16 C 34/2016 - 491

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobkyně:a) [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] žalobce:b) [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] proti žalované:1. [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] žalovanému:2. [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o zaplacení 51.342,00 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba žalobců se v částce 50.622,60 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 50.622,60 Kč od 29. 5. 2014 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 719,40 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 719,40 Kč od 29. 5. 2014 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným k rukám zástupce žalovaných na nákladech řízení částku 124.973,64 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svojí žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2014 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byli žalovaní zavázáni povinností vydat žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 51.342 Kč s příslušenstvím. Žalobci uvedli, že jsou od 6. 8. 2007 vlastníky pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], LV č. [hodnota], a to na základě kupní smlouvy ze dne 3. 8. 2007 uzavřené mezi žalobci jako kupujícími a [tituly před jménem] [jméno FO] jako prodávajícím. Ode dne 3. 8. 2007 je pozemek zatížen zástavním právem pro [právnická osoba]. Žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], přičemž na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] postavili opěrnou zeď složenou z betonové opěrné zdi, ocelových sloupků a drátěného pletiva. Ke dni podání žaloby se na tomto místě nachází z části rozbořená betonová zídka šířky 16 cm a výšky 60 – 67 cm, se třemi do zídky zapuštěnými sloupky výšky 130 cm s pletivem výšky 120 cm – v části navazující na oplocení mezi zahradami na pozemcích parc. č. [číslo] a č. [číslo] a dále smotané oplocení bez sloupků při hranici pozemků parc. č. [číslo] a č. [číslo]. Žalovaní vytvořili středem pozemku parc. č. [číslo] cestu ze zapuštěných pražců celkové délky 20,4 m a šířky 0,5 m a dále na pozemku parc. č. [číslo] vysadili 10 kusů ovocných dřevin, výšky cca 2,5 – 6 m s obvodem kmene 35 – 85 cm měřeného ve výšce 50 cm nad zemí. Na pozemku parc. č. [číslo] pak žalovaní zanechali stavební odpad, udržují zde pravidelně trvalé porosty a bezdůvodně tak užívají tento pozemek. Žalobci si pro účely vyčíslení výše bezdůvodného obohacení žalovaných nechali vypracovat znalecký posudek pro zjištění výše průměrného nájmu za metr čtvereční pozemku stejné hodnoty a plochy, kdy výsledkem tohoto posudku byla částka 190 Kč za 1 m2 za rok. Poněvadž výměra pozemku užívaného žalovanými je 140,5 m2 a žalovaní užívají část tohoto pozemku minimálně od 6. 8. 2007, požadují žalobci za dobu od 14. 6. 2012 do 16. 5. 2014 po žalovaných bezdůvodné obohacení ve výši 51.342 Kč.

2. Ve věci byl vydán dne 18. 8. 2015, č. j. EPR [č. účtu] – 8, elektronický platební rozkaz, kterým byli žalovaní zavázáni, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům částku ve výši 51.342 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí podali žalovaní dne 2. 9. 2015 odpor, ve kterém se vyjádřili tak, že nárok žalobců neuznávají. Žalovaní od poloviny roku 2007 část parcely č. [číslo] v k. ú. [adresa] neužívají, neboť právní předchůdce žalobců, [tituly před jménem] [jméno FO], postavil na hranici pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] oplocení. Tento stav byl žalobcům při koupi pozemku parc. č. [číslo] znám, neboť se svým právním předchůdcem uzavřeli smlouvu, kterou se tento zavázal na vlastní náklady odstranit stávající ploty umístěné na předmětných pozemcích a vybudování plotů nových a odstranit podezdívky umístěné na předmětných pozemcích. Žalobci pak v roce 2009 opěrné zdi a oplocení zbourali.

3. Žalobci podáním ze dne 10. 3. 2016 k vyjádření žalovaných uvedli, že skutečnost, že je pozemek žalobců oddělen od pozemku žalovaných oplocením, nemá vliv na vznik bezdůvodného obohacení, protože je podstatné to, že pouze žalovaní mají neomezený přístup k části pozemku žalobců. Ponecháním oplocení žalovaných na pozemku žalobců tak žalovaní udržují stav, kdy se žalobci na svůj pozemek nemůžou dostat ani z jiných stran, což je dle žalobců v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) jednáním zavdávajícím vznik bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že betonová zídka i pletivo v oplocení na pozemku žalobců vybudovali žalovaní je skutečnost nesporná, v čemž žalobci odkazují na jednání před Městským soudem v Brně dne 16. 4. 2015 ve věci sp. zn. [spisová značka]. Žalobci dále zpochybnili tvrzení žalovaných, že by opěrné zdi a oplocení zbourali, neboť na výše uvedeném jednání výslovně uvedli, že k odstranění zídek na pozemku žalobců nedošlo, tyto jsou pobořeny pouze z malé části, přičemž odstranění celé zídky i oplocení se žalobci domáhají v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Stejně tak žalobci nesouhlasí s názorem žalovaných, že by případné uvedené stavby nemohly být samostatnými věcmi v právním smyslu, ale se domnívají, že i oplocení může být stavbou. Co se trvalých porostů týče, mají žalobci za to, trvalé porosty nemusí být vždy součástí pozemku, protože rozhodným okamžikem pro posouzení otázky, zda je trvalý porost součástí pozemku, je právní úprava účinná v době jeho vysazení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě pak s ohledem na znehodnocování pozemku trvalým porostem jde podle žalobců o konstrukci, která nenaplňuje zákonnou oporu součásti věci podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Z výše uvedených důvodů pak žalobci požadují po žalovaných částku 51.342 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V podání ze dne 10. 5. 2017 žalobci doplnili, že stavby a stavební úpravy byly na pozemku žalobců postaveny neoprávněně a žalovaní zasahují do vlastnického práva žalobců dlouhodobě vědomě, cíleně a úmyslně. Výši újmy žalobci dovozují z obvyklého nájemného části pozemku o výměře 140,5 m2 vymezené stavbami a stavebními úpravami žalovaných na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], neboť těmito brání žalovaní žalobcům ve stavebním využití svého pozemku. Podáním ze dne 16. 6. 2017 žalobci dále uvedli, že řízení o umístění stavby rodinného domu na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] bylo u stavebního úřadu přerušeno do odstranění staveb žalovaných na tomto pozemku. Když se žalobci pokusili stavby žalovaných odstranit svépomocí v červnu 2009, byli Policií ČR vyzváni ke zdržení se tohoto jednání a oplocení bylo ze strany žalovaných obnoveno. Na soud se žalobci obrátili na základě výsledku šetření veřejného ochránce práv, který konstatoval, že pokud stavební úřad dospěje k závěru, že se nejedná o nepovolené stavby, může věc žalobců posoudit jenom soud, kdy řízení o odstranění staveb je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Současně se pak žalobci domáhají vydání bezdůvodného obohacení s ohledem na znemožnění užívání části vlastního pozemku žalovanými, a to u Městského soudu v Brně v řízení [spisová značka] za období od 21. 7. 2010 do 28. 5. 2012 pro částku 44.187 Kč a v tomto řízení pro částku 51.342 Kč za období od 14. 6. 2012 do 16. 5. 2014, přičemž žalovanou částku neodvozují z v minulosti tvrzeného nájemního vztahu týkajícího se pozemku parc. č. [číslo].

4. Rozsudkem ze dne 24.4.2018 pod č.j. [spisová značka] Městský soud v Brně žalobu v rozsahu částky 50.646,23 Kč s příslušenstvím zamítl jako nedůvodnou a v částce 695,77 Kč spolu s příslušenstvím vyhověl, když naznal, že obě oplocení jsou samostatnými věcmi v právním smyslu, neboť se jedná o výsledek stavební činnosti, kterou vznikla samostatná věc, která není součástí pozemku. U obou oplocení je možné určit jasnou hranici, kde pozemek končí a kde začíná samotná stavba, lze ji odstranit bez znehodnocení pozemku a soud tak neměl důvod se odchýlit od skutkových a právních závěrů učiněných Krajským soudem v Brně v rámci odvolání proti rozhodnutí, jež vydal Městský soud v Brně pod sp.zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že pozemek nebyl v rozhodném období žalovanými oplocen ze všech stran a tímto učiněn nepřístupným, žalovaní dle názoru soudu užívali bez právního důvodu toliko část pozemku a to část, na kterém stálo oplocení. V daném rozsahu tak soud žalobcům přiznal vydání bezdůvodného obohacení za žalované období.

5. Proti rozhodnutí podali žalobci odvolání, kdy Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.2.2019 pod č.j. [spisová značka] rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

6. Soud v rámci dokazování provedl následující důkazy.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí, k.ú. [adresa], LV č. [hodnota] ze dne 27. 10. 2010 soud zjistil, že vlastnické právo k parcelám č. [číslo], [číslo] mají žalobci. K těmto nemovitým věcem je zřízeno zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 8. 2007.

8. Z fotodokumentace ze dne 29. 11. 2012 se podává, že při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] v části navazující na oplocení mezi zahradami na pozemcích parc. č. [číslo] a č. [číslo] se nachází z části rozbořená betonová zídka, dále se na pozemku nachází smotané oplocení a stavební odpad, ocelové sloupky a ovocné dřeviny.

9. Z kupní smlouvy mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako prodávajícím a manželi [jméno FO] jako kupujícími ze dne 3. 8. 2007 vyplývá, že předmětem koupě jsou parcely č. [číslo], [číslo] v k. ú. [adresa] na LV č. [hodnota] (dnes LV č. [hodnota]). Kupní cena činila 3.485.700 Kč a prodávající prohlásil, že předmětné nemovité věci prodává prosty nájemních smluv, dluhů, věcných břemen, zástav s výjimkou zástavního práva ve prospěch [právnická osoba]., zřízeného za účelem zajištění úhrady části kupní ceny stranou kupující, a jiných závazků a právních závad.

10. Ze smlouvy mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a manželi [jméno FO] ze dne 3. 8. 2007 se podává, že se [tituly před jménem] [jméno FO] zavázal na vlastní náklady odstranit stávající ploty umístěné na pozemcích, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 3. 8. 2007, a vybudování plotů nových, a to nejpozději do 30. 9. 2007. Dále se [tituly před jménem] [jméno FO] zavázal odstranit na vlastní náklady podezdívky na pozemcích do 30. 11. 2007 v případě, že mu bude manželi [jméno FO] zpřístupněna příjezdová cesta a v případě, že příjezdová cesta zpřístupněná nebude, tak nejpozději do jednoho kalendářního měsíce od zpřístupnění příjezdové cesty.

11. Z výzvy úřadu městské části města [adresa], stavební úřad, ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že stavební úřad vyzval žalované k předložení dokumentace skutečného provedení staveb na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Z výzvy úřadu městské části města [adresa], stavební úřad, ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že stavební úřad opakovaně vyzval žalované k předložení dokumentace skutečného provedení staveb na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy.

12. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] vypracovaného [tituly před jménem] [právnická osoba] dne 27. 5. 2014 vyplývá, že jednotkový obvyklý nájem z části pozemků parc. č. [číslo], [číslo] v k. ú. [adresa] činí 195 Kč / m2 / rok.

13. Z řezu terénem II. účelové mapy [adresa], souřadnicového systému vytvořeného [tituly před jménem] [jméno FO] a z Dokumentace skutečného provedení staveb na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] dle Přílohy č. [hodnota] k vyhlášce č. 499/2006 Sb. soud neučinil žádná skutková zjištění.

14. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 28. 4. 1994 se podává, že byl vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] PK v k. ú. [adresa] až do 16. 4. 1968, kdy parcela byla rozdělena geometrickým plánem na 11 parcel, a to parc. č. [číslo], [číslo]. Následně začali stavebníci rodinných domů na [adresa] -21 používat pozemek [jméno FO] bez jeho souhlasu jako zahrady, které si oplotili. Následně pak v tísni pozemky převedl na stát.

15. Z výzvy úřadu městské části města [adresa], stavební úřad, ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že řízení, v němž žalobci podali žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa] na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] v k. ú. [adresa], bylo přerušeno a stavební úřad stanovil lhůtu žalobcům k doplnění podkladů rozhodnutí do 31. 10. 2010.

16. Z podání žalovaných ze dne 31. 10. 2011 adresovanému Městskému soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém je předmětem řízení uvedení staveb do původního stavu a to tak, aby se jednalo o 16cm širokou betonovou opěrnou zídku o výšce 60cm, vyrovnávající úrovně upravených terénů pozemků parc. č. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa] s oplocením z drátěného pozinkovaného pletiva o průměru drátu 2 mm, výšky 120 cm, připevněného na ocelových sloupcích zapuštěných do betonové zídky, s tím, že oplocení je rozděleno na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] do osmi plných polí o šířce každého pole 2,75m a části devátého pole s tím, že část tohoto devátého pole se nachází na pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], přičemž v krajním poli při [adresa] [adresa] je sloupek doplněn vzpěrou a o oplocení na betonovém základu z drátěného pozinkovaného pletiva o průměru drátu 2mm, výšky 135cm, připevněného na ocelové sloupky o dvou polích o šířce každého pole 2,75m s brankou o šířce 83 cm a výšce 185cm, vyplněné stejným drátěným pletivem, umístěnou v části přiléhající k pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] s tím, že krajní sloupky oplocení jsou vyztuženy vzpěrami, vyplývá, že žalovaní trvají na tom, že stavby jsou v jejich vlastnictví a nejde o stavby neoprávněné.

17. Z nedatované písemnosti označené jako „Vypovězení nájemní smlouvy“, z níž vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] neoznačenému adresátovi vypověděl nájemní smlouvu k neoznačenému pozemku, neučinil soud žádná skutková zjištění. Z podání právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 12. 2002 adresovaného žalovaným včetně dodejky a podacího lístku soud zjistil, že tento žalovaným z opatrnosti vypověděl případný nájemní vztah k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], ačkoliv má za to, že nájemní vztah k tomuto pozemku žalovaným nesvědčí. Z dopisu právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 3. 2003 adresovaného žalovaným včetně dodacího lístku se podává, že žalovaní byli vyzváni, aby do 15. 4. 2003 vyklidili pozemek parc. č. [číslo] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] a vyklizený jej předali [tituly před jménem] [jméno FO].

18. Z fotodokumentace pořízené na pozemku parc. č. [číslo] při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] dne 13. 5. 2015 soud zjistil, že předmětné stavby se na pozemku k tomuto dni nachází.

19. Z průběžné zprávy o výsledku šetření veřejného ochránce práv ve věci řízení o odstranění staveb v k. ú. [adresa] ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. [Anonymizováno], vyplývá, že byly shledány v řízení o odstranění stavby rozpory s principy dobré správy, kdy je úkolem stavebního úřadu, nikoli stavebníka, aby situaci zkoumal a řízení o odstranění zahajoval až po zjištění, že stavba nebyla povolena, respektive ohlášena.

20. Z rozhodnutí – veřejné vyhlášky [Anonymizováno], odboru územního a stavebního řízení, ze dne 3. 9. 2009 se podává, že rozhodnutí SÚ [adresa] ze dne 16. 2. 2009, č. j. [č. účtu]/[Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], se zrušuje a věc se vrací stavebnímu úřadu k novému projednání.

21. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 7. 10. 2010 vyplývá, že tento v říjnu 1995 dopisem oznámil tehdejším vlastníkům pozemků parc. č. [číslo], [číslo] v k. ú. [adresa], že se ke dni 26. 6. 1995 stal vlastníkem sousedních pozemků parc. č. [číslo], [číslo] a z opatrnosti dal vlastníkům pozemků parc. č. [číslo], [číslo], kteří využívali pozemky [jméno FO] parc. č. [číslo], [číslo] jako prodloužení svých zahrad, výpověď z nájmu těchto pozemků s výpovědní lhůtou do 31. 12. 1995. Poněvadž vlastníci těchto pozemků nepřestali tyto i po výzvě užívat, vyzval je [jméno FO] dopisem ze dne 22. 7. 2002 k odstranění veškerých staveb a zařízení umístěných na jeho pozemcích a dopisem ze dne 6. 9. 2002 výzvu k vyklizení jeho pozemků.

22. Z usnesení úřadu městské části města [adresa], stavebního úřadu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že stavební úřad prodloužil žalobcům lhůtu k doplnění podkladů rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa] na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] v k. ú. [adresa] o 60 dnů ode dne pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

23. Z protokolu o ohledání místa činu [právnická osoba], krajského ředitelství policie [Anonymizováno], obvodního oddělení policie [adresa] ze dne 29. 6. 2009, č. j. [Anonymizováno], se podává, že předmětem ohledání byly části zahrady za domy č. [hodnota] u řadových domů na [adresa], kdy za domem č. [hodnota] se nachází pořezané dřeviny a části plotu zelené barvy s uřezanými kovovými sloupky a rozlámané kusy betonu, za domem č. [hodnota] sbíječkou rozbitá betonová zídka a uřezané kovové sloupky pro plot s pletivem (naházené na zahradě za domem č. [hodnota]), za domem č. [hodnota] rozbořená betonová zídka, uřezaný kovový sloupek pro branku a pohozená kovová branka.

24. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 29. 8. 2017 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vyplývá, že celkové kumulované nájemné za soubor pozemků parc. č. [číslo] a [číslo] za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2017 činí 886.500 Kč.

25. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 16. 4. 2015 ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že účastníci učinili nesporným, že betonovou zídku ve tvaru do L na pozemku [číslo] postavili žalovaní, včetně pletiva mezi sloupky a to cca v roce 1985.

26. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, č. j. [spisová značka], se podává, že žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali po žalovaných 1) a 2) zaplacení společně a nerozdílně částky ve výši 44.187 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 7. 6. 2012 do zaplacení, byla zamítnuta.

27. Z protokolu o provedení důkazů mimo jednání vyhotoveného Krajským soudem v Brně ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo provedeno ohledání pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Bylo zjištěno, že mezi parc. č. [číslo] a [číslo] není v plotě mezera, plot je od jedné strany pozemku ke straně druhé, není zde žádný přístup z pzemku parc. č. [číslo] na č. [číslo] na konci pozemku parc. č. [číslo] při [adresa] [adresa] se nachází čtyři sloupky zabetonované v zemi, dvě podpěry zabetonované v zemi a zbytek zídky. Výška sloupku oplocení, resp. železné tyče činí 1,5 m a betonový nábal na tyčce sloupku činí 50 cm. Co se týče pozůstatku oplocení mezi pozemky parc. č. [číslo] a [číslo], zídka je téměř rozbořená, pouze v části u pozemku [číslo] je pozůstatek zídky. Délka pole je 270 cm mezi jednou tyčí lotu a druhou tyčí plotu, výška tyče je 150 cm, výška zdi je 60 cm. Při pohledu z [adresa] [adresa] na pozemek parc. č. [číslo] a [číslo] je zřetelný výškový rozdíl v terénu. Výškový rozdíl naměřen na jednom místě 60 cm, na druhém místě 40 cm.

28. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 8. 6. 2016 pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že žalobci se vůči žalovaným domáhají o kompenzaci za to, že nemohou využívat svůj pozemek dle své volby, a mají za to, že jim vůči žalovaným vzniká nárok ať již na bezdůvodné obohacení nebo na náhradu škody. Žalovaní poukázali na to, že oplocení bylo v převážní části v roce 2009 odstraněno, žalovaní pozemek žalobců nevyužívají, tento je volně přístupný.

29. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, č. j. [spisová značka], se podává, že rozsudek nalézacího soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, se mění v části výroku I tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 593,41 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 7. 6. 2012 do zaplacení a ve zbylé části výroku I byl rozsudek prvního stupně potvrzen. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že při ohledání na místě samém zjistil, že stav, jaký byl zjištěn při ohledání, koresponduje se stavem v rozhodném období (od 21. 7. 2010 do 28. 5. 2012), tedy že oplocení při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] bylo včetně podezdívky rozbořené, zachována byla pouze část zídky a oplocení při hranici s pozemkem parc. č. [číslo], a to v délce 5,4 m (dvě pole o šířce 270 cm), zídka o šířce 15 cm; při [adresa] [adresa] bylo oplocení, ač poškozené, tak stále zabírající celou délku, tj. 6,5 m včetně branky; šířka zídky, která byla zachována jen pod povrchem, činila 15 cm a branka byla otevřená. Z výše uvedených důvodů považoval odvolací soud obě oplocení za samostatné věci v právním smyslu, tedy stavby, věci nemovité, přičemž chodníček z pražců a stromy jsou součástí pozemku. Oplocení s výškou 130 cm sestávající z celkem [hodnota] sloupků je rozestavěným oplocením a tento celek je samostatnou věcí v právním smyslu a nemovitou stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, stejně tak plot s pletivem. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že oplocení při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] i oplocení při [adresa] [adresa] jsou nemovité věci, lze je odstranit bez snížení hodnoty pozemku a k pozemku podle své povahy nenáleží, chodníček z betonových pražců a trvalé porosty jsou naopak součástí pozemku. S ohledem na stav oplocení pak žalovaní užívali bez právního důvodu pouze části pozemku, na kterých v rozhodném období stálo oplocení – při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] šlo o 0,864 m2, při [adresa] [adresa] [adresa],04 m2, dohromady pak 1,904 m2. Odvolací soud vyšel ze závěrů znaleckého zkoumání [tituly před jménem] [jméno FO], podle nějž v rozhodném období činilo obvyklé nájemné 170 Kč/m2, což za celé rozhodné období činí 593,41 Kč. Úroky z prodlení náleží žalobcům od 7. 6. 2012, kdy žalovaní nereagovali na výzvu k úhradě dluhu, která jim byla doručena dne 30. 5. 2012 a v níž jim byla poskytnuta lhůta 7 dnů k plnění.

30. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2014 soud zjistil, že žalobci vyzvali žalované k uhrazení částky ve výši 58.040 Kč do 7 dnů od obdržení této výzvy. Z dodejek od předžalobní výzvy vyplývá, že oba žalovaní si tuto převzali dne 21. 5. 2014.

31. Ze strany 6-8 znaleckého posudku č. [hodnota] vytvořeného společností [právnická osoba]. ze dne 7. 11. 2014 se podává, že betonová zídka při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] nemá funkci opěrné zdi.

32. Z písemných podání žalobců ze dne 27. 1. 2010 adresovaných žalovanému 2) a žalované 1) vyplývá, že žalobci vyrozuměli oba žalované o tom, že pozemek využívají bez jejich souhlasu a vyzvali je k upuštění od porušování jejich vlastnických práv.

33. Z námitek žalovaných ze dne 2. 10. 2002 proti zahájení stavebního řízení soud zjistil, že žalovaní adresovali stavebnímu úřadu námitky proti postupu stavebníka, nenařízení místního šetření, ke skutečnosti, že bylo uvedeno, že došlo k vytyčení hranic pozemků a odkázali na své podání ze dne 27. 8. 2002 adresované stavebnímu úřadu.

34. Z vyjádření žalovaných k žalobě ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 2. 2011 se podává, že žalovaní jsou názoru, že jsou vlastníky parcely č. [číslo] v k. ú. [adresa] a staveb na této parcele a navrhnuli zamítnutí žaloby.

35. Z protokolu o podání vysvětlení u odboru sociálních věcí, zdravotnictví a kultury Úřadu městské části města [adresa] ze dne 30. 12. 2009 vyplývá, že žalovaný uvedl, že vystavěl zídku, kterou předtím zbourali žalobci, protože zídka byla jeho a způsobili mu tím škodu. Na pozemek žalobců vstoupil pouze v minimální míře, která si vyžadovala znovu vystavění zídky, a to za přítomnosti policie a soudního znalce.

36. Městský soud v Brně dále doplnil dokazování o usnesení Úřadu městské části města [adresa] ze dne 19.10.2011, kterým příslušný úřad prodloužil lhůtu k doplnění podkladů rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa] na pozemcích parc.č. [číslo], [číslo] vše v k.ú. [adresa], a to do 31.10.2012. [Anonymizováno], odbor územního a stavebního řízení vydal dne 3.9.2009 rozhodnutí - veřejnou vyhlášku, kterým se rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu včetně přípojky a venkovních rozvodů elektro, venkovních rozvodů vody, kanalizace a plynu, zpevněné plochy vjezdu do garáže a pochozy plochy a oplocení v hranici pozemku stavby při [adresa] [adresa] na pozemcích parc.č. [číslo], [číslo] v k.ú. [adresa] ruší a věc se vrací stavebnímu úřadu k novému projednání s tím, že do doby nevyřešení otázky odstranění staveb, stavební úřad musí územní řízení přerušit. Dne 30.10.2012 bylo vydáno usnesení stavebním úřadem, úřadem městské části města [adresa], kterým byla prodloužena lhůta k doplnění podkladů rozhodnutí o umístnění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa] na pozemcích parc.č. [číslo], [číslo] včetně do 31.10.2013. Stavební úřad, úřad městské části města [adresa] vydal dne 1.10.2009 výzvu k doplnění žádosti, kdy součástí výzvy bude mimo jiné i sdělení, zda bylo vyřešeno odstranění staveb jiných vlastníků umístěných na pozemku stavby. Stavební úřad úřadu městské části města [adresa] vydal dne 10.11.2010 usnesení, kterým prodloužil lhůtu k doplnění podkladů rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa] na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] vše v k.ú. [adresa] do 31.10.2011. Stavební úřad úřadu městské části města [adresa] vydal dne 16.2.2009 územní rozhodnutí č. [hodnota], jež se týká rozhodnutí o umístění stavby mimo jiné na pozemku parc.č. [číslo]. Stavební úřad úřadu městské části města [adresa] vydal dne 1.10.2009 usnesení, kterým přerušil řízení k doplnění podkladů rozhodnutí s tím, že lhůta k doplnění podkladů rozhodnutí byla stanovena do 31.10.2010 s poučením, že v případě nedoplnění dokladů ve stanovené lhůtě bude řízení zastaveno. Usnesením ze dne 30.10.2013 rozhodl stavební úřad úřadu městské části města [adresa] o prodloužení lhůty k doplnění podkladů rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu při [adresa] [adresa], a to o 60 dnů ode dne pravomocného ukončení soudního sporu sp.zn. [spisová značka] vedeného u Městského soudu v Brně.

37. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno], jež vypracoval dne 29.8.2017 soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] jako autorizovaný inženýr, soud zjistil, že v daném případě indikace místně obvyklého nájemného nemohla být použita metoda nákladová, protože pozemek je nereprodukovatelný přírodní zdroj a nelze určit vztah mezi investovanými náklady a nájmem. Současně se jedná o pozemek takového typu a v takové lokaci, kde nelze použít přímé porovnání, protože nelze dohledat cenovou dokumentaci o skutečně uzavřených tržních nájmech porovnatelných pozemků. Jako optimální byla proto zvolena indikace místně obvyklého nájemného na základě tzv. simulovaného nájemného, tedy poměru ceny obvyklé pozemku a odpovídajícího procentního poměru nájmu. U dané metody je místně obvyklé nájemné odvozeno tvz. simulací jako procentní poměr z ceny obvyklé aktiva, v tomto případě pozemku. V souladu se Sdělením ministerstva financí č.j. [č. účtu] k oceňování práv odpovídající věcným břemenům v platném znění hlava III., odst. 4 písm. c), je simulované nájemné indikováno v rozmezí 4-8 % z hodnoty pozemku. Vzhledem k lokaci ve městě Brně, míře návratnosti investice a míře rizika, jakož i způsobu využití pozemku byla pro výpočet uvažovaná hodnota [hodnota]% z ceny obvyklé souboru pozemku. Dle znalce tak cena obvyklá souboru pozemku činí 2.951,064 Kč, což činí mimo jiné roční místně obvyklé nájemné za m - 234,21 Kč. Závěrem tak znalec stanovil relativní průměrné nájemné/stavební plat (stavebním platem je chápána opakující se platba, kterou platí vlastník stavby vlastníkovi pozemku na kterém je stavba zřízena) částku 220 Kč/m/rok.

38. Ze znaleckého posudku č. [hodnota], jež vypracoval dne 27.5.2014 [tituly před jménem] [právnická osoba], soudní znalec pro ceny a odhady nemovitostí soud zjistil, že v duchu srovnávací metody znalec s přihlédnutím k tomu, že nájmy pozemků pro bydlení bývají obvykle mírně nižší než nájmy pozemků pro komerci a k velikosti a umístění oceňovaných pozemků, tento stanovil srovnávací hodnotu nájmu předmětných pozemků v rozmezí 180-210 Kč/m/rok. V duchu stanovení obvyklé ceny pozemků znalec určil dle způsobu využití předmětných pozemků, obvyklé roční nájemné jako procentní podíl z obvyklé ceny pozemků na 4 %, a to ve výši 224 Kč/m/rok. Na základě výše uvedeného s přihlédnutím ke srovnávacímu způsobu stanovil znalec jednotkový nájem na 195 Kč/m/rok. Tento nájem byl stanoven převážně na základě podkladů z roku 2013 a 2014. Vzhledem k tomu, že v období od 26.5.2012 do 25.5.2014 (2 roky) ceny pozemků měly výrazně stoupající tendenci a ceny nájmů pouze mírně stoupající tendenci (popřípadě zůstaly na stejné úrovni), znalec stanovil poměrnou jednotkovou cenu na 195 Kč/m/rok, což u pozemku parc.č. [číslo] činí 53.390 Kč (140,5 x 190 x 2).

39. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27.1.2020 pod č.j. [spisová značka] soud zjistil, že výrokem XXVII. byla žaloba v části, ve které se žalobci ([Jméno žalobce] a [Jméno žalobkyně]) domáhali po žalovaným 13 a 14 ([Jméno žalované] a [Jméno žalovaného]) uložení povinnosti společně a nerozdílně vyklidit pozemek parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], zamítnuta. Výrokem XXVIII. byli žalovaní uznáni povinnými společně a nerozdílně z pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] odstranit chodníček ze zapuštěných pražců délky 2,40 cm a šíři 50 cm a dále odstranit zbytky betonové zídky ve výšce povrchu a délky 560 cm (včetně i základu), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem XXIX. byli žalovaní uznáni povinnými společně a nerozdílně odstranit zbytky oplocení sestávající se z betonové zídky délky 160 cm, šířky 16 cm, výšky 60 cm až 67 cm (včetně základu) se třemi zbytky ocelových sloupků o průměru 4,5 cm a výšce 46 cm, 53 cm a 59 cm na pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] při hranici s pozemkem parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rámci odůvodnění soud poukázal na zjištění, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní umístili v 80 letech minulého století na pozemek parc.č. [číslo] chodníček ze zapuštěných pražců, oplocení při hranici s pozemkem parc.č. [číslo] sestávající se z betonové podezdívky šířky 16 cm a výšky 60 cm až 67 cm a z drátěného pletiva výšky 120 cm připevněno na ocelových sloupcích zapuštěných do betonové podezdívky a oplocení při horní hraně svahu k [adresa] [adresa] sestávající se z betonové podezdívky a z drátěného pletiva výšky 135 cm připevněného na ocelové sloupy, když tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné, jak vyplývá z jednání ze dne 23.8.2017, tak i z vyjádření žalovaných ze dne 1.2.2011 a 26.4.2013. Ponecháním, byť jen zbytků těchto staveb na předmětném pozemku neoprávněně žalovaní zasahují do vlastnického práva žalobců, neboť tito (i s ohledem na svůj vlastní stavební záměr) nejsou dále povinni, byť jen zbytky cizích staveb na svém pozemku strpět. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.3.2021 pod č.j. [spisová značka] byl rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích XXVII. až XXIX. potvrzen. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15.12.2022 pod č.j. [spisová značka] byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10.1.2020 pod č.j. [spisová značka] ve výrok II. a III. potvrzen, když Krajský soud v Brně mimo jiné dospěl k závěru, že soud prvého stupně učinil správné závěry vymezené pod body 27 až 33 odůvodnění rozhodnutí, ze kterých vyplývá, že v předmětném období nebylo oplocení pozemku parc.č. [číslo] souvislé ze všech stran a branka v zadní části pozemku při hraně s ulicí [adresa] byla vysazena z pantů. Ve vztahu k tomu, zda stavba oplocení bránila žalobcům v užívání pozemku parc.č. [číslo] v rozsahu, který uplatnili žalobou, soud prvého stupně podrobně zdůvodnil, proč přiznal žalobcům bezdůvodné obohacení za užívání pozemku žalovanými pouze pod stavbou oplocení a podrobně také zdůvodnil, proč nelze na daný případ aplikovat judikaturu, kterou žalobci opakovaně ve svých podáních citovali.

40. Podobné závěry učinil pak i Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 14.11.2023 pod č.j. [spisová značka], kdy mimo jiné uvedl, že rozpor s ustálenou rozhodovací praxí včetně té, na niž odkazují dovolatelé, není dán i se zřetelem na soudy učiněná zjištění o rozsahu, v němž byly pozemky žalobců dotčeny stavbou ve vlastnictví žalovaných a kdy žalované - nejenom z důvodu stavebnětechnického stavu stavby (oplocení) na předmětném pozemku - nelze pokládat za detentory celého pozemku (z jehož užívání, vyjma stavbou konkrétně dotčené části, nebyli žalobci nikterak vyloučeni).

41. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen n.o.z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

42. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen n.o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

43. Podle ust. § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.) ve znění do 31.12.2013 platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

44. Dle odst. 2 daného ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

45. Podle ust. § 2991 odst. 1 n.o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

46. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

47. Podle ust. § 118 odst. 1 o.z. předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

48. Podle ust. § 119a odst. 1 o.z. věci jsou movité nebo nemovité.

49. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

50. Podle ust. § 120 odst. 1 o.z. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Dle odst. 2 tohoto ustanovení stavba není součástí pozemku.

51. Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti tak, jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického (nikoli tedy součást jiné věci). V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačně hledisko pro určení, kdy stavba je samostatnou a kdy součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklosti v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.) a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla a součást pozemku. Posouzení toho, zda stavba je v daném případě samostatným objektem právních vztahů nebo součástí pozemku záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu (též v důsledku nejasné právní úpravy a opuštění zásady "superficies solo cedit") široký prostor pro uvážení soudu. Při tomto posouzení jde vždy o jedinečný případ (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2012 sp.zn. 22 Cdo 731/2011).

52. Stavba jako věc v právním smyslu je přitom věcí nemovitou nebo věcí movitou (Nejvyšší soud ČR sp.zn. 33 Cdo 111/1998). Pro kvalifikaci stavby jako nemovitosti zákon vyžaduje, aby byla spojena se zemí pevným základem. Jen v takovém případě je stavba nemovitostí jinak je stavba věcí movitou. Rozhodující je, že stavbu nelze oddělit od země, aniž by došlo k jejímu znehodnocení (I. ÚS 483/01).

53. Stavba, která není věcí dle ust. § 118 o.z. je součástí pozemku (Nejvyšší soud ČR sp.zn. 3 Cdon 1209/96). Součástí věcí je vše, co k této věci jako hlavní podle její povahy fyzicky a zároveň funkčně náleží a nemůže od ní být odděleno, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila. Je kladen důraz na znehodnocení hlavní věci, nikoli však na znehodnocení její oddělené části (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.1999 pod sp.zn. 25 Cdo 770/98, k němuž se Nejvyšší soud ČR přihlásil i v rozsudku ze dne 12.11.2003 pod sp.zn. 29 Odo 97/2003). Součástí pozemku jsou podle soudní praxe i některé venkovní úpravy, zejména opěrné zdi, dlažby, obruby apod.

54. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27.1.2020 pod č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.3.2021 pod č.j. [spisová značka] byli žalovaní ve výroku XXVIII. uznáni povinnými společně a nerozdílně z pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] odstranit chodníček ze zapuštěných pražců délky 2040 cm a šířky 50 cm a odstranit zbytky betonové zídky ve výšce povrchu a délky 560 cm (včetně jejich základu), a to ve lhůtě 30 od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku XXIX. byli žalovaní uznáni povinnými společně a nerozdílně odstranit zbytky oplocení sestávající se z betonové zídky délky 160 cm, šířky 16 cm, výšky 60 cm až 67 cm (včetně základu) se třemi zbytky ocelových sloupku o průměru 4,5 cm a výšce 46 cm, 53 cm a 59 cm na pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], při hranici s pozemkem parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaní umístili v 80 letech minulého století na pozemek parc.č. [číslo] chodníček ze zapuštěných pražců, oplocení při hranici s pozemkem parc.č. [číslo] sestávající se z betonové podezdívky šířky 16 cm a výšky 60 cm až 67 cm a z drátěného pletiva výšky 120 cm připevněného na ocelových sloupcích zapuštěných do betonové podezdívky a oplocení při horní hraně svahu k [adresa] [adresa] sestávající se z betonové podezdívky a z drátěného pletiva výšky 135 cm připevněného na ocelové sloupky. Jedná se o skutečnosti, které nebyly mezi účastníky sporné, jak vyplývá mimo jiné z jednání soudu ze dne 23.8.2017, z vyjádření žalovaných k žalobě ve věci [spisová značka] ze dne 1.2.2011 a 26.4.2013, jakož i z listinných důkazů (z námitek žalovaných ve stavebním řízení sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 2.10.2022, z Dokumentace skutečného provedení staveb zpracované žalovanými). Soud seznal, že v rámci místního šetření dne 20.10.2017 na hranici mezi pozemky parc.č. [číslo] a parc.č. [Anonymizováno] se nachází již jen pozůstatky betonové podezdívky a tři kusy betonových sloupků při chybějícím pletivu a při horní hraně svahu na [adresa] [adresa] se nacházely jen zbytky podezdívky a sloupky, již byly odstraněny. Obě oplocení byly umístěny na pozemek parc.č. [číslo] žalovaným se souhlasem právního předchůdce žalobců, když současní žalobci jako vlastníci předmětného pozemku svůj souhlas s umístěním těchto staveb odvolali a tím zaniklo žalovaným právo mít nadále na pozemku žalobců umístěné svoje stavby. Ponecháním, byť i jen zbytku těchto staveb na předmětném pozemku, zasahují žalovaní neoprávněně do vlastnického práva žalobců, neboť tito (s ohledem na svůj vlastní stavební záměr) nejsou nadále povinni, byť i jen zbytky cizích staveb na svém pozemku strpět (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2284/2009 ze dne 27.4.2011 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.11.2013 pod sp.zn. 22 Cdo 1649/2013).

55. Jak již bylo shora uvedeno stavbou podle § 119 o.z. je výsledek takové stavební činnosti, již vznikne věc, přičemž soudní praxe bez pochybnosti připouští, že stavbou může být i oplocení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.1988 pod sp.zn. 4 Cz 37/88). Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti tak, jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je i věc v právním slova smyslu, tedy předmět způsobilý občanskoprávních vztahů a nikoli součást věci jiné. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně po sp.zn. [spisová značka] bylo soudem provedeno ohledání na místě samém, při kterém bylo zjištěno, že na konci pozemku parc.č. [číslo] při [adresa] [adresa] se nachází čtyři sloupky zabetonované v zemi, branka, dvě podpěry zabetonované v zemi a zbytek zídky. Výška sloupku oplocení, respektive železné tyče činí 1,5 m. Betonový nábal na tyčce sloupku činil 50 cm. Zídka oplocení mezi pozemky parc.č. [číslo] a parc.č. [číslo] je téměř rozbořená, kdy toliko v části u pozemku parc.č. [číslo] je pozůstatek zídky, konkrétně jde o dvě pole, každé šíře 270 cm, výška tyče 150 cm a výška zdi 60 cm. Obě oplocení soud považuje za nemovitosti ve smyslu ust. § 119 odst. 2 o.z. (Nejvyšší soud ČR sp.zn. 22 Cdo 456/98 a 22 Cdo 2284/2009).

56. Oplocení při hranici s pozemkem parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] bylo dle provedeného dokazování tvořeno betonovou podezdívkou o šířce 16 cm, výšce 60 cm a výšce pletiva 120 cm, délky oplocení 22 m ([spisová značka]). Šlo tak o stavbu spojenou se zemí pevným základem a tedy věc nemovitou, u níž bylo možné určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba. Současně nejde o opěrnou zídku, neboť nesplňuje její parametry, když její funkcí nebyla opora pozemku před sesuvem půdy, ale oddělení pozemku a vyrovnání výškových nerovností. Oplocení při [adresa] [adresa] bylo vytvořeno pěti kusy ocelových sloupků o výšce 1,5 m až 2,2 m, k nimž bylo připevněno drátěné pletivo do výšky 135 cm a délky 5,6 m, jakož i brankou o šířce 90 cm a výšky 180 cm z drátěného pletiva v ocelovém rámu, což soud posuzuje jako oplocení tvořící funkční celek. Opět se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem, tedy nemovitost, u které je možné určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba. Pro obě oplocení platí, že je lze odstranit bez snížení hodnoty pozemku, mohou, avšak ani nemusí zde být, a k pozemku podle své povahy tedy nenáleží. U obou oplocení byl charakter oplocení obdobný tomu, jaký byl ve věcech citovaných rozhodnutí (Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 3087/2009, sp.zn. 22 Cdo 2284/2009 či sp.zn. 22 Cdo 456/1998), z čehož vyplývá, že dle zvyklostí v právním styku je účelné, aby tyto stavby byly samostatnými věcmi. Pro účely posouzení otázky, zda jde o samostatnou věc, byl posuzován stav ke dni výstavby, a proto soud vychází ze stavu popsaným v žalobě. Pro posouzení výše bezdůvodného obohacení pak soud vychází ze stavu oplocení v době, kdy se měli žalovaní na úkor žalobců bezdůvodně obohatit (14.6.2012 až 16.5.2014). Pokud se týká chodníčku z betonových pražců tak tento soud považuje za součást pozemku, když jeho povaha se blíží povaze obrub dlažeb či venkovních teras, kdy chodníček k pozemku funkčně náleží a slouží toliko ke komfortnějšímu pohybu po zahradě. K bezdůvodnému obohacení uvádí soud následující. Není pochyb o tom, že užívání věci (a tedy i pozemku) bez právního důvodu (bez uzavření řádné nájemní smlouvy) přináší takovému uživateli bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20.3.2001 pod sp.zn. 25 Cdo 845/1999 publikoval, že plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat např. v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostanou-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Příkladem plnění bez právního důvodu bylo v řešeném případě užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Takový uživatel přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a proto je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou pokud její výše není předpisem stanovena, je určena soudem. Tato úvaha vychází z finančního ocenění prospěchu, který účastníku k užívání věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu (smluvního typu či věcného práva k cizí věci), kterým se zpravidla právo užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá nejčastěji jde o nájemní smlouvy, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že institut bezdůvodného obohacení směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených do 31.12.2013 v ust. § 451 a § 454 o.z., od 1.1.2014 v ustanovení § 2991 n.o.z., odvozuje se výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoli více) co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možné považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený, buď zvýšil svůj majetkový stav a nebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

57. V daném případě soud dospěl k závěru, že není použitelná konstantní judikatura vztahující se ke skutečnosti, že již pouhým souvislým oplocením pozemku dochází k bezdůvodnému obohacení, neboť oplocení v daném konkrétním případě rozhodně není souvislé a takové ani nebylo v žalovaném období. Tímto nesouvislým oplocením pak dle názoru soudu nemohlo být bez dalšího bráněno žalobcům v užívání jejich pozemku, kdy samotné oplocení bylo vystaveno v 80 let minulého století, a to všemi vlastníky domu, za nimiž se pozemky žalobců nacházejí, kteří tehdy vycházeli ze skutečnosti, že v době výstavby oplocení žalovaní stejně jako ostatní vlastníci měli zájem o odkup přilehlých pozemků k jejich zahradám, k uvedenému činili kroky, a to i za souhlasu předchůdce žalobců. Nejedná se tedy o účelovou výstavbu oplocení za účelem zabrání pozemku jiného. Pokud v průběhu řízení bylo odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 199/2007, tak tento odkaz soud považuje za nepřiléhavý, neboť se v odkazované věci jedná o jiný skutkový stav, kdy došlo k oplocení celého areálu žalovaného do nějž byl zahrnutý pozemek žalobce, když areál byl hlídaný ostrahou se psem. Bezdůvodné obohacení v dané věci žalovanému vzniklo tím, že pozemek byl jako součást jeho areálu sloužícího k podnikatelským účelům oplocen spolu s ostatním majetkem a opatřen bránou, kdy žalovaný oplocený areál ponechal po celé žalované období a uvedeným způsobem ovládal rovněž pozemek žalobců, ačkoliv nebyl vlastníkem a současně byl to právě a jen žalovaný, který mohl využívat tento pozemek pro své podnikatelské potřeby. Takto popsaná situace je však v projednávané věci nepoužitelná, neboť závěr učiněný v právní větě daného rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá. V této věci žalovaní rozhodně nebyli faktickými držiteli celého pozemku žalobců, nikdy, natož v době rozhodné pro tento spor, když oplocení bylo vybudováno v 80 letech minulého století jako nesouvislé, při stále možném vstupu na pozemek z [adresa] [adresa]. Naopak z dokazování nevyplynulo, že by žalovaní v rozhodném období pozemek žalobců jako celkem reálně jakkoliv užívali a případné tvrzení žalobců, že žalovaní na pozemku žalobců zanechali movité věci (pražce), tak s touto otázkou se již soud shora vypořádal, když naznal, že chodník, dlažba, terasa apod. je součástí věci, tedy pozemku a nikoliv samostatnou věcí. Za situace, kdy se na pozemku žalobců nacházejí stavby ve vlastnictví žalovaných, soud dospěl k závěru, že žalobcům vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení za toliko plochu užívanou žalovanými stavby v jejich vlastnictví, tedy konkrétně za plochy nacházejí se pod stavbami. Co se týče výpočtu výše bezdůvodného obohacení vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil výši bezdůvodného obohacení za období od 26.5.2012 do 20.5.2014 - 190 Kč/m/rok, což za období od 14.6.2012 do 16.5.2014 při výměře pozemku parc.č. [číslo] - 140,5 m představuje celkem 51.342 Kč. Uvedená částka se tak vztahuje na žalované období za celou výměru pozemku parc.č. [číslo], tedy za 140,5 m. Jak však soud shora dovodil žalovaní se bezdůvodně obohacují nikoli za užívání celého pozemku, ale toliko za užívání pozemku shora popsanými stavbami jak při hranici pozemku parc.č. [číslo], tak při [adresa] [adresa], kdy výměra stavby při pozemku parc.č. [číslo] činí 0,864 m (5,4 m x 0,16 m) a za stavbu při [adresa] [adresa] [adresa],024 m (6,4 m x 0,16 m), tedy celkem [hodnota] m. Bezdůvodné obohacení v rozsahu jak shora popsáno pak činí za žalované období celkem 695,76 Kč (1,904 m x 190 Kč : 365 x 702 dny).

58. Pro výpočet výše bezdůvodného obohacení soud vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], soudního znalce pro ceny a odhady nemovitostí, který vypracoval znalecký posudek v otázce stanovení obvyklého nájmu z části pozemku mimo jiné parc.č. [číslo] v období od 26.5.2012 do 25.5.2014, tedy přímo na období, jež žalobci učinili předmětem tohoto sporu. Znalcem vypracovaný znalecký posudek soud považuje za odborně dostatečně, kvalifikovaně zpracovaný, kdy znalec stanovil průměrnou jednotkovou cenu vycházející z obvyklého jednotkového nájmu stanoveného srovnávacím způsobem a obvyklého jednotkového nájmu stanoveným odvozeným z obvyklé ceny pozemku s přihlédnutím, že v žalovaném období ceny pozemků měly výrazně stoupající tendenci a ceny nájmů pouze mírně stoupající tendenci (popřípadě tyto setrvaly na stejné úrovni). Soud tak závěry znalce považuje za dostatečně odborně akceptovatelné a proto z nich vyšel při stanovení výše bezdůvodného obohacení v daném sporu.

59. Ve zbylé části 50.646,24 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nedospěl k závěru, že by oplocením bylo žalobcům bráněno v jakémkoliv užívání předmětné nemovitosti, jak shora uvedeno, když v průběhu řízení nebylo zjištěno, tvrzeno ani prokázáno, že by sporný pozemek byl oplocen ze všech stran a žalobcům znemožněno jeho užívání.

60. Ve svých podání žalobci v průběhu řízení opakovaně uváděli, že tito se domáhají posouzení svého nároku i z titulu náhrady škody, přičemž v probíhajícím řízení v tomto směru neuplatnili nový nárok, který by podléhal případnému promlčení. Dle názoru soudu nejde o změnu žaloby v případě, kdy žalobce kromě dosavadního nároku, na kterém trvá i nadále, uplatní další samostatný nárok a dojde tak k tzv. objektivní kumulaci nároků. Samotné uplatnění tohoto dalšího nároku je pak třeba považovat za další žalobu. Jestliže žalobce do jednoho podání spojí dvě i více žalob (subjektivní kumulace) je na soudu, aby zvážil, zda tato kumulace je účelná a je zárukou hospodárného a rychlého řízení. V daném řízení žalobci nechtějí další peněžité plnění, z čehož soud dovozuje, že tito neuplatňují další nárok. Žalobci v rámci tohoto řízení neuplatní-li nový nárok, tj. nárok na náhradu škody a rovněž nezmění-li tvrzení tak, že žalovaní se na jejich úkor neobohatili, ale tito porušili povinnost a tím žalobcům způsobili škodu. Tímto neuplatněním nového nároku či absencí změny skutkových tvrzení žalobci neuplatnili další a dle názoru soudu jen "nabídli" soudu jinou právní kvalifikaci, kterou není při svém rozhodování vázán. Závěrem nutno dodat, že v posuzovaném případě se nejedná ani o eventuální petit, když žalobci požadují stále a totéž plnění, spočívající v úhradě částky 51.342 Kč. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejedná o změnu žaloby ani o uplatnění dalšího nároku, soud tak k námitkám žalovaného týkající se údajné změny žaloby či neurčitostí podané žaloby nezabýval a k tomuto tvrzení žalovaných dále nepřihlížel.

61. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy soud žalovaným přiznal plné náklady ve věci převážně úspěšným žalovaným, neboť neúspěch žalovaných je soudem shledán jako nepatrný. Dle konstantní judikatury se jako nepatrný posuzuje neúspěch do 5% a částka, která byla tímto rozhodnutím žalobcům přiznána činí toliko 1,35% z celku, když toto soud posuzuje dle stavu k vyhlášení rozhodnutí ve věci. Neúspěch žalovaných je tedy nepatrný a soud jim přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Co se týká výše nákladů řízení, tak s ohledem na počet účastníků na straně žalované soud přiznal odměnu dle § 7 a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaným tak vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a to za celkem [hodnota] úkonů právní služby po 5.744 Kč, a to z toho 8 úkonů právní služby do prvého rozhodnutí soudu prvého stupně, a to za přípravu, převzetí, vyjádření k žalobě, vyjádření k návrhu na přerušení ze dne 7.4.2016, vyjádření k podání žalobců ze dne 20.7.2017 a účast při jednáních před soudem dne 16.5.2017, 1.3.2018, 20.3.2018, 12.4.2018, 3 úkony v rámci odvolacího řízení, a to za vyjádření dne 9.8.2018, závěrečný návrh ze dne 26.2.2019 a jednání u Krajského soudu v Brně dne 28.2.2019, jakož i za 7 úkonů před soudem prvého stupně, a to za vyjádření dne 18.6.2020, 20.4.2023, závěrečný návrh ze dne 17.2.2025, jakož i účast při jednání u Městského soudu v Brně dne 30.6.2020, 15.11.2024, 7.1.2025 a 3.4.2025, 30 režijních paušálů po 300 Kč a 6 režijních paušálů po 450 Kč, to vše vynásobeno o 21% DPH, tedy celkem 139.261,32 Kč. Soud se neztotožnil s právním názorem žalobců, že v případě pouze nepatrného úspěchu žalobců je na místě postupovat podle § 150 o. s. ř. a žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat, neboť žalovaní v řízení důsledně hájili svá práva proti žalobcům, kteří spor vyvolali a kteří zapříčinili náklady vzniklé na straně žalovaných. Dále je nutno podotknout, že nejpozději od 28. 7. 2016 bylo žalobcům známo, jakým způsobem bylo pravomocně rozhodnuto ve skutkově obdobném sporu, který vůči žalovaným vedli v řízení pod sp. zn. [spisová značka] a v řízení [spisová značka] se přesto rozhodli pokračovat v plném rozsahu. Co se týče argumentu, že by přiznáním plných nákladů řízení žalovaným bylo těmto fakticky umožněno udržovat nezákonný stav na pozemku žalobců, soud podotýká, že není předmětem soudního zkoumání, k jakému účelu použije v řízení úspěšný účastník částku, která je mu přiznána jako náhrada nákladů řízení.

Poučení