16 C 373/2019-268

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], dle geometrického plánu [číslo] 2019, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal provedení výmazu zápisu vlastnického práva žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], k pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m, ležícího v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsanému v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, provedený v katastru nemovitostí dne [datum] vkladem pod čj. V [číslo] 2005 [číslo], se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 84 561 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhá určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], dle geometrického plánu [číslo] 2019, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení]. Svůj požadavek odůvodnil tím, že na základě výzvy k vydání nemovitosti právního předchůdce žalobce – jeho otce bylo vydáno Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. město Praha dne 10.7.2019 rozhodnutí pod [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], podle něhož je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 86 m, ležícího v k.ú. [část obce], obci [obec]. Tento pozemek parc. [číslo] vznikl oddělením od stávajícího pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m podle geometrického plánu [číslo] 2019 vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení]. Geometrický plán pak tvoří součást předmětného rozhodnutí státního pozemkového úřadu. Žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m, ležícího v k.ú. [obec], obci [obec]. Vklad vlastnického práva k pozemku byl ve prospěch žalované do katastru nemovitostí proveden v řízení č.j. V- 18269/2005-101 vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. Žalovaná získala pozemek parc. [číslo] od Městské části [obec] - [část obce], která tento pozemek ještě předtím v roce 2004 dostala od MNV [část obce] [ulice] část [obec] - [část obce] coby povinná osoba však jednala v rozporu s ust. § 5 odst. 3 zákona číslo 229/1991 Sb., pokud uzavřela s žalovanou dne [datum] kupní smlouvu. Takové jednání je absolutně neplatné, a proto na jeho základě nemohla žalovaná nikdy nabýt vlastnické právo k celému pozemku parc. [číslo] tj. k té části vymezené geometrickým plánem (nově vzniklý pozemek parc. [číslo]), jehož vlastníkem je dle rozhodnutí státního pozemkového úřadu žalobce. Na podání žaloby má žalobce naléhavý právní zájem, vyplývající z toho, že zápis v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] neodpovídá skutečnému stavu, v důsledku čehož žalobce jako vlastník nově vzniklého odděleného pozemku parc. [číslo] k němu nemůže vykonávat své vlastnické právo.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil svůj žalobní návrh s tím, že nad rámec původního požadavku dále požaduje, aby bylo rovněž rozhodnuto, že zápis vlastnického práva žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], k pozemku pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m, ležícího v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsanému v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], pro katastrální území Lochkov, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, provedený v katastru nemovitostí dne [datum] vkladem pod čj. V [číslo] 2005 [číslo], se vymazává. Toto rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením zdejšího soudu ze dne 11.12.2019, č.j. 16 C 373/2019-38, které nabylo právní moci dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že je na místě přezkum předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, neboť žalovaná nebyla účastníkem daného správního řízení a není tímto rozhodnutím pozemkového úřadu vázána. Žalovaná má za to, že jsou zde důvody, pro které nelze daný pozemek vydat, když daný pozemek je zastavěný a již od roku 1980 je užíván jako jeden funkční celek s pozemky ve vlastnictví žalované; bez daného pozemku nelze rodinný dům žalované v plném rozsahu užívat. Navíc v případě vydání nemovitosti zde nepřichází v úvahu žádné využití této nemovitosti ze strany žalobce jakožto nového vlastníka; výkon vlastnického práva ze strany žalobce by tímto odpovídal tzv. holému vlastnictví. Žalovaná dále poukazovala na svou dobrou víru jakožto nabyvatele s tím, že v tomto případě je třeba upřednostnit dobrou víru žalované a její vlastnické právo na jejím základě nabyté oproti restitučnímu nároku žalobce, když v opačném případě by došlo k neúměrnému zkrácení práv žalované, a to ve srovnání s prakticky žádným ziskem, který takový postup žalobci přinese. Žalovaná dále uvedla, že žalobu je na místě zamítnout i z toho důvodu, že žalobce ani jeho právní předchůdce nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti, o jejíž vlastnictví v předmětné věci je veden spor.

4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 29.4.2021, č.j. [číslo jednací], žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 036,50 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 14.10.2021, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] tamtéž dle geometrického plánu [číslo] 2019, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který tvoří nedílnou součást rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 10.7.2019, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] 2018 [číslo], a dále tak, že se zamítá žaloba na provedení výmazu vlastnického práva žalované k pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha. Žalobci byla dále uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 52 375 Kč. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze především uvedl, že v daném případě„ došlo k nabytí vlastnického práva žalovanou vydržením (§ 1089 a následující o.z.), když žalovanou je třeba považovat za dobrověrného nabyvatele nemovitostí, přičemž řádná držba trvala od uzavření kupní smlouvy minimálně do rozhodnutí pozemkového úřadu. Uvedené závěry přitom neznamenají popření cílů restitučních předpisů, které nesledují zmírnění křivd uvedením do předchozího stavu tam, kde odňaté věci přešly do vlastnictví fyzických osob, s výjimkou případů, ve kterých se jevilo jako spravedlivé požadovat i přechod vlastnictví z fyzických osob na osoby oprávněné (zde § 8 odst. 1 zákona o půdě). Tedy až na uvedené výjimky chrání restituční předpisy vlastnické právo fyzických osob a dávají mu přednost před restitučními nároky, které v těchto případech mají být uspokojeny jiným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 22 Cdo 3069/2005). Uvedené tedy i pro žalobce znamená, že jeho restituční nárok nebyl uspokojen na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, ale bude muset být vypořádán jinak (vydáním náhradního pozemku nebo vyplacením finanční náhrady).“.

5. Na základě dovolání žalobce však Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 6.4.2022, č.j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.10.2021, č.j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, a to mimo jiné s tím, že„ Odvolací soud dospěl k variantně formulovanému závěru, že k nabytí vlastnického práva žalovanou došlo vydržením, neboť žalovaná jako dobrověrný nabyvatel pozemku parc. [číslo] vykonávala řádnou držbu od uzavření kupní smlouvy minimálně do rozhodnutí pozemkového úřadu. Takový právně kvalifikační závěr ovšem ve světle absence jakéhokoliv skutkového základu, jenž by si odvolací soud opatřil, nemůže obstát. Žalovaná sice svou procesní obranu vyjevenou ve vyjádření k žalobě před soudem prvního stupně a později uplatněnou i v odvolání proti prvostupňovému rozsudku založila i na tvrzení o dobré víře v platné nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] nicméně soud prvního stupně veden odlišnými úvahami o právním posouzení věci toto obranné tvrzení nechal zcela bez povšimnutí. Nijak nerozvedeno o další skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na originární nabytí vlastnického práva, však toto tvrzení zůstalo i v průběhu odvolacího řízení. Pokud tudíž odvolací soud hodlal právní posouzení věci přijaté soudem prvního stupně korigovat a doplnit jej o další právní (nový) náhled na posouzení věci, jenž by mohl být v jejích poměrech významný, pak musel nutně postupovat ve smyslu ustanovení § 213b odst. 2 o.s.ř., což neučinil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“.

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací následně svým usnesením ze dne 19.7.2022, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, a to zejména s tím, že„ Za situace, kdy je (v důsledku závazného právního názoru dovolacího soudu) vyřešena otázka, že nemožnost žalované účastnit se správního (restitučního) řízení nemá vliv na účinky blokačního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě (s důsledky absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi Městskou částí [obec] – [část obce] a žalovanou ze dne [datum]) je třeba se v dalším řízení zabývat otázkou, zda nabytí vlastnického práva žalobcem k oddělené části pozemku parc. [číslo] vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] nebrání nabytí vlastnického práva žalovanou cestou vydržení za splnění podmínek § 1089 a následující o.z. Nutnost řešení této otázky se podává z obranného tvrzení žalované o tom, že byla v dobré víře v platné nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] nicméně další (pro věc podstatná) skutková tvrzení a tomu odpovídající důkazy žalovaná v řízení před soudem prvního stupně nenabídla. Žalovanou tedy bude třeba vyzvat v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdila skutečnosti vyžadující naplnění podmínek řádného vydržení podle § 1089 a následující o.z. a aby k těmto tvrzením označila důkazy. Žalobci pak v závislosti na tom, zda žalovaná takové výzvě vyhoví, bude potom muset být umožněno se k těmto tvrzením a důkazům vyjádřit, popřípadě navrhnout důkazy, které tvrzení žalované (podpořené případně důkazními návrhy) vyvrátí. Pokud soud prvního stupně opětovně dospěje k závěru o důvodnosti podané žaloby, vezme v úvahu i závěry odvolacího soudu v jeho předchozím rozsudku (bod 9.) ohledně materiální vykonatelnosti rozsudku i ohledně konfliktu požadavku žalobce na výmaz vlastnického práva se stavem, jež se podává z oddělovacího geometrického plánu.“.

7. Na základě výzvy soudu žalovaná ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že k předmětným nemovitostem nabyla řádnou držbu na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a Městskou částí [obec] [část obce]. Za počátek běhu vydržecí doby lze považovat nejpozději den účinku vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí, ke kterému došlo v řízení č. V [číslo] 2005 [číslo] s účinkem od [datum]. Nejpozději od předmětného data tak je nutné považovat žalovanou za řádnou držitelku nemovitostí, která s nimi oprávněně a v dobré víře nakládala, jako s věcí vlastní. O tom, že se v případě žalované jedná o držbu pravou nelze pochybovat, neboť žalovaná se do držby zcela zjevně nevetřela potajmu, lstí či výprosou. Žalované rovněž v souladu s § 1090 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) svědčí právní důvod držby, který by za normálních okolností postačoval k nabytí vlastnického práva, když tímto titulem je zmiňovaná kupní smlouva k dotčeným nemovitostem ze dne [datum] O poctivosti držby v daném případě rovněž nemůže být sporu, neboť žalovaná uzavřela kupní smlouvu k nemovitostem s příslušnou městskou částí v dobré víře v její oprávnění smlouvu uzavřít a s dotčeným majetkem disponovat. [jméno] víru žalované, že byla smlouva platně uzavřena a je způsobilá mít příslušné právní účinky, navíc utvrdil i fakt, že správnost předmětné kupní smlouvy byla potvrzena i Odborem správy majetku Magistrátu Hlavního města Prahy [datum], a že na základě ní bylo následně vlastnické právo žalované k předmětným nemovitostem zaneseno vkladem do katastru nemovitostí. Žalovaná tak logicky očekávala, že když samotná městská část tvrdí, že je s majetkem oprávněna disponovat a toto potvrdí navíc Magistrát Hlavního města Prahy, je toto oprávnění postaveno zcela najisto. Na dobré víře žalované – a na poctivosti její držby, nemohlo nic změnit ani probíhající řízení o restitučním nároku pana [jméno] [příjmení], respektive [celé jméno žalobce], k předmětným nemovitostem, vedené pozemkovým úřadem pod č.j. 2283/92. Žalovaná nebyla, a ani nemohla být, účastnicí dotčeného řízení, a tudíž o jeho vedení nebyla zpravena. Pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání (o vlastnickém právu) předmětného pozemku žalobci tak mohlo svými účinky zavázat pouze účastníky řízení a všechny správní orgány, nikoliv osoby jiné. Konečně co se týče zákonem určené doby držby dotčených nemovitých věcí pro potřeby vydržení, byla žalovaná poctivou a řádnou držitelkou nejpozději od právního účinku zmíněného vkladu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí, tedy od [datum]. K řádnému vydržení tak došlo v souladu s § 1091 odst. 2 o.z. dne [datum]. K právní moci samotného rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro středočeský kraj [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o dotčeném restitučním nároku žalobce, došlo až dne [datum]. Žaloba na určení vlastnického práva k dotčeným nemovitostem, která by mohla mít za následek přerušení běhu vydržecí doby, byla žalované doručena až [datum]. K oběma těmto skutečnostem tak došlo dlouho poté, co žalovaná řádně vydržela vlastnické právo k dotčeným nemovitostem.

8. Žalobce nadále trval na vyhovění žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že smlouva uzavřená žalovanou, jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo], je absolutně neplatná, a žalovaná proto nemohla nabýt ani pozemky, na něž nebyl uplatněn restituční nárok, neboť neplatnost se vztahuje na celou smlouvu jako takovou. V žádném případě se nepodařilo žalované prokázat ani, že by se jednalo o držbu řádnou, ani že by se jednalo o držbu oprávněnou, natož poctivou. Žalovaná nebyla v dobré víře, protože velmi dobře byla informována o tom, že jí nemohou být pozemky převedeny dřív, než budou vůbec převedeny do vlastnictví obce, a obec převzala tyto pozemky do vlastnictví na základě notářského zápisu, ve kterém byly uvedeny naprosto jednoznačně nepravdivé okolnosti, zejména pokud starosta prohlásil, že se nejedná o nemovitosti dle ustanovení § 4 zák. č. 172/1991 Sb. Žalovaná musela být minimálně v pochybnostech o správnosti svých postupů a správnosti a řádnosti takové smlouvy, neboť věděla, že délka trvání čekání na sepis smlouvy byla více než neobvyklá a byla také starostou informována o tom, proč k tomu došlo. I pokud by byla prokázána dobrá víra žalované, dle žalobce není dostatečná, primární je nárok restituční a možnost upřednostnit jiné osoby je zcela výjimečná.

9. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, případně k návrhu účastníků zajištěnými soudem, dále pak výslechy svědků. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní část, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobcem důvodně.

11. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ust. § 80 o.s.ř., neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Právní zájem na určení je dán ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobce, nebo by se stalo nejistým jeho právní postavení. S ohledem na tu skutečnost, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku zapsána žalovaná, přičemž žalobce má za to, že tento zápis neodpovídá s ohledem na výše označené rozhodnutí pozemkového úřadu skutečnému stavu, je dán dle soudu na požadovaném určení jeho naléhavý právní zájem.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [obec], ze dne [datum], sp.zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], určeného geometrickým plánem [číslo] 2019, který je v příloze tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že se jedná o restituční nárok pana [jméno] [celé jméno žalobce], jehož je žalobce jakožto jeho syn dědicem, který dosud nebyl dořešen; daný pozemek původně dle PK [číslo] v k.ú. [část obce] je v dnes v katastru nemovitostí součástí pozemku [číslo], vedeného jako zahrada na [list vlastnictví] na fyzickou osobu; z pokladů katastrálního úřadu Státní pozemkový úřad zjistil, že pozemek byl v době účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o půdě“) ve vlastnictví MNV [část obce], která jej převedla v roce 2014 Městské části [obec] [část obce], ta ho v roce 2005 převedla do vlastnictví fyzické osoby; vzhledem k tomu, že k převodu na fyzickou osobu došlo po účinnosti zákona o půdě, což je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě, informoval Státní pozemkový úřad oprávněné osoby po panu [celé jméno žalobce] o možnosti vydání a zároveň upozornil na problém, že na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nebude možné vlastnictví zapsat do katastru nemovitostí, ale že bude nutné věc dále řešit soudně; žalobce požádal i za této situace o vydání pozemku, Státní pozemkový úřad proto nechal zpracovat geometrický plán, kterým byla vytvořena parcela [číslo], o které bylo rozhodnuto. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [obec], ze dne [datum], sp.zn. 1RP13078 [číslo], č.j. SPU 272173/2019, ve spojení s Geometrickým plánem [číslo] 2019, vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaná v této souvislosti uváděla, že právní předchůdce žalobce nikdy nebyl vlastníkem tohoto takto nově vytvořeného pozemku, k tomuto svému tvrzení nenabídla soudu přes poskytnuté poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. žádné důkazy. V této souvislosti však soud poukazuje i na provedené dokazování, ze kterého je totožnost předmětného pozemku dle soudu zcela zřejmá, a to již pouhou vizuální identifikací tvaru pozemku a jeho polohy tak, jak lze vidět ze srovnání snímku pozemkové mapy list mapy [číslo] k.ú. [část obce], (zde označeno jako původní pozemek PK [číslo]) a geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] (nově vytvořený pozemek parc. [číslo]). Vlastnictví pozemku PK [číslo] právními předchůdci žalobce má pak soud za prokázané i z knihovní vložky [číslo] katastrální území Lochkov, která je součástí spisu Státního pozemkového úřadu sp.zn. PÚ [číslo]. Poukazovala-li dále žalovaná na případný prodej daného pozemku manželům [příjmení], a to s ohledem na provedený soupis půdy podle zákona ze dne [datum] o nové pozemkové reformě, provedený ke dni [datum], tato skutečnost nebyla v řízení prokázána, navíc je nepochybné, že v roce 1959, tj. až po dané informaci o prodeji v rámci soupisu pozemků z roku 1948, nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku PK [číslo] československý stát – tuto skutečnost má soud za prokázanou Nabídkou bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu ze dne [datum] ve spojení s listinou Lustrum – vložka [číslo] Výk. zm. [číslo], ve které je vložení vlastnického práva k pozemku PK [číslo] zahrada, k.ú. [část obce], pro Československý stát – Místní národní výbor [část obce] zcela jasně uvedeno, a to mimo jiné s poukazem na opatření finančního odboru ONV v [okres] z [datum] (listina Lustrum – vložka [číslo] Výk. zm. [číslo], je rovněž součástí spisu Státního pozemkového úřadu sp.zn. PÚ [číslo]). 14. [ulice] část [obec] – [část obce] jakožto prodávající a žalovaná jakožto kupující uzavřely dne [datum] Kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem, a to pozemků parc. [číslo] o výměře 100 m, zahrada, zapsaná na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], a parc. [číslo] o výměře 142 m, zahrada, zapsaná na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], za dohodnutou kupní cenu 292 820 Kč; tuto skutečnost má soud za prokázanou uvedenou kupní smlouvou. Jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce], žalovaná je zapsána s ohledem na uvedenou kupní smlouvu jako výlučná vlastnice obou těchto pozemků, tj. pozemků parc. [číslo]. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce], bylo dále prokázáno, že žalovaná je spoluvlastnicí id. 1/3 pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], který je pozemkem sousedícím s pozemkem parc. [číslo] potažmo pak nově vytvořeným pozemkem parc. [číslo]. Z listiny Rady Místního národního výboru v [část obce] ze dne 13.11.1980, [číslo jednací], bylo poté prokázáno, že [jméno] [příjmení], [adresa] (rodinný dům nacházející se na pozemku parc. [číslo] – viz výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce]), [obec a číslo] – [část obce], bylo sděleno, že byla projednána žádost p. [příjmení] o pronajmutí části pozemku za jeho domem [adresa] v [část obce] a bylo povoleno dočasné oplocení a užívání pozemku, a to s tím, že odkoupení nebylo uskutečněno, protože dům [adresa] [část obce] je podle urbanistické studie navržen k demolici. Z žádosti ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná [celé jméno žalované], dříve [příjmení], požádala Městskou část [obec] – [část obce] o odkoupení pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], které má pronajaty, s tím, že je spoluvlastnicí pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], který s danými pozemky bezprostředně sousedí, a má zájem rozšířit nemovitost [adresa] postavenou na pozemku parc. [číslo]. Z podání starosty Městské části [obec] – [část obce] ze dne [datum] má soud za prokázané, že sdělil tímto dopisem Krajskému pozemkovému úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [obec], že pozemek PK [číslo], dle KN [číslo], byl prodán fyzické osobě v dobré víře, když o restituční žádosti jim nebylo nic známo a nikdy proti nim nebyla přímo uplatněna, dále s tím, že nově nabývající pozemek koupila též v dobré víře. Rovněž z výpovědí všech v řízení slyšených svědků, a to včetně představitelů obce (svědci [příjmení] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] – od roku 1994 starosta Městské části [obec] – [část obce], dříve od cca roku 1990 místostarosta, [jméno] [příjmení] – od roku 1991 zastupitelka v této obci, následně místostarostka), zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaná uzavírala danou kupní smlouvu v dobré víře, že danou nemovitost kupuje od jejího vlastníka a po vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí se stává vlastníkem této nemovitosti. O právu Městské části [obec] – [část obce] byla touto obcí ujištěna, sama si pak v katastru nemovitostí ověřila aktuální zapsaný stav vlastnictví (na této skutečnosti nic nemění argumentace žalobce, že jakožto vlastník byl ponejprve zapsán MNV [část obce] a teprve následně [ulice] část [obec] – [část obce]; soud se zcela ztotožňuje s žalovanou, kdy tato jako právní laik nemohla nabýt pouze na základě této skutečnosti žádné přesvědčení o možné nejasnosti o osobě vlastníka či dokonce o možném restitučním nároku uplatněném ohledně některého ze zakupovaných pozemků). Z výpovědí svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poté vyplynulo, že ani jim nebyl v době uzavření kupní smlouvy znám uplatněný restituční nárok žalobce, o tomto se dozvěděli až o mnoho let poté, a to v roce 2018. Znalost obce o uplatněném restitučním nároku nebyla prokázána ani podáním Místního úřadu v [obec a číslo] – [část obce] ze dne [datum], neboť toto podání se týká jiných pozemků (konkrétně parc. [číslo] k.ú. [část obce]), nikoli pozemku předmětného. Navíc nelze přehlédnout, že kupní smlouva ze dne [datum] prošla i schvalovacím procesem Magistrátu hlavního města Prahy, ani v této souvislosti však – jak vyplynulo z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] – nebyla žádná nejasnost zjištěna a obec a potažmo ani žalovaná nebyly o uplatněném restitučním nároku žalobce ohledně sporného pozemku nijak zpraveny. Žalovaná byla dále na základě kupní smlouvy ze dne [datum] zapsána po celou dobu od vkladu dané kupní smlouvy do katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí, s právními účinky vkladu ke dni [datum], v řízení však nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalobce přes tento snadno zjistitelný fakt do doby podání žaloby žalovanou na jím uplatněný restituční nárok ohledně předmětného pozemku jakkoli upozornil (a tím případně narušil její dobrou víru stran nabytého vlastnictví k tomuto pozemku). Žalobkyně se poté o uplatněném právu jiné osoby (žalobce) poprvé dozvěděla až doručením žaloby v tomto řízení, tedy [datum], do tohoto okamžiku však byla v dobré víře, že je vlastnicí předmětného pozemku, již déle než 14 let; uvedená skutečnost byla prokázána rovněž výpověďmi všech shora označených svědků.

15. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že žalobě není na místě vyhovět.

17. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona o půdě se tento zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen„ půda“), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při úpravě vlastnických a užívacích práv k pozemkům.

18. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

19. Podle ust. § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví [obec] a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.

20. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 3, 4 a 5 je možno podat žalobu k soudu (odkaz na ust. § 247 a násl. o.s.ř.).

21. Podle ust. § 986 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu.

22. Podle ust. § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

23. Podle ust. § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

24. Podle ust. § 1090 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

25. Podle ust. § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

26. Podle ust. § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [obec], ze dne [datum], sp.zn. 1RP13078 [číslo], č.j. SPU 272173/2019, které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], určeného geometrickým plánem [číslo] 2019, který tvoří nedílnou součást tohoto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. O daný pozemek (původně PK [číslo] v k.ú. [část obce]) bylo řádně zažádáno právním předchůdcem žalobce panem [jméno] [celé jméno žalobce] v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o půdě. Nelze však přehlédnout tu skutečnost, že žalovaná nebyla účastníkem daného správního řízení a o jeho průběhu ani rozhodnutí nebyla jakkoli uvědoměna, a to až do okamžiku doručení žaloby v této věci. Soud v této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (jak blíže uvedl i Městský soud v Praze v odst. 11 svého rozhodnutí ze dne 14.10.2021, čj. [číslo jednací]), dále i zákonnou úpravu (ust. § 159a odst. 1 o.s.ř., § 73 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), kdy je třeba respektovat zásadu, dle které se rozhodnutí nemůže dotknout práv nikoho, kdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo dané správní rozhodnutí vydáno (obdobně i odst. 28 rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.4.2022, č.j. 28 Cdo 610/2022-169, dle kterého pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání předmětného pozemku žalobci tak mohlo svými účinky zavázat pouze účastníky řízení a všechny správní orgány, nikoliv osoby jiné). V řízení vyšlo dále najevo, že [ulice] část [obec] – [část obce] (z pohledu zákona o půdě osoba povinná) přistoupila, a to již v době trvání restitučního řízení, dne [datum] k uzavření kupní smlouvy s žalovanou, jehož předmětem byl i pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce]. S ohledem na blokační účinky ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě je však třeba tuto kupní smlouvu posoudit jako absolutně neplatný právní úkon, neboť daná obec nemohla počínaje dnem [datum] danou nemovitosti převést do vlastnictví jiné osoby, a to právě pod sankcí neplatnosti takového úkonu. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná toliko na základě uzavření dané kupní smlouvy nemohla jakožto osoba kupující platně nabýt vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], potažmo nově vymezenému pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] (k tomu dále judikatura Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 630/06 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1459/2011).

28. Soud se však dále zabýval otázkou, a to i s ohledem na závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem, zda nabytí vlastnického práva žalobcem k oddělené části pozemku parc. [číslo] vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] nebrání nabytí vlastnického práva žalovanou cestou vydržení za splnění podmínek § 1089 a násl. o.z. Po provedeném dokazování poté dospěl soud k závěru, že tvrzení žalované o nabytí vlastnického práva k danému pozemku vydržením bylo v řízení zcela jednoznačně prokázáno. Žalovaná v okamžiku uzavření dané kupní smlouvy, tj. ke dni [datum], byla v dobré víře, že se uzavřením této smlouvy stává vlastníkem všech zakupovaných pozemků, zahrnujících i pozemek sporný, přičemž v této dobré víře byla následně po celou dobu, a to až do okamžiku doručení žaloby v této věci ([datum]). V řízení nevyšlo nikterak najevo, že by žalovaná měla jakékoli povědomí o vedení restitučního sporu žalobcem, že by na tuto skutečnost byla kýmkoli upozorněna, příp. že by její dobrá víra v tomto směru byla narušena jiným způsobem. Ostatně o uplatněném restitučním nároku žalobce co do daného pozemku nebyla až do roku 2018 informována ani samotná obec, když žalobcem předložené podání o uplatněných restitučních nárocích žalobce ze dne [datum] se týkalo pozemků odlišných. Pro úplnost však soud v této souvislosti doplňuje, že i pokud by takové povědomí obce prokázáno bylo, tato skutečnost sama o sobě by ještě nemohla bez dalšího vésti k narušení dobré víry žalované. Žalovaná si před uzavřením dané kupní smlouvy ověřila aktuální stav vlastnictví v katastru nemovitostí, dále zcela logicky vycházela z informací poskytnutých obcí, potažmo i z posvěcení postupu obce stran prodeje daného pozemku ze strany Hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu, že žalovaná, navíc právní laik, v tomto směru nezjistila žádné„ znepokojující“ informace, lze přisvědčit jejímu legitimnímu očekávání, že obec je oprávněna s daným majetkem disponovat a jeho prodeji ničeho nebrání. Ze strany žalobce naopak nebyl k prokázání narušení dobré víry žalované nabídnut žádný důkaz. Soud proto vycházel z prokázaného skutkového stavu, na základě kterého žalovaná v období přesahující 10 let (květen 2005 až listopad 2019) v souladu s ust. § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1091 odst. 2 o.z., dále s přihlédnutím k ust. § 3036 o.z., jakožto poctivý držitel držela nepřerušeně vlastnické právo k předmětnému pozemku, ke dni [datum] (účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí jsou datovány k [datum]) tak toto vlastnické právo vydržela a sporný pozemek nabyla do svého vlastnictví. Žalobce tedy s ohledem na tu skutečnost, že ke dni rozhodnutí správního orgánu ([datum]) již byla vlastníkem daného pozemku jiná osoba (žalovaná), nemohl vlastnické právo k předmětnému pozemku tímto rozhodnutím nabýt. Poukazoval-li žalobce na tu skutečnost, že restituční nároky je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahů do již provedených majetkoprávních posunů, soud tomuto právnímu názoru nikterak neoponuje, nicméně ve světle okolností projednávané věci tento neobstojí. Jak je zřejmé z judikatury zmíněné i Městským soudem v Praze (odst. 12 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.10.2021, č.j. 53 [spisová značka]), a to rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka],„ pokud v době před rozhodnutím pozemkového úřadu o vydání nemovitosti nabyla k těmto nemovitostem vlastnické právo fyzická osoba, nelze tuto nemovitost vydat v restituci s výjimkou postupu podle § 8 odst. 1 zákona o půdě. Pokud k vydání nemovitosti někým jiným než jejím vlastníkem přesto dojde, nemá tato skutečnost vliv na vlastnické právo dosavadního vlastníka. Přesto, že zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nemá ustanovení, podle kterého výrok pravomocného rozhodnutí o soukromém majetkovém právu je závazný pro účastníky, je zřejmé, že pokud jde o subjektivní meze správního rozhodnutí, uplatňuje se i ve správním řízení zásada, že rozhodnutí se nemůže dotknout práv někoho, kdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno (srov. § 159a odst. 1 OSŘ). Proto rozhodnutí o vydání nemovitostí žalovaným nemůže mít na existenci vlastnického práva žalobců vliv. Je nerozhodné, jakým způsobem žalobci vlastnictví nabyli; mohli jej nabýt i vydržením… tento právní názor neznamená popření cílů restitučních předpisů. Tyto předpisy totiž nesledovaly zmírnění křivd uvedením do předchozího stavu tam, kde odňaté věci přešly do vlastnictví fyzických osob, s výjimkou případů, ve kterých se jevilo jako spravedlivé požadovat i přechod vlastnictví z fyzických osob na osoby oprávněné (§ 8 odst. 1 zákona o půdě). Z toho je zjevné, že až na uvedené výjimky chránily i restituční předpisy vlastnické právo fyzických osob, a dávaly mu přednost před restitučními nároky, které v těchto případech byly uspokojovány jiným způsobem. Tento přístup, chránící práva nabytá v dobré víře, byl v souladu s principy právního státu.“. Případný není ani poukaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1620/2019, a to již z toho důvodu, že v tomto rozhodnutí je řešena problematika majetku církví.

29. Zcela nad rámec stěžejní argumentace soud dále doplňuje, že s ohledem na umístění daného pozemku tvořícího funkční celek s ostatními nemovitostmi ve vlastnictví žalované a jejího bratra p. [jméno] [příjmení] tak, jak je zřejmé i z žalovanou předložených fotografií, se jako přiléhavý jeví i argument žalované co do případného vzniku toliko tzv. holého vlastnictví žalobce, mělo-li by býti žalobě vyhověno.

30. Ze všech uvedených důvodů byla proto žaloba jako nedůvodně podaná v případě obou zažalovaných nároků soudem zamítnuta (výroky I. a II. rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom té skutečnosti, že restituční nárok žalobce zůstává v tuto chvíli na základě daného rozhodnutí pozemkového úřadu neuspokojen, nicméně je třeba jej s ohledem na výše uvedené skutečnosti uspokojit jiným způsobem než vydáním předmětného pozemku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 7 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (rovněž„ AT“) 2 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum]), v souladu s ust. § 7 a § 9 odst. 1, odst. 4 písm. b) AT při tarifní hodnotě 60 000 Kč 15 úkony právní pomoci po 3 500 Kč (účast při jednání soudu dne [datum] – úkonu právní pomoci, sepis vyjádření ze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] – úkonu právní pomoci, sepis odvolání ze dne [datum] ve spojení s jeho doplněním ze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání Městského soudu v Praze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] – 2 úkony právní pomoci, neboť se jednalo o jednání nad 2 hodiny, sepis závěrečného návrhu ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum]), a dále v souladu s ust. § 13 odst. 3 AT 18 náhradami hotových výdajů po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH, jejímž je právní zástupkyně žalované plátcem. Na náhradě nákladů právního zastoupení tak žalované náleží částka 77 561 Kč, po připočtení částky uhrazených soudních poplatků poté celkem částka 84 561 Kč (výrok III. rozsudku).

32. O povinnosti žalobce zaplatit České republice náklady řízení vzniklé státu (výrok IV. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení zcela neúspěšný. Soud zajistil od geodeta Ing. [jméno] [příjmení] originály vyhotovení geometrického plánu [číslo] 2019, přičemž náklady s tím spojené činily 1 016 Kč – náhrada věcných nákladů v této výši byla Ing. [příjmení] přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 13.4.2023, č.j. 16 C 373/2019-248, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce již složil za tímto účelem zálohu ve výši 1 000 Kč, zbývá tedy doplatit 16 Kč, neboť tato částka bude Ing. [příjmení] uhrazena z rozpočtových prostředků soudu.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.