16 C 262/2021-112

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátkou [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] ; 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence věcného břemene vydržením takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že pozemky parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. Moravský [obec] vedené u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy, jsou zatíženy právem odpovídajícím věcnému břemeni služebnosti vedení inženýrské sítě - vodovodní přípojky v rozsahu dle Geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. plánu [číslo] 2021 ve prospěch žalobce, jakož i každého dalšího vlastníka pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit oběma žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 38 962 Kč, a to k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni služebnosti inženýrské sítě – vodovodní přípojky jak specifikováno shora ve výroku I. Tvrdil, že přes pozemky žalovaného vede vodovodní přípojka vybudovaná (jak později upřesnil) zemědělským družstvem v roce 1956 při budování střediska [obec] O zřízení přípojky a, jak bylo žalobcem později v řízení upřesněno, o zřízení věcného břemene neexistuje žádná dokumentace. Touto vodovodní přípojkou je středisko zásobováno pitnou vodou, v současnosti je ve velmi špatném technickém stavu a je třeba ji opravit. Žalobce se obrátil na žalované s žádostí o legalizaci přípojky, žalovaní s tím však nesouhlasí a naopak žádají odstranění přípojky. Žalobce má za to, že došlo k vydržení, případně mimořádnému vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Přípojka byla vybudována žalobcem (jeho pr. předchůdcem JZD [obec] [obec]) v dobré víře a na jeho náklady. Právo bylo vykonáváno nepřetržitě po dobu více než 20 let.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Vylíčili, jaký řetězec smluv vedl k nabytí dotčených pozemků žalovanými, přičemž upozornili, že ve všech těchto smlouvách bylo obsaženo ujednání o absenci jakýchkoli dluhů, věcných břemen či jiných právních závad na těchto pozemcích. Žalovaní při stavebních úpravách narazili na neznámou vodovodní přípojku, vyzvali žalobce k jednání, ten se však s nimi„ odmítl bavit“. Strany spolu následně jednaly písemně a dále ústně na místě samém. Žalovaný 1 vznesl požadavek na odstranění sítí z důvodu absence právního titulu jejich existence. Místopředseda žalobce tento požadavek odmítl, jednal arogantně, nepředložil žádné rozhodnutí o povolení stavby. Žalobce sítě neodstranil. Žalovaní opakovaně žádali odstranění přípojky, reakcí ze strany žalobce bylo navezení chlévské mrvy na odstavnou plochu za rodinným domem žalovaných. Žalobce žalovaným ani nepovolil připojení vody na předmětnou přípojku, žalovaní si museli zbudovat přípojku novou. Dále žalovaní argumentovali nesnázemi, které by vznikly v případě výkopových prací za účelem opravy přípojky. V závěrečném návrhu žalovaní doplnili námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce, který není jediným vlastníkem přípojky, nýbrž toliko spoluvlastníkem.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Z geometrického plánu ze dne 7. 7. 2021 (č. l. 5-6) soud zjistil, jaké pozemky a v jakém rozsahu má zasahovat právo odpovídající věcnému břemeni služebnosti inženýrské sítě – vodovodní přípojky.

5. Z plánku [obec] s vyznačeným hlavním vodovodním řadem z roku 1956 (na č. l. 7 vzadu je patrné datumové razítko 29. VI. 1956) soud zjistil, že již v této době byla plánována odbočka pro kravín.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k. ú. [anonymizováno] [obec] (č. l. 29-43) soud zjistil, že žalobce vlastní pozemky v žalobním návrhu označené jako pozemky panující (pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]) a z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k. ú. [anonymizováno] [obec] (č. l. 44) soud zjistil, že žalovaní vlastní pozemky v žalobním návrhu označené jako pozemky služebné (pozemky parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo]).

7. Ze smlouvy o předání nemovitosti ze dne 3. 7. 1992 (č. l. 51) soud zjistil, že touto smlouvou předal žalobce panu [jméno] [příjmení] [datum narození], a paní [jméno] [příjmení], [datum narození], stavby – chlév a stodolu umístěné na pozemcích parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo]. Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích.

8. Z darovací smlouvy – notářského zápisu ze dne 22. 8. 1990 (č. l. 52) soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], daroval [jméno] [příjmení], [datum narození], ideální polovinu domu [adresa] a pozemků parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [anonymizováno] [obec]. Nemovitosti byly převedeny„ se všemi právy a závazky, tak jak je sám dosud vlastnil a užíval nebo k tomu byl oprávněn.“ Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích.

9. Z kupní smlouvy a smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 29. 5. 1998, sepsané advokátem [anonymizováno] [příjmení] (č. l. 53), soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícím, žalovanými jako kupujícími a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako oprávněnou z věcného břemene doživotního bezplatného užívání k části domu [adresa], které bylo touto smlouvou zřízeno. Předmětem převodu byla ideální polovina na domu [adresa] a pozemcích parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [anonymizováno] [obec] Součástí smlouvy je prohlášení prodávajícího, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádné dluhy a ani jiné právní závady. Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích, kromě věcného břemene doživotního užívání smlouvou zřízeného.

10. Z darovací smlouvy – notářského zápisu ze dne 22. 9. 1995 (č. l. 55) soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako obdarovaným a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako dárcem. Předmětem převodu byla ideální polovina na domu [adresa] a pozemcích parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [anonymizováno] [obec] Součástí smlouvy je prohlášení dárce, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena ani dluhy. Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích.

11. Z kupní smlouvy – notářského zápisu ze dne 24. 2. 1998 (č. l. 56), soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícími. Předmětem převodu byla ideální polovina na domu [adresa] a pozemcích parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [anonymizováno] [obec] Součástí smlouvy je prohlášení prodávajícího, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena ani dluhy. Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích.

12. Z dopisu žalovaného 1 ze dne 10. 8. 1999 (č. l. 58) soud zjistil, že žalovaný 1 sděloval žalobci, že hodlá provést úpravy v okolí objektu [adresa] a z tohoto důvodu žádal sdělit, zda se na pozemcích v okolí objektu nenachází zařízení či stavba. V kladném případě žalovaný 1 žádal předložení příslušných rozhodnutí k povolení stavby.

