16 C 315/2020-102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaslat žalobkyni, prostřednictvím držitele poštovní licence, datovanou písemnou omluvu, podepsanou osobou oprávněnou jednat za žalovanou, následujícího znění:„ [ulice] nemocnice, [IČO], sídlem [adresa žalované], se tímto omlouvá paní [celé jméno žalobkyně], [datum narození], trvale bytem: [adresa žalobkyně], za nepravdivé a zavádějící informace uvedené v lékařské zprávě označené datem [datum], vypracované MUDr. [jméno] [příjmení], nazvanou„ [anonymizováno] na lůžku“, týkající se syna [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [datum narození] [ulice] nemocnice se omlouvá za to, že ve výše uvedené lékařské zprávě je nepravdivě uvedeno, že paní [celé jméno žalobkyně] bez ohlášení vtrhla na pokoj [jméno] [příjmení], když ve skutečnosti paní [celé jméno žalobkyně] na nemocniční oddělení normálně v poklidu přišla poté, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna, [jméno] [příjmení], a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena poprvé zdravotní sestrou a podruhé lékařkou. [ulice] nemocnice dále na pravou míru staví tvrzení ve výše uvedené lékařské zprávě, že si paní [celé jméno žalobkyně] [příjmení] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem, a pro [jméno] [příjmení] to představovalo stresující situaci, neboť ve skutečnosti paní [celé jméno žalobkyně] pouze pořizovala zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což nemohlo [jméno] [příjmení] jakkoli stresovat“.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady soudního řízení ve výši 20 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala k soudu proti žalované žalobu na ochranu osobnosti s požadavkem, aby se žalovaná žalobkyni omluvila za to, že lékařkou žalované byla vypracována [datum] zpráva, která dle žalobkyně měla obsahovat nepravdivé a zavádějící informace (vypracováno MUDr. [jméno] [příjmení]) s tím, že tato zpráva byla označena jako„ [anonymizována tři slova]“ a týkala se syna žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyni vadí to, že v lékařské zprávě bylo dle žalobkyně nepravdivě uvedeno, že žalobkyně měla„ vtrhnout na pokoj [jméno] [příjmení]“, když žalobkyně dle svého přesvědčení na nemocniční oddělení„ normálně v poklidu přišla“ a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena zdravotní sestrou. Žalobkyně dále požaduje, aby omluva také obsahovala text o tom, že Thomayerovo nemocnice uvádí na pravou míru informaci dle žalobkyně nesprávně uvedenou v lékařské zprávě, že si žalobkyně„ [jméno] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem“ a dále, že toto jednání představovalo stresující situaci, neboť ve skutečnosti žalobkyně měla pouze pořizovat zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což dle jejího přesvědčení nemohlo jejího syna jakkoliv stresovat.

2. Posléze žalobkyně v minimálním rozsahu pozměnila či rozšířila svůj žalobní petit a to podáním ze dne [datum] (č.l. 47-49), kdy do nově označeného žalobního petitu vtělila také formulace, které v původním petitu obsaženy nebyly a to slůvka jakože„ bez ohlášení vtrhla na pokoj….“ a některé další drobné niance, v zásadě zůstal žalobní petit stejný. Soud vycházel z toho, že o určité věci byl žalobní petit rozšířen a pak tuto určitou změnu žalobního petitu připustil usnesením při jednání soudu dle [datum] s tím, že byla doplněna slova„ bez ohlášení, po té, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna [jméno] [příjmení]“ a dále bylo doplněno„ zdravotní sestrou a podruhé lékařkou“. O takto pozměněném žalobním petitu pak také bylo rozhodnuto rozsudkem dne [datum].

3. Žalovaná se vyjádřila k žalobnímu návrhu tak, že navrhla, aby tento byl v plném rozsahu zamítnut, neboť jej považuje za zcela nedůvodný.

4. Žalovaná připustila, že žalobkyně skutečně přišla do nemocnice [datum] na návštěvu svého syna, chtěla informace a mluvila s doktorkou [jméno] [příjmení], měla v ruce mobilní telefon a bylo zřejmé, že natáčí. Dostala informaci, že nezletilý téhož dne bude propuštěn, matka ho chtěla vidět a chtěla propouštěcí zprávu. MUDr. [příjmení] přivedla matku k pokoji s tím, že nejdříve chtěla dát otci avízo o matce, že přišla na návštěvu. Lékařka vstoupila do pokoje po zaklepání, žalobkyně ale nepočkala na vyzvání a okamžitě„ vstoupila“ do pokoje (ve zprávě napsáno vtrhla, jednalo se o rychlý pohyb) a přispěchala ke svému synovi, který se měl okamžitě rozbrečet. Měl plakat i poté, co jej vzala do náruče a otec dal najevo nesouhlas s její přítomností a vyzval jí k odchodu a také k tomu, aby přestala nahrávat na mobilní telefon. Lékařka a žalobkyně následně pokoj opustili, matka chtěla onu propouštěcí zprávu a počkala na její vyhotovení a převzala jí. Lékařka pak provedla o průběhu události zápis do zdravotní dokumentace. Žalovaná se dále vyjádřila tak, že žalobkyně bez souhlasu natáčela nejen otce dítěte a svého syna, ale i zdravotní personál. O propouštěcí zprávu se záznamem situace požádal i otec a obdržel jí. [ulice] zpráva nebyla určena výhradně pro nějaké potřeby otce, nebyla jím ani objednána a rozhodně se nemůže jednat o nějaký snad falešný důkaz, jak si žalobkyně myslí, že by takováto zpráva snad jí měla poškodit v opatrovnickém řízení, ve kterém má vyhrocené vztahy s otcem dítěte.

5. K otázce skutkových zjištění soudu.

6. Žalobkyně jako důkaz předložila CD disk, na kterém má být zachycena její návštěva v lékařském zařízení žalované, kde je zobrazena obrazová i zvuková dokumentace z její návštěvy, z čehož mají být patrny skutkové okolnosti, které žalobkyně tvrdí. Záznam byl přehrán při jednání soudu dne [datum] a vyplývá z něj, že žalobkyně přichází do nemocnice (žalovaná), neboť se dozvěděla, že její syn je v nemocnici hospitalizován (dítě svěřeno otci) a šla jej navštívit. Ze záznamu je patrno jak prochází recepcí a přichází na oddělení. Návštěva začíná zvonkem, jak žalobkyně vstupuje na oddělení, zdravotní sestra se ptá žalobkyně, proč přichází, matka říká, že jde za synem, je dotazována, zda ví, kde leží a matka uvádí, že neví. Pak jsou slyšet kroky, ze kterých je zřejmé, že jde o příchod matky na pokoj nezletilého, slyšitelnost nahrávky není kvalitní. Je zřejmé, že matka zdraví dítě, jak se má, dítě odpovídá, že dobře. Odpovídá matce, že jej bolí břicho a říká matce, že chce s ní domů. Do toho vstupuje mužský hlas (otec), který upozorňuje matku, aby vypnula nahrávání mobilním telefonem. Dítě komunikuje s matkou i otcem normálně, otci vadí nahrávání a vznáší výhrady proti nahrávání, dochází k výměně názorů, je zřejmé, že matka i otec se určitým způsobem snaží působit na dítě některými návodnými otázkami. Rodiče se hádají před dítětem, dítě na ně mluví, hádka pokračuje, přestože dítě na ně hovoří. Následně vstupuje do místnosti další osoba, která není výrazně identifikovaná, pak je zřejmé, že matka oznamuje, že půjde za paní doktorkou, dítě volá mami. A matka říká otci, nesahej na mě. Dítě se dožaduje matky, matka se loučí, dítě volá, já chci mámu, otec se snaží upoutat pozornost dítěte hračkami. Následně stopáž končí na třinácté minutě, dvacáté páté sekundě.

7. Pokud jde o další nahrávku, jenž je obsažena na CD disku, je označena jako„ nemocnice – recepce“ a dle žalobkyně tzn. příchod matky dítěte do nemocničního zařízení žalované a její vstup na recepci. Jde o cca padesátisekundový záznam, obraz není vidět žádný, je z toho zřejmé, že matka vstupuje do recepce nemocničního zařízení a ptá se na syna. Z recepce je dotazována na jméno, matka uvádí jméno a je poslána příslušnou pracovnicí do prvního patra a je instruována, kde má zazvonit, pak krátké video končí.

8. Z třetí nahrávky v pořadí je zřejmé, že je označena jako„ nemocnice – rozhovor lékařka“. Na rozmazaném obraze nejsou žádné osoby vidět, je ovšem slyšitelná zvuková nahrávka, matka se baví s další osobou, a to nemocničním personálem, patrně lékařkou, následují záběry na rodný list dítěte, rozhovor mezi osobami je slyšet nezřetelně, především proto, že obě zúčastněné osoby hovoří přes sebe. Je zřejmé z rozhovoru, že patrně lékařka určitým způsobem instruuje matku, matka jí vysvětluje, proč přišla. Pak je zřejmé, že jsou slyšet kroky obou osob, ozve se lehké zaťukání na dveře, které je zřetelné na nahrávce, pak je zřejmé, že se ozývá hlas, který nepatří matce, patří patrně lékařce, která říká dobrý den a v podstatě v bezprostředně navazujícím okamžiku za dobrý den, je zřejmý hlasitější pohyb, který je zrychlený a razantnější, jde o vstup do místnosti (zde patrně formulace matka vtrhla), neboť toto je slyšet jako výrazný zvuk na nahrávce bezprostředně po zaťukání a slovech dobrý den. Je zřejmé, že zdravila lékařka. Ihned po vstupu do místnosti krátce na to otec žaluje lékařce na matku, že natáčí a domáhá se, ať lékařka zakročí, prosí, ať matce znemožní natáčení. Lékařka na to odpovídá, že od takových věcí tady není, že na ní je pouze starat se o zdraví nemocných pacientů. Je zřejmé, že otec vyzývá matku, aby opustila pokoj. Lékařka na to říká matce co je dítěti, popisuje stručně jeho zdravotní stav. Následně na to si matka stěžuje na otce, že dítě jí nechce ukázat. Lékařka říká matce, že takové věci řešit nemůže, že se pouze může vyjádřit ke zdravotnímu stavu dítěte a uvádí, že dítě má bakterii, která způsobila průjem s tím, že toto působí určitou bolest břicha. Dále informuje matku o zdravotním stavu dítěte. Matka říká, že otec jí obviňuje z toho, že špatný zdravotní stav dítěte je po požití hub, lékařka říká, že něco takového je vyloučené. Matka žádá lékařku o dokumentaci, ta říká, že v tom smyslu je možné žádosti vyhovět. Pak je slyšet chůze odcházejících osob a nahrávka končí v čase 4:58.

9. Pokud jde o čtvrtý záznam na mobilní telefon, vtělený do uvedeného nosiče - CD disku, pak je zřejmé, že jde o stopáž v rozsahu 7:

50. Z nahrávky je zřejmé, že ošetřující lékařka rozmlouvá s matkou dítěte, informuje matku, že má informace od otce o dítěti, má doloženo, že dítě je svěřeno pouze jednomu z rodičů a to otci. Poučuje matku, že tedy nemocnice informace o dítěti dává tomu z rodičů, komu bylo dítě svěřeno do výlučné péče a že tento rodič je pak následně povinen informovat druhého rodiče o zdravotním stavu dítěte. K tomu matka oponuje a uvádí, že jí práva vyplývají přímo ze zákona, jakkoliv jí dítě nebylo svěřeno do výlučné péče, jako matka dítěte má ze zákona právo na veškeré informace o dítěti, lékařka s matkou polemizuje, upozorňuje jí stále na to, že dítě je ve výlučné péči otce. Matka upozorňuje lékařku, že má stejná práva a dochází k polemice. Lékařka argumentuje tvrzeními otce a údajnými tvrzeními sociální služby. Dále uvádí lékařka, že četla jiné právní vyjádření, polemika pokračuje, o tom, zda nemocnice je povinna poskytnout matce dítěte veškeré relevantní informace o dítěti a jeho zdravotním stavu. Matka argumentuje, že není zbavena rodičovské odpovědnosti, lékařka argumentuje, že rozsudek neviděla a že každý tvrdí něco jiného. Matka uvádí, že nepotřebuje žádné rozsudky, že má právo ze zákona mít informace o dítěti, lékařka říká, že to není pravda a namítá, že kopie lékařských zpráv vydat nemůže. Lékařka poučuje matku, že matka má zákonné možnosti, jak donutit otce informace jí poskytnout. Matka uvádí, že otec se ale k takovému jednání nemá. Lékařka uvádí„ měla jsem otci předem říci, že vás zavedu na pokoj, byl tam ve spodním prádle“. Dále říká matce, jaký je zdravotní stav dítěte jsem Vám řekla, je dobrý, půjde domů.„ Pokud jde o více informací, ty vám říci nemohu, jestli chcete, mohu sem zavolat někoho z právního oddělení“. Následně je slyšet dohadování matky s lékařkou, které k ničemu nevede. Následně se lékařka seznamuje s textací občanského zákoníku s § 860 o. z. a následujícími, neboť jí matka argumentuje a uvádí, že to může lékařce ukázat. Lékařka tvrdí, že není právník, na to lékařka vybízí matku, ať si počká, ať se zatím třeba jde i projít do parku a pak video končí (žalobkyní pořízený záznam na mobilní telefon o své návštěvě v lékařském zařízení žalované přehraný na CD disk).

10. V projednávané věci byli slyšeni dva navržení svědci, a to pracovnice žalované – lékařka MUDr. [příjmení] a dále otec dítěte žalobkyně [jméno] [příjmení], oba při jednání soudu [datum]. Oba svědci se vyjadřovali k otázce návštěvy žalobkyně v nemocničním zařízení žalované v rámci návštěvy žalobkyně nezletilého, oba byli větší či menší měrou přítomni pobytu žalobkyně v nemocnici při návštěvě dítěte a vyjadřovali se k rozhodným skutečnostem uvedeným v žalobním návrhu. Svědkyně [příjmení] [příjmení] uvedla, že v nemocnici pracuje od roku 2011, zná oba rodiče nezletilého v rámci hospitalizace dítěte, při jednání soudu je vidí„ po druhé v životě“. Svědkyně pracuje na oddělení novorozenců, ale rodiče nezletilého viděla, když byla na stáži na dětské klinice, to bylo někdy v létě 2020. Svědkyně upřesnila, že to bylo v červnu a vzpomněla si na to proto, že jak byl covid, tak musela ukončit svou stáž, ale potom v červnu se tam zase mohla vrátit, takže si vzpomněla, že to bylo začátkem června. Svědkyně konstatovala, že na předmětnou věc jí upozornil nemocniční právník, který řekl, že„ snad jde o to, že pan [příjmení] použil její zápis u soudu, a že tam tím argumentoval“. Svědkyně ztotožnila její zápis z [datum], že tento sepsala a pokud jde o jeho obsah, za ním si stojí, napsala tam totiž jen to, jak„ to tenkrát bylo“. Uvedla, že onoho dne byl otec z příchodu matky na pokoji rozladěn, to zcela jasně viděla, chtěl po matce dítěte, aby odešla. O žalobkyni mluvil jako o paní [celé jméno žalobkyně], nebylo mu vhod, že matka dítěte si nahrává na mobilní telefon. Svědkyně uvedla, že když přišli na pokoj, matka se rychle hrnula k dítěti, což je pochopitelné, po chvíli svědkyně s paní [celé jméno žalobkyně] odešla. Svědkyně uvedla, že pokud jde o mobilní telefon žalobkyně, pak si matně vzpomněla, že ho snad měla v kabelce, když pak šli na pokoj, tak už přesně neví, jestli ho měla v kabelce nebo ne, jisté je, že pan [příjmení] se ohradil proti tomu, aby ho paní [celé jméno žalobkyně] nenahrávala. Svědkyně uvedla, že to co do zprávy napsala, bylo skutečností, takto tehdy vnímala, detaily si už ale v současné době pamatovat nemusí. U paní [celé jméno žalobkyně], na tom pokoji asi musela telefon vidět, když to tam napsala. Pokud jde o otázku, jak se paní [celé jméno žalobkyně] dostala na oddělení, pak svědkyni o tom informovala sestra, která jí zavolala, sestra tedy musela paní [celé jméno žalobkyně] uvést. Ten den, kdy paní [celé jméno žalobkyně] do nemocnice přišla, doba návštěv nebyla. Pokud jde o natáčení na mobilní telefon, pak je zřejmé, že sestrám to je běžně nepříjemné, svědkyně si tedy myslela, že když někdo v nemocnici někoho natáčí, že by k tomu měla nemocnice dát souhlas. Pokud jde o návštěvu matky na pokoji dítěte, pak to bylo v době oběda, nezletilý tedy obědval, jakmile vešli, začal ihned plakat. Svědkyně neví, proč dítě plakalo, předtím byl ale nezletilý dobře naladěn, při ranní vizitě byl v klidu. Svědkyně celou situaci, která se odehrála na pokoji, vnímala jako nestandartní od okamžiku, co tam paní [celé jméno žalobkyně] přišla a jak s ní jednala ještě před tím, než na pokoj přišli. Paní [celé jméno žalobkyně] s ní jednala velmi rázně, požadovala razantní informaci o dítěti, argumentovala celou řadou paragrafů, které svědkyně neznala. Matce přitom informace poskytnout chtěla a poskytla by jí je. Pokud jde o celkovou dokumentaci dětského pacienta, tak pokud si jí někdo vyžádá, je třeba žádat souhlas nemocnice. Svědkyně nakonec zavolala právní oddělení, co všechno může a nemůže a teď„ už je poučena jaksi více“. Otec se svědkyně ptal, zda pořizovala nějaký záznam, řekla mu, že ano (zpráva o [anonymizováno]), požádal lékařku, zdali by mu zprávu mohla dát a ona mu záznam dala. Svědkyně uvedla, že při vstupu na pokoj s matkou, svědkyně zaklepala, otevřela dveře, matka bez dalšího rovnou do tohoto pokoje razantně vstoupila, což svědkyně nečekala. Tedy vstoupila bez vyzvání, proto svědkyně napsala do zprávy, vtrhla, neboť s ohledem na tu napjatou situaci, to přesně takhle vnímala. Pokud jde o formulaci„ bez ohlášení“, takto tak napsala proto, že vlastně ani nestihla panu [příjmení] přítomnému na pokoji cokoliv říct, že matka přichází (ten tam byl přitom ve spodním prádle). Na otázku, proč paní svědkyně napsala, že paní [celé jméno žalobkyně] přišla mimo dobu návštěv, pak to napsala proto, že návštěvy prostě v té době nebyly. Otec dítěte tam byl 24 hodin denně, děti do šesti let mají právo, aby jeden z rodičů tam s nimi byl a dítě bylo svěřeno do péče otce. Nahrávání na mobilní telefon žalobkyně svědkyně dovodila z toho, že viděla, že má telefon v otevřené kabelce a také si všimla„ jak se paní [celé jméno žalobkyně] s tou kabelkou hýbala“. Také měla určitou zpětnou vazbu, když sestry už předtím viděly, že paní [celé jméno žalobkyně] na mobilní telefon natáčí. To jí sestry také výslovně řekly, byť svědkyně paní [celé jméno žalobkyně] následně výslovně na mobilní telefon natáčet neviděla, jen měla tu informaci. Dále svědkyně uvedla, že je jí známo, že v den, kdy se konala předmětná návštěva, u dítěte také byla„ [jméno]“, viděla jí tam, je to zaměstnanec nemocnice, za dětmi tam relativně často chodí. Tato osoba nebyla na pokoji v okamžiku, kdy tam svědkyně s paní [celé jméno žalobkyně] vešla, byl tam pouze nezletilý s otcem. Dále svědkyně upřesnila, že otec si přál, aby matka dítěte neobdržela příslušnou lékařskou zprávu, ta ale otce informovala, že pokud matka žádá např. propouštěcí zprávu, pak tu že jí vydat musí, což otec nakonec akceptoval (výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení]).

11. Otec nezletilého [jméno] [příjmení] jako svědek uvedl, že s matkou vede komplikované spory o dítě, tedy o nezletilého [jméno], který je v jeho výlučné péči, což stále trvá (k datu jednání soudu [datum]), což je dle jeho názoru„ z mnoha důvodů“, např. proto, že matka chodila domů opilá a„ na všechno jsou udělány posudky lékařů“. K návštěvě matky v nemocničním zařízení žalované, kterého svědek byl přítomen, uvedl, že [datum] převzal dítě od matky, ta uvedla, že dítě je v pořádku, zakrátko se ale ukázalo, že je to jinak, šlo o bolesti břicha a průjem. Následně, když se zdravotní stav dobře nevyvíjel, byla doporučena hospitalizace, svědek tam se synem zůstal, hospitalizace tedy proběhla od soboty do pondělí. Matka přišla na návštěvu za dítětem v pondělí, krátce předtím, než mělo dojít k propuštění. Někdy dopoledne vtrhla na pokoj matka nezletilého bez oznámení, v ruce držela mobilní telefon, viděl jí, že natáčí, byl ve spodním prádle, to byla chvilka, kdy tam paní doktorka [příjmení] nebyla, to tam přišla matka dítěte sama a řekl jí, ať nenatáčí, že mu to vadí. Potom dala mobil do kabelky. Vytrhla mu dítě z ruky, když ho krmil, vzala si ho do náručí, pak pobývala nějakou dobu na pokoji, svědek jí požádal, ať pokoj opustí. Šel s nezletilým na toaletu, neboť si potřeboval odskočit, mezi tím plakal, a když se vrátili, matka už tam nebyla. Za asi deset až patnáct minut do pokoje opět přišla matka tentokrát s doktorkou [příjmení]. Povídali si o zdravotním stavu nezletilého, kde v té chvilce měla matka telefon, to neví. Dítě plakalo, doktorka [příjmení] tam byla asi pět až deset minut. Je možné, že v tu dobu měl nezletilého v náručí. Při své první návštěvě matka na mobil určitě natáčela, při té druhé návštěvě za přítomnosti lékařky si to svědek již nevybavuje. MUDr. [příjmení] pořídila zprávu o hospitalizaci dítěte i o návštěvě matky, svědek požádal paní doktorku [příjmení] jen o propouštěcí zprávu pro nezletilého. Pokud měl doktorce [příjmení], že nechce, aby zprávu předávala dítěti, pak toto si už nevybavil s tím, že ale matce vždy takového zprávy řádně předával. Svědek upřesnil, že stále probíhá trestní řízení proti matce pro týrání svěřené osoby a nebylo to ještě skončeno.

12. Hospitalizaci nezletilého svědek matce oznámil v neděli dopoledne prostřednictvím SMS zprávy. Tato zpráva byla doručena, svědkovi je přitom jasné, že se s tím matka mohla seznámit až poté, co si zapnula telefon, to ví jistě, připomněl, že matka je často nekontaktní, neboť si telefon často vypíná. Pokud jde o heslo pro komunikaci s nemocnicí, to si nepamatoval, jestli to matce tenkrát sdělil či nikoliv. Pokud jde o první vstup matky dítěte do nemocničního pokoje, jak dítě reagovalo na příchod matky, si svědek již úplně přesně nevybavil, brečel hlavně díky svému zdravotnímu stavu, byl rozmrzelý, měl mnohokrát průjem, ztratil na váze, také se vůbec nevyspal, tak je to evidentní. Pokud svědek matku dítěte vyzval, aby přestala natáčet (při svém prvním vstupu na pokoj), pak jej neposlechla a dále v tom pokračovala. Pokud jde o otázku, zda svědek také natáčel matku dítěte za situace, kdy ona si natáčela jej, uvedl,„ že si také pořídil několik fotografií, aby mu pak vůbec někdo věřil, že ona natáčela“ (výpověď svědka [jméno] [příjmení], otce nezletilého dítěte žalobkyně).

13. MUDr. [jméno] [příjmení] vypracovala [datum] zprávu označenou jako„ [anonymizována tři slova]“, který se týká nezletilého [jméno] [příjmení], [datum narození], kde shrnula zdravotní stav nezletilého a připojila také text o návštěvě matky dítěte na pokoji [číslo] to návštěvy bez ohlášení nebo dobu návštěv, kdy matka nezletilého vtrhla na pokoj, kde si začala mobilním telefonem natáčet nezletilého pacienta s otcem, kteří jsou zde hospitalizováni od [datum]. Poté si začala bez souhlasu personálu natáčet personál zdejšího oddělení na mobilní telefon. Pro hospitalizovaného nezletilého [jméno] [příjmení] to byla velmi stresující situace. Matka se po sléze dožadovala zdravotních informací a propouštěcí zprávy, která jí byla na základě konzultace s právním oddělením [příjmení] nemocnice poskytnuta (lékařská zpráva ze dne [datum]).

14. Žalovaná byla vyzvána zástupkyní žalobkyně k omluvě za vyhotovení nepravdivé a zavádějící lékařské zprávy, a to nejpozději do [datum] (výzva z [datum]).

15. Žalovaná reagovala na výzvu k omluvě, tak že věc byla prošetřena, přičemž obsah zprávy odpovídá chodu události, tak jak proběhly, není důvodu se omlouvat. Zprávu sepsala MUDr. [příjmení], nikdo jí neovlivňoval, a pokud otec dítěte zprávu použije v probíhajícím soudním řízení o dítě, tomu nemůže nemocnice zabraňovat (odpověď na výzvu k omluvě z [datum]).

16. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že otec dítěte, se kterým se o dítě soudí, použil lékařskou zprávu MUDr. [příjmení] v opatrovnickém řízení, pak toto má oporu v dopisu Ing. [jméno] [příjmení], zastoupeného advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] určený soudu, kde je zmínka o tom, že nezletilý byl koncem května a začátkem června 2020 hospitalizován v lékařském zařízení žalované a je argumentováno tím, jak se matka v nemocnici chovala, že toto bylo nevhodné, jak vůči nemocničnímu personálu, otci dítěte, tak i nezletilému (nedatovaná zpráva Ing. [jméno] [příjmení] v plné moci JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta určená„ předsedkyni senátu).

17. Ve věci o úpravu poměrů k nezletilému [jméno] [příjmení], [datum narození] rozhodl [příjmení] [obec a číslo] dne [datum] tak, že schválil dohodu rodičů, že se nezletilý pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství svěřil do střídavé péče rodičů a rozhodl i o dalších akcesorických výrocích včetně výživného s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci [datum] (rozsudek [příjmení] [obec a číslo] ze dne 22. 11. 2018 14 Nc 1283/2018-55).

18. Tentýž soud rozhodl ohledně předběžného opatření k návrhu otce tak, že nezletilý se předává do péče otce do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 2. 2018 P 29/2019-125, které nabylo právní moci dne [datum]). Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem – Městským soudem v Praze dne 25. 3. 2019, čj. 58 Co 99/2019-289, které nabylo právní moci dne [datum].

19. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval dalším předběžným opatřením dne [datum], kdy uložil si povinnost strpět styk matky s [jméno] [příjmení] ve vymezeném období (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 P 29/2019-170, které nabylo právní moci [datum]).

20. Obvodní soud pro Prahu 4 dále rozhodoval ve věci nezletilého usnesením ze dne [datum] tak, že řízení o návrhu matky na vydání předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým zastavil, druhým výrokem rozhodl tak, že návrh matky na vydání rozhodnutí, kterým se předběžné opatření ze dne [datum] ruší zamítá, třetím výrokem rozhodl, že pokud jde o návrh matky na vydání rozhodnutí, kterým se předběžné opatření nařízené usnesením ze dne [datum] ruší, tak že se tento návrh zamítá a taktéž bylo rozhodnuto čtvrtým výrokem ohledně návrhu matky na svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, přičemž dalším pátým výrokem nařídil předběžné opatření, že otec je povinen do zániku předchozího předběžného opatření ze dne [datum] strpět styk matky s dítětem s tím, kde bude probíhat předávání dítěte a to v organizaci pro dialog (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] dotčené usnesení Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 267/2019-647 ze dne 16. 8. 2019, kterým bylo usnesení soudu prvého stupně ve výroku I. a zastavení řízení o návrhu matky na vydání předběžného opatření ze dne [datum] změněno tak, že řízení se nezastavuje. Pokud jde o další výroky, pak bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno).

21. Pokud jde o další a to opakované rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4, pak soud zaznamenal další předběžné opatření zdejšího soudu, a to ze dne [datum], kdy bylo rozhodováno o tom, že nezletilý je oprávněn navštěvovat mateřskou školu v [obec a číslo] (usnesení čj. P 29/2019 ze dne 11. 12. 2020, usnesení soudu prvého stupně bylo nepatrně pozměněno na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021 čj. 58 Co 29/2021-2178 a to v tom smyslu, že nejde o to, že nezletilý je oprávněn mateřskou školu navštěvovat, ale o to, že otec je povinen toto strpět).

22. Další předběžné opatření Obvodního soudu pro Prahu 4 je z [datum] a to k návrhu matky, kdy soud nařídil předběžné opatření, kterým měnil svá předchozí rozhodnutí a to tak, že„ předávání nezletilého bude probíhat prostřednictvím mateřské školy [ulice] v [obec a číslo] v konkrétní dobu za účasti pracovníka [právnická osoba] (usnesení [příjmení] [obec a číslo] ze dne 18. 12. 2020 P 29/2019-2103). Usnesení soudu prvého stupně pak bylo drobně pozměněno usnesením Městského soudu v Praze 22. 1. 2021 čj. 58 Co 30/2021-2182, ale nikoliv ve významném rozsahu).

23. Další opatření Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplývá z usnesení ze dne 19. 2. 2021 čj. P 29/2019-2237, kdy bylo rozhodnuto tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým [jméno] [příjmení] každý lichý pátek od 14:00 do 16:00 formou asistovaného styku (usnesení z [datum]). V rámci podaného opravného prostředku bylo toto rozhodnutí zrušeno, resp. návrh otce na nařízení předběžného opatření byl zamítnut, jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021 čj. 58 Co 106/2021-2410 Obvodní soud pro Prahu 4 dále ve věci nezletilého rozhodl [datum] usnesením k návrhu otce na provedení rozhodnutí proti matce k návrhu otce na přerušení řízení k návrhu otce na vydání předběžného opatření a k návrhu matky na zrušení předběžného opatření tak, že návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, taktéž zamítl návrh otce na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. e) o.s.ř., zamítl konečně i návrh otce na nařízení předběžného opatření, na základě kterého se nezletilý [jméno] [příjmení] předává do péče otce a matka je oprávněna stýkat se s nezletilým každý lichý pátek od 14:00 do 16:00 a zrušil předběžné opatření nařízené [datum], přičemž odvolací soud tedy Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] odmítl odvolání otce proti výroku II. usnesení soudu prvého stupně, usnesení soudu prvého stupně ve výroku I. o zamítnutí návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí a to výroku III., pokud jím byl zamítnut návrh na předběžné opatření, na základě kterého je matka oprávněna se stýkat s nezletilým každý lichý pátek od 14:00 do 16:00 potvrdil. Ve výroku III. pokud jím byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl nezletilý předán do péče otce, pak toto změnil, tak že řízení o tomto návrhu na nařízení předběžného opatření se zastavuje, ve výroku IV. o zrušení předběžného opatření rozhodnutí změnil tak, že návrh na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením [příjmení] [obec a číslo] se zamítá (usnesení Městského soudu v Praze 58 Co107/2021-2414 z 26. 3. 2021).

24. Obvodní soud pro Prahu 4 dále rozhodoval [datum] také ve věci navrhovatelky – babičky nezletilého [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], tak že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by matka měla být povinna strpět styk nezletilého s babičkou (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 31. 12. 2020, sp. zn. P 29/2019-2120).

25. Pokud jde o některé další důkazní návrhy, které vesměs padly, jako návrhy žalobkyně, především na„ výslechy dalšího zdravotnického personálu“, příp. dalších žalobkyní neidentifikovaných osob, jenž se snad měly nacházet rozhodného dne v nemocnici, kam přišla žalobkyně na návštěvu (učitelka), pak tím soud dokazování již neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci měl dostatečně objasněný skutkový stav na základě shora provedených důkazů.

26. K otázce právního posouzení věci a konečný závěr soudu.

27. Podle ustanovení § 80 odst. 1 občanského zákoníku (dále již jen o.z.) je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka, žít podle svého a ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (druhý odstavec tohoto zákonného ustanovení).

28. Podle ustanovení § 82 o.z. platí, že člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo, aby byl odstraněn jeho následek (první odstavec tohoto zákonného ustanovení).

29. Podle ustanovení § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, nebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

30. Podle ustanovení § 2952 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeně zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně určené odčinění způsobené újmy.

31. Podle ustanovení § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

32. Ze shora uvedeného je zřejmé, že náhrada nemajetkové újmy může být poskytnuta v penězích, pokud újmu nenahradí jiný způsob odčinění újmy a je známo, že takovým prostředkem je omluva. Poškozená osoba tedy jako náhradu nemajetkové újmy může chtít buď omluvu, nebo zadostiučinění v penězích případně oboje dvoje. Žalobkyně volila za náhradu nemajetkové újmy omluvu, které se tak na základě shora uvedených zákonných ustanovení k ochraně svých osobnostních práv může domáhat.

33. Lidská důstojnost, osobní čest a dobrá pověst je chráněna také listinou základní práv a svobod, ve smyslu ustanovení článku 10 odst. 1 listiny.

34. S ohledem na obsah omluvy, kterou žalobkyně požaduje, se soud také zabýval otázkou povahy jednotlivých tvrzení, za které by se žalovaná dle žalobkyně měla omlouvat, zda se jedná o skutková tvrzení, či hodnotící soudy (uvedené v lékařské zprávě nazvané [anonymizováno] na lůžku), kdy je možnost stručně konstatovat, že na hodnotící soud má každý nárok, důležité je, zda hodnotící soudy jsou na určitém reálném základě a takovým reálným základem se pak soud v důkazním řízení zabývá. V žádném případě soud z hodnotících soudů neprokazuje pravdivost takových soudů, to se prokazuje pouze u skutkových tvrzení, která pravdivá být v každém případě musí (I. ÚS 823/2011). Soud se také samozřejmě zabýval i otázkou, zda obsah této zprávy je svou povahou vůbec způsobilý vážným způsobem zasáhnout do chráněných zájmů žalobkyně tak, že by toto odůvodňovalo v případě žalobkyně poskytnutí soudní ochrany, které by dle názoru soudu, pokud jde o podání žalobního návrhu, mělo být až ultima ratio.

35. Soud vychází z přesvědčení, že se podařilo dostatečně objasnit skutkový stav, tedy okolnosti oné návštěvy žalobkyně, co by matky svého dítěte v nemocničním zařízení žalované, kde byl přítomen i otec dítěte a to jednak ze záznamů, které si sama matka pořídila na svůj mobilní telefon, je nepochybné, že pokud poskytla soudu takovýto relativně rozsáhlý materiál, pak že v prostorách nemocnice na svůj mobil nahrávala a to ve všech prostorách, kde je záznam pořízen. Bylo také vycházeno z výpovědi inkriminované lékařky, která sepsala příslušnou zprávu a otce dítěte, neboť tyto dvě osoby bezprostředně vnímaly události, ke kterým v nemocnici došlo a jen na dokreslení celkové situace, především ve vazbě mezi matkou a otcem dítěte, pak byla provedena jednotlivá rozhodnutí z poslední doby vesměs týkající se předběžných opatření, které na sebe rodiče podávají, z čehož vyplynulo, že vztahy mezi rodiči dítěte jsou velmi negativně vyhrocené.

36. Je možno souhrnně uvést, že matka dítěte jistě měla právo svého syna v nemocničním zařízení navštívit a to i mimo úřední hodiny, tedy mimo dobu návštěv, a to ve chvilce, kdy se dozvěděla o tom, že dítě je hospitalizováno, jako rodič jistě měla právo svou návštěvu realizovat ihned a dozvědět se, co se s dítětem děje. Nebylo tedy jistě třeba žádných ohlášek v nemocnici a jistě je od nemocnice slušné a lidské, že matku dítěte vpustila do vnitřních prostor nemocničního zařízení, aby návštěvu u dítěte mohla vykonat a zjistit, v jakém je její dítě zdravotním stavu. Pokud kdokoliv z návštěvníků nemocničního zařízení, respektive vnitřních prostor má v úmyslu, až už z jakéhokoliv důvodu v těchto prostorách cosi natáčet či nahrávat, bylo by přinejmenším lidskou slušností se dotyčného personálu na toto dotázat, či alespoň toto oznámit, což v případě žalobkyně nenastalo.

37. Je určitá rozporuplnost mezi tím, co vyplynulo z nahrávek žalobkyně a z výpovědi, jak už MUDr. [příjmení], tak otce dítěte, kdy otec dítěte vypovídá, že matka při svém prvním vstupu na pokoj nahrávala na svůj telefon, při druhém vstupu si otec nevzpomíná, zároveň otec uvádí, že MUDr. [příjmení] při prvním vstupu matky na pokoj nebyla, byla tam až při druhém vstupu, naproti tomu MUDr. [příjmení] vypovídá, že matka dítěte natáčela v její přítomnosti, tedy při svém druhém vstupu, což otec nepotvrzuje. Pro celkové posouzení věci, ale toto soud nespatřuje za úplně nejpodstatnější. Podstatné je to, co je obsaženo v příslušné zprávě, kterou MUDr. [příjmení] vypracovala, jaký charakter má tato zpráva a zda tato zpráva mohla žalobkyni ohrozit na jejích zákonem, či dokonce listinou chráněných právech.

38. Je proto třeba věnovat bedlivou pozornost obsahu žalobního požadavku, vyjádřeném v doplněném petitu žalobkyně ve vazbě na příslušnou lékařskou zprávu nazvanou [anonymizováno] na lůžku.

39. Pro přehlednost je dobré upřesněný žalobní petit žalobkyně rozčlenit a zhruba od šestého řádku požadované odpovědi vyjádřené ve spise na č.l. 49, kdy se žalovaná má omlouvat za: 1) Nepravdivé a zavádějící informace uvedené v lékařské zprávě označené datem [datum] vypracované MUDr. [jméno] [příjmení], nazvanou„ [anonymizováno] na lůžku týkající se syna [celé jméno žalobkyně] [příjmení] [příjmení], [datum narození]“.

40. K omluvě za takovouto textaci žalovaná nemůže být povolána především proto, že se jedná o nepřiměřeně obecný text, který do omluvy minimálně pro nadbytečnost nepatří, když fakticky omluva, kterou žalobkyně požaduje začíná až na devátém řádku odshora s počátečním textem [ulice] nemocnice se omlouvá……….. Tedy tento úvodní text do omluvy nepatří, je nepřiměřeně obecný, tedy jde o nepřiměřenou omluvu a jako takovou jí soud může pouze zamítnout. 41. 2) Pokud jde o následný text do devátého řádku, tedy“ …. [ulice] nemocnice se omlouvá za to, že ve výše uvedené lékařské zprávě je nepravdivě uvedeno, že paní [celé jméno žalobkyně] bez ohlášení vtrhla na pokoj [jméno] [příjmení], když ve skutečnosti paní [celé jméno žalobkyně] na nemocniční oddělení normálně v poklidu přišla poté, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna [jméno] [příjmení] a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena poprvé zdravotní sestrou a podruhé lékařkou….“. K tomuto textu je především třeba konstatovat, co žalobkyni konkrétně v těchto větách vadí. Je to především to, že na pokoj měla přijít„ bez ohlášení“ a dále, že na pokoj měla„ vtrhnout“, jakož jí patrně vadí i to, že poprvé na pokoj byla uvedena zdravotní sestrou a podruhé lékařkou.

42. K tomu soud uvádí, že pokud jde o slovíčko vtrhla, pak evidentně se jedná toliko o hodnotící soud uvedené lékařky, která dobře vysvětlila, proč volila tento termín, k čemuž soud nemůže mít žádných připomínek. MUDr. [příjmení] především uvedla, že se snažila matku dítěte jaksi uvést do pokoje, kde se nacházelo dítě se svým otcem. To se lékařce nepodařilo, když matka dítěte do místnosti vstoupila dle představ lékařky patrně nepřiměřeně razantně a nevyčkala jejího uvedení. Takovýto hodnotící soud má tedy reálný základ. Pokud jde o otázku, jestli matka dítěte přišla s ohlášením nebo bez ohlášení, toto není nikterak významné, jisté je, že se nijak zvlášť ohlašovat nemusela, pochopitelně bylo slušné se řádným způsobem u sester nahlásit, že hodlá matka návštěvu vykonat, to ale ona udělala, o tom že by matka dítěte do nemocnice vůbec měla vstupovat bez nějakého ohlášení, v lékařské zprávě není ani zmínka, není proto možné, aby za takovýto text se žalovaná měla omlouvat. Rovněž tak vůbec není podstatné, jestli matka dítěte vstupovala do místnosti poprvé za přítomnosti sestry a podruhé za přítomnosti lékařky, o takovýchto věcech rovněž není v textu zprávy označené jako [anonymizováno] na lůžku žádná zmínka a žalobkyně si takovýto text do omluvy v podstatě pouze přidává.

43. Z výše uvedených důvodů není možné vyhovět ani této části omluvy, jednak proto, že se dílem jedná o hodnotící soudy mající reálný základ, dílem se jedná o formulace, které ve zprávě [anonymizováno] na lůžku nejsou. 44. 3) Pokud jde o požadavek žalobkyně, aby„ … [ulice] nemocnice na pravou míru měla stavět tvrzení ve výše uvedené lékařské zprávě, že si paní [celé jméno žalobkyně] [příjmení] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem a pro [jméno] [příjmení] to představovalo stresující situaci, neboť dle skutečnosti paní [celé jméno žalobkyně] pouze pořizovala zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což nemohlo [jméno] [příjmení] jakkoliv stresovat, pak k tomu soud uvádí následující.

45. Jestliže je v tomto posledním požadavku omluvy uvedena formulace, že pro nezletilého cosi mělo představovat stresující situaci, tedy návštěva matky, či její jednání, pak jestli situace je stresující nebo není, pak zde se opětovně jedná o hodnotící soud takovéto situace, která jistě stresující být jinak mohla, a to především proto, že vztahy mezi rodiči nezletilého jsou velmi vyostřené a pro dítě je stresem každé jejich vyhrocené jednání, které jak vyplynulo z dokazování si rodiče neodpustili ani poté, kdy dítě na pokoji bylo neklidné, ti se mu nevěnovali a dále se hádali. To především pro nezletilého vyvolávalo stresující situaci, na čemž nese jistě podíl, jak žalobkyně, tak i otec dítěte. Z těchto důvodů proto není legitimní požadavek, aby se nemocnice měla žalobkyni omlouvat, neboť ta se na takové situaci sama bezprostředně podílela.

46. Pokud jde o otázku„ natáčení“,„ nahrávání“ na mobilní telefon žalobkyně, tak je nepochybné, že ta na telefon, jak nahrávala, tak natáčela zvuk, ostatně sama takovéto nahrávky soudu poskytla, bylo tím provedeno dokazování. Tedy v lékařském zařízení žalované žalobkyně natáčela i nahrávala a nevyšlo najevo, že by toto lékařskému zařízení oznámila, či dokonce požádala o svolení. MUDr. [příjmení] to potvrdila s tím, že takové informace už měla předchozí od sester, že k natáčení došlo. Jestliže by tedy žalobkyně měla mít pouze zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, pak to úplně neodpovídá tomu, co bylo na pořízeném záznamu, neboť alespoň zpočátku tam byl i obrazový záznam, přičemž skutečnost, že by žalobkyně nenatáčela i obrazový záznam na mobilní telefon, na pokoji kde dítě bylo, je vyvrácena tvrzením otce dítěte, který uvedl, že žalobkyně při své první návštěvě na pokoji (kam snad měla být uvedena sestrou) právě na tento telefon natáčela (a pak si začal natáčet i otec, aby její jednání mohl prokazovat). Tedy je nepochybné, že žalobkyně natáčela i takové záběry z nemocnice, které soudu neposkytla. Je potom bez významu, jestli MUDr. [příjmení] si pamatuje s úplnou přesností, kdy ve které chvíli a jak, žalobkyně na mobilní telefon natáčela či nahrávala, když pouze potvrzovala svůj subjektivní pocit, že měla za to, že žalobkyně nahrává na mobilní telefon, který má položený v otevřené kabelce.

47. Závěrem tedy lze konstatovat, že pokud jde o nezletilé dítě, jehož zájmy měly by být chráněny především, pak v rámci jeho hospitalizace, pokud jde o poslední den, kdy nezletilý byl propuštěn, pak tím, že žalobkyně nezletilého navštívila a tím, že došlo ke konfliktu s otcem nezletilého před nezletilým, tak právě tím byla vytvořena stresující situace pro dítě, nemocnice sama o sobě rozhodně žádnou stresující situaci nevytvořila, nemá se tedy za co omlouvat, dítě do stresu uvedli sami rodiče, kteří patrně nejsou schopni své jednání dostatečně korigovat před dítětem, ačkoliv by se tak chovat měli. Ze všech výše uvedených důvodů je omluva, kterou žalobkyně požaduje nepatřičná, jednak pro hodnotící soudy, jednak pro jednání, které žalobkyně sama zapříčinila a jednak i pro určitou bezpředmětnost, která je shora naznačená, kdy soud má za to, že ani objektivně nemohlo do osobnostních práv žalobkyně být zasaženo natolik, aby vůbec mohla své nároky v tomto případě uplatňovat soudní cestou.

48. Z výše uvedených důvodu soud proto žalobní návrh v plném rozsahu zamítl jako nedůvodný.

49. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch, byl-li žalobní návrh v plném rozsahu zamítnut a přísluší jí tedy právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v zastoupení advokátem.

50. Odměna advokáta vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy advokátního tarifu a jakkoliv advokát ve svém vyčíslení nákladů řízení vychází z tarifní hodnoty 35 000 Kč, pak soud konstatuje, že tarifní hodnota je 50 000 Kč, neboť jde o náhradu nemajetkové újmy, kterou omluva bezesporu je a jeden úkon je tedy 3 100 Kč (o nákladech soudního řízení soud rozhoduje s úřední povinností bez dalšího a není vázán vyčíslením nákladů řízení ze strany účastníků).

51. Odměna advokáta tedy byla počítána, jak shora uvedeno, ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy ochrana osobnostních práv s náhradou nemajetkové újmy, kterou omluva bezesporu je a tedy § 9 odst. 4 písm. a) k § 7 bod 5 při částce základu 50 000 Kč, jeden úkon 3 100 Kč.

52. Započítány byly tyto úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3) účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v rozsahu dvou hodin.

53. Jedná se tedy o tarifní odměnu 15 500 Kč (počítáno s 5 úkonyú, k čemuž soud připočítal čtyři režijní paušály po 300 Kč k jednotlivým úkonům, celkově jde o 16 700 Kč. Z této částky pak soud ještě počítal DPH 21 %, a to je 3 507 Kč. Celkově je částka vyčíslena na 20 207 Kč.

Poučení