16 C 243/2022-179

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 673 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 326 250 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 96 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 74315,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku společně a nerozdílně náhradu nákladů státu v podobě znalečného ve výši 18 378,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 16 737,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se obrátil dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč z titulu duševních útrap vniklých smrtí [jméno] [příjmení], manželky žalobce, a jejich nenarozeného dítěte. Nárok žalobce odůvodnil zejména tím, že k úmrtí [jméno] a dítěte došlo v důsledku postupu lékařů žalované. Manželství žalobce s [jméno] [příjmení] bylo šťastné, leč bezdětné, rozhodli se tedy pro otěhotnění asistovanou reprodukcí. Manželka v roce 2018 otěhotněla, avšak ve čtvrtém měsíci gravidity v důsledku komplikací potratila. Koncem roku 2019 se manželce žalobce podařilo znovu otěhotnět a oba tak prožívali velmi šťastné období. Prenatální péče probíhala v [právnická osoba], konkrétně u MUDr. [jméno] [příjmení], z jejíž lékařské zprávy vyplývá, že [jméno] měla velmi zatíženou porodnickou anamnézu a byly zde uvedeny též všechny zjištěné diagnózy. [jméno] [příjmení] byla v graviditě 33+4 předána do péče Gynekologického oddělení [nemocnice] (dále jen„ zařízení žalované“), kde absolvovala v květnu 2020 několik kontrol, při kterých ošetřujícím lékařům sdělovala, že krvácela. Termín porodu císařským řezem byl neustále posouván a nakonec byl stanoven na [datum]. V noci, po kontrole v zařízení žalované dne [datum], došlo u [jméno] [příjmení] k odtoku plodové vody a následně upadla do bezvědomí. Žalobce dle pokynů operátorky záchranné služby prováděl resuscitaci, ve které po příjezdu pokračoval lékař rychlé zdravotnické služby po dobu asi jedné hodiny. [jméno] [příjmení] i plod zemřely při převozu do nemocnice. Příčinou smrti [jméno] [příjmení] byla embolie plodovou vodou se známkami rozvíjejícího se šoku a diseminované intravaskulární koagulopatie, jejíž vznik vysvětlilo předčasné odlučování placenty v rámci počínajícího porodu s vmetením (embolií) plodové vody do cévního řečiště. Příčinou smrti plodu byla nitroděložní asfyxie (udušení). Za účelem posouzení odborné péče v průběhu těhotenství nechal žalobce vypracovat Ústavem pro péči o matku a dítě, znalecký ústav, ústavní znalecký posudek [číslo] 2020 ze dne [datum] (dále jen„ znalecký posudek“), ze kterého vyplynulo, že odborná péče poskytovaná [jméno] lékaři žalované byla v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy, a to konkrétně v nepodání kortikoidů těhotné, neukončení těhotenství císařským řezem při projevech vaginálního krvácení v graviditě 36. týdne a nesprávným určením termínu plánovaného císařského řezu. Dle žalobce, s odkazem na závěry znaleckého posudku, k úmrtí manželky [jméno] a jejich nenarozeného dítěte došlo v důsledku postupu neratovické porodnice (ošetřujícího lékaře), který byl v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy. Pokud by byl termín císařského řezu proveden včas a v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy, nemohlo by dojít k fatálnímu řetězení příčinné souvislosti vedoucí k úmrtí jak matky, tak plodu, tedy při postupu„ lege artis“ bylo s jistotou možné předejít ztrátě života plodu a s velkou mírou pravděpodobnosti i ztrátě života [jméno] [příjmení]. Žalobci se po této události zcela zhroutil svět. Úmrtím manželky a dítěte došlo k přetrhání a znemožnění dalšího rozvoje partnerských a rodičovských vztahů a prožitků žalobce. Žalobce prožívá obrovskou bolest a duševní utrpení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne [datum].

2. Žalovaná důvodnost žaloby odmítla. Předně žalovaná uvedla, že se snažila věc vyřešit mimosoudně za účasti svého pojistitele a ke smírnému jednání je i nadále připravena. Žalovaná projevila lítost nad tím, co se stalo prostřednictvím jednání jejího lékaře MUDr. [příjmení]. Žalovaná uvedla, že [jméno] [příjmení] byla přijata dne [datum] do péče žalované, kde probíhaly následné kontroly. První potíže s krvácením [jméno] sdělila ošetřujícímu lékaři na kontrole dne [datum], kdy si ráno všimla krve na prostěradle a na kontrole dne [datum] se na vložce nacházelo minimum zaschlé krve. Při kontrole dne [datum] nekrvácela vůbec a nejevila žádné známky embolie plodovou vodou. Pokud by [jméno] [příjmení] krvácela dne [datum], byla by hospitalizovaná stejně jako v prosinci roku 2019, kdy byla z důvodu krvácení hospitalizovaná v zařízení žalované, a to ve dnech od [datum] do [datum]. Žalovaná dodává, že jasné krvácení nikdy žádný z ošetřujících lékařů žalované neviděl a že paní [příjmení] pouze anamnesticky špinila. Žalovaná nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, neboť neprokazují odpovědnost žalované, když postup non lege artis je dovozován z nesprávně stanoveného termínu císařského řezu, kdy se termín zvažovaný ve znaleckém posudku (tj. [datum], tedy až na 39. týden gravidity) liší od termínu stanoveného žalovanou ve zdravotnické dokumentaci (tj. [datum], tedy na 38. týden gravidity). Žalovaná rovněž nesouhlasí s tvrzením, že těhotné měly být podány kortikoidy, když ty se dle doporučení [obec] gynekologické a porodnické společnosti podávají v rozmezí od 24. do 35. týdne gravidity, přičemž [jméno] sdělila první náznaky krvácení ošetřujícímu lékaři až v době, kdy se jednalo o graviditu 35+4 (tj. 36. týden těhotenství). Žalovaná dále uvedla, že neexistuje žádný standardizovaný doporučený postup k péči o pacientku s nálezem vcestných cév. V takovém případě pak záleží na názoru ošetřujícího lékaře, pokud jde o stanovení termínu porodu. Žalovaná tedy nemohla postupovat non lege artis, když neporušila žádné standardizované doporučené postupy. Žalovaná současně uvedla, že v době, kdy [jméno] [příjmení] navštěvovala zařízení žalované, tato splňovala doporučený postup péče u pacientek s rizikovými faktory, tzv. život ohrožujícího krvácení a tím postupovala v souladu se správnou léčebnou praxí. Žalovaná dále uvedla, že požadované nároky žalobce nejsou v souladu s rozhodovací praxí soudů, dle které by výchozí částkou pro stanovení náhrady újmy měla být částka 682 100 Kč (dvacetinásobek průměrné hrubé nominální mzdy za rok 2019), modifikovatelná s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek. V případě otce při úmrtí novorozeného dítěte v den porodu je za přiměřenou považována částka 500 000 Kč. Žalovaná navrhla soudu, aby žalobu vůči ní zamítl, pokud se nepodaří dosáhnout smíru. V případě, že soud dospěje k závěru, že žalovaná odpovídá za újmu vzniklou žalobci, navrhuje, aby náhrada nemajetkové újmy byla soudem stanovena ve výši 700 000 Kč.

