16 C 310/2023-98

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o částku 148 835Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 27 840,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 840 Kč od [datum] do [datum], z částky 23 840 Kč od [datum] do [datum], z částky 27 840 Kč od [datum] do zaplacení, částky 32 902,68 Kč, úroku ve výši 56,87% p.a. z částky 128 960,75 Kč od [datum] do [datum], z částky 114 093,57 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 15% p.a. z částky 14 867,18 Kč od [datum] do [datum] z částky 16 867,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 20 867,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 22 546,60 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 64,83 % p. a. z částky 14 867,18 Kč od [datum] do [datum], zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 34 776 Kč od [datum] do [datum] a z částky 30 776 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 1) částku 57 317 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 130 996,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 122 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 120 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 116 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 112 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 108 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 104 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 100 093,00 Kč od [datum] do [datum], z částky 96 093,00 Kč od [datum] do [datum] částky 57 317 Kč od [datum] do [datum], z částky 57 317 Kč od [datum] do zaplacení, 2) úrok ve výši 7,96 % p. a. z částky 128 960,75 Kč od [datum] do [datum], z částky 114 093,57 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 15 % p. a. z částky 114 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 112 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 108 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 104 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 100 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 96 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 92 093,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 88 093,57 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 384 609,00 Kč, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 758,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací prostřednictvím účtárny zdejšího soudu poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 042 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení 148 835 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem prostřednictvím emailové komunikace dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] přičemž společně se smlouvou byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 140 000 Kč použit na úhradu dluhů žalované u jiných smluvních vztahů, když zbytek úvěru ve výši 36 284 Kč byl žalované vyplacen dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,83 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 8 903 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem březen 2022. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované a dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem úvěr doporučil ke schválení. K posuzování výdajů žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou, které stvrdila žalovaná svým podpisem. K ostatním výdajům žalované žalobkyně uvedla, že neměla doklady potřebné k jejich posouzení a spoléhala na prohlášení žalované, která se zavázala veškeré své příjmy a výdaje přiznat. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si bodem 6.1 smlouvy ujednaly pro případ prodlení žalované právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. [jméno] 6.2 smlouvy si strany ujednaly pro případ prodlení žalované právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, a bodem 6.5 smlouvy si ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaná dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. Žalovaná na svůj dluh uhradila do data zesplatnění částku ve výši 66 321 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 145 543,17 Kč. Po zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila žalobkyni částku 34 903 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 101 224 Kč. Žalobou uplatněný dluh žalované sestává z částky 115 933 Kč (z toho 110 640,17 Kč představuje dluh na nové jistině úvěru, 3 493 Kč představuje smluvní pokutu, 1 800 Kč představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením) a z částky 32 902,68 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku III. rozsudku.

2. Žalovaná důvodnost žaloby odmítla a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaná považuje za nesporné, že mezi ní a žalobkyní byla uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná má však za to, že smlouva je neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tuto povinnosti řádně neplnila, když si nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené věřiteli žalovanou, zejména pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalované. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně může požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnutých částek a nikoli uhrazení dalších poplatků. Žalovaná dále považuje za nepřiměřenou výši úrokové sazby, která mnohonásobně převyšuje úrokové sazby bankovních institucí. Námitku neplatnosti předmětné smlouvy ze shora uvedených důvodů žalovaná uplatnila u žalobkyně dopisem ze dne [datum].

3. Žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobu co do částky 27 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 840 Kč od [datum] do [datum], z částky 23 840 Kč od [datum] do [datum], z částky 27 840 Kč od [datum] do zaplacení, částky 32 902,68 Kč, úroku ve výši 56,87% p.a. z částky 128 960,75 Kč od [datum] do [datum], z částky 114 093,57 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 15% p.a. z částky 14 867,18 Kč od [datum] do [datum] z částky 16 867,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 20 867,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 22 546,60 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 64,83 % p. a. z částky 14 867,18 Kč od [datum] do [datum] zpět, a to bez uvedení důvodu. Žalobkyně nadále trvá na úhradě zbylé části nároku a příslušenství. Soud proto řízení v části zpětvzetí žaloby postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). K jednání odročenému za účelem vyhlášení rozsudku na [datum] se dostavil právní zástupce žalované.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne [datum] s žalovanou na základě jejího návrhu prostřednictvím emailové komunikace smlouvu o úvěru [číslo] podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč, a žalovaná se tyto zavázala splatit spolu s obchodním úrokem ve 36 měsíčních splátkách po 8 903 Kč. Společně se smlouvou byla uzavřena dne [datum] dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 140 000 Kč použit na úhradu dluhů žalované u jiných smluvních vztahů, když zbytek úvěru ve výši 36 284 Kč byl žalované vyplacen bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] Smlouva, dodatek [číslo] ke smlouvě i dohoda o konsolidaci mají namísto podpisu žalované uvedený jedinečný kód [číslo]. Ve smlouvě sjednaná výše úroku činila 64,83 % ročně, RPSN 88,02 %. Žalovaná tak měla celkem zaplatit částku ve výši 320 508 Kč. Na základě žádosti žalované byl proveden odklad původních splátek od [datum] do [datum]. Výše roční procentní sazby úvěru po provedeném odkladu splátek činila79, 15 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši 449 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 30-32 spisu, dodatek [číslo] na č. l. 13-14 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 28 spisu, splátkový kalendář na č. l. 29 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 24-27 spisu, podpis na dálku na č. l. 12 spisu, dohoda o konsolidaci na č. l. 10-11 spisu, prohlášení klienta na č. l. 17-18 spisu, doklad o vyplacení na č. l. 16 spisu, žádost o odklad na č. l. 42 spisu, upravený splátkový kalendář na č. l. 43 spisu, sdělení č. l. 38 spisu, dodejky na č. l. 44 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni [datum]. Žalovaná uhradil na splátkách úvěru toliko celkem 101 224 Kč /viz karta klienta na č. l. 45 spisu, oznámení ze dne [datum] na č. l. 46 spisu, výzvy k úhradě na č. l. 34-37, 39-41spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 47 spisu, podací arch na č. l. 48 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná má nejvyšší dosažené vzdělání úplné středoškolské s maturitou, formu bydlení uvedla„ u rodičů“, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele ČPP Transgas, s. p., [ulice a číslo], [obec], její čistý měsíční příjem činí 29 982 Kč a výdaje 10 120 Kč, které sestávají z částky životního minima ve výši 3 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč a z dalších splátek žalobkyni ve výši 3 657 Kč. Z výpisu z účtu žalované soud zjišťuje, že za období března 2021 do února 2022 jí byla každý měsíc připsána na účet výplata od zaměstnavatele shora uvedeného v průměrné výši cca 30 000 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila z občanského průkazu /viz hodnocení klienta na č. l. 23 spisu, výpis z registru [příjmení] na č. l. 15 spisu, scoring na č. l. 33 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 20-22 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 19 spisu/. Žalovaná uplatnila u žalobkyně námitku neplatnosti smlouvy dopisem ze dne [datum] /námitka neplatnosti na č. l. 77 spisu/. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by dluh žalobkyni uhradila. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 140 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 140 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V případě žalované žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila výdaje žalované. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru za neplatně sjednanou. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 30 776 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, z jejího osobního prohlášení o jejich majetkových a výdělkových poměrech, z běžných veřejných rejstříků, z bankovního výpisu žalované. Pokud jde o příjmy žalované, tak žalobkyně soudu předložila bankovní výpis žalované, ze kterého vyplývá, že jí zaměstnavatel na účet posílal výplatu. Nepředložila však již pracovní smlouvu, ze které by bylo zřejmé, zda jde o pracovní poměr na dobu neurčitou či nikoliv. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, avšak její výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tedy jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila její skutečné výdaje. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalované o jejích příjmech a výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí 10 120 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima, u výdajů na bydlení uvedla částku 2 603 Kč a formu bydlení uvedl„ u rodičů“, dále uvedla, že další výdaje na splátky u žalobkyně má ve výši 3 657 Kč. Žalobkyně dále zcela rezignovala na ověřování ostatních výdajů žalované, které žalovaná uvedla ve výši 0 Kč. Žalobkyně tedy nezkoumala další výdaje žalované. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. /viz protokol o jednání ze dne [datum] na č. l. 87 spisu/.

21. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

22. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na [webová adresa]). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 23. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

24. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

25. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).

26. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účty určené žalovanou 140 000 Kč, z čehož jí žalovaná část vrátila. Jelikož smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila 101 224 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 30 776 Kč (tj. 140 000 Kč – 101 224 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané dne [datum], podle které měla žalovaná dluh ze smlouvy uhradit do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, tj. do [datum], žalovaná je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání smluvních úroků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 112 758,58 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 148 835 Kč sestávající z částky 7 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 060 Kč za sepis vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 530 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada za 74 ujetých km v částce 576,87 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 527 Kč ve výši 4 100 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud rozhodl o vrácení soudního poplatku podle ustanovení § 10 odst. 3 ZSOP, který stanoví, že soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, bylo-li zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku obdobně. před prvním jednáním. Soudní poplatek v dané věci činil 7 442 Kč, soud rozhodl o vrácení přeplatku v částce snížené o 20%, nejméně o 1.000 Kč.

Poučení