zvracení, po cestě ale zvracel a už potom se mu ulevilo. Svědek zahájil medikamentní léčbu, pacientovi se po infuzích v ordinaci ulevilo, sám říkal, že už žádné obtíže nemá, nebylo u něj nic, co by vyžadovalo akutní péči. Nález nevykazoval žádné známky náhlé příhody břišní. Vyšetření podle svědka trvalo asi hodinu. Do zprávy svědek zapomněl uvést několik věcí. Vyšetření per rectum dělal, dělá ho vždy všem pacientům, bylo v pořádku. Zapomněl také vykázat poskytnuté léky a výkony pojišťovně. Pokud jde o zaznamenání větrů, stolice a bolestí do zprávy, pacient nic z toho neměl, kdyby některou z těchto obtíží měl, tak by to svědek do zprávy uvedl, byl by to možný příznak náhlé příhody břišní. Poslední zvracení pacienta bylo cestou do ordinace. [příjmení] asi po šesté hodině volal svědkovi syn pana [celé jméno žalobce], že má pan [celé jméno žalobce] zase obtíže, tentokrát jiného charakteru, svědek mu řekl, ať zavolá záchranku, ale syn pana [celé jméno žalobce] chtěl, aby svědek tatínka viděl. Na místě svědek krátce viděl pacienta i lékaře rychlé záchranné služby, ani lékař rychlé záchranné služby se nedomníval, že jde o náhlou příhodu břišní, stanovil diagnózu plicní embolie. K dotazu, zda bylo dáno podezření na náhlou příhodu břišní, když pacient zvracel neobvyklý obsah, uvádí svědek, že slyšel peristaltiku a že větry odcházely, to svědek slyšel i v ordinaci. To, že větry odcházely, je ve zprávě uvedeno pod pojmem peristaltika zachována. Svědek uvedl, že má praxi 20 let u rychlé záchranné služby, dvě atestace z chirurgie, napsal mnoho učebnic a knih, účastní se vzdělávání a přednáší. Medicína ho baví, věnuje jí maximum, má mnoho let zkušeností, nedomnívá se, že by v posuzovaném případě něco zanedbal, postupoval standardně a žádný problém nenašel.

32. Zhodnocení uvedených důkazů soudem je uvedeno níže pod body [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku. Další vývoj stavu pacienta 33. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje (součást znaleckého posudku MUDr. [příjmení]) soud zjistil, že dne 26. 5. 2018 ve večerních hodinách vezla záchranná služba pana [celé jméno žalobce] do nemocnice [obec]. Výjezd začal v 19:37 hod, předání pacienta nemocnici proběhlo ve 20:30 hod. Indikací byla dušnost, ve zprávě je uvedena asi 1,5 hod trvající akutní klidová dušnost, bez bolestí na hrudi. Pacient byl podle záznamu při vědomí, orientován, výrazně klidově dušný, opocený, dýchání čisté, břicho měkké, klidné, palpačně nebolestivé. Diagnóza podle zprávy velmi pravděpodobně (veri similis) plicní embolie.

34. Z propouštěcí zprávy Oblastní nemocnice [právnická osoba], interny, datované dnem 26. 5. 2018, soud zjistil, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl do nemocnice přivezen rychlou záchrannou pomocí jako šokový stav čtyři dny po operaci ventrální kýly v [nemocnice] ve [část obce]. Měl poruchu vědomí somnolentní, ale jednoslovně odpovídal, na bolest si nestěžoval, břicho vzedmuté neprohmatné, plicní arteriární řečiště bez známek embolizace. V popředí nálezu v oblasti dutiny břišní gastrektazie (rozšíření žaludku) s tekutino-plynným obsahem, jícen zeje, naplněn tekutinou, obraz distenze (roztažení) pak pokračuje do duodena a kliček tenkého střeva. Závěr je dle zprávy v popředí nálezu masivní gastrektazie a dilatatce jícnu s obsahem tekutiny, subileózní obraz zejména duodena a jejuna a distenze tračníku. Doba pobytu na interním [příjmení] byla od 20,45 do 21,45 hod. Po uložení na lůžko bylo okamžitě indikováno CT břicha a CT AG plicnic, proběhl transport na CT s doprovodem lékaře, bylo zjištěno, že o plicní embolii se nejedná, CT břicha ukazuje rozepětí žaludku i tračníku. Po návratu z CT vyšetření pacient uložen zpět na lůžku, zaváděna nasogastrická sonda (NGS), během zavádění došlo náhle k mohutnému zvracení obsahu žaludku, pacient okamžitě polohován na bok k zábraně aspirace (vdechnutí zvratků), přesto dochází k zástavě dechu. Z dutiny ústní byl odsáván žaludeční obsah, na místě byl do dvou minut resuscitační tým, pokračováno v kardiopulmonální resuscitaci, poté byl pacient napojen na ventilátor a transportován na oddělení resuscitace. Po celou dobu byl přítomen MUDr. [příjmení], který přinesl dokumentaci z operačního výkonu. Diagnózy podle zprávy byly šokový stav, náhlá příhoda břišní, stav po operaci ventrální kýly, stav po kardiopulmonální resuscitaci.

35. Ze zprávy Oblastní nemocnice [právnická osoba], chirurgie, datované dnem 26. 5. 2018, soud zjistil, že uvedeného dne proběhlo konziliární vyšetření, kde bylo konstatováno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] při zavádění nasogastrické sondy masivně zaspiroval. Ve 21,01 hod je uveden závěr, že v popředí nálezu je masivní gastrektazie a dilatatce jícnu s obsahem tekutiny, subileózní obraz zejména duodena a jejuna a distenze tračníku. NGS odvádí kalný obsah, který masivně zaspiroval, břicho je vzduté, bubínkový poklep, peristaltika není slyšet, CT nepopisuje volný plyn ani tekutinu. Je tedy možno uzavřít, že jde o pooperační paralytický ileus po plastice hernie, pooperační gastrektazii, aspiraci a zástavu. V době konzilia nebyla indikace k urgentní chirurgické revizi, chirurgická kontrola měla proběhnout podle potřeby.

36. Z dekurzu Oblastní nemocnice [právnická osoba], resuscitačního oddělení a víceoborové jednotky intenzivní péče, ze dne 27. 5. 2018 soud zjistil, že resuscitační tým byl volán na JIP interního oddělení k resuscitaci pacienta, přijatého ten den krátce předtím pro zhoršení zdravotního stavu. U pacienta byl proveden echokardiograf, byla vyloučena plicní embolie a bylo provedeno urgentní CT břicha; po návratu z CT při pokusu o zavedení nasogastrické sondy masivní aspirace a srdeční zástava. Poté nastala ROSC (obnova spontánní cirkulace krevního oběhu) a pacinet byl přijat k další péči na resuscitační oddělení. Po přijetí byl pacient připojen na ventilátor a jeho stav konzultován s chirurgem. Stav pacienta byl hodnocen jako extrémně závažný, těžká oběhová nestabilita, neuspokojivá mechanika dýchání, progrese šokového stavu, prognóza extrémně nepříznivá, oběhová nestabilita progradovala a ve 3:11 hod nastala smrt.

37. Z vyjádření prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Csc., soud zjistil, že uvedenému lékaři byly předložené anonymizované kopie části lékařské dokumentace. Prof. [příjmení] uvedl ve vyjádření následující: Při kontrole pacienta při jeho obtížích mělo být provedeno rentgenové vyšetření tím spíše, že obesita ztěžuje diagnostiku nálezu na břiše. Dále že stav při kontrole měl nutit k jiným, podstatným opatřením – omezení nebo vyloučení příjmu ústy, infuzní léčbě (ne jen jednorázové) a korekci vnitřního prostředí, to vše při ponechání pacienta na lůžku v nemocnici. Ambulantní vyšetření a doporučení nebylo dostatečné. Příčinou úmrtí byla aspirace, k níž došlo v důsledku podcenění možnosti vzniku a nerozpoznání pooperační komplikace. Soud upozorňuje, že vyjádření prof. [příjmení] není znaleckým posudkem ve smyslu § 127 o. s. ř., soud je tedy sice provedl jako listinný důkaz (§ 129 o. s. ř.), ale k jeho obsahu přistupoval s rezervou a bral je v úvahu pouze podpůrně, když i bez tohoto vyjádření by soud dospěl ke stejným závěrům a znalecké posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [anonymizováno] by hodnotil stejně. Znalecký posudek MUDr. [příjmení], Csc., jeho vyjádření 38. Předně soud konstatuje, že dotazem u Krajského soudu v Ostravě soud zjistil, že MUDr. [jméno] [příjmení], Csc., (dále také jen„ MUDr. [příjmení]“) byl v době vypracování písemného znaleckého posudku znalcem zapsaným v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti jako znalec v oboru zdravotnictví, odvětví všeobecná a břišní chirurgie (byl v seznamu zapsán do 30. 6. 2020, kdy ukončil činnost na vlastní žádost). Podle judikatury je třeba v takovém případě výpověď znalce před soudem, ačkoliv proběhla v době, kdy již znalec v seznamu zapsán nebyl, považovat za znalecký důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2719/2005). Tento právní názor soud účastníkům v průběhu řízení sdělil a v souladu s tímto názorem soud pohlížel na písemný posudek MUDr. [příjmení] i na jeho doplnění jako na znalecké důkazy.

39. Ve znaleckém posudku [číslo] MUDr. [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví všeobecná a břišní chirurgie, ze dne 3. 2. 2020, je uvedeno následující:

40. Ohledně vyšetření MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018 v ordinaci žalované [příjmení] [příjmení] uvedl, že přítomnost návratu a vyplyvování hlenů (regurgitace) a zvracení je již varovným příznakem, který byl lékařem podceněn. I z pohledu ex ante to měl být pro MUDr. [příjmení] signál, že se v dutině břišní může rozvíjet chorobný proces, a vzhledem k pooperačnímu období měl být pacient odeslán k podrobnějšímu vyšetření (přinejmenším měl být proveden nativní rentgenový snímek břicha ve stoje). V záznamu o vyšetření chybí uvedení diagnózy.