3. V replice žalobce uvedl mimo jiné, že den termínu císařského řezu, tj. [datum] nebyl dnem v 38. týdnu gravidity, ale jednalo se o týden gravidity 38+2 nebo 38+4, tedy jednalo se o 39 týden. Ukončení gravidity po dokončeném 38. týdnu u gravidity s nálezem vcestných cév je provázeno perinatální mortalitou 56 %. Žalobce v této souvislosti uvedl, že komplikovanost diagnózy nespočívala pouze v diagnóze vcestných cév s projevy krvácení ve druhém i třetím trimestru gravidity, ale i v řadě dalších komplikací, o kterých měla žalovaná informace. Jde především o přídatnou vcestnou placentu, těhotenskou ztrátu v předchozí graviditě, hereditární trombofilní stav, imunologický faktor poruchy fertility a stav po in vitro fertilizaci. Dále má žalobce za to, že indikací pro podání kortikoidů není krvácení těhotné, nýbrž dovyvinutí plic plodu a umožnění včasného termínu provedení císařského řezu, tedy že důvodem pro podání kortikoidů je diagnóza vcestných cév. Důvodem pro včasné provedení císařského řezu při této diagnóze je prevence fatálních následků, jež může mít krvácení z vcestných cév při protržení vaku blan. V případě [jméno] [příjmení] došlo k jejímu úmrtí a k následnému úmrtí plodu v důsledku embolie plodovou vodou. Příčinou embolie bylo krvácení z vcestných cév, jež bylo způsobeno tím, že nastal fyziologický porod, který je pro rodičku i plod v případě diagnózy [jméno] [příjmení] s velkou pravděpodobností smrtící. Dále se žalobce domnívá, že jakýkoli náznak krvácení, byť by se jednalo o„ anamnestické krvácení“ měl vést ošetřující lékaře k opatrnosti a hospitalizaci [jméno] [příjmení]. Dle žalobce lze postup lege artis definovat i tak, že je zapotřebí minimalizovat rizika a v případech, kdy je to možné, nevystavovat rodičku a plod známým rizikům a předcházet jim.

4. V duplice žalovaný uvedl, že anamnestické krvácení je na konci těhotenství přirozené, může se objevit i nemusí a znamená přípravu těla na porod v následujících dnech. Oproti tomu jasné krvácení, ke kterému u [jméno] nedošlo, značí vážnější situaci, předčasný porod, pro kterou by pacientka měla být hospitalizována.

5. K tomu se žalobce vyjádřil tak, že problémem není předčasný porod, nýbrž skutečnost, že u [jméno] [příjmení] začal probíhat porod fyziologický, což při dané diagnóze představovalo smrtelné riziko jak pro ni, tak pro plod. Právě pro prevenci tohoto rizika mělo dojít ke včasnému ukončení těhotenství císařským řezem. 6. [ulice] účastník na straně žalované (pojišťovna) se v řízení ztotožnil s argumentací i procesním stanoviskem žalované. Nadto k věci uvedl, že pokud jde o nepodání kortikoidů [jméno] [příjmení], tak toto nelze přičítat žalované za chybu a klást jí to za vinu, neboť je zřejmé, že v tomto směru pochybila již obvodní - ošetřující gynekoložka paní [příjmení]. Ta zůstala v nečinnosti, ačkoliv u [jméno] [příjmení] správně diagnostikovala nález vcestných cév, a kortikoidy od 28. týdne těhotenství nepodala, přestože zde měla pro podání kortikoidů šesti týdenní prostor. Pokud jde o embolii plic, která u [jméno] nastala, pak v řízení bylo prokázáno, že tato nemá příčinnou souvislost s diagnózou vcestných cév a že se tato komplikace nedala předpokládat. V řízení dále bylo prokázáno, že k embolii plic plodovou vodou může dojít i při císařském řezu.

7. Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti: Z lékařských zpráv žalované ze dne 13. 4., 29. 4., 7. 5., 13. 5., [datum], příjmové a propouštěcí zprávy žalované ze dne 22. 12., [datum], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byla hospitalizovaná v zařízení žalované v graviditě 16. týdne pro krvácení po pohlavním styku. Krvácení během hospitalizace ustalo. Dále byla vyšetřena v zařízení žalované dne [datum] v graviditě 33. týdne pro poševní výtok. Následně proběhly kontroly dne [datum] a dne [datum] v graviditě 35+4, na které [jméno] [příjmení] uvedla, že ráno pozorovala krev na prostěradle, na vložce měla minimum zaschlé krve, při vyšetření bylo zjištěno malé množství koagul. Další kontrola byla provedena dne [datum] v graviditě 36+3, na vložce se rovněž nacházelo minimum zaschlé krve. Na poslední kontrole dne [datum] v graviditě 37+3 nebylo zjištěno krvácení. Termín císařského řezu byl stanoven na den [datum] /viz lékařské zprávy na č. l. 46 – 61 spisu/. Z doporučených postupů ČGPS soud zjistil, že při diagnóze peripartálního život ohrožujícího krvácení (dále jen“ PŽOK) se doporučuje, aby ženy s těmito rizikovými faktory rodily v zdravotnických zařízeních náležitě personálně a materiálně vybavených pro řešení PŽOK. Dále je doporučeno, aby byl v přiměřeném časovém předstihu před porodem formulován plán péče za účasti multidisciplinárního týmu / viz doporučené postupy ČGPS na č. l. 65 – 68 spisu/. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [jméno], znalce pro obor zdravotnictví - odvětví toxikologie, ze dne [datum], [číslo] má soud za prokázané, že v krvi, žaludečním obsahu a orgánech [jméno] [příjmení] byla zjištěna přítomnost kofeinu. Dále alkohol a přítomnost organických rozpouštědel v krvi nebyla prokázána /viz citovaný znalecký posudek na č. l. 26 spisu/. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], znalců pro obor zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne [datum], má soud za prokázané, že bezprostřední příčinou smrti [jméno] byla embolie plodové vody se známkami rozvíjejícího se šoku a diseminované intravaskulární koagulopatie, jejíž vnik by dobře vysvětlilo předčasné odlučování placenty v rámci počínajícího porodu, s vmetením (embolií) plodové vody do cévního řečiště. [příjmení] byl donošený, zralý a života mimoděložního schopný. Bezprostřední příčinou smrti plodu byla nitroděložní asfyxie (dušení). Smrt plodu byla v příčinné souvislosti se smrtí matky /viz citovaný znalecký posudek na č. l. 98 – 109 spisu/. Z ústavního znaleckého posudku č.: [číslo] 2020 vypracovaného znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], MUDr. [jméno] [jméno], [titul za jménem], MHA, LL.M., doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., [název znalkyně], obor zdravotnictví – odvětví gynekologie, porodnictví, neonatologie, který byl vypracován k zadání žalobce, bylo zjištěno, že syndrom embolie plodovou vodou je vzácná, ale život ohrožující komplikace gravidity. Rozumí se jí průnik plodové vody do krevního oběhu matky. Vyznačuje se náhlým výskytem, může nastat mimo jiné v těhotenství od druhého trimestru, za porodu nebo v průběhu císařského řezu. Mezi rizikové faktory patří například vcestná placenta. Pokud jde o diagnózu vcestných cév, nebezpečí spočívá ve skutečnosti, že nastane-li protržení vaku blan, může dojít ke krvácení z vcestných cév, které vede ke smrti plodu. Mezi rizikové faktory vcestných cév patří například vcestná placenta, přídatná placenta či těhotenství po in vitro fertilizaci. V současné době jsou doporučení péče o ženu s nálezem vcestných cév založena na konsenzu odborných autorit. [ulice] odborná Gynekologicko – porodnická společnost k uvedené problematice dosud doporučený postup nevydala. Podle Společnosti pro maternální a fetální medicínu je při nálezu vcestných cév ve třetím trimestru doporučeno mimo jiné podat těhotným ženám mezi 28. – 32. týdnem gravidity kortikoidy k urychlení plicní zralosti plodu, neboť je těhotenství ukončováno cíleně předčasně. Zásadní otázkou v řešení těhotenství s nálezem vcestných cév je načasování plánovaného císařského řezu. Obecně je doporučováno ukončit těhotenství plánovaným císařským řezem mezi 34+0 a 37+0 týdnem gravidity. Tento termín je kompromisem mezi zralostí plodu a riziky možných fatálních komplikací vcestných cév pro plod. Ukončení gravidity po dokončeném 38. týdnu u gravidity s nálezem vcestných cév je provázeno perinatální mortalitou 56 %. Prenatální péče poskytovaná ve zdravotnickém zařízení [právnická osoba] [příjmení] byla v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy. Včas byla diagnostikována přídatná placenta a vcestné cévy a s touto diagnózou byla předána do Gynekologického oddělení nemocnice v [obec]. Odborná péče poskytovaná [jméno] [příjmení] lékaři žalované byla v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy, a to konkrétně v nepodání kortikoidů těhotné, neukončení těhotenství císařským řezem při projevech vaginálního krvácení v graviditě 36. týdne a nesprávným stanovením plánovaného císařského řezu na 39. týden gravidity. Smrt plodu nastala v souvislosti s postupem lékařů žalované, který je v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy, konkrétně s nesprávným určením termínu plánovaného císařského řezu. Příčinnou souvislost mezi smrtí [jméno] [příjmení] a postupem lékařů žalované, konkrétně nesprávným určením termínu plánovaného císařského řezu, nelze nade vši pochybnost prokázat, neboť nelze vyloučit možnost, že by k embolii plodovou vodou nedošlo i v průběhu císařského řezu. V každém případě má tato komplikace lepší prognózu, nastane-li v nemocničním zařízení než mimo něj /viz citovaný ústavní znalecký posudek na č. l. 15 – 25 spisu/. V rámci své výpovědi znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] setrval na závěrech vypracovaného ústavního znaleckého posudku. K podanému posudku dále dodává, že se jednalo o případ s kombinací několika komplikací těhotenství. [příjmení] [jméno] [příjmení] došlo k embolii plodovou vodou s předčasným odloučením placenty při počínajícím porodu, což způsobilo úmrtí plodu. Dále byl diagnostikován nález vcestných cév, což správně určila obvodní gynekoložka. U této diagnózy bylo nesprávně postupováno, neboť vyžaduje podávání kortikoidů ve 28. až 32. týdnu gravidity, ale lze je aplikovat až do gravidity 34+6. Podání kortikoidů tak mělo smysl pro plicní zralost plodu ještě v době, kdy byla [jméno] [příjmení] předána do péče žalované, tedy v týdnu gravidity 33+4. Obvodní gynekoložka by těhotné kortikoidy neordinovala, byla zde otázka, kdy [jméno] [příjmení] předá lékařskému zařízení, v daném případě o tomto záznamy chybí. Optimální by bylo, aby byla předána již ve 28. týdnu. Nepodání kortikoidů však bylo v tomto případě méně významné, než odkládání ukončení těhotenství za stavu, kdy [jméno] [příjmení] krvácela. Dalším nástrojem pro předcházení komplikací je tedy předčasné ukončení těhotenství, a to v 34. až maximálně v 37. týdnu gravidity. Při kontrole dne [datum] paní [příjmení] uváděla, že měla krev na prostěradle, přičemž krvácení potvrdilo též vyšetření, přesto nebyla hospitalizovaná. Na další kontrole dne [datum] bylo při vyšetření znovu zjištěno malé množství krve, opět byla poslána domů bez hospitalizace. Termín císařského řezu byl určen v době, kdy byla horní hranice pro porod s diagnózou vcestných cév (tj. 37+0 týden gravidity) překročena. Posunutí termínu císařského řezu z 28. 5. na 25. 5. je ve vztahu k řešení problému bez významu. U vcestných cév je vždy varovným symptomem krvácení, byť i slabé, a je nutné na ně vždy reagovat, jelikož je krvácení u vcestných cév signálem blížícího se porodu. Cílem je zabránit nástupu spontánní děložní činnosti, čímž je ohrožen plod. Císařský řez se tedy plánuje proto, aby nedošlo k vaginálnímu porodu, kdy riziko úmrtí plodu je extrémní. Takový porod je rizikem pro plod, diagnóza vcestných cév pro rodičku rizikem není. Již 7. 5. bylo při vyšetření zjištěno malé množství koagul, což jsou sraženiny krve, [jméno] [příjmení] měla být hospitalizována a měl být naplánován císařský řez. Pokud by byl císařský řez včas proveden, plod by byl živý, zřejmě by jevil mírné známky nedonošenosti, ale to je při dnešní zdravotní péči nevýznamné. Zásadním pochybením tedy bylo odkládání císařského řezu. Diagnóza embolie plodovou vodou je velmi vzácná, připadá na 2 – 6 porodů na 100 000 porodů. V případě včasného císařského řezu je u rodičky pravděpodobnost vniku embolie plodovou vodou jen v 11 % případu, tato pravděpodobnost je mnohem nižší, než u porodu, kde pracuje děloha. Embolie plodovou vodou neměla u [jméno] souvislost s její diagnózou vcestných cév, nešlo ji tedy předpokládat. Embolie plodovou vodou souvisí s předčasným odlučováním placenty, k čemuž došlo u [jméno] [příjmení]. Výtky znalců tak směřují k postupu žalované ohledně diagnózy vcestných cév/viz výpověď znalce – protokol z ústního jednání soudu dne [datum] na č. l. 140, 141 spisu/. Znalec [příjmení] [jméno] [jméno] shora uvedené potvrdil a uvedl, že se v případě [jméno] jednalo o rizikovou rodičku, bylo proto nutné k ní jako k rizikové přistupovat. V lékařské dokumentaci nebyla žádná speciální doporučení uvedena /viz výpověď znalce – protokol z ústního jednání soudu dne [datum] na č. l. 141 spisu/. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že se s [jméno] seznámil v roce 2013 a od počátku ji měl velmi rád. Už v roce 2015 se snažili o miminko, jelikož se [jméno] nedařilo otěhotnět, podstoupili několikrát umělé oplodnění. První dvě umělá oplodnění nevyšla, až v roce 2018 otěhotněla, avšak o miminko ve čtvrtém měsíci těhotenství přišli. V roce 2019 [jméno] opět podstoupila umělé oplodnění, které se podařilo. [příjmení] [jméno] probíhalo od počátku normálně, až v období kolem Vánoc 2019 krvácela a byla hospitalizovaná u žalované. Do zařízení žalované jí odvezl na doporučení kamaráda. [jméno] mu říkala, že jí tam poskytli maximální péči a chovali se k ní hezky, proto se rozhodla, že by tam chtěla rodit. Na kontroly k žalované [jméno] vždy vozil, ale z důvodu covidu s ní do ordinace nechodil. Obvodní gynekoložka [jméno] informovala, že bude rodit v 36. týdnu z důvodu, že má dole placentu. Na první kontrole u žalované jí bylo sděleno, že MUDr. [příjmení] na to má jiný názor, že miminko má malé plíce a porod tedy bude později a o termínu, že se rozhodne na kontrole naplánované na 13.

5. Již 7. 5. vezl [jméno] z vlastního popudu na kontrolu, protože mu volala do práce, že má krev na prostěradle. Lékař řekl, že to bude v pořádku. Na plánované kontrole dne 13.

5. MUDr. [příjmení] stanovil termín porodu na 28. 5. kvůli tomu, že má miminko malé plíce a musí se dovyvinout, na rizika [jméno] neupozorňoval. [jméno] mu říkala, že neví, jestli to tak dlouho vydrží. Od 7. 5. po celou dobu špinila, a to i 20. 5., v lékařské zprávě z kontroly toto však není uvedeno. Lékař špinění odůvodňoval tím, že má placentu dole, hospitalizaci jí nenabídli. Na kontrole 20. 5. [jméno] sama žádala, zda by termín mohl být dříve. Termín byl tedy stanoven na 25.

5. Ten večer byl žalobce doma a vše probíhalo normálně. V noci [jméno] přišla z toalety s tím, že jí praskla plodová voda a pak už jen ležela. Žalobce prováděl její resuscitaci do příjezdu záchranky. Do sanitky ho nepustili, tak dal zakrvácené povlečení do vany a do pěti minut vyrazil za nimi. Následně telefonicky hovořil přímo s lékařem ze sanitky a ten mu řekl, co se stalo. Druhý den ráno volal MUDr. [příjmení]. Ten už věděl, že se něco dělo, ale myslel si, že [jméno] odvezli do jiné nemocnice. Sdělil mu, co se stalo, na to MUDr. [příjmení] odvětil, že je mu to líto. Na jeho dotaz, proč [jméno] nehospitalizoval už ráno, odpověděl, že z preventivních důvodů nemohou hospitalizovat, když mají plný stav. [příjmení] [jméno] žili jen pro sebe, všude jezdili spolu, nepotřebovali kamarády, pořád si měli co povídat. K rodině manželky jezdí stále, pořád je bere za svou rodinu a nechce se vzdát života, který měli spolu s manželkou /viz výpověď žalobce – protokol z ústního jednání soudu dne [datum] na č. l. 141, 142 spisu/. Za zpracování ústavního znaleckého posudku si [název znalkyně] vyúčtoval po odečtení přijaté zálohy ve výši 40 000 Kč fakturou č. FV20 [číslo] částku 56 800 Kč /viz faktura na čl. 133 spisu/.

8. Soud provedl dokazování v rozsahu, které mu umožnilo učinit spolehlivý skutkový závěr. Soud k provedeným důkazům dodává, že při jejich hodnocení, neshledal žádný z nich ani částečně nevěrohodným. Při jejich vzájemném hodnocení totiž nebyly zjištěny žádné natolik významné rozpory, které by zakládaly pochybnosti o pravdivosti z nich získaných skutkových zjištění.

9. Závěr o skutkovém stavu je takový, že manželství žalobce a [jméno] [příjmení] bylo šťastné, ale bezdětné, manželé se proto rozhodli podstoupit umělé oplodnění. Po opakovaném (čtvrtém) pokusu umělého oplodnění se [jméno] [příjmení] koncem roku 2019 podařilo otěhotnět. Toto těhotenství probíhalo od počátku normálně. Prenatální péči poskytovalo zdravotnické zařízení [právnická osoba], lékařka MUDr. [příjmení], která [jméno] [příjmení] diagnostikovala přídatnou placentu a vcestné cévy. Dle znaleckého posudku byla prenatální péče poskytovaná v tomto zdravotnickém zařízení v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy. S takto stanovenou diagnózou byla [jméno] [příjmení] předána v týdnu gravidity 33 + 4 do péče žalované. Následně absolvovala v zařízení žalované několik kontrol. Na kontrole dne [datum] [jméno] uvedla, že ráno pozorovala krev na prostěradle, na vložce měla minimum zaschlé krve a při vyšetření bylo zjištěno malé množství koagul. Na další kontrole dne [datum] se na vložce opět nacházela krev, MUDr. [příjmení] stanovil termín porodu na [datum]. Na poslední kontrole dne [datum] nebylo krvácení v lékařské zprávě zaznamenáno, ačkoliv bylo paní [příjmení] uváděno. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že od [datum] po celou dobu špinila, a to rovněž [datum]. Termín císařského řezu byl posunut na den [datum]. V noci na [datum] došlo u [jméno] [příjmení] k odtoku plodové vody a následně upadla do bezvědomí. Žalobce dle pokynů operátorky záchranné služby prováděl resuscitaci, ve které po příjezdu pokračoval lékař rychlé zdravotnické služby. [jméno] [příjmení] a plod zemřely při převozu do nemocnice. Bezprostřední příčinou smrti [jméno] byla embolie plodovou vodou se známkami rozvíjejícího se šoku a diseminované intravaskulární koagulopatie, jejíž vnik vysvětlilo předčasné odlučování placenty v rámci počínajícího porodu, s vmetením (embolií) plodové vody do cévního řečiště. [příjmení] byl donošený, zralý a života mimoděložního schopný. Bezprostřední příčinou smrti plodu byla nitroděložní asfyxie (dušení). Smrt plodu byla v příčinné souvislosti se smrtí matky. Pokud jde o diagnózu vcestných cév, je doporučeno mimo jiné podat těhotným ženám mezi 28. – 32. týdnem gravidity kortikoidy k urychlení plicní zralosti plodu, neboť je těhotenství ukončováno cíleně předčasně. Kortikoidy lze aplikovat až do gravidity 34+6, což nebylo žalovanou provedeno. Zásadní otázkou v řešení těhotenství s nálezem vcestných cév je načasování plánovaného císařského řezu. Obecně je doporučováno ukončit těhotenství plánovaným císařským řezem mezi 34+0 a 37+0 týdnem gravidity. Odborná péče poskytovaná [jméno] [příjmení] lékaři žalované byla v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy, a to konkrétně v nepodání kortikoidů těhotné, neukončení těhotenství císařským řezem při projevech vaginálního krvácení v graviditě 36. týdne a nesprávným stanovením plánovaného císařského řezu až na 39. týden gravidity. Smrt plodu nastala v souvislosti s postupem lékařů žalované, který je v rozporu s aktuálními poznatky lékařské vědy, konkrétně s nesprávným určením termínu plánovaného císařského řezu. Příčinnou souvislost mezi smrtí [jméno] a postupem lékařů žalované, konkrétně nesprávné určení termínu plánovaného císařského řezu, nelze nade vši pochybnost prokázat, neboť nelze vyloučit možnost, že by k embolii plodovou vodou nedošlo i v průběhu císařského řezu. V každém případě má tato komplikace výrazně lepší prognózu, nastane-li v nemocničním zařízení než mimo něj. Do dne rozhodnutí soudu nebylo na žalované nároky žalobce hrazeno ničeho. V roce 2019 dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství částky 34 125 Kč.

10. Podle § 2636 odst. 1 o. z., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

11. Podle § 2646 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), poskytuje-li se péče o zdraví ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb nebo v obdobném zařízení, které smluvní strana neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatelem a že provozovatel zařízení smluvní stranou není. (odst. 1). Nelze-li poskytovatele určit, považuje se za něho i provozovatel zařízení, kde byla péče o zdraví poskytnuta; to platí i v případě, že provozovatel ošetřovanému nebo příkazci bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo je poskytovatelem. K opačným ujednáním se nepřihlíží. (odst. 2).

12. Účel § 2646 o. z. spočívá v upevnění právní jistoty pacienta, který nejenže má být o skutečném poskytovateli informován, ale současně má být schopen na základě uvedených právních pravidel stanovit, po kterém subjektu má v případě eventuálního soudního sporu nárokovat náhradu za způsobenou újmu. MUDr. [příjmení] poskytl paní [jméno] [příjmení] péči v ordinaci, která byla označená jako ordinace žalované jako její zaměstnanec, což žalovaná nijak nesporovala. Za poskytovatele péče tedy (vzhledem k výše uvedenému) soud považuje žalovanou, která je ve věci pasivně věcně legitimována.

13. Podle § 2910 věta prvá o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

14. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

16. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Jedním z předpokladů pro vznik odpovědnosti za újmu způsobenou usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením na zdraví podle § 2959 o. z. je porušení povinnosti. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat) a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003). Zdravotníci jsou obecně povinni dostát svým závazkům vyplývajícím pro ně z čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (uveřejněné pod č. 96/2001 Sb. m. s.), který stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Stejně tak jsou povinni dostát požadavkům kladeným na ně § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdravotnických službách“) podle kterého:„ Zdravotnický pracovník je povinen a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta a na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy (…) c) plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy.“ Dále jsou lékaři povinni chovat se dle etického kodexu (obec) lékařské komory, kdy podle § 2„ Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy, a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější“ a dle § 3„ lékař vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.“ Uvedené požadavky na zdravotnické pracovníky ve vztahu k péči o pacienta de facto shrnuje zákon o zdravotnických službách, který v § 28 odst. 2 zakládá právo pacienta na zdravotní péči na náležité odborné úrovni, přičemž dle § 4 odst. 5 se náležitou odbornou úrovní rozumí„ poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“ (dále též jen postup„ lege artis“).

