16 C 23/2023 - 103

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] určení neexistence služebnosti takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že na nemovitých věcech v k. ú. [adresa], obec [adresa]: - stavební parcela st. parc. č. 61/[právnická osoba] parcela st. parc. č. 61/2, - parcely parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], - budova č. p. [Anonymizováno], která je postavená na pozemcích st. parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nevázne služebnost – věcné břemeno pro žalovaného spočívající v právu výše uvedené nemovitosti včetně jejich příslušenství doživotně a bezplatně užívat, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci podali žalobu, kterou se domáhali určení, že žalovaný není oprávněným ze služebnosti -věcného břemene užívání váznoucího na následujících nemovitostech: - stavební parcela st. parc. č. [Anonymizováno]/[právnická osoba] parcela st. parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], - parcely parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/1, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], - budova č. p. [Anonymizováno], která je postavená na pozemcích st. parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a st. parc č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnili tím, že dle článku VII. darovací smlouvy se zřízením práva služebnosti uzavřené dne 26. 12. 2016 mezi žalovaným a jeho synem [jméno FO], narozeným dne [datum], bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v právu žalovaného doživotně a bezplatně užívat předmětné nemovitosti. Právní účinky vkladu nastaly k 27. 12. 2016. Hlavní argumentace žalobců spočívala v tom, že služebnost vůbec nevznikla, neboť jednání žalovaného spočívající v darování nemovitostí a současném zřízení věcného břemene bylo nejen porušením předkupního práva žalobců, ale je nepoctivé a protiprávní. Vzhledem k tomu, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, tak věcné břemeno žalovanému vůbec nevzniklo. Při jednání dne 13. 3. 2024 žalobní petit upřesnili tak, že žádají určení, že na předmětných nemovitosti nevázne služebnost ve prospěch žalovaného.

2. Žalobci dále k věci uvedli, že jsou na základě rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], (dále jen „řízení [spisová značka]“) vlastníky předmětných nemovitostí. Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí vázne na předmětných nemovitostech služebnost užívání zřízená ve prospěch žalovaného. Tato služebnost byla zřízena darovací smlouvou se zřízením práva služebnosti uzavřenou dne 26. 12. 2016 mezi žalovaným jako dárcem a oprávněným z věcného břemene a jeho synem [jméno FO] jako obdarovaným z daru a povinným z věcného břemene. V řízení [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaný převodem předmětných nemovitostí na obdarovaného vědomě porušil předkupní právo žalobců k předmětným nemovitostem, které bylo zřízeno jako právo věcné na základě notářského zápisu č. j. Nz 84/2008, N 97/2008, sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] (právní účinky vkladu předkupního práva nastaly ke dni 18. 2. 2008), když předmětné nemovitosti v souvislosti s uzavřenou darovací smlouvou nenabídl žalobcům ke koupi a namísto toho je převedl bez dalšího bezplatně na obdarovaného. Soud proto uložil obdarovanému povinnost převést ve prospěch žalobců předmětné nemovitosti. S právním názorem se ztotožnil i Krajský soud v Praze jako odvolací soud; Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nedůvodné odmítl, Ústavní soud ústavní stížnost obdarovaného jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Argumentace žalobců spočívala v tom, že porušením předkupního práva došlo k porušení zákona, ačkoliv důsledkem není neplatnost právního jednání, kterým došlo k porušení zákona, je třeba hodnotit takové jednání za porušující zákon a z takového jednání nemůže vzniknout výhoda tomu, kdo právo porušil. Darováním došlo k porušení předkupního práva, jednalo se tedy o protiprávní jednání, žalobci využili možnosti retraktu, současné jednání spočívající ve zřízení věcného břemene je nepoctivé, z takového jednání nesmí nikdo těžit. Je neudržitelné, aby žalovaný měl ze svého protiprávního jednání výhodu, že může nemovitosti bezplatně užívat. Žalobci tvrdili, že je třeba oddělit darovací smlouvu a zřízení věcného břemene, kdy darování bylo platné, ale v rozporu s předkupním právem, oproti tomu zřízení věcného břemene bylo nepoctivé a protiprávní, a tedy od počátku neplatné. Nepoctivost žalobci spatřovali v tom, že žalovaný chtěl majetek uchovat pro svoji rodinu, předmětné nemovitosti daroval, ačkoliv již inkasoval zálohy na kupní cenu, které nevrátil. Rodina žalovaného měla finanční potíže. Žalobci tvrdili, že mají naléhavý právní zájem na určení, že věcné břemeno nevzniklo, neboť nemovitosti nemohou užívat, ačkoliv jsou jejich vlastníky. Dále uváděli, že žalovaný na pozemcích nepodniká. Následně tvrdili, že i kdyby věcné břemeno vzniklo platně, tak žalovaný není oprávněn na nemovitostech podnikat, neboť to není obsahem služebnosti, užívá je tedy v rozporu s tím, co má být obsahem věcného břemene.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, uváděl, že na požadovaném určení není naléhavý právní, neboť naléhavý právní zájem nemůže spočívat v tom, zda žalobci mají možnost nemovitosti užívat. Dále namítal, že žaloba nebyla podána včas, když právní účinky vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem a služebnosti nastaly ke dni 27. 12. 2016, žalobci právo retraktu uplatnili 19. 12. 2019, žalobu však podali až 27. 10. 2023. Žalovaný dále uváděl, že se nikdy nepoctivě nechoval, ani mu není zřejmé, v čem by jeho nepoctivost měla spočívat, služebnost vznikla zcela zákonně na základě smlouvy ze dne 26. 12. 2016. Pouhý odkaz na občanskoprávní zásady nepostačuje k naplnění základních procesních povinností žalobců, žalovanému není zřejmé, v čem by nepoctivost a protiprávnost jeho jednání měla spočívat. Dále poukázal na to, že notářským zápisem, kterým bylo sjednáno předkupní právo k předmětným nemovitostem, nebyl sjednán zákaz nemovitosti jakkoliv zatěžovat, předkupní právo neomezovalo žalovaného a jeho bývalou manželku předmětné nemovitosti jakýmkoliv způsobem zatěžovat, naopak s tím bylo počítáno. Zdůraznil, že podstatou předkupního práva je oprávnění předkupníka nabýt věc předkupním právem zatíženou za zcela totožných podmínek sjednaných mezi dlužníkem, tj. osobou z předkupního práva povinnou, a koupěchtivým. Žalobci si v době uplatnění retraktu museli být vědomi právního stavu předmětných nemovitostí, tedy že na nich vázla předmětná služebnost a že tedy nemovitosti nabydou do svého vlastnictví zatížené touto právní vadou. Při uplatnění práva z retraktu žalobci neuváděli, že by spatřovali v jednání žalovaného nepoctivé jednání, které by mělo vést k neplatnosti převodu či zřízení služebnosti, pouze namítali porušení předkupního práva. Žalovaný poukazoval na to, že v řízení [spisová značka] měli žalobci darovací smlouvu se zřízením věcného břemene za platnou, nyní naopak namítají neplatnost smlouvy, což žalovaný považoval za nepoctivé a rozporné s dobrými mravy. Pokud žalobci spatřovali nepoctivost žalovaného v tom, že vědomě uzavřel darovací smlouvu v rozporu s předkupním právem, tak se žalovaný bránil tím, že byl v dobré víře v oprávnění smlouvu uzavřít s tím, že vycházel z nedostatečného poučení ze strany svého předchozího právního zástupce, který vytvářel koncept předmětné smlouvy. Absencí právního vzdělání a laicky byl přesvědčen, že předkupní právo bylo již vyčerpáno, když žalobci střídavě vyzývali žalovaného k odkupu nemovitostí, od čehož následně z vlastní vůle opakovaně upouštěli. Žalovaný uzavřel darovací smlouvu se svým synem v dobré víře, že bezúplatně převede předmětné nemovitosti na svého syna a společně s ním a rodinou zde dožije. Žalovaný dále uváděl, že v předmětných nemovitostech zajišťuje svoji bytovou potřebu, nemovitosti obývá společně se svojí rodinou. Zájem žalobců je naopak čistě podnikatelský.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění žalobců, na nemovitostech je zapsáno bezúplatné věcné břemeno užívání ve prospěch žalovaného v rozsahu článku VII. smlouvy darovací o zřízení věcného břemene ze dne 26. 12. 2016, právní účinky zápisu nastaly k 27. 12. 2016. [právnická osoba] důkazu byly provedeny notářské zápisy [tituly před jménem] [jméno FO], notářky, a to jednak notářský zápis Nz 431/2007, N 449/2007 ze dne 16. 7. 2007 (dále jen „první notářský zápis“) a dále notářský zápis Nz 84/2008, N 97/2008 ze dne 15. 2. 2008 (dále jen „druhý notářský zápis“). Z prvního notářského zápisu bylo zjištěno, že mezi žalovaným a jeho manželkou [jméno FO] jako budoucími prodávajícími na jedné straně a žalobci jako budoucími kupujícími na druhé straně byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní a smlouva o zřízení věcného předkupního práva k předmětným nemovitostem. Druhým notářským zápisem došlo ke zrušení smlouvy o zřízení předkupního práva sjednaného prvním notářským zápisem a současně došlo k uzavření nové smlouvy o zřízení věcného předkupního práva. Při sjednání věcného předkupního práva nedošlo ke sjednání zákazu zatížení předmětných nemovitostí. V části třetí za deváté odstavec druhého notářského zápisu bylo dohodnuto, že pro případ, že předmětné nemovitosti budou v době uzavření kupní smlouvy na základě shora uvedeného věcného předkupního práva zatíženy jakýmkoliv právním omezením (tj. zejména zástavním právem nebo exekučním řízením), se účastníci dohodli, že z kupní ceny za předmětné nemovitosti budou nejprve hrazeny závazky zajištěné takovými právními omezeními. (Součástí druhého notářského zápisu je pokračování v notářském zápise ze dne 15. 2. 2008, kterým žalobkyně přistoupila ke smlouvě).

