16 C 296/2020-48

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] opatrovníkem [údaje o zástupci], o zaplacení částky 13.090 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.400 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.400 Kč od 21.4.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 7.690 Kč, úrok ve výši 3.678,24 Kč, úrok ve výši 13,72% ročně z částky 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.301,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen uhradit státu náklady řízení ve výši 3.132 Kč do pokladny Okresního soudu v Chomutově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud přiznává opatrovníku [příjmení] [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo] za zastupování žalovaného náklady ve výši 5.909,60 Kč.

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 13.090 Kč s úroky ve výši 3.678,24 Kč a s úroky ve výši 23,72% ročně z 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 1.301,70 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 4.4.2017 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 15.5.2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 4.600 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 15.8.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 15.5.2018 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.915,61 Kč dále úrokem ve výši 23,72% ročně a to od 16.5.2018. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Žalobce požaduje zaplacení částky 13.090 Kč sestávající se z dlužné jistiny 9.915,61 Kč a dlužných úhrad ve výši 3.174,39 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku. V podání ze dne 27.7.2021 a 13.8.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a svého zaměstnavatele, uvedl, že jeho měsíční příjem činí 15.053 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti ani u [příjmení] [jméno]. Právní předchůdce žalobce ověřil tvrzenou majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku). K námitkám opatrovníka žalobce uvedl, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 4.4.2017. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Celkovou částku (odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 15.5.2018. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 obč.zák. Promlčecí doba je tříletá (! 629 odst. 1 obč.zák.) a žaloba byla podána dne 23.7.2020. Promlčení pohledávky by nastalo nejdříve dne 15.5.2021, tedy pohledávka promlčena není. Žalovaný ve svém vyjádření nerozporuje, že předmětná smlouva byla uzavřena a neuvádí žádné skutečnosti, kterými by zpochybnil dlužnou částku co do důvodu a výše. Žalobce je přesvědčen, že ujednání smluvních stran o povinnosti žalovaného zaplatit úroky a náklady, ve smlouvě označené jako„ poplatek“ ve výši 7.690 Kč, nelze jako celek posoudit jako neplatné. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 společnost [právnická osoba] převedla pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019 odeslaného dne 13.12.2019. Soudu se nepodařilo zjistit místo pobytu žalovaného. Žalovanému byl dle ust. § 29 odst.3 o.s.ř. ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že žalovaný nárok neuznává. Žalovaný měl uzavřít a podepsat smlouvu o spotřebitelském úvěru, ale z návrhu se nepodává, jakým způsobem měla být částka žalovaným původnímu věřiteli zaplacena. Z návrhu nelze zjistit, kdy původní věřitel měl hotovostní úvěr žalovanému předat a proto opatrovník vznáší námitku promlčení, kdy žaloba byla podána až dne 23.7.2020. Opatrovník má za to, že uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Opatrovník namítá nepřiměřenou výši úroků a dále žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce řádně a náležitě splnil povinnost stanovenou § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce nepředložil žádné dokumenty prokazující splnění této povinnosti. Vzhledem k tomu musí opatrovník vznést námitku neplatnosti smlouvy, čímž by žalobce měl nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení. Z titulu bezdůvodného obohacení mělo být plněno dnem následujícím po dni, kdy mohlo být plněno poprvé (původní věřitel poskytl žalovanému plnění dne 4.4.2017 v den podpisu smlouvy) tedy mohl žádat vrácení dne 5.4.2017 a tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 5.4.2020. Nárok žalobce je tedy promlčen. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: V listině označené jako karta zákazníka žádost o zápůjčku žalovaný uvedl své osobní údaje (je svobodný, bez vzdělání) druh bydlení – nájemník (ověřeno nájemní smlouvou a SIPO) domácnost – partner, nezaopatřené děti 0, uvedl zaměstnavatele (zaměstnavatel ověřen osobně) měsíční příjmy žadatele – čistý příjem hlavní 15.053 Kč, Měsíční výdaje žadatele: výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 4.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, oblečení) 4.200 Kč. Použitelný příjem 6.853 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy a výplatní pásky a dále z nájemní smlouvy a SIPA. Karta zákazníka je dne 4.4.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4.4.2017 má soud za prokázané, že dne 4.4.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit spolu s jistinou 10.000 Kč úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek 2.000 Kč hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] 290 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 17.690 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Podle doplňujících ustanovení čl. 6 smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, písemným odstoupením od smlouvy doručeným druhé smluvní straně, ([příjmení] [anonymizováno] je oprávněn odstoupit v případě, že zákazník je v prodlení s úhradou splátky po dobu delší než 90 kalendářních dnů, přesto, že jej [příjmení] [jméno] vyzval k úhradě dlužné splátky a poskytl mu lhůtu na její splacení alespoň 30 kalendářních dnů) a smlouva může být ukončena dohodou. Podle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil na pohledávku za celou dobu trvání smlouvy částku 4.600 Kč. Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 29.11.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 se žalobce stal věřitelem pohledávky včetně příslušenství. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13.12.2019. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 30.4.2020 k zaplacení pohledávky ve výši 19.436,61 Kč nejpozději do 7.5.2020. Výzva byla odeslána dne 1.5.2020. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 4.4.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek ve výši 2.000 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 4.000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 17.690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 4.600 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 29.11.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 609 obč.zák. se právo promlčí, nebylo-li vykonáno v promlčecí lhůtě, a dlužník není povinen plnit. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle § 391 u práv vymahatelných u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 623 při dílčích plnění dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. Podle § 629 odst.1 promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 648 promlčecí lhůta neběží, uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení. K námitce opatrovníka soud přezkoumal námitku promlčení práva. Podle § 619 odst. 1 obč.zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V uzavřené smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách. Pro každou splátku běží promlčecí doba samostatně. První splátka měla být žalovaným uhrazena dne 11.4.2017 (7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy) a následující splátky vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období, kdy poslední splátka byla stanovena na 15.5.2018. Tříletá promlčecí doba tak uplynula dnem 15.5.2021. Protože návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne 23.7.2020 k promlčení pohledávky nedošlo. V době, kdy byla smlouva uzavřena, nemohl právní předchůdce žalobce a ani žalobce předpokládat, že uzavřená smlouva bude soudem posouzena jako absolutně neplatná a proto soud posoudil promlčení tak, jak je výše uvedeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 15.053 Kč, který právní předchůdce žalobce ověřil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 4.000 Kč a osobní výdaje ve výši 4.200 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že zástupce právního předchůdce žalobce ověřil nájemní smlouvu a SIPO, soudu ale nebyl předložen žádný doklad, potvrzující, že výdaje žalovaného na bydlení činí skutečně pouze 4.000 Kč. Právní předchůdce žalobce se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými náklady na bydlení. Protože soudu nebyly předloženy tvrzené doklady, které by potvrdily pravdivost uvedených výdajů, má soud za to, že právní předchůdce žalobce vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 17.690 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020). Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.). Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 4.600 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.400 Kč (částka poskytnutá 10.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 4.600 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 19.4.2021. Nárok se stal splatným 20.4.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 21.4.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 21.4.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud ustanovil žalovanému, který je neznámého pobytu, jako opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, AK [obec], [ulice a číslo]. Podle ust. § 140 odst.2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl.č.177/1996Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu Pl. ÚS 4/19 ze dne 24.9.2019. Opatrovníku tedy přísluší odměna za úkon právní služby ve výši 1.328 Kč (dle § 7 bod 5 snížený dle §12a odst.1 vyhl. 177/1996Sb.) Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci, účast na jednání soudu dne 8.10.2021) po 1.328 Kč, tři náhrady hotových výdajů opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.025,60 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částku 5.909,60 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 24.013,04 Kč (částku 13.090 Kč + úrok 3.678,24 Kč + [číslo], 300 Kč – úrok ve výši 23,72% ročně z částky 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do 8.10.2021 + úrok z prodlení 1.301,70 Kč + 1.567,80 Kč - úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 9.915,61 Kč od 30.11.2019 do 8.10.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.608,70 Kč (jistina – 5.400 Kč + 208,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 5.400 Kč od 21.4.2021 do 8.10.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 23,4%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 76,6%. Poměr úspěchu tedy činí 53% ve prospěch žalovaného. Náklady řízení v dané věci činí náklady státu zaplacené opatrovníku ve výši 5.909,60 Kč. Soud proto žalobci uložil zaplatit státu 53% ve výši 3.132 Kč.