41. U pana [jméno] [celé jméno žalobce] byl vyšetřením a rovněž pitvou prokázán tzv. paralytický ileus, který je jedním z typů střevní neprůchodnosti. Tento stav se řadí mezi tzv. náhlé příhody břišní. Neléčený může postupně progredovat a může mít fatální následky. Podstatou stavu je oblenění až zástava pasáže (posunu) střevního obsahu. Klinické projevy můžou být zprvu poměrně nenápadné, zpomalí se střevní pohyby (později se obnoví nebo vymizí), může být přítomno nechutenství a nepříliš výrazná bolestivost břicha. Břicho bývá nafouklé a tužší. Zvětšení objemu břišní dutiny může vést k dechové nedostatečnosti. Později nastupuje zvracení, dehydratace a rozvrat vnitřního prostředí, enormně se zvyšuje nitrobřišní tlak. Uvedený stručný teoretický popis odpovídá průběhu choroby, jak byl u pana [celé jméno žalobce] zaznamenán. Paralytický ileus se může vyvinout po jakékoliv břišní operaci. Kriticky rizikovou skupinou jsou pacienti s kardiovaskulárními [anonymizováno] a obzvlášť pacienti výrazně obézní. Fyzikální nález na břiše nemusí být na rozdíl od jiných ileů zprvu výrazný. Břicho nemusí být poklepově a pohmatově příliš bolestivé. Poslechově obvykle slyšíme zpočátku zpomalení střevních pohybů, později ticho bez patrných pohybů střev. Na rentgenových snímcích břicha najdeme roztažení střevních úseků, později případně i hladinky tekutiny.

42. Zdravotní péče v Oblastní nemocnici [obec] byla panu [celé jméno žalobce] poskytnuta v souladu se současnými poznatky lékařské vědy. K pochybení došlo podle znalce pouze při vyšetření jmenovaného v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018.

43. Neprovedení včasných diagnostických a léčebných opatření může mít u paralytického ileu fatální následky. Platí zásada, že procentuální naděje na uzdravení výrazně stoupá, resp. je přímo úměrná rychlosti nasazených léčebných opatření. Dle názoru znalce došlo při poskytování zdravotnických služeb k jedinému pochybení, a to že MUDr. [příjmení] při vyšetření pana [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2018 podcenil nález na břiše jmenovaného a jím uváděné zdravotní obtíže a nepomyslel na možnou zdravotní komplikaci – rozvoj ileu. MUDr. [příjmení] jako chirurg měl ex ante dostatek informací na uvedenou komplikaci pomyslet. Jmenovaného měl hned odeslat do zdravotnického zařízení k řádné diagnostice jeho obtíží (rentgen, CT vyšetření). Stalo se tak až s prodlením minimálně [číslo] hodin. Pokud by nedošlo k prodlení včasné diagnostiky a správné léčby, dle podepsaného znalce mohl být život pacienta s největší pravděpodobností zachráněn. Dle znalce je nastalá smrt v příčinné souvislosti s operačním zákrok dne 22. 5. 2018, resp. se zdravotní komplikací, která se v důsledku operačního zákroku postupně rozvíjela (paralytický ileus).

44. Znalec [příjmení] [příjmení] u výslechu dne 14. 4. 2021 uvedl, že při vyšetření 26. 5. 2018 měl MUDr. [příjmení] usuzovat na možný paralytický ileus z toho, že při uvolňování tenkého střeva z kýlního vaku může ze srůstu vzniknout poškození; pacient opakovaně zvracel, byl nadmutý a měl bolesti břicha; ultrazvukem ileus prokázat nelze, je třeba nativní snímek břicha ve stoje, nebo stačí i běžný rentgen. Pro ileus jsou typické bolesti břicha, zvracení, zástava odchodu plynů a stolice, zpomalení pohybu střev, nafouklé vzedmuté břicho, většinou nebolestivé. Ve zprávě MUDr. [příjmení] z 26. 5. 2018 je uvedeno, že pacient měl vzedmuté břicho a zvracel. Chybí však informace, zda došlo k zástavě pohybu střev a zda měl pacient bolesti břicha, na to se měl lékař zeptat a odpověď zaznamenat. Je povinnost využít k diagnóze všechny dostupné prostředky. Dále je nutno vést podrobnou dokumentaci, a to právě i z forenzních důvodů. Z CT nálezu dne 26. 5. 2018 večer je patrné, že nález byl značně pokročilý, žaludek roztažený, kličky tenkého střeva více než 4 cm, jícen zející naplněný tekutinou – k tomu všemu došlo v důsledku dekompenzace paralytického ileu. Není žádný důvod předpokládat, že by došlo k aspiraci, kdyby byla léčba zahájena včas, to je krajně nepravděpodobné. Paralytický ileus se řeší konzervativně, kromě medikamentů je nutná sonda a odsávání. V tomto konkrétním případě se okamžik vzniku paralytického ileu nedá přesně určit. Stav dne 26. 5. 2018 večer byl už ale natolik rozvinutý, že to nemohlo vzniknout během 3 nebo 4 hodin. Zpráva ze dne 26. 5. 2018 je podle MUDr. [příjmení] napsána nedbale a je velkou chybou, že v ní není uvedeno, zda pacient měl nebo neměl větry a stolici, nebo zda proběhlo vyšetření per rectum, a že v ní není žádná diagnóza. Vyšetření„ 5P“ (pohled, pohmat, poslech, poklep a per rectum) se popisují každé zvlášť, každé musí být zaznamenáno ve zprávě, což tady není. Nevíme, zda záznam„ bez známek NPB“ (náhlé příhody břišní) ve zprávě ze dne 26. 5. 2018 je pravdivý, spíše se musíme ptát, zda byla provedena všechna potřebná vyšetření. Z vyšetření„ 5P“ jsou ve zprávě jen některá, chybí poklep a per rectum. MUDr. [příjmení] má za to, že i když je ve zprávě„ bez známek NPB“, tak vyšetření, která nejsou ve zprávě zaznamenána, nebyla provedena. Správný postup byl poslat pacienta na nativní snímek, tam by se s pravděpodobností hraničící s jistotou paralytický ileus projevil hladinkami ve střevech. Jde o vyšetření, které se dělá průběžně, kapacity musí být volné 24 hodin denně, je to akutní a nemocnice musí pacienta přijmout.

45. MUDr. [příjmení] své ústní vyjádření před soudem doplnil ještě písemným vyjádřením s odkazy na použitou odbornou literaturu (na kterou se při výslechu znalce dotazovala žalovaná). V písemném vyjádření ze 14. 4. 2021 MUDr. [příjmení] uvedl, že je obecně známé, že při ileózních stavech vyšetření břicha ultrazvukem nemá dostatečnou výpovědní hodnotu; zcela zásadní a rozhodující je nativní rentgenový snímek břicha, zejména při nadměrné plynatosti a obezitě pacienta. Kategoricky nelze souhlasit s vyjádřením žalované, že medikamentózní terapie dne 26. 5. 2018 problém pacienta vyřešila a že jeho obtíže odezněly – nic takového v záznamu o vyšetření pacienta ze dne 26. 5. 2018 zapsáno není. V uvedeném záznamu je málo důležitých faktů. Nelze akceptovat ex post tvrzení lékaře, že se na něco ptal, jen to do záznamu nezapsal. Jak je psáno v [anonymizováno] knize Urgentní břišní chirurgie:„ Co není dokumentováno písemně, to se prakticky nestalo“. Když ale důležité příznaky popsány nejsou, neznamená to, že neexistovaly.

46. V„ odborném vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. [anonymizováno]“ ze dne 26. 4. 2021 uvedl MUDr. [příjmení], že v záznamu musí být zapsáno nejen to, co uvede sám pacient, ale také odpovědi na cílené doplňující otázky chirurga (k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [příjmení] [jméno] a kol.: Úvod do chirurgie. Učební text pro studenty 3. LF UK, a na [obec] M. a kol.: Náhlé příhody břišní. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře.). Jednou z principiálních otázek bylo, zda pacient měl nebo neměl bolesti (k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [obec] M., [příjmení] [jméno]: Náhlé příhody břišní ileózní.). Pokud by doopravdy pacient bolesti neměl, MUDr. [příjmení] byl povinen zapsat do záznamu i negativní odpověď, např.„ pacient bolesti břicha nemá“. To, že v záznamu není uvedeno, že pacient si nestěžoval na bolesti břicha, určitě neznamená, že bolesti neměl, když na to nebyl dotázán. Přesně totéž platí o údaji, zda pacient měl, nebo neměl větry a stolici – a to obzvlášť proto, že břicho bylo nadmuté (meteoristické) a bylo nad úrovní hrudníku (nad niveau hrudníku). To nastává tehdy, když větry neodcházejí. Pokud pacient uvede, že zvracel, musí lékař zaznamenat, o jaké zvratky šlo (obsah, barva, případně zápach zvratků – k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [příjmení], J.: Náhlé příhody břišní.).

47. Dále je ve vyjádření MUDr. [příjmení] uvedeno, že nedílnou součástí fyzikálního chirurgického vyšetření břicha jsou tzv. pravidla„ 5P“. Výsledky všech pěti„ P“ musí být zdokumentovány písemně, a to i když jsou získaná zjištění negativní. (K tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [příjmení] [jméno] a kol.: Úvod do chirurgie. Učební text pro studenty 3. LF UK, a na [obec] M. a kol.: Náhlé příhody břišní. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře, [obec] M., [příjmení] [jméno]: Náhlé příhody břišní ileózní, a [obec] M. a kol.: Náhlé příhody břišní. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře.). Pozitivní příznaky peritoneálního dráždění svědčí o již probíhajícím zánětu pobřišnice – peritonitidě (k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [obec] M. a kol.: Náhlé příhody břišní. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře.). Při chirurgickém vyšetření je absence čehokoliv z„ 5P“ neakceptovatelná. MUDr. [příjmení] propustil pacienta domů, aniž by stanovil a do záznamu o vyšetření zapsal jakoukoliv diagnózu – nelze tedy učinit závěr, jako MUDr. [příjmení], že MUDr. [příjmení] pacientovi stanovil správnou diagnózu. Při sebemenším podezření na střevní neprůchodnost má diagnostickou prioritu provedení nativního snímku břicha vestoje (k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [příjmení], J.: Náhlé příhody břišní, a na čtyři další odborné publikace). Vyšetření břicha ultrazvukem u obézního a plynatého pacienta zpravidla nemá dostatečnou výpovědní hodnotu (k tomu MUDr. [příjmení] odkazuje na [příjmení], A.: Diagnostika a liečba ileózneho stavu, a na [příjmení], Z.: Mechanický ileus.). Bezdůvodně nebyly využity všechny dostupné diagnostické metody, ačkoliv využity být měly a mohly bez nepřiměřeného úsilí či nedostupnosti. Neexistuje žádný oprávněný důvod předpokládat, že k aspiraci zvratků by došlo i v případě, kdy by nedošlo k prodlení léčby. Je nepřípustné hypoteticky presumovat fatální následek, aniž by fakticky byla učiněna veškerá dostupná opatření, aby takovému závěru onemocnění bylo zabráněno.

48. K„ odbornému vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. [anonymizováno]“ ze dne 26. 4. 2021 přiložil MUDr. [příjmení] seznam použité literatury a zdrojů z internetu a výňatky (kopie) z literatury a zdrojů, na které odkazuje u svých jednotlivých závěrů:

49. V článku Diagnostika a léčba ileozního stavu ([příjmení] Z., Hroch, J.) je uvedeno, že z vyšetření zobrazovacími metodami je stále prvním a základním vyšetřením nativní rentgenový snímek břicha vstoje. Na rentgenovém snímku je pro ileus charakteristická přítomnost hladinek, ty jsou obrazem přítomného vzduchu nad hladinou tekutiny v jednotlivých střevních kličkách.

50. Podle článku Náhlé příhody břišní ileózní ([obec], M., [příjmení], H.) je jako minimální zápis v dokumentaci praktického lékaře uvedeno: Zjištění z anamnézy, fyzikálního a pomocného vyšetření a údaje o případné léčbě musí být pečlivě zaznamenány: Anamnéza bolesti: datum a čas vzniku, průběh, charakter, intenzita, lokalizace a vyzařování bolesti. Průvodní příznaky: přítomnost zvracení, říhání, údaj o pasáži stolice, o močení. (…) Objektivní nález: (…) projevy peristaltiky. Auskultační nález (ticho nebo hlučná peristaltika). Poklepový nález na břiše (napětí a bolestivost břišní stěny, meteorismus, …). Palpační nález na břiše (napětí břišní stěny, resistence, palpační bolestivost, její lokalizace a míra). Vyšetření per rectum. Pracovní diagnóza. Provedená pomocná vyšetření. (…)

51. V článku Náhlé příhody břišní v ordinaci praktického lékaře, doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné i praktické lékaře ([obec], M. a kol.) je uvedeno v kapitole Přístup k pacientům s podezřením na náhlou příhodu břišní, že zásadní je zjištění časového údaje začátku obtíží, charakter bolestí a přítomnost doprovodných příznaků, jako zvracení, průjem, či naopak zástava odchodu stolice a plynů. Na způsob vzniku, průběh bolesti, lokalizaci, vyzařování, charakter a intenzitu bolesti se ptáme cílenými otázkami. Rovněž tak na průvodní příznaky: nauzeu, zvracení, ztrátu chuti k jídlu, změny ve vyprazdňování stolice, odchod plynů, změnu frekvence močení, dysurii, hematurii nebo přítomnost horečky. Dále je v článku uvedeno: Břicho vyšetřujeme pohledem, poslechem, poklepem, pohmatem a per rectum (pravidlo 5P). Pokud praktický lékař zvolí observaci v domácím prostředí (…), v dokumentaci by měly být popsány známky, indikující nezávažný stav. Doporučen je pečlivý záznam v dokumentaci mj. o anamnéze bolesti, průvodních příznacích, nálezu na břiše (inspekce, auskultace, poklep, palpace, per rectum), pracovní diagnóza. Znalecký posudek MUDr. [anonymizováno], jeho vyjádření 52. Ve znaleckém posudku [číslo] MUDr. [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace laparoskopická chirurgie, ze dne 31. 3. 2021, je uvedeno, že ve zprávě o vyšetření ze dne 26. 5. 2018 je popisována primární operace, na rozdíl od operačního protokolu i s deliberací tenkých kliček. Ve zprávě není zaznamenáno, že by si pacient stěžoval na bolest břicha nebo na poruchu odchodu větrů. Není popsán poslechový nález, absentuje vyšetření per rectum. Byl proveden ultrazvuk břicha. Na ultrazvuku popsán taktéž meteorismus, není zaznamenáno, že by kličky střevní byly rozšířeny. Ze zprávy lze usoudit, že MUDr. [příjmení] po vyšetření nasadil v danou chvíli adekvátní terapii. Pokud lze brát jako fakt, že je psáno„ kontrola při potížích“, je pravděpodobné, že pacientovi se ulevilo. Lze dovodit, že v danou chvíli MUDr. [příjmení] nepostupoval non lege artis.

53. Nejběžnější komplikace zavedení nasogastrické sondy (NGS) je její zavedení do dýchacích cest nebo vdechnutí žaludečního obsahu zapříčiněné zvracením. Zavedení NGS, i přes to, že je indikováno, může vést k aspiraci a následným komplikacím s mortalitou 30 – 50 %. Poškozený zemřel na důsledky těžkého zápalu plic v důsledku vdechnutí žaludečního obsahu při zvracení. Příčinou nahromadění střevního obsahu byla porucha pasáže zažívacím traktem. Jednoznačnou souvislost s absolvovaným operačním výkonem však nelze ani po provedené pitvě jednoznačně dovodit ani vyloučit s ohledem na další možné příčiny (segmentální ischemie, enteritida, kolitida).

54. Znalec [příjmení] [příjmení] souhlasí se znalcem [příjmení] [příjmení], že ve zprávě z 26. 5. 2018 není uvedena diagnóza.

55. Znalec [příjmení] [příjmení] nesouhlasí s MUDr. [příjmení] v tom, že výtka, že MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018 při vyšetření v ordinaci žalované nepomyslel na rozvoj ileu, není podle MUDr. [anonymizováno] oprávněná. V dokumentaci je zmíněna absence známek náhlé příhody břišní chirurgického charakteru. Zpráva z uvedené doby popisuje minimální klinický nález včetně slyšitelné peristaltiky. Proto se také MUDr. [příjmení] rozhodl pro symptomatickou léčbu. Posudek MUDr. [příjmení] se podle názoru MUDr. [anonymizováno] nedrží úplně principu ex ante, kdy další průběh nebylo možno jednoznačně předpokládat. Vdechnutí žaludečního obsahu při zavádění nazogastrické sondy je málo častou, leč v odborné literatuře opakovaně popisovanou příhodou, neexistuje opatření, které by tuto komplikaci bylo schopno zcela eliminovat. Nelze podle názoru znalce apriorně uvést, že život pacienta mohl být s největší pravděpodobností zachráněn.

56. Znalec [příjmení] [příjmení] u výslechu dne 21. 7. 2021 uvedl, že u pana [celé jméno žalobce] došlo k paralytickému ileu, je ale otázka, kdy. Při vyšetření v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018 měl MUDr. [příjmení] obecně zkoumat potíže pacienta, jednou z obtíží, které se zkoumají, je, zda má pacient poruchu hybnosti trávicího traktu, podle MUDr. [anonymizováno] to MUDr. [příjmení] zkoumal. K dotazu, zda je ve zprávě o vyšetření dne 26. 5. 2018 uvedeno vše podstatné, MUDr. [příjmení] uvedl, že kdyby byl purista, popsal by zprávou o vyšetření podrobně dvě strany. Zpráva je sice stručná, on sám by toho možná napsal víc, ale to podstatné z ní lze vyčíst. Úplně přesný popis, co má zpráva obsahovat, nikde není přesně stanoven. Ve znaleckém posudku uvedl, že chybí vyšetření poslechem a per rectum. Vyšetření poslechem bylo nahrazeno ultrazvukem, ten zobrazuje pohyblivost kliček. Vyšetření per rectum správně mělo být provedeno, je to prevence při vyšetření náhlých příhod břišních, zjišťuje se tím případná překážka v konečníku. K dotazu, zda mělo být ve zprávě zaznamenáno, zda měl pacient bolesti, uvedl MUDr. [příjmení], že on předpokládá, že když to tam není zaznamenáno, že pacient bolesti neměl. Je sporné, zda psát do zprávy všechny negativní skutečnosti. K dotazu, zda byl u pana [celé jméno žalobce] v době vyšetření MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018 dopoledne (kolem poledne) přítomen paralytický ileus, MUDr. [příjmení] uvedl, že se domnívá, že podle zprávy o vyšetření jednoznačné známky paralytického ileu v danou chvíli jasně prokazatelné nebyly. K dotazu, zda tedy byly přítomny např. nějaké nejednoznačné známky, uvedl, že pokud pacient přijde s tím, že zvracel, a s obtížemi, jaké měl podle zprávy pan [celé jméno žalobce], je třeba zjistit, proč zvracel. MUDr. [příjmení] provedl vyšetření, a ač to ve zprávě není výslovně uvedeno, předpokládá MUDr. [příjmení], že uzavřel, že se jedná o dyspetický syndrom. Správně by závěr o diagnóze ve zprávě měl být.

57. MUDr. [příjmení] uvedl, že obtíže pacienta se od paralytického ileu lišily tak, že při paralytickém ileu by bylo břicho nejen nad hladinou hrudníku, ale také nadmuté. Dále dle zprávy byly kličky střeva jen meteoritické, neboli plynaté, nikoliv rozšířené. MUDr. [příjmení] by sám do zprávy napsal, jestli odcházely větry a stolice. Ale opět předpokládá, že tyto obtíže pacient neměl, když to ve zprávě není uvedeno. Neodcházení větrů a stolice je určitě obtíž, kterou by pacient věděl, že má. Další obtíže, které pacient podle zprávy neměl, jsou bolesti břicha, pocit nadmutí, porucha pasáže traktem (vyjma zvracení a návratu hlenů). Vyšetření poklepem ve zprávě nevidí, provedeno asi nebylo, je součástí„ 5P“, bylo by dobře, kdyby bylo provedeno, ale vlastně bylo nahrazeno vyšetřením ultrazvukem, v rukách zkušeného sonografisty vám ultrazvuk lepším způsobem řekne to, co poklep a poslech. MUDr. [příjmení] uvedl, že nelze odpovědět na otázku, zda by zavedení nasogastrické sondy bylo méně rizikové, kdyby proběhlo o několik hodin dříve – v tu dobu totiž pro zavedení sondy nebyla indikace. Obecně se v případě ileu postupuje tak, že se dělá rentgen nebo kontrastní CT. [příjmení] část vyšetření rentgenem nahradil MUDr. [příjmení] ultrazvuk. Na otázku, zda paralytický ileus mohl vzniknout až po vyšetření MUDr. [příjmení], se odpovídá hrozně špatně, je to teorie, teoreticky to tak mohlo být, ale to nikdo nedokáže říct. K dotazu, zda MUDr. [příjmení] postupoval na náležité odborné úrovni, MUDr. [příjmení] uvedl, že zásadní vyšetření provedl, možná měl do zprávy napsat více, ale odsoudit ho, že něco udělal špatně, podle znalce nelze.

58. Při jednání dne 21. 7. 2021 byl dán prostor oběma znalcům, aby se navzájem vyjádřili ke svým závěrům. MUDr. [příjmení] uvedl, že vyšetření„ 5P“ je vždy třeba provést, i podle publikací, které soudu zasílal, nikde není uvedeno, že by je bylo možno nahradit ultrazvukem. Poslechem a poklepem by mohl být zjištěn plyn ve střevech a zda se ozývají ileozní tóny. MUDr. [příjmení] uvedl, že se to ale běžně takto dělá. Poslech a poklep se hodnotí na základě přítomnosti plynů a tekutin ve střevech, ultrazvuk popíše šířku střevní stěny, průměr střeva, což odhalí rozšíření střeva a může určit i jeho příčinu. Hodnocení průběhu vyšetření MUDr. [příjmení] v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018 a hodnocení znaleckých posudků soudem 59. Soud nejprve hodnotil, co vše při vyšetření v zařízení žalované dne 26. 5. 2018 MUDr. [příjmení] od pacienta zjišťoval a jaká vyšetření provedl.

60. Při hodnocení důkazů týkajících se průběhu vyšetření MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018 soud přihlédl k tomu, že existuje jistá nerovnováha v možnostech prokazování skutkové situace pacientem (nebo jeho blízkými osobami pozůstalými po pacientovi) a lékařem, potažmo [anonymizováno] zařízením. A to už z toho důvodu, že běžně se v případě sporů vychází zejména z [anonymizováno] zpráv, které vyhotovuje lékař.

61. Není podle soudu možné, aby v situaci, kdy některé informace (např. informace o provedení některých vyšetření, informace o cíleném zjištění existence či neexistence některých příznaků) v lékařské zprávě nejsou zapsané, soud vyšel z toho, že lékař u výslechu uvede, že tato vyšetření provedl, ale pouze je do zprávy nezapsal, nebo že se na existenci příznaků ptal a pacient uvedl, že je nemá, ale v dokumentaci toto zapsáno není. A to zejména pokud jediný další člověk, který u vyšetření byl přítomen, a to pacient, již zemřel a k tvrzení lékaře se tedy vyjádřit nemůže. V takovém případě považuje soud za spravedlivé, aby vyšel z informací obsažených v lékařské zprávě, nikoliv z toho, co tvrdí lékař u výslechu a co jinými důkazy prokazováno ani podpůrně není.

62. Svědek [příjmení] [příjmení] u svého výslechu uvedl, že pacient bolesti neměl, že se pacientovi po infuzích ulevilo a žádné obtíže už neměl, že svědek provedl vyšetření per rectum (ale zapomněl o tom udělat záznam do zprávy), že pacient neměl problémy s větry a stolicí. Soud však dospěl k závěru, že uvedené skutečnosti (o bolestech, odchodu větrů a stolice) lékař nezjistil a vyšetření (per rectum) neučinil, neboť o nich není žádný záznam ve zprávě o vyšetření. Navíc ohledně bolestí uvedla žalobkyně b/ v čestném prohlášení, že pan [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2021 bolesti měl a že to MUDr. [příjmení] při telefonickém rozhovoru sdělila, to však vzal soud v úvahu jen podpůrně, zásadní bylo, že o dotazu na bolesti není žádný údaj ve zprávě o vyšetření. Stejně tak neproběhlo vyšetření poslechem a poklepem, o kterém rovněž není žádný údaj ve zprávě.

63. Podle soudu je uvedené hodnocení hodnocením skutkové otázky, které provádí soud (nikoliv znalci). Soud však při hodnocení této otázky přihlédl i k právní úpravě obsahu zdravotnické dokumentace a zprávy o poskytnutých zdravotních službách (srov. § 53 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování /zákon o zdravotních službách/, a § 1 odst. 1 písm. g/, odst. 2 písm. a/ - d/, přílohu 1 bod 3 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci) – ty však poskytují spíše jen velmi obecné vodítko a v nyní posuzované situaci konkrétnější odpověď nedávají. V úvahu soud vzal rovněž názory znalců na danou problematiku (a odbornou literaturu, na kterou odkazoval znalec [příjmení] [příjmení]).

64. Podle MUDr. [příjmení] a podle odborné literatury, na kterou MUDr. [příjmení] odkazuje, mají být určité informace v lékařské dokumentaci zaznamenány. Jedná se o následující údaje: - anamnéza bolesti, její průběh, intenzita, charakter, lokalizace, - údaj o pasáži stolice, plynů, - obsah, barva, případně zápach zvratků, - na bolest se má lékař ptát cílenými dotazy, rovněž tak mj. na vyprazdňování stolice, odchod plynů, - pokud lékař zvolí observaci v domácím prostředí, v dokumentaci mají být popsány známky indikující nezávažný stav, - zjištění z anamnézy, fyzikálního a pomocného vyšetření musí být pečlivě zaznamenány, - projevy peristaltiky, auskultační nález (ticho nebo hlučná peristaltika), poklepový nález na břiše (napětí a bolestivost břišní stěny, meteorismus, …), palpační nález na břiše (napětí břišní stěny, resistence, palpační bolestivost, její lokalizace a míra), vyšetření per rectum, - pracovní diagnóza, to vše přitom i u pacientů s pouhým podezřením na náhlou příhodu břišní (viz vyjádření znalce a citace odborné literatury výše v bodech [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku). Přinejmenším podezření na náhlou příhodu břišní přitom v době vyšetření MUDr. [příjmení] u pana [celé jméno žalobce] existovalo, i MUDr. [příjmení] uvedl (na dotaz soudu, zda byly v době vyšetření v ordinaci žalované u pacienta přítomny nějaké nejednoznačné známky paralytického ileu), že pokud pacient přijde s tím, že zvracel, a s obtížemi, jaké měl podle zprávy pan [celé jméno žalobce], je třeba zjistit, proč zvracel. Uvedené informace však ve zprávě nejsou, chybí.

65. I MUDr. [příjmení] připouští, že zpráva o vyšetření je stručná, že on sám by do zprávy o vyšetření napsal více informací – že by zaznamenal, zda odchází větry a stolice. MUDr. [příjmení] ale uvádí, že podle něj nevadí, že tyto údaje ve zprávě nejsou, i když on sám by je zapsal. Podle MUDr. [anonymizováno] je sporné, zda psát do zprávy i negativní skutečnosti, a nikde není přesně uvedeno, co přesně má zpráva obsahovat.

66. V hodnocení otázky, jaké údaje měly být zaznamenány v lékařské zprávě, se tedy posouzení znalců částečně rozchází. Podle soudu byly ale rozpory mezi znalci úspěšně odstraněny při konfrontaci znalců – když závěry MUDr. [příjmení] jsou (na rozdíl od závěrů MUDr. [anonymizováno]) podloženy výňatky z odborné literatury. Ta výslovně uvádí, co je vhodné do lékařské zprávy uvést v případě i jen pouhého podezření na náhlou příhodu břišní (viz výše).

67. Podle soudu tedy z výše uvedeného mj. plyne, že zdravotnická dokumentace nebyla vedena (ve shora uvedených ohledech) správně a dostatečně podrobně.

68. Uvést do zprávy o vyšetření pouze, že nejsou známky náhlé příhody břišní („ bez známek NPB“), není podle soudu dostačující. Z takové informace není vůbec zřejmé, jaké konkrétní známky náhlé příhody břišní se u pacienta neobjevovaly (je přitom zřejmé, že minimálně některé známky náhlé příhody břišní, jako např. zvracení, pacient měl). Pokud opačný názor přeženeme ad absurdum, pak by ve zprávě nemuselo být vůbec nic, stačilo by jen uvést„ nejsou známky NPB“, a to by mohlo nahradit popis všech potřebných vyšetření, jejich výsledků a pacientem uváděných či negovaných příznaků.

69. Mezi znalci bylo dále sporné hodnocení otázky, zda je nutné vždy provést vyšetření poklepem a poslechem (součásti tzv.„ 5P“), nebo zda je možné toto vyšetření nahradit ultrazvukem. MUDr. [příjmení] uvádí ohledně poklepu, že je to součást„ 5P“ a„ bylo by dobře, kdyby bylo provedeno“, ale vlastně je toto nahrazeno vyšetřením ultrazvukem, který v rukách zkušeného sonografisty lepším způsobem řekne to, co poklep a poslech. MUDr. [příjmení] s tím ale nesouhlasí a jeho názor je opět podpořen odbornou literaturou (ve které je uvedeno, že se mají provést vyšetření„ 5P“, není uvedeno, že lze některá vynechat a něčím nahradit). Navíc výsledky ultrazvukového vyšetření, které mělo tato vyšetření nahradit, ani nejsou ve zprávě MUDr. [příjmení] podrobněji popsány, je pouze velmi stručně uvedeno„ sono meteorismus“.

70. Po výslechu znalců a zhodnocení jejich vyjádření se soud přiklonil k názoru MUDr. [příjmení], že při kontrole dne 26. 5. 2018 v ordinaci žalované se mělo provést rentgenové nebo CT vyšetření pacienta – uvedený názor je podepřen výňatky z odborné literatury.

71. Kromě toho je uvedený názor podepřen rovněž vyjádřením MUDr. [příjmení], který uvedl, že při kontrole pacienta při jeho obtížích mělo být provedeno rentgenové vyšetření tím spíše, že obesita ztěžuje diagnostiku nálezu na břiše. to však vzal soud v úvahu pouze podpůrně, neboť jak již uvedl, nejedná se o znalecký posudek.

72. Oba znalci se shodli, že ve zprávě o vyšetření by měl být uveden diagnostický závěr, který však ve zprávě ze dne 26. 5. 2018 chybí. MUDr. [příjmení] i přes tuto absenci dovodil, že MUDr. [příjmení] pravděpodobně stanovil správnou diagnózu (dyspetický syndrom, o kterém ve zprávě žádná zmínka není) a že se pacientovi ulevilo (i když ani to ve zprávě uvedeno není, MUDr. [příjmení] vyšel z toho, že ve zprávě je„ kontrola při obtížích“), proto poslal MUDr. [příjmení] pacienta domů. Takové spekulace o skutkovém stavu jsou však podle soudu nepodložené a nepřípustné.

73. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že MUDr. [příjmení] při vyšetření pana [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2018 nepoložil pacientovi dotazy na důležité příznaky (bolest, odchod větrů, stolice), neprovedl některá potřebná vyšetření (per rectum, poslech, poklep) a nestanovil žádnou diagnózu, přestože uvedené učinit měl a mohl. K potřebě revizního znaleckého posudku 74. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, že v posuzovaném případě je na místě zadat zpracování dalšího, revizního znaleckého posudku.

75. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř., je-li pochybnost o správnosti (znaleckého) posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. To platí i o znaleckém posudku předloženém některým z účastníků řízení (§ 127a o. s. ř.).

76. Podle ustálené judikatury lze o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců. [příjmení] rozdíl mezi dvěma posudky však nezakládá povinnost ustanovit revizního znalce, jsou-li pochybnosti soudu o jednom z posudků odstraněny, zatímco pochybnosti o druhém jsou po výslechu zpracovatele naopak zesíleny (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

77. V nyní posuzovaném případě má soud za to, že (ty podstatné) rozpory mezi znaleckými posudky byly po slyšení obou znalců odstraněny – když názory MUDr. [příjmení] byly vyargumentovány a podloženy odbornou literaturou, z níž MUDr. [příjmení] citoval a z níž soudu předložil výňatky. Oproti tomu MUDr. [příjmení] sám připouštěl jisté pochybnosti o některých postupech (sám by do zprávy o vyšetření zaznamenal, zda větry a stolice odcházely, vvyšetření per rectum mělo být i podle něj provedeno, diagnóza měla být ve zprávě uvedena). Své hodnocení navíc podepřel pouze svými názory a tvrzením, že se něco běžně dělá (nahrazení části vyšetření 5P ultrazvukem), nikoliv však odkazy na odbornou literaturu.

78. Navíc pro rozhodnutí soudu bylo podstatné už samotné zjištění, zda pacientovi byly nebo nebyly položeny otázky (na bolesti, odchod větrů a stolice), které pacientovi položeny být měly. Závěr o těchto otázkách je, jak bylo uvedeno výše, závěrem skutkovým, je výsledkem hodnocení důkazů. Soud přitom z provedených důkazů učinil zjištění, že uvedené otázky položeny nebyly. Pro posouzení věci je přitom zcela zásadní právě toto zjištění, neboť jak bude vysvětleno dále, pokud nejsou využity všechny diagnostické metody (včetně položení pacientovi otázek na příznaky), které využity být měly a mohly (a na tom, že se měl MUDr. [příjmení] na bolesti, odchod větrů a stolice zeptat, panuje mezi znalci shoda), nejde o postup lege artis.

79. K posouzení uvedených otázek tedy další znalecké zkoumání a vyjasňování názoru znalců třeba není.

80. Za uvedeného stavu má soud za to, že zadání revizního posudku by bylo nadbytečné, v rozporu s judikaturou, nehospodárné a zbytečně by prodlužovalo a prodražovalo soudní řízení. Ke vztahům mezi žalobci a zesnulým 81. Žalobkyně a) a pan [jméno] [celé jméno žalobce] uzavřeli manželství dne 1. 11. 1975 (prokázáno oddacím listem).

82. Žalobkyni a) a panu [jméno] [celé jméno žalobce] se narodila dcera, žalobkyně b), a syn, žalobce c) (prokázáno rodnými listy).

83. Nezletilý žalobce d) je synem žalobce c) a žalobkyně g) (prokázáno rodným listem).

84. Nezletilé žalobkyně e) a f) jsou dcerami žalobkyně b) a žalobce h) (prokázáno rodnými listy).

85. Žalobce c) a žalobkyně g) uzavřeli manželství dne 5. 8. 2005 (prokázáno oddacím listem).

86. Žalobkyně b) má bydliště na adrese [ulice a číslo] v [anonymizována dvě slova] (prokázáno občanským průkazem).

87. Žalobce h) bydlí rovněž na adrese [ulice a číslo] v [anonymizována dvě slova] (prokázáno čestnými prohlášeními žalobců a/, b/ a h/, čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], potvrzeními z kroužků dcer žalobce h/).

88. Majitelkou rodinného domu na adrese [ulice a číslo] v [anonymizována dvě slova] je žalobkyně a) (prokázáno informací z katastru nemovitostí).

89. Žalobci c) a g) bydlí na adrese [ulice a číslo] v [anonymizována dvě slova] (prokázáno občanskými průkazy).

90. Majitelkou rodinného domu na adrese [ulice a číslo] v [anonymizována dvě slova] je žalobkyně g) (prokázáno informací z katastru nemovitostí).

91. Pozemky, na kterých stojí rodinné domy [adresa] na ulici [ulice], spolu bezprostředně sousedí (prokázáno informacemi z katastru nemovitostí a ortofotomapami z katastru nemovitostí) a mezi oběma pozemky není plot (prokázáno fotodokumentací).

92. Žalobkyně g) prodala v roce 2003 žalobkyni a) oddělenou část svého pozemku v ulici [ulice] (prokázáno kupní smlouvou).

93. Z fotodokumentace rodinného života pana [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] trávil se žalobci rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce, čas v domě, na zahradě a na výletech. Další zjištěné skutečnosti 94. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě žalovaných částek předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem ze dne 3. 6. 2020).

95. V reakci na předžalobní výzvu žalovaná uvedla, že požadavky žalobců neuznává (prokázáno dopisem z 25. 6. 2020).

96. Za vypracování znaleckého posudku uhradili žalobci [příjmení] [příjmení] celkem částku 9 450 Kč, a to za celkem 27 hodin práce (prokázáno fakturou ze dne 3. 2. 2020).

97. Za zaslání dotazu žalované, zda byl MUDr. [příjmení] jejím zaměstnancem, uhradili žalobci 56 Kč (prokázáno podacím lístkem z 23. 4. 2020 a žádostí o poskytnutí součinnosti z 23. 4. 2020). Zamítnuté důkazy 98. Soud má za prokázané skutečnosti, které jsou dostačující k právnímu posouzení věci a k učinění právních závěrů, uvedených níže. Další důkazy podle soudu provádět třeba nebylo, proto soud provedení zbylých navržených důkazů zamítl.

99. Soud zamítl návrh žalované na provedení výslechu lékaře Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, který se účastnil převozu pana [jméno] [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2018 ve večerních hodinách do nemocnice [obec], a dále lékařů nemocnice v [obec], kteří pana [celé jméno žalobce] přijímali. Ohledně skutkového stavu při převozu a přijetí pacienta do nemocnice [obec] jsou podstatné okolnosti prokázány zprávami o poskytnutých zdravotních službách. Žalovaná ani neuvádí, které konkrétní skutečnosti měly při převozu a přijetí pana [celé jméno žalobce] do nemocnice proběhnout jinak, než je ve zprávách uvedeno (a lze ostatně pochybovat, že lékaři by si po přibližně třech a půl letech od ošetření pacienta vzpomněli na další podrobnosti, které ve zprávách uvedeny nejsou). Žalovaná zpochybňuje spíše hodnocení situace znalci, když je přesvědčena, že obsah lékařských zpráv svědčí o tom, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] nevykazoval ještě ani ve večerních hodinách dne 26. 5. 2018 známky svědčící o paralytickém ileu – je však otázkou odborného zhodnocení, zda příznaky, uvedené ve zprávách, jsou příznaky svědčící o možném paralytickém ileu, či nikoliv – nejde o otázku, ke které by se měli vyjadřovat svědci.

100. Soud zamítl rovněž návrh žalované na provedení výslechů všech žalobců, výslechy sousedů, kteří napsali čestné prohlášení, výslechy dalších blízkých osob, zjištěných např. dle centrální evidence obyvatel, které nejsou žalobci, to vše ke vztahům žalobců s panem [celé jméno žalobce]. Soud má za dostatečně prokázané z provedených důkazů (důkazy o společném vícegeneračním rodinném soužití na propojených pozemcích a ve společném domě, fotodokumentace), jaké byly vztahy mezi žalobci a panem [celé jméno žalobce]. Provádění dalších výslechů k tomuto tématu by bylo nadbytečné. Účastnické výslechy žalobců se navíc podle občanského soudního řádu mají provádět pouze v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1o. s. ř.). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

101. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce] podstoupil dne 22. 5. 2018 operaci kýly. Dne 26. 5. 2018 se jeho stav zhoršil, pan [celé jméno žalobce] vyhledal pomoc MUDr. [příjmení], který jej uvedeného dne vyšetřil v ordinaci žalované. Pacienta obtěžoval návrat a vyplivování hlenů a 26. 5. 2018 po půlnoci vyzvracení asi 500 ml žaludeční šťávy. MUDr. [příjmení] do zprávy o vyšetření nezaznamenal, zda má pacient bolesti, jestli mu odcházely větry a stolice; na uvedené se pacienta nezeptal; do zprávy o vyšetření dále nezaznamenal, že by provedl vyšetření per rectum, poslechem a poklepem; uvedená vyšetření neprovedl (uvedený závěr je hodnocením jednotlivých důkazů soudem, soud vyšel zejména z písemné zprávy o vyšetření pacienta ze dne 26. 5. 2018, soud neuvěřil vyjádřením svědka [příjmení] [příjmení], která uváděl u výslechu) . MUDr. [příjmení] provedl vyšetření ultrazvukem, jehož výsledek však není nikde podrobněji popsán, jen ve zprávě o vyšetření je uvedeno„ sono meteorismus“ . MUDr. [příjmení] do zprávy neuvedl žádnou diagnózu Pacienta propustil do domácího léčení. V době vyšetření v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018 existovalo u pacienta podezření na náhlou příhodu břišní.

102. Později, ve večerních hodinách téhož dne, 26. 5. 2018 mezi 19:37 a 20:30, byl pan [celé jméno žalobce] převezen záchrannou službou do nemocnice v [obec]. [jméno] bylo okamžitě indikováno CT břicha a CT AG plicnic. Z těch bylo zjištěno, že o plicní embolii se nejedná, kolem 21 hod byl dle CT učiněn závěr, že jde o pooperační paralytický ileus po plastice hernie. Po návratu z CT vyšetření byla zaváděna nasogastrická sonda (NGS) k odčerpání obsahu žaludku. Při jejím zavádění ale došlo k aspiraci (vdechnutí) žaludečního obsahu a k srdeční zástavě. Pacient byl resuscitován, ale poté se dále rozvíjel šokový stav a dne 27. 5. 2018 ve 3:11 hod pacient zemřel.

103. Znalci se shodují, že již není možné zpětně určit, kdy přesně u pacienta paralytický ileus nastal. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

104. Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

105. Jedním z předpokladů pro vznik odpovědnosti za újmu způsobenou usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením na zdraví podle § 2959 o. z. je porušení povinnosti.

106. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat) a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003). Zdravotníci jsou obecně povinni dostát svým závazkům vyplývajícím pro ně z čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (uveřejněné pod č. 96/2001 Sb. m. s.), který stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Stejně tak jsou povinni dostát požadavkům kladeným na ně § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdravotnických službách“) podle kterého:„ Zdravotnický pracovník je povinen a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta a na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy (…) c) plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy.“ Dále jsou lékaři povinni chovat se dle etického kodexu [obec] lékařské komory, kdy podle § 2„ Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy, a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější“ a dle § 3„ lékař vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.“ Uvedené požadavky na zdravotnické pracovníky ve vztahu k péči o pacienta de facto shrnuje zákon o zdravotnických službách, který v § 28 odst. 2 zakládá právo pacienta na zdravotní péči na náležité odborné úrovni, přičemž dle § 4 odst. 5 se náležitou odbornou úrovní rozumí„ poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“ (dále též jen postup„ lege artis“). K porušení povinnosti žalované a postupu non lege artis 107. Zodpovězení otázky, zda v konkrétním posuzovaném případě šlo o postup lege artis, přísluší soudu, znalecké posudky jsou jen skutkovým podkladem pro takový právní závěr. Soud proto nepřejímal bez dalšího závěry znaleckých posudků o otázce, zda se v posuzovaném případě jednalo o postup lege artis, ze závěrů znaleckých posudků však při posuzování této otázky vycházel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012).

108. Otázka, co je uznávaný postup nebo aktuální stav vědy, není z důvodu neustálého vývoje poznání záměrně právně specifikována, proto není ani jednoznačně právně určeno, jaký konkrétní postup je v konkrétní situaci lege artis. Uznávanými medicínskými postupy je třeba rozumět ne jen postupy mající charakter právních norem, nýbrž i metody, které jsou pro daný případ doporučovány (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 353/2012-55).

109. Nejvyšší soud rovněž ve zmíněném rozhodnutí stanovil obecně dvě kritéria, která musí splňovat preventivní, diagnostický nebo terapeutický postup, aby byl uznán jako postup lege artis - jde o odborně medicínsky uznávaný (tedy ověřený nebo osvědčený) postup, jehož účinnost, resp. účelnost a důvodnost se všeobecně, nebo alespoň převážně, přijímá, - je v souladu s aktuálním stavem vědy, s dosaženou nejvyšší úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování zdravotní péče.

110. Soud dospěl k závěru, že lékař žalované [příjmení] [příjmení] nepostupoval lege artis, když při podezření na náhlou příhodu břišní (paralytický ileus) bezdůvodně nevyužil veškeré dostupné diagnostické metody – nedotázal se pacienta, zda má bolesti, zda mu odcházejí větry a stolice, neučinil vyšetření per rectum, poslechem a poklepem. Poskytnutí zdravotních služeb žalovanou (pasivní věcná legitimace)

111. Podle § 2636 odst. 1 o. z., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

112. Podle § 2646 o. z., poskytuje-li se péče o zdraví ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb nebo v obdobném zařízení, které smluvní strana neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatelem a že provozovatel zařízení smluvní stranou není. (odst. 1). Nelze-li poskytovatele určit, považuje se za něho i provozovatel zařízení, kde byla péče o zdraví poskytnuta; to platí i v případě, že provozovatel ošetřovanému nebo příkazci bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo je poskytovatelem. K opačným ujednáním se nepřihlíží. (odst. 2).

113. Účel § 2646 o. z. spočívá v upevnění právní jistoty pacienta, který nejenže má být o skutečném poskytovateli informován, ale současně má být schopen na základě uvedených právních pravidel stanovit, po kterém subjektu má v případě eventuálního soudního sporu nárokovat náhradu za způsobenou újmu (srov. [příjmení], T., [příjmení], P., in [anonymizováno], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ [číslo] - [číslo], relativní majetková práva, 2. část). [obec]: [anonymizována dvě slova] (ČR), 2014. Komentář k § [číslo], dostupný v ASPI.).

114. MUDr. [příjmení] poskytl panu [celé jméno žalobce] dne 26. 5. 2018 péči v ordinaci, která byla označená jako ordinace žalované (to žalovaná učinila nesporným u prvního jednání soudu), byl přitom zaměstnancem žalované. Za poskytovatele péče tedy (vzhledem k výše uvedenému) soud považuje žalovanou. Ostatně ani žalovaná sama toto nerozporuje, naopak u prvního jednání soudu při řešení této otázky výslovně uvedla, že péči panu [celé jméno žalobce] poskytla. Pasivně věcně legitimována je proto ve sporu žalovaná. Příčinná souvislost 115. Jak uvedl Ústavní soud ve své judikatuře, je v podstatě nemožné prokázat, že právě a pouze opomenutí lékaře (kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí [anonymizováno] zvolit mohl a měl) tvoří ničím nenarušený vztah se škodlivým důsledkem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08). Nemůže jít k tíži žalobců, pokud v důsledku pochybení žalované (postupu non lege artis) nelze již nikdy s úplnou jistotou zjistit, zda by řádné a včasné vyšetření a léčba předešly úmrtí pana [celé jméno žalobce].

116. Oba znalci se shodli na tom, že u pana [celé jméno žalobce] nastal paralytický ileus (náhlá příhoda břišní). Oba se rovněž shodli, že už není možné přesně určit, kdy se paralytický ileus u pana [celé jméno žalobce] rozvinul (přitom MUDr. [příjmení] zastává názor, že je vysoce pravděpodobné, že byl rozvinutý už dne 26. 5. 2018 před polednem v době vyšetření MUDr. [příjmení], neboť téhož dne ve večerních hodinách, kolem 21 hod, šlo již o velmi pokročilý nález).

117. Pokud byl paralytický ileus rozvinutý již v době vyšetření MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018, pak správný postup, tj. vyšetření a zjištění všech potřebných okolností, by s největší pravděpodobností vedlo k indikování CT břicha nebo rentgenu břicha a následně k odhalení paralytického ileu a včasné léčbě. Včasná léčba by podle MUDr. [příjmení] radikálně zvýšila šance pacienta na přežití. Pokud by nedošlo k prodlení včasné diagnostiky a správné léčby, mohl být život pacienta s největší pravděpodobností zachráněn. Neprovedení včasných diagnostických a léčebných opatření může mít u paralytického ileu fatální následky. Platí zásada, že procentuální naděje na uzdravení výrazně stoupá, resp. je přímo úměrná rychlosti nasazených léčebných opatření. Jak znalec [příjmení] [příjmení] uvedl u výslechu dne 14. 4. 2021, není žádný důvod předpokládat, že by došlo k aspiraci, pokud by léčba byla zahájena včas – je to naopak krajně nepravděpodobné. Nález z CT ze dne 26. 5. 2021 večer byl již značně pokročilý. Mortalita pacientů hospitalizovaných s náhlou příhodou břišní je velmi nízká (znalec neznal z hlavy u výslechu přesnou statistiku, ale uvedl, že mortalita je hluboko pod jedním procentem).

118. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že aspirace pacienta nemá příčinnou souvislost s vyšetřením MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018; na otázku, zda by při dřívějším zavedení nasogastrické sondy nedošlo k aspiraci, neodpověděl, protože podle něj nebylo zavedení NGS dříve indikováno. Vyšel přitom ale z odlišných závěrů, než jaké učinil soud – MUDr. [příjmení] vyšel z toho, že MUDr. [příjmení] provedl při vyšetření dne 26. 5. 2018 všechna potřebná vyšetření, dotázal se na bolesti, odchod větrů a stolice a zjistil, že v tomto ohledu je vše v pořádku – tak ale soud skutkový stav nevyhodnotil a proto z hodnocení příčinné souvislosti znalcem [příjmení] [jméno] nemohl vycházet.

119. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že mezi postupem žalované non lege artis a mezi úmrtím pana [celé jméno žalobce] je příčinná souvislost.

120. Soud upozorňuje, že ani kdyby nebyla příčinná souvislost prokázána„ stoprocentně“, nelze to podle judikatury Ústavního soudu klást k tíži žalobců. Ve sporech jako je tento nelze totiž rigidně trvat na„ stoprocentním“ prokázání objektivní příčinné souvislosti, neboť to se jeví zejména u lékařských postupů a jejich vlivu na zdravotní stav pacienta jako nereálné, nedosažitelné a neudržitelné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. I. ÚS 1919/08, citované výše).

121. Dále na závěru o příčinné souvislosti mezi postupem non lege artis a úmrtím pacienta nemění nic ani skutečnost, že bezprostřední příčinou úmrtí byla, jak opakovaně upozorňuje žalovaná, aspirace (vdechnutí) žaludečního obsahu při zavádění nasogastrické sondy. Jak již bylo vysvětleno výše, včasným odhalením paralytického ileu a včasným zahájením jeho léčby bylo s největší pravděpodobností možné vdechnutí žaludečního obsahu a následnému úmrtí předejít.

122. Žalovaná argumentuje, že známky paralytického ileu u pacienta pana [celé jméno žalobce] nebyly přítomny (resp. že pacient nejevil jakékoliv známky akutního ileu) ještě ani při převozu zdravotnickou záchrannou službou do nemocnice [obec] ve večerních hodinách dne 26. 5. 2018, tedy po vyšetření MUDr. [příjmení]. Oba znalci uvedli, že paralytický ileus u pacienta vznikl, a připustili, že je možné, že byl přítomen už v době vyšetření v ordinaci žalované. Soudu tedy nepřipadá na místě činit za této situace závěry o odborné otázce, zda příznaky pacienta v době převozu zdravotnickou záchrannou službou odpovídaly akutnímu paralytickému ileu, či nikoliv. Žalovaná měla možnost dotázat se při výslechu obou znalců (MUDr. [anonymizováno] případně i při zadávání znaleckého posudku), zda pacient podle zprávy zdravotnické záchranné služby vykazoval v době převozu známky paralytického ileu, či nikoliv, ale neučinila to (přepis obsahu zprávy ZZS je přitom součástí znaleckého posudku MUDr. [příjmení], který měla žalovaná k dispozici) – až po ukončení trojího výslechu znalců (a po koncentraci řízení) tuto otázku vznesla (a sama vyhodnotila, že pacient žádné známky akutního ileu nejevil). Soud pokládá za nadbytečné, aby tuto otázku ještě znalcům dodatečně pokládal, když ze žádného dosavadního vyjádření znalců neplyne, že by pacient v době převozu záchrannou službou„ nejevil jakékoliv známky akutního ileu“. Naopak z vyjádření znalce [příjmení] [příjmení] plyne, že některé příznaky ileu byly u pacienta přítomny již v době vyšetření v ordinaci žalované (a i MUDr. [příjmení] uvedl, že zvracení jako známka ileu přítomno bylo), a že v době, kdy bylo provedeno v nemocnici [obec] pacientovi CT, byl již nález ileu značně pokročilý. Oba znalci také uvedli, že není možné určit, kdy paralytický ileus vznikl, žádný z nich přitom nezmiňoval, že v době převozu ZZS ještě přítomen nebyl, nebo že by o něm nic v tu dobu nesvědčilo. Nemajetková újma a výše náhrady 123. Podle ustanovení § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

124. K otázce, nakolik je nutné, aby pozůstalí žalobci dokládali míru svého utrpení, a jak dalece provádět dokazování k prokázání skutečností významných pro použití jednotlivých kritérií pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy, se vyjádřila odborná literatura následovně. Na jedné straně stojí samozřejmě logický požadavek řádně zjištěného skutkového stavu (I. ÚS 3456/15), na straně druhé u tohoto typu nemajetkové újmy obzvláště vyniká nemožná měřitelnost a obtížná srovnatelnost vnitřního prožívání tragické ztráty osoby blízké. Pak se spíše nabízí přístup založený na závěru, že újma (vlastně stav mysli poškozeného) musí být prokázána, jen není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena; v zásadě jde tedy o notorietu, kterou není třeba dokazovat. Je ale jistě nutné prokázat odchylky od obvyklého stavu věci, tedy důvody pro snížení či zvýšení náhrady nad běžnou míru (srov. [příjmení], P. in [anonymizováno], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ [číslo], relativní majetková práva 2. část). [obec]: [anonymizována dvě slova] (ČR), 2014. Komentář k § [číslo], dostupný v ASPI).

125. Judikatura vymezila kritéria (nejobvyklejší okolnosti, které bývají spojeny s případy náhrady nemajetkové újmy, způsobené úmrtím osoby blízké), jejichž intenzitu, kvalitu a význam musí soud zvážit a promítnout do výsledné částky náhrady.

126. Kritéria odvozená od osoby poškozeného jsou zejména: - intenzita jeho vztahu se zemřelým, - věk zemřelého a pozůstalých, - případná existenční (nejen pouze hmotná) závislost na zemřelém a - případné poskytnutí jiné satisfakce. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou zejména: - postoj škůdce, - dopad události do jeho duševní sféry, - majetkové poměry škůdce a - míra zavinění škůdce, resp. míra spoluzpůsobení si smrti poškozeným.

127. Mezi kritérii odvozenými od osoby poškozeného je klíčová kvalita vzájemného vztahu, neboť ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Ohledně vztahu pozůstalé osoby se zemřelým obecně v běžných poměrech platí, že není-li tvrzeno a dokazováno nic jiného, vztahy mezi dotčenými osobami byly kvalitní a ztráta osoby blízké přináší pozůstalému bez dalšího smutek, šok či frustraci. Mezi dospělými osobami lze na kvalitu vztahů usuzovat i z pohledu způsobu soužití a soudní praxe zpravidla rozlišuje mezi osobami žijícími ve společné domácnosti a osobami žijícími odděleně, případně zvažuje i to, že je osobní styk omezen na nepříliš četnou úroveň (srov. [příjmení], P., tamtéž).

128. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že z prokázaných okolností (zejm. společné soužití v jednom domě, resp. ve dvou rodinných domech na společné zahradě nerozdělené plotem, navíc zahájené dobrovolně – po prodeji části pozemku žalobkyní g/ její tchyni žalobkyni a/ k výstavbě vícegeneračního rodinného domu pro bydlení pana [celé jméno žalobce], žalobkyně a/, žalobkyně b/, žalobce h/ a jejich dětí; dále společné trávení volného času, oslav a svátků) dostatečně plyne, že všichni žalobci měli se zesnulým panem [celé jméno žalobce] normální poměrně blízké rodinné vztahy. To, že jim byla úmrtím pana [celé jméno žalobce] způsobena újma, kterou by pociťovala jakákoliv osoba v jejich postavení, postižená stejnou skutečností, považuje tedy soud za notorietu, kterou není třeba více prokazovat.

129. Soud vzal při určení výše náhrady pro všechny žalobce v souladu s judikaturu v úvahu, že ztráta osoby staršího věku představuje přece jen událost více předpokládatelnou než usmrcení dítěte či mladého člověka. Pro vyšší věk zemřelého (70 let v době úmrtí) proto soud přiznané částky náhrady snížil o cca 10 %.

130. Pokud jde o základní částku náhrady, ze které mají soudy vycházet a kterou modifikují podle existence dalších kritérií (viz výše), zabýval se jí například Nejvyšší soud ve svém„ pilotním“ rozhodnutí k této problematice. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Pan [celé jméno žalobce] zemřel v roce 2018, soud proto v případě nejbližších osob (manželky a dětí) vycházel z částky za rok předcházející, tedy ze základní částky 590 080 Kč (průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy rok 2017, byla 29 504 Kč, srov. [příjmení] [jméno], in [anonymizováno], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI, citováno výše.).

131. Žalobkyni a) jako pozůstalé manželce a žalobcům b) a c) jako pozůstalým dětem zesnulého pana [celé jméno žalobce] proto soud přiznal náhradu újmy ve výši 531 000 Kč pro každého. Soud vyšel ze základní částky 590 080 Kč (viz výše), kterou snížil o cca 10 %.

132. Pokud jde o vnoučata zemřelého, žalobce d), e) a f), vyšel soud zejména z částky přiznané vnoučatům v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015. Zde byla vnoučatům zemřelé osoby přiznána částka 300 000 Kč. Soud tuto částku zvýšil, neboť v uvedeném rozsudku se jednalo o úmrtí, které nastalo v roce 2014, v nyní posuzovaném případě se jednalo o úmrtí v roce 2018. Ke zvýšení soud přistoupil mutatis mutandis podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, dle nějž se při určení výše náhrady za újmu způsobenou úmrtím vychází z částek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Mezi roky 2013 a 2017 (roky předcházející úmrtím ve srovnávaných případech) se tento ukazatel zvýšil asi 1,18 krát (za rok 2013 činil 25 128 Kč, za rok 2017 činil 29 504 Kč). Soud tedy základní částku 300 000 Kč rovněž zvýšil 1,18 krát a vyšel z částky 354 000 Kč (300 000 krát 1,18). I tuto částku pak soud snížil o 10 % z důvodu vyššího věku zemřelého a každému ze žalobců d), e) a f) tak přiznal částku 318 000 Kč (354 000 krát 0,9).

133. Pokud jde o žalobce g) a h), přihlédl soud rovněž k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, ve kterém se soudy zabývaly i náhradou pro pozůstalého zetě. Podle uvedeného judikátu může být i zeť nebo snacha osobou blízkou ve smyslu § 2959 o. z. Na blízkost vztahů pozůstalého zetě nebo snachy se zemřelým lze přitom usuzovat mimo jiné právě i z toho, že spolu žili v jednom domě, resp. (dle zdejšího soudu) i v přímo sousedících domech se společnou zahradou neoddělenou plotem. Nyní posuzovaný případ se však od případu posuzovaného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 odlišuje v tom, že v uvedeném případě pozůstalý zeť se zesnulým i společně pracoval a trpěl po jeho smrti posttraumatickou stresovou poruchou. Tyto okolnosti se v nyní posuzovaném případě nevyskytly, újmu žalobců g) a h) tedy soud hodnotil jako o něco nižší. V případě řešeném Nejvyšším soudem byla nemajetková újma zetě kompenzována částkou 200 000 Kč. V nyní posuzovaném případě vyšel soud z o něco nižší částky 180 000 Kč, kterou opět ještě snížil o 10 % z důvodu vyššího věku zesnulého. Žalobcům g) a h) tedy soud přiznal každému částku 162 000 Kč.

134. Soud neshledal důvod pohlížet odlišně na postavení žalobce h), který není sezdaný s dcerou zesnulého, jedná se ale o jejího dlouholetého druha, který s ní a s jejich dvěma společnými dcerami dlouhodobě žije ve společné domácnosti. Podstatné pro vztah mezi žalobcem h) a zesnulým panem [celé jméno žalobce] je podle soudu faktické soužití v jednom domě, spolu s jejich společnou rodinou, nikoliv otázka, zda byl mezi žalobcem h) a dcerou zesnulého uzavřen sňatek.

135. Ohledně zbylých kritérií stanovených judikaturou (viz výše) soud dodává, že neshledal důvody je zohlednit ani zvýšením, ani snížením základní částky. Soud se nedomnívá, že by bylo třeba částky zadostiučinění bez dalšího dále zvyšovat jen z toho důvodu, že žalovaná je v postavení zdravotnického zařízení jakožto garanta odbornosti a profesionality zdravotnického personálu. Nic takového nevyplývá ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, na který odkazují žalobci – v uvedeném rozsudku došlo k výraznému zvýšení základní částky zadostiučinění zejména pro zohlednění specifických okolností daného konkrétního případu (ztráta otce ve velmi útlém věku žalobce). Náklady potřebné k uplatnění pohledávky 136. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou mj. náklady spojené s jejím uplatněním.

137. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci vynaložili částku 9 450 Kč za vypracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Uvedený posudek si žalobci nechali vypracovat za účelem posouzení existence právního základu jejich nároku. Požadovaná částka 9 450 Kč je přitom přiměřená vzhledem k výši žalované částky i vzhledem k úpravě ve vyhlášce č. 504/2020 Sb., o znalečném.

138. Soud proto jako příslušenství pohledávky přiznal žalobcům rovněž částku 9 450 Kč jako účelně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky.

139. Žalobci dále požadovali úhradu částky 112 Kč za zaslání dvou přípisů žalované doporučenou poštou, a sice žádosti o poskytnutí součinnosti (dotaz na pracovní poměr MUDr. [příjmení]) ze dne 23. 4. 2020 a předžalobní výzvy.

140. Soud má za prokázané, že dotaz na pracovní poměr MUDr. [příjmení] žalobci žalované zaslali. Jednalo se o otázku, kterou žalobci prověřili, aby zjistili, vůči komu mají uplatňovat svůj nárok. Soud proto žalobcům vyhověl i co do částky 56 Kč, kterou žalobci prokazatelně (srov. podací lístek) vynaložili na zaslání uvedeného dotazu žalované, neboť uvedený náklad byl účelně vynaložen a byl předpokladem pro řádné uplatnění pohledávky žalobců vůči žalované.

141. Soud však žalobu zamítl co do požadavku na úhradu zbylých požadovaných 56 Kč za odeslání předžalobní výzvy. Zaslání předžalobní výzvy je úkonem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), za který žalobcům náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Tato odměna byla žalobcům soudem přiznána jako součást náhrady nákladů řízení, tak jak si ji ostatně i sami vyúčtovali. Nad rámec uvedené paušální náhrady hotových výdajů spojených se zasláním předžalobní výzvy nebyl důvod další částku přiznávat, proto soud žalobě v této části (ohledně 56 Kč) nevyhověl. Shrnuto závěrem 142. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalovaná při péči o žalovaného během vyšetření dne 26. 5. 2018 bezdůvodně nevyužila všech dostupných diagnostických metod – neprovedla vyšetření poslechem, poklepem a per rectum, nepoložila pacientovi dotazy na bolest, na odchod větrů a stolice. Uvedeným opomenutím se dopustila postupu non lege artis.

143. U pacienta pana [jméno] [celé jméno žalobce] se po operaci kýly (která proběhla dne 22. 5. 2018) rozvinul paralytický ileus. Není však již možné zpětně přesně určit, zda byl paralytický ileus rozvinut již v době vyšetření pana [celé jméno žalobce] v ordinaci žalované dne 26. 5. 2018. Pokud v důsledku pochybení žalované (postupu non lege artis) nelze již nikdy s úplnou jistotou zjistit, zda by řádné a včasné vyšetření a léčba předešly úmrtí pana [celé jméno žalobce], nemůže to jít k tíži žalobců.

