16 C 43/2020-65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o částku 100 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 125 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 250 Kč od 25. 9. 2020 do 17. 2. 2021, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 99 625 Kč a co do všech zbývajících úroků z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 160 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce předmětnou částku požaduje jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu – porušení povinnosti soudů vydat rozhodnutí v občanskoprávní věci v přiměřené lhůtě dle zákona č. 82/1998 Sb. Konkrétně se jedná o řízení vedené před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce – v procesním postavení strany žalující podal u [název soudu] dne 1. 2. 2013 žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a jeho bývalé manželky (v procesním postavení strany žalované), a to majetkové hodnoty v souhrnné výši [částka]. Řízení bylo skončeno usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 11. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým soud schválil smír účastníků a které nabylo právní moci dne 22. 11. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že doba průběhu řízení (6 let a téměř 10 měsíců) neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, je dle žalobce zřejmé, že ze strany soudů došlo k porušení zásady rychlosti řízení. Význam řízení byl pro žalobce podstatný, neboť předmětem soudního řízení byly z hlediska žalobce zásadní majetkové hodnoty týkající se 13 let výdělečného života žalobce. Žalobce tak byl po celou dobu v nejistotě ohledně rozsahu vzájemných finančních vztahů s bývalou manželkou (zda vůči ní má z titulu vypořádání zaniklého SJM pohledávku či naopak závazek a jaké výši). Žalobce neměl na průtazích téměř žádný podíl. Žalobci tak vznikla nesprávným úředním postupem nemajetková újma, za kterou je nezbytné poskytnout přiměřené zadostiučinění, a to v maximální možné výši. Žalobce uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160 000 Kč podáním ze dne 24. 3. 2020. Na uplatněnou žádost žalovaná v zákonné lhůtě 6 měsíců nijak nereagovala. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu, kdy nad rámec zadostiučinění dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty pro rozhodnutí žalované o žádosti žalobce.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 2. 2021 potvrdila, že u ní žalobce žádostí ze dne 24. 3. 2020, datovanou téhož dne, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 160 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 16. 2. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 59 250 Kč. K samotnému řízení žalovaná uvedla, že toto bylo zahájeno podáním žaloby dne 1. 2. 2013 a pravomocně ukončeno usnesením o schválení smíru účastníků dne 20. 11. 2019. V mezidobí podal žalobce žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, která byla dne 3. 3. 2020 zamítnuta. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo dne 28. 8. 2020 potvrzeno odvolacím soudem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 9. 2020. Celková délka řízení tak činí 7 let a 7 měsíců. V průběhu řízení nebyly dle žalované zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, úkony soudu byly prováděny v pravidelných navazujících lhůtách. Celková délka řízení se však jeví již jako nepřiměřená. Žalovaná proto žalobci poskytla zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 59 250 Kč, které odpovídá všem okolnostem případu, a není dán důvod pro jeho navýšení. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, respektive 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Žalovaná následně shledala důvody pro snížení základní výše odškodnění o 40 %. Namítané řízení bylo skutkově velice složité, o čemž svědčí počet vypracovaných znaleckých posudků. Byl vypracován znalecký posudek k ocenění motorových vozidel, dále k ocenění movitých věcí, poté k ocenění podniků a také vířivky, včetně možnosti jejího přemístění. Několik posudků bylo také revizních. Nutnost zadat vypracování znaleckých posudků se tak do značné míry promítla do celkové délky řízení. V řízení bylo opakovaně rozhodováno i odvolacím soudem, 1x ve věci a 2x o odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalci. Bylo také rozhodováno o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků. Dle žalované se na prodloužení celkové délky řízení podílel i sám žalobce, když po vydání rozhodnutí, kterým byl schválen smír mezi účastníky, podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu, zda na ní trvá i po pravomocném rozhodnutí ve věci, nereagoval, soud tak musel o žádosti formálně rozhodnout a před tím ještě vyzvat žalobce k doložení majetkových poměrů. Význam řízení byl dle žalované hodnocen jako standardní, když řízení o vypořádání společného jmění manželů nepatří mezi typy řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován automaticky zvýšený význam pro jeho účastníky. Žalobce zvýšený význam řízení pro svou osobu ani netvrdí. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a žalobou uplatněný nárok tak žalovaná nepovažuje za důvodný. V případě uložení platební povinnosti požádala žalovaná o stanovení 15denní lhůty k plnění.

3. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Soud vzal řízení za prokázané, a to ze žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 24. 3. 2020, že žalobce uplatnil mimosoudně tento svůj nárok u žalované, když žádost žalobce došla žalované téhož dne. Posledně uvedené žalovaná potvrdila ve svém sdělení žalobci ze dne 25. 3. 2020 Stanoviskem ze dne 16. 2. 2021 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a současně přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 59 250 Kč. Dle žalobcem doloženého potvrzení o provedení platby na účtu vedeném u [právnická osoba], byla posledně uvedená částka na tento účet zaúčtována dne 17. 2. 2021. Uvedené skutečnosti rovněž nejsou mezi účastníky řízení sporné.

5. Podáním došlým soudu dne 12. 3. 2021 vzal žalobce žalobu co do přiznaného zadostiučinění ve výši 59 250 Kč zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 pak usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 16 C 43/2020-41, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle ustanovení § 96 odst. 1, 4 o. s. ř., když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. Citované usnesení nabylo právní moci dne 13. 5. 2021.

6. Žalobce v reakci na vyjádření žalované ve svém podání ze dne 10. 5. 2021 uvedl, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění by mělo být vycházeno ze základní částky 20 000 Kč ročně – nikoliv tedy z částky 15 000 Kč dle návrhu žalované, neboť se jednalo o soudní spor pro žalobce naprosto zásadní, neboť předmětem soudního řízení byl v podstatě veškerý majetek žalobce, s nímž nebylo možno po dobu řízení prakticky nakládat, což žalobce zásadně omezovalo v jeho životě, příjmech, chování a plánech. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, aby výše zadostiučinění byla krácena z důvodu složitosti řízení, a to navíc ještě ve vysokém poměru 40 %, čemuž neodpovídá skutková ani procesní složitost řízení.

7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti:

8. Dne 4. 2. 2013 došla tomuto soudu žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [jméno] [příjmení] o vypořádání společného jmění manželů. Věc byla u [název soudu] vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 22. 2. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby. Dalším usnesením ze dne 13. 3. 2013 soud vyzval žalobce k odstranění vad žalobního návrhu. Doplnění žaloby soudu došlo dne 27. 3. 2013. Dne 26. 4. 2013 pak soudu došlo vyjádření žalované. Dne 14. 6. 2013 bylo ve věci konáno přípravné jednání. Předmětem vypořádání společného jmění manželů účastníci učinili konkrétní movité věci, včetně třech osobních automobilů, žalobcem tvrzené vnosy do výlučného majetku žalované, žalovanou tvrzené odbytné ze životního kapitálového pojištění, jakož i obchodní podíl žalobce ve společnosti [právnická osoba] Jednání ve věci bylo nařízeno na den 27. 8. 2013. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, další jednání proběhlo dne 11. 10. 2013, 31. 1. 2014 (přeodročeno z původního termínu 22. 11. 2013 pro pracovní neschopnost žalované). Usnesením [název soudu] ze dne 27. 3. 2014 byl ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., za účelem stanovení obvyklé ceny movitých věcí – 3 motorových vozidel ke dni zániku manželství. Dalším usnesením [název soudu] z téhož data byl ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem stanovení obvyklé ceny konkrétních věcí movitých. Dalšími usneseními [název soudu] ze dne 27. 3. 2014 soud uložil žalobci i žalované zaplatit zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem. Dne 23. 10. 2014 soudu došel vypracovaný znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. Dne 23. 10. 2014 pak [název soudu] obdržel rovněž vypracovaný znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] na ocenění věcí movitých. Následně soud rozhodl o přiznání znalečného oběma znalcům za vypracované znalecké posudky. Účastníci byli vyzváni soudem k podání vyjádření k těmto znaleckým posudkům. Usnesením [název soudu] ze dne 5. 3. 2015 byl ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem ocenění obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba], [země]. Dalšími usneseními z téhož data bylo účastníkům uloženo složit zálohu na náklady důkazu tímto znaleckým posudkem. Dne 11. 9. 2015 soudu došel vypracovaný znalecký posudek o stanovení tržní hodnoty čistého obchodního majetku společnosti jako [právnická osoba] Dne 8. 10. 2015 soud ve věci nařídil jednání na den 4. 12. 2015. Usnesením [název soudu] ze dne 26. 10. 2015 byla ustanovena znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem ocenění zabudovaného vířivého bazénu v nemovitosti včetně posouzení otázky možného vyjmutí bazénu se současným zachováním jeho funkčnosti na jiném místě. Dne 4. 12. 2015 bylo ve věci jednáno, nedostavil se však předvolaný znalec. V závěru bylo jednání odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování zejména znaleckým posudkem na ocenění vířivého bazénu a písemného stanoviska znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 8. 3. 2016 došel soudu vypracovaný znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] na ocenění vířivého bazénu včetně stanovení ceny stavebních prací v souvislosti s jeho možným vyjmutím. Dne 21. 3. 2016 soud ve věci si nařídil jednání na den 13. 5. 2016. Při tomto jednání byli vyslechnuti znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. V závěru bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zvážení dalšího procesního postupu ve věci. Usnesením [název soudu] ze dne 27. 7. 2016 byl ustanoven znalecký ústav – [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizována čtyři slova] [obec] za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku Ing. [jméno] [příjmení] ohledně obvyklé ceny znalecky zkoumaného podniku žalobce. Dalším usnesením [název soudu] z téhož data byl ustanoven tentýž znalecký ústav za účelem vypracování revizního znaleckého posudku na podaný posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ohledně zkoumané movité věci – vířivého bazénu. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 8. 2016 byla znaleckému ústavu k jeho žádosti prodloužena lhůta pro vypracování znaleckého posudku o 3 měsíce od doručení spisu. Dne 13. 12. 2016 soudu došel vypracovaný revizní znalecký posudek ohledně zkoumané movité věci – vířivého bazénu. Dne 31. 1. 2017 soudu došlo odborné předběžné stanovisko k ceně podniku ustanoveného znaleckého ústavu s tím, že ze strany znaleckého ústavu není možné vyhotovit k tomuto přímo znalecký posudek, jelikož se jedná o majetek zahraniční, ve Slovenské republice a znalecký ústav není oprávněný vydávat znalecké posudky podle jurisdikce mimo území z České republiky. Z tohoto důvodu bylo zasláno citované Odborné předběžné stanovisko k ceně podniku. Současně znalecký ústav doporučil soudu obrátit se v této věci na znaleckou organizaci ve Slovenské republice za účelem prověření. Usneseními ze dne 27. 2. 2017 soud rozhodl o přiznání znalečného znaleckém ústavu za podaný znalecký posudek i odborné předběžné stanovisko k ceně podniků. Dne 16. 3. 2017 došlo soudu odvolání žalované do přiznaného znalečného. Usnesením [název soudu] ze dne 30. 6. 2017 byl ustanoven znalecký ústav [anonymizováno] – [právnická osoba] k vypracování ústavního revizního znaleckého posudku k závěrům znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], pokud se týká obvyklé ceny znalecky zkoumaného podniku žalobce. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 10. 2017 byl žalobce vyzván k předložení konkrétních potřebných podkladů pro vypracování revizního znaleckého posudku dle požadavků znaleckého ústavu. Dne 21. 12. 2017 soudu došel vypracovaný revizní znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] – [právnická osoba] Dne 18. 1. 2018 spis došel [název soudu], [pobočka] s odvoláním žalované do usnesení o přiznání znalečného. Usnesením [název soudu] ze dne 31. 1. 2018 bylo změněno usnesení soudu prvého stupně o přiznání znalečného ze dne 27. 2. 2017. Dne 27. 4. 2018 došel [název soudu] dodatek [číslo] ke znaleckému posudku vypracovaným znaleckým ústavem [anonymizováno] – [právnická osoba], a to na základě požadavku [název soudu]. Další jednání před soudem prvého stupně proběhla dne 11. 5. 2018 a 22. 6. 2018. V závěru posledně uvedeného jednání byl vyhlášen rozsudek. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 7. 2018 bylo přiznáno znalečné znaleckému ústavu [anonymizováno] – [právnická osoba], za vypracování revizního znaleckého posudku. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo vypořádáno společné jmění manželů – žalobce a žalované, a to konkrétním přikázání movitých věcí ze zaniklého SJM každému z účastníků řízení a dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění účastníků částku 648 089 Kč. Dne 3. 10. 2018 došlo soudu odvolání žalobce proti tomuto rozsudku. Dne 29. 11. 2018 spis došel [název soudu] s odvoláním žalobce do uvedeného rozsudku. Současně bylo předloženo i odvolání žalobce do usnesení o přiznání znalečného. Dne 18. 3. 2019 nařídil odvolací soud odvolací jednání na den 21. 5. 2019. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o přiznání znalečného znaleckému ústavu [anonymizováno] – [právnická osoba] Jednání před odvolacím soudem proběhla dne 21. 5 2019, 11. 7. 2019 a 1. 10. 2019. Při posledně uvedeném jednání účastníci předložili soudu smír a navrhli jeho schválení. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že soud schválil smír účastníků o vypořádání společného jmění manželů. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 20. 11. 2019. Dne 23. 10. 2019 došla [název soudu] žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků. Dne 11. 11. 2019 byl žalobce soudem vyzván, zda napadené žádostí o osvobození od soudních poplatků trvá, když tato byla podána až po rozhodnutí soudu ve věci samé. Usnesením [název soudu] ze dne 3. 3. 2020 nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 4. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním žalobce do posledně uvedeného usnesení. Usnesením [název soudu] ze dne 28. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo usnesení soudu prvého stupně potvrzeno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2020. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného nalézacího spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z části důvodně. Žalobce se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu újmy nemajetkové, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení je třeba (s ohledem na kritéria podrobně níže uvedená) hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 24. 3. 2020, které žalované došlo téhož dne. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 16. 2. 2021 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a současně přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 59 250 Kč. Pokud jde o samotný průběh a délku předmětného řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 16/2013 dospěl soud k závěru, že celkovou délku tohoto řízení, které bylo zahájeno doručením žaloby dne 4. 2. 2013, a které bylo pravomocně ukončeno usnesením o schválení smíru dne 20. 11. 2019, je třeba vyhodnotit v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva jako řízení, které trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Celková délka tohoto řízení, tak jak bylo vymezeno žalobním návrhem, činí 6 let a 9 měsíců. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval otázkou stanovení výše přiměřené zadostiučinění, neboť samotné konstatování porušení práva by se, dle názoru soudu, nejevilo jako dostačující. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění.

12. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce 6 let a 9 měsíců /tj. (5 x 15 000 Kč) + (9 x 1 250 Kč) / činí 86 250 Kč. Takto stanovenou základní částku soud dále přizpůsobil dle konkrétních níže uvedených kritérií.

13. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, toto probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a to jak meritorně, tak procesně. Soudem prvého stupně bylo ve věci samé rozhodováno pouze jedenkrát, stejně tak i soudem odvolacím. Řízení však vykazovalo značnou skutkovou složitost, neboť z hlediska předmětu řízení se jednalo o vypořádání společného jmění manželů, kde předmětem vypořádání byly kromě věcí movitých, včetně tří automobilů, též vnosy žalobce do výlučného majetku žalované a v neposlední řadě též ocenění zahraničního majetku – podniku žalobce ve Slovenské republice. Taktéž bylo třeba vypořádat vířivý bazén zabudovaný v nemovitosti včetně posouzení otázky jeho možného vyjmutí a ocenění stavebních prací s tím spojených. V řízení byly vypracovány čtyři znalecké posudky – na stanovení obvyklé ceny tří motorových vozidel, na stanovení obvyklé ceny ostatních movitých věcí, na ocenění obchodního podílu společnosti a na ocenění vířivého bazénu včetně jeho možného vyjmutí a stavebních prací s tím spojených. V souvislosti s výhradami žalované k podanému znaleckému posudku na ocenění zahraničního podniku soud zadal revizní znalecký posudek, kdy na toto zadání obdržel odborné předběžné stanovisko, a bylo nutné zadat revizní znalecký posudek jinému znaleckému ústavu. V řízení byli vyslechnuti svědci i někteří znalci k vypracovaným znaleckým posudkům. Soud rovněž provedl účastnický výslech žalované, ve věci bylo konáno poměrně velké množství jednání.

14. Pokud jde o podíl žalobce na délce řízení, žalobce se na délce předmětného civilního řízení nijak nepodílel.

15. Pokud jde o samotný postup soudu ve věci [spisová značka], v průběhu řízení nebyly shledány průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu. Jednotlivé úkony soudu byly činěny v pravidelných navazujících lhůtách.

16. Konečně, pokud jde o význam řízení pro žalobce, tento soud neshledal jako zvýšený, a to s ohledem na samotný druh tohoto řízení, neboť se z hlediska předmětu sporu nejedná o řízení mající ze své povahy obvykle citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodinněprávních věcí, u věcí osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví či sporů pracovněprávních.

17. S poukazem na shora uvedené hodnocení konkrétních okolností případu je v případě žalobce, dle názoru soudu, dán důvod pro 30 % snížení základní částky s ohledem na značnou skutkovou složitost věci, přičemž z hlediska hodnocení dalších kritérií soud neshledal další důvody pro snížení či zvýšení takto stanoveného zadostiučinění. Se zohledněním výše uvedeného ponížení základní částky (tj. mínus 30 %) je pak celková nemajetková újma představována částkou ve výši 60 375 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně plnila (po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty a po podání žaloby) na žalobcem uplatňovaný nárok částkou 59 250 Kč, soud přiznal žalobci na zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení pouze rozdíl mezi oběma posledně uvedenými částkami – tedy částku 1 125 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2020 do zaplacení a dále úrok z prodlení z mimosoudně poskytnuté částky 59 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2020 do data připsání této částky na účet žalobce, resp. právního zástupce (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku). Pokud jde o datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení, zákonná šestiměsíční lhůta pro projednání nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplynula dnem 24. 9. 2020 (viz ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále částka odpovídající odměně advokáta za konkrétní úkony právní služby. V případě žalobce se tak konkrétně jedná o tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 3. 2021) – tj. 3 x 3 100 Kč, dále 3 x režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 14 342 Kč.

Poučení