16 C 46/2017-323

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hortenskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro 31.605 Kč + 319.500 Kč / majetková a nemajetková újma takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14.752,02 Kč na náhradě škody, a to ve lhůtě to tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 69.200 Kč na náhradě nemajetkové újmy, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v částce ve výši 16.852,98 Kč na náhradě škody a v částce ve výši 250.300 Kč na náhradě nemajetkové újmy, zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 84.395 Kč, k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení ve výši 44.893 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 14. 2. 2017 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému a žalované č. 2 [jméno] [celé jméno žalované], narozené 30. 10. 1940, aby mu uhradili společně a nerozdílně částku ve výši 31.605 Kč na náhradě škody, dále částku ve výši 319.500 Kč na náhradě nemajetkové újmy a dále náklady řízení s odůvodněním, že v důsledku dlouhodobých sousedských sporů došlo dne 10. 5. 2016 k fyzické potyčce mezi žalobcem a žalovaným č. 1, který žalobci úmyslně způsobil vážná zranění. Tento skutek byl předmětem trestního řízení. Zranění u žalobce vedlo ke vzniku újmy, a to jak majetkové, tak nemajetkové. Žalovaný č. 1 napadl žalobce tak, že po něm vrhal žulové dlažební kostky, které dopadly na vrchní část trupu žalobce, zejména do oblasti hlavy, přičemž došlo ke zranění žalobce v oblasti obličeje a ramena. Zranění žalobce si vyžádalo ambulantní zásah lékaře a pak následně i dočasnou pracovní neschopnost, v důsledku které vznikla žalobci škoda v podobě ušlé mzdy, při jejímž výpočtu byla brána v úvahu průměrná mzda ve výši 21.486 Kč čistého, dále plnění z nemocenského pojištění ve výši 17.920 Kč čistého, takže za období května 2016 - prosince 2016 činila celkově ušlá mzda částku ve výši 24.675 Kč, přičemž k této částce byla přičtena hodnota stravenek, které jsou žalobci vydávány spolu s výplatou a za toto období by činily částku ve výši 2.880 Kč Celkem tedy žalobce požaduje na náhradě za ztrátu na výdělku částku ve výši 27.555 Kč. S rekonvalescencí žalobce pak byly spojeny i náklady cestovného při návštěvách lékaře z bydliště do [obec], opakovaně stejně tak z bydliště do [obec] a do [obec], takže cestovné žalobce v této souvislosti vyčíslil na částku 4.050 Kč. Vzniklá škoda tedy podle žalobce činí částku ve výši 31.605 Kč. Bolestné pak ošetřující lékař určil ve výši 160 bodů, což představuje částku ve výši 19.200 Kč s přičtením částky 300 Kč zaplacené za výpis, celkově pak bolestné činí částku ve výši 19.500 Kč. Pokud se týká nemajetkové újmy, pak žalobce poukazoval na to, že v důsledku útoku žalovaného č. 1 a jím způsobených zranění prošel závažným psychickým traumatem, z něhož se dosud plně nezotavil, žalobce pravidelně navštěvuje psychologa, jeho duševní útrapy se projevují i fyziologicky, např. nespavostí, panickými ataky nevolností či zvýšeným krevním tlakem. Účast žalobce u úkonů trestního řízení se negativně projevila na jeho pověsti v očích veřejnosti, když bydlí v malé obci. Tuto nemajetkovou újmu s odkazem na její závažnost vyčíslil žalobce částkou ve výši 300.000 Kč. Celková částka požadované náhrady nemajetkové újmy tedy činí včetně bolestného částku ve výši 319.500 Kč Darovací smlouvou z 19. 10. 2016 převedl žalovaný [číslo] po zahájení trestního stíhání bezúplatně nemovitosti, a to stavební parc. [číslo] dále stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Lípa, [list vlastnictví], vedeno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na žalovanou č.

2. Žalobce má za to, že jediným cílem těchto převodů je znemožnit mu uspokojení v případném exekučním řízení a že právě toto právní jednání žalovaných svědčí o absenci jejich dobré víry. Vzhledem k tomu, že žalovaná č. 2 je osobou blízkou, a to prarodičem žalovaného č. 1, je žalovaná č. 2 zavázána k náhradě majetkové a nemajetkové újmy společně a nerozdílně se žalovaným č. 1.

2. Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že nárok žalobce neuznávají, a to ani zčásti. Žalovaný č. 1 připustil, že je proti němu vedeno trestní řízení, přičemž věc je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 T 65/2016. Poukazuje však na to, že žalobce zamlčuje tu skutečnost, že v současné době je u zdejšího soudu vedeno trestní řízení proti němu, a to pod sp. zn. 5 T 11/2017. V tomto řízení je žalobce v procesním postavení obžalovaného a žalovaný č. 1 v procesním postavení poškozeného a svědka. V tomto řízení je žalobce státním zástupcem obviněn z fyzického napadení žalovaného č. 1 na jeho pozemku, přičemž tímto měl žalovanému č. 1 způsobit ublížení na zdraví a narušit jeho svobodu. V tomto řízení také žalovaný č. 1 uplatňuje po žalobci peněžitou náhradu v částce 72.337 Kč, a to za dioptrické brýle, ušlou mzdu, škodu na oplocení pozemku, škodu na nárazníku osobního automobilu a újmu na zdraví. Předmětem obou zmíněných trestních řízení je stejný skutkový děj, jak byl shora popsán. Žalovaná č. 2, tedy [celé jméno žalované] pak ve věci není věcně legitimována, neboť se zatím nejedná o vykonatelnou pohledávku věřitele, ale pouze o pohledávku tvrzenou.

3. Posuzovaná věc již byla dvakrát předmětem přezkumu odvolacího soudu, který usnesením ze dne 13. 1. 2021 a ze dne 17. 12. 2021 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, kterými byla žalovanému č. 1 uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody 31.605 Kč a na náhradě nemajetkové újmy 319.500 Kč, pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vztahu k žalované č. 2 Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, č.j. 16 C 46/2017-172 žalobu proti žalované č. 2 [celé jméno žalované] zamítnul a přiznal náhradu nákladů řízení žalované č. 2 [celé jméno žalované]. Krajský soud v Plzni rozsudkem z 13. 1. 2021 potvrdil rozsudek zdejšího soudu ve výroku III. a V., tedy ve výroku týkající se tehdy žalované č. 2 [celé jméno žalované]. S ohledem na odchod původní soudkyně do starobního důchodu došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně v osobě referující soudkyně.

4. Soud pokládá za vhodné uvést, že souběžně s tímto soudním řízením byla u Okresního soudu v Karlových Varech vedena dvě trestní řízení, a to pod sp. zn. 1 T 65/2016, ve kterém žalovaný č. 1 vystupoval v pozici obžalovaného a žalobce jako poškozený a dále pod sp. zn. 1 T 11/2017, ve kterém byl žalobce v postavení obžalovaného a žalovaný č. 1 v pozici poškozeného. Předmětem obou trestním řízení byl nejprve slovní a poté i fyzický incident mezi žalobcem a žalovaným č. 1 ze dne 10.5.2016 krátce po 21. hodině v obci [obec], část [obec].

5. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni z 25. 7. 2018, sp. zn. 50 To 182/2018 soud zjistil, že k odvolání obžalovaného [celé jméno žalovaného] a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 1 T 65/2016 a znovu bylo rozhodnuto tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] se uznává vinným, že dne 10. 5. 2016 krátce po 21. hodině v obci [obec], část [obec], poté, co poškozený [celé jméno žalobce] po slovní rozepři s obžalovaným překonal řetězem zajištěná a zamčená vrátka a následně vznikl na pozemek [číslo] uživatele [celé jméno žalovaného] s cílem fyzicky ho napadnout, na tomto pozemku po vzájemném slovním a fyzickém konfliktu, který skončil pádem obou do vody do zahradního bazénku v okamžiku, kdy oba již z bazénku vylezli a poškozený se chystal z pozemku odejít, obžalovaný, ač nebyl nijak ze strany poškozeného bezprostředně ohrožen, vzal do ruky kámen o velikosti dlažební kostky, který z krátké vzdálenosti několika metrů hodil směrem na poškozeného a kterým jej zasáhl do levého ramene, v důsledku čehož poškozený byl otřesen a sedl si. Když stál, obžalovaný po něm z krátké vzdálenosti hodil další obdobný kámen, kterým poškozeného zasáhl do hlavy nad levé oko, kdy po tomto úderu poškozený spadl na zem a začala mu téct z rány krev. Na místo se mezitím dostavila manželka poškozeného [jméno] [příjmení], která mu pomohla vstát, a v tom okamžiku po něm obžalovaný opět z krátké vzdálenosti hodil další obdobný kámen, kterým poškozeného zasáhl do hlavy pod levé oko, poškozený poté v sebeobraně vyběhl proti obžalovanému, aby mu zabránil v dalším házení kamenů. Vzájemně se chytli, přetahovali, až v dolní části zahrady spadli na zem, kde se manželka poškozeného je snažila roztrhnout, oddělit od sebe, poté poškozený s manželkou z místa utekli nejbližší cestou přes plot ven z pozemku, čímž obžalovaný způsobil poškozenému [celé jméno žalobce] krevní výron v okolí levé očnice, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levého obočí o délce 32 mm, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levé líce, zlomeninu v oblasti nadočnicového oblouku čelní kosti vlevo s vpáčením úlomků a zlomeninu levého jařmového výběžku čelní kosti, což si vyžádalo ošetření a šestidenní hospitalizaci na chirurgickém oddělení [nemocnice] a následnou čtyřdenní hospitalizaci na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie stomatologické kliniky ve Fakultní nemocnici v [obec] s následným ambulantním léčením po dobu nejméně pěti týdnů. Za toto jednání byl žalovaný č. 1 uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a) odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušení dobu jednoho roku. Poškození [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pak tímto rozsudkem byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci 25. 7. 2018. V projednávané trestní věci žalovaný č. 1 podal k Nejvyššímu soudu dovolání, kdy z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 6 Tdo 801/2019 vyplývá, že dovolání žalovaného [číslo] bylo odmítnuto. Nejvyšší soud ČR shrnul, že dovoláním napadnuté rozhodnutí, tedy rozsudek Krajského soudu v Plzni z 25. 7. 2018, sp. zn. 50 To 182/2018, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, netrpí vytýkanými vadami, a to ani rozhodnutí jemu předcházejícím.

6. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 50 To 451/32017 pak soud zjistil, že k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] a obžalovaného [celé jméno žalobce] byl zrušen rozsudek zdejšího soudu z 15. 8. 2017, sp. zn. 5 T 11/2017 a tato věc, v níž je obžalovaný stíhán pro skutek spočívající v tom, že dne 10. 5. 2016 v přesně nezjištěné době od 21:00 do 21:30 hodin v obci [obec] – [obec], okres [okres] slovní rozepři s [celé jméno žalovaného] překonal řetězem zajištěná a zavřená vrátka a následně vznikl na oplocený pozemek u domu [adresa] uživatele [celé jméno žalovaného] s cílem fyzicky ho napadnout. Ten však před ním začal utíkat, zaběhl do vody v betonovém jezírku v domnění, že je zde v bezpečí a že obžalovaný za ním do vody nepůjde. Obžalovaný však vběhl do jezírka za poškozeným a zde jej chytil, začal s ním cloumat, kdy poškozený se mu vytrhl a chtěl utéct z jezírka. Obžalovaný jej však stáhl zpět, chytil jej do tzv.„ kravaty“ a škrtil ho, až přicházel poškozený do mdlob, přičemž po přesně nezjištěné době jej pustil ze sevření a poškozenému se podařilo přes hranu jezírka utéct, přičemž obžalovaný opět začal poškozeného honit po jeho pozemku, a to i po výzvě poškozeného, aby obžalovaný opustil jeho pozemek a poté co tam obžalovaný neučinil a šel dále k poškozenému, byl zasažen kamenem hozeným poškozeným, k dalšímu fyzickému kontaktu došlo před garáží domu, kde poškozený upadl a obžalovaný ho zalehl, přičemž obžalovaný pozemek opustil společně s manželkou [jméno] [příjmení] v důsledku zranění, které utrpěl po hození kamenem. Výše uvedeným jednáním způsobil obžalovaný poškozenému oděrky nosu, obou kolen a pravého bérce, kdy tato zranění si vyžádala ošetření na chirurgickém oddělení [nemocnice] bez nutnosti hospitalizace a bez vystavení pracovní neschopnosti. Tento skutek právně kvalifikoval okresní soud jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Rozhodnutím Krajského soudu v Plzni se tedy skutek postupuje Městskému úřadu Ostrov nad Ohří, neboť nejde o trestný čin, ale předmětný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Z rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 6. 2019 soud zjistil, že odvolání žalobce do rozhodnutí, kterým byl uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb. v platném znění, mu byla uložena pokuta ve výši 1.000 Kč a zároveň stanovena povinnost úhrady nákladů řízení v zákonné výši, tedy 1.000 Kč. V odvolacím řízení rozhodl Krajský úřad Karlovarského kraje podle § 90 odst. 4 správního řádu, že citované rozhodnutí Odboru dopravně-správního Městského úřadu v Ostrově ze dne 28. 3. 2019 se ruší a řízení se zastavuje.

7. V reakci na citovaná rozhodnutí žalovaný č. 1 i nadále setrval na tom, že se na jeho straně jednalo o nutnou obranu. Tvrzení žalobce o psychických obtížích se žalovanému č. 1 jeví jako účelová s cílem zveličit následky. Dne 12. 7. 2022 při ústném jednání žalovaný č. 1 uvedl, že je to on, kdo je v projednávané věci poškozený, jednal v nutné obraně a pokud by měl hradit žalobci nějakou škodu, tak je ochoten uhradit bolestné ve výši 19.500 Kč a v přiměřené výši tzv. majetkovou újmu ve výši 20.000 Kč, není ochoten uhradit jakoukoliv částku ve prospěch tzv. nemajetkové újmy, kterou požaduje žalobce.

8. Žalobce konstatoval s odkazem na trestní rozsudek, že je vyloučeno, aby žalovaný č. 1 jednal v nutné obraně. Naopak bylo konstatováno, že žalovaný č. 1 začal na žalobce vrhat kameny v momentě, kdy žalobce už po potyčce odcházel a byl od žalovaného několik metrů a v žádném případě ho neohrožoval. Ve věci, kdy žalobce byl viněn z trestného činu porušování domovní svobody za vstup na pozemek žalovaného č. 1 a z pokusu ublížení na zdraví, došlo k zastavení trestního stíhání a věc byla postoupena k prošetření eventuálního přestupku. Žádné protiprávní jednání žalobce tedy nebylo prokázáno. Při ústním jednání dne 12. 7. 2022 uvedl, že by byl rád, aby soudní řízení již skončilo, je ochoten ustoupit ze svých požadavků specifikovaných a vyčíslených v žalobě a pokud by žalovaný č. 1 přistoupil na jeho návrh a to úhradu částky 200.000 Kč bez úroků a bez náhrady nákladů soudního řízení, je ochoten uzavřít soudní smír či mimosoudní dohodu a tedy soudní řízení ukončit.

9. Při ústním jednání dne 12. 7. 2022 účastníci řízení nenašli shodu a setrvali na svých shora uvedených stanoviscích.

10. Soud nařídil jednání a provedl důkazy, které byly zároveň postačující pro rozhodnutí soudu. Pouze pro přehlednost soud uvádí, že dvakrát bylo v projednávané věci přerušeno řízení a to dne 12. 7. 2017 do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 65/2016 a dne 13. 12. 2018 do právní moci rozhodnutí o dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 65/2016.

11. Za nesporné soud považuje to, že dne 10. 5. 2016 došlo k fyzickému kontaktu žalobce a žalovaného č. 1 na pozemku žalovaného č. 1, sporným je to, zda žalovaný způsobil uvedeného dne zranění žalobci a jaká je výše žalobcem uplatněných nároků.

12. Soud ve věci provedl důkaz účastnickým výslechem žalobce, žalovaného č. 1 a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení].

13. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že žalovanému č. 1 tehdy říkal, že odebral kameny z veřejné cesty, které patřily jemu, aby je tedy vrátil. Nato žalovaný odpověděl, že už je spotřeboval. Část konfliktu mezi nimi viděla manželka žalobce, a to ve fázi, kdy žalovaný po žalobci házel kameny. Když žalobce vyzval žalovaného, aby zmíněné kameny vrátil, ten mu na to řekl, aby si pro ně šel. Tak se tedy žalobce dostal na pozemek žalovaného. Když se žalovaný natahoval pro kámen, žalobce ho zepředu obejmul a oba upadli do bazénku. Po chvíli žalobce žalovaného pustil a ten z bazénku vyšel. Poté odcházel i žalobce a v tom okamžiku žalovaný po něm začal házet kameny a žalobce trefil do levé ruky a boku. Žalobce si sedl na zem a říkal žalovanému, že mu zlomil ruku. Když pak žalobce vstával, žalovaný po něm hodil další kámen a trefil ho do hlavy. Poté žalobce chvíli ležel v bezvědomí a v tu chvíli k němu přišla jeho manželka. Žalobce se pak probral, a když vstával, žalovaný po něm opět hodil kámen a trefil ho do hlavy. Žalobce se snažil žalovaného uchopit, on se snažil vysmeknout, ale oba upadli. Žalovaný se pak žalobci vysmekl a natahoval se po dalším kameni. Manželka žalobce na žalovaného volala, že ho zabije a on začal křičet, že je zabije tedy oba. Žalobce s manželkou pak mezerou v plotě utekli. Manželka žalobce volala o pomoc, ale nikdo jim pomoci nepřišel. Pak zavolala policii a záchranku. Žalobce shrnul, že žalovaný ho kamenem trefil asi 3x, jedním z kamenů mu prorazil lebku, ten kámen vypadal jako dlažební kostka, podle žalobce vážil asi 1 kg. Žalobce měl na ruce zhmožděninu, utrpěl zlomeninu lícní kosti a očnice a měl vraženou lebeční kost do hlavy, takže prodělal operaci. Následkem toho mívá bolesti hlavu a došlo u něho ke zhoršení zraku. V době konfliktu byl podle žalobce vlastníkem pozemku, na kterém došlo ke konfliktu, žalovaný. Teprve od policie se pak žalobce dozvěděl, že pozemek patří paní [celé jméno žalované]. K převodu došlo někdy v srpnu – říjnu 2016. V nemocnici v Ostrovně byl žalobce hospitalizován pět dnů, pak v [obec] byl hospitalizován čtyři dny, kam jej odvezla sanitka a z nemocnice v [obec] ho odvážel psycholog. Dojížděl poté na oční kliniku do [obec], dále do [obec] na neurologii, kam jej odvezl jeho kamarád jeho vozidlem Pracovní neschopnost trvala od 10. 5. do 8. 7. 2016. Také jezdil do [obec] na rehabilitace a to svým vozidlem. V době útoku se žalobce necítil být ovlivněn alkoholem, když asi hodinu a půl před konfliktem vypil jedno malé pivo a jednu malou skleničku likéru. V minulosti byl profesionální hasičem Ministerstva vnitra, takže každých 5 let absolvoval psychotesty. Incident mezi žalobcem a žalovaným měl pro žalobce za následek několik návštěv psychologa. Manželka žalobce pak v důsledku nervových problémů marodila tři týdny. Dále žalobce uvedl, že částku 300.000 Kč jako nemajetkovou újmu uvedl podle své úvahy a to i s přihlédnutím k tomu, že chatu prodal tzv. pod cenou, když si nedovedl představit, že byl na chatu dál jezdil za účelem rekreace vedle žalovaného č. 1.

14. Žalovaný [číslo] jako účastník řízení vypověděl, že už v minulosti jako sousedé měli se žalobcem problémy. Kritického dne za šera šel žalobce s manželkou okolo bydliště žalovaných, zavolal na žalovaného a osočoval ho, že mu ukradl kameny z cesty, ať je tedy vrátí. Nato mu žalovaný odpověděl, že to nejde, že už je má ve skalce. Žalobce na to vyhákl řetěz branky, aniž ho žalovaný pozval dál. Žalovaný tedy popoběhl, vlezl do bazénku, kde byl po pás ve vodě. Žalobce za ním skočil, cloumal s ním, mlátil s ním o hranu bazénu, z čehož měl oděrky. Žalovaný chtěl z bazénku utéct, ale žalobce ho stáhl zpět. Nasadil mu tzv.„ kravatu“, takže žalovaný nemohl dýchat a začal omdlévat. Na prosby žalovaného pak ho žalobce pustil. Žalovaný pak z bazénku vyskočil, běžel k domu, na obranu si vzal kámen, kdyby na něj žalobce zase začal útočit. Žalobce se za žalovaným rozeběhl, takže on ten kámen, který se mu vešel do ruky a byl menší, než dlažební kostka, po žalobci hodil. Pak odběhl a viděl, že žalobce běží dál, tak po něm podruhé hodil kámen, kterým ho trefil a viděl, že měl žalobce krev na čele. Žalovaný pak oběhl barák, u garáže uklouzl, žalobce ho tam zalehl a sápal se mu po krku. Žalovaný měl tedy pohmožděná žebra. V té chvíli volal o pomoc, ale nikdo nepřišel, byla tam pouze manželka žalobce. Žalovaný pak žalobci sáhl palcem do oka, aby se od něj dostal. Žalobce ho tedy pustil. Vyzval žalobce i jeho manželku, aby odešli a oni skutečně odešli dírou v plotě. Žalovaný dále uvedl, že chatu získal od babičky, ale po zmíněném incidentu se rozhodl, že tam jezdit nechce a že chatu babičce vrátí. To se stalo někdy kolem srpna 2016. Uvedl také, že útokem žalobce mu byla způsobena psychická újma a že se léčí u psychologa dr. [jméno] [příjmení]. Při potyčce v bazénu se mu při úderech o hranu bazénu rozbily brýle, pak se také zranil při běhu. Došlo i k poškození plotu, ale není si jistý, kdo z nich to udělal.

15. Soud k důkazu provedl výslech manželky žalobce [jméno] [příjmení], která v pozici svědkyně uvedla, že kritického dne slyšela šplouchnutí ze zahrady žalovaného a viděla manžela, jak lezl z jejich bazénku. Žalovaného v té době neviděla, běžela tedy na místo. Když tam přiběhla, viděla, jak se manžel zvedá na rohu baráku, viděla také letět kámen, který musel hodit žalovaný č. 1, protože tam nikdo jiný nebyl. Tento kámen zasáhl jejího manžela nad levé obočí a on začal krvácet. Svědkyně se k němu sklonila a žalovaný č. 1 tehdy stál asi 1,5 metru od nich. Svědkyně se tedy ptala žalovaného č. 1, co to udělal, že ho mohl zabít a on jí na to řekl, že je zabije oba. Manžel poté chytil žalovaného č. 1 a přitom spadli na zem. Svědkyně volala o pomoc, ale nikdo nepřišel. Oba se spolu opakovaně hádali kvůli kamenům, které žalovaný č. 1 odnesl z veřejné cesty. Manžel se domáhal toho, aby tyto kameny žalovaný č. 1 na cestu vrátil, protože se o tuto cestu stará. Po incidentu měl manžel bolavou ruku a měl ránu pod očnicovým obloukem. Incident trval asi tak 5-7 minut. Svědkyni není známo, kolik kamenů žalovaný po žalobci hodil. Dále svědkyně upřesnila, že branka k žalovaným byla otevřená, protože žalovaný ji vždycky nechal otevřenou. Žádnou výzvu k opuštění pozemku svědkyně se žalobcem neslyšeli. Celý incident měl vliv i na zdraví svědkyně, protože trpí těžkým astmatem a podobné konflikty vždycky vedly ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Chatu už prodali, protože manžel, tedy žalobce, tam nechtěl jezdit. Oba jsou z toho nešťastní, ale žalobce to snáší hůř, protože na této chatě byl opravdu šťastný. V pracovní neschopnosti byl žalobce asi 6-8 týdnů, byl hospitalizován v nemocnici v [obec], pak 1 nebo 2 dny v [obec] na traumatologickém oddělení, poté dojížděl asi 2x týdně na rehabilitaci do [obec]. Jezdil i do [obec] na neurologii, kam ho vozil kamarád.