13. Z dopisu žalobce ze dne 20. 8. 1999 (č. l. 57 vzadu) soud zjistil, že žalobce sděloval žalovanému 1, že v prostoru uvažovaných terénních úprav vedou podzemní sítě vybudované při výstavbě střediska živočišné výroby. Jedná se o vodovodní přípojku a kanalizační potrubí. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že existence těchto sítí je mu dobře známá, neboť s ním o tom pisatel dopisu (místopředseda [anonymizováno] [příjmení]) několikrát hovořil. Žalobce zároveň nabídl žalovanému 1 možnost zjistit trasu, materiál a dimenze sítí z technických zpráv uložených v archivu ZOD [obec].

14. Ze sdělení k ohlášení stavebních úprav ze dne 7. 9. 1999 (č. l. 58 vzadu) sodu zjistil, že stavební úpravy veřejné účelové komunikace byly ohlášeny dne 3. 9. 1999.

15. Z výňatku knihy„ [ulice] ohlédnutí“ (č. l. 67) soud zjistil, že Středisko živočišné výroby v [obec] vzniklo v letech 1953 1956. V roce 1956 byl družstvem v [obec] vybudován vodovod, na který byly napojeny družstevní zemědělské objekty.

16. Z kupní smlouvy – notářského zápisu ze dne 30. 3. 1977 (č. l. 86) soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícím a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako kupující. Předmětem převodu byla ideální polovina na domu [adresa] a pozemcích parc. č. st. 97, parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [anonymizováno] [obec]. Převod byl uskutečněn„ se všemi právy a závazky, tak jak je dosud držel a užíval,“ přičemž v čl. VI. je obsaženo prohlášení, dle kterého se„ nemovitosti převádějí bez dluhů a jakýchkoliv závad.“ Ve smlouvě není zmínka o existenci jakéhokoli věcného břemene na pozemcích.

17. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] (protokol na č. l. 87) soud zjistil, že žalovaní jsou jeho sestra a švagr. Když žalovaní kupovali pozemek, tak se nic obdobného neřešilo, byl to prostě pozemek se statkem. Později, když žalovaní budovali firmu a cestu k ní, tak při výkopech se přišlo na to, že je tam voda. Byl u toho, když se to kopalo, pracoval tam. Byli tam nějací lidé z družstva, pan [příjmení] a ještě někdo. Řešilo se tam, že tu vodu bude potřeba odstranit. Řešilo se, že je potřeba rozšířit cestu, a proto bylo třeba vodovod odstranit. Určitě byl vznesen požadavek na odstranění vodovodu, přičemž dle názoru svědka to říkal pan [celé jméno žalovaného] zástupcům družstva. Tohle bylo, když se to tam vykopalo a volalo se jim, aby přijeli. Z doslechu ví, že probíhala i další jednání mezi stranami, a to i v důsledku toho, že družstvo tuto cestu využívalo. Na požadavek na odstranění reagovalo družstvo žádostí o čas na poradu. U prvního jednání mezi stranami byl poblíž, bylo to venku. V té době i nyní byl zaměstnancem firmy, dělal tam dispečera, byl tedy přítomen různým pracím při rozšiřování či spíše budování cesty. Ve sporném prostoru se nacházel a nachází prakticky každý pracovní den. Z kanceláře vidí na uvedenou cestu. U pozdějších jednání mezi stranami nebyl. Skutečnost, že strany jednaly nejen o ježdění vozů družstva po cestě, ale i o odstranění přípojky, vyvozuje z toho, že viděl účastníky těchto jednání, jak nahlížejí do šachty vedoucí k přípojce. Nevzpomene si, jaké bylo roční období při prvním jednání mezi stranami, bylo však sychravo. U prvního jednání byli přítomni dva lidé za družstvo, svědek, pan [celé jméno žalovaného], dále pracovníci, kteří prováděli bagrování. Možná tam byl ještě nějaký soused.

18. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] (protokol na č. l. 87) soud zjistil, že je soused žalovaných. Nemá problémy s nimi ani družstvem. O věci ví z doslechu ze sousedského povídání. Pan [celé jméno žalovaného] má nějaké problémy se stavebníky. O vodovodní přípojce se s panem [celé jméno žalovaného] nebavili, ani sám od sebe mu o tom neříkal. Nevzpomene si, zda v době, kdy manželé [celé jméno žalovaného] kupovali pozemek, se řešili nějaké problémy vztahující se k pozemku. V minulosti byl přítomen jednání mezi družstvem a panem [celé jméno žalovaného], toto jednání se týkalo nějakého pozemku, kde se skladoval hnůj. U tohoto jednání se nijak více nezdržoval, ani neví, jak jsem se tam tehdy dostal, jestli ho třeba pozval tehdejší předseda [příjmení]. Nevzpomene si, zda tam řešili něco jiného než skladování hnoje. Nebyl přítomen žádnému jednání mezi stranami ohledně cesty nebo vodovodní přípojky. Neví o tom, že by někdo z žalovaných v minulosti žádal odstranění vodovodní přípojky. Má za to, že jednání ohledně skládky hnoje byla vedena z hygienických důvodů. Skládka hnoje nebyla na dotčeném místě vždy, nicméně neví, jak dlouho tam byla. Dovozuje, že hnůj tam složili z toho důvodu, že ho neměli kam jinam složit. V minulosti byl zaměstnanec družstva, je to asi deset let zpět, byl tam jen krátce jako hlídač. V místě svého bydliště bydlí od r. 1978. Vzpomíná si, že pan [celé jméno žalovaného] budoval cestu nahoru, ale nevzpomíná si, že by v souvislosti s budováním této cesty nastaly nějaké problémy, ani že by se měly týkat vodovodní přípojky. Z protokolu není patrné (z audiozáznamu však ano), že svědek [příjmení] v průběhu výslechu několikrát zopakoval, že nemá problémy s panem [celé jméno žalovaného] ani družstvem a zdůrazňoval, že se na nic nevyptává.

19. Výslechem žalovaného 1 (protokol na č. l. 87 a přepis části audiozáznamu o jednání na č. l. 91) soud zjistil, že dle žalovaného 1 nebylo věcné břemeno na jejich pozemku nikdy zřízeno. Po celou dobu budování firmy požadovali odstranění vodovodní přípojky. Chtěli rozšiřovat cestu i stavby, ale to nebylo možné právě kvůli vodovodní přípojce. Co se týče pokusů o jednání s družstvem, tak vždy, když se dostavil do družstva, tak byl předsedou [příjmení] a jeho tehdejším zástupcem panem [příjmení] (pozn. soudu – jedná se o zkomoleninu jména pana [příjmení]) arogantně odmítnut, stejně tak, když navrhoval, aby byla přípojka namísto odstranění zavedena do větší hloubky, aby přes ni mohla vést cesta. Vedení cesty současnými místy je problémové hlavně v zimním období z důvodu zatáčky před stoupáním. Co se týče skládky hnoje, ta tam dříve nebývala a byla navezena až jako odplata za požadavek na odstranění přípojky. K odstranění skládky hnoje došlo na popud hygieny. Na odstranění přípojky nadále trvá. Přípojku poprvé zjistili při zahájení výkopových prací, když se začalo bagrovat. Byli z toho překvapení, protože o tom je nikdo neinformoval, nikdo nevěděl, že to v té cestě vůbec vede. Narazili ještě na odpad pana [příjmení], to se upravilo do větší hloubky, udělala se tam větší kanalizace, větší ten vpust, všechno se upravilo. Žádal potom pana [příjmení] [jméno] nebo pana [příjmení], když se tam sešli na místě, u čehož byl i pan [příjmení], a bylo tam ještě víc bývalých zaměstnanců. [jméno] žádali o to odstranění, aby mohli pokračovat. Žalovanému však řekli, že v žádném případě nic odstraňovat nebudou, že oni s tím dělat nic nebudou, takže žalovaní to řešili tím způsobem, že přivezli domíchávače betonu, a celé zalili betonem a na tu zálivku betonem až začali navážet hrubou, jemnější, jemnější, až potom asfalt. Týdně se tam točilo čtyřicet kamionů, nikdy tam nedošlo k narušení této vodovodní přípojky. Takových jednání - nejednání bylo tak deset, ale třeba k jednání, ke kterému vůbec nedošlo, protože žalovaný 1 přišel za panem inženýrem, ten jej jeden den pozval, druhý den tam žalovaný přijel a on mu řekl, že na něj nemá čas a že se tím zabývat nebude. To samé, když se domluvili, že přijede k žalovaným, tak pan [příjmení] ten vůbec nepřijel, přijel pan [příjmení]. Ohledně nahlížení do dokumentace dle dopisu čteného k důkazu byli domluveni na druhý den na devátou hodinu nebo nějak v dopoledních hodinách, že tam žalovaný přijede a že mu bude předložena ta dokumentace. Žalovaný tam přijel, nikdo na něj neměl čas, nikdo se s ním nebavil a dokumentace do dnešního dne nebyla předložena. Bylo to jednání z pozice moci,„ my jsme JZD, vy jste nuly.“ Když žalovaní stavěli rodinný dům, tak potřebovali vodu pro statek, novou přípojku, a pro rodinný dům, který postavili vedle, tak tam jsme přípojku nemohli zřídit od družstva, to mu nepovolil z té šachty, žalovaný si musel udělat novou kompletní. O sporech věděli i další lidé, a to bývalí zaměstnanci. Lidí tam bylo vždycky kolem toho spousta, nebylo to nikdy řádné jednání, zvrtlo se to v takové dohadování. O odstranění žádali i písemně, protože vždycky předcházelo jednání ústní, to bylo to dohadování, a potom to okamžitě psali a posílali to na Zemědělské družstvo [obec]. Žalovaný neví, zda by takový dopis byl k nalezení. Přípojka až po vodoměrnou šachtu zabetonovaná není, do toho vůbec nezasahovali, tam nikdo nevěděl, v jakém to je stavu a to bylo to, o co žádali od prvopočátku, o to odstranění, protože to je v rádiusu nájezdu. [jméno] šachtu potřebovali dát pryč, aby to mohli celé rozšířit. Při posekané trávě je šachta seznatelná. Žalovaný si nepamatuje, zda byla šachta vidět v době, kdy pozemek kupovali, v té době to neřešil. Ve věci jednal s maximálně třemi osobami od žalobce – panem [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a možná s někým dalším. Zástupci družstva řekli, že to nebudou odstraňovat, že na to nemají finanční prostředky a že je to vůbec nezajímá. Navzdory neodstranění pokračovali ve stavbě, jelikož měli koupené kamiony a v té době je tlačil čas, potřebovali odstavnou plochu pro kamiony, takto potřebovali vybudovat.

20. Výslechem předsedy představenstva žalobce [příjmení] [jméno] (protokol na č. l. 98) soud zjistil, že první kontakt mezi stranami proběhl z důvodu místní komunikace, která vedla přes pozemek žalovaných. V minulosti v době, kdy pozemky vlastnili jiní vlastníci, družstvo cestu běžně využívalo. Po změně vlastníka na žalovaného bylo družstvo vykazováno z této komunikace a byla tam umístěna značka zákaz vjezdu, kterou respektovali. V této době se žalovaný zajímal i o to, zda tam jsou nějaké sítě družstva. Zajímal se o šachtu. Sdělili mu, že tam sítě družstva jsou. Žádné jednání ohledně sítí neproběhlo. Z důvodu jednání ohledně sítí na pozemku žalovaných nikdy nebyl. Byl však účasten jednání ohledně skládky, které se konalo na pozemku družstva pod areálem družstva. Pan [celé jméno žalovaného] ji již nadále ohledně sítí vodovodní přípojky nijak nekontaktoval telefonicky ani osobně. Co se týče písemné korespondence, pan [celé jméno žalovaného] zasílal pouze žádost o sdělení, zda jsou na jeho pozemku nějaké sítě. O odstranění sítí pan [celé jméno žalovaného] nežádal. Otázky staveb měl v družstvu na starosti stavební technik, nebyl však oprávněn za družstvo cokoli přislíbit. Zásadnější otázky projednávalo představenstvo. Na představenstvu nebyla projednávána žádost o odstranění sítí. V roce 1999 byl současný předseda členem představenstva. O vzniku vodovodní přípojky v souvislosti s družstvem ví pouze to, co zaslechl od pamětníků, a to, že se vše stavělo v 60. letech. V rozhodné době byl místopředsedou a předsedu neměli ustanoveného. Z komunikace je vykazoval pan [celé jméno žalovaného]. Pod komunikací se nachází kromě vodovodní přípojky ještě kanalizační větev, která odvádí dešťovou vodu z areálu družstva do potoka. S panem [celé jméno žalovaného] nikdy nejednal o vodovodní přípojce pod silnicí ani o kanalizační větvi. K poslední větě prvního odstavce dopisu ze dne 20. 8. 1999 (č. l. 57 vzadu) předseda představenstva reagoval tak, že nebyl tázán nato, zda s panem [celé jméno žalovaného] o vodovodní přípojce mluvil, nýbrž že byl tázán, zda o vodovodní přípojce jednal. Jednání si představuje tak, že se někde sejdou třeba na místě samém. Telefonicky o tom s panem [celé jméno žalovaného] mluvil. Ze zvukového záznamu vyplývá, že dotaz skutečně zněl na to, zda s žalovaným mluvil. Obsahem telefonního hovoru i všech dalších byl dotaz na existenci vodovodní přípojky, na což žalovanému řekl, že tam je. Pan [celé jméno žalovaného] se ptal opakovaně na totéž. Nic jiného obsahem těchto hovorů nebylo. O tom, že došlo k úpravě komunikace ze strany žalovaných, ví tak, že jezdil kolem. Na místě však nebyl. Až z protokolu z tohoto řízení se dočetl, že se tam bagrovalo do dvou metrů. Z pozice místopředsedy družstva nebyl k úpravě komunikace, která by se mohla týkat přípojky, zván. Viděl pouze pokyny stavebního úřadu stavebníkovi, jak má být nakládáno s přípojkou. Neví, zda se družstvo v rámci stavebního řízení nějak vyjadřovalo, neví, zda bylo družstvo účastníkem. Není si vědom, zda nějak reagoval na žádost pana [celé jméno žalovaného] o předložení příslušných rozhodnutí k povolení stavby (ve spise na č. l. 58). Družstvo nedohledalo žádné stavební povolení. Neví, zda v současnosti je k přípojce připojen někdo jiný kromě družstva. Legálně nejspíše ne, pokud ano, tak jedině načerno. Neví o tom, že by v minulosti byly k přípojce napojeny nějaké další objekty, nějaké indicie mají, ale neví to jistě. Vodoměr je ve vodoměrné šachtě na pozemku pana [celé jméno žalovaného]. Neví o tom, že by se [celé jméno žalovaného] chtěli připojit na vodovodní přípojku. Pan [anonymizováno] byl vedoucí stavebního střediska. Pan [anonymizováno] měl pod sebou cca pět lidí, dělníků. Nejedná se o pozici srovnatelnou s ředitelem nějakého úseku, je to nižší vedoucí. Družstvo nikdy nemělo přesvědčení, že by přípojka nepatřila družstvu. Žádný z předchozích vlastníků pozemku se nedomáhal odstranění přípojky. Nevzpomene si, na jakém podkladě se zapisovaly objekty družstva do katastru.

21. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] (protokol na č. l. 98) soud zjistil, že je bývalým zaměstnancem žalovaného 1. Od roku 2007 pro něj již nepracuje, v současnosti jsou kamarádi, vídají se 2 x až 3x ročně. Pracoval jako řidič kamionu. Od prvopočátku byly spory o přeložení nebo zrušení vodovodní šachty. Poprvé se o tom dozvěděl v době, kdy byla přebudovávána cesta. Dozvěděl se to od pana [celé jméno žalovaného]. V minulosti o tom byla mezi stranami vedena jednání. Byli tam zástupci družstva, nicméně přímo účasten jednání nebyl. Nevzpomene si jména osob, která byla přítomna jednání za družstvo, ani by je nedokázal popsat. Není si vědom toho, že by viděl osobu, se kterou se střídal ve dveřích jednací síně (pozn. soudu touto osobou byl předseda představenstva družstva [příjmení]). Neví, co bylo během jednání řečeno, ví jen to, že se chodilo po place kolem šachty. Nevzpomene si, zda se měla šachta řešit konkrétně zrušením nebo přeložením. Šlo o tu cestu, šachta bránila rozšíření cesty, a proto pan [celé jméno žalovaného] chtěl šachtu zrušit nebo přeložit. To ví od pana [celé jméno žalovaného], několikrát to spolu konzultovali. Když nebyl v kamionu, tak pomáhal budovat středisko pana [celé jméno žalovaného], a to včetně cesty. Byl u toho, když se cesta začala budovat. Kromě šachty bránil rozšíření cesty ještě strom, byl asi před šachtou. [příjmení] se musel pokácet. Byly tam problémy s kořeny. Problémy s šachtou a se stromem [celé jméno žalovaného] na místě s někým řešili, ale nebyl tomu přítomen. To, že šachtu chce pan [celé jméno žalovaného] odstranit, mu pan [celé jméno žalovaného] říkal v rámci toho, že tam pomáhal a proto s ním konzultoval další průběh prací. To, že pan [celé jméno žalovaného] chce šachtu přeložit nebo zrušit, mu říkal, když se začala cesta budovat. Od pana [celé jméno žalovaného] ví, že družstvo se s ním o tom nechtělo bavit. Několikrát se vrátil naštvaný z družstva, že tam na něho nikdo nečekal. Kromě odstranění šachty byly spory ještě ohledně ježdění traktorů na budované cestě. Neví o tom, že by se řešila vodovodní přípojka, pamatuje si pouze šachtu. V rámci budování cesty se přípojka nechala zalít betonem, ale nepamatuje si, že by u toho probíhala nějaká jednání. U pana [celé jméno žalovaného] pracoval od roku 1997. Neví, kolik osob za družstvo bylo u jednání, byla tam vždy i skupina lidí od žalovaného. Nepamatuje se, jaké bylo roční období u těchto jednání, neboť ty spory tam byly věčně.

22. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

23. Z učiněných zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

24. Vodovodní přípojka byla zbudována v roce 1956 v souvislosti se stavbou hlavního vodovodního řadu a střediska živočišné výroby (plánek [obec] na č. l. 7 ve spojení s výňatkem z knihy„ [ulice] ohlédnutí“ na č. l. 67). Předchozí dohledaní vlastníci pozemků nyní vlastněných žalovanými si nebyli vědomi existence věcného břemene či jiného právního institutu umožňujícího zřízení a vedení inženýrské sítě dotčenými pozemky, neboť žádná z převodních smluv neobsahovala jakoukoli zmínku o existenci takové právní zátěže. Právě naopak, všechny tyto smlouvy – až na jednu – obsahují prohlášení o neexistenci právních závad váznoucích na dotčených pozemcích (či obdobné prohlášení). Jediná smlouva, která toto prohlášení neobsahovala, byla darovací smlouva – notářský zápis ze dne 22. 8. 1990 (č. l. 52) mezi dárcem [jméno] [příjmení] a obdarovaným [jméno] [příjmení], avšak k tomu je třeba dodat, že [jméno] [příjmení] – již dříve – v roce 1977 prodal ideální polovinu dotčených nemovitostí paní [jméno] [příjmení], přičemž tato smlouva obsahovala prohlášení, že„ nemovitosti se převádějí bez dluhů a jakýchkoliv závad“ (kupní smlouva – notářský zápis ze dne 30. 3. 1977 na č. l. 86). Z pouhé absence obdobného prohlášení v jediné smlouvě tedy nelze usuzovat na přítomnost právního titulu vedení inženýrské sítě. Ostatně sám žalobce již v žalobě tvrdil a později upřesnil u jednání dne 12. 9. 2022 (protokol na č. l. 87), že o zřízení přípojky, celého střediska a věcného břemene neexistuje žádná dokumentace (z toho důvodu soud žalobce ani nijak nevyzýval k doplnění důkazních návrhů).

25. V rámci provádění úprav cesty v roce 1999 došlo k žádosti o odstranění nebo přeložení vodovodní přípojky, a to minimálně při osobních jednáních mezi žalovaným 1 a zástupci družstva přítomnými na pozemku žalovaných. Mezi těmito zástupci byl pan [příjmení]. K žádosti o odstranění přípojky došlo z důvodu budování zpevněné cesty, kdy zejména šachta bránila tomuto budování. Žalobce odmítl tomuto požadavku vyhovět. Cesta byla nakonec vybudována, avšak mimo vodoměrnou šachtu a muselo dojít k zabetonování části potrubí.

26. Tyto skutečnosti vyplývají z výslechů žalovaného 1, svědka [příjmení] a svědka [příjmení]. Soud nejprve zvažoval věrohodnost jejich výpovědí s ohledem na to, že se jedná o účastníka řízení, příbuzného a zaměstnance (svědek [anonymizováno]) a bývalého zaměstnance a kamaráda (svědek [anonymizováno]). U obou uvedených svědků soud kromě jejich vztahů k žalované straně nenašel důvod pro zpochybnění jejich výpovědí, jejich výpovědi nebyly nijak vnitřně rozporné a i při vzájemném srovnání a srovnání s výpovědí žalovaného 1 obstály (žalobce v závěrečném návrhu namítal, že svědek [příjmení] a svědek [příjmení] nebyli přímo u žádosti o odstranění přípojky – to však v případě svědka [příjmení] není pravda, ten byl u prvního jednání, třebaže u pozdějších již nebyl; dále žalobce namítal, že svědek [příjmení] nepoznal [anonymizováno] [ulice], který dle výpovědi žalovaného 1 měl být u žádosti o odstranění – avšak jednak žalovaný 1 vypověděl, že žádost o odstranění přednesl vůči panu [příjmení] nebo panu [příjmení] – a zde se jedná o přepis audiozáznamu, jednak je případné nepoznání osoby po dvaceti letech pochopitelné). Samotná přítomnost vztahu k žalované straně přitom nevyvolává nevěrohodnost svědků, soud jim proto uvěřil. Svědek [příjmení] byl u první žádosti o odstranění přípojky osobně, o dalších ví z doslechu, přičemž verzi, že strany sporu o přípojce spolu i později jednali, potvrzuje to, že je svědek viděl, jak nahlíží do vodoměrné šachty. Svědek [příjmení] pak potvrdil, že se v době stavebních úprav dozvěděl od žalovaného 1 o jeho sporech o zrušení nebo přeložení vodovodní šachty, svědek viděl chodit kolem šachty zástupce obou stran. Oba svědci potvrdili, že k odstranění (přeložení) mělo dojít z důvodu budování cesty. U výpovědi žalovaného 1 žalobce namítal rozpor mezi jeho výpovědí, kdy žalovaný 1 uvedl, že o existenci přípojky se dozvěděl při zahájení výkopových prací, ač z dopisu ze dne 20. 8. 1999 musel vědět, že se přípojka na pozemku žalovaných nachází. Žalobce pak dovozuje, že samotné výkopové práce začaly až po 3. 9. 1999, neboť k tomuto dni žalovaní ohlašovali stavební úpravy cesty. Tento rozpor však lze s ohledem na více než 20 letý odstup vysvětlit tím, že žalovaný 1 zkrátka nevěděl, kudy přesně přípojka vede – a i kdybychom na toto vysvětlení nepřistoupili, stěží by se jednalo o argument, který by mohl znevěrohodnit účastnickou výpověď žalovaného jako celek, neboť změna okamžiku, kdy se žalovaný 1 dozvěděl o existenci přípojky, nemohla žalovanému v tomto sporu nijak prospět ani uškodit, lze tedy v tomto směru vyloučit úmyslnou křivou výpovědi. I kdybychom na tento rozpor nahlíželi alespoň jako na zpochybnění paměti žalovaného 1, i tak by to nebylo s to zpochybnit – pro tento spor rozhodné – zjištění o žádosti o odstranění přípojky, neboť tato informace byla potvrzena svědky [příjmení] a [příjmení], stejně tak důvod této žádosti, a to budování cesty.

27. Tehdejší místopředseda [příjmení] se osobnímu jednání s žalovaným 1 vyhýbal. Na jednání na místo samé za sebe poslal pana [příjmení]. Žalovaný 1 se o přípojce snažil jednat i přímo s tehdejším místopředsedou [příjmení] v prostorách družstva, avšak navzdory předchozí domluvě mu to nebylo umožněno (výslech žalovaného 1 ve spojení s výslechem svědka [příjmení]). Družstvo (žalobce) žalovanému 1 neposkytlo dokumentaci žádanou v dopise ze dne 10. 8. 1999 (výslech žalovaného 1, výslech předsedy představenstva žalobce [anonymizováno] [ulice] – uvedl, že družstvo nedohledalo žádné stavební povolení).

28. Zpevněná cesta byla nakonec zbudována, předtím však došlo k zabetonování přípojky (bez součinnosti žalobce), aby nedošlo k jejímu poškození, vodoměrná šachta byla ponechána na místě, což však způsobuje problémy při nájezdu kamionů (výslech žalovaného 1).

29. Na těchto závěrech nic nemění ani výpověď předsedy představenstva žalobce [anonymizováno] [ulice]. Třebaže lze přistoupit na jeho vysvětlení rozdílného vnímání obsahu slovních spojení„ s někým mluvit“ a„ s někým jednat“, již nelze uvěřit, že neproběhlo žádné jednání ohledně sítí – tato jednání proběhla, a to minimálně na místě samém, kam byl za družstvo vyslán pan [příjmení] – kromě výpovědi žalovaného 1 a svědka [příjmení] to potvrzuje i svědek [příjmení], který viděl zástupce obou stran nahlížet do vodoměrné šachty – nedává smysl, aby do dní nahlíželi, kdyby jednali o jiných sporech mezi účastníky (projíždění vozidel družstva po cestě, složení hnoje v blízkosti domu žalovaných).

30. Shora uvedené závěry neovlivní ani výpověď svědka [příjmení]. Ten opakovaně zdůrazňoval, že s nikým nemá žádný problém a o nic se nezajímá. Jinak jeho výpověď – až na potvrzení sporu ohledně skládky hnoje – zřejmě i vlivem časového odstupu nenabídla žádná upotřebitelná zjištění.

31. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

32. Po právní stránce soud postupoval následovně:

33. Podle § 168 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., (tzv. „střední“) občanský zákoník, ve znění do 31. 3. 1964 (dále jen„ OZ 50“) platilo, že o tom, jak se nabývá práv odpovídajících věcným břemenům, platí přiměřeně ustanovení o nabývání vlastnictví (§§ 111 a násl.).

34. Podle § 40 odst. 1 věta první OZ 50 platilo, že písemné formy je třeba u právních úkonů o právech k nemovitostem, ledaže jde o nájem rodinného domku nebo jiné podobné stavby anebo jen části budovy.

35. Podle § 112 OZ 50 platilo, že převod vlastnictví k věcem nemovitým, zapsaným v knize pozemkové nebo železniční, zapíše se do těchto knih.

36. Podle § 118 OZ 50 platilo, že ustanovení o vydržení práva vlastnického platí obdobně o vydržení jiných práv věcných.

37. Podle § 116 odst. 1 OZ 50 platilo, že práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté.

38. Podle § 145 odst. 1 OZ 50 platilo, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným.

39. Podle § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ 64“), platilo, že věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

40. Podle § 134 odst. 1 OZ 64 platilo, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

41. Podle § 130 odst. 1 OZ 64 platilo, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

42. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ OZ“), platí, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

43. Podle § 1090 odst. 1 OZ platí, že k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

44. Podle § 1092 odst. 2 OZ platí, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

45. Podle § 1095 OZ platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

46. Úvodem právního posouzení soud poznamenává, že se blíže nezabýval námitkou žalovaných poprvé obsaženou v závěrečném návrhu, a sice námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobce založenou na tom, že žalobce není jediným vlastníkem vodovodní přípojky, nýbrž toliko spoluvlastníkem. To je totiž jednak nové tvrzení, ke kterému nelze přihlédnout z důvodu koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 zákona č. 991/963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), jednak z dokazování nevyplynulo, že by na přípojku bylo připojeno více subjektů, pouze byla žalobcem připuštěna možnost, že je někdo nelegálně připojen. Jediným subjektem, kterému svědčí domněnka stanovená v § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 o vodovodech a kanalizacích, je tak žalobce.

47. Byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť byl tvrzen rozpor mezi zapsaným a skutečným právním stavem.

48. Soud se tedy zabýval tím, zda bylo žalobcem vydržením (či jinak v rámci tvrzených skutečností) nabyto věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě.

49. Přípojka byla vybudována v roce 1956, tedy za účinnosti středního občanského zákoníku. Tato úprava sice opustila dřívější a od roku 1993 opět aktuální intabulační princip (nabývání vlastnictví či jiných věcných práv k nemovitostem zapsaným ve veřejném seznamu zápisem do takového seznamu), nicméně i tak setrvávala na písemné formě smluv zakládající práva k nemovitostem (§ 40 odst. 1 OZ 50) a na nutnosti alespoň následného zápisu do pozemkových knih (112 OZ 50).

50. Za situace, kdy byla žalobcem tvrzena absence dokumentace o zřízení sporného věcného břemene, nemohl být žalobce oprávněným držitelem ve smyslu § 145 odst. 1 OZ 50 ani (oprávněným) držitelem dle § 132a odst. 1 OZ 64 ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1992 ani oprávněným držitelem dle § 130 odst. 1 OZ 64 ve znění do 31. 12. 2013. Všechna tato ustanovení předepisovala, aby byl držitel vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří – což žalobce být nemohl, když k věci (resp. věcnému břemeni) neměl právní titul ani žádnou listinu, o níž by byl přesvědčen, že právní titul představuje.

51. Dobrá víra ohledně existence právního titulu jako podmínka oprávněnosti držby a tedy možnosti vydržení byla dlouhodobě potvrzována judikaturou (např.: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1085/2010, uveřejněný pod číslem 90/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nicméně Nejvyšší soud v některých svých rozhodnutí nakonec dospěl k závěru, že za určitých velmi specifických okolností není třeba na této podmínce trvat.

52. V rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018, Nejvyšší soud dovodil, že je„ zjevné, že úprava neumožňující uvést dlouhodobou - v dané věci trvající do vzniku sporu mezi účastníky nerušeně přinejmenším 35 let - držbu vykonávanou„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, do souladu se stavem právním, neodpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku a nyní v § 1095 nového občanského zákoníku, a není v souladu s funkcí vydržení. To samo o sobě sice neznamená, že by i v době od 1. 1. 1951 do 1. 1. 2014 bylo mimořádné vydržení možné, při komplexním posouzení věci je však třeba tuto okolnost brát do úvahy. K více než 35 let trvající nerušené držbě totiž v dané věci přistupují další, z hlediska dobrých mravů specifické skutečnosti: Právní předchůdci účastníků se na převodu vlastnického práva k pozemku dohodli, dosavadní vlastnice předala držbu právnímu předchůdci žalobkyně a převzala od něj kupní cenu. Bylo tedy vůlí stran vlastnictví skutečně převést, byť tuto vůli (patrně pro nedostatek právních znalostí) projevovali jen před orgány tehdejšího národního výboru. Když v roce 1983 vyšel najevo skutečný právní stav, ani jedna ze stran smlouvy převod nezpochybňovala (viz přípis [anonymizováno] v [obec] na č. l. spisu) a držba žalující strany pokračovala nerušeně dál. Soudy upozorňují na to, že žalobkyně o problémech věděla a že se neměla spolehnout jen na ujištění matky, že vše je již v pořádku, na druhé straně však nelze pominout, že neměla důvod matce nevěřit a že ji v tom, že pozemek je již ve vlastnictví její matky, mohlo utvrzovat chování převodkyně a jejího manžela, kteří držbu žalující strany nijak nezpochybňovali. Nelze také přehlédnout, že [anonymizováno] v [obec] zmíněný přípis na č. l. uzavřel větou:„ Doklad o převodu je vydán na žádost s. Š. M.“, a též že„ převod se stal v r. 1974“; i to mohlo vyvolat subjektivní omyl, byť z textu je zřejmé, že písemná smlouva uzavřena nebyla.“ Obdobné specifické okolnosti byly konstatovány i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1335/2016.

53. Z citovaného textu lze extrahovat, že vydržení podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bez (alespoň putativního) právního důvodu Nejvyšší soud připustil za situace, kdy byla dána (1) dlouhotrvající nerušená držba, (2) dohoda mezi účastníky či jejich předchůdci o převodu práva a přítomnost vůle k odpovídajícímu právnímu jednání, (3) odpovídající faktické úkony vč. zaplacení ceny a následného chování stran, (4) absence pozdějšího zpochybnění, (5) potvrzení orgánu veřejné moci o uskutečnění převodu.

54. V posuzované věci však takové ani obdobné mimořádné okolnosti dány nebyly (zjednodušeně řečeno bylo zjištěno toliko to, že družstvo v 50. letech zřídilo přípojku„ bez papírů“ a následně ji nerušeně užívalo až do roku 1999). Právě„ souběh mimořádných a výjimečných okolností“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2278/2021), které je třeba individuálně posoudit, je však třeba pro závěr o vydržení podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bez dobré víry ohledně právního důvodu.

55. Lze tedy učinit dílčí závěr, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nemohlo dojít k vydržení sporného věcného břemene.

56. Ze stejného důvodu, tj. absence právního důvodu, který by postačil ke vzniku věcného břemene, pokud by bylo zřízeno oprávněnou osobou, nemůže dojít ani k řádnému vydržení (§ 1090 odst. 1 OZ) podle aktuální právní úpravy.

57. Bylo tedy třeba řešit, zda nedošlo k mimořádnému vydržení sporného věcného břemene. Právě tato otázka byla těžištěm sporu před soudem.

58. Pro závěr o mimořádném vydržení je třeba naplnění dvou podmínek: dvacetiletá držba (§ 1095 a § 1092 odst. 2 OZ) a absence nepoctivého úmyslu držitele (věta druhá § 1095 OZ).

59. Délka držby nebyla v řízení v podstatě ani sporná, je nepochybné, že lačnovské středisko využívá dotčenou přípojkou od druhé poloviny padesátých let, žalobce (jeho pr. předchůdce) tedy vykonává právo odpovídající služebnosti vedení inženýrské sítě cca 70 let.

60. Vydržecí doba však nemohla skončit dříve než 31. 12. 2019 (§ 3066 OZ). Soud tedy zkoumal, zda žalovaní prokázali, zda měl žalobce v období do konce roku 2019 nepoctivý úmysl.

61. Zevrubné pojednání o obsahu pojmu nepoctivý úmysl lze nalézt v recentní judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 a ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021). Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí obsahují výstižné uchopení problému, které je ve shodě s názorem okresního soudu, následuje obsáhlá citace rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021:

62. Mimořádné vydržení připouštěl i zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský („ o. z. o.“). Poskytovalo oproti řádnému vydržení úlevu jen v tom, že držitel nemusel prokazovat takovou držbu, která se opírá o platný právní důvod, způsobilý k nabytí drženého práva (§ 316 o. z. o.). Poctivá (§ 326 o. z. o.) a pravá držba (§ 345 o. z. o.) byla k mimořádnému vydržení třeba (k tomu viz např. Rouček, F., Sedláček, J., a kol. Komentář k čsl. obecnému občanskému zákoníku a občanské právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha 1937, díl VI., s. 471).

63. Konstrukce § 1095 o. z. je jiná, než úprava v § 1477 o. z. o. Základní norma („ Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá.“), je obdobná jako v § 1477 o. z. o., protinorma je však formulována jinak; účinky základní normy nevylučuje prokázaná„ nepoctivost držení“, tedy nepoctivá držba, ale„ nepoctivý úmysl“ držitele.

64. Že v § 1095 o. z. nejde o nepoctivou držbu (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá), se podává i z toho, že ke kvalifikaci držby jako nepoctivé se nutně nevyžaduje„ nepoctivý úmysl“; zpravidla postačí i nedbalost, pokud držiteli„ musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“.

65. Při výkladu sousloví„ nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích; například kupující neví, že prodávající není vlastníkem věci, a ani o tom nemohl vědět“ (Lavický, P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45). Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek„ nepoctivého úmyslu“.

66. V § 992 odst. 1 o. z. nejde – na rozdíl od § 1095 o. z. – o„ poctivost“ v obecném smyslu (k tomu viz Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 96, a další literaturu tam uvedenou). Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu.

67. Nejvyšší soud souhlasí s tím, co je uvedeno in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 101 ohledně držby v „ nepoctivém úmyslu“:„ Občanský zákoník se odchýlil od úpravy držby v o. z. o. též tím, že pro mimořádné vydržení implicitně zavedl nový druh držby, a to držby nikoliv v ‚nepoctivém úmyslu‘ (§ 1095). Zatímco o. z. o. vyžadoval i pro mimořádné vydržení poctivou držbu, občanský zákoník ji nahradil ‚držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu‘, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává“.

68. Kvalifikace držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163).

69. Podobně věc pojímají i další autoři (Bělovský, P. in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 377, Dobrovolná, E. in Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 90).

70. Samotný„ nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem.

71. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.).

72. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (konec citace).

73. Žalobce ve svém závěrečném návrhu odkazoval na důvodovou zprávu k § 1095 OZ s tím, že pro nepoctivý úmysl je třeba snahy držitele o získání jednoznačné zištné výhody či že je držitel veden krajní nepoctivostí. Na tento argument však nelze přistoupit, jednak s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu (není třeba snahy o zištnou výhodu či krajní nepoctivosti, stačí nedostatek přesvědčení o nepůsobení újmy), jednak s ohledem na to, že zjevnou lest a podvod uvádí důvodová zpráva pouze jako jasný příklad, nikoliv jako maximální limit poctivosti úmyslu.

74. Soud má za to, že v posuzované věci byl u žalobce dán nepoctivý úmysl. Žalobce totiž musel vědět, že se ujal držby věcného břemene služebnosti vedení inženýrské sítě – vodovodní přípojky bez právního důvodu (žádný neměl), a za této situace odmítl přípojku odstranit či přeložit, ač k tomu byl vyzván (spolu) vlastníkem zatíženého pozemku (žalovaným 1). Nejpozději od roku 1999 tedy žalobce ví, že přípojka je vedena přes pozemky žalovaných nejen bez právního důvodu, ale i proti jejich vůli. Vedení přípojky přes pozemky žalovaných přitom bylo spjato s komplikacemi při využití těchto pozemků – budování cesty na těchto pozemcích. Jednak bylo nutné přijmout opatření k ochraně části přípojky před poškozením (zabetonováním), jednak bylo nutné vést cestu mimo zařízení umožňující přístup k vodoměru umístěnému na přípojce (vodoměrnou šachtu). Ostatně i bez těchto konkrétních praktických problému vzniká držbou věcného břemene služebnosti vedení inženýrské sítě – vodovodní přípojky – újma, neboť již zatížením pozemku služebností se omezuje jeho vlastník a nepochybně se snižuje hodnota pozemku.

75. Ve věci nebylo prokázáno, že by některý z žalovaných žádal o odstranění stavby přímo vůči statutárnímu orgánu žalobce, nicméně i tak soud považuje tuto žádost za učiněnou vůči žalobci, neboť byla učiněna vůči osobám vyslaným žalobcem na pozemky žalovaných zjevně za účelem jednání o vodovodní přípojce. Mezi těmito osobami byl i pan [příjmení], vedoucí stavebního střediska, kterého k dalšímu jednání za sebe vyslal tehdejší místopředseda představenstva. Bylo tedy na žalobci, aby si zajistil předání informací z takového jednání. Nepoctivý úmysl žalobce potvrzuje i to, že v době, kdy se žalovaný 1 snažil jednat se členem statutárního orgánu (a to i přímo na družstvu), nebylo mu to umožněno.

76. Stav nepoctivosti úmyslu žalobce není napraven ani následným klidem (z hlediska případného řešení odstranění přípojky) mezi stranami. Tento klid totiž bylo možno nalézt pouze díky tomu, že v důsledku zabetonování části přípojky si strany mezi sebou našly určitý modus vivendi, nicméně vědomí žalobce o tom, že přípojku vede přes pozemek žalovaných proti jejich vůli, a o (z) působení újmy přetrvává.

77. Námitka žalobce, že se žalovaní nezachovali racionálně, když se od roku 1999 neobrátili na žádný orgán veřejné moci s žádostí o řešení protiprávní situace, nemůže shora učiněný závěr vyvrátit. Žalovaní nebyli povinni obrátit se na orgány veřejné moci. Tím, že se na dotčené orgány neobrátili, pouze riskovali zhoršení své důkazní situace, avšak v tomto sporu důkazní břemeno unesli. Ostatně obdobně by bylo možno argumentovat i ve vztahu k žalobci – ten se rovněž nezachoval racionálně, pokud, jak tvrdí, neměli předchozí vlastníci zatížených pozemků proti vedení přípojky námitek a žalobce přesto nepodnikl žádné kroky k legalizaci přípojky.

78. Nad rámec nutného soud ještě dodává, že celý spor byl dán dvěma faktory. Jednak dlouhodobě špatnými vztahy mezi účastníky, jednak svým původem v (nejen) právně neuspořádaném (eufemisticky řečeno) období 50. let 20. století. Přitom, jak vyplývá z důvodové zprávy k § 1095 OZ, účelem úpravy„ není poskytnout zvýšenou ochranu podezřelým majetkovým stavům vzniklým před účinností nového zákoníku.“ Z tohoto důvodu bylo přijato přechodné ustanovení § 3066 OZ, přičemž ve lhůtě tímto ustanovením předepsané došlo ze strany žalovaných k právně dostatečnému zpochybnění„ podezřelého majetkového stavu“ vzniklého v 50. letech. Toto zpochybnění pak mělo za následek, že snaha obrátit onen„ podezřelý majetkový stav“ v trvalé právo již nemohla být poctivá.

79. Vše shora uvedené lze shrnout tak, že žalobce sporné věcné břemeno nenabyl na základě smlouvy ani řádného vydržení, přičemž žalovaným se podařilo prokázat, že žalobce od roku 1999 věděl, že právo odpovídající věcnému břemeni vykonává nejen bez právního důvodu, ale i proti vůli žalovaných a působí jim tím újmu, tudíž u něj byl dán nepoctivý úmysl, což znemožnilo nabýt sporného věcného břemene i na základě vydržení mimořádného. Soud proto žalobu zamítl.

80. Plně úspěšní žalovaní mají podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní tvoří nerozlučné procesní společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), k náhradě nákladů řízení jsou proto oprávněni společně a nerozdílně. Jejich náklady byly tvořeny náklady právního zastoupení. Při výpočtu odměny zástupce soud aplikoval § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1999 Sb., advokátní tarif, a přiznal odměnu za každého žalovaného, neboť žalovaní sice tvořili nerozlučné společenství, avšak zároveň se jednalo o zastupování dvou osob. Náklady řízení za každou zastupovanou osobu se tedy skládají z odměny za 7 úkonů právní služby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu (převzetí věci, sepis vyjádření, 4 x účast u jednání, sepis závěrečného návrhu) po 2 000 Kč, 7 x náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, náhrada DPH 21 % Celkem činí náklady řízení 38 692 Kč za oba žalované. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení