16 C 222/2019 - 258

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kubešovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč ode dne 9. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 100 000 Kč ode dne 9. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně b) domáhala zaplacení částky ve výši 400 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 400 000 Kč ode dne 9. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 100 000 Kč ode dne 9. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, jíž se žalobce c) domáhal zaplacení částky ve výši 400 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 400 000 Kč ode dne 9. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, jíž se žalobkyně d) domáhala zaplacení částky ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč ode dne 5. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované pojistného plnění z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěného u žalované, kdy předmětem nároku žalobců je odškodnění duševních útrap pozůstalých osob dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu odůvodnili tak, že dne [Anonymizováno]. 6. 2018 kolem [Anonymizováno] hod. došlo v [adresa] v obci [adresa] k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič autobusu [jméno FO], nar. 3. 2. 1966, když nesledoval provoz na pozemní komunikaci. V důsledku dopravní nehody utrpěl chodec [jméno FO] mnohačetná poranění, kterým na místě podlehl.

2. Žalobkyně a) – matka zesnulého vyčísluje doplatek nemajetkové újmy v částce 500 000 Kč jako satisfakci za ztrátu syna, kdy žalovanou jí dosud bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 100 000 Kč. Zesnulý žil s žalobkyní a) v jedné domácnosti, staral se o údržbu domu a vypomáhal matce v domácnosti. Vozil ji k lékaři či na nákupy.

3. Žalobkyně b) a žalobce c) – dcera a syn zesnulého vyčíslují doplatek nemajetkové újmy každý v částce 500 000 Kč jako satisfakci za ztrátu otce, kdy žalovanou jim dosud bylo poskytnuto pojistné plnění každému ve výši 100 000 Kč. Žalobci udržovali se zesnulým častý kontakt, přestože po rozvodu žili se svou matkou v jiné obci. Pravidelně se všichni účastnili rodinných sešlostí. Zesnulý obě děti podporoval, a to finančně nebo i jiným způsobem. Dceru pravidelně vozil automobilem své matky na nádraží, když dojížděla do školy.

4. Žalobkyně d) – sestra zesnulého vyčísluje doplatek nemajetkové újmy v částce 500 000 Kč jako satisfakci za ztrátu bratra, kdy žalovanou jí dosud bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně d) prožila se zesnulým celé dětství a mládí, udržovala s ním kontakt i v dospělosti, setkávali se v rodinném domě, kde zesnulý žil s matkou. Rodinný dům, kde zesnulý žil, byl ve vlastnictví žalobkyně d), která umožnila bratrovi, aby zde bydlel, protože jeho finanční situace nebyla nejlepší a nemohl si dovolit vlastní bydlení.

5. Při stanovení východiska pro určení výše náhrady nemajetkové újmy odkázali žalobci na rozsudek ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, kdy jeho závěry dále citovali. Shrnuli, že žalovaná při vyčíslení náhrady nemajetkové újmy z duševních útrap dostatečně nepřihlédla ke zde stanoveným hlediskům ovlivňujícím stanovení výše náhrady. U žalobkyně d) pak bylo odkázáno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3463/2018.

6. V rámci doplnění svých tvrzení žalobci dále uvedli, že zesnulý byl dlouhodobě zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., do práce chodil téměř po celý svůj produktivní život. Žalobkyni a) přispíval na chod domácnosti částkou 8 - 10 000 Kč měsíčně a zajišťoval údržbu domu a vozidla žalobkyně a) [Anonymizováno]. Protože žalobkyně a) nebyla držitelkou řidičského oprávnění, zesnulý zajišťoval odvoz žalobkyně a) všude kam potřebovala. Poslední Vánoce před úmrtím trávil společně se žalobkyní a), na Boží hod se setkali všichni celá rodina a druhý svátek vánoční přijela i přítelkyně zesnulého paní [jméno FO]. Zesnulý měl úvěr u společnosti [právnická osoba] avšak splátky úvěru hradil včas. Zesnulý měl v době smrti vyživovací povinnost k žalobkyni b), kterou plnil.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě neuznala žalobou uplatněné nároky, když dále konstatovala, že žalobcům již z části plnila. Částku, kterou plnila považuje za adekvátní s ohledem na intenzitu, resp. vlažnost vztahu žalobců a zesnulého. Zesnulý měl se svou matkou dlouholeté spory, které vyústily ve zrušení jeho trvalého bydliště a přihlášení na adrese obecního úřadu, u své matky přespával jen příležitostně. Zesnulý žil v posledních dvou letech před smrtí neřízeným životem, pil alkohol, své děti nenavštěvoval a finančně nepodporoval.

8. Rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 16 C 222/2019-151 soud žalobu zamítl s odůvodněním o nedostatku intenzity vztahu mezi žalobci a zesnulým, kdy soud hodnotil již vyplacené částky za dostatečné. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, č. j. 53 Co 350/2022-181 s tím, že soud prvního stupně nezjistil blíže okolnosti ohledně příjmů zesnulého, závislosti žalobců na zesnulém, zda měl zesnulý vyživovací povinnost a jak ji plnil, zda mohl přispívat na nákupy nebo podporovat své dospělé děti, kdy naposledy se zesnulý účastnil oslav svých dětí nebo společných Vánoc. Odvolací soud shrnul, že z dokazování je nesporně zjištěno, že zesnulý ve větší míře užíval alkohol a bral si půjčky a uložil soudu prvního stupně zjistit výše uvedené skutečnosti, aby mohlo být rozhodnuto v souladu s ustálenou judikaturou.

9. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalovaná každému z žalobců poukázala pojistné plnění z titulu duševního strádání pozůstalých v rozsahu 100 000 Kč. Žalobkyně a) je matkou zesnulého, žalobci b) a c) jsou potomky zesnulého a žalobkyně d) je sestrou zesnulého.

10. Soud podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. provedl dokazování. Když návrh na důkaz listinami založenými ve spisu 22 C 241/2019 (řízení ve věci náhrady duševních útrap pozůstalých po zesnulé přítelkyni [jméno FO] - [jméno FO]) vzala žalovaná zpět. Soud zamítl návrhy na výslech svědkyň [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], když žalobci ani po poučení soudem nesdělili soudu k jakým tvrzením by svědkyně měly být vyslýchány. Soud dále neprovedl k důkazu Darovací smlouvu ze dne 6. 2. 2004 a Dohodu k darovací smlouvě, když žalobci na výzvu soudu, k jakým tvrzením mají být listiny provedeny k důkazu, uvedli pouze, že má osvědčit jaké byly rodinné vztahy mezi účastníky. Soud však z provedeného dokazování má danou skutkovou otázku za prokázanou a návrhy zamítl z důvodu nadbytečnosti. Nad rámec toho však uvádí, že listiny se týkají darování nemovitosti mezi rodiči zesnulého a sestrou zesnulého. Vzhledem k tomu, že potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, a účastníci sami již návrhy na doplnění dokazování, ani po poučení soudem podle ust. § 119a o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a o.s.ř. neměli, dospěl soud k závěru, že na základě provedených důkazů má dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním: dne [Anonymizováno].6.2018 v době kolem [Anonymizováno] hod. na silnici [Anonymizováno]. třídy č. [adresa] před budovou vlakového nádraží v obci [adresa], se řidič [jméno FO], nar. [datum], účastnil silničního provozu jako řidič autobusu zn. [Anonymizováno], SPZ: [SPZ], takovým způsobem, že se při jízdě po [adresa] ve směru od železničního přejezdu k dopravnímu terminálu dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a ohrozil chodce [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum], kteří přecházeli pozemní komunikaci po přechodu pro chodce zleva doprava (z pohledu řidiče) od vlakového nádraží ke schodišti do centra města, a nezastavil vozidlo před přechodem pro chodce, čímž došlo ke střetu pravé čelní části autobusu s chodci, kteří byli nárazem odhozeni vpřed a upadli na vozovku. V důsledku dopravní nehody utrpěl chodec [jméno FO] poranění v podobě zlomenin kostí klenby a spodiny lební, krvácení pod mozkové obaly a do mozkových komor, zhmoždění mozku, mnohočetné oboustranné zlomeniny žeber, zhmoždění plic, krvácení do dutiny hrudní, zhmoždění srdce, zhmoždění sleziny a zlomeniny pánve, kterým na místě dopravní nehody podlehl (prokázáno z potvrzení o účastni na dopravní nehodě ze dne [Anonymizováno]. 6. 2018 a z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 1. 2018). Řidič [jméno FO], nar. [datum] byl odsouzen k odnětí svobody v trvání 24 měsíců, podmíněně odloženému na dobu 2 let, jelikož spáchal přečin usmrcení z nedbalosti, když při dopravní nehodě usmrtil [jméno FO] (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 2.9.2021, č.j. 13 T 143/2019-513 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2022, č.j. 5 To 311/2021-548, pravomocným dne 19.1.2022).

12. Žalobci opakovaně vyzývali žalovanou k uhrazení žalované částky (prokázáno dopisem ze dne 29. 4. 2019, 12. 8. 2019). Žalovaná však setrvala na svých závěrech (prokázáno dopisem ze dne 30. 4. 2019, 23. 8. 2019).

13. Zemřelý měl zhruba 2 roky před smrtí trvalé bydliště na obecním úřadu v [adresa], předtím bydlel u matky, se kterou měl spory především kvůli alkoholu. Zemřelý přechodně pobýval u své matky a na jiných místech, často popíjel alkohol s místními bezdomovci. Zemřelý přestal v posledních letech navštěvovat svou dceru i syna. Rovněž je přestal finančně podporovat. Žalobkyně d) občas (cca 1 měsíčně) jezdila za svou matkou (žalobkyní a), pokud byl její zemřelý bratr doma, viděla se i s ním ale spory se zemřelým neměla (zjištěno ze Zprávy o provedeném šetření zpracované detektivem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12.5.2019 a 18.7.2018). Rodinné vztahy zemřelého pana [jméno FO] a žalobců nebyly ideální. [jméno FO] se dost často stýkal s lidmi, kteří popíjeli víno u Kauflandu v [adresa]. Matka i sestra měly s jeho alkoholismem problémy, nicméně se nikterak výrazně nehádali. [jméno FO] po přestěhování do [adresa] nejprve udržoval rodinné vztahy, nicméně v posledních letech již děti nenavštěvoval. Zemřelý se zdržoval často v bydlišti své přítelkyně paní [jméno FO], se kterou měl i dopravní nehodu. Vztahy nebyli ani dobré, ani špatně. Zásadním problémem byl alkohol a to, že pan [jméno FO] nikde nevydržel v práci a tím pádem byly ty vztahy z tohoto pohledu narušeny. Alkohol byl rovněž důvodem matky o zažádání zrušení trvalého bydliště pana [jméno FO] v rodinném domě. Se synem [jméno FO] neměl zesnulý praktický žádný vztah. Uvedené informace [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil od starosty obce, sousedů žalobců a od matky [jméno FO] (zjištěno ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] – detektiva najatým žalovanou).

