16 C 331/2024 - 116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce] sídlem [Adresa Zástupce] o zaplacení 81 317,33 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 81 317,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 81 317,33 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 743 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 10. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 81 317,33 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 2. 10. 2024 s paní [jméno FO] (dříve [jméno FO]), r. č. [RČ], bytem [adresa], jakožto postupitelem (dále jen „Postupitel”). Postoupení pohledávky bylo žalované Postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2024. Právní předchůdce žalované, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „Právní předchůdce“), jakožto úvěrující, uzavřel s Postupitelem, jakožto úvěrovaným, Smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 2. 2010 (dále též „Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byly i obchodní podmínky (dále též „Smluvní ujednání“), v nichž byla sjednána rozhodčí doložka (odst.

11. Smluvních ujednání). Na základě Úvěrové smlouvy Právní předchůdce poskytl Postupiteli částku ve výši 1 .000 Kč, když náklady na půjčení jistiny činily .250 Kč, tj. celková částka splatná Postupitelem měla být 16 250 Kč, splatná ve 13 měsících. Úroková sazba překračovala 93 % p. a., když úrok činil (dle výpočtu žalobkyně) 93,37 % p. a. a RPSN činilo 199,70 %. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna řadou smluvních sankcí. Jelikož nebylo v možnostech Postupitele poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení, v důsledku čehož Právní předchůdce zahájil vůči Postupiteli rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2011 (dále též „Rozhodčí nález“). Na základě Rozhodčího nálezu byla Postupiteli uložena povinnost zaplatit Právnímu předchůdci nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úroky a řadu nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčích řízení. Právní předchůdce zahájil vůči Postupiteli na základě exekučního titulu – vydaného Rozhodčího nálezu – exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], a to pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „Exekuční řízení“). Exekuční řízení bylo následně skončeno vymožením celé pohledávky oprávněné včetně příslušenství a nákladů exekuce. Současně došlo v Exekučním řízení ex lege k procesnímu nástupnictví, jelikož původní oprávněná ([právnická osoba].) zanikla a na její místo vstoupila do řízení žalovaná jakožto právní nástupce. Postupitel však dodatečně poté, co bylo Exekuční řízení skončeno vymožením, seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Postupitel proto podal dne 2. 8. 2021 prostřednictvím exekučního soudu návrh na zastavení exekuce, přičemž exekuční řízení bylo vůči Postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 25. 10. 2021, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky, když rozhodce neměl pravomoc spor rozhodovat ani vydat. V průběhu Exekučního řízení však soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné částku v celkové výši 96.222,55 Kč, kterou soudní exekutor vymohl na Postupiteli, a která byla krom původní jistiny úvěru tvořena především nemalými částkami připadající na zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího (rozhodčího) řízení. Postupitel navíc ještě před zahájením Exekučního řízení uhradil na Úvěrovou smlouvu částku ve výši 4 050 Kč, jak také vyplývá z rozhodčího spisu, konkrétně z odůvodnění Rozhodčího nálezu. Postupitel tedy uhradil před zahájením Exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 100 272,55 Kč (dále jen „Vyplacené plnění”), ačkoliv reálně obdržel částku ve výši 10 000 Kč. Exekuční řízení bylo dle žalobkyně vedeno na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a absolutně neplatné Úvěrové smlouvy - na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, či spíše, jako by nikdy neexistovaly. Žalovaná měla nepochybně vůči Postupiteli nárok na vrácení částky 10 000 Kč, která byla Postupiteli reálně vyplacena. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka Postupiteli vyplacena, až do právní moci usnesení o zastavení Exekučního řízení. Na základě výše uvedeného je tak nepochybné, že žalované z Vyplaceného plnění náleží a žalovaná je tak oprávněna si ponechat částku 10 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 8 955,22 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč (v rozmezí 7,05 % - 9,00 % p. a.) ode dne 2. 2. 2010 do 10. 12. 2021. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat částku 18 955,22 Kč. Pokud se týká sjednané Úvěrové smlouvy, tato je v celém souhrnu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Rozpor Úvěrové smlouvy s dobrými mravy nespočívá pak pouze v nastavení excesivního úroku, který v daném případě činil 93,37 % p. a.1 , ale i v nepřiměřených smluvních sankcí uvedených ve Smluvních ujednání (viz výše), které v daném případě neplnily funkci smluvní pokuty jakožto prostředku utvrzovacího. Úvěrová smlouva je rovněž sama o sobě absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. S ohledem na výše uvedené žalobkyně uvádí, že žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná Vyplaceným plněním získala (100 272,55 Kč), a tím, co jí z Vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (18 955,22 Kč) - tedy částkou 81 317,33 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že předmětná úvěrová smlouva je platným právním jednáním, když byť právní předchůdkyně žalované nebyla povinna s ohledem na datum uzavření dané smlouvy zkoumat úvěruschopnost, přesto tak činila. Rovněž sjednaný úrok ve výši 20 % p. a. lze dle žalované hodnotit jako přiměřený. Pro případ, že by soud pohlížel na sjednanou Smlouvu jako na neplatnou s nutností řešit otázku vydání bezdůvodného obohacení, vznesla žalované námitku promlčení celého žalobou uplatněného nároku.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, [dále jen „o.s.ř.“] ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalované společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako „Věřitel“ a právní předchůdkyně žalobkyně paní [jméno FO] (následně [jméno FO]), narozená [datum], jako „Dlužník“ uzavřeli dne 1. 2. 2010 Smlouvu o úvěru č. [hodnota]) (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byl úvěr v částce 10 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úplatu a dále úrok ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (dále jen poplatek za správu úvěru, jež zahrnuje jak úplatu, tak sjednaný úrok); výše měsíčního poplatku činila 481 Kč; dlužník potvrdil převzetí hotovosti svým podpisem na Smlouvě; dlužník se dále zavázal zaplatit věřiteli administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, tj. částku 300 Kč, splatný při výplatě úvěru. Dlužník se tak zavázal zaplatit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč a úrok a úplatu ve výši 6 250 Kč, tj. celkem 16 250 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 1 250 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Za účelem uzavření smlouvy uvedla [jméno FO], že pracuje jako vedoucí provozu v [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, čistý příjem domácnosti 20 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 12 000 Kč; žije v bytě v nájmu. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 2. 2010. Nedílnou součásti dané Smlouvy o úvěru byly rovněž Obchodní podmínky, ze kterých je zřejmé, že RPSN činí v případě splatnosti úvěru na 13 měsíců 199,7 %; dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádného splácení úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení; dále s tím, že je dlužník povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč, jež po dohodě smluvních stran nepodléhá vyúčtování. V rámci čl. 11 Obchodních podmínek byla poté sjednána rozhodčí doložka, nicméně pouze s tím, že případný spor bude projednávat a rozhodovat rozhodce (rozhodci) vždy jmenovaný [právnická osoba]., IČO: [IČO], vybraný ze seznamu rozhodců vedeném SPOLEČNOSTÍ, který je uveřejněný na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz. V souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy [jméno FO] doložila Dodatek č. [hodnota] k pracovní smlouvě uzavřené dne 19. 3. 2009, ze kterého vyplývá, že na základě tohoto Dodatku ze dne 28. 1. 2010 zaměstnavatel [právnická osoba] mimo jiné zrušil zaměstnankyni [jméno FO] zkušební dobu a změnil dobu trvání pracovního poměru na dobu do 31. 8. 2010. Poskytnutí částky 10 000 Kč ve prospěch [jméno FO] nebylo účastníky nijak sporováno. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] řádně nehradila své závazky z předmětné úvěrové smlouvy, podala společnost [právnická osoba]., dne 13. 5. 2011 k rozhodčímu soudu (Rozhodčí a správní společnost, a.s.) návrh na vydání rozhodčího nálezu pro částku 12 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty; v rámci návrhu na vydání rozhodčího řízení uvedl právní předchůdce žalované, že [jméno FO] zaplatila k okamžiku podání návrhu částku v celkové výši 4 050 Kč, z tohoto 300 Kč činí administrativní poplatek. Rozhodčím nálezem sp.zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO], který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o povinnosti [jméno FO] zaplatit společnosti [právnická osoba]., jistinu ve výši 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % p. a. z částky 12 500 Kč od 14. 5. 2010 do 30. 6. 2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 12 500 Kč od 1. 7. 2011 do 22. 7. 2011 a za dobu od 23. 7. 2011 do zaplacení jistiny 12 500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, dále smluvní pokutu ve výši 481 Kč za každý započatý měsíc prodlení, počínaje měsícem květnem 2010, až do úplného zaplacení jistiny 12 500 Kč a částku 2 000 Kč a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 17 940 Kč. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané spisem Okresního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka], zejména pak návrhem na vydání rozhodčího nálezu a rozhodčím nálezem sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2011. Společnost [právnická osoba]., jakožto oprávněná zahájila následně proti [jméno FO] (následně [jméno FO]) jako povinné exekuční řízení; konkrétně pak usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 18. 4. 2012, č.j. [spisová značka], byla na majetek povinné [jméno FO] nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno]; vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. V průběhu tohoto exekučního řízení podala oprávněná návrh ze dne 6. 12. 2013 za záměnu účastníka řízení – oprávněného, na jehož základě rozhodl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 14. 5. 2014, č.j. [spisová značka], tak, že připouští, aby na místo dosavadního oprávněného vstoupil do exekučního řízení nabyvatel práva [právnická osoba]., IČO: [IČO]. V průběhu exekučního řízení byla soudním exekutorem vyplacena oprávněné společnosti [právnická osoba], částka v celkové výši 96 233,55 Kč. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané spisem soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] sp.zn. [spisová značka], zejména pak označenými usneseními soudního exekutora, dále přehledem vymožených částek. Jak však dále vyplývá z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 25. 10. 2021, č.j. [spisová značka], exekuce provedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp.zn. [spisová značka], byla zastavena (výrok I. tohoto usnesení), oprávněné byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 6 655 Kč (výrok II. tohoto usnesení), vrátit povinné vymožené náklady oprávněné v exekučním řízení ve výši 4 286,40 Kč (výrok IV. tohoto usnesení) a zaplatit povinné náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce ve výši 6 039,90 Kč (výrok V. tohoto usnesení), soudnímu exekutorovi poté povinnost vrátit povinné vymožené náklady exekuce ve výši 21 719,50 Kč (výrok III. tohoto usnesení); ve výroku I. nabylo uvedené usnesení právní moci dne 10. 12. 2021, ve výroku II. dne 17. 2. 2022, ve výroku III. dne 17. 2. 2022, ve výroku IV. dne 10. 12. 2021 a ve výroku V. dne 10. 12. 2021; důvodem pro zastavení exekuce byla neplatnost rozhodčí doložky, kdy v důsledku této neplatnosti nebyla dána pravomoc rozhodce rozhodovat o sporu mezi účastníky.

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 24804, bylo zjištěno, že na základě projektu fúze sloučením ze dne 7. 10. 2020 došlo k fúzi sloučením zanikajících společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], a [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], s nástupnickou společností [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO žalované], když na základě fúze sloučením došlo k zániku zanikajících společností [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]. a přechodu veškerého jejich jmění na nástupnickou společnost [Jméno žalované]. s rozhodným dnem [datum]. 6. [jméno FO] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 2. 10. 2024 Smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které [jméno FO] postoupila žalobkyni svou pohledávku vůči dlužníku [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované], ve výši 81 317,33 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a všemi ostatními právy s ní souvisejícími, která vznikla postupiteli za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně dlužníka vzniklo v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp.zn. [spisová značka], na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem [jméno FO] ze dne 7. 10. 2024. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2024 a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 18. 10. 2024.

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila, přestože byla k zaplacení, a to nejpozději do dne 12. 9. 2024, vyzvána dopisem ze dne 28. 8. 2024; uvedené skutečnosti má soud za prokázané předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2024 ve spojení se sdělením žalované ze dne 23. 9. 2024. Ze sdělení žalované ze dne 23. 9. 2024 rovněž vyplývá, že žalovaná tak neučinila i s poukazem na vznesenou námitku promlčení.

8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloby byla podána důvodně.

9. Zákony č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, byly zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval při právním posouzení co do otázky sjednaného úvěru, potažmo námitky promlčení, dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obch. zák.“). Otázka postoupení pohledávky ze strany [jméno FO] na žalobkyni, potažmo otázka vzniku bezdůvodného obohacení, pak byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

10. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

11. Podle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

13. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

14. Podle ustanovení § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

15. Podle ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák. u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

16. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

17. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle ustanovení § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalované jakožto věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně jakožto dlužníkem byla dne 1. 2. 2010 uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 497 a násl. obch. zák., na základě které byla právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuta částka úvěru ve výši 10 000 Kč. Mezi smluvními stranami bylo dále sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně bude poskytnutou částku úvěru, navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 6 250 Kč, splácet prostřednictvím 13 pravidelných splátek po 1 250 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně tak nečinila a dostala se s úhradou do prodlení, bylo právní předchůdkyní žalované zahájeno rozhodčí řízení, ukončené rozhodčím nálezem rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], dle kterého bylo právní předchůdkyni žalobkyně uloženo uhradit nejen částku samotného poskytnutého úvěru, ale i příslušenství ve formě sjednaného poplatku, sjednaných smluvních pokut, zákonného úroku z prodlení a nákladů daného rozhodčího řízení. Právní předchůdkyně žalované zahájila následně vůči právní předchůdkyni žalobkyně i exekuční řízení, v jehož rámci byla žalované, která se stala v průběhu tohoto exekučního řízení nabyvatelem v exekučním řízení vymáhané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dle ustanovení § 524 obč. zák., vyplacena soudním exekutorem částka 96 222,55 Kč. Exekuční řízení vedené v dané věci však bylo následně soudem zastaveno, a to usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 25. 10. 2021, č.j. [spisová značka], které ve výroku o zastavení řízení nabylo právní moci dne 10. 12. 2021. Okresní soud v [adresa] tak učinil s přihlédnutím k ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., když soud dospěl k závěru o nepřípustnosti exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu, a to s ohledem na neplatně sjednanou rozhodčí smlouvu (ustanovení § 39 obč. zák.), potažmo nedostatek pravomoci rozhodce rozhodovat o sporu mezi účastníky (rozhodčího řízení vedeného pod sp.zn. [Anonymizováno]). Závěr Okresního soudu v [adresa] co do neplatnosti sjednané rozhodčí doložky dle ustanovení § 39 obč. zák. nebyl účastníky nikterak rozporován, přičemž je sdílen i soudem zdejším; soud v této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, akcentovanou i v rámci označeného usnesení Okresního soudu v [adresa], např. sp.zn. [spisová značka], dle kterého „Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“. Jelikož v úvěrové smlouvě ze dne 1. 2. 2010 nebyl rozhodce určen přímo, naopak výběr byl ponechán na rozhodnutí [právnická osoba]., je třeba posoudit sjednanou rozhodčí doložku jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 obč. zák. Exekuce byla proto vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, neboť nebyla dána pravomoc rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] k rozhodnutí předmětného sporu. Bylo-li v průběhu takto vedené exekuce vymožena ve prospěch žalované částka 96 222,55 Kč, zabýval se soud dále tím, zda, případně v jaké části, je žalovaná takto vymožené plnění povinna vrátit, a to z pohledu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z. Soud tak činil i za situace, kdy žalovaná doposavad žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 2. 10. 2024, ničeho z vymoženého plnění nevrátila. Soud se poté v prvé řadě zabýval platností úvěrové smlouvy ze dne 1. 2. 2010, když tuto hodnotil zejména z pohledu přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo sjednaných podmínek, včetně sjednaných sankcí, a to v celém jejím souhrnu. V této souvislosti přihlédl i k postavení právní předchůdkyně žalobkyně, která tuto úvěrovou smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele.

21. Soud následně dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch právní předchůdkyně žalobkyně jako spotřebitele. Z dané smlouvy je zřejmé, že právní předchůdkyni žalobkyně byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna tuto jistinu právní předchůdkyni žalované vrátit navýšenou o sjednané poplatky v celkové výši 6 250 Kč (62,5 % poskytnuté částky). Byť v rámci smlouvy je poukaz na úrok ve výši 20 %, ze smlouvy dále vyplývá povinnost žalované zaplatit žalobkyni i uvedený poplatek, kdy tento soud rovněž hodnotí jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok; zde soud poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů, přestože se v případě právní předchůdkyně žalované jedná o nebankovní subjekt. Byla-li právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 6 250 Kč, tj. má-li být takto hrazeno 162,5 % poskytnuté částky, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Soud v této souvislosti pro úplnost poukazuje i na zjevně nepřiměřenou výši RPSN 199,7 %. Významnou nerovnováhu v postavení smluvních stran soud spatřuje i v množství a výši sjednaných smluvních pokut v neprospěch dlužníka dle dané úvěrové smlouvy, čemuž ostatně odpovídá i vymožená částka v průběhu exekučního řízení dosahující takřka 100 000 Kč, byť zahrnující i vzniklé náklady řízení, a to v porovnání s částkou poskytnutého úvěru (10 000 Kč). S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 1. 2. 2010 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 obč. zák. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované, potažmo právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna učinit, pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, navýšenou o zákonný úrok z prodlení z této částky za období od 2. 2. 2010 do 10. 12. 2021 v částce 8 955,22 Kč (takto vypočtená výše zákonného úroku z prodlení nebyla mezi účastníky sporována). Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně), zaplatila žalované (příp. její právní předchůdkyni) částku nepochybně vyšší, a to celkem včetně částky vymožené 100 272,55 Kč (ještě před zahájením exekučního řízení byla zaplacena částka 4 050 Kč, v průběhu exekučního řízení byla poukázána exekutorem ve prospěch žalované částka 96 222, 55 Kč; 4 050 Kč + 96 222,55 Kč = 100 272,55 Kč). V části rozdílu, tj. co do částky 81 317,33 Kč, je proto žalovaná povinna žalobkyni uhrazenou částku vrátit, a to jakožto částku bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. Žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. K nastolené otázce posouzení dané úvěrové smlouvy z pohledu dostatečného posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy soud uvádí, že byť je zřejmé, že v době uzavření dané smlouvy nebyla stanovena zákonná povinnost věřitele tak činit (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nabyl účinnosti k 1. 1. 2011; úvěrová smlouva byla uzavřeno již 1. 2. 2010), právní předchůdkyně žalované prokazatelně do jisté míry poměry dlužníka zjišťovala. Soud však v tomto směru nepřistoupil k dalšímu posuzování předmětné úvěrové smlouvy, potažmo neprováděl žádné další dokazování (příp. nepoučoval dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), když má za to, že neplatnost dané úvěrové smlouvy je na místě dovodit již z důvodů uvedených výše (odst. 21 rozsudku).

24. Vznesla-li žalovaná v rámci své procesní obrany námitku promlčení, tato byla soudem posouzena jako nedůvodná. K tomu soud uvádí následující: V prvé řadě soud předesílá, že na uzavřenou úvěrovou smlouvu je třeba skutečně nahlížet z pohledu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. jako na tzv. absolutní obchod, přičemž jde-li o bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání v takovém případě právní úpravou obch. zák. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to pod sp.zn. 32 Cdo 3337/2010, dle které „Ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obch. zák.“; zohledněna byla poté ta skutečnost, že žalobkyně jako spotřebitel (resp. žalobkyně jako právní nástupkyně spotřebitele) v projednávané věci nevystupuje v postavení dlužníka. Promlčecí doba tak činí v souladu se shora citovaným ustanovením § 397 obch. zák. 4 roky, přičemž její počátek je třeba vázat dle ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák. k okamžiku, kdy k plnění došlo. Ohledně okamžiku počátku běhu promlčecí doby soud poté odkazuje na judikaturu v tomto směru (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 1227/2019, sp.zn. 33 Cdo 1124/2023), kdy „Dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, aniž by zároveň byly výslovně zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce, plnění, které soudní exekutor vymohl na základě výslovně nezrušených příkazů k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor (zde žalovaný) povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z. poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Běh promlčecí lhůty k uplatnění požadavku povinného na vrácení částky, kterou exekutor vymohl v průběhu exekuce na náhradu svých nákladů exekuce, na straně povinného počíná nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů zastavované exekuce.“. Citovaná judikatura je zcela přiléhavá i v projednávané věci, neboť i zde byla vedena exekuce, byť na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicméně po dobu jejího vedení přetrvával v dané době i důvod, pro které vymožené plnění náleželo žalované jako oprávněné. Na vymožené plnění jakožto na bezdůvodné obohacení pak lze nahlížet prvně teprve v okamžiku pravomocného zastavení exekuce, kdy žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) až v této době, tj. po právní moci usnesení o zastavení exekuce, mohla vůči žalované vznést svůj požadavek na vrácení vymoženého plnění s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení. V poměrech projednávané věci je tak evidentní, že k počátku běhu promlčení doby došlo dnem 10. 12. 2021 a byla-li podána žaloba u soudu dne 21. 10. 2024, s ohledem na její délku (4 roky) k promlčení zažalovaného nároku nedošlo.

25. Soud konečně, a to zejména z pohledu uplatněné námitky promlčení a jejího posouzení co do počátku běhu promlčecí doby, odkazuje na ustanovení § 13 o.z. (princip legitimního očekávání) a v této souvislosti i na řadu souladných rozhodnutí založených žalobkyní v rámci tohoto řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č.j. 16 Co 236/2024–126, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2024, č.j. 22 C 126/2024–115, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2025, č.j. 13 C 267/2024–155 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025. č.j. 29 Co 414/2024–125). Důvody, pro které by se soud od těchto rozhodnutí v podstatných otázkách odchýlil, pak nebyly v daném případě shledány.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 066 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) 5 úkony právní pomoci po 4 380 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 13. 1. 2025 a účast při jednání soudu dne 8. 4. 2025), 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky (platného do 31. 12. 2024) a 2 náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky (platného od 1. 1. 2025), to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 28 677 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 32 743 Kč.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.