16 C 31/2021-155

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá podanou žalobou u zdejšího soudu dne 4. 6. 2021 částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vydání příkazu k dodání žalobce do výkonu trestu nepředcházela výzva k nástupu do výkonu trestu, jak tuto povinnost stanoví § 321 odst. 1 věty první trestního řádu. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 21/2018 byl žalobci uložen příkazem ze dne 12. 2. 2018, č.j. 2 T 21/2018-26 trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a také zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu tří let. Dne 5. 6. 2020 byl Okresním soudem v Olomouci vydán příkaz č.j. 2 T 21/2018-71 k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody a 15. 6. 2020 byl žalobce v 16:00 zadržen Policií ČR v černých zásahových kombinézách a v poutech byl odvezen na služebnu Policie ČR a umístěn do cely předběžného zadržení a dále bez léků a osobních věcí dodán do [stát. instituce]. Na to soud k dotazu policie sdělil, že nebyla vydávána výzva k nástupu trestu, neboť v jiné věci žalobci uplynula pod sp. zn. 1 T 139/2018 lhůta povoleného odkladu. Soud ve vykonávacím řízení pochybil, když nechal zadržet osobu zdravotně postiženou, dialyzovanou třikrát týdně a u které nebylo možné předpokládat nebezpečnost uprchnutí či skrývání. Nebyl mu dán prostor připravit se na výkon trestu ani podat případně návrh na odklad trestu. Příkaz k dodání do výkonu trestu byl vydán protiprávně a vynuceným dodáním do výkonu trestu bylo zasaženo do základních práv žalobce. Žalobce se ihned obrátil na soud a požádal o přerušení výkonu trestu. Soud tomuto návrhu nevyhověl. Odvolací soud k podané stížnosti žalobce návrhu vyhověl. Následně k návrhu vězeňské služby Obvodní soud pro Prahu 6 výkon trestu žalobci z důvodu zdravotního stavu žalobce a vzhledem k epidemiologické situaci a možnému zavlečení nákazy při četných cestách žalobce na dialýzu, přerušil na dobu jednoho roku. Žalobce byl na základě nezákonného rozhodnutí zadržen na veřejnosti přístupném místě za přítomnosti žalobci známých osob, byla mu nasazena pouta a byl dodán do výkonu trestu bez zohlednění jeho zdravotního stavu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 11. 2021 doplněného vyjádřením ze dne 7. 12. 2021, kdy učinila nesporným, že u ní žalobce podáním dne 27. 11. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná usoudila, že dostačujícím zadostiučiněním v případě žalobce je konstatování porušení práva a vyslovení omluvy, což sdělila žalovaná žalobci stanoviskem ze dne 7. 12. 2021. Žalovaná uvedla, že postupem Okresního soudu v Olomouci, kdy nebyl žalobce vyzván k nástupu trestu a byl rovnou vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dospěla však současně, že vzhledem k rozsáhlé trestné minulosti žalobci finanční zadostiučinění nepřísluší. Žalobce nerespektuje rozhodnutí soudu i jiných orgánů, opakovaně byl odsouzen za maření soudního rozhodnutí a vykázání, proto se lze domnívat, zda by žalobce při řádném postupu do výkonu trestu nastoupil. Závažnost nesprávného úředního postupu nelze zvyšovat s odkazem na zdravotní stav, když ten žalobci nebránil v páchání trestné činnosti. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a přiznat náhradu nákladů řízení jako nezastoupenému účastníku.

3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce dne 27. 11. 2020 uplatnil u žalované předběžné nárok, který je předmětem tohoto řízení a že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, aniž by před tím byl žalobce vyzván k nástupu do výkonu trestu.

4. Ve věci bylo rozhodováno dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť předmět řízení toto umožňuje a strany s postupem vyslovily strany souhlas.

5. Soud z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 21/2018-92 zjistil, že žalobci nebylo povoleno přerušení výkonu trestu v trvání 8 měsíců, který byl uložen žalobci trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2018, č. j. 2 T 21/2018-26 se změnou usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2019, č. j. 2 T 21/2018-51, které nabylo právní moci dne 29. 7. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č.j. 68 To 199/2019-62.

6. Soud z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 To 160/2020-114 zjistil, že z podnětu stížnosti žalobce bylo usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 21/2018-92, zrušeno a uloženo soudu, aby znovu o věci jednal a rozhodl.

7. Z přípisu ředitele [stát. instituce] ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že tato věznice adresovala Obvodnímu soudu pro Prahu 6 podnět k návrhu na přerušení výkonu trestu žalobce včetně připojeného stanoviska Oblastní lékařské komise č.1 zdravotnické služby VS ČR a vyjádření komise Generálního ředitelství VS ČR, ze kterých vyplynulo, že zdravotní stav žalobce a zejména zajišťování poskytování zdravotních služeb žalobci je při nejmenším hraniční pro setrvání ve výkonu trestu a bylo doporučeno přerušení na jeden rok.

8. Z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2018, č. j. 2 T 21/2018-26 soud zjistil, že byl žalobce odsouzen za trestný čin maření soudního rozhodnutí k odnětí svobody 8 měsíců odloženo se zkušební dobou dvou let.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, č. j. 1 T 139/2018-53 soud zjistil, že žalobce byl odsouzen za maření výkonu rozhodnutí soudu na 5 měsíců. V odůvodnění soud píše, že k osobě žalobce zjistil, že má 13 záznamů v rejstříku trestů, na dvě odsouzení se vztahovala amnestie, při dalších čtyřech se osvědčil a naposledy byl odsouzen trestním příkazem na 8 měsíců s odkladem se zkušební dobou v trvání dvou let.

10. Z přehledu všech omezení osobní svobody žalobce soud zjistil, že žalobce byl ve výkonu trestu od 7. 7. 2009 do 7. 4. 2010, dále měl přeměněn podmíněný trest a byl mu uložen trest odnětí svobody v rozsahu pěti měsíců.

11. Z úředního záznamu ze spisu 1 T 139/2018 ze dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že byl dán pokyn k zaslání výzvy k nástupu do výkonu trestu s tím, že vzhledem k žádosti vězeňské služby s ohledem na komplikovanou epidemiologickou situaci a rozhodnutí o odkladu výkonu trestu do 2. 5. 2020, nebyla dříve výzva k nástupu trestu zasílána.

12. Z čestného prohlášení ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

13. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 19. 11. 2020 soud zjistil, že byla dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

14. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 22. 11. 2020 soud zjistil, že byla dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

15. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 19. 11. 2020 soud zjistil, že byla dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

16. Z česného prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že byla dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

17. Z čestného prohlášení další osoby křestním jménem [jméno], narozené [datum], ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že byla dne 15. 6. 2020 v baru [anonymizováno], když byly žalobci přiložena pouta a byl odveden Policií ČR. Na místě bylo asi 15 lidí.

18. Z žádosti Policie ČR ze dne 5. 6. 2020 v trestní věci žalobce vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 21/2018, č.l. 71, soud zjistil, že vyšší soudní úřednice tohoto soudu vydala příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody s tím, že žalobce měl v jiné trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 139/2018 povolen odklad k nástupu trestu od 2. 5. 2020, do výkonu trestu odnětí nenastoupil a trest ve věci 2 T 21/2018 má začít vykonávat po výkonu trestu ve věci 1 T 139/2018.

19. Z žádosti o propuštění z výkonu trestu a o přerušení výkonu trestu ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce požádal o přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů, z důvodu dodání do výkonu trestu v rozporu se zákonem požádal o propuštění z výkonu trestu.

20. Z lékařské zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 1. 2. 2019 soud zjistil, že žalobci je diagnostikováno terminální selhání ledvin a je zařazen do dialyzačního programu. K první transplantaci ledviny došlo v roce 1995, kdy štěp byl funkční do roku 1999, v roce 2000 došlo k 2. transplantaci, kdy ledvina byla funkční do roku 2009, od roku 2009 zařazen do chronického dialyzačního programu a od května 2017 zařazen na čekací listinu ke třetí transplantaci.

21. Z lékařské zprávy z dialyzačního střediska ze dne 23. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce je polymorbidní a v červenci 2019 byl dočasně vyřazen z čekací listiny na třetí transplantaci ledvin z důvodu nespolupráce.

22. Z přípisu PČR ze dne 12. 6. 2020 soud zjistil, že 12. 6. 2020 bylo vyhlášeno pátrání po žalobci.

23. Z žádosti o spolupráci PČR ze dne 17. 6. 2020 v trestní věci sp. zn. 2 T 21/2018 soud zjistil, že žalobce byl dne 15. 6. 2020 vypátrán v baru [anonymizováno] a byl dodán na základě příkazu k dodání do výkonu trestu do [stát. instituce] s tím, že se policie dotazovala, jakým způsobem byl žalobce jako odsouzený o nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody vyrozuměn.

24. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná žalobci potvrdila přijetí žádosti ze dne 27. 11. 2020.

25. Ze sdělení vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2020 v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 21/2018 soud zjistil, že odsouzenému nebyla zaslána výzva k nástupu trestu, neboť měl v jiné věci Okresního soudu v Olomouci rozhodnuto o odkladu výkonu trestu do 2. 5. 2020. Dne 3. 5. 2020 a 5. 6. 2020 bylo lustrací zjištěno, že k dobrovolnému nástupu výkonu trestu odnětí svobody nedošlo a bylo rozhodnuto o žádosti o dodání do výkonu trestu odnětí svobody, aniž by byla žalobci zároveň zasílána výzva.

26. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 10. 2020, č. j. 1 Nt 2828/2020 bylo zjištěno, že žalobci byl přerušen výkon trestu odnětí svobody n a dobu 1 roku do 29. 10. 2020.

27. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu.

28. Žalobce uplatnil u žalované řádně a včas dne 27. 11. 2020 nárok na přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu nesprávným úředním postupem. Žalobci byl trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2018, č.j. 2 T 21/2018-26 uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, o jehož výkonu se zařazením do věznice s ostrahou bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2019, č. j. 2 T 21/2018-51, které nabylo právní moci dne 29. 7. 2019. Žalobci byl uložen dále v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 139/2018 nepodmíněný trest v délce trvání pěti měsíců. V dané věci byla žalobci zaslána výzva k nástupu do výkonu trestu a k žádosti žalobce ze zdravotních důvodů bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2019, č. j. 1 T 139/2018-88 povolen odklad výkonu trestu odnětí svobody do 2. 5. 2020. Žalobce nenastoupil trest odnětí svobody dobrovolně a nepodal další žádost o odklad výkonu trestu, proto byla dne 5. 6. 2020 vydána ve věci sp. zn. 2 T 21/2018-51 žádost k dodání žalobce do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, která byla realizována dne 15. 6. 2020. Žalobce vyl vypátrán v [obec] v 16 hodin v baru [anonymizováno] za přítomnosti osob, které znal. Žalobce dne 19. 6. 2020 požádal o propuštění z výkonu trestu a o přerušení výkonu trestu. Žádost odůvodnil pochybením soudu pro nezaslání výzvy k nástupu trestu a dále špatným zdravotním stavem, obavou z vyřazení z čekací listiny na transplantaci ledviny a častých dialýz. Žalobci bylo následně k žádosti [stát. instituce] usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 přerušen výkon trestu na dobu jednoho roku.

29. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

30. Soud posoudil věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 10 OdpŠk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii; dle odst. 2 právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu; dle odst. 2 pak zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující a při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

32. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

33. Žalobce na úrovni skutkových tvrzení tvrdil, že došlo k nezákonnému dodání do výkonu trestu, který spočíval v tom, že dne 15. 6. 2020 byl zajištěn Policií ČR v baru [anonymizováno] před známými a převezen do cely předběžného zajištění a tentýž den dodán do [stát. instituce]. Nemohl se na výkon trestu připravit, nemohl podat žádost o odklad a je osobou ve vážném zdravotním stavu, kdy docházel na dialýzu.

34. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

35. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován a je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/ 2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

36. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

37. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

38. Porušením čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je vydání příkazu k dodání odsouzené osoby do výkonu trestu odnětí svobody bez toho, že by jí byla předtím řádně doručena výzva k dobrovolnému nástupu do výkonu tohoto trestu; totéž platí pro případ, že odsouzená osoba byla zadržena a fakticky dodána do výkonu trestu odnětí svobody na základě příkazu zatíženého takovou vadou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2944/16). 39. „ Výzvou“ ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí úkon soudu podle § 321 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Pokud v dalším průběhu vykonávacího řízení dojde k tomu, že odsouzenému je povolen odklad výkonu trestu podle § 322 - § 323 tr. ř. a odsouzený proto ve lhůtě uvedené ve výzvě podle § 321 odst. 1 tr. ř. trest nenastoupí, pak při uplynutí doby, na kterou byl povolen odklad výkonu trestu, musí být odsouzený postupem podle § 321 odst. 1 tr. ř. opět vyzván, aby nastoupil trest v nově stanovené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 7 Tz 54/2013).

40. Soud v tomto ohledu uzavírá, že v předmětné věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v postupu vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci, která pochybila, když s ohledem na dobrovolné nenastoupení po uplynutí odkladu výkonu trestu v jiné trestní věci nevydala výzvu k nástupu výkonu trestu a rovnou přistoupila k vydání žádosti o dodání žalobce do výkonu trestu.

41. Jak uvedeno výše soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutíí, které by nabylo právní moci, či které by bylo předběžně vykonatelné, a které by zároveň bylo následně pro nezákonnost změněno či zrušeno. Rovněž nedošlo k nezákonnému výkonu trestu na osobě žalobce, neboť § 10 odst. 1 odškodňovacího zákona jasně definuje, že nárok na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o trestu má jen ten, na němž byl trest zcela nebo zčásti vykonán, avšak pouze za předpokladu, že v pozdějším řízení byl poškozený obžaloby zproštěn nebo bylo trestní stíhání zastaveno. Tato situace přitom u žalobce nenastala, neboť žalobce byl (naopak a předtím) pravomocně odsouzen. Tedy nebyl na něm vykonán trest pro spáchání trestného činu, pro který by byl později obžaloby zproštěn, či trestní stíhání by bylo zastaveno.

42. V případě nesprávného úředního postupu není dána – s výjimkou nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení - vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

43. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud hodnotí všechny relevantní okolnosti nesprávného úředního postupu, zejm. pak povahu činnosti, při níž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, délku trvání následků takového postupu, resp. délku období, kdy byl poškozený újmě vystaven a především následky způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, přičemž soud přihlédne i k dalším okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

44. Pokud jde o povahu činnosti, při níž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pak se jednalo o žádost o dodání osoby do výkonu trestu, ke kterému byl pravomocně odsouzen, přičemž skutečnost, že žalobce ani v jiné trestní věci v té době nenastoupil do výkonu trestu, nesvědčí o tom, že by nyní dobrovolně nastoupil. Především však postup policie nesprávným nebyl, nesprávným úředním postupem bylo to, že vyšší soudní úřednice opominula zaslání výzvy k nástupu trestu. Povaha činnosti, při níž k nesprávnému úřednímu postupu došlo tak tedy nesvědčí o nutnosti odškodnit tento nesprávný úřední postup finančním zadostiučiněním.

45. Dalším kritériem je délka trvání nesprávného úředního postupu, kterou mohl žalobce pociťovat. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že byl žalobce dodán do výkonu trestu na základě zákonných pravomocných rozhodnutích a tento byl vykonáván řádně až do rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 z podnětu vězeňské služby o přerušení výkonu trestu z důvodu zhoršených podmínek pro zajištění dostatečné lékařské péče a obav zavlečení nákazy Covid-19 v době pandemie. Zásah tedy trval vůči žalobci pouze den dodání do výkonu trestu. Dále žalobce používal právní nástroje, kterými se snažil o propuštění z výkonu trestu nebo přerušení výkonu trestu, jak je jeho právo bez ohledu na způsob dodání do výkonu trestu.

46. Soud předesílá, že kritérium zásahů do osobnostní sféry žalobce, je kritériem dominantním pro určení formy a výše zadostiučinění.

47. V řízení bylo prokázáno, že u žalobce trvá především dlouhodobě onemocnění ledvin, kdy žalobce absolvoval dvě transplantace ledvin a dochází na dialýzu. Dále má soud za zjištěné, že žalobce byl skutečně dodán do výkonu trestu zásahem policie v baru [anonymizováno].

48. K zásahům do osobnostní sféry vyvolaným přímo v souvislosti s dodáním do výkonu trestu žalobce tvrdil, že se nemohl připravit na nástup do výkonu a vyřídit si osobní věci, že je osobou se zhoršeným zdravotním stavem. Žalobce se léčí se svým stavem od počátku devadesátých let a během této doby byl opakovaně trestně stíhán i odsouzen a to včetně pro maření soudních rozhodnutí. Žalobce si tedy sám způsobil to, že byl odsouzen a že se neosvědčil ve zkušební době a že měl vykonat trest. Takto jednal plně si vědom svého špatného zdravotního stavu. Současně se také z lékařských zpráv podává, že žalobce pro nespolupráci při nedodržování medikace, nedodržování režimových opatření atd. byl v roce 2019 vyškrtnut z čekací listiny na třetí transplantaci ledviny, kterou zřejmě pro terminální selhání těchto orgánů potřebuje. Nelze tedy dávat do souvislosti a klást zdravotní stav žalobce s nesprávným úředním postupem, když koneckonců ani žalobce svého zdravotního stavu nedbá a ten mu nebrání v páchání trestné činnosti s vědomím, že se vystavuje riziku a v případě maření výkonu soudních rozhodnutí v podstatě jistotě zvláště ve zkušební době, že bude muset nastoupit do výkonu trestu. Dále soud zjistil, že se nejednalo ani o první výkon trestu, že žalobce má kriminální kariéru, a proto i potřeba přípravy, přestože na ní právo měl, je snížena.

49. Pokud jde o to, že mu nebylo umožněno podat návrh na odklad výkonu trestu, pak je potřeba upozornit, že před dodáním výkonu trestu odnětí svobody, mu uplynula doba odkladu výkonu trestu v předešlé věci a ani tam nepožádal o odklad výkonu, nad to nebyl v tomto smyslu omezen, když mohl podat žádost o propuštění z výkonu trestu a propuštění z výkonu trestu a nakonec i přerušen výkon trestu žalobci byl.

50. Soud tedy má za prokázané obecné zásahy do osobnostní sféry, které jsou však snížené v kontextu způsobu života žalobce a žádné specifické netvrdil.

51. Z tohoto důvodu tak ani zásahy v osobnostní sféře žalobce neprokazují, že by žalobci mělo být za nezákonné nevydání výzvy k nástupu trestu poskytnuto peněžité zadostiučinění. K dodání do výkonu trestu došlo způsobem, ke kterému dojít sice možná nemuselo, to však nemění nic na situaci, že k výkonu trestu odnětí svobody byl v době tohoto zásahu pravomocně odsouzen dvakrát. V trestním řízení, ve kterém uplynula doba odložení výkonu trestu, si žalobce o další odklad nepožádal a dobrovolně k výkonu trestu nenastoupil ani se nijak jinak v této věci neangažoval. K výkonu uložených trestů tedy dojít mělo.

52. Soud tedy uzavírá, že dospěl k závěru o obecném zásahu v osobnostní sféře žalobce, avšak nízké intenzity a žádné jiné specifické zásahy netvrdil. Samotná délka možné újmy byla velmi krátká, neboť skončila dodáním do výkonu trestu, k němuž byl zákonně odsouzen a který měl i vykonat. Nadto obhájkyně žalobce již 4 dny po dodání do výkonu trestu žádala o přerušení a propuštění, i tato možnost mu byla zachována. Samotná povaha činnosti, při níž k nesprávnému úřednímu postupu došlo, není nikterak odsouzeníhodná, a samotná délka možné újmy, kterou žalobce pociťoval, trvala krátce. Dále pak soud dospěl k závěru, že okolnost předchozího pravomocného odsouzení žalobce za trestné činy maření výkonu soudního rozhodnutí a další rovněž hovoří o tom, že újma vnímaná žalobcem za nevydání výzvy k nástupu do výkonu trestu, když se samotným výkonem trestu odnětí svobody zkušenosti měl, nemohl být zásadní. Soud tak tedy má za to, že za nesprávný úřední postup, k němuž ve vztahu k žalobci skutečně došlo, pak náleží žalobci jakožto zadostiučinění odškodnění, avšak nikoli finanční.

53. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích představuje nejvyšší míru (formu) satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Oproti tomu konstatování porušení práva poškozeného je možno považovat za základní formu satisfakce, neboť závěr, že došlo k porušení konkrétního práva žalobce, je výsledkem prvotního posouzení věci a nutným východiskem pro veškeré další úvahy o naplnění předpokladů odpovědnosti, tedy i pro závěr, že poškozenému vznikla v důsledku porušení jeho práva nemajetková újma a že je tuto újmu namístě nahradit poskytnutím konkrétního zadostiučinění.

54. Omluva je projevem vstřícné vůle státu uznat chybu - není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva anebo poskytnout - též vedle ní - zadostiučinění v penězích (srov. NS 30 Cdo 2357/2010).

55. Konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení spolu velice úzce souvisí, a to tak, že není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, mělo by porušení konkrétního práva poškozeného vyplývat přímo z obsahu omluvy. Ať jen samotné konstatování porušení práva nebo i jen samotná omluva pak může představovat přiměřené zadostiučinění.

56. Soud se proto zabýval otázkou formy zadostiučinění, kterého by se žalobci za této situace mělo dostat, a to v intencích § 31a OdpŠk. resp. tím, zda takto rejstříkovým soudem poskytnutá omluva je satisfakcí postačující.

57. Soud v tomto ohledu uzavírá, že žalovaná konstatovala, že došlo k nezákonnému postupu a vyslovila i za tento omluvu.

58. Soud tak má za to, že žalobci se dostalo dostatečného zadostiučinění.

59. Takovou nefinanční satisfakci pak soud s odkazem na výše uvedené považuje za dostačující, a proto žalobu na úhradu finančního zadostiučinění v plném rozsahu zamítl.

60. Tento závěr je v souladu i s tím, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta je stanovena standardní třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení