16 C 443/2022 - 193

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] o určení výživného pro zletilé dítě takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni počínaje dnem 1. 9. 2022 na výživném měsíčně částku 4 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném hrazení výživného v částce 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2022, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné v částce 94 500 Kč za období od 1.9.2022 do 31.5.2024, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni v rámci separace nákladů řízení částku ve výši 6 799 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice v rámci separace nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto usnesení prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16.11.2022 domáhá po žalovaném, svém otci, úhrady výživného v částce 9 000 Kč měsíčně, a to s tím, že rodiče žalobkyně nežili ve společné domácnosti, Okresní soud Praha – východ proto stanovil rozsudkem pod sp. zn.: P 295/2002 ze dne 17.6.2003 výživné pro žalobkyni, když uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně; žalovaný následně vyplácel matce žalobkyně toto výživné až do roku 2019, kdy žalobkyně složila maturitní zkoušku na střední škole. Od té doby žádným způsobem žalovaný nepřispívá na výživu žalobkyně. Po maturitě žalobkyně začala studovat na [adresa], kde po roce studium ukončila a začala pracovat. V roce 2022 byla žalobkyně přijata na [Anonymizováno], kde studuje doposavad. Žalobkyně má vlastní příjmy pouze z brigád do částek nejvýše 5 000 Kč měsíčně, naprostou většinu nákladů na její výživu, bydlení, studium a další aktuálně nese matka žalobkyně, jejíž průměrný měsíční příjem činí 28 690 Kč. Žalobkyně přechodně bydlí v pronajatém sdíleném bytě v Brně, abych mohla docházet do školy. Její pravidelné měsíční náklady, které potřebuje ke svému životu a studiu (nájemné, služby, strava, ošacení, kosmetika, studijní výdaje, MHD, doprava Brno – Praha, telefon, zájmy, volný čas, lékař), činí nejméně 19 100 Kč. Se žalovaným není žalobkyně v kontaktu; jejich vztah se žalobkyně snažila urovnat, avšak neúspěšně, s čímž se velmi špatně vyrovnávala a dokonce musela vyhledat pomoc psychoterapeuta, ke kterému docházela necelé 3 roky. Protože žalovaný žalobkyni v současné době nepřispívá žádnou částkou, její příjmy nepostačují k pokrytí ani menší části jejích měsíčních výdajů a zásadní část těchto výdajů hradí její matka, je žalobkyně nucena podat návrh na určení výživného.

2. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu s tím, že potřeby žalobkyně nemohou odpovídat skutečnostem uvedeným v jejím návrhu. Zejména však není v současné době ve schopnostech a možnostech žalovaného výživné hradit. Výživné na dceru hradil řádně nad rámec určený soudem, staral se o ni, bral ji na dovolenou, přispíval na všechny výdaje. Žalobkyni rovněž zaplatil školné na soukromém gymnáziu v částce 93 000 Kč (1. a 2. ročník studia), poté žalobkyně přestoupila na státní gymnázium. V roce 2018 žalobkyni předal k 18. narozeninám našetřené peníze v částce 330 000 Kč na budoucí studium a potřeby žalobkyně. Rovněž žalobkyni předal informace o kontu ve Švýcarsku s tím, že je zde na její studium a potřeby složeno 20 000 CHF, konto je na jméno žalobkyně a může s ním disponovat. Žalobkyně mu napsala v prosinci 2020 e-mail, ze kterého vyplynulo, že s ním již nechce být v kontaktu, zablokovala telefonní číslo žalovaného a nereaguje už ani na telefonáty své babičky. Žalovaný v roce 2018 přišel o práci v zahraničí, nyní je bez příjmů a žije ze svých úspor. Odmítání komunikace ze strany žalobkyně mu způsobilo velké utrpení, žalovaný se zhroutil a vyhledal odbornou pomoc.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, případně důkazy zajištěnými prostřednictvím civilního dožádání ze zahraničí, dále výpověďmi obou účastníků a matky žalobkyně. Navrhl-li žalovaný doplnit dokazování výslechem svědkyně [jméno FO] a své matky [jméno FO] k otázce existence tzv. „švýcarského konta“, těmto důkazním návrhům soud nevyhověl pro nadbytečnost, když jako vhodnější k posouzení dané sporné otázky se ze strany soudu jevilo vyžádání zprávy za tímto účelem od příslušného švýcarského orgánu prostřednictvím civilního dožádání.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla vznesena důvodně, nicméně pouze ve své části.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Nesporná je rovněž ta skutečnost, že matka žalobkyně a žalovaný nejsou manželé, žijí odděleně, když partnery byli pouze do roku 2002. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 17.6.2003, č.j. P 295/2002-29, který nabyl právní moci dne 22.7.2003, byla na základě soudem schválené dohody rodičů žalobkyně svěřena do výchovy matky a žalovaný se zavázal přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Nesporná je rovněž ta skutečnost, že žalovaný žije v bytě ve svém osobním vlastnictví. Výpovědí žalobkyně ve spojení se Smlouvou o nájmu bytu ze dne 1.9.2022 bylo poté prokázáno, že žalobkyně žije ve sdíleném bytě v Brně, tj. v místě svého studia, když v souvislosti s tímto bytem je měsíčně hrazena částka v celkové výši 23 000 Kč, zahrnující i úhradu služeb; žalobkyně přispívá na toto bydlení částkou 8 000 Kč měsíčně. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně po ukončení studia na gymnáziu v roce 2020 započala studium na [adresa], toto však nedokončila a začala pracovat. Následně však byla žalobkyně přijata ke studiu na [Anonymizováno], kde od září 2022 studuje v prezenční formě studia nyní 4. semestr daného bakalářského studijního programu; tato skutečnost byla prokázána výpovědí žalobkyně ve spojení s potvrzeními o studiu ze dne 17.8.2022 a 23.4.2024.

7. Z výpovědi obou účastníků je zřejmé, že jejich vzájemné vztahy jsou aktuálně velmi složité. Účastníci se nestýkají od roku 2020, když komunikaci přerušila žalobkyně, která vztahy s otcem po psychické stránce těžce nese (rovněž prokázáno zprávou z psychoterapie ze dne 1.9.2022). Odcizení s dcerou je však psychicky velmi náročné i pro žalovaného jakožto jejího otce.

8. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že tato vynakládá v souvislosti se studiem v Brně za účelem bydlení částku cca 8 000 Kč měsíčně, za stravu cca 4 000 Kč měsíčně, za cesty do Prahy a zpět cca 500 Kč měsíčně, za kulturní vyžití cca 1 000 Kč měsíčně, další mimořádné výdaje nemá. Cestuje-li, činí tak s minimálními náklady (ubytování u známých, letenky pořizované u nízkonákladových leteckých společností atd.). Žalobkyně se snaží přivydělat formou pravidelné brigády, kdy její výdělek činí v průměru cca 4 500 Kč měsíčně. Na její výdaje jí přispívá matka částkou 8 000 Kč měsíčně a dále dědeček z matčiny strany částkou 7 000 Kč měsíčně. Zdravotní stav žalobkyně je dobrý. Nesporná je ta skutečnost, že při příležitosti jejích 18tých narozenin jí byla žalovaným jako dar poskytnuta částka 330 000 Kč. Sporováno rovněž nebylo, že žalovaný uhradil žalobkyni školné za prvé dva roky studia na střední škole v souhrnné částce 93 000 Kč. Poukazoval-li však žalovaný na možnost žalobkyně disponovat s kontem u švýcarské banky od okamžiku její dospělosti, a to co do uložené částky v přepočtu cca 570 000 Kč, zprávou UBS Switzerland AG ze dne 29.1.2024 ve spojení s výpisy z účtu č. [hodnota] bylo zjištěno, že tento účet byl již ke dni 17.1.2017 zrušen a daná částka 22 600,45 CHF vybrána. Vzhledem k tomu, že se tak stalo ještě před okamžikem zletilosti žalobkyně, je zřejmé, že tak učinila matka žalovaného [jméno FO], která daný účet ve prospěch žalobkyně založila jako spořicí účet. Tuto skutečnost ostatně připustil sám žalovaný, který po realizaci civilního dožádání prostřednictvím příslušného švýcarského orgánu při jednání soudu dne 23.4.2024 sdělil, že bylo úmyslem jeho a jeho matky vybrat danou částku, měl však za to, že na radu bankéře byla na účtu daná částka ve prospěch žalobkyně ponechána.

9. Žalovaný pobýval po dlouhou dobu ve Švýcarsku, kde dosáhl ekonomického vzdělání; zde pracoval do doby covidu v call centru, od té doby nepracuje a dle svého tvrzení nemá žádné příjmy, když žije ze svých úspor ve výši cca 150 000 Kč, a to v bytě ve svém vlastnictví. Výdaje v souvislosti s bydlením činí cca 7-8 000 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaný v podstatě dle svého tvrzení nemá. Žalovaný má přítelkyni, tato mu nijak finančně nepřispívá, žalovaný dle svého tvrzení spíše finančně podporuje ji. Žalovaný je jazykově vybaven (dle svého tvrzení umí cca pět jazyků), rovněž je, příp. v minulosti byl, rovněž umělecky činný jako fotograf. Jinou vyživovací povinnost žalovaný, než k žalobkyni, nemá. Žalovaný je v dlouhodobé psychiatrické péči, užívá psychofarmaka a dochází na pravidelné ambulantní kontroly. Svou výdělkovou a příjmovou situaci žalovaný od ukončení své pracovní činnosti ve Švýcarsku, tj. od roku 2020, nijak aktivně neřešil, žádné sociální dávky nepobírá, na Úřadu práce se jako uchazeč o zaměstnání nechal zaregistrovat teprve 24.4.2024. Žalovaný nemá kromě žalobkyně jinou vyživovací povinnost. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané výpovědí žalovaného ve spojení s Potvrzením o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci ze dne 24.4.2024 a Lékařskou zprávou – nálezem ze dne 24.4.2024, vystavenou [tituly před jménem] [jméno FO], psychiatrická ambulance.

10. Ze statistických dat Ministerstva práce a sociálních věcí pro roky 2022 a 2023 soud zjistil, že v Praze dosahovala průměrná mzda fotografů, příp. prodejců po telefonu, a to mužů, cca 40 – 45 000 Kč měsíčně. Soud zohlednil právě tyto dvě profese, neboť žalovaný má fotografické nadání a standardní práci fotografa by zcela nepochybně mohl také úspěšně zastávat (focení na svatbách, portréty apod.); profese prodejce po telefonu byla poté zvolena za účelem zjištění možného příjmu, kterého by byl žalovaný schopen dosahovat, neboť ve Švýcarsku pracoval žalovaný v call centru.

11. Ohledně matky žalobkyně [jméno FO] má soud za prokázané, že tato měla poté v posuzovaném období průměrný měsíční příjem cca 30 000 Kč čistého. Na bydlení poté vynakládá částku cca 5 000 Kč měsíčně, za telefon a internet pro sebe a žalobkyni cca 2 400 Kč měsíčně. Žalobkyni přispívá částkou 8 000 Kč měsíčně, jinou vyživovací povinnost nemá. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané výpovědí [jméno FO] ve spojení s potvrzením zaměstnavatele za období od ledna do června 2022, doklady o výši jejího čtvrtletního příjmu za období od 3. a 4. čtvrtletí 2022 a 1. čtvrtletí 2023.

12. Výzvou ze dne 1.9.2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14.9.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k hrazení výživného ve výši 9 000 Kč měsíčně. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný na výživu žalobkyně za požadované období uhradil částku 12 500 Kč neuhradil ničeho.

13. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, nicméně pouze ve své části.

14. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle ustanovení § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Podle ustanovení § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

18. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je otcem žalobkyně. Rodiče žalobkyně spolu nežijí, když žalobkyně od dětství sdílela společnou domácnost se svou matkou, počínaje zářím 2022 poté přebývá ve sdíleném bytě z důvodu svého studia v Brně. Ze shora citované zákonné úpravy je zřejmé, že rodiče mají ke svým dětem vyživovací povinnost do okamžiku, dokud toto dítě nenabyde schopnosti samo se živit. Ze zákona je rovněž zřejmé, že dítě má sdílet životní úroveň svého rodiče. Soud zejména s ohledem na námitky žalovaného posuzoval, zda žalobkyně již nabyla uvedené schopnosti sama se živit, případně, zda studium, které aktuálně od září 2022 absolvuje, splňuje kritérium soustavné přípravy na budoucí povolání. Soud má za to, že byť žalobkyně po určitou dobu nabyla schopnosti sama se živit (období od přerušení studia na [adresa] po započetí studia na [Anonymizováno]), počínaje zářím 2022 se opětovně prezenčním studiem na vysoké škole začala soustavně a cílevědomě připravovat na své budoucí pracovní uplatnění. Za situace, kdy doposavad měla žalobkyně pouze dokončené gymnaziální vzdělání, je nepochybné, že tímto studiem směřuje žalobkyně ke zvýšení své kvalifikace a lepší možnosti budoucího uplatnění na pracovním trhu. Soud proto uzavírá, že počínaje zářím 2022 došlo k obnovení vyživovací povinnosti rodičů žalobkyně vůči její osobě, tj. i vůči žalovanému žalobkyni přísluší právo na úhradu výživného. Vzhledem k zákonné úpravě dle ustanovení § 922 odst. 1 o.z. se soud zabýval dále tím, zda lze žalobkyni přiznat toto právo i zpětně, tj. počínaje dnem 1.9.2022, byť žaloba byla podána až 16.11.2022, a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR, kdy podle ustálených závěrů soudní praxe by o určení, resp. zvýšení výživného zpětně za dobu tří let od zahájení řízení mělo být rozhodováno v zásadě výjimečně, odůvodní-li to okolnosti případu, s ohledem na princip právní jistoty povinného rodiče (usnesení Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2277/18 či nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 2121/14). Soud má za to, že tento výjimečný postup je v projednávané věci na místě, neboť počínaje měsícem září 2022 došlo u žalobkyně k výrazné změně poměrů, neboť tato začala studovat v městě odlišném od svého bydliště a výrazně tak mimo jiné vzrostly její finanční požadavky na zajištění bydlení, dopravu apod.

21. Ohledně adekvátní výše takového výživného soud zohlednil poměry žalobkyně i obou jejích rodičů. Žalobkyně vynakládá v souvislosti se studiem v Brně za účelem bydlení částku cca 8 000 Kč měsíčně, za stravu cca 4 000 Kč měsíčně, za cesty do Prahy a zpět cca 500 Kč měsíčně, další mimořádné výdaje nemá. Její způsob života odpovídá jejímu věku, částka cca 1 000 Kč měsíčně za kulturu se soudu jeví jako zcela přiměřená, rovněž občasné cestování s minimálními náklady (ubytování u známých, letenky pořizované u nízkonákladových leteckých společností atd.) nelze žalobkyni nikterak vytýkat, když její náklady na život tak nejsou nijak výrazně navyšovány. Je dále evidentní, že žalobkyně se snaží přivydělat formou brigády, kdy její výdělek činí cca 4 500 Kč měsíčně. Co do majetkové situace žalobkyně je však třeba zohlednit i výraznou finanční částku 330 000 Kč, která byla žalobkyni žalovaným poskytnuta jako dar při příležitosti její plnoletosti. Ohledně této částky bylo i samotnou stranou žalující sděleno, že z této byly hrazeny její náklady, nicméně pouze částečně. Soud má za to, že žalovaný touto částkou výrazně přispěl žalobkyni do budoucího života, přičemž pokud byla tato částka spotřebovávána i v době, kdy byla žalobkyně schopna se sama živit, nelze toto přičítat k tíži žalovaného. Pokud dále žalovaný opakovaně poukazoval na částku cca 570 000 Kč, která měla být uložena ve prospěch žalobkyně její babičkou u švýcarské banky, toto tvrzení bylo zprávou banky vyvráceno a k této částce přihlédnuto nebylo. Zohledněna nebyla ani částka uhrazená žalovaným na školné v souvislosti se středoškolským studiem žalobkyně, neboť tato byla zaplacená po dohodě rodičů žalobkyně ještě v době nezletilosti žalobkyně, a to několik let před posuzovaným obdobím. Pokud se týká příjmů žalovaného, žalovaný uváděl, že žádné příjmy nemá, když žije ze svých úspor ve výši cca 150 000 Kč, a to v bytě ve svém vlastnictví. Výdaje v souvislosti s bydlením činí cca 7-8 000 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaný v podstatě dle svého tvrzení nemá. Žalovaný má přítelkyni, tato mu nijak finančně nepřispívá, žalovaný dle svého tvrzení spíše finančně podporuje ji. Soud má však za to, že takto vyjevená finanční situace žalovaného se nejeví příliš uvěřitelně, když jen za bydlení by žalovaný své tvrzené úspory vynaložil za necelé dva roky. Pokud žalovaný uváděl, že pracoval pouze do roku 2019, od té doby již nikdy, a to s vysvětlením, že je umělec a „řeší to tak nějak umělecky“, nelze tento jeho životní styl dle soudu přičítat k tíži žalobkyně, která má nárok na standardní životní úroveň, zejména zajištění bydlení, stravy apod. Žalovaný je nadále v produktivním věku, nemá žádné tělesné omezení, a pokud bylo poukazováno na jeho psychické problémy, soud tyto nijak nebagatelizuje, nicméně z předložené zprávy lékaře není zřejmé, že by mu měly znemožňovat výkon nějaké pracovní činnosti, příp. o jaké konkrétní omezení by se mělo jednat. Žalovaný se po řadu let nesnažil svou situaci řešit a nečinil tak ani poté, co byl vůči němu vznesen žalobkyní požadavek na úhradu výživného. Pokud pak teprve 24.4.2024 navštívil žalovaný Úřad práce a nechal se zapsat do seznamu uchazečů o práci, jeví se toto v kontextu probíhajícího řízení jako spíše účelový krok. Sociální dávky žalovaný žádné nepobírá, ani nepobíral, s tím, že od státu nic nechce. Žalovaný má vzdělání ekonomického směru, je jazykově vybaven, je, příp. v minulosti byl, rovněž umělecky činný jako fotograf. Jinou vyživovací povinnost žalovaný, než k žalobkyni, nemá. Soud s ohledem na výše uvedené proto vycházel co do příjmů žalovaného ze statistických dat Ministerstva práce a sociálních věcí, dle kterých v Praze dosahovala průměrná mzda fotografů, příp. prodejců po telefonu, a to mužů, cca 40 – 45 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně, která v tuto chvíli spolu se svým otcem žalobkyni sama finančně podporuje, měla poté v posuzovaném období průměrný měsíční příjem cca 30 000 Kč čistého. Na bydlení poté vynakládá částku cca 5 000 Kč měsíčně, za telefon a internet pro sebe a žalobkyni cca 2 400 Kč měsíčně. Žalobkyni přispívá částkou 8 000 Kč měsíčně, jinou vyživovací povinnost nemá.

22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti poté dospěl soud k závěru, že adekvátní výše výživného, kterou je povinen žalovaný povinen přispívat žalobkyni počínaje dnem 1.9.2022, činí 4 500 Kč měsíčně (výrok I. rozsudku). K stanovení vyšší částky výživného soud nepřistoupil především po zohlednění již poskytnutého finančního daru v částce 330 000 Kč žalovaným žalobkyni, kdy takto došlo k výrazné finanční podpoře žalobkyně ze strany žalovaného již v předchozím období, zahrnujícím zcela převážně období, kdy žalobkyně byla po přechodnou dobu schopna sama se živit, a došlo tak k výraznému zlepšení a značně nadstandardnímu navýšení majetkových poměrů žalobkyně (po dobu klasických 5 let studia, tj. 60 měsíců, se jedná po vydělení o částku 5 500 Kč měsíčně). Vzhledem k tomu, že v období od 1.9.2022 do 31.5.2024 se jedná o období již uplynulé, byla rovněž vyčíslena částka dluhu na výživném a žalovanému bylo uloženo tento dluh žalobkyni uhradit v adekvátní prodloužené lhůtě tak, aby si mohl prostředky na tuto úhradu zajistit. Konkrétně se jedná o částku ve výši 21x 4 500 Kč, tj. celkem 94 500 Kč (výrok III. rozsudku).

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu výživného ve výši 9 000 Kč měsíčně, co do jejího požadavku úhrady ve výši 4 500 Kč měsíčně pak byla žaloba jako nedůvodně podaná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a to vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v souvislosti s podanou žalobou je stejný (žalobkyně požadovala úhradu výživného ve výši 9 000 Kč měsíčně, co do částky 4 500 Kč měsíčně však byla žaloba soudem zamítnuta); soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Soud však dále postupovat s přihlédnutím k ustanovení § 147 o.s.ř. odděleně co do nákladů vzniklých žalobkyni a státu v souvislosti s neprokázaným tvrzením žalovaného o tzv. „švýcarském kontu“, kdy s ohledem na toto nepravdivé tvrzení došlo ke značně nestandardnímu prodloužení celého řízení a vynaložení nemalých finančních prostředků žalobkyní i státem. Soud takto rozhodl o tzv. separaci nákladů řízení (výroky V. a VI. rozsudku), o které může být rozhodováno sice již v průběhu řízení, ale není vyloučeno, aby o separaci nákladů bylo rozhodnuto až v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Žalovaný svým nepodloženým tvrzením zavinil vznik nemalých nákladů, které by jinak vynaloženy nebyly, a jeví se jako více než spravedlivé, aby tyto byly jeho osobou uhrazeny. V případě žalobkyně se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s objasněním existence tzv. švýcarského konta, a to včetně cesty do Švýcarska, kam byla ostatně žalobkyně žalovaným za tímto účelem opakovaně slovně vysílána, v celkové doložené částce 6 799 Kč (částky 1 471 Kč a 817 Kč uhrazené v souvislosti s překladem žádosti o právní pomoc a výpisu z účtu obdrženého ve švýcarské bance, ubytování 1 noc v hostelu v Zürichu – místo sídla banky v částce 42,30 CHF, jízdné 381 Kč a 3 444 Kč). V případě nákladů státu ve formě částky vynaložené na předklady listin pro realizaci civilního dožádání, které se za dané situace a i s ohledem na důkazní návrh žalovaného jevilo jako nezbytné, bude poté částka konkretizována v samostatném usnesení, neboť je třeba ještě v mezidobí pravomocně rozhodnout o vyúčtovaném tlumočném ze strany tlumočníka [tituly před jménem] [jméno FO] a postavit tak najisto částku těchto nákladů státu.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl v případě výroků III., V. a VI. rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když soud umožnil žalovanému splnit jeho povinnosti stanovené těmito výroky v jiné, než obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, a to zejména s přihlédnutím k výši takto stanovených částek, dále rovněž po zohlednění aktuální majetkové a výdělkové situace žalovaného. Soud tedy takto umožnil žalovanému uhradit žalobkyni a státu dluh na výživném, potažmo stanovené náklady, v adekvátní prodloužené lhůtě tak, aby si žalovaný mohl prostředky na tuto úhradu zajistit.