144. Pokud byl paralytický ileus rozvinutý již v době vyšetření MUDr. [příjmení] dne 26. 5. 2018, pak správný postup, tj. vyšetření a zjištění všech potřebných okolností, by vedlo k indikování CT břicha nebo rentgenu břicha a následně k odhalení paralytického ileu a ke včasné léčbě. Pokud by nedošlo k prodlení včasné diagnostiky a správné léčby, mohl být život pacienta s největší pravděpodobností zachráněn.

145. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že mezi postupem žalované non lege artis a mezi úmrtím pana [celé jméno žalobce] je příčinná souvislost.

146. Žalobcům jako manželce, dětem a jiným blízkým osobám pozůstalým po panu [celé jméno žalobce] náleží za duševní útrapy peněžitá náhrada vyvažující jejich duševní útrapy podle § 2959 o. z. Všichni žalobci měli se zesnulým panem [celé jméno žalobce] normální poměrně blízké rodinné vztahy. To, že jim byla úmrtím pana [celé jméno žalobce] způsobena újma, kterou by pociťovala jakákoliv osoba v jejich postavení, postižená stejnou skutečností, považuje tedy soud za notorietu, kterou není třeba více prokazovat. Při určení výše náhrady za vzniklou újmu vyšel soud z § 2959 o. z. a z judikatury vyšších soudů k uvedenému ustanovení.

147. Lhůta k plnění je stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky 148. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř.

149. Při poměřování úspěchu žalobců ve věci přihlédl soud k ustálené judikatuře vyšších soudů. Ústavní soud již judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. V rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález [číslo]) Ústavní soud zdůraznil, že ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř. Další judikatura obecných soudů (…) v tomto ohledu rozlišuje mezi posouzením skutkových zjištění týkajících se existence nemajetkové újmy - tedy základu nároku (jež úvahou soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. není) a určením konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež úvahou soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. je. Tatáž judikatura se rovněž ztotožnila s názorem, že neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Vyjádřila i názor, že za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. S těmito hlavními závěry uvedené judikatury i doktríny se Ústavní soud plně ztotožňuje. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn.

I. ÚS 1310/09)

150. Vzhledem k uvedenému tedy každému ze žalobců náleží plná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), neboť co do základu nároku byli žalobci úspěšní a co do posouzení výše zadostiučinění se jednalo o úvahu soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. a žalobcům nelze klást k tíži ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku.

151. U všech žalobců bylo provedeno následujících 15 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalované ze dne 7. 12. 2020, účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny dne 14. 4. 2021, písemná reakce na znalecký posudek předložený žalovanou ze dne 29. 4. 2021, účast na jednání před soudem dne 26. 5. 2021, písemné vyjádření k výslechu MUDr. [příjmení] ze dne 28. 6. 2021, účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny dne 21. 7. 2021, písemné vyjádření k možnosti zadání revizního posudku na základě jednání ze dne 4. 8. 2021, písemné podání ve věci samé ze dne 21. 9. 2021 – prokázání bydliště žalobců k výzvě soudu, účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny dne 6. 10. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu).

152. Soud považoval za účelně provedené všechny uvedené úkony, když jednotlivá písemná podání žalobců v průběhu řízení vždy reagovala na novou procesní situaci (na předložení znaleckého posudku žalovanou při prvním jednání ve věci, na skutkově i odborně ne zcela jednoduché skutečnosti, které uváděl u výslechu svědek [příjmení] [příjmení], na procesní situaci, kdy při jednání soudu dne 21. 7. 2021 bylo zvažováno, zda je nutné zadávat revizní posudek).

153. Pokud se týká dalších porad s klienty přesahujících jednu hodinu, soud za ně náhradu nákladů nepřiznal, a to z následujících důvodů. [příjmení] se žalobkyní g) dne 7. 4. 2020 se měla (podle předloženého záznamu o jednání) týkat seznámení s dalšími kroky (žalobkyně byla kontaktní osobou za ostatní pozůstalé), zejména výzva k součinnosti, následně předžalobní výzva, stěžejních informací o rodinných vazbách a vztazích, klíčových skutečností případu, upřesňujících podkladů a podpisů plných mocí. [příjmení] se žalobcem c) a žalobkyní g) dne 2. 6. 2020 se měla (podle předloženého záznamu o jednání) týkat seznámení klientů s reakcí žalované na výzvu k součinnosti, projednání předžalobní výzvy a pravděpodobného dalšího vývoje, projednání výše požadovaných částek, judikatury, náhrady nákladů zastoupení, možnosti návrhu na osvobození, informace o nutnosti souhlasu opatrovnických soudů pro děti. Podle uvedeného popisu se jednalo o skutečnosti, které jsou obvykle součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb – zástupce žalobců byl seznámen se skutkovými okolnostmi případu (popis vztahů v rodině atd.), žalobci byli seznámeni s možnostmi dalšího postupu, vývoje, s judikaturou dopadající na jejich případ atd. Jak uvádí odborná literatura, převzetí a příprava zastoupení také může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou (srov. [příjmení], [ulice] in [příjmení], D., a kol. Vyhláška o advokátním tarifu. Komentář. [obec]: [anonymizována dvě slova], 2016. Dostupný v ASPI. Komentář k § 11.).

154. Žalobci (všichni kromě žalobkyně a/) dále požadovali náhradu za dva úkony právní služby v řízeních před opatrovnickým soudem o schválení právního jednání za nezletilé žalobce (pro každého z nezletilých žalobců a pro každého z jejich rodičů jako zákonných zástupců nezletilých). O náhradě nákladů v uvedených řízeních bylo však již pravomocně rozhodnuto opatrovnickým soudem v rozhodnutích, kterými řízení u těchto soudů končilo, tedy v rozhodnutích o schválení právního jednání za nezletilé. V uvedených rozsudcích soudy s odkazem na § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (srov. rozsudky Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 10 Nc 6004/2020-21, a ze dne 9. 9. 2020, č. j. 0 Nc 6003/2020-19). O uvedené otázce tedy bylo pravomocně rozhodnuto, zdejší soud je pravomocnými rozhodnutími vázán a nemůže stejnou věc projednávat znovu (§ 159a odst. 3 a 4 o. s. ř.). Vzhledem k uvedenému za právní úkony v opatrovnickém řízení soud náhradu nákladů řízení žalobcům nepřiznal.

155. Vzhledem k uvedenému přiznal soud všem žalobcům náhradu nákladů za 15 úkonů právní služby.

156. Tarifní hodnotou sporu je pro každého ze žalobců částka jemu přisouzená (nikoliv částka požadovaná žalobou, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, a [příjmení], [ulice] in [příjmení], D., a kol. Vyhláška o advokátním tarifu. Komentář. [obec]: [anonymizována dvě slova], 2016. Dostupný v ASPI. Komentář k § 8 odst. 1).

157. V řízení je zastoupeno celkem osm žalobců, náklady zastoupení jsou proto u každého ze žalobců poníženy o 20 % - § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“.

158. Odměna za jeden úkon právní služby činí pro žalobce a), b) a c) částku 8 368 Kč, pro žalobce d), e) a f) částku 7 664 Kč a pro žalobce g) a h) částku 6 064 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu).

159. Jako mimosmluvní odměna za 15 úkonů právní služby tedy žalobcům a), b) a c) náleží 15 x 8 368 Kč, žalobcům d), e) a f) 15 x 7 664 Kč a žalobcům g) a h) 15 x 6 064 Kč.

160. Každému ze žalobcům dále náleží - paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 15 x 300 Kč, celkem tedy 4 500 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), - náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek - jedna osmina cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas, tj. jedna osmina z částky 5 420 Kč, skládající se z: a. náhrady cestovních výdajů za čtyři cesty k soudnímu jednání [obec] – [obec] a zpět (126 km tam a zpět) při střední spotřebě 5,7 l [číslo] Km, palivu naftě ve výši celkem 3 000 Kč (4 x 750 Kč), b. náhrady za promeškaný čas pět půl hodiny za každou ze čtyř cest k soudnímu jednání a zpět ve výši celkem 2 420 Kč včetně DPH (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu, 4 x 5 x 100 x 1,21). Za parkovné ve výši celkem 268 Kč soud náhradu nepřiznal, neboť je posoudil jako výdaj zahrnutý v tzv. režijním paušálu podle § 13 odst. 3 a 4 advokátního tarifu.

161. Každému ze žalobců a), b) a c) tedy náleží 125 520 Kč (15 x 8 368 Kč), 4 500 Kč (15 x 300 Kč), DPH ve výši 27 304 Kč (125 520 + 4 500, to celé krát 0,21) a 678 Kč (5 420 Kč), tj. celkem 158 002 Kč.

162. Každému ze žalobců d), e) a f) náleží 114 960 Kč (15 x 7 664 Kč), 4 500 Kč (15 x 300 Kč), DPH ve výši 25 087 Kč (114 960 + 4 500, to celé krát 0,21) a 678 Kč (5 420 Kč), tj. celkem 145 225 Kč.

163. Každému ze žalobců g) a h) náleží 90 960 Kč (15 x 6 064 Kč), 4 500 Kč (15 x 300 Kč), DPH ve výši 20 047 Kč (90 960 + 4 500, to celé krát 0,21) a 678 Kč (5 420 Kč), tj. celkem 116 185 Kč.

164. Uvedené částky na náhradu nákladů řízení je kromě žalované povinna hradit rovněž vedlejší účastnice řízení, která v řízení vystupovala na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.).

165. Uvedené částky soud uložil uhradit k rukám právního zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada nákladů státu 166. O náhradě nákladů státu soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení soud uložil žalované a vedlejší účastnici řízení (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) náhradu částky 7 001 Kč, kterou stát celkem vyplatil znalci [příjmení] [příjmení] (přičemž soud vzal v úvahu, že žalobcům nelze klást k tíži ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku, k tomu viz výše v odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, proto uložil žalované a vedlejší účastnici řízení úhradu celé částky obdobně podle § 142 odst. 3 o. s. ř.). Soudní poplatek 167. Výrok o placení soudního poplatku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 věty první, § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a podle položky 3 písm. b) přílohy uvedeného zákona. Žalobci byli od placení soudního poplatku osvobozeni ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. d/ zákona o soudních poplatcích) a soud jejich žalobě vyhověl. Soudní poplatek soud počítal z částek žalobcům přiznaných.

168. O povinnosti platit soudní poplatek žalovanou a vedlejší účastnicí řízení společně a nerozdílně soud rozhodl podle § 93 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích.

169. O povinnosti k placení soudního poplatku soud rozhodl doplňujícím usnesením (§ 166 odst. 1, 2 o. s. ř.), které učinil součástí písemného vyhotovení tohoto rozsudku.