16 C 246/2022-148

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem - vrácení daru takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. na těchto nemovitých věcech - pozemku parc. č. st. 91, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] zahrada, vše k.ú. a obec Tišice zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, eventuálně že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 8 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Mělníku ve výši 1 687,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. na pozemku parc. č. st. 91, jehož součástí je budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]. Svůj nárok odůvodnila tím, že darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřenou dne [datum] formou notářského zápisu žalobkyně jako výlučný vlastník nemovitostí darovala žalovanému do jeho výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti. Uvedenou smlouvou došlo zároveň ke zřízení věcného břemene doživotního, bezplatného, výlučného užívání druhého nadzemního podlaží domu [adresa] s právem spoluužívání veškerého příslušenství, st.p. [číslo] s volným přístupem po celé nemovitosti pro žalobkyni. Darované nemovitosti již byly zatíženy věcným břemenem doživotního, bezplatného, výlučného užívání prvního nadzemního podlaží v domě [adresa], st.p. [číslo] parcely parc. [číslo] zřízeným smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] pro [celé jméno svědka], dlouholetého partnera žalobkyně.

2. Po darování předmětných nemovitostí žalovaný žalobkyni a jejímu partnerovi [celé jméno svědka] užívání nemovitostí řádně umožňoval v souladu s věcným břemenem. V roce 2016 žalovaný přišel s tím, že se bude rozvádět a zda u žalobkyně může bydlet, k tomu žalobkyně svolila, žalovaný se do nemovitosti nakonec nastěhoval i s rodinou a dcerou své manželky [jméno] [příjmení]. Z počátku bylo soužití v pořádku, následně se začal žalovaný chovat k žalobkyni jako své matce velice nevhodně. Příkladem jeho chování jsou například vulgární nadávky žalovaného žalobkyni, že je stará píča a že myslí kundou v situaci, kdy ostříhal túje do psích výkalů a žalobkyni se to nelíbilo, odmítl ji odvézt na hrob jejího syna a poslal ji do prdele, v covidové době nikdy žalobkyni ani nenakoupil, říká jí, že ji psychicky zničí, vypínal žalobkyni elektřinu, když např. peče buchty, zatarasil jí přístup k vrátkům, zlomil psovi žalobkyně nohu, pustil svého psa na kachny, které žalobkyně chová, přerazil nohu kohoutovi žalobkyně apod.

3. Žalovaný zřejmě smlouvou o rozšíření zákonného režimu společného jmění manželů rozšířil své společné jmění s paní [celé jméno svědkyně] o spoluvlastnický podíl o velikosti id. na nemovitostech. V současné době je žalovaný s [celé jméno svědkyně] rozvedený, v nemovitostech nežije, pouze tam dochází, v nemovitostech bydlí jeho bývalá manželka s jejich společnými dětmi, svojí dcerou [jméno] [příjmení] a jejím synem [jméno]. Také bývalá manželka žalovaného žalobkyni vulgárně nadává. Žalovaný ani tyto osoby dlouhodobě neumožňují žalobkyni a jejímu partnerovi [celé jméno svědka] užívat nemovitosti v rozsahu zřízených věcných břemen. Poté, kdy byli vyzváni k umožnění užívání nemovitosti dopisem ze dne [datum], přišel žalovaný k žalobkyni do přístavby domu, kterou užívá, a za přítomnosti pana [celé jméno svědka] a pana [celé jméno svědka] na ni křičel, že se na to může vysrat a že to prodá za 8 milionů a že na ni sere.

4. Žalobkyně spatřuje v chování žalovaného hrubé porušení dobrých mravů, proto dopisem ze dne [datum] vyzvala k vrácení daru a vylíčila důvody, pro které tak činí. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval. Žalovaný již celý dar – nemovitosti nevlastní, žalobkyně se proto domáhá vrácení spoluvlastnického podílu o velikosti (v SJM), a dále bude požadovat uhradit jednu polovinu obvyklé ceny darovaných nemovitostí.

5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně navrhla změnu žaloby o připuštění eventuálního petitu v tom směru, že pokud by nebylo možné vyhovět žalobě na určení vlastnictví ohledně spoluvlastnického podílu o velikosti nemovitostí, pak navrhuje, aby byl žalovaný povinen nahradit jí adekvátní peněžitou náhradu ve výši 8 000 000 Kč s příslušenstvím. Soud změnu žaloby při jednání konaném dne [datum] připustil.

6. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Nesporoval, že došlo k uzavření darovací smlouvy se zřízením věcného břemene pro žalobkyni, přičemž ve prospěch [celé jméno svědka] již bylo věcné břemeno zřízeno v minulosti. K darování žalovanému došlo z důvodu, že v té době měla žalobkyně spory jak se svou dcerou [celé jméno svědkyně], tak i se synem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je osobou povahově nevyrovnanou a konfliktní, prakticky nebylo období, kdy by někoho z potomků neupřednostňovala a s jinými vyhledávala spory či je ignorovala. Žalobkyně s druhem [celé jméno svědka] realizovali cca v letech 2005 až 2007 rozsáhlou jednopodlažní přístavbu k domu [adresa], kdy nejpozději od roku 2008 v ní fakticky nepřetržitě bydlí dodnes. Přístavba domu byla dodatečně povolena a zkolaudována mezi roky 2009 a 2010. Jedná se fakticky o jednopodlažní bungalov, přilepený k domu [adresa], který má společné napojení na vodu a elektřinu. Veškeré platby energií a vody byly do konce roku 2019 hrazeny žalovaným a jeho manželkou. Po odstěhování žalovaného se žalobkyně začala podílet na těchto platbách částkou 1 000 Kč měsíčně, od roku 2022 pak částkou 2 000 Kč měsíčně, přičemž se nejednalo o adekvátní částky, když jen zálohy na elektřinu činily 9 000 Kč měsíčně, od října 2020 částku 11 810 Kč. Vzhledem k tomu, že byly na elektřinu napojeny dvě domácnosti, docházelo často k výpadkům, pravděpodobně v důsledku přetížení. Žalobkyně ani její druh nikdy neužívali prostory domu [adresa] po uzavření smluv o věcném břemeni, tato byla zřízena jen formálně. Oba permanentně bydleli od roku 2008 dosud v přístavbě domu. Prostory domu [adresa] přenechávala žalobkyně k užívání třetím osobám až do roku 2014, kdy se do nich nastěhoval žalobce s rodinou. Vzdali se obecního bytu a provedli rekonstrukci v domě [adresa] (koupelna, obklady, podlahy, dveře).

7. Z důvodu naléhání žalobkyně, když k tomu neměl žádný jiný důvod, převedl žalovaný podíl o velikosti na nevlastní sestru [celé jméno svědkyně]. Ta převedla darovanou polovinu nemovitostí na svého manžela [jméno] [celé jméno svědka], a ten následně v roce 2022 na svého syna (vnuka žalobkyně) [celé jméno svědka], který je aktuálně druhým spoluvlastníkem nemovitosti.

8. Smlouvou o rozšíření společného jmění manželů ze dne [datum] vložil žalovaný svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech do společného jmění se svojí bývalou manželkou [celé jméno svědkyně], v době, kdy jejich manželství bylo opět stabilní. Následně došlo k rozpadu manželství, žalovaný se z domu v prosinci roku 2019 odstěhoval, manželství bylo rozvedeno dne [datum], od té doby bydlí v domě bývalá manželka žalovaného, jejich nezletilá dcera [jméno], dcera bývalé manželky [celé jméno svědkyně] a její nezletilý syn [jméno] [příjmení]. Žalovaný se do domu vrací pouze sporadicky, a to kvůli sporům v rodině, kdy útoky ze strany žalobkyně směřují i vůči jeho bývalé manželce a její dceři [jméno]. Bývalou manželku žalobkyně častuje vulgárními výrazy, [celé jméno svědkyně] i fyzicky napadla. Běžné je strhávání jmenovek z poštovní schránky. V útocích na ně podporují žalobkyni i vnuk [celé jméno svědka] se svým bratrem [jméno], kdy přišli v podnapilém stavu ke vchodovým dveřím domu [adresa], silně bouchali a kopali do dveří a křičeli vulgární nadávky. Velký pes žalobkyně v roce 2021 napadl nezletilého [jméno] [příjmení], který musel být po tomto úroku odvezen sanitkou do nemocnice.