6. Z darovací smlouvy se zřízením práva služebnosti ze dne 26. 12. 2016 uzavřené mezi žalovaným jako dárcem a [jméno FO] jako obdarovaným, bylo zjištěno, že žalovaný bezplatně daroval předmětné nemovitosti svému synovi, ten dar přijal. V článku VII. smlouvy se dohodli na zřízení služebnosti k předmětným nemovitostem dle § 1257 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [jméno FO] zřídil ve prospěch žalovaného doživotní a bezplatné užívání předmětných nemovitostí s tím, že žalovaný jako dárce má právo užívat veškeré příslušenství nemovitostí. Žalovaný právo služebnosti od obdarovaného přijal. Z prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem bylo zjištěno, že podpisy ověřil dne [datum] advokát [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. [spisová značka] ze dne 7. 6. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že soud konstatoval porušení předkupního práva žalobců k předmětným pozemkům, a to uvedenou darovací smlouvou ze dne [datum], a [jméno FO] uložil převést ve prospěch žalobců předmětné nemovitosti za úplatu ve výši [částka]. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2022 č. j. [spisová značka] bylo dovolání žalovaného [jméno FO] odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] byla ústavní stížnost [jméno FO] odmítnuta.

8. Z výzvy žalobců ze dne [datum] bylo zjištěno, že vyzvali [jméno FO] k převedení předmětných nemovitostí do společného jmění žalobců.

9. K důkazu byl dále proveden protokol o výslechu žalovaného jako svědka v řízení [spisová značka], z listiny bylo zjištěno, že před uzavřením darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene syna neinformoval o tom, že na předmětných nemovitostech vázne předkupní právo ve prospěch žalobců. Tato skutečnost však byla mezi účastníky nesporná, proto k ní dále dokazování nebylo vedeno, žalovaný nebyl ve věci vyslechnut, když nesporné bylo i to, že úmyslem žalovaného bylo bezúplatně převést předmětné nemovitosti na svého syna a společně s ním a rodinou tam dožít.

10. K důkazu nebyly provedeny výzvy žalobců ani [jméno FO] k předání a vyklizení předmětných nemovitostí a zaplacení kupní ceny, neboť pro věc neměly právní význam. K důkazu dále nebyl prováděn výpis z veřejného registru půdy k porovnání plochy pozemků ve vlastnictví žalobců, které jsou zatíženy věcným břemenem, a plochy pozemků využívaných pro zemědělské podnikání, když samotné užívání předmětných pozemků nebylo předmětem tohoto řízení.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Žalobci sjednali dne 15. 2. 2008 s žalovaným a jeho manželkou předkupní právo k předmětným nemovitostem. Žalovaný předkupní právo porušil, když smlouvou z 26. 12. 2016 předmětné nemovitosti daroval svému synovi [jméno FO]. Současně bylo žalovanému zřízeno věcné břemeno bezplatného užívání předmětných nemovitostí vč. jejich příslušenství. Žalovaný nemovitosti daroval synovi proto, aby zůstali v rodině a on v nich mohl dožít, měl za to že o předkupní právo nemají žalobci zájem, když od něj několikrát upustili. Žalobci využili práva retraktu, 19. 12. 2019 vyzvali [jméno FO] k převodu nemovitostí do jejich spoluvlastnictví. Svého práva se domohli až na základě rozsudku z řízení [spisová značka] za kupní cenu [částka]. Žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí, žalovaný je zapsán jako oprávněný z věcného břemene.

12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

14. Podle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

15. Podle § 1262 odst. 1 o. z. zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu. Vzniká-li služebnost k věci zapsané do veřejného seznamu na základě jiné právní skutečnosti, zapíše se do veřejného seznamu i v takovém případě.

16. Podle § 1107 o. z., kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Podle odst. 2 závady, které nepřejdou, zanikají.

17. Podle § 2144 odst. 1 o. z., je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Podle odst. 2, nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce. Podle odst. 3, nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, zůstává mu předkupní právo zachováno.

18. Podle § 2145 o. z. věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva.

19. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

20. Podle odst. 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Žalobci tvrdili, že věcné břemeno ve prospěch žalovaného nevzniklo, petit žaloby však zněl tak, že žádali určení, že žalovaný není oprávněným ze služebnosti – věcného břemene. Při jednání dne 13. 3. 2024 žalobci upřesnili, že mají za to, že služebnost nevznikla a že se domáhají určení, že na předmětných nemovitostech služebnost ve prospěch žalovaného nevázne. Petit rozsudku byl soudem přeformulován v souladu s tím, čeho se žalobci domáhali. Soud vycházel z toho, že soudy mohou práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhá, ve výroku rozsudku vyjádřit použitím jiných slov, než jak učinil žalobce v petitu žaloby, když pouze soud rozhoduje, jak bude znít výrok rozsudku; při formulaci výroku musí dbát o to, aby z obsahového hlediska vyjadřoval to, čeho se žalobce skutečně domáhal (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 909/2003, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3137/09).

24. Soud se zabýval v souladu s § 80 o. s. ř. tím, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že na předmětných nemovitostech nevázne věcné břemeno ve prospěch žalovaného. Pro určení naléhavého právního zájmu je nepodstatná skutečnost, zda žalobci nebo žalovaný nemovitosti užívají, podstatné je, že věcné břemeno žalovaného je zapsáno v katastru nemovitostí, žalobci existenci věcného břemene popírají a tvrdí, že zápis v katastru je rozporu se skutečností, tedy že věcné břemeno neexistuje. Tímto tvrzeným nesouladem je dán naléhavý právní zájem na určení, žaloba je tedy přípustná, když přípustné jsou i negativní určovací žaloby (popření existence práva odpovídajícího věcnému břemeni (R 61/12)). Námitka včasnosti podání žaloby není na místě, když možnost domáhat se určení neexistence věcného břemene není časově omezena.

25. Při posuzování platnosti smlouvy darovací se zřízením věcného břemene vyšel soud z toho, co tvrdily obě strany, a to že v rámci jedné smlouvy (darovací smlouva se zřízením věcného břemene) došlo ke sjednání dvou samostatných závazků, a to jednak darování předmětných nemovitostí a současně zřízení věcného břemene. Darovací smlouva byla shledána platnou v řízení [spisová značka] a soud má za to, že i zřízení věcného břemene bylo sjednáno platně. Smlouva splňuje formální i obsahové náležitosti, byla uzavřena svobodně, vážně, je určitá, srozumitelná, plnění je možné, smlouva byla uzavřena v písemné formě. Na základě smlouvy došlo ke vkladu práva do katastru nemovitostí. Pokud by nedošlo k uplatnění práva retraktu, nebyly by pochybnosti o platném sjednání věcného břemene.

26. Pokud žalovaný tvrdil (a v řízení [spisová značka] bylo prokázáno), že darováním nemovitostí žalovaný porušil předkupní právo, tak důsledkem toho není neplatnost zřízení věcného břemene. Důsledkem porušení předkupního práva je dle § 2144 o. z. možnost domáhat se, aby koupěchtivý věc předkupníkovi za příslušnou úplatu převedl. Žalobci tohoto svého práva využili, práva na převod nemovitostí do svého vlastnictví se domohli. Podle § 1107 o. z. pak platí, že kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu. [jméno FO] nabyl darovací smlouvou předmětné nemovitosti s tím, že na nich bylo současně zřizováno věcné břemeno ve prospěch jeho otce. Jako nabyvatel tak byl od počátku věcným břemenem zatížen. V době, kdy žalobci uplatnili právo retraktu, vázlo na nemovitostech věcné břemeno žalovaného, bylo zapsáno do katastru nemovitostí, žalobci si tak museli být vědomi toho, že na předmětných nemovitostech věcné břemeno vázne a že nemovitosti nabývají zatížené tímto věcným břemenem. Bylo pak otázkou ceny, za jakou takto zatížené nemovitosti nabydou.

27. Nebylo možno aplikovat ani ustanovení § 2145 o. z., dle kterého, věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva. [jméno FO] jako koupěchtivý z toho, že v katastru nemovitostí bylo předkupní právo zapsáno, o něm mohl a měl vědět. Rozvazovací podmínka (dle které by darovací smlouva se zřízením věcného břemene zanikla) se však neuplatní, neboť v době uplatnění práva retraktu již nastaly věcněprávní účinky smlouvy a účinky rozvazovací podmínky tak již nemohou nastat (NS [spisová značka])

28. V notářském zápisu ze dne 15. 2. 2008 nebyl v rámci sjednání předkupního práva sjednán zákaz pro žalovaného a jeho manželku nemovitosti zatěžovat. Žalovaný tak přijetím věcného břemene žádnou svoji povinnost neporušil (nutno poukázat na to, že nemovitosti nezatížil žalovaný, ale [jméno FO], žalovaný právo z věcného břemene toliko přijal). Nepoctivost jednání žalovaného nebyla soudem zjištěna, žalovaný nijak nezastíral, že měl zájem, aby nemovitosti zůstaly v rodině s tím, že by měl možnost v nemovitostech dožít. Pokud by nemovitosti synovi nedaroval, ponechal si je ve svém vlastnictví, tak by také v nemovitostech nadále žil a měl právo je užívat, žalobci by neměli možnost uplatnit svoje předkupní právo. Z jednání žalovaného tak dle soudu nelze dovodit kalkul žalovaného získat prospěch na úkor žalobců, když bylo na žalobcích, zda následně právo retraktu uplatní. Soud má za to, že z pouhého faktu porušení předkupního práva darováním a současným zřízením věcného břemene nelze vyvozovat nepoctivost jednání, které by v rozporu s dobrými mravy (případně i veřejným pořádkem) vedlo k neplatnosti zřízení věcného břemene.

29. K možné aplikaci § 6 a 8 o. z. soud konstatuje, že porušení principu poctivosti nemá obecně za následek neplatnost právního jednání. Jednotlivé právní normy stanoví následek jejich porušení. Pokud žalobci namítali neplatnost zřízení věcného břemene z důvodu nepoctivosti, bylo by bývalo třeba tvrdit nepoctivost nejen na straně žalovaného, ale i na straně [jméno FO] jako zřizovatele věcného břemene. Nic takového však tvrzeno nebylo a soud měl za to, že nebylo na místě žalobce poučovat o nutnosti to tvrdit, neboť by tím byla překročena zásada nestrannosti soudu.

30. Argumentace žalobců směřovala spíše k institutům relativní neúčinnosti právního jednání (snaha o zkrácení vykonatelné pohledávky věřitele – placení záloh na kupní cenu, finanční potíže, darování), případně zrušení věcného břemene (pro neužívání nebo rozpor v užívání), to však nebylo předmětem řízení a soud se proto tvrzeními k těmto právním skutečnostem nezabýval. Když soud může zkoumat pouze to, co je předmětem řízení (NS 21 Cdo 575/2023). Soud se nezabýval placením záloh na kupní cenu, neboť to mohlo mít souvislost s porušením předkupního práva darováním, ale nemá to souvislost s existencí věcného břemene.

31. Na základě výše uvedené argumentace tak byla žaloba zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 648,01 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Soud nemá za to, že by se odměna počítala z hodnoty nemovitosti tak, jak uváděl žalovaný, ale má za to, že na věc dopadá § 9 odst. 3 písm. c) a. t., dle kterého částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech zřízení nebo zrušení věcného břemene nebo práva stavby a dalších práv a povinností z věcných břemen nebo práva stavby. Zde se jedná o existenci věcného břemene, jedná se o předmět řízení nejbližší tomu, co je vymezeno v citovaném ustanovení. Odměna je tak počítána z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 9. 2. 2024, z částky 2 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 3. 2024, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 3. 2024 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 6. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 732,24 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 3. 2024 náhrada 866,12 Kč za 75 ujetých km v částce 566,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 6. 2024 náhrada 866,12 Kč za 75 ujetých km v částce 566,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 932,24 Kč ve výši 2 715,77 Kč.