16. Soud provedl ve věci řadu listinných důkazů.

17. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalovaným č. 1 nezpochybněného tvrzení žabce má soud za zjištěné a prokázané, že žalobce byl dne 10. 5. 2016 převezen záchrannou službou do [nemocnice] v důsledku poranění, která utrpěl při incidentu téhož dne a při prvotním vyšetření byl žalobce při plném vědomí, orientován v čase, prostoru i osobou, měl zdvořilé chování a odpovídal na dotazy přiléhavě a s ohledem na rozsah poranění byla žalobci provedena vyšetření včetně neurologického vyšetření, RTG vyšetření i vyšetření na očním oddělení této nemocnice (viz zpráva [právnická osoba], [nemocnice] ze dne 13. 5. 2016 na čl. 10). Dále má soud za prokázané, že žalobce byl hospitalizován v [nemocnice] od 10. 5. 2016 do 13. 5. 2016, odkud byl dne 13. 5. 2016 sanitním vozem převezen k dalšímu vyšetření a provedení operace do Fakultní nemocnice v [obec], neboť žalobce utrpěl zlomeninu horní hrany očnice vlevo a zlomeninu lícní kosti a horní čelisti, v důsledku těchto poranění byla dne 17. 5. 2016 v plné anestezii, které byl žalobce schopen, provedena stomatologická operace a dále má soud za prokázané, že dne 19. 5. 2016 byl žalobce propuštěn z Fakultní nemocnice v [obec] do domácího léčení s tím, že nadále trvá pracovní neschopnost, i když z pohledu stomatologa, je možné pracovní neschopnost již ukončit (viz lékařské zpráva [právnická osoba], [nemocnice] ze dne 13. 5. 2016 na čl. 10 a lékařská zpráva Fakultní nemocnice [obec] ze dne 19. 5. 2016 na čl. 9). Dále má soud za prokázané, že žalobce opakovaně v průběhu měsíců května, června a července 2016 navštěvoval odborné lékaře v [nemocnice] v [obec] dne 3. 6. 2016, v [obec] dne 9. 6. 2016 a dne 29. 7. 2016 a v [ulice] vojenské nemocnici v [obec] dne 26. 5. 2016 a dne 8. 7. 2016 a z lékařských zpráv potvrzující jeho návštěvy soud zjistil, že při kontrole v [nemocnice] dne 3. 6. 2016 žalobce uváděl, že má od úrazu stále pocit tahu a ztuhlosti šíje, bolest hlavy v čelní krajině, od úrazu si musí dávat více pod hlavu, dále trpí občasnými závratěmi, které jsou vázány na předklon nebo záklon hlavy a také od úrazu zaznamenal párkrát rozostřené vidění a změnu ve vnímání chuti na jazyku a téhož dne byla žalobci předepsána rehabilitační léčba a to tzv. celková vířivka před LTV, (viz lékařská zpráva [nemocnice] ze dne 3. 6. 2016 na čl. 18). Ze zpráv [právnická osoba], [nemocnice] ze dne 9. 6. 2016 a ze dne 29. 7. 2016 (viz čl. 16) bylo zjištěno, že u žalobce došlo k výraznému ústupu epizod rozmlženého vidění, které se u něj objevilo v souvislosti s utrpěným úrazem dne 10. 5. 2016 s tím, že v průběhu měsíce července 2016 žalobce spíše večer při únavě pociťuje asi jednou za pět dnů dvojité vidění. Žalobce dále dne 26. 5. 2016 ambulantně navštívil [ulice] vojenskou nemocnice v [obec] za účelem odstranění stehů po operaci v [obec] a při vyšetření bylo zjištěno, že rána je klidná a hojí se bez známek zánětu a dále ze zprávy o ambulantním vyšetření žalobce na neurologickém oddělení [ulice] vojenské nemocnice v [obec] ze dne 8. 7. 2016 soud zjistil, že u žalobce probíhá rehabilitace, uváděné potíže se zmírňují a žalobce zvládá běžnou denní činnost. Současně z této zprávy dále soud zjistil, že žalobce vykazuje odeznívající posttraumatický cervikokraniální léze a dále bylo žalobci doporučeno ukončit pracovní neschopnost (viz lékařské zprávy ze dne 26. 5. 2016 na čl. 29 a ze dne 8. 7. 2016 na čl. 28).

18. Ze zprávy kpt. PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., psychologa Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje ze dne 30. 4. 2021 (viz přílohová obálka-příloha H) pak soud zjistil, že žalobce vyhledal dne 19. 5. 2016 psychologickou pomoc, protože utrpěl vážný psychický šok vlivem traumatizující události napadení sousedem na chatě. Tato péče měla v prvních dnech formu odborné krizové intervence a psychosociální pomoci. Vzhledem k tomu, že žalobce začal projevovat známky posttraumatické stresové poruchy, poskytl mu psycholog také dlouhodobou posttraumatickou péči. Žalobce docházel pravidelně na jednotlivá sezení a jeho psychický stav se během jednoho roku stabilizoval. Dosud dochází na nepravidelné kontroly a konzultace. Aktuální stav žalobce hodnotil psycholog tak, že jeho psychický stav je trvale negativně ovlivněn prožitou traumatizující zkušeností. Jeho prožívání je sice stabilizované a nevyžaduje intenzivní systematickou psychoterapeutickou péči, dlouhodobou podporu však potřebuje. Zkušenost s ohrožením života a táhnoucí se nedořešení spory zanechaly následky zejména v oblasti vztahování se k lidem. Nadále u žalobce přetrvává zvýšený smutek, dále obavy o život či strach v některých sociálních situacích. Přetrvávají také pocity nespravedlnosti. Žalobce si stěžuje na chronické bolesti hlavy.

19. Dále má soud za prokázané a to z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 10. 5. 2016 (čl. 6), z potvrzení o výši vyplacených dávek nemocenského pojištění ze dne 3. 3. 2022 (viz čl. 292), že pracovní neschopnost žalobce trvala od 10. 5. 2016 do 8. 7. 2016 s tím, že žalobci byla vyplacena za 46 dní pracovní neschopnosti tzv. nemocenská a to za období od 24. 5. 2016 do 27. 6. 2016 ve výši 17.920 Kč a za obdobní do 28. 6. 2016 do 8. 7. 2016 ve výši 5.632 Kč, celkem tedy částka 23.552 Kč.

20. Soud k důkazu provedl pro zjištění průměrné čisté měsíční mzdy žalobcem k důkazu předložené mzdové listy za období od ledna 2016 do října 2016, ze kterých soud zjistil, že za měsíc leden 2016 byla žalobci vyplacena čistá mzda ve výši 20.465 Kč, za měsíc únor 2016 ve výši 20.976 Kč, za měsíc březen 2016 ve výši 22.583 Kč, za měsíc květen 2016 ve výši 10.400 Kč, v měsíci červnu nebyla žalobci vyplacena žádná mzda, když byl odkázán na výplatu tzv. nemocenské, v měsíci červenci 2016 byla žalobci vyplacena čistá mzda ve výši 17.960 Kč (viz mzdové listy na čl. 11). Z těchto důkazů tedy soud zjistil průměrný měsíční výdělek žalobce za předchozí kalendářní čtvrtletí předcházející jeho pracovní neschopnosti, a to ve výši 21.341 Kč (součet částek 20.465, 20.976 a 22.583, to vše děleno 3). Ze mzdových listů dále vyplývá, že je v nich vykázána položka tzv. stravné jako srážka ze mzdy, jejíž výše je odvislá od počtu odpracovaných dnů v tom konkrétním měsíci a kterou je formou srážky ze mzdy hrazena poměrná část příspěvku na stravné, který je vyplácen žalobci formou stravenek, prostým matematickým výpočtem a to vydělením částky označené jako stravné počtem odpracovaných dnů příslušného měsíce soud zjistil, že žalobce hradí stravné na den ve výši 36 Kč.

21. Na základě žalobcem předložených listin má dále soud za prokázané, že žalobce byl v průběhu roku 2016 a roku 2017 nucen vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Soud provedl důkaz zprávou Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje ze dne 23. 11. 2016 (čl. 5) ze které zjistil, že žalobce docházel od května 2016 na posttraumatickou péči, neboť důvodem vyhledání psychologické pomoci bylo psychické trauma, které způsobil žalobci konflikt se sousedem a zejména pak situace ohrožení vlastního života, vážné zranění se zdravotními komplikacemi, šok z napadení a obavy o zdraví vlastní i o zdraví a život manželky. Dle této zprávy v prvním dnech probíhala psychologická péče formou krizové intervence a psychosociální pomoci a poté už v dalších fázích pak formou psychologického poradenství s cílem zpracovat traumatizující zážitek a zabránit rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Dále z této zprávy vyplývá, že je žalobce aktuálně schopen fungovat v běžném životě i v práci, nicméně ale stále prožívá některé příznaky traumatického stresu, když se se zmiňovanou událostí ještě nevyrovnal. Z lékařské zprávy [ulice] vojenské nemocnice - oddělení nemocí z povolání ze 17. 3. 2016 (viz lékařská zpráva na čl. 30) pak soud zjistil, že žalobce, který pracuje jako hasič, subjektivně pociťuje občas bolesti horní končetiny od páteře, ale došlo ke zlepšení. Interní somatický nález je v mezích normy. Celkový stav bez pozoruhodností, psychicky kompenzován, soběstačný. Závěrem se uvádí, že je schopen práce jako hasič, a to i v noci, odchází v dobrém stavu poučen o možném vlivu pracovních podmínek na jeho zdraví. Kontrola byla avizována za jeden rok.

21. Soud dále k důkazu provedl lékařkou zprávu lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] se dne 16. 11. 2016 (viz čl. 8) kterou soud považuje za odborné vyjádření, které obsahuje ohodnocení bolestného ve vztahu k zranění, která utrpěl žalobce při incidentu dne 10. 5. 2016 a z tohoto odborného vyjádření bylo zjištěno, že bolestné bylo stanoveno v rozsahu 160 bodů. Žalobce požaduje bolestné ve výši 19.200 Kč (tedy 160 bodů x 120 Kč – finanční ohodnocení jednoho bodu). K výzvě soudu žalobce doložil listinu ze dne 23. 11. 2016 (viz čl. 308) označenou jako vyúčtování zdravotní péče ze dne 23. 11. 2016, ze které soud zjistil, že dne 23. 11. 2016 vystavil MUDr. [jméno] [příjmení] žalobci za návštěvu ambulance doklad k úhradě částky 300 Kč.

22. Z lékařské zprávy o ambulantním vyšetření manželky žalobce paní [jméno] [příjmení] dne 9. 3. 2017 (viz přílohová obálka a přílohy označené B a C) bylo zjištěno, že jmenovaná trpí astmatem a je ve stresu před výpovědí u soudu. Po terapii nastala u ní výrazná úleva. Byl jí doporučen klidový režim a předepsány léky. Dne 9. 4. 2017 pak jmenovaná podstoupila opět ambulantní vyšetření pro astmatický záchvat v důsledku stresu. Stalo se tak před výpovědí u policie, manželce žalobce byl opět doporučen klidový režim a předepsaná léčba.

23. Ze zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 4. 2021 (viz přílohová obálka, příloha CH) pak soud zjistil, že žalobce utrpěl dne 10. 5. 2016 závažné poranění hlavy údery tupým předmětem do oblasti obličeje. Ke zranění došlo při potyčce s další osobou. Utrpěl tříštivou zlomeninu očnice a zhmoždění krční páteře, což si vyžádalo rekonstrukční operaci a způsobila dlouhodobé navazující potíže, což se projevuje chronickými a vleklými bolestmi hlavy, pro které je opakovaně léčen na neurologii a rehabilitačním pracovišti. Bolesti se vyskytují stále, vyžadují medikamentózní léčbu a opakované rehabilitační procedury. Vzhledem k závažnosti úrazu i k jeho dalšího dosud nedokončeného řešení je významná i psychologická složka ve smyslu posttraumatické stresové poruchy, pro kterou opakovaně navštěvuje psychologa.

24. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 6. 2020 (viz čl. 216) a z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 6. 2016 (viz čl. 216a) soud zjistil, že je žalovaný [číslo] v péci psychiatrické ambulance od 24. 5. 2016 pro generalizovanou úzkostnou poruchu po napadení a od tohoto data je žalovaný č. 1 v permanentním stresu, nepohodě, s přetrvávající nejistotou a s úzkostnými stavy a nedůvěrou v běh života, kdy je možné, že prolongované prožité trauma se mohlo spolupodílet na rozvoji diabetes mellitus I. typu, chronických zánětech mandlí a rychlému vypadávání vlasů.

25. Z kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí, která byla uzavřena 30. 3. 2017 mezi prodávajícími [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a kupujícími [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobce a jeho manželka měli ve společném jmění manželů pozemek stavební parc. [číslo] jehož součástí je stavba č. e. 105 stojící na pozemku stavební [číslo] v katastrálním území Lípa a pozemek parc. [číslo] ve stejném katastrálním území. Tyto nemovité věci převedli na kupující, přičemž kupní cena byla dohodnuta částkou ve výši 1.200.000 Kč a zároveň bylo dohodnuto, jakým způsobem bude tato kupní cena splácena.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 12. 2016 pak soud zjistil, že jako vlastník stavební parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a stavební parc. [číslo] dále pozemkové parc. [číslo] pozemkové parc. [číslo] v katastrálním území Lípa, obec Merklín, [list vlastnictví], je žalovaná č. 2.

27. Doporučeným dopisem právního zástupce žalobce ze dne 26. 1. 2017 byli oba žalovaní vyzváni k úhradě zaplacení náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Tyto výzvy byly žalovaným doručeny do vlastních rukou.

28. K výzvě soudu žalobce pak ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2022 soudu sdělil, že jízdy na trase [obec] – [obec] a zpět a [obec] – [obec] a zpět nebyly uskutečněny osobním vozidlem žalobce a dále žalobce doplnil svá skutková tvrzení v tom směru, že nominální hodnota jedné stravenky je 80 Kč a žalobce požaduje částku 2.880 Kč jako úhradu za 36ks stravenek. Součástí vyjádření je i sdělení žalobce, že jízdy na rehabilitaci na trase 15x [obec] – [obec] a zpět a na trase 3x [obec] – [obec] z důvodu návštěvy odborného lékaře na očním oddělení, byly uskutečněny osobním motorovým vozidlem [příjmení] [příjmení] 1,5dCi, jehož průměrná spotřeba je 4,8l/100km při stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. Dále žalobce doplnil, že délka trasy [obec] – [obec] a zpět činí dle digitálních map google maps 2x 34,2km a délka trasy [obec] – [obec] a zpět činí dle digitálních map google maps 2x 14,3km. Současně žalobce předložil důkazy ke svým doplněným skutkovým tvrzením a to odkaz na příslušnou vyhlášky č. 385/2015 Sb., technický průkaz k vozidlu č. BF569241.

29. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalovaným [číslo] nezpochybněného tvrzení žabce má soud za zjištěné a prokázané, že nominální hodnota jedné stravenky je 80 Kč, že průměrná spotřeba osobního motorového vozidla tovární značky Renault Megan 1,5 dCi je 4,8l/100km, dále že průměrná cena pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. je 29,50 Kč za 1 litr nafty a dále že délka trasy [obec] – [obec] a zpět činí 2x 34,2km a délka trasy [obec] – [obec] a zpět činí 2x 14,3km. (viz technický průkaz k vozidlu č. BF569241 na čl. 306 - 307, viz vyhláška č. 385/2015 Sb., v platném znění, účinná dnem 1. 1. 2016 na čl. 309).

30. Z provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 10. 5. 2016 došlo k fyzickému kontaktu žalobce a žalovaného právě na jeho pozemku. Tohoto dne ve večerních hodinách došlo k hádce mezi žalobcem a žalovaným [číslo] kvůli kamenům, které si žalovaný odnesl na svůj pozemek a žalobce se domáhal jejich vrácení. V rámci slovní rozepře pak žalobce překonal zamčená vrátka a vnikl na pozemek [číslo] v užívání žalovaného. Na tomto pozemku došlo nejen ke slovnímu, ale i k fyzickému konfliktu, který skončil pádem obou zúčastněných do vody zahradního bazénku, kde fyzická potyčka zúčastněných pokračovala, kdy žalobce nasadil žalovanému tzv.„ kravatu“, až tento začal omdlévat. Pak oba aktéři potyčky z bazénku vylezli. Když se žalobce chystal z pozemku odejít, žalovaný přesto, že nebyl žalobcem nijak bezprostředně ohrožován, vzal do ruky kámen o velikosti dlažební kostky a z krátké vzdálenosti několika metrů ho hodil na žalobce a zasáhl ho do levého ramene. Žalobce byl otřesen, sedl si, a když stál, pak žalovaný opět z krátké vzdálenosti po něm hodil další podobný kámen, kterým ho zasáhl do hlavy nad levé oko. Po tomto útoku žalobce spadl na zem a začala mu téct z rány krev. V mezidobí se na místo dostavila manželka žalobce [jméno] [příjmení], pomohla žalobci vstát a i v tomto okamžiku po něm žalovaný zase z velmi krátké vzdálenosti hodil další obdobný kámen, kterým žalobce zasáhl do hlavy pod levé okol. Žalobce pak v sebeobraně proti žalovanému vyběhl, aby mu v dalším útoku zabránil. Vzájemně se chytli, přetahovali, až spadli na zem. Manželka žalobce se je snažila od sebe oddělit. Poté žalobce i s manželkou z místa utekli. Tímto jednáním způsobil žalovaný žalobci krevní výron v okolí levé očnice, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levého obočí o délce 32 mm, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levé líce, zlomeninu v oblasti nadočnicového oblouku čelní kosti vlevo s vpáčením úlomků a zlomeninu levého jařmového výběžku čelní kosti, což si vyžádalo ošetření a hospitalizaci na chirurgickém oddělení [nemocnice] od 10. 5. 2016 do 13. 5. 2016 a následnou hospitalizaci na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie Stomatologické kliniky ve Fakultní nemocnici v [obec] od 13. 5. 2016 do 19. 5. 2016 s následným ambulantním léčením s tím, že žalobce byl z důvodu utrpěných zranění a špatné psychické kondici v pracovní neschopnosti od 10. 5. 2016 do 8. 7. 2016. V důsledku léčby a pracovní neschopnosti vznikla žalobci škoda v podobě ušlé mzdy, současně se žalobci nedostalo plnění od zaměstnavatele ve formě hodnoty stravenek, žalobce byl nucen v důsledku utrpěného zranění a v souvislosti s jeho léčbou opakovaně vyhledat odbornou lékařskou konzultaci a tím mu vznikly náklady ve formě dojíždění za lékaři.

31. Podle § 2958 občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Podle § 2962 odst. 1 občanského zákoníku, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

33. Podle § 2971 občanského zákoníku, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnosti, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnuty zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

34. Podle § 2918 občanského zákoníku, vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

35. Soud zkoumal, zda žalobní návrh je důvodný a pokud ano, v jakém rozsahu lze žalobci přiznat finanční odškodnění za protiprávní jednání žalovaného č. 1 proti jeho osobě. Soud citlivě vážil a posuzoval celou událost, která vyústila ve fyzický kontakt žalobce a žalovaného č. 1 a dospěl k závěru, že jednáním žalovaného č. 1 došlo ke způsobení zranění, která si u žalobce vyžádala několikadenní hospitalizaci v nemocnici, operační zákrok v celkové anestezii a několikatýdenní pracovní neschopnost. Soud pokládá za vhodné uvést, že je vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin včetně skutku, který je v rozsudku popsán a i právní kvalifikací v něm uvedené a není přezkumnou instancí. Tedy soud vychází z toho, že v důsledku jednání žalovaného č. 1, které je popsáno ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 3. 2017 čj. 1 T 65/2016-410 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2017 čj. 50 To 451/2017 žalobce utrpěl zranění, která si vyžádala pracovní neschopnost žalobce od 10. 5. 2016 do 9. 8. 2016 včetně několikadenní hospitalizace v nemocnici od 10. 5. 2016 do 19. 5. 2016, operaci v celkové narkóze, opakované návštěvy odborných lékařů a i opakovanou psychologickou intervenci v důsledku prožité události.

36. Pokud se týká žalobcem uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti v celkové výši 24.675 Kč a hodnoty stravenek, které neobdržel jako pevnou součást své mzdy z důvodu pracovní neschopnosti, v celkové výši 2.880 Kč soud má zato, že je tento nárok oprávněný, když soud vychází z toho, že pokud by žalovaný [číslo] nezpůsobil žalobci svým jednáním zranění, která si vyžádala pracovní neschopnost žalobce, nedošlo by ke ztrátě na jeho výdělku a žalobce by obdržel i bonus od jeho zaměstnavatele ve formě stravenek jako příspěvek na stravné za odpracované dny. Soud ve vztahu k této části žalobního návrhu přiznal žalobci částku 12.112 Kč jako náhradu ztráty na výdělku a částku 1.584 Kč jako náhradu hodnoty stravenek, které žalobce neobdržel, když má za prokázané a zjištěné a to ze mzdových listů žalobce za období od ledna 2016 do července 2016, z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 10. 5. 2016 a zprávy Okresní zprávy sociálního zabezpečení [okres] vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 3. 3. 2022, že žalobce v měsíci lednu 2016 dosáhl čistého výdělku 20.465 Kč, v únoru 2016 čistého výdělku 20.976 Kč, březnu 2016 čistého výdělku 22.583 Kč, květnu 2016 čistého výdělku 10.400 Kč, červenci 2016 čistého výdělku 17.960 Kč, tedy průměrný výdělek žalobce před vznikem újmy je 21.341 Kč, kdy tato částka představuje průměrný čistý výdělek za předchozí kalendářní čtvrtletí před pracovní neschopností (tedy výdělek za měsíce leden až březen 2016, děleno 3), dále má soud za prokázané, že žalobci byly vypláceny nemocenské dávky za období od 24. 5. 2016 do 27. 6. 2016 ve výši 17.920 Kč a za období od 28. 6. 2016 do 8. 7. 2016 ve výši 5.632 Kč, celkem tedy 23.552 Kč. Žalobce pokud by nebyl v pracovní neschopnosti, by dosáhl výdělku za měsíce květen 2016, červen 2016 a červenec 2016 ve výši 64.024 Kč (kdy tato částka představuje 3x 21.341 Kč), žalobce v měsíci květnu 2016 dosáhl čistého výdělku ve výši 10.400 Kč, v měsíci červenci 2016 ve výši 17.960 Kč a dále z důvodu pracovní neschopnosti mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 23.552 Kč, tedy žalobci byla v důsledku úrazu vyplacena náhrada v celkové výši 51.912 Kč (což je součet částky 10.400 Kč, částky 17.960 Kč a částky 23.552 Kč). Soud je tedy toho názoru, že žalobci lze přiznat náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 12.112 Kč, což je částka, která představuje rozdíl 64.024 mínus 51.912, nikoliv v žalobě uvedené výši 24.675 Kč, tak jak požaduje žalobce.

37. Soud má za to, že žalobce prokázal, že pevnou součástí jeho mzdy je i příspěvek na stravné ve formě stravenek. Žalobce požaduje náhradu za 36ks stravenek, které mu nebyly vyplaceny z důvodu jeho pracovní neschopnosti za 36 dní v celkové výši 2.880 Kč, kdy nominální hodnota jedné stravenky je 80 Kč. Soud má ze mzdových listů žalobce za období od ledna 2016 do prosince 2016 za prokázané, že žalobci jsou poskytovány stravenky v nominální hodnotě 80 Kč za jeden kus s tím, že žalobci je strhávána částka 36 Kč jako příspěvek na jednu stravenku, dále má soud za prokázané, že zaměstnavatel poskytuje žalobci stravenku v nominální hodnotě 80 Kč s tím, že zaměstnavatel přispívá žalobci na úhradu jedné stravenky částku 44 Kč (80-36 jako příspěvek zaměstnance na úhradu jedné stravenky), tedy dle názoru soudu žalobní návrh žalobce na úhradu hodnoty stravenek, které mu v důsledku pracovní neschopnosti nebyly vyplaceny, je oprávněný pouze co do výše 1.584, Kč, kdy tato částka představuje 36ks stravenek krát příspěvek zaměstnavatele žalobce ve výši 44 Kč, a ve zbytku je nutné žalobu zamítnout, když soud vychází z toho, že i když je žalobci vyplacena stravenka v nominální hodnotě 80 Kč, na její hodnotu žalobce sám přispívá částkou 36 Kč.

38. Soud přezkoumal návrh žalobce na úhradu částky 4.050 Kč jako náhradu cestovného v souvislosti se žalobcem tvrzeným dojížděním za lékaři a soud má zato, že i tento nárok žalobce oprávněný, když soud vychází z toho, že pokud by žalovaný č. 1 nezpůsobil žalobci svým jednáním zranění, která si vyžádala pracovní neschopnost žalobce, ale i odbornou péči lékařů, nedošlo by k jízdám žalobce za odbornými lékaři na kontroly. Soud přistoupil po provedeném dokazování také k určité korekci částky představující tento druh náhrady. Soud má za prokázané a to lékařskými zprávami ze dne 9. 6. 2016, ze dne 29. 7. 2016 a ze dne 5. 5. 2017, že v uvedené dny žalobce navštívil oční ambulanci [nemocnice] za účelem kontroly zraku v důsledku prodělaného poranění. Soud má dále za prokázané, že žalobce k jízdám používal osobní motorové vozidlo tovární značky Renault Megan 1,5 dCi, jehož vlastníkem je dle předloženého velkého technického průkazu č. BF569241 manželka žalobce s tím, že průměrná spotřeba tohoto vozidla je 4,8l/100km, dále má soud za prokázané, že v rozhodné době byla průměrná cena pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., a to konkrétně nafty ve výši 29,50 Kč za 1 litr nafty a dále že délka trasy [obec] – [obec] a zpět činí 2x 34,2km. Soud má tedy za to, že žalobce prokázal účelně vynaložené náklady spojené s dojížděním k lékaři ve formě cestovného za celkem 6 jízd na trase [obec] – [obec], tedy v částce 1.056,02 Kč. Pokud se týká dalších žalobcem tvrzených jízd na trase [obec] – [obec], 2x [obec] – [obec] a zpět, soud uvádí, že listinnými důkazy a to lékařskými zprávami [ulice] vojenské nemocnice ze dne 26. 5. 2016 a ze dne 8. 7. 2016 a lékařskou zprávou Fakultní nemocnice v [obec] ze dne 19. 6. 2016 bylo prokázáno, že konkrétního dne byl žalobce u lékaře na kontrole, ale sám žalobce uvedl, že z [obec] jej odvážel psycholog a do [obec] jeho kamarád jeho osobním vozidlem, což potvrdila i manželka žalobce v rámci svého výslechu, tedy soud má zato, že v této části nelze žalobci jeho nárok na úhradu jízdného přiznat. Ke shodnému závěru soud dospěl i ve vztahu k požadavku na úhradu jízdného na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem za 15 návštěv v rámci předepsaných rehabilitací, které žalobce dle jeho tvrzení absolvoval, když z lékařské zprávy vystavené [nemocnice] dne 3. 6. 2016 vyplývá, že žalobci byla předepsána rehabilitace, ale z této zprávy již nevyplývá, kolikrát byla žalobci předepsána konkrétní rehabilitační léčba a v jaké konkrétní dny probíhala. Současně i přes poučení soudu žalobce neunesl důkazní břemeno a v řízení neprokázal, kolikrát navštívil rehabilitační oddělení [nemocnice] v rámci lékařem dne 3. 6. 2016 předepsané rehabilitační léčby. Ze všech těchto důvodů soud přiznal nárok žalobce na úhradu jízdného pouze v poměrné výši a to v částce 1.056,02 Kč a ve zbytku žalobcův návrh ve vztahu k úhradě jízdného zamítnul.

39. Jak již uvedl odvolací soud, odškodnění nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví zahrnuje podle ust. § 2958 občanského zákoníku tři varianty - dílčí nároky náhrad a to 1) bolestné, 2) náhradu za ztížení společenského uplatnění a 3) náhradu dalších nemajetkových újem.

40. Soud pro přehlednost uvádí, že žalobce požaduje ve svém žalobním návrhu úhradu bolestného ve výši 19.200 Kč a dále úhradu částky 300 Kč jako úhradu za lékařskou zprávu ze dne 16. 11. 2016.

41. Soud zamítl důkazní návrh žalovaného č. 1 na provedení důkazu zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví a na provedení důkazu vyžádáním lékařských zpráv o současném psychickém stavu žalovaného č. 1 a na provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [příjmení], když má za to, že provedeným dokazováním byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav a další dokazování považuje soud za nadbytečné. Soud má za to, že není předmětem tohoto řízení zkoumání psychického stavu žalovaného č. 1, žalovaný č. 1 lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu již doložil a soud je již k důkazu provedl a soudu se jeví jako nadbytečné vyžadovat aktuální lékařské zprávy o zdravotním stavu žalovaného č.

1. Zcela shodně soud zdůvodnil i zamítaví postoj soudu k provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [příjmení], když soud jen novu opakuje, že předmětem tohoto řízení není posuzování zdravotního stavu žalovaného č. 1.

42. Ve vztahu k nároku žalobce na úhradu bolestného ve výši 19.500 Kč soud uvádí, že provedl v dostatečném rozsahu dokazování, kdy soud své závěry zejména opřel o důkaz listinou a to lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] ze dne 16. 11. 2016 (viz čl. 8 spisu). Soud zprávu ze dne 16. 11. 2016 považuje za odborné vyjádření vypracované osobu k tomu oprávněnou – tedy lékařem, kdy obsahem této zprávy je stanovení počtu bodů za jednotlivá zranění, která utrpěl žalobce při incidentu dne 10. 5. 2016. Žalobce požaduje bolestné ve výši 19.200 Kč (tedy 160 bodů x 120 Kč – finanční ohodnocení jednoho bodu). Soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečným způsobem prokázal důvodnost svého nároku a jeho výši. Soud vychází z lékařských zpráv, které konstatoval v bodě č. 17 tohoto rozsudku, v nichž jsou popsána zranění, která utrpěl žalobce v důsledku incidentu ze dne 10. 5. 2016. Soud si je vědom, že v souvislosti s přijetím občanského zákoníku byla vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění zrušena a v návaznosti na přijetí nové právní úpravy a zrušení citované vyhlášky Nejvyšší soud přijal za účelem snazší objektivizace náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění Metodiku Nejvyššího soudu k § 2958 obč. zák. Dle této metodiky se hodnota bodu – tzv. bolestného odvíjí od statistického údaje, jímž je hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikl nárok, (viz odstavec nazvaný„ Pravidla pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění“ citované metodiky) a pro rok 2016 byla stanovena hodnota bodu - bolestné ve výši 264,67 Kč. Soud pečlivě zkoumal odborné vyjádření ze dne 6. 11. 2016, ve kterém je počet bodů za každé zranění stanoveno podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., a porovnal jej s Metodikou Nejvyššího soudu k § 2958 obč. zák., a shledal, že bodové ohodnocení každého zranění, které žalobce utrpěl, je shodné. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k doplnění dokazování o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, tak jak navrhoval žalovaný č. 1, když soud považuje tento důkazní návrh za nadbytečný, když žalobcův návrh na úhradu 160 bodů po 120 Kč za utrpěná zranění je dostatečně prokázán odborným vyjádřením – lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] ze dne 6. 11. 2016. Soud jen pro přehlednost uvádí, že je zcela vázán žalobním návrhem co do výše úhrady bolestného v žalobě uvedené a žalobce by s ohledem na citované mohl po žalovaném požadovat úhradu bolestného při stanovení hodnoty bodu podle Metodiky Nejvyššího soudu k § 2958 obč. zák., v částce 264,67 Kč. Pokud se týká žalobcova návrhu na úhradu částky 300 Kč jako úhradu za výpis lékařské zprávy, soud dospěl k závěru, že žalobci částku ve výši 300 Kč nelze přiznat. K výzvě soudu žalobce dne 25. 5. 2022 doložil listinu ze dne 23. 11. 2016 (viz čl. 308 spisu), označenou jako vyúčtování zdravotní péče ze dne 23. 11. 2016, ze které soud zjistil, že dne 23. 11. 2016 vystavil MUDr. [jméno] [příjmení] žalobci za návštěvu ambulance doklad k úhradě částky 300 Kč, ale tato listina neprokazuje, že žalobce lékaři uvedenou částku skutečně uhradil, když tuto listinu nelze považovat za potvrzení o přijetí platby či příjmový pokladní doklad. Současně v listině je uvedeno, že je účtována částka za návštěvu ambulance dne 23. 11. 2016, nikoliv za vyhotovení lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2016 43. Žalobce se v neposlední řadě domáhá po žalovaném č. 1 úhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč. Soud uvádí, že provedeným dokazováním bylo zjištěno a soud má za prokázané, a to z výpovědí žalobce, žalovaného č. 1, z výpovědi manželky žalobce a z lékařských zpráv o poskytnutí psychologické pomoci žalobci i žalovanému č. 1, že zmíněná událost se negativně podepsala na zdravotním stavu a psychické kondici žalobce i žalovaného č. 1 a současně určitým způsobem zasáhla do rodinné pohody a rodinného zázemí žalobce i žalovaného č.

1. Je nepochybné, že jak žalobce, tak i žalovaný č. 1 trpí určitou frustrací a psychickou nepohodou z prožité události, což je prokázáno lékařskými zprávami odborných lékařů – psychologů a psychiatra žalovaného č.