18. Zodpovězení otázky, zda v konkrétním posuzovaném případě šlo o postup lege artis, přísluší soudu, znalecké posudky jsou jen skutkovým podkladem pro takový právní závěr. Soud proto nepřejímal bez dalšího závěr znaleckého posudku o otázce, zda se v posuzovaném případě jednalo o postup lege artis, ze závěrů znaleckého posudku však při posuzování této otázky vycházel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012).

19. Otázka, co je uznávaný postup nebo aktuální stav vědy, není z důvodu neustálého vývoje poznání záměrně právně specifikována, proto není ani jednoznačně právně určeno, jaký konkrétní postup je v konkrétní situaci lege artis. Uznávanými medicínskými postupy je třeba rozumět nejen postupy mající charakter právních norem, nýbrž i metody, které jsou pro daný případ doporučovány (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 353/2012-55). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud stanovil obecně dvě kritéria, která musí splňovat preventivní, diagnostický nebo terapeutický postup, aby byl uznán jako postup lege artis – 1. jde o odborně medicínsky uznávaný (tedy ověřený nebo osvědčený) postup, jehož účinnost, resp. účelnost a důvodnost se všeobecně, nebo alespoň převážně, přijímá, 2. je v souladu s aktuálním stavem vědy, s dosaženou nejvyšší úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování zdravotní péče.

20. V souzeném případě soud na základě výše uvedeného uzavřel, že lékař žalované nepostupoval lege artis, jestliže při převzetí paní [jméno] [příjmení] do své péče nenasadil s ohledem na její diagnózu vcestných cév kortikoidy a zejména nenaplánoval včas porod císařským řezem. V daném případě došlo ke kombinaci několika komplikací těhotenství, kdy příčinou smrti byla embolie plodovou vodou s předčasným odloučením placenty při počínajícím porodu, což způsobilo úmrtí plodu. [příjmení] [příjmení] byl včas a správně diagnostikován nález vcestných cév, který vyžaduje jednak podávání kortikoidů a předčasné ukončení porodu, ani jedno z toho však žalovaná neučinila. Pokud žalovaná poukazovala na chybný postup ze strany obvodní lékařky paní [příjmení], která měla k podání kortikoidů přistoupit, pak tato obrana není relevantní. Jak znalci uvedli, takový postup není u praktických lékařů běžný a provádí se v nadřízených pracovištích. Podávání kortikoidů se doporučuje provést ve 28 až 32 týdnu těhotenství, lze je aplikovat až do těhotenství 34+6. [příjmení] [příjmení] byla předána do péče žalované v týdnu 33+4, a to se správně určenou diagnózou vcestných cév, v té době ještě mělo smysl podání kortikoidů žalovanou, avšak k tomuto postupu nedošlo. Dalším pochybením žalované, a z pohledu následků mnohem významnějším, bylo, že žalovaná nereagovala na krvácení paní [příjmení] a nepovažovala je za varovný signál, který měl být důvodem pro hospitalizaci a provedení císařského řezu. Žalovaná v podstatě tyto projevy i v rámci řízení bagatelizovala, posuzovala je jako nevýznamné, poukazovala na rozdíl mezi krvácením a špiněním, přitom dle znalců u diagnózy vcestných cév je každé krvácení, byť i slabé (tedy i tzv. špinění), varovným symptomem a musí být řešeno. Žalovaná paní [příjmení], ačkoliv se jednalo o rizikovou rodičku, nehospitalizovala, a včas císařský řez nenaplánovala a neprovedla. Pokud by tak bylo učiněno, plod by byl živý, jeho klinická nezralost by byla již v té době nevýznamná, pravděpodobnost vzniku embolie plodovou vodou by u paní [příjmení] byla nízká a pokud by k ní vůbec došlo, byla by v péči odborného personálu žalované, který situaci mohl řešit okamžitě v prostředí k tomu patřičně vybaveným.

21. Soud se dále zabýval příčinnou souvislostí mezi postupem žalované a úmrtím [jméno] [příjmení] a jejího dítěte. Jak uvedl Ústavní soud ve své judikatuře, je v podstatě nemožné prokázat, že právě a pouze opomenutí lékaře (kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí (anonymizováno) zvolit mohl a měl) tvoří ničím nenarušený vztah se škodlivým důsledkem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1919/08). Nemůže jít k tíži žalobce, pokud v důsledku pochybení žalované (postupu non lege artis) nelze již nikdy s úplnou jistotou zjistit, zda by řádné a včasné vyšetření a léčba předešly úmrtí paní [příjmení]. Avšak jak uvedli znalci, při včasném naplánování porodu císařským řezem by nedošlo k úmrtí plodu, byť by se jednalo o nedonošence. Oba znalci se shodli na tom, že u paní [příjmení] a plodu došlo k úmrtí v důsledku embolie plodovou vodou. Ta neměla sice žádnou souvislost s její diagnózou vcestných cév a nešlo ji předpokládat. Vzhledem k diagnóze vcestných cév však došlo k zásadnímu pochybení, a to v odkládání císařského řezu, kdy varovným signálem je krvácení, na které je nutné vždy reagovat. K tomu u paní [příjmení] došlo opakovaně, a to již 7. a [datum], kdy měla být hospitalizována a měl být naplánován císařský řez. Embolie plodovou vodou je velmi vzácná, připadá jen na 2 – 6 porodů ze 100 000. V případě včasného císařského řezu je pak u rodičky pravděpodobnost vzniku embolie plodovou vodou jen 11% z těchto případů. Správný postup žalované, tedy včasné provedení císařského řezu, by tak radikálně zvýšil šanci jak rodičky, tak plodu, na přežití, respektive pro plod by kromě jeho nedonošenosti neznamenal žádné ohrožení života ve spojení s embolií plodovou vodou (pokud by k ní vůbec došlo).

22. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi postupem žalované non lege artis a mezi úmrtím paní [příjmení] a plodu je příčinná souvislost. Soud v této souvislosti uvádí, že ani kdyby nebyla příčinná souvislost prokázána„ stoprocentně“, nelze to podle judikatury Ústavního soudu klást k tíži žalobce. Ve sporech jako je tento nelze totiž rigidně trvat na„ stoprocentním“ prokázání objektivní příčinné souvislosti, neboť to se jeví zejména u lékařských postupů a jejich vlivu na zdravotní stav pacienta jako nereálné, nedosažitelné a neudržitelné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. I. ÚS 1919/08, citované výše). Dále na závěru o příčinné souvislosti mezi postupem non lege artis a úmrtím pacienta nemění nic ani skutečnost, že bezprostřední příčinou úmrtí paní [příjmení] a plodu byla, jak opakovaně upozorňuje žalovaná, embolie plodovou vodou. Jak již bylo vysvětleno výše, včasným provedením císařského řezu bylo s největší pravděpodobností možné embolii plodovou vodou a následnému úmrtí předejít.

23. Nárok žalobce na odčinění duševních útrap se opírá o § 2959 o. z. přiznávající manželu, rodiči, dítěti nebo jiné blízké osobě při usmrcení odčinění duševních útrap škůdcem peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení, popřípadě se výše stanoví podle zásad slušnosti. Pokud jde o samotný nárok žalobce a jeho výši, je třeba vyjít z funkce této náhrady, která je primárně satisfakční. Jelikož rozsah nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat a lze jen poskytnout zadostiučinění (satisfakci) ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. Je úkolem soudu, aby s ohledem na všechny relevantní okolnosti konkrétního případu určil takovou výši, kterou plně vyváží utrpení takové sekundární oběti a zmírní nepříznivý následek neoprávněného zásahu, přestože v obecném slova smyslu se nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv ani odškodnit nedá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Ustanovení § 2959 o. z. již neobsahuje v souvislosti s konkrétní výší nároku paušální zákonné náhrady, jak tomu bylo za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 (konkrétně v § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Takto zákonem paušálně stanovené náhrady totiž nedokázaly reflektovat specifické okolnosti toho daného případu, což bylo překonáváno přiznávanými dalšími nároky podle ustanovení na ochranu osobnosti. Současná právní úprava poskytuje širší prostor pro to, aby bylo pozůstalým přiznáno spravedlivé zadostiučinění vycházející z konkrétních okolností daného případu již formou náhrady nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy. To však neznamená, že je dán soudu neomezený prostor určit výši náhrady v libovolné výši, kterou považuje za spravedlivou a slušnou bez jakéhokoli zohlednění dostupné judikatury v dané problematice. Pokud by nebyly judikaturou stanoveny určité mantinely a způsoby, jakým má být výše náhrady určena, popř. by se soudy těmito judikaturními závěry neřídily, vedlo by to k libovůli soudu a obětem by bylo v obdobných případech přiznáváno odškodnění ve zcela diametrální výši v závislosti na úvaze soudce, který danou věc právě rozhoduje. Prostor pro úvahu soudu o výši odškodnění poskytnutý § 2959 o. z. tak není neomezený, ba právě naopak. O co volněji je toto ustanovení koncipováno, o to pečlivěji je třeba každý konkrétní případ posuzovat s přihlédnutím ke specifickým okolnostem za dodržení principu proporcionality, tj. při porovnání částek náhrady přisouzených v obdobných a dalších případech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

24. Postupným vývojem se judikatura ustálila na způsobu určení základní částky náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. odpovídající v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozených, v souzeném případě tedy za rok 2019. Základní částka tak v projednávané věci dosahuje 682 500 Kč (20 x 34 125 Kč). Tato základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady. Soud je povinen vyjít z celkové povahy, jakož i z jednotlivých okolností konkrétního případu. Musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. Základní částka by měla být modifikována zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli více násobků. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita a kvalita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce. Vzájemný vztah je významný proto, že ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální, či dokonce negativní. Zákon zde jednoznačně preferuje peněžitou náhradu, takže jiná forma satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení) obvykle není sama o sobě dostačující. Její poskytnutí a následné posouzení jejího významu však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li poškozený očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Právě postoj škůdce může ovlivnit vnímání újmy pozůstalým; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či projevená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Průměrný člověk obdařený svědomím bude způsobením smrti jinému bezpochyby sám otřesen, jestliže se to projeví například dokonce psychickými problémy, je možné je zohlednit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

25. Soud se, pokud jde o nárok žalobce, zabýval všemi shora nastíněními relevantními okolnostmi a dospěl k závěru, že zejména s ohledem na velmi silné citové vazby žalobce s jeho zemřelou manželkou a okolnosti smrti její i jejich nenarozeného dítěte je na místě přiznat nejen základní částku, ze které judikatura vychází, ale že jsou zde i dány důvody pro její přiměřené navýšení.

26. Žalobce chybným postupem žalované přišel o svou manželku a dosud nenarozené dítě, a to těsně před jeho narozením. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl se svou manželkou mimořádně blízký a hezký vztah, nebyly mezi nimi zásadní konflikty. O kvalitě jejich vztahu svědčí i snaha o založení rodiny. To se nedařilo přirozenou cestou, proto se rozhodli pro umělé oplodnění. Jejich touha po miminku byla natolik silná, že pokus o umělé oplodnění podstoupili opakovaně, když první dva pokusy nebyly úspěšné vůbec, a při třetím sice k otěhotnění došlo, ale paní [příjmení] potratila. Lze tedy pochopit to, jak moc se těšili na dítě, které se mělo zanedlouho narodit, na to, že budou kompletní rodina, a jak velká a bolestná musela být ztráta žalobce, když v jednom okamžiku přišel nejen o svého nenarozeného potomka, ale i o svou životní partnerku. Tedy o osobu, která mu byla velmi blízká, o kterou se mohl opřít v těžkých chvílích, jakož i se s ní radovat. Žalobce se tak stále obtížně vyrovnává se ztrátou jak vlastního dítěte, na které se spolu s manželkou těšili, tak i se skutečností, že zemřela i jeho manželka, kterou měl velmi rád a která mu stále chybí.

27. V průběhu soudního řízení bylo zřejmé, že žalovanou situace sice mrzí, nicméně až do dne vyhlášení soudního rozhodnutí nebylo ze strany žalované, ani ze strany vedlejší účastnice na straně žalované ničeho hrazeno. V době úmrtí manželky a nenarozeného dítěte žalobce již byla judikatura ustálena na způsobu určení základní částky náhrady nemajetkové újmy dle § [číslo] v případě nejbližších osob. Bylo tedy možné očekávat, že ze strany žalované či vedlejší účastnice nedojde jen k pasivnímu vyčkávání, zda se žalobce ozve a bude žádat vyplacení příslušné náhrady. Svůj postoj žalovaná a vedlejší účastnice změnily až v průběhu tohoto soudního řízení, kdy žalovaná sice své pochybení soustavně odmítala, nicméně aby prokázala pochopení a dobrou vůli, nabídla žalobci finanční plnění, odpovídající judikaturou stanovené základní náhradě. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti shledal soud za spravedlivé základní uvažovanou částku ve výši 682 500 Kč ve vztahu k zemřelé manželce žalobce navýšit o 50%, a ve vztahu k zemřelému nenarozenému potomkovi přiznat žalobcem požadovanou částku 650 000 Kč. Ve vztahu k manželce byl u žalobce prokázán nadstandardně hezký, hluboký a kvalitní vztah, kdy nelze přehlédnout, že žalobce a jeho manželka podstoupili v pořadí již čtvrté umělé oplodnění, když první tři se nepodařila. To svědčí o intenzitě jejich vztahu, a touze po společném dítěti. Žalobce přišel úmrtím manželky v podstatě o dvě blízké osoby najednou, když zemřelo těsně před narozením i jejich společné dítě. Navíc byl žalobce bezprostředně přítomen při tom, když se manželce udělalo zle a oživoval ji podle telefonických pokynů záchranné služby, což musí být velice silný traumatizující zážitek. Pokud se jedná o nenarozené dítě žalobce a jeho manželky, soud si je samozřejmě vědom toho, že k nenarozenému plodu ještě nemá a ani nemůže mít jeho rodič vytvořenou tak silnou citovou vazbu, jako k dítěti narozenému. Nicméně v daném případě došlo k úmrtí v podstatě přímo při porodu, jednalo se o dítě donošené, které by se v případě správného postupu žalované narodilo životaschopné. Soud proto neuvažoval o ponížení náhrady nemajetkové újmy v tomto případě tak, jak to navrhovala žalovaná. Pro úplnost soud dodává, že jelikož nemajetková újma bude ve svém důsledku plněna vedlejší účastnicí coby pojišťovnou, nemůže přiznaná výše ani představovat žádný reálný zásah do majetkových poměrů žalované, pro které by bylo třeba zvažovat, zda taková výše není pro žalovanou likvidační (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1389/2016).

28. S ohledem na vše shora uvedené, proto soud žalobci částku 1 023 750 Kč za úmrtí manželky a 650 000 Kč za úmrtí nenarozeného dítěte, celkem 1 673 750 Kč Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soud nárok žalobce jako nedůvodný zamítl (výrok II.. tohoto rozsudku).

29. Výrokem III. rozsudku soud přiznal žalobci náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek, který si nechal vypracovat za účelem posouzení existence právního základ jeho nároku. Jedná se o náklady potřebné k uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 o.z., které tvoří příslušenství pohledávky. Výše těchto nákladů je přitom přiměřená k výši uplatněného nároku.

30. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou a vedlejší účastnicí, soud přiznal žalobci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, byť byl v řízení částečně neúspěšný. Pokud jde o samotný žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy, pak přiznaná výše tohoto nároku závisela na úvaze soudu, přičemž žalobce neučinil předmětem řízení zjevně nepřiměřené nároky, a proto ani toto nebylo důvodem pro nepřiznání plné náhrady nákladů. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 74 315,34 Kč tvořená odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 56 100 Kč za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání konaném dne [datum], odpovídající délkou dvěma úkonům, a dne [datum], dvě porady se žalobcem dne [datum] a [datum]) po 5 100 Kč z tarifní hodnoty 2x 50 000 Kč (žalobcem byly uplatněny dva nároky na náhradu nemajetkové újmy), z náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 300 Kč a náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 800 Kč za 8 i započatých půlhodin po 100 Kč (dvě zpáteční cesty k jednání soudu, jedna cesta přesahuje 1 hodinu), to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (k tarifní hodnotě srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. h), § 12 odst. 4, § l3 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud nepřiznal žalobci náhradu za písemný závěrečný návrh ve věci, který byl předmětem jednání soudu dne [datum], když tento úkon nepovažuje za účelný. Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 1 517,64 Kč za dvě zpáteční cesty k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 196 km vozem [registrační značka] se spotřebou 5,8 l [číslo] km při vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 5,2 Kč km dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 12 897,70Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobců registrován jako plátce daně. Zaplacení nákladů uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně společně a nerozdílně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobců jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).

31. Dále soud uložil žalované, jakož i vedlejší účastnici na její straně, povinnost nahradit náklady státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř.. Podle výsledku řízení uložil žalované a vedlejší účastnici řízení (§ 93 odst. 3 o.s.ř.) povinnost zaplatit státu částku 18 378,43 Kč, kterou stát vyplatil znalcům za jejich účast při jednání soudu a obhajobu podaného znaleckého posudku. Soud přitom vzal v úvahu, že žalobci nelze klást k tíži nepřesný odhad přiznané náhrady újmy, soud proto uložil žalované a vedlejší účastnici povinnost nahradit celou částku dle § 142 odst. 3 o.s.ř. (výrok V. tohoto rozsudku).

32. Soud rovněž rozhodl o uložení povinnosti žalované, společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí na straně žalované, zaplatit soudní poplatek za žalobu v rozsahu přiznaného plnění, tj. z částky 1 673 750 Kč. Tato povinnost vyplývá z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobce byl ze zákona od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu v podstatné části vyhověl. Na žalovanou a vedlejší účastnici proto přechází podle výsledku řízeni povinnost zaplatit odpovídající část soudního poplatku dle položky 3 Sazebníku poplatků, neboť žalované a vedlejší účastnici na straně žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a nejsou od poplatku osvobozeny (výrok VI. tohoto rozsudku).