16 C 39/2021 - 349

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 259 800 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Změna žaloby spočívající v dalších 5 001 Kč za každý měsíc do pravomocného skončení v této věci spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení ve výši 60 200 Kč ke dni 7. 11. 2023 se nepřipouští.

II. Žaloba na zaplacení 259 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 7. 7. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 500 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 259 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že orgány policie se dopustily nesprávného úředního postupu, když na základě dvou trestních oznámení o třech skutcích (křivé obvinění tehdejší manželky žalobce ze znásilnění a týrání osoby žijící ve společné domácnosti, poškození cizí věci spočívající v poškození zasouvacích dveří, křivé obvinění za údajné maření výkonu rozhodnutí vykázání žalobce) ze dne 26. 6. 2017 v rámci stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a ze dne 2. 7. 2017 doručené dne 7. 7. 2017 v samostatném podání Policii ČR Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [Anonymizováno], oddělení obecné kriminality ke sp. zn. [adresa]. Žalobce[Anonymizováno]měl již tehdy podezření, že jeho manželka podala na něho trestní oznámení v souvislosti s tehdy probíhajícím opatrovnickým řízením, žádostí o rozvod a vypořádáním společného jmění manželů. Policie od té doby nekonala a neučinila ve věci žádný úkon tím méně, aby vydala ve věci v zákonné, správně přiměřené lhůtě rozhodnutí. Dne 13. 7. 2020 se právní zástupkyně žalobce domáhala zjištění postupu policie v předmětných jím podaných trestních oznámení, nepodávala nové trestní oznámení. Nečinnost policie, pokud jde o případ křivého obvinění žalobce z domácího násilí trvala více jak tři roky. V případě dvou zbylých skutků nečinnost stále trvá. Žalobce považuje tento postup policie jako výraz svévole. Nesprávným úředním postupem policie vznikla žalobci škoda, nemajetková újma, spočívající zejména v morální újmě, která byla spojena s dopadem na psychiku žalobce na jeho osobní a pracovní život, neboť význam předmětu řízení byl pro žalobce zcela zásadní. Pokud by policie v rozhodné době prověřovala trestní oznámení žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti by nemuselo k trestnímu stíhání žalobce dojít.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce nespecifikoval, jaké konkrétní negativní dopady do života žalobce měl tvrzený nesprávný úřední postup mít. Vyšetřovatelka postoupila stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání obsahující trestní oznámení dozorujícímu státnímu zástupci s upozorněním, že je vyhodnotila jako formu obhajoby žadatele. Dozorový státní zástupce nedal žádný pokyn policii k jinému postupu a ani později nedošlo ke shledání žádného pochybení. Necelé dva měsíce po pravomocném zproštění žalobce vydal policejní orgán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření [jméno FO] ze spáchání přečinu křivého obvinění a usnesením ze dne 5. 1. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO]. Nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu. Není pravdou, že by se orgány činné v trestním řízení trestními oznámení žalobce nezabývaly, když shromažďovaly důkazy, přibíraly znalce atd. V postupu, že policie blíže neprověřovala žalobcem tvrzené skutečnosti, a tudíž nebylo zjištěno dříve, že se tvrzení tehdejší manželky nezakládají na pravdě, nelze označit za nesprávný úřední postup. Vady řízení při shromažďování podkladů pro rozhodnutí a hodnocení zjištěných skutečností nezakládají nesprávný úřední postup a odpovědnost státu. Žalobce byl nezákonně stíhán, přičemž za to se žalovaná žalobci omluvila a finančně jej odškodnila, pokud by žalobce žalovaná odškodnila i za postup policie před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, pak by žalobce byl odškodněn dvakrát. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalovaná uvedla, že žalobci nesvědčí právo na účelné vyšetřování a navrhla žalobu zamítnout.

3. Odvolací soud k odvolání obou účastníků rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2022, č. j. 16 C 39/2021-48 zrušil a vytkl soudu prvního stupně, že nevyložil, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že prokázanou (ne)činnost státu při řešení žalobcových trestních oznámení lze po právní stránce podřadit pod nesprávný úřední postup. V závislosti na tom, zda právní předpisy stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí se jedná o porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné či přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí zák. č. 89/2012 Sb., neposuzuje se tak přiměřenost celkové délky řízení, nýbrž toliko dodržení lhůty. Porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřen lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí citovaného zákona se odvíjí od porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě chráněného čl. 6 ost. 1 Úmluvy a vztahuje se proto ke skončení řízení v určité věci, pak je aplikovatelné i Stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010 a újma žalobci takto způsobená by byla presumována. Soud se musí zaměřit, zda žalobci ve fázi prověřování, ve které není dosud dán ani vyšší stupeň pravděpodobnosti, že vůbec byl spáchán trestný čin, svědčí práva podle čl. 6 Úmluvy. Soud prvního stupně se tak měl zabývat otázkou, zda žalobci ve fázi tzv. prověřování svědčí právo na přiměřenou délku trestního řízení, přičemž měl vzít v úvahu i závěry Ústavního soudu, které vyjádřil např. v usneseních ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2625/19 (nikoliv 16, jak je v usnesení uvedeno) a ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. Ús 2247/21, stran sepětí trestního řízení vedeného ve fázi prověřování pro trestné činy poškození cizí věci a křivé obvinění s právy poškozených. Dospěje-li soud prvního stupně k negativnímu závěru o svědčení práva ve fázi prověřování, bude jednak posuzovat fázi tzv. prověřování a dále fázi samostatného adhezního řízení jako součást zahájeného trestního stíhání [jméno FO] a potud bude muset vést žalobce ke specifikaci, v jakém rozsahu se jím požadované odškodnění týká té které fáze. Zároveň povede žalobce ke specifikaci, ve vztahu k jakým úkonům/rozhodnutím má za to, že nebyly učiněny v přiměřené či zákonné lhůtě, k doplnění tvrzení stran konkrétní újmy, která mu tím vznikla, a stran příčinné souvislosti mezi nimi a vyzve ho k označení důkazů k jejich prokázání, neboť v těchto případech je žalobce povinen prokázat nejen nesprávný úřední postup, ale i vznik újmy a příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy. Dále, aby doplnil tvrzení o srovnávací judikatuře. Primárně se však v souladu se zásadou hospodárnosti bude zabývat žalovanou uplatněnou námitkou promlčení.

4. Žalobce při jednání dne 3. 10. 2023 výslovně do protokolu uvedl, že nežádá odškodnění nepřiměřené délky za řízení o křivém obvinění, které se vede proti paní [jméno FO], které bylo zahájeno ex offo.

5. Po sdělení předběžného právního názoru soud dospěl při jednání dne 7. 11. 2023 k poučení ve smyslu odst. 62 zrušujícího usnesení 14 Co 139/2023 ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 s tím, že žalobce byl upozorněn, že dosud neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní v následujícím rozsahu, tedy aby žalobce specifikoval, v jakém rozsahu se jím požadované odškodnění týká té které fáze, tedy fáze prověřování a fáze samotného adhezního řízení v zahájeném trestním stíhání [jméno FO]. Dále, aby specifikoval, jaké úkony či rozhodnutí nebyly učiněny v přiměřené nebo zákonné lhůtě, doplnil tvrzení k újmě, která mu vznikla, neboť zatím tvrdí pouze v obecném rozsahu tak, že takové skutečnosti lze uvést o kterékoliv jiné osobě, aby tyto následky individualizoval tak, aby bylo jasné, které konkrétní následky v jeho osobnostní sféře nastaly a tvrdil a prokázal příčinnou souvislost mezi porušením práva specifikovaném shora a neučiněním požadovaného úkonu a tvrzené újmy. Dále, aby předložil srovnávací judikaturu s případy shodujícími se s projednávanou věcí v podstatných znacích, příp. s jinými případy náhrady nemajetkové újmy.

6. Žalobce uvedl, že odškodňovací zákon nezmiňuje žádné nuance, pokud se jedná o provedení úkonu v přiměřené lhůtě, tak pak se má odčinit a žádné nuance týkající se efektivního vyšetřování nezmiňuje. Pokud jde o logiku vedení dvou trestních řízení proti sobě pro trestný čin a křivé obvinění, tedy pro tři skutky, a to bylo pro maření výkonu, poškození cizí věci, tak by chtěla také uvést, že policie tím, že nevyšetřovala, zbavila žalobce možnosti odškodnění za poškozené vchodové dveře, které byly v té době v hodnotě 12 000 Kč. Má za to, že to policie založila, neudělala vůbec nic a měla konat a prověřovat a mohla věc odložit. Toto by bylo v pořádku a věc odložená mohla ožít potom, co by byl žalobce zproštěn, to by byl postup, který by byl souladný se zákonem. Pokud jde o promlčecí lhůtu, tak uvádí, že ta ještě nezačala běžet, protože řízení nebylo zahájeno, jak ostatně vyplývá i z vyjádření při minulém jednání ze strany žalované.

7. Pokud jde o poučení, k tomu, jak byl poučen žalobce dnes u soudu, tak pokud ke specifikaci, v jakém rozsahu požaduje odškodnění za fázi prověřování a samotného adhezního řízení, k tomu uvádí, zákon říká, že za rok při nepřiměřené délce je možné požadovat odškodnění 15 až 20 000 Kč, kdy i tento zákon je starý a ty částky vycházely z té době, nicméně se klient přiklání k té horní hranici 20 000 Kč, přičemž si je vědom, že první dva roky je odškodňováno v poloviční výši. Takto dospěli k měsíční části odškodnění ve výši 5 001 Kč, kdy byl policejní orgán nečinný, a to od června 2017 do právní moci rozhodnutí soudu v této věci, neboť má za to, že tato újma nadále vzniká.

8. Pokud jde o poučení ke specifikaci, jaké úkony či rozhodnutí nebyly učiněny v přiměřené nebo zákonné lhůta, tak jak již tady bylo zmíněno, jedná se o trestní oznámení, kdy policie neprovedla žádný úkon, pouze tato oznámení přijala a to tedy trestní oznámení v rámci stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 26. 6. 2017 a dále pak samostatné trestní oznámení, které bylo datováno dne 2. 7., ale podáno 7. 7. 2017 předchozí právní zástupkyní žalobce a již bylo při minulém jednání nalezeno ve spisu.

9. Pokud jde o újmu, která měla žalobci vzniknout, tak to byla především nejistota ohledně práva a postavení, kdy byl obviněn ze závažných trestných činů, hrozil mu trest odnětí svobody s horní hranicí až 10 let pro trest, který nespáchal. V tom trestním oznámení detailně popisoval motivaci paní [jméno FO], která byla založena na zištnosti, kdy jí šlo o výživné, tedy v rámci rozsudku o 3,5 roku později, v tom zprošťujícím rozsudku, i v tom potvrzujícím rozsudku krajského soudu se v odůvodnění tyto argumenty žalobce právě opakují, ty, které uvedl již na začátku v trestním oznámení. Žalobce byl nevinný a byl zproštěn z důvodu, že skutek se nestal. Žalobce byl frustrovaný, měl pocity smutku, beznaděje, dále probíhalo současně opatrovnické řízení o nezletilého syna, vyhledal psychologickou pomoc, měl v té době náročné zaměstnání, pracoval na tři směny na manažerské pozici a rozhodoval o vysokých částkách. V § 13 odškodňovacího zákona je uvedeno, co zákon rozumí nečinností, je to porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené nebo zákonné lhůtě. Policie měla zákonem stanovenou povinnost učinit rozhodnutí. Není možné, aby bylo na libovůli policie, kdy učiní úkon a kdy neučiní úkon. Pokud jde o příčinnou souvislost, má za to, že to je v této situaci adekvátní. Jedná se o příčinnou souvislost, která se předpokládá, je dána v této věci nečinnost orgánů, je dána zmíněná újma a kdyby nebyla tato nečinnost, tak by újma žalobci nevznikla, že se vše činilo pouze proti němu a pak se to pouze založilo do šuplíku, toto je pro žalobce zásadní.

10. V rozhodnutí Městského soudu v Praze o zrušení předchozího rozsudku, že v odst. 40, 45, 51, 58, 61, tedy při vší úctě k Městskému soudu v Praze, toto odůvodnění je poněkud mimo a netýká se přímo projednávané věci, vč. odkazu na judikát v bodě 61, ten je nepatřičný. Dále odkazuje na I. ÚS 2247/21 ze dne 14. 9. 2021, kdy se má jednat o podobný případ. Dále žalobce má za to, že tím, že nedošlo ani k administrativnímu odložení, tak to zakládá tu odpovědnost státu a má to, že městský soud asi tuto skutečnosti nezavnímal.

11. Pokud jde o poučení týkající se srovnávací judikatury, tak žalobce odkazuje na judikaturu, která již je ve spisu a dále pokud jde o újmu, tak má za to, že kdyby bývala policie šetřila trestní oznámení, které žalobce učinil a pouze by je nezaložila, kdyby tam byla vůle policie, tak by nemuselo ani dojít k tomu velkému trestnímu stíhání žalobce. Zjistilo by se již při tom prošetřování, že paní [jméno FO] vše zosnovala, včetně svědků a trpí již od 16 let psychickou nemocí, tak jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Kdyby byl alespoň učiněn výslech paní [jméno FO] nebo byly založeny lékařské zprávy, ale chtělo se stíhat, ale kdyby k tomu nedošlo, tak by nemuselo dojít k odškodňování, jak za nezákonné trestní stíhání žalobce, tak ani za toto.

12. Mezi žalobcem a žalovanou je nesporné, že žalobce uplatnil mimosoudně svůj nárok popsaný v žalobě na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč u žalované podáním ze dne 5. 1. 2021, které žalované došlo dne 6. 1. 2021. Dále je nesporné, že žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 10. 2021, v němž se rovněž vyjadřovala i k dalším nárokům žalobce, které jsou však již předmětem dalšího řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 97/2021, nárok žalobce uplatněný v tomto řízení ve věci 16 C 39/2021 v plném rozsahu odmítla a na tento nárok nebylo ze strany žalovaného plněno ničeho. Žalobce i žalovaná rovněž učinili nesporným obsah připojeného přílohového trestního spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], jakož i průběh a výsledek tohoto řízení. Samotné mimosoudní uplatnění tohoto nároku u žalované má soud rovněž za prokázané z písemné žádosti žalobce o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy za nečinnosti Policie ČR ze dne 5. 1. 2021 na celkovou částku 200 000 Kč. Dle žalobcem předloženého dokladu o doručení této datové zprávy žalovaná uvedené podání přijala dne 6. 1. 2021 (mimosoudní uplatnění nároku u žalované z 5. 1. 2021 na č. l. 11 až 13 spisu, č. l. 14 spisu – doručenka, stanovisko žalované k uplatněnému nároku z 8. 10. 2021 na č. l. 64 až 76 spisu).