1. Je nutno také přihlédnout k tomu, že ve vztahu k incidentu ze dne 10. 5. 2016 probíhala proti žalobci i proti žalovanému č. 1 trestní řízení, která trvala určitou dobu, byla stresovou zátěží pro oba z nich a v těchto trestních řízení byli žalobce a žalovaný č. 1 v pozici obžalovaného a poškozeného a naopak. Tedy soud nepochybuje o tom, že oba, a to jak žalobce, tak i žalovaný [číslo] prožívali po určitou dobu stres plynoucí z obavy z odsouzení či z obavy, zda jako poškozený v trestním řízení dosáhne nějaké satisfakce a to jak ve formě odsouzení a uložení trestu tomu druhému za trestný čin či ve formě přiznání nároku na náhradu škody. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že oba se účastnili hlavních líčení, byli nuceni se podrobit úkonům trestního řízení v rámci přípravného řízení, tedy byli opakovaně slyšeni v pozici podezřelého, poté obžalovaného a opakovaně slyšeni v pozici poškozeného a to minimálně v přípravném řízení a při hlavním líčení a současně v rámci svého bydliště mohli pociťovat určitý negativní náhled na jejich osoby ze strany sousedů a v zaměstnání ze strany jejich spolupracovníků či nadřízených. Současně oba s ohledem na tento„ tlak“ okolí se vzdali vlastnického práva k jejich nemovitostem v obci [obec]. Z výpovědi manželky žalobce soud dále zjistil, jak celá událost zasáhla žalobce i její osobu a z lékařské zprávy manželky žalobce vyplývá, že v důsledku probíhajícího trestního řízení, se jí zhoršilo astma. Z lékařské zprávy ze dne 10. 6. 2020 MUDr. [příjmení] soud zjistil, že i žalovaný č. 1 trpí prolongovaným psychotraumátem s poklesem adaptability a nižší toleranční k zátěži a zřejmě v důsledku prožité události a okolnostem, které následně vznikly – a to trestní řízení, se u žalovaného č. 1 projevilo závažné onemocnění a to diabetes mellitus I typu. Soud vázán závazným pokynem odvolacího soudu posuzoval otázku případného spoluzavinění žalobce na vzniku škody podle ust. § 2918 obč. zák. Jak již soud uvedl, soud je vázán rozhodnutím soudu, že byl spáchán trestný čin, je vázán popisem skutku a jeho právní kvalifikací i druhem a výměrou uloženého trestu. Soud má za prokázané, že žalovaný č. 1 se dne 10. 5. 2016 dopustil jednání, které vykázalo znaky trestného činu a které bylo soudem kvalifikováno jako přečinem ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a) odst. 1 trestního zákoníku. Tedy žalovaný č. 1 nejednal proti žalobci v nutné obraně, což bylo v rámci trestního řízení najisto postaveno, ale jednal v důsledku prvotního jednání žalobce, které cítil žalovaný č. 1 jako vůči jeho osobě ohrožující. Soud má za prokázané, že žalobce byl ten, který po slovním incidentu vstoupil bez souhlasu či nějaké výzvy na pozemek žalovaného č. 1 a to tak, že překonal řetězem zajištěná a zamčená vrátka a následně na pozemku žalovaného č. 1 setrval, tedy byl to právě žalobce, který tímto svým jednáním eskaloval vyhrocenou situaci mezi jeho osobou a žalovaným č.

1. Současně soud přihlédl i ke způsobu útoku žalobce na žalovaného č. 1, kdy žalobce v jezírku jednal silou tak, že žalovaného [číslo] přivedl skoro do mdlob, ale i ke způsobu útoku žalovaného č. 1 na osobu žalobce, kdy žalovaný č. 1 opakovaně hodil po osobě žalobce kámen a to i době, kdy žalobce z místa incidentu již odcházel a minimálně v jednom případě žalobce zasáhl do obličejové části hlavy. Žalobce svůj nárok na nemajetkovou újmu zdůvodňuje vytrpěnými duševními útrapami, zhoršením zdravotního stavu jeho manželky, ztrátou společenské úcty v obci a i prodejem své nemovitosti v obci [obec] tzv. pod cenou. Soud má lékařskými zprávami za prokázané, že žalobce prodělal posttraumatický šok, byl nucen vyhledat odbornou péči a podrobil se terapii, která trvala delší dobu, soud souhlasí s tím, že v rámci svého postavení ve společnosti a svým pracovním zařazením žalobce utrpěl určitou společenskou újmu ve formě poškození či snížení úcty ostatních k jeho osobě, když na jeho osobu mohlo okolí nahlížet i negativním způsobem. Současně je nutno přihlédnout i k tomu, že žalobcovo úzkost a strach o svojí osobu a zejména o své zdraví byla umocněna způsobeným zraněním a nutností léčby, kterou si zranění vyžádala. Soud má za zjištěné a prokázané, že žalobce byl nucen se z důvodu zachování svého zdraví podrobit operačnímu zákroku a jeho psychický stav jistě ovlivnila i obava z toho, zda nebude mít trvalé následky, které by u něj vylučovaly pokračování v jeho pracovním zařazení. To, že žalobce prodal svojí nemovitost tzv. pod cenou dle názoru soudu nelze dávat k tíži žalovaného č. 1, žalobce mohl s prodejem nemovitosti počkat až do doby, kdy o nemovitost projeví zájem kupec, který nabídne kupní cenu dle představ žalobce. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že částka 50.000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy je dostatečnou finanční satisfakcí za prožité zejména psychické útrapy žalobce a snížení jeho společenské úcty a společenského postavení v obci [obec]. Proto soud žalobní návrh žalobce ve vztahu k tzv. nemajetkové újmě nepřiznal v plném rozsahu, jen v částce 50.000 Kč a ve zbytku žalobní návrh v této části zamítnul.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce ve svém žalobním návrhu požadoval po žalovaném č. 1 náhradu majetkové a nemajetkové újmy ve výši 31.605 Kč a 319.500 Kč, tedy celkem částku ve výši 351.105 Kč, žalobci soud v řízení přiznal částku celkem ve výši 83.952,02 Kč a ve zbytku žalobní návrh žalobce zamítnul. Žalobce měl v řízení úspěch v rozsahu 23,91 % (83.953,02 Kč) a neúspěch v rozsahu 76,01 % (267.152,98 Kč). Žalovaný č. 1 byl v řízení zastoupen advokátkou a to nejprve na základě plné moci, kterou jí udělil dne 28. 3. 2017 (viz čl. 42) a dne 12. 10. 2018 (viz čl. 86) a následně na základě soudního rozhodnutí, když usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 7. 2020, čj. 16 C 46/2017-219 soud přiznal žalovanému č. 1 osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a dále soud ustanovil žalovanému č. 1 jako zástupce pro řízení Mg. Bc. [jméno] [příjmení], advokátku se sídlem [adresa] Náklady žalovaného č. 1 v době, kdy byl zastoupen zástupcem na základě jím udělené plné moci, sestávají se z odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 161.738 Kč (odměna za 16,5 úkonu právní služby ve výši 128.568 Kč, kdy jeden úkon právní služby je stanoven ve výši 7.792 Kč) a náhrady hotových výdajů advokáta za 16,5 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Jelikož žalobcův úspěch ve věci je 23,91% a úspěch žalovaného č. 1 je ve věci 76,09 %, žalovanému č. 1 tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 52,18 % (100-23, 91-23). Celkem byla proto žalovanému č. 1 přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 84.395 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě. Náklady zastoupení žalovaného na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 7. 2020, čj. 16 C 46/2017-219 sestávají se z odměny advokáta za zastupování za 11 úkonů právní služby ve výši 66.168 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za 11 úkonů pro 300 Kč, tedy 3.300 Kč, náhrady cestovních nákladů na trase [okres] [obec] a zpět dne 13. 1. 2021 ve výši 1.035 Kč, náhrady za promeškaný čas cestou [okres] [obec] a zpět ve výši 600 Kč (6x započatá půlhodina po 100 Kč). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., celkem tyto náklady představují částku 86.035 Kč. Jelikož žalobcův úspěch ve věci je 23,91% a úspěch žalovaného č. 1 je ve věci 76,09 %, České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 52,18 % (100-23, 91-23). Celkem byla proto České republice - Okresnímu soudu v Karlových Varech přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 44.893 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. rovněž v běžné třídenní lhůtě.

Poučení