16 C 29/2021-67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 222 300 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Co do částky 117 938 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 416,40 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 117 938 Kč od 30. 3. 2021 do 11. 10. 2021, to vše od 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky 101 945,60 Kč a co do všech zbývajících úroků z prodlení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 222 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce uvedenou částku požaduje z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011. V žalobě tvrdí, že uvedené řízení sp. zn. 23 C 68/2011 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 1 zahájeno dne 9. 5. 2011. Žalobce se v tomto řízení domáhal určení neplatnosti výpovědi z jeho pracovních poměrů vůči zaměstnavateli [anonymizována tři slova] [obec]. Toto řízení bylo pravomocně ukončeno dne 27. 8. 2020. Do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu bylo zaměstnavatelem (tj. žalovaným ve sporu o neplatnost výpovědi) podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolací řízení nebylo k datu podání žaloby v této věci dosud ukončeno. Uvedené řízení o určení neplatnosti výpovědí tak k dnešnímu dni trvá více než 10 let. Žalobce po celou tuto dobu žije v nejistotě o svém postavení a sociálních jistotách pramenících z pracovněprávního vztahu pro zaměstnance. Vzhledem ke své délce je pro něj řízení finančně extrémně náročné. Dlouholeté soudní řízení žalobce nejen psychicky zatěžuje, ale zásadním způsobem se dotýká i jeho rodinného života a běžného občanského života všeobecně. Žalobce podal dne 29. 9. 2020 u žalované žádost o předběžné projednání tohoto nároku. Lhůta k předběžnému projednání žádosti uplynula marně dnem 29. 3. 2021. S ohledem na běh promlčecí lhůty žalobce uplatnil tento svůj nárok na odškodnění soudní cestou. K samotnému nalézacímu řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce uvedl, že v tomto řízení bylo rozhodnuto poprvé rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2012. Tento rozsudek byl k odvolání poškozeného zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013 Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně zejména předčasnost jeho závěru, dále i to, že rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, a to ani po skutkové stránce, ani po stránce právního závěru o naplnění výpovědního důvodu. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci nově rozhodl rozsudkem ze dne 11. 6. 2014. K odvolání poškozeného Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2015 opětovně zrušil rozsudek soudu prvého stupně. Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně neopatření si dostatečných skutkových zjištění pro svůj závěr o nadbytečnosti poškozeného jakožto zaměstnance, nedostatek podkladů pro svůj skutkový závěr i nepřípustného zjednodušení při posuzování nadbytečnosti. Skutkový stav tak byl opět zjištěn neúplným způsobem. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci nově rozhodl rozsudkem ze dne 7. 12. 2015, a to tak, že žalobu poškozeného opět zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2016 rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 7. 11. 2018 zrušil rozsudek soudu odvolacího i soudu prvého stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na konstantní judikaturní závěry Nejvyššího soudu ke kogentní úpravě doručování písemností týkajících se vzniku, změn nebo trvání pracovního poměru v zákoníku práce – tedy v rámci dovolání se v podstatě zabýval pouze vadností právního závěru nalézacích soudů k předběžné otázce o doručování písemností v pracovněprávních vztazích do vlastních rukou zaměstnavatele. Obvodní soud pro Prahu 1 pak rozsudkem ze dne 11. 11. 2019 rozhodl o neplatnosti výpovědí z pracovních poměrů žalobce. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2020 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Žalovaná podala dovolání proti tomuto pravomocnému rozsudku. Žalobce k předmětnému řízení uvedl, že z hlediska předmětu sporu – rozhodování o neplatnosti ukončení pracovních poměrů v důsledku nesprávného postupu zaměstnavatele při doručování výpovědi nebylo skutkově ani právně složité. Žalobce v řízení zastoupený advokátem reagoval na výzvy soudu ve stanovených lhůtách, po celou dobu řízení poskytoval soudu součinnost. Vzhledem k tomu, že pro žalobce jakožto poškozeného mělo řízení mimořádný význam, účastnil se žalobce osobně i všech soudních jednání. Žalobce rovněž využil i prostředků vedoucích alespoň teoreticky ke zkrácení délky řízení, a to například podáním ze dne 2. 12. 2012 – žádostí o přijetí opatření, aby v řízení nedocházelo k průtahům. Dle názoru žalobce v řízení došlo opakovaně i k období bezdůvodné nečinnosti. Hned prvé jednání ve věci samé bylo zmařeno z důvodu, že soud nebyl řádně obsazen a nebyl svolán senát, přestože šlo o senátní věc ze zákona. Další řízení ve věci nařízené na den 28. 3. 2012 bylo bez jednání ve věci samé odročeno z důvodu administrativního pochybení kanceláře soudu při redistribuci repliky poškozeného (tj. žalobce) až na 23. 5. 2012. Další průtahy v řízení dle žalobce byly dále ze strany soudu způsobeny opakovaným chybným doručováním obsílky k výslechu jediné žalobcem navržené svědkyně paní [příjmení]. [příjmení]. K významu nalézacího řízení pro žalobce tento uvedl, že šlo o řízení týkající se existenčního zajištění jeho a jeho rodiny. Řízení negativně ovlivnilo a zatížilo osobní i rodinný život žalobce. Ten v době dání výpovědi, resp. zahájení sporu, měl vyživovací povinnost ke třem nezaopatřeným dětem, jeho manželka byla na rodičovské dovolené a příjem z pracovní činnosti byl jediným zdrojem příjmu rodiny žalobce. Žalobci nebyla v souvislosti s neplatným ukončením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (žalovaného) dosud vyplacena žádná náhrada a veškerou tíhu finanční náročnosti extrémně dlouhého soudního řízení nese rodina žalobce. Dle žalobce došlo v předmětném řízení k naplnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to konkrétně porušením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce žádá o poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť případné samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě považuje za nedostačující. Žalobce při vyčíslení požadované nemajetkové újmy vychází z částky ve výši 19 000 Kč za každý 1 rok trvání nepřiměřeně dlouhého soudního řízení s navýšením o 10 procentních bodů z důvodu, že se žalobce na prodloužení doby řízení nepodílel, s navýšením o dalších 10 procentních bodů z důvodu jednoduchosti projednávané věci, zjevně nesprávného postupu soudu, kdy opakovaně nebyl respektován názor soudu vyššího stupně, a nedůvodných průtahů v řízení na straně soudu a konečně s navýšením o dalších 10 procentních bodů z důvodu zásadního významu řízení pro žalobce. Za prvé 2 roky trvání řízení ponižuje žalobce základní roční sazbu na jednu polovinu. Celkově tak za dobu trvání soudního řízení k datu podání žaloby požaduje žalobce nemajetkovou újmu v celkové výši 222 300 Kč. Žalobce v podané žalobě zohledňuje i aktuální trvání dovolacího řízení, kdy žalovaná si i proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2020, podala dovolání. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 10. 2021 potvrdila, že u ní žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 29. 9. 2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 203 774 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011. Žádost žalobce byla shledána částečně důvodnou, a proto mu bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 117 938 Kč. Žalovaná k předmětnému nalézacímu řízení mimo jiné uvedla, že jeho celková délka činila 10 let a 3 měsíce. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvého stupně rozhodoval meritorně 4x, odvolací soud rovněž 4x a Nejvyšší soud 2x. Řízení bylo v zásadě postupováno bez výraznějších průtahů, nicméně došlo k tzv. ping-pongu soudu. První i druhý rozsudek soudu prvého stupně zrušil odvolací soud, a to pro nepřezkoumatelnost (nedostatečné odůvodnění, resp. nedostatečná skutková zjištění), což lze přičítat soudu prvého stupně k tíži při hodnocení přiměřenosti délky řízení. Také dle žalované nelze zcela pominout, že první dovolání bylo důvodné a Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvého a druhého stupně. Věc byla složitější zejména po právní stránce. Význam řízení pro žalobce byl hodnocen jako vyšší, neboť se jednalo o pracovněprávní spor. Celkovou délku řízení lze pak hodnotit jako nepřiměřenou. Dle žalované však výše náhrady nemajetkové újmy požadované žalobcem není přiměřená. Se zohledněním stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a dále relevantní judikatury ESLP, po zhodnocení všech okolností případu dospěla žalovaná k závěrům, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 117 938 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 138 750 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč (za první 2 roky pak částka poloviční ve výši 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na výše uvedenou složitost projednávané věci o 10 % a s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy o 20 %. Naopak základní částka byla zvýšena o 15 % s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu a přiznání nákladů řízení. V případě důvodnosti žaloby požádala žalovaná o stanovení patnáctidenní lhůty k plnění.

3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná výslovně, žalobce mlčky) a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Soud vzal v řízení za prokázáno, a to ze žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění ze dne 24. 9. 2020, že žalobce uplatnil mimosoudně tento svůj nárok ve výši 203 774 Kč u žalované, když žádost žalobce došla žalované dne 29. 9. 2020. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 10. 2021 přiznala žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 117 938 Kč. Tuto částku žalobci také fakticky uhradila dne 11. 10. 2021, když dle částečného výpisu z účtu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u [právnická osoba] za měsíc říjen 2021 byla tato částka, poukázaná žalovanou, dne 11. 10. 2021 na účet připsána. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaných listin. Žalovaná rovněž nesporuje, že celková délka předmětného nalézacího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011 není přiměřená.

5. Podáním došlým soudu dne 10. 1. 2022 vzal žalobce žalobu co do částky 117 938 Kč zpět s tím, že ve zbývajícím rozsahu setrval na podané žalobě. K tomuto částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí dle ustanovení § 96 odst. 1, 4 o. s. ř. zastavil (výrok I. rozsudku).

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 23 C 68/2011 soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Dne 13. 5. 2011 došla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žaloba žalobce [celé jméno žalobce], proti žalovanému [příjmení] [anonymizováno] [obec] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Žalobce konkrétně navrhoval, aby soud výrokem I. určil, že výpověď z pracovního poměru žalobce založeného jmenováním do funkce„ vrchní ředitel majetkové sekce“ ze dne 16. 12. 2002, později přejmenované na„ zástupce ředitele – majetková sekce“, daná žalovaným žalobci písemností ze dne 14. 1. 2011, je neplatná. Výrokem II. se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru žalobce založeného jmenováním do funkce„ ředitele odboru obchodních aktivit“ dne 1. 4. 2003, daná žalovaným žalobci písemností ze dne 14. 1. 2011, je neplatná. Usnesením ze dne 6. 9. 2011 soud uložil žalovanému podat ve lhůtě 30 dnů vyjádření k podané žalobě. Toto vyjádření žalovaného došlo soudu dne 12. 10. 2011. Žalovaný v citovaném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dne 24. 1. 2012 soud ve věci nařídil jednání na den 26. 3. 2012. Uvedeného dne ve věci nebylo jednáno z důvodu nedostavení se přísedících k tomuto jednání. Jednání bylo proto odročeno na termín o dva dny pozdější – tj. na 28. 3. 2012. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, přičemž v závěru bylo jednání odročeno za účelem doplnění dokazování na den 23. 5. 2012. Dne 23. 5. 2012 bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]. V závěru bylo jednání odročeno za účelem opětovného předvolání dalších dvou navržených svědkyní na den 27. 6. 2012. Při tomto jednání byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. V závěru bylo toto jednání odročeno za účelem opětovného předvolání svědkyně [jméno] [příjmení] na den 17. 9. 2012. Při tomto jednání, po provedení dalšího dokazování, byl ve věci vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2012, č. j. 23 C 68/2011-112, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Dne 20. 11. 2012 došlo soudu odvolání žalobce proti tomuto rozsudku. Usnesením ze dne 26. 11. 2012 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 25. 1. 2013 pak došlo soudu vyjádření žalované k odvolání žalobce. Dne 9. 4. 2013 spis došel Městskému soudu v Praze. Dne 7. 5. 2013 byl spis odvolacím soudem vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení s dalším pokynem. Dne 18. 6. 2013 byl spis opětovně předložen odvolacímu soudu. Dne 19. 6. 2013 nařídil odvolací soud odvolací jednání na den 11. 9. 2013. Termín jednání byl následně přeodročen na den 25. 9. 2013. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 168/2013-152, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu I. stupně bylo uloženo doplnění dokazování, když odvolací soud současně konstatoval, že rozhodnutí soudu I. stupně je v konkrétní části nepřezkoumatelné. Spis došel zpět soudu I. stupně dne 8. 10. 2013. Dne 23. 1. 2014 soud ve věci nařídil jednání na den 5. 3. 2014. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno. V závěru bylo jednání odročeno za účelem účastnického výslechu žalobce a za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 14. 5. 2014, následně k žádosti žalobce přeodročeno na den 11. 6. 2014. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2014, č. j. 23 C 68/2011-198 byla žaloba opět v plném rozsahu zamítnuta. Dne 18. 7. 2014 došlo soudu odvolání žalobce proti tomuto rozsudku. Usnesením ze dne 2. 9. 2014 byl žalobce vyzván k doplnění podaného blanketního odvolání. Dne 8. 12. 2014 došlo soudu vyjádření žalovaného k doplněnému odvolání žalobce. Dne 24. 2. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2015, č. j. 62 Co 104/2015-229 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování v intencích pokynů odvolacího soudu. K výzvě soudu I. stupně žalovaný dne 8. 9. 2015 doplnil svá skutková tvrzení. Dne 6. 10. 2015 soud nařídil jednání na den 7. 12. 2015. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2015, č. j. 23 C 68/2011-255 byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Dne 29. 1. 2016 došlo soudu blanketní odvolání žalobce. Usnesením ze dne 2. 3. 2016 byl žalobce mimo jiné soudem vyzván k doplnění podaného odvolání. Podáním došlým soudu dne 4. 3. 2016 žalobce své odvolání doplnil. Dne 28. 6. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 29. 6. 2016 odvolací soud nařídil jednání na den 12. 10. 2016. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2016, č. j. 62 Co 263/2016-294 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Dne 20. 1. 2017 došlo soudu dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Dne 29. 3. 2017 soud obdržel vyjádření žalovaného k podanému dovolání. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 26. 4. 2017 Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Cdo 2036/2017-336 rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud neshledal (pro svoji předčasnost) správným závěr soudů o tom, že obě písemné výpovědi z pracovního poměru byly žalobci řádně doručeny. Soudu I. stupně spis došel zpět dne 29. 11. 2018. Dne 6. 3. 2019 soud nařídil jednání na den 5. 4. 2019. Při tomto jednání soud vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Další termín jednání byl stanoven na den 24. 6. 2019, následně k žádosti žalovaného přeodročen na den 26. 7. 2019 a poté k žádosti žalobce opětovně přeodročen na den 30. 9. 2019. Při jednání dne 30. 9. 2019 byl vynesen rozsudek. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 23 C 68/2011-385 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, že obě výpovědi z pracovního poměru žalobce dané mu žalovaným jsou neplatné. Dne 25. 11. 2019 došlo soudu blanketní odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku, které žalovaný doplnil dne 10. 12. 2019. Dne 31. 3. 2020 vydal soud opravné usnesení k vyhlášenému rozsudku. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 21. 5. 2020. Dne 15. 6. 2020 soud nařídil odvolací jednání na den 29. 7. 2020. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 62 Co 173/2020-415 byl rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu potvrzen. Citovaný rozsudek tak nabyl právní moci dne 27. 8. 2020. Dne 26. 10. 2020 došlo soudu dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu. Dne 25. 2. 2021 spis došel dovolacímu soudu. Dne 18. 3. 2021 byl spis Nejvyšším soudem vrácen zpět soudu I. stupně se žádostí o pořízení přepisu zvukového záznamu z jednání před odvolacím soudem dne 29. 7. 2020 z CD. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2021, č. j. 62 Co 173/2020-454 byla opravena část záhlaví rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020. Dne 24. 5. 2021 spis došel zpět Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2021, č. j. 21 Cdo 1495/2021-460 bylo dovolání žalovaného odmítnuto. Citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 10. 2021. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 23 C 68/2011.

7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z části důvodně. Žalobce se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu újmy nemajetkové, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení je třeba (s ohledem na kritéria podrobně níže uvedená) hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 24. 9. 2020, které žalované došlo dne 29. 9. 2020. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 10. 2021 dospěla k závěru o nepřiměřenosti délky předmětného nalézacího řízení a přiznala žalobci nárok na zadostiučinění ve výši 117 938 Kč. Tuto částku žalobci také po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty pro mimosoudní projednání nároku a po podání žaloby (t. j. dne 11. 10. 2021) uhradila. Pokud jde o samotný průběh a délku předmětného trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 68/2011, dospěl soud k závěru, že celkovou délku tohoto řízení, které bylo zahájeno žalobou žalobce došlou tomuto soudu dne 13. 5. 2011, a které bylo pravomocně skončeno dne 8. 10. 2021, je třeba vyhodnotit v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva jako řízení, které trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce pak požaduje zadostiučinění za celkovou délku tohoto řízení, která činí 10 let, 4 měsíce a 25 dnů. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval otázkou stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, neboť samotné konstatování porušení práva by se, dle názoru soudu, nejevilo jako dostačující. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění.

10. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce 10 let, 4 měsíce a 25 dnů/tj. (9x 16 000 Kč) + (4x 1 333 Kč) + 1 111 Kč činí 150 443 Kč. Takto stanovenou základní částku soud dále přizpůsobil hodnocení dle níže uvedených kritérií.

11. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, toto probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, kdy soudem prvého stupně bylo ve věci samé rozhodováno celkem 4x, odvolacím soudem rovněž 4x a dovolacím soudem 2x. Řízení bylo složitější po skutkové i právní stránce, neboť byly provedeny výslechy svědků, účastnický výslech žalobce a také bylo složitější posouzení naplnění předpokladů doručení výpovědi z pracovního poměru, když tato otázka rovněž nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud ve všech souvislostech řešena.

12. Pokud jde o podíl žalobce na délce řízení, žalobce se na celkové délce řízení žádným způsobem nepodílel.

13. Pokud jde o samotný postup soudu ve věci 23 C 68/2011, v řízení nebyla shledána delší období nečinnosti jako taková. Nicméně v této souvislosti nelze přehlédnout, že první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2012, č. j. 23 C 68/2011-112, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 168/2013-152, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že důvodem zrušení rozsudku byla též jeho nepřezkoumatelnost v konkrétní části. Tato skutečnost měla za následek prodloužení předmětného řízení, když další rozsudek soudu I. stupně byl ve věci vynesen až dne 11. 6. 2014.

14. Konečně, pokud jde o význam řízení pro žalobce, tento soud shledal jako zvýšený, neboť v daném případě se jednalo o pracovněprávní spor – tedy o řízení, které ze své povahy (typově) má citelnější dopad do poměrů účastníků (stejně jako je tomu u trestního řízení, u rodinněprávních věcí, u věcí osobního stavu, náhrady újmy na zdraví, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových). Z hlediska žalobce jako účastníka tohoto řízení o neplatnost výpovědí daných mu ze strany jeho zaměstnavatele především dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představuje sama o sobě významný zásah do jeho osobnostní integrity. V případě tohoto řízení, s poukazem na typovou kvalitu, judikatura upouští od dokazování významu řízení, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaného řízení.

15. S poukazem na shora uvedené hodnocení konkrétních okolností případu je v případě žalobce, dle názoru soudu, dán důvod pro 10 % snížení základní částky s ohledem na skutkovou a právní složitost věci a dále pro 30 % snížení základní částky s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, dále pro 5 % navýšení základní částky za postup soudu v řízení a konečně pro 15 % navýšení základní částky za význam řízení pro žalobce. Se zohledněním výše uvedeného ponížení základní částky o výsledných 20 % (tj. mínus 10 %, mínus 30 %, plus 5 %, plus 15 %), je pak celková nemajetková újma představována částkou ve výši 120 354,40 Kč. Soud současně neshledal další důvody pro snížení či zvýšení takto stanoveného peněžitého zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně plnila na žalobcem uplatněný nárok částkou 117 938 Kč, soud přiznal žalobci na zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení další částku ve výši 2 416,40 Kč s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení a 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 117 938 Kč od 30. 3. 2021 do 11. 10. 2021 (výrok II. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba soudem zamítnuta (výrok III. rozsudku). Pokud jde o datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení, zákonná šestiměsíční lhůta pro projednání nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplynula dnem 29. 3. 2021 (viz ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud pouze poznamenává, že zákonný úrok z prodlení byl k datu 30. 3. 2021 ve výši 8,25 %. Žalobce však v podané žalobě uplatnil částku nižší - ve výši 8,05 %, která mu rovněž byla soudem přiznána.

16. Ze všech uvedených důvodů bylo proto soudem rozhodnuto, jak ve výrocích tohoto rozsudku shora uvedeno.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále částka odpovídající odměně advokáta za konkrétní úkony právní služby. V případě žalobce se tak konkrétně jedná o tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 10. 1. 2022) – tj. 3x 3 100 Kč, dále 3x režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 14 342 Kč.

Poučení