16 C 30/2011-566

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Koška a přísedících [přísedící] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice a původní účastnice] o zaplacení částky 498 448 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 498 448 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 288 125 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Liberci na náklady znalečného 15 606 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se nadále domáhala (po zrušení rozhodnutí okresního a krajského soudu) vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 498 448 Kč z titulu náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s tvrzeným pracovním úrazem ze dne [datum], a to za období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy od [datum] do [datum], kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou, že dne [datum] utrpěla při provádění polstrování pracovní úraz (vymknutí zápěstí), že v souvislosti s pracovním úrazem byla v pracovní neschopnosti do [datum], že dne [datum] opět nastoupila do zaměstnání, nicméně v souvislosti s pracovním úrazem byla opětovně v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], že od [datum] do [datum]„ byla žalobkyně uznána osobou [anonymizováno] znevýhodněnou“ a že od [datum] je vedena na úřadu práce. Žalovaná žalobkyni dobrovolně uhradila pouze bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do [datum] do [datum].

2. Rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Okresní soud v Liberci rozhodl o žalobním návrhu, rozhodnutí okresního soudu bylo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad [příjmení] – pobočka v Liberci [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzeno a toliko bylo změněno co do nákladů řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo nicméně rozhodnutí okresního a krajského soudu týkající se nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s tvrzeným pracovním úrazem ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] zrušeno a v tomto rozsahu bylo vráceno okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Soud prvního stupně podle závazného názoru dovolací soudu musí při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) vycházet z průměrného výdělku poškozené před vznikem škody s tím, že na danou situaci bylo chybně soudem aplikováno ustanovení § 371 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), když pro jeho užití nebyly splněny zákonné podmínky. Dovolací soud k tomu konstatoval, že za odmítnutí zajištěné práce žalobkyní nelze považovat rozvázání pracovního poměru účastníků z důvodů nesouvisejících s následky pracovního úrazu žalobkyně před vznikem nároku na náhradu za ztrátu na výdělku (v době, kdy žalobkyně neměla právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a kdy vzhledem k její pracovní neschopnosti trvající po skončení pracovního poměru účastníků až do [datum] ani nebylo zřejmé, zda jí toto právo vůbec vznikne), které má význam jen z hlediska příčinné souvislosti (jejího nedostatku) mezi ztrátou na výdělku, který žalobkyně dosahovala u žalovaného, a jejím pracovním úrazem a které má za následek, že nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je třeba odvíjet od průměrného výdělku, jehož by prokazatelně dosáhla u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonala, kdyby k poškození na zdraví způsobenému pracovním úrazem nedošlo. Stejně tak nelze v rozvázání pracovního poměru dohodou žalobkyně a žalované ke dni [datum] spatřovat jednání žalobkyně, kterým by si po vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tj. po [datum]) bez vážných důvodů opomenula vydělat částky odpovídající jejímu výdělku u žalované před rozvázáním pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 371 odst. 5 věty druhé zák. práce.

4. Podle ustanovení § 243g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

5. Podle ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor, i pokud jde o to, jaké důkazy je třeba v dalším řízení před soudem prvního stupně provést.

6. Soud v řízení provedl listinné důkazy, tak aby vyhověl požadavkům dovolacího soudu, kdy je právní názor dovolacího soudu závazný pro soud prvního stupně. Soud vyšel z důkazů, které provedl v dosavadním řízení a vedle těchto důkazů provedl tyto listinné důkazy: certifikát o rekvalifikačním kurzu„ Obsluha PC, internet a práce s programy“, řidičský průkaz, přehled volných míst evidovaných úřadem práce pro uchazeče se středním odborným vzděláním bez maturity v okrese [obec] za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok].

7. Soud věc posuzoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 3. 2011 (dále jen„ zák. práce“), a to vzhledem k době, kdy mělo žalobkyni vzniknout právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jehož se domáhá.