9. Počátkem roku 2022 navštívil žalovaný žalobkyni se svou novou přítelkyní a jejich dítětem, setkání proběhlo v klidu a vypadalo to, že se vztahy urovnají. Nedlouho poté zaslal právní zástupce žalobkyně dne [datum] bývalé manželce žalovaného dopis, že se má z domu [adresa] vystěhovat. Žalovaný navštívil žalobkyni a snažil se jí vysvětlit, že tam bydlí od roku 2014 i s jejím souhlasem a že nemohou jít na ulici, přičemž žalobkyně bydlí s panem [celé jméno svědka] od roku 2008 v přístavbě a původní dům [adresa] vůbec neužívá. Setkání byl přítomen pan [celé jméno svědka] pan [celé jméno svědka]. Žalobkyně mu sdělila, že jí to nezajímá, ať hned vypadnou, situace skutečně eskalovala v rozepři, kdy se žalovaný ocitnul pod tlakem všech tří zúčastněných osob.

10. Není pravda, že by žalovaný zlomil nohu psu či kohoutovi. Žalobkyně měla velké plemeno psa, kavkazského ovčáka, který volně pobíhal po zahradě, byl divoký a těžko zvladatelný. Žalovaný proto vybudoval plůtek ve výšce 1 metru, který je vede od vchodu domu [adresa] a je opatřený dřevěnými neuzamčenými vrátky, mají pouze zástrčku a lze je snadno otevřít. Žalobkyně má klíče i od dalších vrátek hlavního plotu, vedoucích ven na ulici, nemusí chodit přes posuvná vrata.

11. Pokud se týká pomoci žalobkyni, žalovaný ji vozil na hřbitov i na nákupy, pokud o to požádala. V drtivé většině však žalobkyně toto činila se svým druhem panem [celé jméno svědka], který měl motorové vozidlo. V době covidu žalobkyně neměla zájem o kontakt se žalovaným, a to od jeho odstěhování v prosinci 2019, o nic jej nežádala.

12. Žaloba je tedy podána zcela nedůvodně a žalovaný navrhuje její zamítnutí.

13. Soud ve věci provedl dokazování výslechem svědků a listinnými důkazy, ze kterých vyplývá, že žalobkyně je matkou žalovaného. Městský úřad Neratovice vydal na základě žádosti žalobkyně dne [datum] územní souhlas na stavbu: přístavba rodinného domu [obec], [adresa] na pozemku st.p. 91 v katastrálním území Tišice – přístavba rodinného domu bude nepodsklepená, zděná, jednopodlažní, půdorysného tvaru L o rozměrech delších stran 14,2 x 6,9 m a výška hřebene 3,9 m. Nově vznikne obývací pokoj, předsíň, koupelna+WC a kuchyň s jídelnou. Dne [datum] bylo Městským úřadem Neratovice vydáno oznámení o zahájení stavebního řízení ohledně uvedené přístavby, dne [datum] bylo vydáno stavební povolení s tím, že stavba bude dokončena do 2 let od právní moci tohoto rozhodnutí / viz rozhodnutí na č.l. 61-64 spisu/. [příjmení] předmětné nemovitosti se žalobkyně stala na základě rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku ze dne 17.7.2009, č.j. 50D 818/2004-253, kterým jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], částku 450 000 Kč do [datum], žalobkyně tuto povinnost splnila k [datum]. K nemovitosti bylo ze strany žalobkyně smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] zřízeno věcné břemeno doživotního, bezplatného, výlučného užívání prvního nadzemního podlaží užívání domu [adresa] na st.p. [číslo] st.p. [číslo] p.p. [číslo] s volným přístupem do celé nemovitosti pro [celé jméno svědka]. Dne [datum] uzavřeli účastníci formou notářského zápisu darovací smlouvu, žalobkyně jako dárce a žalovaný jako obdarovaný, jejímž předmětem byla předmětná nemovitost – objekt bydlení- dům [adresa] v části obce Tišice na st.p. [číslo] st.p. [číslo] o výměře 252 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 2 146 m2 v obci a k.ú. [obec], s garáží, vedlejšími stavbami, kopanou studnou, venkovními úpravami, trvalými porosty, vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník. V bodě V. darovací smlouvy zřídil obdarovaný pro darující věcné břemeno práva doživotního, bezplatného, výlučného užívání druhého nadzemního podlaží užívání domu [adresa] na st.p. [číslo] st.p. [číslo] p.p. [číslo] s volným přístupem do celé nemovitosti. Vklad vlastnického práva byl zapsán dne [datum] s účinky k [datum] viz usnesení Okresního soudu v Mělníku na č.l. 67-69, potvrzení o transakci na č.l. 64, darovací smlouva na č.l. 8 spisu, nesporná tvrzení účastníků/. Notářským zápisem ze dne [datum] žalovaný a [celé jméno svědkyně] jako manželé rozšířili společné jmění manželů o spoluvlastnický podíl ve výši pozemků p.č.st. 91 (součástí je rod.dům [adresa]) a p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], který byl dosud ve výlučném vlastnictví žalovaného /viz notářský zápis na č.l. 43 spisu/. Žalovaný je aktuálně zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti předmětných nemovitostí spolu s [celé jméno svědkyně] (SJM), druhým spoluvlastníkem podílu o velikosti je [celé jméno svědka] /viz seznam nemovitostí a informace o pozemku na č.l. 7-8, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 27-29 spisu/. Manželství žalovaného a [celé jméno svědkyně] bylo rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 24.11.2020, č.j. 16 C 109/2020-18 rozvedeno, právní moc rozsudku nastala dne [datum] /viz rozsudek na č.l. 26 spisu/. Vyúčtování za elektřinu odběrného místa [ulice a číslo], [obec], v období od [datum] do [datum] je vystaveno na žalovaného, nedoplatek činil 17 207,90Kč a zálohy na další období činily 11 949 Kč měsíčně /viz vyúčtování na č.l. 38-40 spisu/. Dne [datum] byl na zahradě sražen velkým psem (kavkazský pes) [jméno] [příjmení], po napadení byl vyšetřen ve Fakultní nemocnic [obec] /viz lékařská zpráva na č.l. 112 spisu/. SMS zpráva ze dne [datum] [číslo] obsahuje text:„ Nechci se hádat já přijela a zkrotila. Byly nalitý jinak by to neudělali.“ a ze dne [datum] [číslo]“ Ahoj kluci mají morální kocovinu a omlouvají se už se to nestane“ /viz sms zpráva na č.l. 133 spisu/. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně [celé jméno svědkyně], aby nejpozději do [datum] umožnila žalobkyni a [celé jméno svědka] v plném rozsahu užívat a vykonávat jejich věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí, jinak budou nuceni se obrátit na soud a žádat náhradu vzniklé újmy /viz dopis na č.l. 10 spisu/. Dopisem ze dne [datum], zaslaným dne [datum], žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k podpisu dohody o vydání darovaných nemovitostí do [datum], jinak se obrátí na soud. Shrnula, že žalovaný se k ní chová vulgárně, uráží ji a psychicky ubližuje, s ničím žalobkyni nepomůže, ač je mu znám její zdravotní stav. Zejména jí nadával, když ostříhal túje do psích výkalů a žalobkyni se to nelíbilo, odmítl ji odvézt na hřbitov na hrob jejího syna, dlouhodobě neumožňuje žalobkyni a [celé jméno svědka] výkon věcného břemene doživotního užívání nemovitostí, křičel na ni, že nemovitost prodá, v covidové době žalobkyni nenakoupil, nadával jí, že je stará píča a kunda, vypíná jí elektřinu, zatarasil jí přístup k vrátkům, psovi žalobkyně zlomil nohu, poslal svého psa na kachny žalobkyně a ten jednu zakousl, přerazil kohoutovi žalobkyně nohu /viz dopis na č.l. 10-12 spisu/.

14. Soud ve věci provedl důkaz fotografiemi, které zachycují laťkový plot vysoký cca 1 metr, který vede od vchodu domu [adresa], s dřevěnými vrátky, která mají zástrčku a nejsou opatřena žádným zámkem, a rekonstrukci předmětné nemovitosti /viz fotodokumentace na č.l. 71-80, [číslo] spisu/.

15. Svědek [celé jméno svědka], že žalobkyně je jeho družka, žalovaného kdysi považoval za syna, pak ale hrubým způsobem urážel svou mámu (žalobkyni). Žalovaný se nastěhoval do domu, pak se tam nastěhovala jeho manželka, pak dcera manželky a tam začal konflikt, do té doby vycházeli velice dobře, je to asi pět let zpátky. Bylo tam takové vyostření, třeba když žalobkyně řekla, že tam je bordel, že je potřeba uklízet po psech exkrementy, bylo to při stříhání tújí, kdy jim žalobkyně řekla, že je potřeba nejdřív sebrat ty exkrementy, aby se to potom nebralo do rukou, a to bylo špatně. Neví, zda v tom nebyl ze strany žalovaného alkohol. Používal vůči mámě nejdřív zvířecí nadávky, nebo mezinožní terminologii. [příjmení] měl zákaz vstupovat do sporů, jednou mu žalovaný řekl, ať do toho nezasahuje, že by mohl dostat přes hubu, tak mu žalobkyně řekla dost, že už se nesmí do toho vměšovat. Dům jako takový po darování žalovanému neužívali, udělali si přístavbu a žili v ní, barák byl uvolněnej, aby se tam žalovaný mohl nastěhovat. Po celou dobu až dosud bydlí svědek se žalobkyní v přístavbě, jedná se o dva pokoje a kuchyň, je to přízemní bytová jednotka. Mají na půdě ještě nějaké věci, ale už ani o ně neměli zájem. Dům užíval žalovaný se svou rodinou, předtím tam byla nějaká paní s dcerou. Náklady za bydlení platil žalovaný. Byl u toho, když v loňském roce žalobkyně požádala žalovaného o přístup do domu, nesetkalo se to s úspěchem, neví kdo u toho všechno byl, žalovaný reagoval zamítavě, v poslední době byl výbušný, ale v tomto případě se snad ani nepohádali. V té době bydlel v původním domě žalovaný s rodinou. Neví o tom, že by žalovaný žalobkyni s něčím pomáhal, nebyl u toho, že by žalobkyně o pomoc žádala. Slyšel, že žalobkyně se žalovaným vzájemně na sebe mluvili sprostě, bylo toho dost, naposledy když seděli doma nějak po obědě, žalovaný tam vtrhnul a řekl – dáš mně osm a půl milionu a nechám to přepsat na tebe. Na to žalobkyně odpověděla, že kde by na to vzala a že má v zadku vši, žalovaný na to práskl dveřmi, žalobkyně za ním vyběhla, on na ni ukázal prostředníček a řekl vykuř mi, tam došlo k nějaké hádce a padala ta mezinožní terminologie. Pak přišla žalobkyně celá vykulená, že žalovaný stáhl kalhoty u vrat a řekl – můžeš mě tam vlízt. Bylo to snad vloni. I žalobkyně určitě používala ve vztahu k žalovanému ostřejší výrazy, i jemu někdy řekne neser mě, má to tak, co na srdci to na jazyku. Výpadky elektřiny v domě někdy byly, ale nemůže říct, zda to někdo vypnul /viz výpověď svědka na č.l. 83-85 spisu/.

16. Svědek [celé jméno svědka] je vnukem žalobkyně a synovcem žalovaného, aktuálně vlastní polovinu nemovitosti, kterou dostal od svého otce, ten předtím od mámy svědka, ta ji asi dostala od strejdy. Byl jen u jednoho konfliktu mezi nimi, kdy přišel k žalobkyni žalovaný, pozdravili se, a pak ani neví jak to vzniklo, že žalobkyni poslal do háje a odešel se slovy, že už tady v [obec] nemá rodinu. Nic jiného neslyšel, detaily neví, byl u toho už jen pan [celé jméno svědka]. V domě nejprve bydlel strejda (žalovaný), pak se k němu přistěhovala teta, pak nevlastní sestřenice se synem. Babička s přítelem dům neužívali, protože tam bydlel strejda, bydleli v přístavbě, ta se stavěla, když byl malý kluk, ještě před nastěhováním strýce /viz výpověď svědka na č.l. 85 spisu/.

17. Svědkyně [celé jméno svědkyně] je sestrou žalobkyně, žalovaný její synovec, od sestry ví co se děje. Sestru navštěvuje, když synovec věděl, že tam je, nikdy si nic před ní nedovolil, ale jednou byla svědkem velkého konfliktu, kdy žalobkyni napadl vulgárně, nevěděl o přítomnosti svědkyně. Žalobkyně upozornila na to, že jsou všude výkaly od psů, aby se o to starali, tak se začali hádat, on na ní vyjel – zalez dovnitř, ty stará pí…, to už svědkyně vylítla ven, dotklo se jí, jak mluvil se svou matkou. Sestra plakala. Problémy tam asi byly veliký, sestra jí vždycky volala s pláčem, třeba s tím, že jejich psi zakousli její kachny. Navštěvovala ji v domě i v přístavbě. [jméno] se chodilo špatně, protože žalovaný udělal, jestli schválně, nějaký plůtek, od té doby návštěva nemohla chodit brankou, vždy musela sestru prozvonit, a ona musela jít otevřít těžký vrata. Myslí si, že to bylo uděláno účelově. Kdo platil náklady za dům neví / viz výpověď svědkyně na č.l. 86 spisu/.

18. Svědek [celé jméno svědka] zná oba účastníky skoro 25 let, navštěvuje se s žalobkyní. [příjmení] osobně minulý rok asi dvakrát vyzýval [jméno] [celé jméno žalobkyně], aby umožnila věcné břemeno užívání domu, klepal na ni, byla doma, ale nereagovala na to. Přes svého advokáta řešil, jak můžou pokračovat, stáhl z katastru smlouvu o věcném břemeni a dávali výzvu, aby umožnili otevření domu, aby tam měli přístup. Táhlo se to pár měsíců, nic se nedělo, tak si vzali paní advokátku [příjmení] a už se to řešilo tímto směrem. [jméno] byly konflikty jen, že chtěli uvolnit věcně břemeno, tedy přístup do domu, kde měli nějaké věci a hlavní jistič od elektriky, asi dvakrát byl u toho, když spadla elektrika. U žádné hádky přítomen nebyl, minulý rok v dubnu, květnu, seděli u stolu on, žalobkyně, žalovaný a pan [celé jméno svědka]. Byl to normální rozhovor, žalobkyně chtěla uvolnit dům, žalovaný řekl, že toho má plné zuby a že už má nějakého advokáta, kterému dům prodá. Ostřejší slova tam nebyla. Celé se to mělo slušně řešit, a ne to tahat k soudu, nechce ublížit ani jednomu z účastníků, ale žalovaný měl být nějak činný /viz výpověď svědka na č.l. 87 19. Svědkyně [celé jméno svědkyně], bývalá manželka žalovaného, spolu se žalovaným vlastní předmětné nemovitosti v SJM, které nebylo po rozvodu vypořádáno. V nemovitosti bydlela od roku 2014 se žalovaným a jejich dcerami, vzdali se obecního bytu, v roce 2019 se tam přistěhovala i její dcera s manželem a synem, odstěhovala se v květnu 2023. Do roku 2018 bylo soužití v pořádku, pak se situace zhoršovala, žalobkyně měla záchvaty vzteku kvůli blbostem, bylo to nevyzpytatelné, psychicky náročné, nikdy nevěděli, kdy se to stane, vše vyčítala, byly to zbytečné výstupy, např. když si dítě přivedlo na zahradu kamaráda, nebo když děti nechaly ručníky u bazénu. Když se do domu nastěhovali, žalobkyně jim nabídla svou poštovní schránku, po konfliktech jim smazávala jméno, nakonec si tam dali svoji schránku, která byla sundána, pan [celé jméno svědka] řekl, že on to neudělal, ale přidělal ji zpět. Nakonec měli tři poštovní schránky, takže pošta házela zásilky různě, některé se jí ani nedostaly. Vyvrcholilo to v roce 2022 tím, že vyběhla na její dceru [jméno], na kterou křičela, že jí tam nic nepatří, ať vypadne, a chytla ji silně pod krkem. Mohla ji ohrozit na životě, protože dcera má přes krk vedenu hadičku na mozkomíšní mok, o tom žalobkyně věděla. Pak se jí začali vyhýbat a nekomunikovali s ní. Předtím měli dobré vztahy, vzájemně si pomáhali. Nikdy nebyla u toho, že by žalovaný byl na žalobkyni vulgární či sprostě křičel, byla jedna vyhrocená situace, kdy stříhali túje a žalobkyně na ně vyběhla a křičela, ať toho nechají, že je nesázeli, tehdy se žalovaný se žalobkyní pohádal. Křičela na něj, že se neměl narodit, že se nediví, že je ze zvláštní školy, že ho měl otec vychcat přes plot. Vznikla velká hádka, sprostá slova padla, píčo nebo tak něco, to říkala žalobkyně ve vztahu k ní, žalobkyně měla záchvat vzteku a nevnímala, kdo jí co říká. Elektřina v domě fungovala, platili ji oni, po odchodu žalovaného jí přispívala žalobkyně nejprve 1 000 Kč měsíčně, poté 2 000 Kč. Teď na konci roku přišlo vyúčtování s nedoplatkem 150 000 Kč, splácí to žalovaný, ačkoliv již v domě nebydlel. V domě topí elektřinou, žalobkyně v kamnech, ale má spoustu spotřebičů, pa [celé jméno svědka] celé dny řeže cirkulárkou. Když se do domu přistěhovala v roce 2014, žalobkyně a její druh bydleli v přístavbě, o bydlení v domě neusilovali, byly tam schody, které dělaly žalobkyni problémy, přístavbu měli novou, přizpůsobenou. V domě samotném před nimi bydleli různí podnájemníci, se kterými měla žalobkyně konflikty. Po odchodu žalovaného zůstala v domě sama s dětmi, pak se přistěhovala její dcera. Se žalobkyní po konfliktech delší dobu nekomunikovala, chvíli byl klid, pak přišel dopis, že chtějí užívat věcné břemeno. Na to nereagovali, pak žalovaný říkal, že si ho pozvali, a řekli, že přístavek je [příjmení] [celé jméno svědka], žalovaný s tím nesouhlasil, rozčílil se a odjel. Je pravda, že elektřina občas vypadla, byla dělaná neodborně, výpadků si byla vědoma, protože nesvítila světýlka. Důvod darování domu žalovanému nezná, ale v té době žalobkyně nekomunikovala se svou dcerou [celé jméno svědkyně], proto na ni dům přepsat nechtěla, její druhý syn pan [příjmení] měl exekuce. Asi po roce chtěla žalobkyně, aby žalovaný dal půlku domu [celé jméno svědkyně], se kterou se žalobkyně mezitím udobřila, žalovaný souhlasil a polovinu domu na ni bezúplatně přepsal. [celé jméno svědkyně] tam chtěla nejprve stavět, žalobkyni se to nelíbilo, pohádaly se, [celé jméno svědkyně] nakonec svou půlku přepsala na bývalého manžela, ten ji nakonec daroval jejich synovi [celé jméno svědka] Ani ten se žalobkyní příliš nekomunikoval, po napadení dcery [jméno] žalobkyní se ale dali dohromady. Dcera se po tom napadení doma zamykala, jednou volala svědkyni do práce, že kolem domu pobíhají [jméno] [celé jméno svědka] [celé jméno svědka], jsou asi opilí, buší na ni a křičeli – otevři ty kundo, ty píčo. [celé jméno svědkyně] pak poslal žalovanému zprávu, že se omlouvají, že byli opilí. V ostatní rodině mluvil žalovaný o žalobkyni jako o mámě, nepamatuje si, že by její dcera [jméno] byla na žalobkyni vulgární. Psí výkaly na zahradě byly jak od jejich psů, tak od psa žalobkyně, uklízeli to většinou o víkendech, záměrně to tam nenechávali. Po napadení vnuka svědkyně psem žalobkyně žalovaný zbudoval branku, aby psi nemohli volně běhat. Je pravda, že žalobkyně občas hlídala její nejstarší dceru, když jí bylo asi pět let, a také hlídala asi týden dceru [jméno], když měla svědkyně poporodní deprese. Když žalobkyně upekla buchty, tak jí dala, to bylo vzájemné, půjčky si od žalobkyně nepamatuje, ale je možné, že nějaká krátkodobá tam byla, když žalovaný odešel. Prostřední dceři svědkyně dala žalobkyně peníze na pračku, svědkyně to brala jako částečnou úhradu za elektřinu. Ví, že žalobkyně bere hodně prášků, nosí brýle, ale její zdravotní problémy přesně nezná. Žalobkyně měla na zahradě kromě psů různá zvířata, volně se tam pohyboval menší kůň, kohouti, kozy, měla i prasata. [příjmení] užívala převážně žalobkyně s panem [celé jméno svědka], ten tam má palety, které řeže. Žalobkyně měla na celou zahradu vždy volný přístup. Pan [celé jméno svědka] má osobní automobil, se kterým se žalobkyní jezdil a jezdí. Žalovaný v domě udělal stavební úpravy, jednalo se o novou koupelnu, plovoucí podlahy, novou dlažbu, nové dveře do většiny pokojů, plot, nové vchodové dveře. Sestru žalobkyně paní [celé jméno svědkyně] zná, měly několikaleté neshody, pak občas žalobkyni navštěvovala v domě v [obec]. U zdejšího soudu probíhá řízení o žalobě [celé jméno svědka], který chce po svědkyni a její dceři [jméno] úhradu za užívání nemovitostí, a do od doby, kdy vlastní půlku domu /viz výpověď svědkyně na č.l. 115-117 spisu/.

20. Svědkyně [celé jméno svědkyně] se do domu nastěhovala někdy v roce 2019, předtím tam jezdila na víkendy, a když byla malé dítě, tak tam byla místo školky. Byla přítomna tomu, když žalovaný s jejím bývalým manželem šli stříhat tújky, a když zapli ten přístroj, vyběhla žalobkyně s tím, že je nesázeli, a ať to nestříhají. Křičela a pak byl humbuk všeobecně, křičeli všichni, sprostá slova si nepamatuje. Když žalobkyně řekla její matce, že je tlustá píča, tak jí svědkyně řekla – ty seš píča. To si vybavuje, jinak neví, kdo co tam křičel. Pak došlo k incidentu, když šla uspávat syna, naběhla tam žalobkyně a křičela, že svědkyni tam nic nepatří, ta jí řekla, že jde uspat syna, když žalobkyně viděla, že ji neposlouchá, chytla ji a řekla – Kačeno, ty mě budeš poslouchat. V přístavbě bydlela žalobkyně s druhem dlouho, neví od kdy přesně. Nebyla nikdy u toho, že by žalovaný byl žalobkyní požádán o pomoc a odmítl by. Elektřina vypadla snad jednou, pokud ví. Pes žalobkyně napadl jejího syna na zahradě, různě po ní chodili a pes se rozběhl, zezadu na syna skočil, ten spadl a nemohl chodit. Byla ve stresu, volala záchranku, naštěstí byl syn v pořádku. Z domu už se odstěhovali, museli, už chtěli mít klid /viz výpověď svědkyně na č.l. 117 spisu/.

21. Svědek [celé jméno svědka] je soused účastníků, o předmětu řízení ví od nich. Nikdy nebyl přítomen žádnému konfliktu účastníků, neslyšel hádku, nadávky, sprostá slova. Ví, že žalobkyně darovala dům žalovanému, má tam zřízené věcné břemeno. Když se žalovaný do domu nastěhoval, tak ten byt si zrychtoval, podle sebe, něco tam předělával. Žalobkyně bydlí se svým druhem v tom, co si postavili. Nebyl účastníkem stavebního řízení, ze stavebního úřadu něco dostal, ale to už tam přístavek byl bohužel postavený, je asi 10 let zpátky, neví. Bylo to postaveno bez povolení a následně se to povolovalo. Když se žalovaný do domu nastěhoval, tak ten byt si zrychtoval, podle sebe, něco tam předělával /viz výpověd svědka na č.l. 118 spisu/.

22. Svědkyně [celé jméno svědkyně] je dcerou žalobkyně a sestrou žalovaného. Nebyla přítomna toho, že by žalovaný matce přímo nadával, ale když u nich byla někdy v letech 2016, 2017, tak o ní mluvil v její nepřítomnosti jako o píče, kundě. Takhle se o ní vyjadřovala i bývalá manželka žalovaného. Žalobkyně chtěla, aby po sobě uklízeli a starali se o nemovitost, to svědkyni říkala, že je o něco poprosila, a oni že ne, že se na ni můžou vysrat. Tak se volalo svědkyni a ona pomohla. Žalobkyně o pomoc nežádá, jsou se svým druhem samostatní, oni nepotřebují, nebo si spíš myslí, že nechtějí asi obtěžovat. S žalobkyní měla svědkyně vždy dobrý vztah, nebylo období, že by spolu nekomunikovaly, ale v rodinách bývá, že vás rodiče naštvou nebo se něco stane, někdy na ni žalobkyně vyjede, ale to ona na své syny taky. Žalovaného má moc ráda, ale v roce 2022 slíbil, že zkusí přemluvit svou bývalou manželku, aby se dům neprodával, a pak už se neozval, nekomunikují spolu. Žalovaný od roku 2022 vyhrožuje, že se to prodá. Předtím jí volal, že když mu dají 7 milionů, tak půjdou pryč, nakonec skončili na 1,5 milionu, ale ona na to peníze nemá. Bývalá manželka žalovaného prý měla mít nějakého kupce, právníka, který by to koupil i s věcným břemenem. Neprodalo se to, protože na tom byly exekuce, a pak už začali jednat, aby se to neprodalo, proto žalobkyně dala tady ten podnět k soudu. Žalobkyně darovala asi v roce 2009, 2010 nemovitost žalovanému, ten jí pak dal půlku, asi ho žalobkyně poprosila, proč jí žalobkyně rovnou polovinu nedala, neví. Svědkyně tam chtěla nejdřív stavět, byly s tím komplikace, proto od toho ustoupila. Žalovaný se nikdy neměl k tomu matce pomáhat, když tam bydleli, měli pomáhat, všechno oddřela máma s panem [celé jméno svědka]. Nepamatuje si, že by někdy byla u žádosti o pomoc nebo její odmítnutí, neví, že by žalobkyně žádala po žalovaném odvézt na hřbitov. Když měl pan [celé jméno svědka] po operaci kolenou, také mu žalovaný s rodinou nepomáhali, naštěstí má své dcery. Žalobkyně bydlí řádově 10 let v přístavbě, v domě má věcné břemeno, takže ho chtěla užívat. Myslely si se žalobkyní, někdy v roce 2012, že nahoře bude bydlet žalovaný, a dole bude svědkyně na víkendy, ale oni bohužel obývali celý barák, takže přespávala u žalobkyně. V domě také nějakou dobu bydlel bratr žalobkyně pan [celé jméno svědka] s přítelkyní. Svoji polovinu nakonec darovala svědkyně jako zástavu půjčky svému bývalému manželovi. Neví, nezaznamenala záchvaty hněvu u žalobkyně. Myslí si, že žalovaný je hodně ovlivněný svojí bývalou manželkou a nevlastní dcerou. Za žalobkyní jezdila tak jednou měsíčně, volaly si. Do roku 2018 jezdila hlavně za bratrem, nejdřív šla k žalobkyni, pak k bratrovi do domu, nepotkávali se dohromady, asi se neměli rádi, žalovaný o ní mluvil jako o krávě. Žalobkyně si svědkyni stěžovala, že jí nepomáhají, pak šla svědkyně k žalovanému, tam jeho bývalá manželka do něj vandrovala, ať si to s mámou vyřídí, že nic neplatí. Na zahradě jsou vzadu slepice, bylo tam hodně psů, žalobkyně měla tři, žalovaný asi tři nebo čtyři, všude byla hovna, byl tam i koníček. Do domu nikdo nic nedával, peníze tam cpala jen žalobkyně a pan [celé jméno svědka]. Jediné, co žalovaný udělal, byla koupelna, pak ještě plot, na který mu přidala. Její syn [celé jméno svědka] po nabytí podílu dům neužíval, nechtěl to řešit, žádný konflikt, že by se dobýval do domu, nebyl. Jen jednou tam její chlapci přijeli a klepali a nebylo jim otevřeno, dámy si stěžovaly žalovanému. Chátralo to tam a pořád chátrá. Aktuálně tam od léta bydlí svědkyně se svojí rodinou, tedy synem [jméno] [celé jméno svědka], snachou [jméno] [příjmení] a vnučkou [jméno] [celé jméno svědka]. Ohledně dalšího postupu probíhá mediace, bude se jednat o tom, že žalovaného vyplatí syn svědkyně [celé jméno svědka], který si pořídí hypotéku /viz výpověď svědkyně na č.l. 119-122 spisu/.

23. Svědkyně [celé jméno svědkyně] byla v letech 2005 – 2018 sousedkou žalobkyně, kterou zná dobře, přátelily se, často k ní chodila na kávu, zná i žalovaného, považovala za slušného kluka. O předmětu řízení ví od žalobkyně. Pamatuje si, že jedno léto zaslechla z jejich zahrady nepříjemný rozhovor, byla to vlastně hádka, kdy žalovaný hanlivě pojmenovával žalobkyni. Svědkyně byla na své zahradě, nedalo se to neslyšet. [příjmení] se týkala stříhání plotu a psích výkalů, žalovaný šel pravděpodobně stříhat plot, žalobkyně mu řekla, že měl nejprve uklidit psí výkaly, žalovaný jí na to začal nadávat. Žalobkyně mu to říkala v klidu, ať to uklidí, on začal nadávat a slovně ji napadat, hodně ji to překvapilo. Padala tam sprostá slova, už si nevzpomíná jaká, nechce si vymýšlet, ale byla hodně sprostá. Žalobkyně je také občas sprostá, ale tak nějak v dobrém. Jiného konfliktu přítomna nebyla. Z rozhovoru se žalobkyní ví, že žalovanému finančně pomáhala, buď když jí poprosil o peníze, nebo i sama od sebe, vždy pomáhala celé rodině, i když ne vždy se k ní všichni hezky chovali. Tím myslí manželku pana [celé jméno žalovaného], a jejich děti. Žalobkyně původně bydlela v domě, pak na své náklady vybudovali přístavbu, kam se přestěhovala, žalovanému umožnila bydlení v domě, měla tam zřízené věcné břemeno. Ví od ní, že pět let neměla do domu přístup, nesměla tam. Pokud se týká konfliktů s manželkou žalovaného a dětmi, nikdy u toho přímo nebyla, ale k žalobkyni chodila často, a Andulka si skoro při každé návštěvě stěžovala. Podrobnosti k darování domu žalovanému neví. Znala i prvního syna žalobkyně, ten tragicky zahynul, pak má syna [příjmení], toho neznala, jen ví, že mu pomáhala s dětmi, a dále má dceru [jméno], té také žalobkyně pomáhala, s tou se svědkyně přátelila. Děti žalovaného chodily k žalobkyni jako za babičkou, kupovala jim věci, a snažila se je vychovávat. Pokud se týká údržby nemovitosti, myslí, že si každý platil své věci, žalobkyně si stěžovala, že jsou nepořádní. Žalobkyně původně bydlela ve starém domě, po vybudování přístavby se přestěhovala do této přístavby, a původní dům užívali mladí. Pamatuje si, že v původním domě ještě někdo bydlel, ale přesně neví, kdo tam bydlel a jak dlouho. Pouze si pamatuje, že tam zaznamenala i další osoby. Při konfliktu u stříhání tújí slyšela hádku žalobkyně a žalovaného, jiné hlasy neslyšela. To, že se žalobkyně starala o děti žalovaného, ví, byla u toho několikrát i přítomna, když za ní děti přišly. Žalovaný se k žalobkyni choval vždy slušně, potom když přišel ten zvrat, tak ví, že tam například nesměly děti, byla u toho, když za žalobkyní přišly, a ona jim říkala, že se to nesmí dozvědět maminka, protože to zakázala. Chování žalovaného k žalobkyni bylo normální, choval se k ní jako k mamince, proto jí celá tato situace překvapila. Žalobkyně si začala stěžovat na jeho chování asi dva roky před tím, než se odstěhovali, takže asi v roce 2016. Ona měla se žalovaným dobré vztahy. O situaci s ním nehovořila, nechtěla se do toho plést, vždy jen vyslechla žalobkyni. To, že do domu nemá přístup, bylo ještě v době, kdy tam bydlela a žalobkyně jí to říkala. Žalovaný prováděl v domě stavební úpravy, žalobkyně jí říkala, že si to předělával, dělal snad pokojíčky pro holky. Žalobkyně si nechala v domě zřídit věcné břemeno, jako jistotu, bydlela v přístavbě, kde pro ni bylo bydlení jednodušší, bylo to přízemní. [příjmení] se tam o to, přispívala například na energie, nebo na platby žalovanému půjčila, to ví od ní. Vztahy mezi žalobkyní a její dcerou [jméno] měly různá období, někdy to bylo v pohodě, někdy to bylo horší, bylo i období, kdy spolu nekomunikovaly, důvod ale neví. Dcera žalobkyně chtěla stavět dům na pozemku, byly tam ale problémy ve spoluvlastnických vztazích, a ohledně přístupové cesty /viz výpověď svědkyně na č.l. 134 spisu/.

24. Na základě zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich souvislosti zjistil soud následující skutkový stav: žalobkyně je matkou žalovaného, dne [datum] žalobkyně darovala žalovanému objekt bydlení- dům [adresa] v části obce Tišice na st.p. [číslo] st.p. [číslo] o výměře 252 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 2 146 m2 v obci a k.ú. [obec], s garáží, vedlejšími stavbami, kopanou studnou, venkovními úpravami, trvalými porosty, vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník. K nemovitosti bylo ještě před uzavřením darovací smlouvy smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] pro [celé jméno svědka], druha žalobkyně, zřízeno věcné břemeno doživotního, bezplatného, výlučného užívání prvního nadzemního podlaží užívání domu [adresa] na st.p. [číslo] st.p. [číslo] p.p. [číslo] s volným přístupem do celé nemovitosti. Darovací smlouvou zřídil žalovaný pro žalobkyni věcné břemeno práva doživotního, bezplatného, výlučného užívání druhého nadzemního podlaží užívání domu [adresa] na st.p. [číslo] st.p. [číslo] p.p. [číslo] s volným přístupem do celé nemovitosti. Vklad vlastnického práva byl zapsán k [datum]. Posléze darovací smlouvou žalovaný daroval polovinu nemovitosti [celé jméno svědkyně], své sestře, vlastníkem tohoto podílu je aktuálně [celé jméno svědka]. Notářským zápisem ze dne [datum] žalovaný a [celé jméno svědkyně] jako manželé rozšířili společné jmění manželů o spoluvlastnický podíl ve výši pozemků p.č.st. 91 (součástí je rod.dům [adresa]) a p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Manželství žalovaného a [celé jméno svědkyně] bylo pravomocně rozvedeno dne [datum], k vypořádání jejich zaniklého společného jmění do [datum] nedošlo dohodou ani nebyla podána žaloba. Žalobkyně se svým druhem [celé jméno svědka] dlouhodobě bydlí v přístavbě domu [adresa], jedná se o přízemní bytovou jednotku, výstavba byla povolena v roce 2007 a měla být kolaudována do dvou let (tj. do 2009). Po jejich odstěhování do přístavby v původním domě bydlet nemínili, mají tam jen nějaké věci na půdě, v domě bydlelo několik nájemců, v roce 2014 se sem nastěhoval žalovaný se svou tehdejší manželkou [celé jméno svědkyně] a jejich dcerou [jméno], žalovaný provedl částečnou rekonstrukci původního domu. Od roku 2019 s nimi bydlela ještě [celé jméno svědkyně], dcera paní [celé jméno žalobkyně] Seidlové, se svým synem, v prosinci roku 2019 se žalovaný z domu odstěhoval. Zhruba do roku 2018 bylo soužití rodiny žalovaného se žalobkyní v pořádku, poté se vzájemné vztahy začaly zhoršovat. Došlo k několika konfliktům, zejména při stříhání tújí na zahradě, další problémy pramenily z chovu psů, kterých měli účastníci několik, a dalších zvířat. Občas docházelo k výpadkům elektřiny. [jméno] hradil žalovaný, který splácí nedoplatek za elektřinu i za dobu, kdy již v domě nežije.

25. Při právním posouzení postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle právní úpravy platné a účinné do 31.12.2013. Podle shora citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V daném případě nedošlo k žádné dohodě mezi stranami. Dosavadní právní předpisy se tedy použijí na závazkové vztahy vzniklé před [datum] a v těchto případech se dosavadním právem budou řídit i práva a povinnosti z nich vzniklé, tedy i ty, které vzniknou již za účinnosti nového zákona ([jméno] Švestka, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, Svazek VI., Wolters Kluwer, 2014, s [číslo]). Navíc v tomto ustanovení zákonodárce zvlášť zdůraznil, že podle dosavadních právních předpisů se řídí i posuzování práv a povinností z porušených smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. V případě použití nové zákonné úpravy obsažené v ust. § 2068 a násl. o.z. o odvolání daru na již dříve uzavřenou darovací smlouvou založené vlastnictví by se obdarovanému měnily podmínky, za nichž může o své vlastnické právo v důsledku nové právní úpravy institutu odvolání daru přijít, aniž s takovými podmínkami mohl při nabytí svého vlastnického práva počítat a tyto brát při přijetí daru v úvahu. Nelze pomíjet nevyhnutelnou souvislost s uzavřenou darovací smlouvou a následky, které odvolání daru má, na trvání vztahu založeného darovací smlouvou, kdy dochází ze specifického, zákonem upraveného důvodu, k zániku tohoto vztahu s účinky ex nunc. Významnou z hlediska posouzení předpokladů a použití právní úpravy dopadající na dotčené vztahy není při uplatnění práva dárce žádat vrácení daru (odvolat dar) právní úprava účinná až v době, kdy dochází k chování obdarovaného, pro něž dar dárce odvolal (požadoval vrátit), ale právní úprava, kdy došlo k nabytí daru. Pouze s touto úpravou, včetně jí formulovanými předpoklady pozbytí takto nabytého vlastnictví, byl (mohl být) obdarovaný při nabytí daru srozuměn. Právní vztahy účastníků, založené darovací smlouvou uzavřenou v době platnosti a účinnosti dosavadních právních předpisů (zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum]), se tak i v tomto případě při posouzení předpokladů pro vrácení daru budou řídit za použití § 3028 odst. 3 o.z. právní úpravou obsaženou v dosavadním obč.zák.

27. Z uvedených důvodů tedy soud posuzoval předmětnou věc za použití § 630 obč. zák., podle něhož se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy, a to s přihlédnutím k době uzavření dotčené darovací smlouvy ([datum]).

28. Na základě zjištěného skutkového stavu lze uzavřít, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na žalovaném určení dle § 80 o.s.ř., neboť v katastru nemovitostí je zapsáno vlastnictví předmětných nemovitých věcí v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti pro žalovaného a [celé jméno svědkyně] (SJM) a jinak než určením vlastnictví by žalobkyně nemohla dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

29. Vzhledem k tomu, že v mezidobí od provedeného darování došlo k částečnému zcizení předmětu daru, jeho faktické vrácení žalobkyni v celém rozsahu není možné, a mohla by jí náležet peněžitá náhrada. Právo dárce na peněžitou náhradu, ekvivalent zcizeného daru, který již nelze (z důvodu jeho dřívějšího zcizení ze strany obdarovaného třetí osobě) fyzicky dárci vrátit, je výjimkou z pravidla, že se vrací vlastní předmět daru (a to ve stavu a hodnotě, kterou dar držený obdarovaným v době uplatnění práva na jeho vrácení má). Při plnění povinnosti obdarovaného poskytnout dárci peněžitou náhradu daru se při nedostatku výslovné právní úpravy postupuje analogicky podle zásad o bezdůvodném obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp.zn. 33 Odo 563/2004). Peněžitá náhrada za plnění, které není dobře možné vrátit, musí podle těchto zásad odpovídat hodnotě, za jakou bylo v daném místě a čase a za obdobných podmínek obvykle poskytováno obdobné plnění (obvyklé ceně tohoto plnění). Výše peněžité náhrady se musí odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán, obohacený je tedy povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2016, sp.zn. 32 Cdo 2437/2015, obdobně rozhodnutí ze dne 28.5.2009, sp.zn. 23 Cdo 2842/2007, aj.).

30. V souvislosti s uplatněným právem na vrácení daru v případě jeho předcházejícího zcizení ze strany obdarovaného lze o získaném prospěchu na straně obdarovaného uvažovat pouze do okamžiku tohoto zcizení. Pouze do této doby svědčila obdarovanému dispoziční práva k předmětu daru, která jeho zcizením pozbyl, pouze do této doby v souvislosti s darem, resp. jeho hodnotou (či případně tím, co prodejem daru na protiplnění získal), trvalo jeho„ obohacení“ mající svůj původ v poskytnutém daru. Jakékoliv další, pozdější případné změny na předmětu daru po tomto zcizení, či změna jeho hodnoty (v čase), již nemají žádný vztah k obdarovanému (k jeho prospěchu získanému darem), a jsou proto pro určení dané peněžité náhrady bez významu. Peněžitá náhrada náležející dárci se proto bude odvíjet od stavu a obvyklé ceny předmětu daru právě k danému okamžiku jeho zcizení obdarovaným. Obdarovaný tak má v případě, kdy dar v mezidobí zcizil, za povinnost na místo vrácení daru poskytnout dárci jeho peněžitý ekvivalent, odpovídající hodnotě (obvyklé ceně) a stavu předmětného daru k okamžiku, kdy obdarovaný daný dar jeho zcizením pozbyl. Pouze takto určená peněžitá náhrada vystihuje hodnotu toho, co se obdarovanému darem dostalo a co by jinak (nebýt zcizení daru) byl povinen v důsledku uplatnění práva na vrácení daru dárci vrátit.

31. Žalobkyně se ve vztahu k žalovanému domáhala určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalovaného o velikosti , neboť v mezidobí se vlastníkem druhé poloviny nemovitosti stal [celé jméno svědka]. Ohledně určení vlastnictví žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti by nebylo možné žalobě zcela vyhovět, neboť tato na základě notářského zápisu náležela do společného jmění žalovaného a [celé jméno svědkyně]. Jejich manželství bylo dne [datum] rozvedeno, k vypořádání společného jmění zaniklého rozvodem nedošlo v zákonné tříleté lhůtě ani dohodou, ani rozhodnutím soudu, a ohledně uvedeného spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti se tak uplatní zákonná domněnka, že ke dni rozhodnutí soudu je tento spoluvlastnický podíl v podílovém spoluvlastnictví žalovaného a [celé jméno svědkyně], tedy že každý z nich je vlastníkem předmětné nemovitosti (viz § 741 o.z.). Pokud by soud žalobě vyhověl, bylo by možné určit vlastnictví žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti na nemovitosti, který náleží žalovanému, a ohledně druhého podílu o velikosti rozhodnout o adekvátní peněžité náhradě, což žalobkyně v rámci změny žaloby navrhla.

32. Pokud jde o úkon dárce směřující k vrácení daru, zde je nutno postupovat podle ustanovení § 34 a násl. obč. zák. Úkon směřující k vrácení daru může být obsažen i přímo v žalobě. Za splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák. pak nastanou zamyšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, okamžikem doručení výzvy nebo žaloby darovanému. V daném případě výzva byla ze strany žalobkyně učiněna, avšak vzhledem k tomu, že nedošlo k naplnění podmínek stanoveným v § 630 obč. zák., jak bude uvedeno níže, nemohla písemná výzva vyvolat účinky zákonem předpokládané. Zjišťováním hodnoty náležité peněžité náhrady daru (a tím i opodstatněností výše uplatněného nároku), se pak soud s ohledem na své právní hodnocení věci co do jejího základu nezabýval.

33. Žalobkyně se domáhala po žalovaném vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku, jehož se může domáhat, jak již bylo uvedeno výše, jestliže se obdarovaný, v daném případě žalovaný, chová k ní nebo ke členům její rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Domáhání se vrácení daru dárcem soudní cestou vyžaduje splnění těchto zákonných předpokladů: 1) existence darovací smlouvy mezi dárcem a obdarovaným ohledně předmětu darování, 2) chování obdarovaného, které lze – objektivně posuzováno – kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, 3) hrubé porušení dobrých mravů ve vztahu k dárci, nebo členům jeho rodiny, 4) jednostranný projev vůle dárce domáhat se vůči obdarovanému vrácení daru. Ustanovení § 630 občanského zákoníku je konstruováno tak, že již momentem dojití projevu vůle dárce obdarovanému, obsahujícímu žádost o vrácení předmětu daru, znamená zrušení darovací smlouvy a obnovení původního právního vztahu, tedy vlastnictví dárce k obdarované věci.

34. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce nemůže být jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale musí jít o chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Musí jít buď o porušení značné intenzity, nebo o porušování soustavné, a o takové chování obdarovaného vůči rodině dárce, které lze objektivně s přihlédnutím ke všem okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je v daném případě hledisko objektivní, nikoliv subjektivní pocity dárce. Judikatura vyšších soudů se ustálila na tom závěru, že úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy, odvisí vždy od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a má význam právě a jen pro projednávanou věc. Její zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru může směřovat jen takové jednání obdarovaného vůči dárci, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy.

35. Co se týče předpokladů vrácení daru, uvedených shora, jsou v projednávané věci splněny předpoklady pod body 1) a 4), tedy existence darovací smlouvy mezi žalobkyní jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, jejíž předmětem byl dům [adresa] s přesně vymezenými pozemky, vedlejšími stavbami a příslušenstvím v obci a k.ú. [obec] a písemný projev žalobkyně obsažený v dopise ze dne [datum], jímž se domáhá vrácení daru.

36. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat existenci podmínek pod bodem 2) a 3), tedy že by se žalovaný k ní choval tak, že by v jeho chování bylo možno spatřovat hrubé porušení dobrých mravů. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není totiž jakékoli nevhodné chování obdarovaného, nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že hrubé porušení dobrých mravů vůči ní spočívá v hrubých slovních urážkách a slovním napadání, v tom, že žalovaný jí nijak nepomáhá, ublížil jejímu psovi a kohoutovi, zatarasil přístup k vrátkům, vypíná jí elektřinu a také v tom, že žalovaný spolu se svou rodinou žalobkyni a jejímu druhovi [celé jméno svědka] neumožňují realizaci jejich věcného břemene užívání nemovitosti. Důkazy, které byly ve věci provedeny, bylo jednoznačně prokázáno, že vztah mezi účastníky byl a je konfliktní. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, kteří svými výpověďmi přispívali k prokázání tvrzení té které strany podle jejich vztahu k účastníkům řízení. Tím soud nechce říct, že by jejich výpovědím neuvěřil, nicméně bylo možné vnímat větší či menší subjektivní zabarvení výpovědí svědků podle jejich vztahu k žalobkyni či žalovanému. Svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] popsaly závadné chování žalovaného k žalobkyni tak, jak jim je interpretovala žalobkyně, samy přítomny žádnému konfliktu nebyly, pouze zaznamenaly hádku při stříhání tújí. K vzájemným neshodám mezi účastníky, a v podstatě i v rámci celé rodiny, začalo docházet někdy v roce 2019, když do té doby se jevilo soužití žalobkyně, jejího druha pana [celé jméno svědka] a rodiny žalovaného v pořádku. Prvním výrazným konfliktem měla být hádka, která vznikla při stříhání tújí, kdy žalobkyně s tímto nesouhlasila a upozornila na psí exkrementy na zahradě. Tuto zaznamenali svědek [celé jméno svědka] svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno žalobkyně] Seidlová a [celé jméno svědkyně], kteří se shodli, že došlo ke konfliktu, když žalobkyně vytkla žalovanému, že měli před stříháním tújí nejprve posbírat výkaly od psů. Sám svědek [příjmení], že žalobkyně je přímá, a řekne třeba neserte mě, nemůžete to nejdřív uklidit, svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyně je také občas sprostá, ale tak nějak hezky, tohle říkala v klidu. Svědkyně [celé jméno žalobkyně] Seidlová naproti tomu uvedla, že žalobkyně na ně vyběhla, ať přestanou, křičela na ně a na to došlo k vzájemné velké hádce, kdy padala sprostá slova, svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyně nazvala její matku tlustou píčou, na to jí odpověděla, že píča je ona. Z popsané situace je evidentní, že konflikt byl vyhrocený, plný emocí a že vulgarity a sprostá slova používali všichni jeho účastníci. O tom, že i žalobkyně občas byla vzteklá a nechovala se vlídně, vypovídaly svědkyně [celé jméno žalobkyně] Seidlová a [celé jméno svědkyně], na kterou žalobkyně při jiné příležitosti vyběhla, křičela na ni a chytla ji pod krkem. To, že žalobkyně používá sprostá slova, připustila svědkyně [celé jméno svědkyně], svědek [příjmení], že slyšel opakovaně, že na sebe žalobkyně se žalovaným mluví sprostě, neuměl to specifikovat, ale bylo toho dost. Pokud žalobkyně dále žalovanému vytýkala, že ji odmítl odvézt na hřbitov, s ničím jí nepomáhal a vypínal elektřinu, pak ani jedno z těchto jednání provedené důkazy neprokázaly. Svědek [celé jméno svědka] i svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedli, že žalobkyně se svým druhem užívají jeho motorové vozidlo, jsou soběstační, nikdo nebyl přítomen odmítnutí pomoci ze strany žalovaného, naopak opakovaně bylo uváděno, že žalobkyně o žádnou pomoc nežádala. Ohledně elektřiny vyslechnutí svědci uvedli, že tato v nemovitosti občas vypadávala, zřejmě z důvodu přetížení, žádné úmyslné vypínání elektřiny prokázáno nebylo. Je zjevné, že řada drobnějších konfliktů se pak týkala zvířat, zejména psů, kterých měla žalobkyně i žalovaný několik, z jejich chovu pak pramenily problémy s úklidem exkrementů. Nepříjemnosti byly i se psy, které měla žalobkyně, jeden napadl syna [celé jméno svědkyně], psi volně pobíhali po zahradě. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by žalovaný záměrně zlomil psovi a kohoutovi žalobkyně nohu, volně přístupná vrátka žalovaný udělal právě z důvodu zabránění pobíhání psů. Pokud pak žalobkyně ve své výzvě k vrácení daru popisovala situaci, kdy měl žalovaný v přítomnosti pana [celé jméno svědka] a pana [celé jméno svědka] na ni křičet, že se na to může vysrat a že to prodá za 8 milionů, pak k tomu svědek [příjmení], že žalovaný k nim vtrhnul, řekl dáš mě osm a půl milionu a nechám to přepsat, pak práskl dveřmi, žalobkyně šla za ním a vrátila se vykulená, že na ni ukázal prostředníček, řekl vykuř mi a stáhl si u vrat kalhoty. Svědek [celé jméno svědka] naopak tuto situaci popsal tak, že žalovaný poslal žalobkyni do háje, a odešel se slovy, že už tady v [obec] žádnou rodinu nemá, u jiného konfliktu on sám nebyl přítomen.

37. Konečně žalobkyně namítala, že žalovaný a jeho rodina jí a panu [celé jméno svědka] neumožňuje užívání nemovitostí v rozsahu jejich věcných břemen. Tuto skutečnost žalovaný ani nesporoval, když jen na svoji obranu uvedl, že žalobkyně od vybudování přístavby o bydlení v původním domě neměla zájem, přístavbu měla se svým druhem uzpůsobenou pro pohodlnější bydlení. Toto potvrdil i svědek [celé jméno svědka], který uvedl, že dům neužívali, udělali si přízemní přístavbu, v domě měli jen na půdě nějaké věci, o které už ani neměli zájem. Po jejich nastěhování do přístavby byl dům prázdný, byl po nějakou dobu pronajímán, a v roce 2014 se do něj nastěhoval se souhlasem žalobkyně žalovaný s rodinou. [příjmení] žalobkyně s panem [celé jméno svědka] volně užívali a užívají. Z provedených důkazů a časové souslednosti vyplývá, že žalobkyně se začala domáhat možnosti užívat věcné břemeno až v roce 2022, kdy zaslala výzvu žalovanému a bývalé manželce žalovaného k umožnění přístupu do domu, to, že by měla zájem dům užívat předtím, z ničeho nevyplynulo. Soud má pochybnosti o skutečném zájmu žalobkyně původní dům v rozsahu věcného břemene užívat, když v řízení vyplynulo, že po dobu více než 10ti let bydlí v přístavbě, kde má se svým druhem přízemní bytovou jednotku, o bydlení v domě v minulosti žádný zájem neměla, užívání zahrady jí bylo v plném rozsahu umožňováno, a k podání žaloby vedlo žalobkyni mj. i to, že chtěla zamezit žalovanému v zamýšleném prodeji jeho spoluvlastnického podílu (což uvedla svědkyně [celé jméno svědkyně]). Je evidentní, že příčinou vzájemných sporů jsou také nevypořádané spoluvlastnické vztahy v rámci rodiny. To vše pak nasvědčuje domněnce, že žalobkyně se začala domáhat užívání domu se záměrem, aby tím omezila spoluvlastnické právo žalovaného, respektive jeho bývalé manželky, nikoli proto, že by snad chtěla původní část domu [adresa] užívat.

38. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, a jako takovou ji zamítl. Jediné, co bylo ve věci jednoznačně prokázáno, je, že vztahy mezi žalobkyní jako matkou a žalovaným jako jejím synem jsou hluboce narušeny, a že se účastníci k sobě vzájemně nechovají jako dva blízcí příbuzní. Z toho, co bylo v řízení zjištěno, lze uzavřít, že konfliktní je nejen vztah mezi žalobkyní a žalovaným, ale i mezi dalšími členy rodiny. Bývalá manželka žalovaného a její dcera [celé jméno svědkyně] popsaly situaci, kdy se pod vlivem alkoholu s urážkami na ně do domu dobývali [celé jméno svědka] Roman [celé jméno svědka], vnuci žalobkyně. Ačkoli svědkyně [celé jméno svědkyně], jejich matka, takové chování popřela, bylo prokázáno sms zprávou, kterou zaslala žalovanému, že se omlouvají, byli opilí a mají morální kocovinu. Ze strany žalobkyně tak zůstala její tvrzení o hrubém porušování dobrých mravů žalovaným neprokázaná, a ta, která prokázána byla, neshledává soud, aniž by jakkoli schvaloval chování žalovaného k žalobkyni jako své matce, v kontextu s chováním žalobkyně a se situací v celé rodině za natolik hrubé porušení dobrých mravů, které by odůvodňovalo vrácení daru. Je pochopitelné, že žalobkyně si jako matka chování žalovaného jako svého syna představovala jinak, v daném případě se však dá hovořit o neshodách vzájemně vyvolávaných, a to v rámci celé rodiny, na kterých se žalobkyně spolupodílela a které jsou dlouhodobějšího charakteru.

39. Pokud soud neprovedl některé z účastníky navržených důkazů, či některé z provedených důkazů v tomto rozhodnutí nehodnotil, stalo se tak z důvodu, že nemohly podstatným způsobem změnit shora zjištěný skutkový stav a byly by tak pro rozhodnutí soudu ve věci samé bez významu.

40. Ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zastává soud názor, že pro existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, jak budou tyto popsány dále, je namístě právo na náhradu nákladů řízení žalovanému (které by zde žalovanému jako úspěšnému účastníku řízení náleželo ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.) postupem dle ust. § 150 o.s.ř. nepřiznat. Aplikace ust. § 150 o.s.ř. (nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení) přichází v zásadě v úvahu ve dvou situacích, a to s ohledem na a) poměry účastníků nebo b) okolnosti případu. Soud zde odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, a usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3081/2014. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud vyložil, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, přičemž při aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; zároveň bere na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

41. Důvody zvláštního zřetele hodné shledává soud v majetkových poměrech žalobkyně, která je starobní důchodkyně, výše důchodu činí cca 16 000 Kč měsíčně, a jejím jediným majetkem vyšší hodnoty byla právě nemovitost, kterou darovala žalovanému. K tomu však přistupuje dále i zvážení okolností souzené věci, v níž se jedná o spor mezi matkou a synem, kdy chování žalovaného jako syna mohlo vyvolat v žalobkyni přesvědčení, že je natolik rozporné s dobrými mravy, že se na jeho základě může domáhat vrácení daru.

42. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti žalobkyně k zaplacení nákladů státu. Stát v tomto řízení vynaložil na základě usnesení ze dne 22.11.2023, č.j. 16 C 246/2022-128, na svědečném částku 1 687,27 Kč, kterou je povinna podle výsledku řízení zaplatit v řízení neúspěšná žalobkyně.