16 C 310/2018- 228

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. dubna 2021, č. j. 16 C 310/2018 – 188 ve spojení s opravným usnesením ze dne 30. dubna 2021, č. j. 16 C 310/2018 – 192 a doplňujícím usnesením ze dne 30. dubna 2021 č. j. 16 C 310/2018 – 193, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje ve znění, že se jedná o okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], doručené žalobci [datum].

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení II. a ve výroku o nákladech státu IV. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné ze strany žalované vůči žalobci dopisem doručeným dne [datum] (když opravným usnesením z [datum] na č. listu 192 opravil za použití § 164 o. s. ř. zjevnou nesprávnost v chybějícím znění výroku I.), dále uložil povinnost žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované v obecné pariční lhůtě (II.). Doplňujícím usnesením ze dne [datum] rozhodl o zastavení řízení v rozsahu, v němž se žalobce domáhá určení, že žalovaná je povinna vyplatit žalobci náhradu mzdy ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a je povinna vyplácet žalobci náhradu mzdy ve výši [částka] za období od [datum] do právní moci rozsudku ve věci či do doby, kdy bude žalovanou žalobci umožněn výkon práce u žalované, vždy k 10. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který přísluší žalobci náhrada mzdy (III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (IV.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za odvolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, a to ve výši [částka] na blíže specifikovaný účet soudu do tří dnů od právní moci rozsudku (V.).

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovanou vůči žalobci dopisem ze [datum], kdy pracoval na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky [datum] jako projektový manažer v pracovním poměru na dobu neurčitou, pokud mu bylo vytýkáno v okamžitém zrušení porušení jeho pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem tím, že bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele měl vykonávat výdělečnou činnost jako jednatel [právnická osoba] s.r.o. (s předmětem činnosti shodným s předmětem činnosti žalované), popíral naplnění tohoto skutkového důvodu okamžitého zrušení, když následně [datum] sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Dle živnostenského rejstříku měly žalovaná a [právnická osoba] s.r.o. zapsány pouze shodné obory činnosti„ výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a výroba a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí“ a„ výroba strojů a zařízení“, [právnická osoba] s.r.o. se však zabývala dle žalobce konstrukční činností a zpracováním dokumentace na různé výrobky zákazníků, nabízela výrobky společnosti [právnická osoba] (kufry na nářadí, odpadkové koše, schránky na dopisy, pracovní stoly, nástavby a příslušenství) a výrobu perfopanelů pro umístění pracovních strojů, dále pracovní poličky, držáky a háčky, zatímco žalovaná se zabývala prodejem kontaktních hrotů, svorkovnic, mixážních systémů a lepidla [příjmení] a výrobou testovacích přístrojů pro testování zařízení v automobilovém průmyslu; žalobce tak dovozuje, že nekonkuroval činnosti žalované; kromě jiného [právnická osoba] s.r.o. od založení nejméně do konce trvání pracovní neschopnosti žalobce ([datum]) nevykonávala žádnou obchodní činnost, pouze se na ni připravovala.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobce se dopustil porušení povinností uvedených v § 304 odst. 1 zákoníku práce a v čl. 7 pracovní smlouvy zvlášť hrubým způsobem tím, že vykonával výdělečnou činnost jako jednatel a společník firmy [právnická osoba]; rovněž žalovaná uváděla jako předmět její činnosti výrobu elektronických součástek, elektrických zařízení, výrobu strojů a zařízení, instalaci a opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, prodej vodičů, kabelů, konektorů, vývoj a konstrukce strojů, elektronických, pneumatických a hydraulických prvků a montážních pracovišť, manipulátorů a speciální zařízení, dále výrobu a montáž montážních přípravků, jednoúčelových strojů a výrobních linek, zatímco [právnická osoba] byla založena pro předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pro výrobu elektronických součástek, elektrických zařízení, výrobu a opravy elektrických přístrojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí, výrobu strojů a zařízení, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, výrobu, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů a elektronických a telekomunikačních zařízení; dle žalované se žalobce na pozici projektového manažera bezprostředně podílel na konstrukci, výrobě výrobků a kompletaci obdobných prvků, když oslovil i další zaměstnance žalované – [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], aby pro [právnická osoba] s.r.o. pracovali, kdy jejich činnost měla v podstatě odpovídat jejich současnému zaměstnání, tito na jeho nabídku nepřistoupili. Kromě jiného v době pracovní neschopnosti (od [datum]) po odevzdání služebního telefonu žalobcem zjistila žalovaná, že tento odstranil z telefonu obchodní kontrakty a služební hovory; pokud byl přidělen telefon jinému zaměstnanci ([celé jméno svědka]), na telefon opakovaně volali zájemci o jednání se zástupcem [právnická osoba] s.r.o.; z toho žalovaná vyvozovala, že žalobce užíval telefon pro vlastní výdělečnou činnost.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o okolnostech uzavření pracovní smlouvy ([datum]) a doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci ([datum]) včetně důvodu okamžitého zrušení a rovněž ze zjištění, že [právnická osoba] s.r.o. vznikla v dubnu 2018, jejím jediným společníkem a jedním ze dvou jednatelů byl žalobce, předmětem podnikání byla výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a výroba a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí, výroba strojů a zařízení, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení a výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení; zatímco předmětem podnikání žalované byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení.

5. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování výslechem svědků ([celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně]), bývalého statutárního zástupce žalované ([jméno] [anonymizováno]), výslechem žalobce a blíže specifikovanými listinami a poté vzal za prokázané, že k momentu doručení okamžitého zrušení pracovního poměru byl žalobce společníkem a jednatelem [právnická osoba] s.r.o., tato společnost měla předmět podnikání, který se přinejmenším překrýval s předmětem podnikání žalované, stejně tak měla živnostenské oprávnění týkající se překrývajících oborů činnosti; ze samotné výpovědi žalobce vzal soud za zjištěné, že společnost nabízela konstrukční činnosti v oblasti nástaveb na automobily, kovových konstrukcí a svařovaných dílů, vedle toho též zjistil, že nabízela vybavení pracovišť jako pracovní stoly, toto podřadil pod pojem výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, který byl zapsán v obchodním rejstříku jako předmět činnosti žalované; dospěl tak k závěru, že činnost [právnická osoba] s.r.o. rozhodně přesahovala rámec pouhého internetového obchodu se schránkami na dopisy, zahradním nábytkem, krabičkami, šuplíky na šrouby; jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], firma měla fungovat i pro zabezpečení pracovního uplatnění dcery svědkyně [celé jméno svědkyně]. Pokud [právnická osoba] s.r.o. provozovala internetový obchod, zároveň nabízela více než jen shora uvedený sortiment, žalobce přitom neměl písemný ani jiný souhlas zaměstnavatele k uvedenému podnikáním, žalovanou o něj ani nežádal. Dále zjistil z výpovědi svědka [celé jméno svědka], který pracoval u žalované jako konstruktér, že jej požádal žalobce o pomoc při vytvoření webové stránky jeho společnosti, kterou chtěl založit pro přítelkyni, svědek mu vyhověl s podmínkou, že se nebude společnost zaměřovat na jednoúčelové stroje a zařízení, aby se svědek sám nedostal do problémů v zaměstnání, později svědek zjistil, že žalobce na svých webových stránkách nabízel i jednoúčelové stroje či zařízení nabízené žalovanou, včetně testování kabelových svazků a neúčelové zařízení pro testování svazků, což bylo know-how žalované a že jako reference uvedl subjekty, s nimiž spolupracovala žalovaná ([anonymizováno], [příjmení]), svědek informoval žalovanou krátce po započetí pracovní neschopnosti o činnosti žalobce ve firmě [právnická osoba]; žalobce měl záměr spolupracovat i se svědkem [jméno] [příjmení], kterého pověřil zakreslením a vyhotovením výkresové dokumentace pro nástavbu na sklápění kontejneru na nákladních automobilech (tímto předmětem činnosti se žalovaná nezabývá), k dohodě však nedošlo mezi svědkem a žalobcem; pokud svědku [celé jméno svědka] byl předán služební telefon žalobce, kontaktovali jej zájemci o spolupráci se [právnická osoba] s.r.o.; z výpovědi bývalého jednatele žalované [jméno] [příjmení] soud zjistil předmět činnosti žalované a skutečnost, že po informování zaměstnavatele o činnosti žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. zaměstnavatel zjistil na webu, že činnost [právnická osoba] s.r.o. v podstatně navazovala na činnost žalované, následně na webové prezentaci byly údaje částečně upraveny a smazány, přesto po prohlédnutí těchto stránek firmy [anonymizováno] zde byly prezentovány stoly z profilových systémů, což je nedílná součást zařízení žalované, byly v této souvislosti zmiňovány kabelové konfekce, když s tímto předmětem činnosti se žalobce mohl setkat pouze u svého zaměstnavatele; překrývání činností obou společností tak jednatel spatřoval v nabízených konstrukcích, v oblasti struktury zakázek, o souhlas s podnikáním žalobce zaměstnavatele nežádal. Při svém výslechu žalobce uvedl, že v předmětné době nebyly veřejně přístupné webové stránky [právnická osoba] s.r.o., přístup na ně měl pouze svědek [celé jméno svědka], když pomáhal žalobci vytvářet koncept společnosti, připustil, že žalovaná skutečně vykonává činnosti popsané jednatelem [příjmení], používá však při své činnosti kontaktních hroty; svědek [celé jméno svědka] byl podle žalobce zhrzen v důsledku toho, že mu žalobce odmítl dát zakázku na kreslení, a proto informoval žalovanou o existenci [právnická osoba] s.r.o.; při jednání s jednatelem žalobce sdělil, že firma je určena pro sociální začlenění dcery svědkyně [celé jméno svědkyně], když cílem není konkurovat předmětu činnosti žalované, [právnická osoba] se zaměřovala na zpracování dokumentace pro zákazníka, nikoliv na vlastní výrobu.

6. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 304 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3980/2016 neshledal žalobu opodstatněnou, když provedl srovnání zapsaného i faktického předmětu činnosti firmy [právnická osoba] (v obchodním rejstříku i dle živnostenského listu) a firmy žalované a shledal, že žalobce vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti žalované coby jeho zaměstnavatele, a to bez souhlasu žalované. Při posuzování intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností žalobcem vyšel z úvahy, že se nejednalo o činnost jednorázovou a nahodilou, ale míněnou jako činnost trvalá (žalobce si za tím účelem založil obchodní společnost bez jakéhokoliv časového omezení, začal budovat její reputaci prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí), ke své činnosti se nepokusil obstarat si souhlas zaměstnavatele v situaci, kdy zřejmě jeho motivem bylo zaopatřit dceru svědkyně [celé jméno svědkyně], nic mu však nebránilo o tom informovat žalovanou a předejít konfliktu v situaci, kdy žalobce používal u žalované značné důvěry; důvody, pro které svědek [celé jméno svědka] oznámil zaměstnavateli činnost žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. nepokládal za podstatné. Dle bodu 17. odůvodnění prvostupňového rozsudku pro posouzení skutkového důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru není rozhodné, zda zaměstnavatel podle jeho předmětu činnosti zapsané ve veřejném rejstříku skutečně vykonává, nýbrž postačí, je-li k ní oprávněn (a zaměstnanci je toto známo s ohledem na princip materiální publicity obchodního rejstříku), proto neshledal opodstatněnou argumentaci žalobce, že žalovaná používá pro většinu své produkce kontaktní hroty, což mělo dle žalobce odlišit jeho činnost ve [právnická osoba] s.r.o. od činnosti žalované; podstatou citovaného zákazu ve smyslu § 304 zákoníku práce není detailní porovnání výrobků konkurenčního subjektu a zaměstnavatele, zákonný zákaz je ve smyslu konstantní judikatury širší s ohledem na potřebu ochrany oprávněných zájmů a know-how zaměstnavatele; v daném případě tak byl přinejmenším částečně shodný předmět činnosti [právnická osoba] s.r.o. a předmět činnosti žalované; z těchto důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] spočívajících v odměně za právní zastoupení za 9 úkonů právní služby (blíže vyjmenovaných), 9 režijních paušálů včetně DPH.

7. Opravným usnesením ze dne [datum] I. stupně rozsudek ze dne [datum] ve výrokové části opravil tak, že ve výroku I. se za slova„ dne [datum]“ před čárkou doplňuje text„ je neplatné“, když při písemném vyhotovení rozhodnutí vypadla tato část textu„ je neplatné“, ačkoliv toto slovní spojení výslovně vyplývá z textu; doplňujícím usnesením ze dne [datum] rozhodl o zastavení řízení v rozsahu výroku III., dále o povinnosti žalobce zaplatit státu náklady svědečného (výslech svědkyně [celé jméno svědkyně]) s odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř. a dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši [částka] (s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 100/2020-73), když žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek z odvolání proti usnesení o vydání předběžného opatření.

8. Proti tomuto rozsudku (výrokům I., II. a IV.) podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplného zjištění skutkového stavu, nesprávného zhodnocení obsahu svědeckých výpovědí a nesprávného posouzení po právní stránce. Žalobce dovozoval, že z výpovědi svědků [příjmení], [celé jméno svědka] i [celé jméno svědka] nevyplynula konkurenční činnost [právnická osoba] ve vztahu k činnosti žalované. Žalobce poukazoval na citaci výpovědi svědka [příjmení], svědka [celé jméno svědka] i výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], kdy tyto výpovědi dle odvolatele soud I. stupně nesprávně interpretoval a zhodnotil; dle odvolatele nebyla prokázána shodnost či podobnost sortimentu a služeb nabízených na facebookovém profilu [právnická osoba] se sortimentem a službami žalované. [příjmení] obsah zápisu předmětu činnosti žalované a [právnická osoba] ve veřejně přístupném rejstříku dle odvolatele nezakládá existenci konkurence činností a důvod pro okamžité zrušení ve vztahu k § 304 odst. 1 zákoníku práce. Odvolatel tak dovozuje, že nezasahoval svojí činností ve [právnická osoba] s.r.o. do oprávněných zájmů zaměstnavatele a že si ani nemusel vyžadovat předchozí souhlas žalované pro účely výkonu jeho činnosti ve [právnická osoba] s.r.o., když v uvedené době realizovaná a v budoucnu zamýšlená obchodní činnost této společnosti nebyla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Nesprávné právní posouzení soudem I. stupně tak znamená faktický zásah do základního práva jedince – práva podnikat dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto vyhovět žalobě a přiznat žalobci náhradu mzdy ve výši průměrné čisté měsíční mzdy za každý kalendářní měsíc od [datum] do právní moci rozsudku či do doby, kdy bude žalovanou žalobci umožněn výkon práce u žalované, případně navrhl zrušení napadeného rozsudku.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla toto rozhodnutí potvrdit, když soud I. stupně provedl detailní dokazování, provedené důkazy řádně zhodnotil a dospěl ke správnému závěru ve vztahu ke konkurenční činnosti žalobce oproti činnosti zaměstnavatele; žalobce bez souhlasu žalované vykonával podnikatelskou činnost, jejíž předmět činnosti byl shodný s předmětem podnikatelské činnosti žalované, kromě toho se obracel na zaměstnance žalované výlučně pro jejich know-how z oblasti konstrukčních prací (svědek [celé jméno svědka], svědek [příjmení]), nabízel jim, aby vykonávali danou činnost pro něho; nebezpečí konkurence si byl vědom i svědek [celé jméno svědka]. Správné závěry soudu I. stupně o konkurenční činnosti firmy žalobce vyplývají jak z výpovědí jednatele [jméno] [příjmení], tak i ze samotné výpovědi žalobce. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3980/2016, 21 Cdo 1714/2001, 21 Cdo 3980/2016 navrhl napadený rozsudek potvrdit, kdy žalobce závažným způsobem porušil své pracovní povinnosti ve smyslu § 304 odst. 1 zákoníku práce i dle čl. 7 pracovní smlouvy vykonáváním výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti žalované a zároveň vyráběl/prodával stejné zboží jako žalovaná, užíval ke konkurenční činnosti služební mobil (poskytnutý mu výlučně ke služebním a soukromým účelům, nikoliv ke konkurenční výdělečné činnosti), požadoval po zaměstnancích, aby se podíleli na konkurenční činnosti vykonávané žalobcem vůči žalované, a to v jejich pracovní době za využití jejich pracovních nástrojů, neoprávněně využíval reference na klienty žalované na webových stránkách [právnická osoba], vykonával konkurenční činnost i v době své nemocenské, za kterou pobíral náhradu mzdy od žalované, s konkurenční činností pokračoval nejméně 6 měsíců po dobu zaměstnání u žalované.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po doplnění dokazování (§ 213 o. s. ř.) obsahem okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] zasílaným zaměstnavatelem doporučeně žalobci, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Z listiny okamžité zrušení pracovního poměru, kterou vyžádal odvolací soud k odvolacímu jednání, odvolací soud zjistil, že s odkazem na ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel s žalobcem zrušil pracovní poměr okamžitě pro porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem; porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem bylo spatřováno v porušení povinnosti stanovené v § 304 odst. 1 zákoníku práce a v čl. 7 pracovní smlouvy, když bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovním poměru, vykonával žalobce výdělečnou činnost jako jednatel [právnická osoba] s.r.o., [IČO] s předmětem činnosti: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti Výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a obor činnosti Výroba strojů a zařízení a dále s předmětem podnikání Výroba instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikační zařízení, které jsou shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele. Při přijetí rozhodnutí zaměstnavatel přihlédl k obsahu činnosti [právnická osoba] s.r.o. vzniklé [datum] a k zapsanému předmětu činnosti v obchodním rejstříku, když žalobce je jednatelem a společníkem firmy [právnická osoba], dalším jednatelem je [celé jméno svědkyně], rovněž zaměstnankyně žalované, toho času na mateřské dovolené; podle porovnání předmětu činnosti [právnická osoba] s.r.o. a předmětu podnikání žalované dospěl zaměstnavatel k závěru, že žalobce při výkonu výdělečné činnosti ve [právnická osoba] s.r.o. nevyhnutelně musel využít informace, znalosti a jiné předpoklady k výkonu podnikatelské činnosti, získané za více než 2 roky na vedoucí pozici u žalované; k datu [datum] byla [právnická osoba] s.r.o. registrována jako plátce DPH, když má provozovnu pod adresou [adresa]; dle obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru po uznání žalobce dočasně práce neschopným dne [datum] po odevzdání přiděleného služebního telefonu zaměstnavatel zjistil, že zaměstnanec odstranil ze služebního telefonu veškeré obchodní kontakty a služební telefonní hovory, služební telefon byl přidělen novému zaměstnanci, který vedení sdělil, že opakovaně na telefonní číslo původně přidělené žalobci volali zájemci o jednání se zástupcem [právnická osoba] s.r.o.; dle zaměstnavatele tak přidělený služební telefon bez souhlasu zaměstnavatele užíval žalobce v rozporu s § 316 odst. 1 zákoníku práce pro vlastní výdělečnou činnost ve [právnická osoba] s.r.o..

12. Odvolací soud s ohledem na předmět řízení, tj. určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, který je jednostranným právním jednáním zaměstnavatele, nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že lze učinit obsah okamžitého zrušení pracovního poměru nesporným, když je povinností soudu z úřední povinnosti zkoumat formální i materiální náležitosti tohoto jednostranného právního úkonu zaměstnavatele, včetně určitého konkrétního vymezení skutkového důvodu okamžitého zrušení tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným skutkem. Pokud soud I. stupně dokazování obsahem této listiny neprovedl, odstranil tento deficit dokazování odvolací soud; tímto byl zjištěn již spolehlivý podklad pro správné právní posouzení věci.

13. Pokud se jedná o ostatní skutková zjištění uváděná soudem I. stupně, souhlasí odvolací soud se závěrem, že bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu, další doplnění dokazování již bylo nadbytečné a neúčelné, když po doplnění dokazování odvolacím soudem tak byl zjištěn spolehlivý základ pro správné právní posouzení věci.

14. Soud I. stupně správně provedl dokazování obsahem výpovědi svědků [celé jméno svědka], [příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], výslechem jednatele žalované i výpovědí žalobce, rovněž listinné důkazy posoudil správně v jednotlivosti i v jejich souhrnu, dokazování provedl v souladu s § 132 o. s. ř. a své skutkové i právní závěry odůvodnil způsobem předpokládaným § 157 o. s. ř. S ohledem na správnost skutkových zjištění /s výjimkou uvedenou pod bodem 12. tohoto odůvodnění/ lze proto odkázat z důvodu stručnosti na zjištění soudu I. stupně.

15. Soud I. stupně rovněž mlčky správně dovodil, že žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána v zachované prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Své skutkové i právní závěry soud I. stupně logicky, přehledně i přesvědčivě odůvodnil v souladu s § 157 o. s. ř.; řízení nezatížil žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (když deficit v rámci dokazování byl odstraněn odvolacím soudem a formální vady při vypracování rozhodnutí následně soud I. stupně odstranil opravným usnesením a doplňujícím usnesením shora označeným).

16. Soud I. stupně správně citoval i vyložil v poměrech konkrétní projednávané věci obsah ustanovení § 304 a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce /při zachování lhůty pro učinění okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ve lhůtě dle § 58 zákoníku práce a porovnal správně předmět podnikatelské činnosti firmy [právnická osoba] /jejímž společníkem a jednatelem je žalobce/, a to nejen dle výpisu z obchodního rejstříku, ale i dle živnostenského oprávnění pro podnikatelskou činnost žalobce, a tyto činnosti porovnal s předmětem podnikatelské činnosti žalované jako zaměstnavatele žalobce.

17. V souladu s konstantní judikaturou (zejména 21 Cdo 3980/2016) správně shledal na straně zaměstnance – žalobce porušení povinnosti požádat písemně zaměstnavatele předem před započetím podnikatelské činnosti či jiné výdělečné obdobné činnosti, která by mohla konkurovat činnosti zaměstnavatele, o souhlas s výkonem této činnosti; z dosavadního řízení je nepochybné, že žalobce tak neučinil před zahájením podnikatelské činnosti ani v jejím průběhu. V tomto směru tak bylo zřejmé porušení povinnosti zaměstnance se zřetelem k § 304 odst. 1 zákoníku práce, které i ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 379/2000, 21 Cdo 2542/2007, 21 Cdo 735/2000, 21 Cdo 254/2005 lze pokládat za porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

18. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce přitom patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně (porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) může soud přihlédnout k funkci zaměstnance, k jeho osobě, k pozici, jakou zastává, k dosavadním postojům k plnění pracovních úkolů i k situaci, ve které došlo k porušení pracovní kázně a ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance; v tomto směru tak závisí na úvaze soudu. Tato úvaha není zcela bezbřehá a libovolná; v poměrech konkrétní projednávané věci soud I. stupně správně uzavřel, že opakovanou, nikoliv jednorázovou podnikatelskou činností, provozovanou i s částečně shodným předmětem činnosti ve firmě [právnická osoba] jako byl předmět činnosti zaměstnavatele bez předchozího písemného souhlasu, byly skutkově naplněny důvody na straně zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, kdy jednání zaměstnance bylo způsobilé zasáhnout do oprávněných zájmů zaměstnavatele. Pro naplnění této abstraktní normy se nevyžaduje, aby došlo ke škodě v poměrech zaměstnavatele, pouze postačuje provozování konkurenční činnosti bez souhlasu zaměstnavatele (přitom se nepožaduje totožnost předmětu činností zaměstnance i zaměstnavatele). Žalobce přitom netvrdil, že by ve společnosti nepracoval, firma by nebyla aktivní, že by nebylo cílem společnosti provozovat firmu a dosahovat potencionálně zisku; po zhodnocení provedených důkazů tak správně soud I. stupně shledal unesení důkazního břemene zaměstnavatele k prokázání porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Výkon konkurenční činnosti přitom neznamená vlastní výkon činnosti v úzkém slova smyslu, zahrnuje i činnosti či úkony spojené s podnikatelským záměrem, například aktivitu k získání zákazníka, jednání ohledně smluvní dokumentace (21 Cdo 3980/2016, 21 Cdo 1132/2014, 21 Cdo 1714/2001), když účelem zákonné úpravy je regulovat výkon další výdělečné činnosti zaměstnance, který vyvíjí vedle svého zaměstnání, konaném v pracovním poměru, jinou činnost za účelem dosažení zisku, při které využívá znalostí, poznatků, informací či výsledků jeho práce dosažených v rámci pracovněprávního vztahu, proto zákonodárce požaduje udělení souhlasu zaměstnavatele k výkonu činnosti zaměstnance (udělaného předem). Odvolatel se mýlí, pokud má za to, že došlo k zásahu do jeho práva na podnikání ve smyslu Listiny základních práv a svobod, v tomto případě zákon nezakazuje zásadně podnikání zaměstnanci, váže však tuto možnost na udělení předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele právě s ohledem na potencionální konkurenci, jak bylo shora vysvětleno /jedná se tedy pouze o regulaci činnosti zaměstnance na základě výslovné zákonné úpravy/. Nelze odhlédnout od okolnosti, že výdělečná činnost je přitom každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu, kterou vyvíjí zaměstnanec a realizuje tak svoji vůli a záměr dosáhnout prospěchu, není přitom podstatné, zda skutečně majetkový prospěch získá.

19. V tomto směru jsou tak správné závěry soudu I. stupně, lze proto pro stručnost na ně odkázat. S ohledem na intenzitu porušení povinností zaměstnance shora již bylo nadbytečné zabývat se příp. naplněním dalšího tvrzeného důvodu okamžitého zrušení, tj. porušením ust. § 316 odst. 1 zákoníku práce ve formě užívání svěřeného pracovního prostředku /telefonu/ ve prospěch podnikatelských či soukromých aktivit žalobce /bez souhlasu zaměstnavatele/.

20. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé (ve spojení s opravným usnesením) a dále ve výroku o nákladech řízení II., kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl, lze proto odkázat na způsob výpočtu provedený soudem I. stupně v bodě 21. odůvodnění rozsudku; rovněž odvolací soud potvrdil správný výrok o nákladech státu IV., kterým byl doplněn rozsudek formou doplňujícího usnesení a procesně neúspěšnému žalobci uložena povinnost uhradit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. státu náklady vynaložené na svědečném ([částka]).

21. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl výrok o zastavení řízení III. doplňujícího usnesení a ani výrok o povinnosti uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření /výrok V./, tyto tak nabyly samostatně právní moci.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit procesně úspěšné žalované na nákladech odvolacího řízení částku [částka], a to s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po [částka] (§ 7 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu) a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 advokátního tarifu), po připočtení 21% DPH z částky [částka] (tj. [částka]) tak činily náklady v součtu [částka]. Tuto částku je povinen zaplatit žalobce k rukám právního zástupce žalované v obecné pariční lhůtě.