14. Žalobkyně a) vlastnila osobní automobil [Anonymizováno] až do 28. 5. 2018 (prokázáno vyjádřením České kanceláře pojistitelů ze dne 18. 12. 2023 a vyjádřením Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 18. 12. 2023).

15. Žalobkyně d) požádala dne 21. 1. 2016 (tj. 2,5 roku před dopravní nehodou) Obecní úřad [adresa] o zrušení údaje o místu trvalého pobytu zesnulého na adrese [adresa], PSČ [adresa] (tj. rodinný dům, kde zesnulý do té doby se svou matkou žil). V rámci žádosti uvedla, že zesnulý nemá žádný právní titul k užívání rodinného domu v jejím vlastnictví a současně dům ani neužívá (prokázáno žádostí ze dne 21. 1. 2016).

16. Zesnulý pracoval od 20. 2. 2012 do 14. 7. 2015 ve společnosti [právnická osoba]., poté od 11. 7. 2016 do 15. 2. 2017 ve společnosti [právnická osoba]. V období od 2. 10. 2017 do 22. 12. 2017 pracoval se společnosti [právnická osoba] a v období od 5. 2. 2018 do 23. 4. 2018 ve společnosti [právnická osoba]. (prokázáno zprávou OSSZ [adresa] ze dne 23. 8. 2023). V mezidobí byl zesnulý evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce (prokázáno vyjádřením Úřadu práce ze dne 15. 12. 2023).

17. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že svědkyně zná celou rodinu zesnulého přibližně 33 let, jsou téměř sousedé, zesnulý žil v domě u své matky. Informaci, že by se tam nezdržoval neměla. Uvedla, že zesnulý „určitě dětem platil alimenty a dával jim nějaké dárky“. Nemyslí si, že by pil více alkohol.

18. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že se se zesnulým rozvedla přibližně před 25 lety a je matkou žalobkyně b) a žalobce c). Po rozvodu se zesnulý odstěhoval k rodičům do [adresa], kde se staral o dům a přispíval na domácnost, za dětmi jezdíval přibližně jednou měsíčně vozem rodičů. V posledních 3 letech před jeho smrtí se vídali podstatně méně. Výživné na děti bylo určeno soudem, kterým byla schválena dohoda. Výživné zesnulý platil bezproblémově. Přispíval dětem i mimo alimenty. Poslední 3 roky před smrtí pracoval zesnulý ve [právnická osoba] a chodil i na brigády.

19. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že je neteří zesnulého. Vídala se se zesnulým v posledních letech před smrtí tak jednou měsíčně, vídali se méně i protože měl přítelkyni. Jaký vztah měl se svými dětmi neví. Zesnulý se staral o nemovitost a o zahradu.

20. Z účastnického výslechu žalobkyně a) – matky zesnulého – ze dne 13. 11. 2020, soud zjistil, že zesnulý žil s žalobkyní a) ve společné domácnosti, jezdil s ní na nákupy, dělal domácí práce a co bylo potřeba na nemovitosti. Dcera (žalobkyně d) pak zrušila trvalé bydliště zesnulého v domě z důvodu půjčky zesnulého a možné exekuce. Z účastnického výslechu ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že zesnulý se staral o dům i o domácnost podle toho, jak bylo potřeba. Zesnulý měl přítelkyni paní [jméno FO], se kterou trávil čas i u žalobkyně. Pravidelně se scházela i celá rodina, všichni se viděli s paní [jméno FO], kterou znali. Zesnulý pracoval po celou dobu ve [právnická osoba] a současně si přivydělával. Platil žalobkyni za to, že tam bydlí. Místo trvalého bydliště si zesnulý změnil sám.

21. Z účastnického výslechu žalobkyně b) – dcery zesnulého – ze dne 13. 11. 2020, soud zjistil, že se se zesnulým stýkali i po rozvodu s její maminkou. Zesnulý pravidelně jezdil na její oslavy narozenin, svátky a na Vánoce. Jezdili spolu na kole, pravidelně o víkendech. Vídali se jednou za 14 dní, většinou o víkendech, když přijela z vysoké školy. Zesnulý jí vozil na kole na nádraží a pokud měl „nějakou korunu“ tak jí přispíval. Z účastnického výslechu ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že trávila se zesnulým hodně času i když s ní nežil, a to jak po dobu jejího studia na gymnáziu, tak dva roky na vysoké škole. Po jejím seznámení se s přítelem se se zesnulým vídala méně, vídali se primárně o Vánocích, včetně posledních Vánoc před smrtí otce, nebo v průběhu narozenin. Alimenty byly hrazeny její matce, poté jí. Zesnulý vozil žalobkyni a) na nákupy. Neví, s kým se zesnulý stýkal, nikoho z okolí do jejich společných aktivit nezahrnul. Zesnulý pracoval v [adresa] a chodil na brigády.

22. Z účastnického výslechu žalobce c) – syna zesnulého – ze dne 13. 11. 2020, soud zjistil, že byl v kontaktu se zesnulým většinou telefonicky, trávili spolu volný čas, o narozeninách ho zesnulý navštěvoval a kupoval různé dárky. Vídali se jednou za měsíc. Poté co nastoupil do práce, tak kontakt opadl ale telefonovali si. Zesnulý s žalobcem c) naposledy oslavil jeho narozeniny v roce 2017. Z účastnického výslechu ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že se odstěhoval do vlastního bydlení přibližně v roce 2016, přátele ani kamarády zesnulého nezná. Zesnulý se staral o babičku, jezdil s ní na nákupy. Nezná žádnou partnerku zesnulého. Zesnulý byl zaměstnán a současně chodil na brigády.

23. Z účastnického výslechu žalobkyně d) – sestry zesnulého – ze dne 13. 11. 2020, soud zjistil, že žalobkyně má vlastní rodinu (3 děti), stará se o domácnost a podniká, bydlí 30 km od domu matky, kde nechala zesnulého po jeho rozvodu s manželkou bydlet. Měla s ním dobré vztahy. Mluvili spolu často telefonicky, vídali se tak jednou za 14 dní. Z účastnického výslechu ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně viděla zesnulého naposledy v květnu před nehodnou, před tím, než sama odjela na dovolenou. Zesnulý žil v jejím domě spolu s jejich maminkou (žalobkyní a), dům žalobkyně získala od rodičů a zavázala se, že zesnulému vyplatí do 15 let od podpisu dohody určitou částku. Zesnulý si bral půjčky, a poté co splatil půjčku od [právnická osoba] mu měla být nabídnuta půjčka další, s kterou žalobkyně nesouhlasila. Žalobkyně se tak měla domluvit se zesnulým, aby změnil místo trvalého bydliště, aby se jí případné nesplácení půjček nedotklo. S ohledem na svou rodinu se se zesnulým vídala přibližně jednou za měsíc, když jezdila za rodiči či na rodinné oslavy a svátky. Poslední Vánoce se rovněž se zesnulým viděla, jakož i s jeho přítelkyní p. [jméno FO]. Dále se se zesnulým viděla na posledních Hodech, kde byl zesnulý c selou rodinou i jeho přítelkyně p. [jméno FO]. Zesnulý pomáhal starat se o dům a o okolí. Zesnulý užíval alkohol „běžně jak bývá zvykem na vesnici u řemeslníků“, po práci chodil na pivo, ale nebyl to alkoholik. Mamince přispíval na nákupy i na život v domě, vozil maminku k lékaři a na nákup. Zesnulý finančně podporoval i své děti, dával jim 500 až 1000 Kč. Zesnulý pracoval ve [právnická osoba].

24. Z ostatních důkazů, které soud v řízení provedl, nezjistil žádné další skutečnosti podstatné pro zjištění skutkového stavu a rozhodnutí ve věci.

25. Soud hodnotil výslech účastníků řízení s ohledem na skutečnosti, že účastníci byli vyslýcháni dvakrát a podruhé po rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, která zásadní tvrzení v řízení chybí. Žalobci spontánně při prvním výslechu hovořili spíše o vztahu s žalobcem před několika lety, žalobci b) a c) hovořili spíše o svém dětství než o událostech bezprostředně předcházející úmrtí svého otce. Někteří žalobci pak své výpovědi měnili v rámci druhého výslechu (např. žalobkyně a) a soud jejich vyjádření povětšinou neuvěřil. Jednotlivými svědeckými výpověďmi a jejich rozpory se soud zaobírá při hodnocení intenzity vztahu žalobců se zesnulým.

26. Výslech svědkyně [jméno FO] soud hodnotí jako nevýtěžný, svědkyně často uváděla své dojmy, například že zesnulý „určitě“ hradil dětem alimenty, že „si nemyslí“ že by zesnulý byl závislý na alkoholu. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud rovněž nezjistil, jaké byly vztahy mezi žalobci a zesnulým. Svědkyně popisovala převážně svůj vztah se zesnulým. Potvrdila však, že zesnulý se staral o nemovitost. Stran listinných důkazů provedených v řízení soud nemá pochybnost o jejich pravosti, když tato ostatně ani nebyla žádnou ze stran napadena.

27. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“).

28. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

29. Podle § 6 odst. 2 písm. a) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

30. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

31. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

32. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

33. Právo na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké, které je zakotveno v § 2959 o.z., je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp.zn. 25 Cdo 293/2018). Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. [srov. Bezouška, P. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1721, bod V, marg. 22]. Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti. Tato kritéria jsou však příliš obecná a nepostačují k určení výše náhrady, neboť názory na to, jaká výše náhrady je spravedlivá a slušná, jsou velmi subjektivní a mohou se značně lišit, nehledě na to, že údaje o takto obecně sdílených představách nejsou v širším měřítku k dispozici.

34. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

35. Výčet okolností vyjmenovaných v § 2957 o.z., které představují obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu, je pouze demonstrativní, proto je třeba zohlednit i další okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady shrnul Nejvyšší soud na základě poznatků z judikatury k občanskému zákoníku z r. 1964 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp.zn. 30 Cdo 2535/2013). Ústavní soud sice rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil, hlediska určení výše náhrady však převzal (srov. nález ze dne 22. 12. 2015, sp.zn. I. ÚS 2844/14, odst. 53 a 54).

36. Okolnosti, jež je třeba zkoumat na straně poškozeného, mohou být podle rozvíjející se doktríny zejména a) intenzita vztahu žalobce se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Pro výši náhrady je kvalita vzájemného vztahu klíčová. Psychická bolest ze ztráty velmi blízkého člověka (duševní útrapy) je často vnímána jako nesnesitelná, fyzická, omezující ostatní aktivity pozůstalého, mnohdy přerůstající až do duševního onemocnění. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. Důležitou roli hraje i pocit zodpovědnosti rodiče za své děti. Ztráta osoby, na níž je pozůstalý existenčně závislý, se negativně projeví i ve sféře osobnostního prožívání. Jiná forma satisfakce než peněžitá (např. omluva odpovědné osoby) sice nemůže být sama o sobě dostačující, její poskytnutí a následné posouzení jejího významu však může promluvit do snížení peněžitého zadostiučinění.

37. K výši základní částky náhrady za nemajetkovou újmu dle § 2959 o.z. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018, ve kterém konstatoval, že považuje za účelné pro praxi (soudní i mimosoudní) obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Se zohledněním shora zmíněných souvislostí lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy.

38. Jelikož průměrná mzda za rok 2017 činila dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem částku 29 504 Kč, činí pro daný případ (tj. úmrtí nastalé v roce 2018) uvedená základní částka 590 080 Kč.

39. Za okolnost ovlivňující výši náhrady nemajetkové újmy u všech žalobců soud shledal intenzitu vztahů žalobců se zesnulým. Tvrzený skutkový stav ohledně kvality vztahů žalobců se zemřelým byl v průběhu řízení zpochybněn a sporován a dokazování tak probíhalo za účelem zjištění intenzity vztahu žalobců se zesnulým. Pokud se jedná o majetkové poměry škůdce, pak ani skutečnost, že v daném řízení je žalovanou stranou pojišťovna, a nikoliv samotný škůdce, nedává důvod k nepřiměřenému vyčíslení nemajetkové újmy.

40. Dle judikatury vyšších soudů při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o.z. je nutno zohlednit i částky přiznané v jiných srovnatelných řízeních, soud proto v databázi judikatury k náhradě újmy na zdraví dostupné na internetových stránkách www.datanu.cz vyhledal případy, kdy k usmrcení došlo z nedbalosti při dopravní nehodě, a to od roku 2014 nadále, přičemž ve všech případech byla zjištěna vysoká intenzita vztahu mezi zemřelým a pozůstalým.

41. Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 11 To 317/2014, potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 159/2014, kterým soud přiznal každému z potomků částku 480 000 Kč. Dovolání bylo odmítnuto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 430/2016. Okresní soud Praha – východ přiznal v rámci rozhodnutí ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. 1 T 3/2017 ekonomicky závislým dcerám 500 000 Kč a ekonomicky nezávislé dceři 450 000 Kč. Krajský soud v Ostravě pobočka Olomouci v rozhodnutí ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 68 To 309/2015, přiznal každé z dcer částku 500 000 Kč. Dovolání bylo odmítnuto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 430/2016. Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 11 To 32/2019 přiznal ekonomicky závislé dceři a synovi zesnulého částku 500 000 Kč. Intenzita jejich vztahu mezi osobami byla kladná. Krajský soud v Ostravě v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 6 To 396/2018 přiznal pozůstalé dceři částku 354 000 Kč, když vztah dcery se zesnulým byl kladný, zesnulý o dceru stále pečoval, přestože s ní nežil a podílel se na financování jejích aktivit. Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 7 To 114/2020 rozhodl Vrchní soud v Praze o přiznání částky 240 000 Kč 67leté matce zesnulého, která nebyla na zesnulém ekonomicky závislá. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 43 T 8/2018 přiznal 72leté matce zesnulého, která byla ekonomicky závislá na zesnulém, měla s ním kladný vztah a žili spolu ve společné domácnosti částku 350 000 Kč a to přesto, že zemřelý byl závislý na alkoholu avšak jednalo se o hodného nekonfliktního muže. Sestře zesnulého pak byla přiznána částka 150 000 Kč, kdy její vztah se zesnulým byl kladný a ona sama na něm nebyla ekonomicky závislá. Sourozenci spolu vyrostli, pravidelně se stýkali, a udržovali standardní rodinné vztahy.

42. Z výše uvedené judikatury je pak zřejmé, že soudy přiznávají náhradu téměř v celé výši dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018 osobám, které naplňují podmínku kladného vztahu se zesnulým, případně podmínku hmotné závislosti, popř. byly-li odkázáni na péči zesnulého. Soud takové naplnění podmínek u žádného z žalobců neshledal.

43. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že zesnulý žil se svou matkou v rodinném domě, který vlastnila jeho sestra. Finančně na tom nebyl dobře, často měnil zaměstnání a v mezičase byl evidován jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Bral si půjčky a pil alkohol, což pravděpodobně vedlo sestru zesnulého ke zrušení trvalého bydliště zesnulého v rodinném domě. Své matce vypomáhal, ovšem intenzita výpomoci nebyla v řízení prokázána. Žádný z účastníků nebyl na zesnulém finančně závislý. Se svými dětmi se zesnulý v posledních letech před smrtí výrazně nestýkal. Dcera se synem při svém výslechu vzpomínali na zesnulého primárně ve vztahu k věku, kdy nebyli ještě samostatní a dospělí. Zesnulý zemřel spolu se svou přítelkyní, kterou děti zesnulého ani neznali.

44. U žalobkyně a) – matky zesnulého soud při hodnocení jejích vztahů se zesnulým vyšel primárně z jejích účastnických výpovědí. Žalobkyně nejprve tvrdila, že trvalý pobyt zesnulého změnila dcera (žalobkyně b) při druhém výslechu však trvala na svém vyjádření, že si trvalý pobyt změnil sám. Současně uvedla, že jako celá rodina se scházeli na oslavách a jiných akcích včetně přítelkyně zesnulého paní [jméno FO], přestože syn zesnulého uvedl, že žádnou přítelkyni svého otce nezná a rovněž dcera zesnulého neuvedla k přítelkyni svého otce ničeho. Současně bylo prokázáno, že zesnulý nepracoval po celou dobu ve [právnická osoba], ale že svou práci měnil a před svou smrtí pracoval ještě v dalších 3 společnostech. Uvedené však žalobkyně nezmínila a uváděla, že ve strojírnách pracoval po celou dobu. Soud tak nabyl dojmu, že žalobkyně a) se snažila při druhé výpovědi uvést vztah se zesnulým do lepšího světla, než tomu bylo a tím došlo k rozporům ve výpovědi.

45. Nelze pak rovněž přehlédnout, že žalobkyně a) požaduje uhrazení částky 600 000 Kč (kdy 100 000 Kč jí byla žalovanou již vyplacena), tedy částky, která dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu náleží jen osobám nejbližším. Z výše uvedené judikatury, je však patrné, že soudy přiznali rodiči zesnulého toliko částku 350 000 Kč v případě, kdy zesnulý žil s rodičem ve společné domácnosti a rodič byl na zemřelém ekonomicky závislý, a to přes to, že zesnulý byl závislý na alkoholu. V projednávané věci však soud neshledal naplnění podmínek ani pro přiznání uvedené částky. Zesnulý nebydlel soustavně s matkou ve společné domácnosti a ani ekonomicky jí prokazatelně nepomáhal. Žalobkyně sice uvedla, že jí přispíval ale s ohledem na skutečnost, že ani nevěděla, kde zesnulý pracoval a tvrzení o finančním přispívání se objevilo až po rozhodnutí odvolacího soudu, soud žalobkyni uvedené tvrzení neuvěřil. Dle názoru soudu pak s ohledem na jejich vztah je zcela odpovídající částka vyplacená žalovanou ve výši 100 000 Kč, a proto nárok žalobkyně zamítl (výrok I.).

46. V případě žalobkyně b) – dcery zesnulého soud při hodnocení jejích vztahů se zesnulým vyšel primárně z účastnických výpovědí. Žalobkyně uvedla, že se pravidelně se zesnulým vídala, trávili spolu volný čas a byly v kontaktu. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně uvedla, že přítelkyni zesnulého neznala, když konkrétně při výslechu uvedla, že neví o osobním životě zesnulého a s kým se stýkal, naopak žalobkyně a) uvedla, že se děti zesnulého s p. [jméno FO] viděli a rovněž žalobkyně d) uvedla, že při posledních hodech tam byl zesnulý s celou rodinnou i s p. [jméno FO]. Uvedené vyjádření žalobkyně b) je tak zcela v rozporu s ostatními výpověďmi. Rovněž je třeba upozornit na rozpor ve výpovědích žalobkyně, která nejprve uvedla, že zesnulý jí vozil na nádraží na kole a občas jí dal nějakou korunu, při druhém výslechu však uvedla, že jí vozil autem na nádraží a platil pravidelně alimenty. Žalobkyně b) nebyla na zesnulém finančně závislá. Sama uvedla, že pokud „měl nějakou korunu“ pak jí přispěl. Uvedené vyjádření se dle názoru soudu nedá považovat za ekonomickou závislost potomka na rodiči. Skutečnost, že zesnulý neplatil žalobkyni pravidelné částky před svou smrtí vyplývá i z ostatních žalobních tvrzení a provedených výslechů a listinných důkazů. Zesnulý dle žalobního tvrzení byl ve špatné finanční situaci a nemohl si dovolit vlastní bydlení, i proto bydlel se svou matkou v domě své sestry. Současně si zesnulý bral půjčky, kdy rodina měla obavu, aby je řádně splácel. Uvedené odpovídá i skutečnost, že zesnulý často měnil zaměstnání a pravidelně byl evidován jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Soud tak žalobkyni neuvěřil, když změnila svou původní výpověď. Žalobkyně nežila se zesnulým ve společné domácnosti, vídali se ojediněle a jejich kontakt řídl i s ohledem na vztah žalobkyně s jejím současným manželem. Ke dni smrti jejího otce byla žalobkyně již dospělá a na svém otci nezávislá, o osobním životě svého otce příliš nevěděla, netušila ani, kde otec před smrtí pracoval, kde pracoval naposledy a uvedla jako místo zaměstnání [právnická osoba], které zesnulý opustil tři roky před svou smrtí.

47. Soud tak hodnotil vztah žalobkyně b) s jejím otcem jako vlažný, v posledních letech se pravidelně spolu nevídali, žalobkyně se nezajímala o soukromý život zesnulého, neznala jeho partnerku ani neví kde otec pracoval. Žalobkyně rovněž nebyla na zesnulém finančně závislá a v době jeho úmrtí byla již dospělá, měla přítele (současného manžela) a se zesnulým dlouhodobě nežila ve společné domácnosti. Žalobkyně požaduje po žalované úhradu ve výši 600 000 Kč, kdy 100 000 Kč jí již bylo vyplaceno. Požaduje tak téměř základní částku dle rozhodnutí Nejvyššího soudu. S ohledem na výše uvedenou judikaturu, kdy základní částka byla přiznávána potomkům, jež byli na zesnulém zpravidla ekonomicky závislí, soud dochází k závěru, že v případě žalobkyně b) by rozhodnutí v rozsahu základní částky nebylo spravedlivé vůči rozhodnutím v podobných věcech. Dle názoru soudu je tak spravedlivé, aby tato základní částka byla snížena na jednu třetinu, tj. na částku 200 000 Kč, kdy částku ve výši 100 000 Kč žalovaná žalobkyni již uhradila. Uvedená částka, přijde soudu přiměřená i s ohledem na útrpné náležící žalobkyni a) – matce zesnulého a žalobkyni d) – sestře zesnulého, které měly k zůstaviteli vzdálenější vztah než jeho děti. Soud proto žalobkyni b) přiznal částku ve výši 100 000 Kč (200 000 Kč – 100 000 Kč) spolu s úrokem z prodlení (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. a III.).

48. V případě žalobce c) – syna zesnulého soud při hodnocení jejich vztahů se zesnulým vyšel primárně z účastnických výpovědí. Žalobce uvedl, že byl se zesnulým v kontaktu a vídali se přibližně jednou za měsíc a později ještě méně (když žalobce nastoupil do práce), ale zůstali spolu ve spojení přes telefon. Přestože však žalobce tvrdil, jak udržoval se zesnulým kontakt nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce nevěděl, že zesnulý má přítelkyni p. [jméno FO], kterou znala jak matka, tak sestra zesnulého, které uvedly, že se s p. [jméno FO] setkaly. Rovněž žalobkyně d) (sestra zesnulého) uvedla, že na posledních Hodech byl zesnulý s celou rodinou i s p. [jméno FO], podobné vyjádření uvedla, i žalobkyně a) (matka zesnulého) která uvedla, že se o svátcích sešla celá rodina a byla tam i p. [jméno FO]. Žalobce se tak buď se zesnulým nevídá ani o těchto významných svátcích, kde se schází celá rodina nebo v rámci svého vyjádření uvedenou informaci zamlčel. Soud však má za to, že pokud by žalobce byl alespoň v telefonním kontaktu se zesnulým a byl mezi nimi kladný vztah, mohl se žalobce zajímat i o život zesnulého. Soud tak žalobci neuvěřil, když žalobce popisoval svůj kontakt se zesnulým.

49. Z dokazování má soud za prokázané, že vztah mezi zesnulým a žalobcem c) opadal. Zesnulý měl oslavit narozeniny s žalobcem c) naposledy v roce 2017. V roce 2018 tak narozeniny se svým synem již neslavil. Žalobce c) bydlel samostatně, nežil se zesnulým ve společné domácnosti a současně na zesnulém nebyl finančně závislý, když již chodil do práce a sám se živil. Ke dni úmrtí byl žalobce zcela samostatný a dospělý.

50. Žalobce c) požadoval po žalované zaplacení částky 600 000 Kč, kdy částku 100 000 Kč žalovaná vyplatila, již před podáním žaloby. Žalobce tak požadoval částku představující základní částku dle judikatury Nejvyššího soudu, kdy je třeba přihlédnout ke vztahu, jaký žalobce se zesnulým měl. Soud nehodnotil vztah žalobce se zesnulým kladně, žalobce nebyl na zesnulém finančně závislý, ke dni úmrtí byl dospělý, měl vlastní život, o život zesnulého se výrazně nezajímal a žádné podrobnosti o něm nevěděl. Dle názoru soudu je tak spravedlivé, aby tato základní částka byla snížena na jednu třetinu, tj. na částku 200 000 Kč, kdy částku ve výši 100 000 Kč žalovaná žalobci již uhradila. Uvedená částka, přijde soudu přiměřená i s ohledem na útrpné náležící žalobkyni a) – matce zesnulého a žalobkyni d) – sestře zesnulého, které měly k zůstaviteli vzdálenější vztah než jeho děti. Soud proto žalobci c) přiznal částku ve výši 100 000 Kč (200 000 Kč – 100 000 Kč) spolu s úrokem z prodlení (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok IV. a V.).

51. V případě žalobkyně d) – sestře zesnulého soud při hodnocení jejich vztahů se zesnulým vyšel primárně z účastnických výpovědí. Žalobkyně nežila se zesnulým ve společné domácnosti, vídali se jednou za měsíc při rodinných oslavách. Žalobkyně v žalobě uvedla, že finanční situace zesnulého nebyla nejlepší, a proto ho nechala bydlet ve svém domě, který získala od rodičů, neboť si nemohl dovolit vlastní bydlení. Tomuto žalobnímu tvrzení pak odpovídá i vyjádření žalobkyně, že požádala o změnu trvalého bydliště žalobce v domě, aby se případné nesplácení půjček zesnulého nedotklo jejího majetku (domu). Dále žalobkyně uvedla, že se zavázala vyplatit zesnulému do 15 let od získání rodinného domu určitou částku, avšak k tomu už nedošlo. Z výše uvedeného je možné dovodit, že žalobkyně d) jistě nebyla finančně závislá na zesnulém, když to byla naopak ona, za kterou měl zesnulý pohledávku.

52. K otázce změny trvalého bydliště žalobkyně uvedla, že zesnulý si bral půjčky a hrozila by exekuce na její dům, kdyby je nesplácel. Žalobkyně následně však uvedla, že ví jen o půjčce od [právnická osoba], kterou splatil, a s půjčkou, kterou si měl následně vzít (ale nevzal) nesouhlasila. Žalobkyně tak na jednu stranu hovoří o zesnulém, jako o člověku, který si bere půjčky (v množném čísle), aby ospravedlnila změnu trvalého bydliště, následně však uvádí, že ví jen o jedné jediné půjčce, kterou si skutečně vzal. K tomu je nutné ještě zdůraznit, že žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že zesnulý v nemovitosti žil s jejich matkou a že se se zesnulým domluvila na změně jeho trvalého bydliště, z důvodu půjček. Avšak z předložené žádosti o změnu trvalého bydliště vyplývá, že to byla naopak žalobkyně, která o změnu požádala, a to s uvedením důvodu, že zesnulý k bydlení nemá žádný právní titul a v nemovitosti se nezdržuje. Jde tak o přímý rozpor mezi listinou a výpovědí žalobkyně. Pokud by se se zesnulým opravdu domluvila na změně trvalého bydliště, jistě by zesnulému nic nebránilo, změnit si trvalé bydliště sám.

53. S ohledem na vývoj účastnické výpovědi, žalobní tvrzení a listinné důkazy (zpráva p. [jméno FO], žádost o změnu trvalého bydliště) má soud za to, že zesnulý byl ve špatné finanční situaci, bral si půjčky a z důvodu obavy o svůj majetek žalobkyně d) nechala změnit zesnulému místo trvalého pobytu.

54. Žalobkyně d) požaduje uhrazení částky 600 000 Kč (kdy 100 000 Kč jí byla žalovanou již vyplacena), tedy částky, která dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu náleží jen osobám nejbližším (manžel, rodiče a děti). Soud do této skupiny lidí žalobkyni d) nemůže zařadit, a současně v řízení nebyly prokázány intenzivnější vztahy mezi žalobkyní d) a zesnulým odůvodňující zvýšení nároku žalobkyně až na úroveň nároku osob nejbližších. Z výše uvedené judikatury, je patrné, že soudy přiznali sourozenci toliko částku 150 000 Kč v případě, kdy vztah mezi osobami byl kladný, pravidelně se stýkali a udržovali standardní rodinné vztahy. V projednávané věci však soud neshledal naplnění podmínek ani pro přiznání uvedené částky. Žalobkyně se nevídala se zesnulým často, žalobkyně měla svou rodinu, o kterou se starala. Pravidelnost jejich setkávání se odráží možná pouze v pravidelných rodinných oslavách. Přesto však soud považuje za nutné zdůraznit, že to byla žalobkyně, která požádala o zrušení trvalého pobytu zesnulého v rodinném domě. Ačkoliv svůj postup žalobkyně vysvětlovala, shledává soud ve vysvětlení žalobkyně chladné vztahy. Žalobkyně si byla vědoma špatné finanční situace zesnulého, přesto to byla žalobkyně, která měla vyplatit zesnulému finanční prostředky. Dle názoru soudu je s ohledem na vztah žalobkyně se zesnulým zcela odpovídající částka vyplacená žalovanou ve výši 100 000 Kč, a proto soud žalobu ve žalovaném nároku zamítl (výrok VI.).

55. Přestože si je soud vědom skutečnosti, že i zásah do méně intenzivních rodinných vztahů může vyvolat duševní útrapy a že skutečnost, že i vzájemné vtahy nedosahující vysoké intenzity ani dokonce intenzity průměrného vztahu neodůvodňují úplnou redukci náhrady, jde však o důvody pro snížení takové náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2488/2023). V projednávané věci soud dospěl k závěru, že plnění, která žalobcům poskytla žalovaná jsou dostatečnou satisfakcí s ohledem na jejich vzájemné vztahy. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. – VI. rozsudku.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla nárok na náhradu řízení, neboť byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části se v závěrečném návrhu náhrady nákladů vzdala.

Poučení