16 C 266/2023 - 80

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 24 574 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 617 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 617 Kč od [datum] do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 122 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 639,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 29,56 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 439,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 386,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 18 239,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 482,19 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 239,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 686,45 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 16 239,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 964,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 15 739,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] a z částky 14 122 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 8 835,24 Kč, úrok ve výši 94,78 % p.a z částky 16 842,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 275,56 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 16 842,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 33,84 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 16 241,15 Kč od [datum] do [datum] ve výši 294,03 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 15 241,15 Kč od [datum] do [datum] ve výši 416,02 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 14 241,15 Kč od [datum] do [datum] ve výši 578,76 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 13 741,15 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 45 770,00 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 24 574 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 94,78 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 415 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Součástí bylo i pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 296 Kč měsíčně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladu o příjmu a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI, prováděla kontrolu, zda žalovaná neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalované není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si ujednaly právo žalobkyně na uplatnění smluvní pokuty ve výši 449 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná dostane do prodlení o délce 15 dnů. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru celkem 18 388 Kč. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí 20 641,15 Kč. Žalobou uplatněný dluh žalované se sestává z částky 24 574 Kč (z toho 13 741,15 Kč představuje dluh na nové jistině úvěru, 998 Kč představuje smluvní pokutu, 1 000 Kč představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), a z částky 8 835,24 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku II. rozsudku.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila v rámci omluvy z nařízeného soudního jednání emailovou zprávou dne [datum] tak, že je matkou na mateřské dovolené a může splácet 2 500 Kč měsíčně s tím, že o tom již informovala žalobkyni.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den [datum]. Žalovaná se z jednání omluvila, soud proto věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela s žalovanou na základě jejího návrhu prostřednictvím emailové komunikace smlouvu o úvěru [číslo] to dne [datum], podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s obchodním úrokem a pojistným v 18 měsíčních splátkách po 2 415 Kč. Součástí bylo i pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 296 Kč měsíčně. Sjednaná výše úroku činila 94,78 % ročně, RPSN 148,98 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /návrh/smlouvu o úvěru ze dne [datum] na č. l. 9-11 spisu, příloha [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 25 spisu, dodatek [číslo] ze dne [datum] na č. l. 26-27 spisu, předsmluvní formulář ze dne [datum] na č. l. 31-33 spisu, splátkový kalendář na č. l. 13 spisu, přihláška do pojištění ze dne [datum] na č. l. 21-22 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 15 spisu, informace o pojištění na č. l. 16-18 spisu, informace o podpisu na dálku na č. l. 28 spisu, karta klienta na č. l. 19 spisu, prohlášení klienta-informace pro klienta na č. l. 23, 24, kopie občanského průkazu na č. l. 35-36 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 20 spisu, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] na č. l. 12 spisu a dodejka na č. l. 30 spisu a rámcová smlouva o finančních službách na č. l. 14 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni [datum] v celkové výši 22 639 Kč (z toho 16 842,25 Kč představuje dluh na jistině, 3 798,90 Kč představuje dluh na úrocích do zesplatnění, 998 Kč představují smluvní pokutu a 1 000 Kč náklady na vymáhání související s prodlením žalované) /viz výzvy k zaplacení na č. l. 42, 43 a oznámení o zesplatnění ze dne [datum] na č. l. 29 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu ze dne [datum] na č. l. 45 spisu a poštovní podací arch na č. l. 44 spisu/. Ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně vycházela z prohlášení žalované, že žalovaná je svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] v [obec], do zaměstnání nastoupila dne [datum], její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a celkové měsíční výdaje činí 6 463 Kč, z toho 3 860 Kč tvoří životní minimum a 2 603 Kč tvoří bydlení /viz hodnocení klienta ze dne [datum] na č. l. 34 spisu, potvrzení o příjmu na č. l. 39 spisu, výplatní pásky na č. l. 40-41 spisu a scoring na č. l. 38 spisu/. V databázi [příjmení] nebyly evidovány žádné dluhy žalované po splatnosti /viz výpis záznamů z registru [příjmení] na č. l. 37 spisu/. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh žalobkyni uhradila. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, avšak její výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru za neplatně sjednanou. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 1 617 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, z jejího osobního prohlášení o jeho majetkových a výdělkových poměrech, z běžných veřejných rejstříků, z potvrzení o příjmu a výplatních pásek žalované. Takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně sice měla ověřené příjmy žalované /viz potvrzení o příjmu a výplatní pásky/, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatelky nezohlednila její skutečné výdaje. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalované o jejich výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí 6 463 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima, u výdajů na bydlení uvedla částku 2 603 Kč. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet ani v rámci ústního jednání dne [datum] po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

21. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

22. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na [webová adresa]). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 23. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

24. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

25. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).

26. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 20 000 Kč, z čehož jí část vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila 18 388 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 1 617 Kč (tj. 20 000 Kč – 18 388 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] (odeslané dne [datum]), podle které měla žalovaná dluh ze smlouvy uhradit do 15 dnů ode dne odeslání výzvy, tj. do [datum], žalovaná je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku).

27. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání smluvních úroků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.