13. Z připojeného vyšetřovacího a trestního spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující:

14. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie [právnická osoba], Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality ze dne [datum], č. j. [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeného [Datum narození zainteresované osoby 0/0], jako obviněného ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Uvedeného jednání se měl žalobce dopustit vůči své tehdejší manželce [jméno FO], narozené [datum]. Žalobce jakožto obviněný podal proti tomuto usnesení stížnost, a to podáním ze dne 26. 6. 2017. Ve své stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 6. 2017, došlé policii dne 28. 6. 2017 (na č. l. 16 spisu) kromě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání podává žádost pro zahájení trestního stíhání za křivé obvinění z fyzického týrání své manželky, z omezování její osobní svobody, z psychického týrání proti své manželce [jméno FO]. Současně tímto podává žalobce trestní oznámení na svou manželku pro poškozování cizí věci, když v domě ve [adresa], který je žalobcovým výlučným vlastnictvím, úmyslně poškodila zasouvací dveře, do kterých v dubnu 2017 praštila rukou a dále dvoje futra, když úmyslně vrazila do zavřených dveří, čímž došlo k poškození. Na č. l. 320 vyšetřovacího spisu je pak zažurnalizováno další podání žalobce datované dnem 26. 6. 2017 nazvané jako stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž žalobce na samém počátku uvádí, že toto své prohlášení podává jako žádost pro zahájení trestního stíhání za křivé obvinění z fyzického týrání své manželky, z omezování její osobní svobody, z psychického týrání proti své manželce [jméno FO]. Na č. l. 343 policejního vyšetřovacího spisu je pak zažurnalizováno podání žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] ve věci podání trestního oznámení na [jméno FO], narozenou [datum]. V citovaném podání žalobce uvádí, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby podal stížnost, jejíž součástí bylo i podání trestního oznámení na jeho manželku [jméno FO], a to pro křivé obvinění, neboť to, co uvedla Policie ČR a pro co je žalobce trestně stíhán, se nezakládá na pravdě. Obvinění jeho osoby ze strany jeho manželky považuje za účelové s cílem žalobce zdiskreditovat, použít to v rámci řízení o nezletilého syna a dosáhnout výživného na svou osobu. Žalobce dále uvádí, že trestní oznámení podal i pro podezření z trestného činu poškozování cizí věci, když v domě ve [adresa], který je žalobcovým výlučným vlastnictvím, úmyslně poškodila zasouvací dveře, do kterých v dubnu 2017 praštila rukou a dále dvoje futra, když úmyslně vrazila do zavřených dveří, čímž došlo k jejich poškození. Žalobce dále v citovaném podání trestního oznámení na [jméno FO] uvádí, že v mezidobí mu byl doručen návrh manželky na prodloužení žalobcova vykázání z jeho domu, kde ([jméno FO]) tvrdí, že žalobce z počátku vykázání toto nerespektoval a přiblížil se do bezprostřední blízkosti jejího bydliště, což se nezakládá na pravdě, jde o účelové křivé obvinění osoby žalobce, vedené evidentní snahou docílit prodloužení jeho vykázání za každou cenu. Žalobce je tedy přesvědčen, že byl křivě obviněn z trestné činnosti spočívající v maření výkonu úředního rozhodnutí. Závěrem žalobce žádá, aby všechny shora uvedené záležitosti byly prošetřeny a aby byl podle § 158 odst. 2 trestního řádu vyrozuměn o učiněných opatřeních. Toto podání trestního oznámení žalobce je datováno dne 2. 7. 2017 a Policii ČR dle podacího razítka došlo dne 7. 7. 2017. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 12. 2019, č. j. [spisová značka], byl obžalovaný [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0], podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu byla poškozená [jméno FO], narozená [datum], odkázána se svým nárokem na nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v [adresa], pobočka v [adresa] pak usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. [spisová značka], odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] zamítl. Zprošťující rozsudek pak nabyl právní moci dne 27. 5. 2020.

15. Soud zjistil z e-mailové komunikace mezi žalobcem a policejní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO], že v e-mailu ze dne 29. 8. 2017 policejní komisařka žalobci k jeho dotazům sděluje následující: „Vaše trestní oznámení týkající se Vaší manželky je v současné době považováno za formu Vaší obhajoby, a pokud bude v průběhu vyšetřování zjištěno, že se Vaše manželka takového jednání dopustila, bude trestní řízení v této věci zahájeno z úřední povinnosti.“ 16. Z odpovědi Policie ČR, Krajské ředitelství policie [právnická osoba], Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality ze dne 26. 4. 2021 (č.l. 58-59), v němž [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] k dotazu sděluje, že podání žalobce ze dne 26. 6. 2017 doručené na policejní oddělení obecné kriminality do spisového materiálu pod č. j. [adresa] dne 28. 6. 2017, jakož i podání žalobce ze dne 2. 7. 2017 doručené na oddělení policie dne 7. 7. 2017 k témuž trestnímu spisu, týkající se mimo jiné i trestních oznámení na tehdejší manželku žalobce poškozenou [jméno FO], narozenou 10. 2. 1978, byla řádně zaevidována a s uvedeným spisovým materiálem a se stížností do usnesení dle § 160 odst. 1 trestního řádu postoupena ještě téhož dne, tedy 7. 7. 2017 na Okresní státní zastupitelství v [adresa] k rukám dozorového státního zástupce k rozhodnutí. Vyšetřovatelka [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], jež měla spisový materiál přidělený, při předložení upozornila na podaná trestní oznámení ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] s vyjádřením, že jej vnímá jako formu jeho obhajoby. Ze strany dozorového státního zástupce, který vykonával dozor nad zákonností postupu policejního orgánu v této věci až do podání obžaloby, nebyl dán žádný pokyn k odlišnému postupu policejního orgánu. V postupu policejního orgánu v trestní věci shora uvedeného čísla jednacího ani s odstupem času nebylo shledáno pochybení, jak je konstatováno ze strany náměstka okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] přípisem ze dne 6. 10. 2020 pod č. j. [spisová značka] (č.l.127).

17. Ze stížnostního spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Odbor vnitřní kontroly [adresa], č. j. [adresa] soud zjistil, že dle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 13. 7. 2020 se na Policii ČR, Obvodní oddělení [adresa] dostavila [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátka, která v zastoupení svého klienta [Jméno zainteresované osoby 0/0] (tj. žalobce) mimo jiné uvedla, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy že stíhaný skutek se nestal. Dále uvedla, že v této souvislosti bylo již dříve - dne 26. 6. 2017 pod sp. zn. [adresa] podáno trestní oznámení žalobce proti jeho bývalé manželce [jméno FO] v souvislosti se stížností žalobce proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. V ten samý den bylo podáno stejné podání k uvedené spisové značce i tehdejší zástupkyní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokátkou. Dále podal přímo sám žalobce dne 7. 7. 2017 trestní oznámení na [jméno FO] ke stejné spisové značce [adresa]. Vzhledem k uvedeným třem podáním tak není možno komisařkou [jméno FO] tvrdit, že byl spisový materiál [adresa] beze zbytku ukončen ke dni 13. 9. 2018. Právní zástupkyně žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] tak v rámci podaného vysvětlení uvedla, že k původně podanému trestnímu oznámení na [jméno FO] dnešního dne (tj. 13. 7. 2020) jménem žalobce upřesňuje, že se v případě [jméno FO] může jednat o trestný čin křivého obvinění, kdy [jméno FO] žalobce zcela účelově obvinila ze závažných trestných činů, a to týrání osoby žijící ve společném obydlí a trestného činu znásilnění. Právní zástupkyně žalobce současně požádala o vyrozumění o učiněných opatřeních v zákonné lhůtě. Z obsahu spisu dále vyplývá, že stížnost právní zástupkyně žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] byla Odborem vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie kraje [adresa] vyhodnocena jako nedůvodná. Část podání, která byla vyhodnocena jako trestní oznámení proti [jméno FO], byla zástupcem ředitele Územního odboru [adresa] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] předána na Oddělení obecné kriminality Územního odboru [adresa] k prověření. Spis je na zmíněném oddělení veden pod č. j. [adresa].

18. Ze spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, sp. zn. [adresa] soud zjistil, že dne 15. 7. 2020 byly Policií ČR zahájeny úkony trestního řízení ve věci [jméno FO] - křivé obvinění, a to na základě oznámení od [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky – viz úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 13. 7. 2020. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, č. j. [adresa] ze dne 5. 1. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO], nar. [datum], jako obviněné ze spáchání přečinu křivé obvinění dle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že dne 15. 5. 2017 a následně dne 8. 9. 2017 podala trestní oznámení na svého manžela [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], který byl následně policejním orgánem obviněn z přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí a ze zločinu znásilnění, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], s právní mocí ke dni 27. 5. 2020 zproštěn obžaloby, tedy jiného úmyslně lživě obvinila z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Vyšetřovací spis Policie ČR byl ukončen návrhem na podání obžaloby ze dne 25. 5. 2021 proti obviněné [jméno FO] ze spáchání přečinu křivé obvinění dle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, a to Okresnímu státnímu zastupitelství [adresa]. Ze sdělení k podnětu ze dne 1. 9. 2023 [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že trestní oznámení týkající se majetkové trestné činnosti bylo řešeno pod [Anonymizováno] a dne 11. 4. 2018 byla odložena ve smyslu ust. § 159a odst. 5 trestního řádu, o čemž bylo doručeno usnesení žalobci dne 13. 4. 2018.

19. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] usnesením ze dne 8. 2. 2022, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 16. 11. 2021, č. j. [spisová značka] byla obžalovaná [jméno FO] nepravomocně uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku ve vztahu ke svému tehdejšímu manželovi [Jméno zainteresované osoby 0/0], za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému [Jméno zainteresované osoby 0/0] na nemajetkové újmě částku 100 000 Kč. K odvolání obžalované proti tomuto rozsudku Krajský soud v [adresa] napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

20. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy jako rovnocenně věrohodné. Z jiných důkazů závěr nečinil, neboť se jednalo především o listiny, které byly součástí provedených spis a jednalo by se o duplicitu.

21. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

22. Žalobce byl trestně stíhán na základě obvinění své manželky pro zločin znásilnění a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, byl pro tyto skutky zproštěn obžaloby. Žalobce v rámci stížnosti proti zahájení trestního stíhání proti jeho osobě ze dne 26. 6. 2017 podal trestní oznámení na svou manželku pro dva skutky křivého obvinění (znásilnění a týrání osoby žijící ve společném obydlí a zvlášť maření soudního rozhodnutí vykázání) a dále poškození cizí věci (zásuvné dveře). Toto trestní oznámení učinil ještě samostatně podáním ze dne 2. 7. 2017. O tom, že trestní oznámení vyhodnotila jako způsob obhajoby žalobce, byl žalobce informován e-mailem ze dne 29. 8. 2017 vyšetřovatelkou. Postup byl přezkoumán státním zastupitelstvím a shledán v pořádku. Dne 15. 7. 2020 byly zahájeny úkony trestního řízení proti [jméno FO] pro přečin křivého obvinění žalobce, a to na základě pravomocného zproštění žalobce ke dni 27. 5. 2020 a podání vysvětlení právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 7. 2020. Trestní oznámení týkající se poškození majetku bylo odloženo usnesením ze dne 11.4.2018. Trestní oznámení týkající se křivých obvinění bylo považováno za legitimní opoziční názor žalobce a bylo by nehospodárné vést dvě řízení, když součástí by bylo i posuzování manželského soužití. Žalobce se zajímal o stav řízení a dotazoval se či podával stížnosti k prošetření. [jméno FO] byla nepravomocně odsouzena za křivé obvinění, ale k jejímu odvolání bylo rozhodnutí zrušeno a vráceno státnímu zástupci k prošetření. Žalobce byl ke své žádosti informován přípisem ze dne 10. 7. 2020 (č.l.140) a odpovědí na další žádost ze dne 26. 4. 2021 (č.l. 146), vše pod č.j. [adresa], že není proti žalobci vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

23. Na uvedený skutkový stav aplikoval následující právní normy a vykládal je v kontextu uvedené judikatury:

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle ust. § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

29. Podle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána.

32. Podle § 32 odst. 3 Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

33. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti o samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. V případě nesprávného úředního postupu podmínkou pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty není to, aby se poškozený dozvěděl o tom, že se jednalo o úřední postup nesprávný (srov. BIČÁK, Vít. § 32 [Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 384, marg. č. 34.)

34. Pro počátek běhu promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem je rozhodující, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku škody, nikoliv zda a kdy se dozvěděl o tom, že šlo o postup nesprávný, případně v čem nesprávnost spočívala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4151/2007).

35. Skutečnost, že žalobce pociťuje určité negativní důsledky trestního stíhání dodnes, nepředstavuje další konkrétní nemajetkovou újmu, se kterou by bylo možno spojit běh subjektivní promlčecí doby. (SIMON, Pavel.

6. Subjektivní promlčecí lhůta u nároku na náhradu nemajetkové újmy. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 340, marg. č. 490.)

36. Soud má za to, že nárok žalobce je promlčený, neboť v dané věci se nejedná o nesprávný úřední postup ve smyslu řízení, které mělo skončit rozhodnutím a od nějž by se počítala lhůta 6 měsíců. Je nelogické, aby v řízeních o nesprávném úředním postupu, která nekončí meritorním rozhodnutím, by promlčecí lhůta nepočala běžet téměř nikdy. Žalobce předmětnými trestními oznámeními se chtěl domáhat zahájení trestního řízení proti jeho tehdejší manželce a případně, aby mohl uplatnit v adhézním řízení svůj nárok. Soud má za to, že jakákoliv myslitelná újma mu musela nutně přestat běžet nejpozději v momentě, kdy bylo trestní řízení proti [jméno FO] zahájeno, neboť tím bylo dosaženo účelu jeho trestních oznámení. Toto bylo žalobci oznámeno vyrozuměním ze dne 31. 7. 2020 (č.l. 216). Počátek běhu šestiměsíční lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly a projevily se nepříznivé důsledky nezákonného rozhodnutí. K tomuto došlo zjevně dříve, když si žalobce opakovaně na postup policie stěžoval, viz úřední záznam ze stížnostního spisu ze dne 21. 7. 2020, že po přečtení podání právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 7. 2020 neshledal státní zástupce nic, čím by se měl zabývat nebo sdělení náměstka okresní státní zástupkyně ze dne 6. 10. 2020 k témuž podání, že neshledal žádné pochybení. Pokud žalobce podal žádost o odškodnění k žalované 6. 1. 2021 (dojde ke stavení lhůty na 6 měsíců) a podal žalobu dne 15. 7. 2021, pak promlčecí lhůta nutně uplynula.

37. Pokud by však nárok promlčen nebyl k tomu sděluje soud následující:

38. K nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1, věta druhá, zákona č. 82/1998 Sb. nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu, počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo roků, v níž má být úkon proveden nebo rozhodnutí vydáno.

39. Případné prodlení soudu s vydáním nemeritorního rozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv z hlediska porušení povinnosti vydat rozhodnutí.

40. Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odst. 1, věta třetí, zákona č. 82/1998 Sb., je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012).

41. Podle § 159a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak.

42. V usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2625/19 přípisem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] vyrozuměla stěžovatelku o tom, že uvedené podezření ze spáchání trestného činu již není možné prověřovat v dalším trestním řízení, neboť podezřelý již byl za takovou věc souzen v rámci trestní věci vedené u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, byť toto řízení skončilo postoupením věci statutárnímu městu [adresa] s ohledem na možnou kvalifikaci jednání obviněného jako přestupku. Stěžovatelka napadla postup státní zástupkyně stížností, kterou Krajské státní zastupitelství v [adresa], vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství podle § 12c a násl. zák. č. 283/1993 Sb. Jeho státní zástupkyně prošetřila postup nižšího státního zastupitelství a s jeho názorem se ztotožnila. Z uvedeného lze usoudit, že přípisem lze trestní oznámení vyřešit, pokud tomu odpovídají okolnosti.

43. Žalobce podal trestní oznámení pro tři skutky. Pokud se jedná o křivé obvinění ze znásilnění a týrání osoby žijící ve společném obydlí, pak vyšetřovatelka toto vyhodnotila jako obranu žalobce v probíhajícím trestním řízení, ostatně žalobce toto podal poprvé v rámci stížnosti proti zahájení trestního stíhání. Podání se posuzuje vždy podle obsahu v souladu s § 59 trestního řádu. Tento postup nebyl shledán závadný ani státním zástupcem ani náměstkem státního zástupce. Ustanovení trestního řádu § 159a umožňuje i vyřízení trestního oznámení jinak, což je pouze demonstrativně stanoveno. Judikatura již připustila vyřízení oznámení přípisem. Je pouze logické vzhledem ke konstrukci skutkové podstaty trestného činu spočívajícího v křivém obvinění, že nelze vést trestní řízení pro skutek samotný a pro skutek křivého obvinění z tohoto skutku, neboť se vzájemně vylučují a pouze pozitivní či negativní závěr o skutku samotném může být podkladem pro posouzení trestného činu z křivého obvinění, k čemu po pravomocném zproštění žalobce došlo a řízení bylo ex offo a z podnětu žalobce zahájeno. Pokud jde o křivé obvinění z maření soudního rozhodnutí o vykázání, takové řízení nemůže být ani zahájeno, pokud z toho žalobce nebyl nikdy obviněn a nikdy proti němu nebylo zahájeno v tomto smyslu trestní řízení, o čemž byl žalobce informován v roce 2020 i v roce 2021 a o skutečnosti, že proti němu takové řízení vedeno není musel vědět, v takové situaci mu nemohla v žádném případě jakákoliv újma vznikat a není zde dán ani odpovědnostní titul. Pokud jde o trestní oznámení o majetkové trestné činnosti to bylo řešeno pod [Anonymizováno] a dne 11. 4. 2018 byla odložena ve smyslu ust. § 159a odst. 5 trestního řádu, o čemž bylo doručeno usnesení žalobci dne 13. 4. 2018, jak vyplynulo z listiny založené žalobcem při ústním jednání dne 3. 10. 2023 (a je v přílohách trestního spisu).

44. Žalobce na poučení soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. k újmě uvedl pouze tvrzení vztahující se k újmě způsobené nezákonným trestním stíháním, že byl obviněn pro závažné trestné činy a trestním oznámení detailně popisoval motivací paní [jméno FO]. Zmiňuje pocity frustrace a smutku z probíhajících dalších řízení především opatrovnického řízení. Pokud jde o příčinnou souvislost uvedla, že je adekvátní, neboť šetřila-li by policie jeho trestní oznámení, nedošlo by k zahájení trestního stíhání žalobce ani odškodňování ve věci nezákonného trestního stíhání žalobce ani v projednávané věci. Soud má za to, že tato tvrzení žalobce jsou nedostatečná pro vyhovění žalobě.

45. Evropský soud pro lidská práva se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ve věci Perez proti Francii ze dne 12. 2. 2004, stížnost č. 47287/99. Zaujal oproti předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení, kdy dovodil, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stadiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody.

46. Souvislostí trestního řízení s civilními, resp. základními právy poškozených, se v posuzované věci zabýval Ústavní soud ve zrušujícím nálezu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13, v bodě 24., kde mimo jiné uvedl, že trestný čin obchodování s lidmi, zejména je-li páchán za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo při zneužití omylu, tísně nebo závislosti poškozeného za účelem jeho užití k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, představuje závažný zásah do základních práv na osobní svobodu a osobní bezpečnost, zákazu držení v otroctví nebo nevolnictví a podrobení nuceným pracím nebo službám a na zachování lidské důstojnosti, zaručených Listinou, Úmluvou a řadou dalších mezinárodních smluv. Obdobně to platí i pro trestné činy vydírání, útisku a nebezpečného vyhrožování.

47. Ústavní soud se v Nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3436/14 zabýval povinností orgánů činných v trestním řízení provést účinné vyšetřování. Trestní řízení představuje vztah mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však „pouze“ procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu. Ústavní soud vychází z doktríny Evropského soudu pro lidská práva, pokud jde o pozitivní povinnosti státu ve vztahu k právu na život. Má za to, že nikoliv v případě veškeré trestné činnosti, která je již z povahy věci způsobilá zasáhnout do práv jednotlivců, je dáno jeho oprávnění zasahovat do činnosti orgánů činných v trestním řízení. Toto oprávnění – a dokonce i povinnost – je však dáno tehdy, pakliže se jedná o případy těch nejzávaznějších trestných činů, významem svých dopadů srovnatelných právě s uvedeným právem na život. Činí tak proto i v nyní projednávané věci, kdy je předmětem řízení osobní svoboda, lidská důstojnost a tvrzeno bylo i tak závažné jednání blížící se užití jiného k otroctví, nevolnictví, nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování. V tomto případě je tedy třeba přezkoumat, zda orgány činné v trestním řízení provedly účinné vyšetřování, a dostály tak své pozitivní povinnosti ochrany zmíněných základních práv.

48. Ústavní soud se zabýval konkrétně právem na účinné vyšetřování u trestného činu poškození cizí věci v Usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2625/19 a dospěl k následujícímu závěru. Právo na účinné vyšetřování však nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale toliko o těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život [nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91) - všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na webových stránkách https://nalus.usoud.cz - pozn. Ústavního soudu]. Odkázat lze na také na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2012/18 ze dne 3. 9. 2019. V nyní posuzovaném případu se rozhodně nejednalo o tak závažný trestný čin. Stěžovatelce tedy právo na účinné vyšetřování vůbec nenáleželo a do jejích základních práv proto nemohlo být zasaženo.

49. V obdobné věci jako u žalobce si stěžovatel před ústavním soudem, který v trestní věci vystupoval jako oznamovatel, který podával trestní oznámení na matku svého dítěte, kdy obsáhle popsal svou rodinnou situaci a průběh soudního řízení ve věci úpravy rodičovské odpovědnosti, jakož i obsah trestního oznámení, které na něj matka jeho dítěte podávala pro podezření z trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, jež bylo vyřízeno usnesením policejního orgánu o odložení věci. Uvádí, že Krajské státní zastupitelství v [Anonymizováno] i Okresní státní zastupitelství v [adresa][Anonymizováno]svými rozhodnutími zakládají neakceptovaný precedent jako možný návod pro jednání matek v opatrovnických řízeních, kdy mohou zcela beztrestně vznést nepodložené obvinění proti otci. Ústavní soud konstatoval, že je v prvé řadě na uvažení orgánů činných v trestním řízení, zda shledají předpoklady pro zahájení trestního stíhání, resp. trestního řízení proti určitým osobám. Ústavní soud již ve své judikatuře připustil právo poškozeného na provedení tzv. účinného vyšetřování, ovšem zároveň uvedl, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků, a nikoli výsledku (srov. zejména nálezy sp. zn. I. ÚS 3196/12 a III. ÚS 2012/18 či usnesení sp. zn. I. ÚS 4065/14). V předmětném trestním řízení vystupoval stěžovatel v pozici poškozeného a svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí o nestíhání osoby, na níž podával trestní oznámení, Ústavní soud konstatoval, že stěžovateli jakožto poškozenému v posuzované věci právo na účinné vyšetřování nevzniklo. Nejednalo se totiž o trestný čin zasahující do jeho fyzické integrity, ani jinak zvlášť intenzivním způsobem porušující jeho důstojnost (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2012/18). S ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která právo na účinné vyšetřování zpravidla dovozuje pouze ve vztahu k čl. 2, 3 a 4 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, vychází Ústavní soud z toho, že právo na účinné vyšetřování nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale toliko o těch nejzávažnějších, tedy v případech, kdy poškozenému byla tvrzenou trestnou činností způsobena intenzivní újma s přetrvávajícími důsledky (typicky poškození života a zdraví) při splnění dalších kritérií (srov. k tomu např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3390/18), resp. jde o trestné činy, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život či porušením zákazu mučení či jiného ponižujícího a nelidského zacházení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3436/14), jako je např. obchodování s lidmi (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3626/13 či usnesení sp. zn. II. ÚS 442/19). Stěžovatel tvrdí, že jednání, jehož se týkalo jeho trestní oznámení, silně narušilo jeho rodinné vztahy, zejména kontakt s nezletilými dětmi. Ústavní soud to nehodlá nijak zpochybňovat, nicméně s takovou újmou není spojeno právo poškozeného na účinné vyšetřování (srov. Usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 2247/21).

50. Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1469/2018, že ve skutečnosti, že po pravomocném usnesení o odložení věci, které však nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, bylo v trestním řízení pokračováno na základě provedeného vlastního šetření policie (bez ohledu na důvody, které vedly k dalšímu pokračování), byť z podnětu poškozené osoby, či z jiného trestním řádem přípustného důvodu, jak bylo vysvětleno výše, nelze spatřovat naplnění podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

51. Žalobce však svůj nárok na zadostiučinění odůvodnil porušením práva na přiměřenou délku řízení, když se jeho podanými trestními oznámeními orgány nezabývaly, a proto se soud prvního stupně dále zabýval tím, zda takové právo oznamovateli trestné činnosti vůbec svědčí, přičemž konstatoval, že nelze-li dospět k závěru, že na výsledku prověřování jako předpokladu sdělení obvinění konkrétní osobě je dán subjektivní zájem kterékoli fyzické osoby, nedopadá na tuto část přípravného řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Vzhledem k tomu, že na případný nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska, neuplatní se ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3002/2020 ze dne 29. 4. 2021)

52. Nicméně i pokud by bylo shora uvedené vyhodnoceno jako nesprávný úřední postup, jednalo by se o nesprávný úřední postup, u kterého není určena žádná lhůta. Nejedná se tedy o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, a proto nedopadají závěry Stanoviska a neuplatní se ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. V takovém případě je žalobce povinen prokázat nejen nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy. K závěru, zda svědčí ve fázi prověřování, kdy ještě nedošlo k zahájení trestního stíhání žádné konkrétní osoby, práva dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je potřeba úvaha, zda byla přítomna u oznamovatele občanskoprávní složka. Oznamovatel v tomto případě byl i poškozený a v nakonec zahájeném trestním stíhání proti bývalé manželce uplatnil v adhézním řízení nárok ve výši 100 000 Kč. Lze vyvodit, že občanskoprávní složka přítomna byla.

53. Avšak právo na účinné vyšetřování nesvědčí oznamovateli coby poškozenému vždy, ale jedná se o případy těch nejzávaznějších trestných činů, významem svých dopadů srovnatelných právě s uvedeným právem na život. Činí tak proto i v nyní projednávané věci, kdy je předmětem řízení osobní svoboda, lidská důstojnost a tvrzeno bylo i tak závažné jednání blížící se užití jiného k otroctví, nevolnictví, nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování. Obdobně to platí i pro trestné činy vydírání, útisku a nebezpečného vyhrožování. Ani jeden z trestných činů oznamovaných žalobcem toto nesplňuje, proto mu nevzniklo právo na účinné vyšetřování a nelze ho za nesprávný úřední postup ve fázi prověřování odškodnit.

54. Soud posoudil předmětnou věc podle § 7 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a a § 32 OdpŠk., když se žalobce proti žalované domáhal zaplacení zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení u Policie ČR, v přiměřené lhůtě. Soud žalobu ze všech shora uvedených důvodů zamítl, neboť má za to, že žalobce netvrdí dostatečně, nárok je promlčen a žalobci nesvědčí právo na účinné vyšetřování ve fázi prověřování.

55. Soud nepřipustil změnu žaloby učiněnou na závěr řízení s ohledem na hospodárnost řízení a již předestřenému právnímu názoru soudu.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151[Anonymizováno]odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 4 500 Kč představující 300 Kč za každý z patnácti úkonů (vyjádření č.l. 52 ze dne 12. 10. 2021, vyjádření č.l. 165 ze dne 25. 8. 2022, ú.j. 17.8. 2022 v čase trvání 1:25-13:42, ú.j. 9. 11. 2022 v čase trvání 8:30 – 10:53, ú.j. 30. 11. 2022 v čase trvání 14:02 – 15:48, vyhlášení rozsudku 9.12.2022, odvolání, vyjádření k odvolání ze dne 24. 2. 2023, ú.j. MS v Praze 6. 6. 2023 do dvou hodin, ú.j. 3. 10. 2023 13:25 – 15:35, vyjádření žalované ze dne 23. 10. 2023, ú.j. 7. 11. 2023 9:15 – 10:44, vyhlášení rozsudku 9.11.2023) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení