16 C 32/2021-160

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 181 683 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 181 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 9. 6. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 181 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2021 do zaplacení, jakož i na náhrady nákladů řízení. Žalobce předmětnou částku požaduje jakožto poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Písku, v rámci kterého řízení na I. a II. stupni trvalo celkem 11 let a 13 dní. Žalobce v tomto řízení vystupoval rovněž v pozici žalobce, žalovaným bylo [územní celek] Okresní soud v Písku ve věci opakovaně zadával znalecké posudky a doplňky k těmto posudkům, takže posléze byl spis u znalce sedmkrát. Dle žalobce znalkyně pokaždé došla k jinému závěru. Věc byla vedena pouze u Okresního soudu v Písku a Krajského soudu v Českých Budějovicích, když Krajských soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Písku dvakrát a třetí rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 3. 10. 2019 svým usnesením, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2020, potvrdil. Nejvyšší soud ČR v této věci rozhodoval o dovolání svým usnesením dne 5. 1. 2021, když dovolání odmítl a přiznal žalobci náklady řízení. Žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované ve výši 180 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci poukázala pouze částku 120 400 Kč. Žalobce s poskytnutou výší přiměřeného zadostiučinění nesouhlasí, a to se stanovením základní výše 16 000 Kč za rok, jakož i se snižováním této základní částky. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 6. 2020 ve věci Tempel proti České republice ve stížnosti č. 44151/2, a sice v trestní věci, kde bylo přiznáno odškodnění ve výši 1 250 EUR za jeden rok prodlení, tj. cca 31 250 Kč za jeden rok, tedy za první dva roky 31 250 Kč a za 9 let a 8 měsíců (tj. za 116 měsíců) se jedná o částku 302 083 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci pouze částku 120 400 Kč, požaduje žalobce částku 181 683 Kč. Skutečná prodleva soudu včetně započtení řízení u Nejvyššího soudu činí 11 let a 8 měsíců. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu.

2. K výzvě soudu k doplnění žaloby žalobce ve svém doplňujícím podání ze dne 26. 7. 2021 uvedl, že svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění opírá o žalobu, kterou podal u Okresního soudu v Písku dne 3. 4. 2009, a která byla vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 484/2009. Řízení trvalo od 3. 4. 2009 do 15. 1. 2021 – tedy do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2021, tedy po dobu 11 let a 9 měsíců. První prodlevu spatřuje žalobce v tom, že od podání žaloby k prvnímu jednání dne 28. 1. 2010 uběhlo 9 měsíců, aniž by soud učinil jakýkoliv úkon. Při dalším jednání dne 12. 8. 2010 byla žaloba soudem zamítnuta. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. 5. 2011 vrátil spis zpět soudu I. stupně. Další jednání probíhala dne 1. 12. 2011, 5. 1. 2012, 7. 2. 2012, 21. 2. 2012, 29. 3. 2012, 12. 4. 2012 a 14. 6. 2012. Následně pak soud po tři čtvrtě roce ustanovil znalce. Poté proběhlo jednání dne 26. 11. 2013 a dne 6. 12. 2013 byl vynesen rozsudek. Na základě podaného odvolání byl tento rozsudek rozhodnutím odvolacího soudu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Po vrácení spisu soud nenařídil jednání, nýbrž nechal vyhotovit další znalecké posudky a jejich doplňování, takže další jednání bylo nařízeno až 5. 11. 2015. Poté následovalo další doplňování znaleckých posudků, takže další jednání proběhlo dne 1. 3. 2016 včetně závěrečných návrhů. Na místo očekáváného vydání rozsudku bylo při jednání soudu I. stupně dne 26. 4. 2016 rozhodnuto, že bude vydán nový znalecký posudek. Znalkyně vypracovaný nový znalecký posudek doručila soudu dne 20. 9. 2016, avšak soud I. stupně od 26. 4. 2016 až do 21. 3. 2018 nenařídil žádné jednání a jednání ze dne 21. 3. 2018 odročil a další jednání bylo konáno dne 12. 9. 2019, kdy byl vydán rozsudek, kterým byla žalobci přiznána částka 1 350 950 Kč. Proti rozsudku bylo podáno odvolání a soud II. stupně usnesením ze dne 26. 5. 2020 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které bylo dovolacím soudem odmítnuto. Dle žalobce vznikly nepochopitelné prodlevy u soudu I. stupně, které byly způsobeny nevhodným přístupem soudu I. stupně k celé věci a zcela nepochopitelným prodlužováním řízením, ustanovováním znalkyně k vyhotovování nových znaleckých posudků v počtu tří znaleckých posudků a pěti dodatků k těmto znaleckým posudkům. Z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2014 totiž zcela jednoznačně vyplynulo, že výše nájemného dohodnutá původní nájemní smlouvou se stanovuje podle výše účetních odpisů, které žalovaný ohledně tepelného hospodářství vedl, takže výše těchto odpisů, tedy i výše nájemného mohla být zjištěna přímo z účetnictví žalovaného, ale nikoliv stanovováním výše nájemného množstvím znaleckých posudků a jejich doplňků. Žalobce ve věci navrhoval vyžádání účetnictví žalovaného soudem I. stupně, což však soud I. stupně bez jakýchkoliv právních důvodů odmítal, protože by zcela jednoznačně zjistil výši účetních odpisů a tím by zjistil i výši rozdílu mezi účtovaným nájemným, které žalovaný uplatňoval u žalobce a skutečnou výší, kterou měl žalobce jako nájemné zaplatit. Tento postup při dokazování svědčí dle žalobce o tom, že soud I. stupně zcela nadbytečně prodlužoval řízení zajišťováním znaleckých posudků, když tyto ve věci nebyly nutné, neboť soud I. stupně mohl zjistit výši nájemného jednoduchým dotaz u žalovaného či předložením závěrečného účtu žalovaného, který byl publikován na webových stránkách [stát. instituce]. Dle žalobce je z uvedeného patrné, že průtahy vznikly zejména v letech 2016, 2017 a 2018, kdy byla nařízena pouze tři jednání (1. 3. 2016, 26. 4. 2016 a 21. 3. 2018) a od té doby až do 12. 9. 2019 neproběhlo žádné jednání. Teprve dne 3. 10. 2019 soud rozhodl o žalobě ve prospěch žalobce. Žalobce je tedy toho názoru, že při zajištění požadovaných důkazů žalobcem mohl o věci soud I. stupně rozhodnout již v roce 2012. Žalobce uplatnil svůj nárok mimosoudně u žalované přípisem ze dne 31. 8. 2020 a 1. 10. 2020.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 27. 9. 2021 potvrdila, že u ní žalobce dne 1. 9. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 120 400 Kč. Pokud žalobce vezme žalobu zpět, žalovaná s tímto souhlasí. Žalovaná zároveň tento úkon považuje za neúčelný, neboť takto mohl žalobce postupovat již v samotné žalobě, která byla podána až poté, kdy byl seznámen s konečným stanoviskem ve věci. Žalobce mimosoudně požadoval částku 180 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeným u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 484/2009. K samotnému průběhu předmětného řízení žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno v dubnu 2009 u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 904/2009, který v květnu 2009 vydal platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. V srpnu 2009 bylo rozhodnuto, že příslušné k projednání jsou okresní soudy a věc byla po právní moci postoupena Okresnímu soudu v Písku, sp. zn. 9 C 484/2009. V srpnu 2010 ve věci rozhodl Okresní soud v Písku zamítavým rozsudkem. V říjnu 2010 se odvolal žalobce. V dubnu 2011 krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V prosinci 2013 ve věci opětovně rozhodl okresní soud zamítavým rozsudkem. V lednu 2014 se odvolal žalobce. V dubnu 2014 krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V říjnu 2019 ve věci rozhodl okresní soud a žalobě vyhověl co do 1 350 950 Kč. V listopadu 2019 se odvolal žalobce. V květnu 2020 krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu. V srpnu 2020 se dovolal žalovaný. V lednu 2021 Nejvyšší soud ČR jeho dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2021. V předmětném řízení lze dle žalované konstatovat nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení ve věci trvalo (včetně dovolacího řízení) od dubna 2009 do ledna 2021. Celková doba řízení činila 11 let a 9 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudu v celkové délce 11 let a 9 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, soud II. stupně rovněž třikrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsah spisového materiálu čítající přes 1 900 stran. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 879 638 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že tato částka představuje přeplatky z nájmu za roky 2006 a 2007. Tvrdil, že se jedná o bezdůvodné obohacení, když dodatečně zjistil, že investiční majetek žalovaného není evidován řádně a správně. Nájemné bylo stanoveno ve výši ročních odpisů hmotného investičního majetku. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal postupně vypracovat celkem tři znalecké posudky a tři doplnění ke znaleckým posudkům za účelem určení stanovení při použití odpisových sazeb podle zákona o dani z příjmu ve výši odpisů v roce 2006 a 2007 u jednotlivých předmětů (věcí) uvedených v seznamu s tím, že je potřeba zohlednit investice. Dalším posudkem posoudit odpisy za rok 1993 a vodoměry. Znalci byli též vyslechnuti. Význam řízení pro žalobce byl žalovanou shledán jako běžný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze pak celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná po zhodnocení všech okolností případu dospěla k odpovídající výši zadostiučinění v penězích v částce 120 400 Kč oproti požadavku žalobce. Základní částka byla stanovena ve výši 172 000 Kč (součin sazby 16 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc řízení, modifikované za prvý rok řízení částkou o 16 000 Kč nižší a celkové délky řízení). Základní částku žalovaná ponížila celkem o 30 %, kdy základná částka byla ponížena o 10 % z důvodu složitosti řízení a o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je dle žalované rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat se životní úrovní v dané zemi. Dle žalované je pak výše náhrady nemajetkové újmy požadovaná žalobcem nepřiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu a přiznání žalované náhrady nákladů řízení. 4. [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno 12 slov] [ustanovení pr. předpisu]

5. Mezi žalobcem a žalovanou není sporu v tom, že žalobce mimosoudně uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované, a to nejprve podáním ze dne 31. 8. 2020, které žalované došlo dne 1. 9. 2020, kdy původně žalobce na nemajetkové újmě požadoval částku 180 000 Kč. Dále je nesporné, že v doplňujícím podání žalobce ze dne 1. 10. 2020, došlým žalované téhož dne, byla uplatněna částka již ve výši 374 137,50 Kč. Taktéž mezi účastníky není sporu v tom, že žalovaná ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2021 přiznala žalobci na zadostiučinění částku 120 400 Kč a tuto částku také žalobci před podáním této žaloby uhradila. Žalobce a žalovaná rovněž učinili nesporným obsah předmětného nalézacího spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 9 C 484/2009, jakož i průběh a výsledek tohoto řízení. Mimosoudní uplatnění a projednání tohoto nároku u žalované má soud rovněž za prokázané z citovaných listin. Z doplňujícího vyjádření žalované k dotazu soudu ze dne 15. 3. 2020 má soud za prokázané, že mimosoudní plnění ve výši 120 400 Kč bylo žalobci poukázáno dne 17. 3. 2021, s odkazem na připojenou schvalovací doložku. Z doplňujícího vyjádření žalobce k dotazu soudu ze dne 9. 3. 2022 vzal soud za prokázané, že částka 120 400 Kč v rámci mimosoudního plnění byla poukázána na depozitní účet právního zástupce žalobce dne 18. 3. 2021.

6. Z připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 9 C 484/2009, soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Dne 3. 4. 2009 došla Krajskému soudu v Českých Budějovicích žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [územní celek] o zaplacení částky 1 879 638 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobce požadoval uvedenou částku po žalovaném z titulu přeplatku nájemného. Žalobce v žalobě uvedl, že podniká ve městě [obec] jako provozovatel zařízení určených k dodávání tepla třetím osobám. Pro tuto podnikatelskou činnost si od právního předchůdce žalovaného pronajal na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 1993 ve znění specifikovaných dodatků hmotný investiční majetek sloužící k provozování soustavy centrálního zásobování teplem pro [územní celek], čímž se rozumí dodávka tepla a teplé užitkové vody dalším uživatelům včetně rozvodu. Dle žalobce bylo nájemné dle uzavřené nájemní smlouvy dohodnuto tak, že nájemné za pronajatý investiční majetek je stanoveno ve výši ročních odpisů hmotného investičního majetku, který je předmětem této smlouvy. Dne 27. 5. 2009 soud ve věci vydal platební rozkaz, č. j. [číslo jednací]. Věc byla u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedena pod sp. zn. 13 Cm 904/2009. Dne 10. 6. 2009 došel soudu odpor žalovaného proti tomuto platebnímu rozkazu. Dne 5. 8. 2009 spis došel Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 24. 8. 2009 rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí této věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 904/2009 jsou v I. stupni příslušné okresní soudy. Dále rozhodl tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Písku Okresnímu soudu v Písku spis došel dne 14. 10. 2009. Věc byla u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 9 C 484/2009. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 2. 11. 2009 byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení, označení důkazů k prokázání svých tvrzení a dále k předložení konkrétních listinných důkazů. Žalobce reagoval na výzvu soudu podáním došlým dne 8. 1. 2010. Dne 13. 1. 2010 soud ve věci nařídil jednání na den 28. 1. 2010. Toto jednání bylo k žádosti žalobce odročeno na neurčito z důvodu pokusu o mimosoudní vyřešení sporu. K mimosoudní dohodě mezi účastníky nedošlo, proto soud dne 18. 5. 2010 nařídil jednání na den 8. 6. 2010. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno. Další jednání proběhla ve dnech 29. 6. 2010 a 10. 8. 2010. Při posledně uvedeném jednání byl v závěru vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 8. 2010, č. j. 9 C 484/2009-100, byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Dne 9. 12. 2010 spis došel s odvoláním žalobce Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2011, č. j. 8 Co 2860/2010-131, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu I. stupně bylo uloženo doplnění dokazování zabýváním se rozsahem pronajatého majetku v jednotlivých kalendářních letech a tomu odpovídající výši jeho ročního odpisu. Žalobce v rámci doplnění dokazování navrhl i jmenování znalce za účelem vypracování znaleckého posudku. Podáním došlým soudu dne 1. 7. 2011 vznesl žalovaný vůči žalobci vzájemný návrh, a to v celkové výši 1 577 406 Kč. Dne 26. 10. 2011 soud ve věci nařídil jednání na den 10. 11. 2011. K žádosti právního zástupce žalobce z důvodu kolize bylo toto jednání přeodročeno na den 1. 12. 2011. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, další jednání proběhla ve dnech 5. 1. 2012, 7. 2. 2012, 21. 2. 2012, 29. 3. 2012, 12. 4. 2012. Při těchto jednáních byli mimo jiné vyslechnuti svědci, žalobci bylo dáno poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., rovněž obě strany byly soudem vyzvány dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Další nařízené jednání na den 15. 5. 2012 bylo z důvodu dovolené právního zástupce žalobce odročeno na den 14. 6. 2012. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 21. 2. 2012 byl vzájemný návrh žalovaného vyloučen k samostatnému řízení. Jednání dne 14. 6. 2012 bylo konáno, v závěru bylo toto jednání odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 14. 6. 2012 bylo žalobci uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč. Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání. Dne 1. 10. 2012 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odvoláním žalobce do zálohy na znalečném. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2012 bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dalším usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 9. 11. 2012 bylo žalobci (opětovně) uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazů znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč. Žalobce podal opětovně odvolání proti tomuto usnesení. Dne 8. 1. 2013 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odvoláním žalobce do posledně uvedeného usnesení. V mezidobí vzal žalobce podané odvolání zpět. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 2. 2013 odvolací řízení zastavil z důvodu zpětvzetí odvolání žalobcem. Okresní soud v Písku usnesením ze dne 22. 3. 2013 ustanovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] znalkyní z oboru účetní evidence, ekonomická odvětví různá – daně, daňová evidence, za účelem podání znaleckého posudku do 60 dnů od doručení spisového materiálu. Dne 11. 4. 2013 byl spis odeslán znalkyni. K žádosti znalkyně jí byla soudem prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do konce srpna 2013. Dne 16. 9. 2013 spis došel zpět soudu s vypracovaným znaleckým posudkem. Následně účastníci podali vyjádření k tomuto znaleckému posudku. Dne 23. 10. 2013 soud ve věci nařídil jednání na den 26. 11. 2013. Dne 25. 11. 2013 podala znalkyně soudu doplnění znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracované dne 22. 11. 2013. Dne 26. 11. 2013 bylo ve věci jednáno, kdy mimo jiné byla vyslechnuta znalkyně k vypracovanému znaleckému posudku. V závěru bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 6. 12. 2013. Dne 6. 12. 2013 soud ve věci vyhlásil rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 12. 2013, č. j. 9 C 484/2009-600, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalobce podal odvolání do tohoto rozsudku. Dne 3. 3. 2014 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odvoláním žalobce do předmětného rozsudku. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 4. 2014, č. j. 8 Co 468/2014-655, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění citovaného usnesení mimo jiné konstatoval, že soud I. stupně postupoval v intencích jeho předchozího zrušovacího rozhodnutí a velmi náročným dokazováním se zabýval rozsahem pronajatého majetku tak, aby bylo lze určit výši nájmu v rozhodném období. Soudu I. stupně však bylo uloženo znovu zhodnotit, jaký byl charakter dohodnutých odpisů, tedy zda se jednalo o odpisy účetní nebo odpisy daňové. Dne 30. 6. 2014 soud ve věci nařídil jednání na den 17. 7. 2014. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, byla vyslechnuta svědkyně. V závěru bylo jednání odročeno za účelem doplnění dokazování na den 2. 9. 2014. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, byla vyslechnuta další svědkyně. V závěru bylo jednání přerušeno na dobu do 1. 10. 2014 za účelem přepsání protokolu z jednání, vyhodnocení veškerých provedených důkazů, eventuálně zadáním doplňků znaleckého posudku podle návrhu žalobce. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 23. 9. 2014 byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na náklady důkazu v podobě doplňku znaleckého posudku. Současně soud odročil původně nařízené jednání na den 1. 10. 2014 na neurčito z důvodu zadání doplnění znaleckého posudku. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 9 C 484/2009-822, byla ustanovena znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku do 60 dnů od doručení spisového materiálu. Dne 18. 11. 2014 byl spis zaslán soudem ustanovené znalkyni. K žádosti znalkyně jí byla lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 25. 2. 2015. Dne 25. 2. 2015 soudu došel vypracovaný znalecký posudek [číslo] [rok]. Dne 18. 6. 2015 soudu došel dodatek č. 1 ustanovené znalkyně k vypracovanému znaleckému posudku [číslo] [rok]. Dne 29. 9. 2015 soud nařídil jednání na den 5. 11. 2015. Při tomto jednání byla vyslechnuta znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k podanému znaleckému posudku a jeho doplňku. V závěru bylo jednání přerušeno do 12. 1. 2016 za účelem podání doplňujících otázek znalkyni. Dne 5. 1. 2016 došlo soudu zodpovězení otázek ustanovenou znalkyní dle přípisu soudu ze dne 4. 12. 2015. Jednání nařízené na den 12. 1. 2016 bylo k žádosti právního zástupce žalovaného odročeno na den 1. 3. 2016. Posledně uvedeného dne bylo ve věci jednáno, v závěru byly předneseny závěrečné návrhy účastníků. Jednání bylo odročeno na den 11. 3. 2016 za účelem vyhlášení rozsudku. Při jednání dne 11. 3. 2016 soud s ohledem na výsledky dokazování sdělil oběma stranám sporu, že bude zadáno další doplnění znaleckého posudku. Po tomto jednání účastníci zaslali soudu řadu dalších listinných důkazů. Dne 26. 4. 2016 proběhlo ve věci další jednání. V závěru bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku, resp. doplňku znaleckého posudku. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 13. 5. 2016, č. j. 9 C 484/2009-1151, byla ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru účetní evidence, ekonomická odvětví různá – daně, daňová evidence, k podání znaleckého posudku do 60 dnů od doručení spisového materiálu. Soudní spis znalkyně obdržela dne 6. 6. 2016. Dne 14. 9. 2016 soudu došel spis s vypracovaným znaleckým posudkem [číslo] [rok]. Žalobce v rámci vyjádření k vypracovanému znaleckému posudku podal dne 19. 10. 2016 rovněž námitku podjatosti vůči rozhodující soudkyni. Usnesením soudu ze dne 24. 10. 2016 byl žalobce vyzván, aby vznesenou námitku podjatosti doplnil. Dne 22. 11. 2016 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s podanou námitkou podjatosti žalobce vůči rozhodující soudkyni. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 11. 2016 rozhodl, že soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí dané věci. Přípisem ze dne 21. 12. 2016 byla znalkyně [příjmení] [příjmení] vyzvána k podání podrobného vyjádření k námitkám žalobce proti vypracovanému znaleckému posudku. Dne 26. 6. 2017 soudu došlo doplňující vyjádření znalkyně k námitkám žalobce. Dne 28. 6. 2017 soud nařídil jednání ve věci na den 5. 10. 2017. Dne 3. 10. 2017 soud nařízené jednání odročil na den 20. 12. 2017 k žádosti žalobce z důvodu nemoci. Dne 15. 12. 2017 soudu došel znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] předložený žalobcem, avšak v nekompletní verzi. Z těchto důvodů i s ohledem na obsáhlé vyjádření žalobce ze dne 15. 12. 2017 soud jednání nařízené na den 20. 12. 2017 odročil, a to na den 21. 3. 2018. Dne 20. 12. 2017 soudu došel znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v kompletním originálním provedení. Dne 14. 3. 2018 soudu došel dodatek č. 1 ke znaleckému posudku vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 21. 3. 2018 bylo ve věci jednáno. Při tomto jednání byla mimo jiné vyslechnuta znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. V závěru bylo jednání odročeno za účelem pokračování v dokazování o doplnění znaleckého posudku na den 30. 5. 2018. Posledně uvedené jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu, že dosud nebyl zpracován doplněk znaleckého posudku uložený znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 7. 6. 2018 došel soudu dodatek č. 1 ke znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], datovaný dnem 8. 3. 2018, předložený žalobcem. Následně byla soudem urgována znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání doplňku znaleckého posudku. Dne 2. 1. 2019 došlo soudu doplnění znaleckého posudku [číslo] [rok] zpracované soudem ustanovenou znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 12. 2018. Dne 29. 1. 2019 došlo soudu odvolání žalobce do usnesení soudu o přiznání znalečného. Dne 3. 4. 2019 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odvoláním žalobce do znalečného. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2019, č. j. 8 Co 547/2019-1777, bylo usnesení soudu I. stupně o přiznání znalečného potvrzeno. Dne 31. 5. 2019 soud nařídil ve věci jednání na den 18. 7. 2019. Toto jednání bylo soudem odročeno z důvodu kolize a současně nedoplnění potřebných skutkových tvrzení ze strany žalovaného na den 12. 9. 2019. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, při tomto jednání byla vyslechnuta znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání doplňku znaleckého posudku. V závěru bylo toto jednání odročeno na den 3. 10. 2019 za účelem přednesení závěrečných návrhů ve věci. Při jednání soudu dne 3. 10. 2019 byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 10. 2019, č. j. 9 C 484/2009-1838, byla výrokem I. uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 350 950 Kč s příslušenstvím. Výrok II. byla žaloba co do částky 528 688 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaný odvolání. Dne 23. 1. 2020 spis došel Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odvoláním obou stran sporu do vyneseného rozsudku. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 8 Co 111/2020-1912, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 2. 7. 2020. Dne 1. 9. 2020 došlo soudu dovolání žalovaného do rozsudku odvolacího soudu. Dne 8. 10. 2020 spis došel Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním žalovaného. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. 26 Cdo 3119/2020-1942, dovolání žalovaného odmítl. Usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 18. 1. 2021. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 9 C 484/2009.

7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobce se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu újmy nemajetkové, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 484/2009. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 484/2009 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení je třeba (s ohledem na kritéria podrobně níže uvedená) hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Soud však současně dospěl k závěru, že zadostiučinění v částce 120 400 Kč, které před podáním této žaloby poskytla žalovaná žalobci, je z hlediska výše poskytnuté částky zadostiučiněním přiměřeným.

10. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 31. 8. 2020, které žalované došlo dne 1. 9. 2020. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2021 dospěla k závěru o nepřiměřenosti délky předmětného nalézacího řízení a přiznala žalobci nárok na zadostiučinění ve výši 120 400 Kč. Uvedenou částku žalobci také před podáním této žaloby uhradila, což potvrzuje i sám žalobce v podané žalobě došlé soudu dne 9. 6. 2021. Žalobce byl v posuzovaném řízení rovněž v postavení žalobce. Pokud jde o samotný průběh a délku předmětného občanskoprávního řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod spisovou značkou 9 C 484/2009, dospěl soud k závěru, že celkovou délku tohoto řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby dne 3. 4. 2009, a které bylo pravomocně ukončeno dne 18. 1. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2021 o odmítnutí dovolání žalovaného, je třeba vyhodnotit v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva jako řízení, které trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Celková délka tohoto řízení tak činí 11 let a 9 měsíců. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval otázkou stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, neboť samotné konstatování porušení práva by se, dle názoru soudu, nejevilo jako dostačující. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění.

11. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce 11 let a 9 měsíců činí 172 000 Kč / (10x 16 000 Kč) + (9x 1 333,33 Kč) /. Takto stanovená základní částka byla dále soudem přizpůsobena dle konkrétních okolností dané věci.

12. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, toto probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, kdy soudem prvého stupně bylo ve věci samé rozhodováno třikrát, odvolacím soudem rovněž třikrát a jedenkrát dovolacím soudem. Dále pak bylo 1x rozhodováno Vrchním soudem v Praze o otázce věcné příslušnosti, neboť žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu. Dále byl spis opakovaně předkládán odvolacímu soudu, a to jak v souvislosti s opakovaným odvoláním žalobce do zálohy na znalečné, odvoláním žalobce do usnesení o přiznání znalečného a rovněž v souvislosti s námitkou podjatosti vznesenou žalobcem vůči rozhodující soudkyni. Řízení vykazovalo značnou složitost i po skutkové stránce, neboť průběhu řízení byly soudem postupně vypracovány tři znalecké posudky a jejich tři dodatky či doplňky. Sám žalobce rovněž předložil oponentní znalecký posudek vypracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], jakož i dodatek č. 1 k tomuto znaleckému posudku. V průběhu řízení byli vyslechnuti svědci, znalci a do spisu bylo založeno značné množství listinných důkazů.

13. Pokud jde o podíl žalobce na délce řízení, žalobce se na délce předmětného řízení v určitém menším rozsahu podílel, neboť v prvé řadě podal žalobu k věcně nepříslušnému soudu. První jednání nařízené na den 28. 1. 2010 bylo k žádosti žalobce odročeno na neurčito z důvodu pokusu o mimosoudní dohodu, avšak k dohodě účastníků řízení nedošlo a další (první) jednání bylo ve věci konáno dne 8. 6. 2010. Jednání nařízené na den 15. 7. 2010 bylo z důvodu na straně právního zástupce žalobce přeodročeno na den 10. 8. 2010. Žalobce byl soudem opakovaně vyzýván ke složení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem. Dále byla ze strany žalobce nedůvodně vznesena námitka podjatosti vůči rozhodující soudkyni, o níž muselo být rozhodováno nadřízeným soudem. Jednání nařízené na 5. 10. 2017 bylo k žádosti žalobce (z důvodů na jeho straně) odročeno na den 20. 12. 2017.

14. Pokud jde o samotný postup soudu ve věci 9 C 484/2009, v řízení nebyla shledána konkrétní období nečinnosti. Postup soudu I. stupně však byl určitým způsobem nekoncentrovaný, a to jak z hlediska obsahové náplně většího množství jednání, tak i v rámci postupně zadávaných znaleckých úkolů pro soudem ustanovenou jedinou znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení].

15. Konečně, pokud jde o význam řízení pro fyzickou či právnickou osobu obecně, v případech újmy, která je vyvolaná nepřiměřenou délkou řízení, vychází právní úprava ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. V případě žalobce pak soud nehodnotil význam řízení jako nikterak zvýšený, neboť se v jeho případě nejednalo o odškodňovací řízení týkající se rodinných, pracovních či trestně právních vztahů, kde v těchto posledně uvedených případech je třeba vzít v úvahu specifický dopad takového probíhajícího řízení do života poškozeného.

16. S poukazem na shora uvedené hodnocení konkrétních okolností případu je pak, dle názoru soudu, dán důvod pro 20 % snížení základní částky s ohledem na skutkovou složitost věci, dále důvod pro 20 % ponížení základní částky s ohledem na počet stupňů soudní soustavy a konečně pro 5 % ponížení základní částky za jednání poškozeného (žalobce) v řízení. Se zohledněním výše uvedeného ponížení základní částky o celkových 45% (tj. mínus 20 %, mínus 20 %, mínus 5 %), je pak výsledná nemajetková újma představována částkou 94 600 Kč. Soud současně neshledal další důvody pro snížení či zvýšení takto stanoveného peněžitého zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně plnila před podáním žaloby na žalobcem uplatněný nárok částkou 120 400 Kč, tedy částkou vyšší, nežli by byla částka soudem přiznaná, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta jako zjevně neopodstatněná.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení za čtyři úkony v podobě vyjádření k žalobě ze dne 27. 9. 2021, přípravu účasti na jednání, účast na jednání soudu dne 6. 4. 2022 a účast na vyhlášení rozsudku dne 14. 4. 2022 ve výši 4x 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).

Poučení