8. Podle ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

9. V projednávané věci bylo mimo jiné zjištěno, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako [anonymizována čtyři slova]), že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen ke dni [datum] dohodou bez uvedení důvodu, že dne [datum] utrpěla pracovní úraz, že v době od [datum] do [datum] byla v důsledku pracovního úrazu uznána dočasně práce neschopnou, že od [datum] vykonávala práci finální kontroly výrobků, kterou byla schopna vykonávat a na kterou byla přeřazena na základě výsledků mimořádné [anonymizováno] prohlídky, neboť nesměla vykonávat žádné práce, při kterých by docházelo k přetěžování pravé horní končetiny, a tedy ani dosavadní práci [anonymizována dvě slova], že mzda na nové pozici [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byla sjednána ve stejné výši jako na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], že v době od [datum] do [datum] byla žalobkyně opětovně uznána dočasně práce neschopnou, že jí byla vyplácena [anonymizováno] i po uplynutí podpůrčí doby po dobu dočasné pracovní neschopnosti, a to za období od [datum] do [datum], že byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou s platností od [datum] do [datum], že od [datum] je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a že od [datum] byla uznána částečně invalidní.

10. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo k úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla).

11. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své [anonymizováno] postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

12. Ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobkyně došlo teprve v době po skončení pracovního poměru účastníků, když tento ukončili dohodou ke dni [datum] bez uvedení důvodu. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) za této situace může poškozenému (bývalému) zaměstnanci vzniknout (z hlediska příčinné souvislosti) jen tehdy, kdyby nebyl pro následky pracovního úrazu schopen konat stejnou práci (práci stejného druhu), kterou konal u (bývalého) zaměstnavatele před poškozením na zdraví pracovním úrazem, a kdyby byl pro následky pracovního úrazu uznán invalidním nebo částečně invalidním anebo kdyby byl schopen konat jinou, méně placenou práci. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) přitom není průměrný výdělek před pracovním úrazem, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem je proto v tomto případě taková ztráta na výdělku, která vychází z průměrného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k poškození na zdraví způsobenému pracovním úrazem nedošlo; za účelem zjištění tohoto průměrného výdělku je třeba objasnit, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně (s přihlédnutím k jeho [anonymizováno] stavu, schopnostem a kvalifikaci, k možnostem uplatnění na trhu práce a dalším okolnostem) vykonávat u jiného zaměstnavatele, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, a jaký průměrný výdělek by při výkonu této práce dosáhl (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 350/98, uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002, uveřejněném pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

13. Ukazuje-li se potřebné za řízení zjistit, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele (u zaměstnavatele, který mu neodpovídá za škodu způsobenou pracovním úrazem), kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, musí být v první řadě přihlédnuto ke zdravotnímu stavu zaměstnance, jeho schopnostem a získané kvalifikaci. Zdravotní stav zaměstnance přitom musí být uvažován jen v takové podobě, jako kdyby jeho pracovní způsobilost nebyla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo nezanikla. Kvalifikace zaměstnance je dána především jeho vzděláním, odbornou praxí a úrovní osvojených dovedností. Zaměstnanec by mohl prokazatelně u jiného zaměstnavatele konat jen takovou práci, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu (samozřejmě bez ohledu na následky pracovního úrazu) a která nepřesahuje jeho schopnosti a získanou kvalifikaci.

14. Prokazatelně by dále poškozený zaměstnanec mohl konat jen takovou práci, kterou nabízí pracovní trh, a to v místě, o němž lze důvodně předpokládat, že by v něm zaměstnanec konal práci, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, tedy zejména v místě určeném místem dosavadního zaměstnání nebo bydlištěm zaměstnance. Smyslem (účelem) zjištění, jakou práci by zaměstnanec mohl konat u jiného zaměstnavatele, je vystižení újmy, která zaměstnanci vznikla tím, že má pro následky pracovního úrazu sníženou (zaniklou) pracovní způsobilost; tomuto požadavku odpovídá postup, že bude - ukazuje-li se, že v rozhodném místě by žalobce mohl vykonávat více prací (druhů práce), které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a které nepřesahují jeho schopnosti a kvalifikaci - uvažována nejprve práce, při níž bude plně využita kvalifikace zaměstnance, poté práce, při níž bude kvalifikace zaměstnance využita co nejvíce, a nakonec práce, k níž není potřebná jakákoliv kvalifikace (k tomu blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1075/2008).

15. Objasňování toho, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele, současně nelze chápat tak, že by mohlo vést k závěru, že by zaměstnanec neměl (mohl mít) jakékoliv pracovní uplatnění, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu. Smyslem (účelem) uvedeného postupu je zjištění, jakou práci by postižený zaměstnanec mohl vykonávat u jiného zaměstnavatele, což následně umožní stanovit průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody, a nikoliv posouzení, zda by opravdu našel (jakékoliv) zaměstnání, přestože by jeho pracovní způsobilost nebyla ovlivněna následky pracovního úrazu. Úvaha v tomto smyslu by byla ostatně absurdní; zaměstnanec se přece nemůže dobře ucházet o práci, kterou by stejně nebyl schopen ze [anonymizováno] důvodů (pro následky pracovního úrazu) vykonávat, a není tu žádný důvod po něm požadovat, aby se o takovou práci ucházel jen„ naoko“ (pouze z důvodu, aby případně doložil zaměstnavateli, jenž mu odpovídá za škodu z pracovního úrazu, druh práce, kterou by mohl vykonávat, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu).

16. V řízení nebylo sporu, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako operátorka linky, dne [datum] utrpěla při provádění polstrování pracovní úraz (vymknutí zápěstí), jak vyplývá ze záznamu o úrazu. Žalobkyně při plnění svého pracovního úkolu neporušila žádné pracovněprávní předpisy. Z [anonymizováno] zpráv pak má soud za prokázané, že žalobkyně utrpěla distorzi a kapsulitidu pravého zápěstí, čímž byla způsobena omezená hybnost ruky. Po ukončení pracovní neschopnosti trvající v období od [datum] do [datum] byla žalobkyně vyřazena ze své původní práce [anonymizována dvě slova] a byla nově zařazena na práci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která byla spojena s menší zátěží pravé ruky při práci. Při této nové pracovní pozici měla žalobkyně stejné finanční ohodnocení, jako při předchozí práci, při které došlo k pracovní úrazu. Ostatně toto ani nikdo z účastníků nesporoval. Z výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že po skončení první pracovní neschopnosti žalobkyně absolvovala mimořádnou [anonymizováno] prohlídku u závodní lékařky [anonymizováno] [příjmení], která jí doručila, aby nevykonávala dosavadní práci a aby byla přeřazena na jinou pracovní pozici, na které nebude tolik namáhána ruka. Zprávu o tom, že žalobkyně je práceschopná podepsala jen z toho důvodu, aby si zajistila finanční prostředky, kdy práci vykonávala při braní léků proti bolesti a s ortézou, se kterou absolvovala i lékařskou prohlídku. Mzda na nové pozici kontrolorky byla ponechána v původní výši. Dohodu o skončení pracovní poměru žalobkyně podepsala před vznikem pracovní neschopnosti, pročež nelze aplikovat ustanovení § 371 odst. 5 zák. práce, jak je uvedeno výše a v podrobnostech soud odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu. Pracovní neschopnost vedená od [datum] pak nesouvisela s žádným novým úrazem, ale v souvislosti s přetrvávajícími problémy po úrazu ze dne [datum]. Pracovní poměr žalobkyně ovšem trval toliko do [datum], když k tomuto dni uzavřeli žalobkyně a žalovaná dohodu o skončení pracovního poměru bez uvedení důvodu. K tomu je nutné zopakovat, že nelze v rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni [datum] spatřovat jednání žalobkyně, kterým by si po vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tj. po [datum]) bez vážných důvodů opomenula vydělat částky odpovídající jejímu výdělku u žalované před rozvázáním pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 371. odst. 5 věta druhá zák. práce.

17. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], včetně doplnění a dodatků znaleckého posudku má soud také za prokázané, že žalobkyně před pracovním úrazem ze dne [datum] netrpěla žádnými dlouhodobými odchylkami od normálního [anonymizováno] stavu. Znalec popsal zdravotní postižení žalobkyně způsobená v důsledku pracovního úrazu ze dne [datum], kdy žalobkyně trpěla poškozením vazivově chrupavčité struktury stabilizující distální kloubní spojení mezi vřetenní a loketní kostí pravé horní končetiny a poškození vazu v oblasti karpomerakarpálního skloubení I. paprsku, tedy palce pravé ruky. Dále učinil závěr, že k datu [datum] nebyly zdravotní následky pracovního úrazu vyléčeny, v důsledku čehož žalobkyně nesměla vykonávat žádné práce, při kterých by docházelo k přetěžování její pravé horní končetiny, žalobkyně rovněž nesměla vykonávat ani tu práci, při které u ní došlo k pracovnímu úrazu dne [datum]. Dlouhodobým, resp. trvalým [anonymizováno] následkem pracovního úrazu je lehké omezení hybnosti pravého zápěstního kloubu a lehké omezení hybnosti karpometakarpálního kloubu I. paprsku pravé ruky a bolesti v těchto kloubech při jejich zatížení. Žalobkyně v důsledku pracovního úrazu užívala léky tišící bolest. Dále znalec ve svém posudku uvedl, že bylo správné s ohledem na poúrazové zdravotní potíže, že žalobkyně po ukončení pracovní neschopnosti trvající v době od [datum] do [datum] byla vyřazena ze své původní práce [anonymizována dvě slova] a byla nově zařazena na práci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která je spojena s daleko menší zátěží pravé ruky při práci, což ostatně potvrdila i sama žalobkyně a nijak tuto skutečnost nerozporovala. Znalec také uvedl, že žalobkyně netrpí jinými [anonymizováno] komplikacemi, které by nesouvisely s pracovním úrazem. Důvody pro existenci pracovní neschopnosti žalobkyně trvající. [anonymizováno] následky pracovního úrazu utrpěného žalobkyní jsou již ustálené a nelze očekávat významné zlepšení nebo zhoršení, kdy zhruba od [datum] byl poúrazový zdravotní stav žalobkyně ustálen. Ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] pak vyplývá, že nebyly shledány před pracovním úrazem žalobkyně dne [datum] žádné obecné zdravotní obtíže dlouhodobého nebo trvalého charakteru, které by měly vliv na její pracovní schopnost. Dále konstatoval, že budou-li u žalobkyně existovat nějaké pracovní omezení způsobené jejím špatným zdravotním stavem, bude se jednat o omezení, která jsou v důsledkem jejího pracovního úrazu ze dne [datum]. K tomu také uvedl, že se vyjadřoval ke zdravotnímu stavu žalobkyně do data [datum], kdy ji vyšetřoval, po tomto datu mu není znám zdravotní stav žalobkyně. Veškerá zdravotní omezení žalobkyně souvisejí s léčbou poškozené ruky při pracovním úrazu dne [datum], kdy znalcem byl učiněn závěr o přiměřenosti délky pracovní neschopnosti, faktických následcích poškození ruky při pracovním úrazu, včetně ustálení zdravotního stavu až k datu [datum]. Žalobkyně ani od roku [rok] netrpí žádnými posudkově významnými trvalými zdravotními poruchami obecného původu. U žalobkyně přetrvává odeznívající pravostranná [anonymizována dvě slova] (a stav po její [anonymizováno] provedené dne [datum]), nejedná se ale o obecné patologické stavy, které by byly trvalé. V doplnění znaleckého posudku pak znalec uvedl, že žalobkyně ani nadále nemůže vykonávat práci [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], ale její [anonymizováno] by jí nebránilo ve výkonu práce na [anonymizována dvě slova]. Omezení vyplývající z postižení pravé ruky lze tedy dávat do přímé souvislosti s jejím pracovním úrazem utrpěným dne [datum].

18. Dále z předchozího dokazování má soud za prokázané, že praktická lékařka po konzultaci s lékařkou z [anonymizováno] z povolání doporučila vést žalobkyni v pracovní neschopnosti. Z lékařských zpráv Krajské nemocnice v [obec] za období od [datum] do [datum] je zřejmé, že u žalobkyně přetrvávaly bolesti oblasti pravé ruky. Z rozhodnutí Úřadu práce v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] – [anonymizováno] [číslo] [rok] vyplývá, že žalobkyně byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou s platností od [datum] do [datum]. Z potvrzení Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] je zřejmě, že žalobkyni byla poskytována podpora v nezaměstnanosti v době od [datum] do [datum] a že žalobkyně je od [datum] vedena v evidenci uchazečů o práci. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] vyplývá, že žalobkyni byla vyplácena nemocenská i po uplynutí podpůrčí doby po dobu dočasné pracovní neschopnosti, a to za období od [datum] do [datum]. Z posudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] pak vyplývá, že žalobkyně byla uznána od [datum] osobou částečně invalidní, kdy z dlouhodobě nepříznivých zdravotních důvodů došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 35%, z toho v 25% způsobeno funkčním postižením horních končetin a ve zbytku [anonymizováno] potížemi.

19. Neobstojí tak námitka vedlejšího účastníka na straně žalované, že není příčinná souvislost mezi škodou a poklesem výdělku, neboť ze závěrů znalce jednoznačně vyplývá, že žalobkyně nemohla vykonávat práci [anonymizována dvě slova] pro shora uvedený pracovní úraz, který je jednoznačně v příčinné souvislosti s nárokem ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum].

20. Z uvedeného vyplývá, že po celé období, kdy žalobkyně požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, s výjimkou několika opakovaných krátkodobých léčebných zákroků, nebyla a do současnosti není schopna vykonávat pozici [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]. Z dokazování také jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně byla od [datum] uznána osobou částečně invalidní, kdy z dlouhodobě nepříznivých zdravotních důvodů došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 35%, z toho v 25% způsobeno funkčním postižením horních končetin a ve zbytku [anonymizováno] potížemi.

21. Z dokladů žalobkyně předložených k potvrzení dosaženého vzdělání, kvalifikace a předchozích pracovních poměrů soud zjistil, že žalobkyně je vyučena v oboru [anonymizováno] a do roku [rok] vykonávala tuto práci ve [právnická osoba]. Následně byla do roku [rok] na rodičovských dovolených, po jejichž skončení nastoupila u [právnická osoba] jako [anonymizováno] v [anonymizováno]. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] pracovala jako [anonymizováno] ve [právnická osoba] [právnická osoba] Od [anonymizováno] [rok] do září [rok] pracovala jako [anonymizováno] u firmy [jméno] [příjmení] a od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] znovu u firmy [anonymizováno] [právnická osoba] Od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] byla evidována jako uchazečka o zaměstnání a od [datum] do [datum] pracovala jako [anonymizováno] a [anonymizováno] u firmy [právnická osoba] Od [datum] pracovala u žalované. Je držitelkou řidičského oprávnění pro skupinu B. V roce [rok] absolvovala rekvalifikační kurz„ [anonymizována tři slova] a práce [anonymizována dvě slova]“ v rozsahu 30 hodin.

22. Z nabídky konkrétních pracovních míst Úřadu práce [obec], která byla v předmětném období nabízena a s ohledem na její vzdělání (bez maturity) a pracovní kvalifikaci a zařazení se jednalo o tyto nabídky zaměstnání: [právnická osoba], operátor [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 18 000 až 20 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu [obec] a s výdělkem 16 000 až 18 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 18 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 17 000 až 20 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 17 000 až 20 000 Kč, [právnická osoba] – [anonymizováno] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 15 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od [datum] s místem výkonu práce [obec] s výdělkem 19 000 Kč, [právnická osoba] – [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 15 000 Kč měsíčně, [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 17 000 Kč, [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] a s výdělkem 20 000 až 30 000 Kč, [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s nástupem od [datum] s místem výkonu práce [obec] s výdělkem 15 000 Kč měsíčně.

23. Z regionální statistiky ceny práce pro [územní celek] má pak soud za prokázané, že průměrný výdělek v oboru [anonymizována dvě slova] pro rok 2011 byl 22 899 Kč, pro rok 2012 22 465 Kč, pro rok 2013 23 585 Kč. V oboru obsluha [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] byl průměrný výdělek pro rok 2011 22 914 Kč, pro rok 2013 23 987 Kč. V oboru [anonymizováno] byl průměrný výdělek pro rok 2011 14 737 Kč, pro rok 2012 15 225 Kč a pro rok 2013 15 785 Kč.

24. Má-li být zjištěn průměrný výdělek, který by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo, odpovídá požadavkům zákona, bude-li zjištěn jako pravděpodobný výdělek postupem uvedeným v ustanovení § 355 odst. 2 zák. práce, podle kterého pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

25. Objasnění toho, jakou hrubou mzdu by poškozený zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 355 odst. 2 zák. práce zřejmě dosáhl při výkonu práce, kterou by konal u jiného zaměstnavatele, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, předpokládá zjištění, jakou by zaměstnanec " zřejmě" pobíral mzdu, kdyby opravdu pracoval (v době, k níž se určuje pravděpodobný výdělek) u jiného zaměstnavatele. Za tím účelem musí být zejména prokázáno, jaká mzda za výkon této práce u jiného zaměstnavatele náležela, přičemž musí být zohledněny nejen„ pevné“ nebo nárokové složky mzdy, ale i další fakultativní složky mzdy (např. odměny, osobní ohodnocení atd.), 26. Je tak třeba stanovit okamžik vzniku škody na straně žalobkyně. Mnohdy se vznik škody nemusí ztotožňovat s pracovním úrazem. Průměrný výdělek může být v obou případech rozdílný a může tak ovlivňovat výši náhrady. Vznik pracovního úrazu ještě nemusí zakládat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, neboť zaměstnanec si může i nadále vydělávat stejně nebo i více, než si vydělával před úrazem. Teprve okamžikem, kdy si bude vydělávat méně a prokáže se, že je to v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, vzniká zaměstnanci škoda. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni začala vznikat škoda až v okamžiku rozvázání pracovní smlouvy, kdy se jí fakticky snížila mzda, resp. od okamžiku, kdy byla vedena v evidenci uchazečů práce, tedy od [datum], neboť v době od [datum] do [datum] byla žalobkyně opětovně uznána dočasně práce neschopnou a po tuto dobu jí byla vyplácena podpora. Za situace, kdy je žalobkyně od [datum] vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, přísluší jí náhrada za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi tímto průměrným výdělkem a minimální mzdou, která se v takovém případě považuje za výdělek po pracovním úrazu, s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu (§ 371 odst. 3 věta první zák. práce).

27. Závěr o tom, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele, tedy nezávisí (nemůže záviset) na tom, zda se zaměstnanec opravdu ucházel u konkrétního zaměstnavatele o práci a zda takový jiný zaměstnavatel měl vskutku volné pracovní místo. Uvedený postup nepředstavuje porušení zákonné podmínky pro vznik nároku na odškodňování pracovních úrazů nebo nemocí z povolání spočívající v tom, že odškodňovaný zaměstnanec se musí, po ztrátě původního zaměstnání, aktivně zajímat o získání práce a tím i výdělku a tuto skutečnost i prokázat, resp. průběžně po dobu poskytování náhrady prokazovat. Je třeba také nutné při výpočtu náhrady zohlednit, že v průběhu doby tato náhrada roste, a to podle toho, jak se vyvíjí situace na trhu práce.

28. Základní sazba minimální mzdy zjištěná podle ustanovení § 111 odst. 2 zák. práce a podle ustanovení § 2 a 4 nařízení vlády o minimální mzdě se použije - jak se výslovně podává z ustanovení § 2 tohoto nařízení vlády - pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Jestliže je poškozený zaměstnanec schopen vykonávat jinou vhodnou práci jen v kratší pracovní době (na zkrácený pracovní úvazek), odpovídá smyslu a účelu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, aby se k této snížené pracovní schopnosti přihlédlo a aby se vycházelo ze sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při jiné délce pracovní doby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 472/2018).

29. Vzhledem k tomu, že minimální mzda vyjadřuje - jak vyplývá z výše uvedeného - výdělek, který by poškozený zaměstnanec dosahoval (mohl dosáhnout) v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdyby mu to umožnil trh práce, je nutné při určení výše minimální mzdy pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vždy vycházet z nařízení vlády o minimální mzdě ve znění účinném v době, za jakou je náhrada za ztrátu na výdělku požadována, neboť právě takovou mzdu (plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) by si poškozený zaměstnanec mohl v daném období jako nejnižší možnou vydělat. Minimální mzda dle shora uvedeného nařízení činila v roce 2011 částku 8 000 Kč měsíčně, v roce 2013 do července činila částku 8 000 Kč měsíčně, od srpna 2013 do května 2014 činila částku 8 000 Kč měsíčně.

30. Samotný nárok pak byl uplatněn a přiznán s ohledem na závěry o průměrném - pravděpodobném výdělku žalobkyně, který by mohla v daném období dosahovat u jiného (potencionálního) zaměstnavatele, a dále se zohledněním minimální mzdy v daném období. Z údajů Regionální statistiky ceny práce pro [územní celek] pak vyplývá, že byly zjištěny pro profese odpovídající vzdělání, kvalifikaci a praxi žalobkyně v předchozích pracovních poměrech, a to pro profese obsluhu [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno], se zjištěním průměrného výdělku v těchto profesích a za porovnání nabízených pracovních příležitostí na trhu práce pro [územní celek], kdy pro rok 2011 byla dle statistiky ceny práce stanovena cena ve výši 20 183 Kč, pro rok 2012 ve výši 20 201 Kč a pro rok 2013 a 2014 ve výši 21 119 Kč. Soud vyšel z těchto částek, neboť nejlépe odpovídají dosahovanému průměru pro daný region s tím, že jsou v něm i zohledněny případné fakultativní složky mzdy (platu). Soud vyšel z částek za období od 2011 do 2014, tedy za období, za které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, neboť je zřejmé, že pokud by se nestal žalobkyni pracovní úraz, tak by v průběhu plynutí času se její mzda, včetně nenárokových složek zvyšovala. K námitce vedlejšího účastníka na straně žalované ohledně zjišťovaným pracovních nabídek soud uvádí, že při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku z příjmů vyšel soud zejména ze shora uvedené statistiky, která nejlépe odráží pravděpodobný výdělek, kterého by mohla dosáhnout žalobkyně v daném čase a místě u jiného zaměstnavatele, neboť tato statistika eliminuje možné mzdové výkyvy na trhu práce, a to ať směrem nahoru nebo dolu, a zároveň jsou v ní i zohledněny fakultativní složky mzdy (platu). Takto tedy byla přiznána ztráta za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] ve výši 12 183 Kč měsíčně (pravděpodobný výdělek pro rok 2011 ve výši 20 183 Kč mínus minimální mzda 8 000 Kč), tedy za 11 měsíců ztráta 134 013 Kč. Za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] ve výši 12 201 Kč měsíčně (pravděpodobný výdělek pro rok 2012 ve výši 20 201 Kč mínus minimální mzda 8 000Kč), tedy za 12 měsíců ztráta 146 412 Kč Za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] ztráta ve výši 13 119 Kč měsíčně (pravděpodobný výdělek pro rok 2013 ve výši 21 119 Kč mínus minimální mzda platná do 31. 7. 2013 ve výši 8 000 Kč), tedy za 7 měsíců ztráta 91 833 Kč. Za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] ztráta ve výši 12 619 Kč měsíčně (pravděpodobný výdělek pro rok 2013 ve výši 21 119 Kč mínus minimální mzda 8 500 Kč platná od 1. 8. 2013), tedy za 5 měsíců ztráta 63 095 Kč. Za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] ztráta ve výši 12 619 Kč měsíčně (pravděpodobný výdělek pro rok 2014 ve výši 21 119 Kč mínus minimální mzda 8 500 Kč platná od 1. 8. 2013), tedy za 5 měsíců ztráta 63 095 Kč.

31. Celkem tedy činila ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 498 448 Kč, kdy tato byla s ohledem na výše uvedené také přiznána.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch jen v nepatrné části, konkrétně v částce 12 493 Kč, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 288 125 Kč. Soud rozhodoval o nákladech řízení za celé řízení od napadnutí žaloby, tedy i ve vztahu k předchozím nárokům žalobkyně, neboť dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí a zavázal okresní soud, aby mj. v novém rozhodnutí rozhodl nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení. Soud při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky vyšel z toho, že tarifní hodnota ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 a.t., platného a účinného v době učiněného úkonu právní služby, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon, vychází z hodnoty jistiny (popř. i z příslušenství), která se v průběhu řízení může měnit, např. v důsledku změny předmětu řízení (rozšíření či částečného zpětvzetí žaloby). V případě rozšíření žaloby dochází ke změně tarifní hodnoty od okamžiku, kdy je toto rozšíření připuštěno soudem. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 173 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 9. 10. 2012 obsahující mj. i rozšíření žaloby na celkovou částku 368 588,7 Kč) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t., dále po rozšíření žaloby připuštěné na jednání dne [datum] z tarifní hodnoty ve výši 368 588,70 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze 6 úkonů (účast na jednání dne [datum], [datum] a 12. 12. 2012, [datum], [datum], vyjádření ze dne 10. 3. 2015 obsahující rozšíření žaloby na částku 589 775 Kč) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t., dále po rozšíření žaloby připuštěné na jednání dne [datum] z tarifní hodnoty ve výši 589 775 Kč sestávající z částky 10 660 Kč za každý z šesti úkonů (účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t., po částečném pravomocném zamítnutí žaloby z tarifní hodnoty ve výši 577 282 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za každý z pěti úkonů (vyjádření po zrušení rozsudku, kdy předmětem řízení zůstala částka 577 282 Kč, účast na jednání dne [datum], [datum], podání odvolání, jednání odvolacího soudu dne [datum]) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t., a dále z tarifní hodnoty ve výši 498 448 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (podání dovolání co do nároku ve výši 498 448 Kč, po zrušení rozhodnutí krajského a okresního soudu, kdy předmětem řízení zůstala částka 498 448 Kč – jednání dne [datum], [datum] a [datum]) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t., a to včetně čtyřiadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek – 238 120 Kč ve výši 50 005 Kč. Ostatní úkony vyúčtované právním zástupcem žalobkyně považuje soud za neúčelné, neboť tyto mohl učinit při jednotlivých jednáních, nebo se jednalo o vyjádření doplňující toliko žalobu, tak aby mohla být řádně projednatelná.

33. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byla v řízení neúspěšná žalovaná a byla jí uložena povinnost hradit náklady vzniklé státu. Tyto náklady vznikly v rámci proplacení znalečného, a to u znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] v částce 15 367 Kč a za doplnění posudků v částkách 3 025 Kč, dále 2 178 Kč a 8 107 Kč. Za znalecký posudek [celé jméno znalce] pak v částce 8 470 Kč. Na znalečném pak bylo přiznáno celkem 37 147 Kč, kdy znalečné bylo znalcům proplaceno a poukázáno státem po započtení záloh složených žalovaným v celkové výši 7 000 Kč, vedlejším účastníkem [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč a žalobkyní ve výši 2 000 Kč. Žalované, jakožto procesně neúspěšnému účastníku řízení, u kterého nelze dovodit okolnosti pro případné osvobození od placení soudního poplatku, tak bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Liberci částku 15 606 Kč (18 147 Kč – 2 541 Kč), když soud zohlednil, že vedlejší účastník zaplatit již částku 2 541 Kč dne 11. 11. 2019 (čl. 343).

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení