16 C 51/2023-180

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Mgr. Ireny Jankové a Mgr. Ivo Janečka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 70 742 Kč s příslušenstvím a neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne 15. 2. 2023 a doručené žalobci dne 22. 2. 2023, je neplatné.

II. Žaloba žalobce se v rozsahu, aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 8 624 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 624 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 62 118 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 618 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 37 000 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 55 429,47 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] dne 14. 2. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 28 118 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2021 vykonával u žalované práci řidiče nákladního vozidla. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčito. Dle této pracovní smlouvy žalobce pobíral měsíčně pevnou mzdu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná jako zaměstnavatel prostřednictvím komunikace přes WhatsApp vždy dohodla s žalobcem, kde převezme vozidlo, jakou cestu vykoná a jakou odměnu nad pevnou mzdu obdrží. Za měsíc listopad k 15. 12. 2022 žalobce částku 20 000 Kč v hrubé mzdě neobdržel, stejně tak za měsíc prosinec 2022. Dne 17. 1. 2023 žalobce obdržel na svůj účet od žalované částku 11 882 Kč bez jakékoli specifikace. Požadoval tedy za období měsíce listopad 2022 a prosinec 2022 po odečtení částky 11 882 Kč částku 28 118 Kč s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2023 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 946 Kč a navrhl, aby v této částce bylo řízení zastaveno, když dne 15. 2. 2023 zaplatila žalovaná žalobci na účet částku 4 946 Kč. Podáním doručeným soudu dne 15. 5. 2023 pak žalobce rozšířil žalobu a to tak, že po žalované požadoval za měsíc listopad 2022 částku 8 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 16. 12. 2022 do zaplacení, za měsíc prosinec 2022 požadoval částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 16. 1. 2023 do zaplacení, za období od 1. 1. 2023 do 4. 1. 2023 požadoval částku 2 624 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 2. 2023 do zaplacení. Dále požadoval náhradu mzdy za dobu odpovídající délce výpovědní doby ve výši průměrného výdělku ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 2. 2023 do zaplacení. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením do protokolu o jednání ze dne 20. 9. 2023. U tohoto jednání však žalobce vzal žalobu v nároku dlužné mzdy za listopad 2022 v částce 1 500 Kč s 15 % úrokem od 16. 12. 2022 do zaplacení zpět, stejně tak, pokud jde o nárok za měsíc prosinec 2022, a dále nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající délce výpovědní doby rovněž vzal žalobce zpět o částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení. Nárok požadovaný za období od 1. 1. 2023 do 4. 1. 2023 vzal žalobce zpět v celém rozsahu včetně úroku z prodlení.

2. Soud pak v rozsahu částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), jak vyplývá z výroku II. rozsudku.

3. Žalobce se dále svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 7. 3. 2023 pod sp. zn. [spisová značka] domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Uváděl stejné skutečnosti ve vztahu k pracovnímu poměru jako ve shora uvedené dřívější žalobě. Ke skončení pracovního poměru tvrdil, že dne 23. 1. 2023 doručil žalované okamžité zrušení pracovního poměru, protože mu žalovaná jako zaměstnavatel nezaplatila část platu. Od 24. 1. 2023 žalobce nebyl zaměstnancem žalované. Dne 22. 2. 2023 obdržel žalobce od žalované okamžité zrušení pracovního poměru z toho důvodu, že v období od 2. 1. 2023 do 5. 1. 2023 a v období od 26. 1. 2023 do 31. 1. 2023 se nedostavil do pracovního procesu bez udání důvodu. Žalobce tedy tvrdil, že okamžité zrušení je neplatné, protože žalobce sám okamžitě zrušil pracovní poměr u žalované, od 24. 1. 2023 není zaměstnancem žalované, 5. 1. 2023 byl ošetřován lékařem a byla mu vystavena pracovní neschopnost a zároveň neobdržel žádnou výzvu zaměstnavatele k vykonání konkrétní jízdy. Žalovaná tedy neměla žádný zákonný důvod, aby okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem jako zaměstnancem.

4. Okresní soud v Olomouci pak obě žaloby spojil usnesením č. j. 16 C 51/2023-96 ze dne 30. 5. 2023 ke společnému řízení.

5. Žalovaná se k oběma žalobám vyjádřila. S těmito nesouhlasila, nároky neuznávala. Tvrdila, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo po právu. Pokud bylo žalobcem tvrzeno, že rušil pracovní poměr 23. 1. 2023, toto okamžité zrušení nebylo žalované doručeno. Žalobce se opakovaně a dlouhodobě nedostavoval do zaměstnání. Bylo to v období 2. 1. 2023 – 5. 1. 2023 a následně od 26. 1. 2023 do 31. 1. 2023 bez udání důvodu a bez řádné omluvy se nedostavil k výkonu práce. Jestliže žalobce uváděl, že okamžité zrušení bylo doručeno do datové schránky zaměstnavatele, podle žalované nejde o řádné doručení, když v tomto směru je nutný souhlas s takovým doručením.

6. K námitce doručení se žalovaná vyjádřila, když tvrdila, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu se listina (písemný projev vůle) považuje za doručenou okamžikem, kdy se tato dostane do sféry adresáta, přičemž zásadní je okamžik, kdy se adresát měl možnost s listinou seznámit, a nikoli okamžik, kdy se s ní reálně opravdu seznámil. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce bylo žalované zasláno jako tehdejšímu zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky dne 23. 1. 2023, přičemž téhož dne bylo i doručeno, když dle doručenky datové zprávy se žalovaná do datové schránky přihlásila téhož dne o cca hodinu po dodání této datové zprávy do datové schránky. Téhož dne, tedy 23. 1. 2023, bylo okamžité zrušení pracovního poměru zasláno i právnímu zástupci žalované, který tuto již k tomuto okamžiku zastupoval, když žalobce znalost o tom získal prostřednictvím pojišťovny právní ochrany, která jí byla zmocněna ke kontaktování žalované, k čemž došlo 3. 1. 2023. Tento přípis ze strany pojišťovny byl zaslán přímo žalované, ale odpověď na něj byla pojišťovně zaslána ze strany právního zástupce žalované. Z tohoto důvodu tedy zasílal okamžité zrušení pracovního poměru jak tehdejšímu zaměstnavateli, tak jeho právnímu zástupci. Okamžité zrušení pracovního poměru se tedy dostalo do sféry žalované dne 23. 1. 2023. Doručení listiny zaměstnancem zaměstnavateli do datové schránky bez předchozího souhlasu zaměstnavatele nezakládá neúčinnost takového doručení, jak vyplývá z ustanovení zákoníku práce, na které žalobce odkazoval.

7. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem, že pracovní smlouva byla uzavřena dne 1. 8. 2021. Den nástupu do práce byl sjednán 1. 8. 2021, byla sjednána zkušební doba ve lhůtě 3 měsíců, pracovní poměr byl sjednán do dobu neurčitou. Žalobce měl pracovat jako řidič, místem výkonu práce bylo sjednáno celé území EU. Účastníci se dohodli na měsíční mzdě ve výši 18 500 Kč. Mzda měla být vyplácena jednou měsíčně, a to vždy do 15. dne následujícího měsíce za měsíc předchozí. Dále byly uvedeny povinnosti zaměstnance, povinnosti zaměstnavatele a součástí pracovní smlouvy byla i dohoda o srážkách ze mzdy. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce ze dne 23. 1. 2023 pak bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce okamžitě zrušil pracovní poměr z toho důvodu, že neobdržel základní mzdu za měsíc listopad 2022, a ani do 23. 1. 2023 neobdržel mzdu za měsíc prosinec. Proto zrušil pracovní poměr a žádal náhradu mzdy za dva měsíce ve výši 40 000 Kč mínus 11 882 Kč, tedy 28 118 Kč. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že zástupce žalobce zasílal žalované okamžité zrušení pracovního poměru žalobce do datové schránky žalované, když z doručenky bylo zjištěno, že 23. 1. 2023 v 09:28:20 byla datová zprávy podána a ve stejné době dodána do datové schránky příjemce. 23. 1. 2023 v 10:40:26 se přihlásila osoba oprávněná ve smyslu § 8 odst. 1-4, zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Datová zpráva je nyní doručená. Případné dřívější datum doručení fikcí není dotčeno. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že zástupce žalobce zasílal okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce zástupci žalované do datové schránky s tím, že z této doručenky bylo zjištěno, že dne 23. 1. 2023 v 11:35:52 byla zpráva podána a ve stejné době dodána do datové schránky příjemce. 23. 1. 2023 ve 14:58:28 se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1-4, zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Datová zpráva je nyní doručená. Případné dřívější datum doručení fikcí není dotčeno.

8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem bylo zjištěno, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem, když bylo uvedeno, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2021 byl v jejich společnosti zaměstnán jako řidič. Žalovaná pak okamžitě zrušila pracovní poměr, když měl žalobce porušit pracovní kázeň, když v období od 2. 1. 2023 do 5. 1. 2023 a v období od 26. 1. 2023 – 31. 1. 2023 se nedostavil do pracovního procesu bez udání důvodu. Okamžité zrušení bylo datováno dne 15. 2. 2023 a dále bylo uvedeno, že okamžité zrušení bylo zaměstnanci doručeno 28. 2. 2023.

9. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2022 bylo zjištěno, že žalobci byla přiznána hrubá mzda ve výši 13 359 Kč, čistá mzda ve výši 11 880 Kč, a z výplatní pásky za leden 2023 pak bylo zjištěno, že žalobci nebyla přiznána žádná mzda.

10. Z whatsappové komunikace bylo zjištěno, že prostřednictvím této dokumentace byly dávány žalobci pokyny k provádění práce, zejména k převozu vozidel. Z faktur předložených ze strany žalované bylo zjištěno, jaké činnosti žalovaná jako dodavatel vyúčtovala odběratelům za období od 29. 11. 2022 do 6. 1. 2023.

11. Ze sdělení pojišťovny [příjmení] žalované ze dne 3. 1. 2023 bylo zjištěno, že tato sdělovala žalované, že se na ni obrátil pojištěný (žalobce) s tím, že uváděla, že bylo sděleno ze strany žalobce, že nemá k dispozici pracovní smlouvu a že ode dne 4. 11. 2022 není žalobci přidělovaná práce, není mu poskytována mzda ani náhrada mzdy. Neobdržel ani žádné výplatní pásky. Pojišťovna žádala o zaslání kopie jeho pracovní smlouvy a výplatních pásek za dobu trvání pracovního poměru. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 17. 1. 2023 bylo zjištěno, že tento reagoval na dopis pojišťovny ze dne 3. 1. 2023. Uváděl, že žalobce měl od 31. 10. 2022 do 21. 11. 2022 řádně nahlášenou dovolenou, kterou čerpal. Po ukončení dovolené bezdůvodně nenastoupil do zaměstnání a na výzvy zaměstnavatele, aby nastoupil do zaměstnání, nereagoval. Druhý týden v prosinci 2022 při telefonátu zaměstnavatel zjistil, že žalobce je na horách, aniž by měl dovolenou nebo neplacené volno. V lednu 2023 opět nenastoupil do zaměstnání, kdy 4. 1. 2023 byl vyzván k nástupu do zaměstnání, ale žalobce se do zaměstnání nedostavil. Dne 5. 1. 2023 poslal propustku od lékaře a 6. 1. 2023 poslal zprávu, že měl nehodu, a následně 9. 1. 2023 byl opět u lékaře a zaslal neschopenku. Do dnešního dne tedy žalobce nenastoupil do zaměstnání, a to bez odůvodnění, mimo období, kdy je na neschopence. Informace o neposkytnutí mzdy nejsou pravdivé. Žalobce má neomluvenou absenci, nereaguje na výzvy k vydání pracovních potřeb.

12. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že dohoda ohledně jeho výkonu práce byla taková, že ze strany pana [celé jméno svědka] mu bude sděleno prostřednictvím aplikace WhatsApp, případně telefonicky, kam má jet. Tam měl převzít vozidlo. Měl k dispozici převozní značky, tyto na auto namontoval a vozidlo dovezl na sdělenou adresu. Prostřednictvím karty zaměstnavatele si zakoupil jízdenku na určenou cestu a po převezení auta se vrátil domů. Buď se vracel domů nebo navazovala další jízda. V říjnu 2022 nastoupil na dovolenou a od 4. 11. 2022 mu nebyla ze strany žalované přidělovaná žádné práce až do 4. 1. 2023. Volal mu pan [celé jméno svědka], aby se dostavil do [obec]. Dostavit se nemohl, byl dlouhodobě objednán na odběry z důvodu roční lékařské prohlídky. Řekl panu [celé jméno svědka], že přijede v pátek, pak měl pracovní úraz, nastoupil na pracovní neschopnost. Žalované zaslal potvrzení, že byl ve čtvrtek, pravděpodobně 4. 1., na vyšetření. Pak zaslal neschopenku od pátku, pravděpodobně 5. 1., s tím, že pracovní neschopnost trvala do 23.

1. Mezitím jeho zástupce zaslal žalované okamžité zrušení pracovního poměru. V pracovní smlouvě byla dohodnuta základní mzda 18 500 Kč a dále částky podle počtu ujetých kilometrů. Žalované vždy zaslal, kolik ujel kilometrů. Tato většinou částku krátila, zbytek mu zaplatila. Poslední mzda byla za říjen za práci, pak dostal ještě náhradu za dovolenou v lednu. Bylo to až na základě dopisu pojišťovny. CMR listy měl prázdné, měl k dispozici razítko žalované, tyto vyplňoval sám. Převozní značky mu předal na počátku roku 2022 pan [celé jméno svědka]. Tomuto oznamoval, že do práce nastoupil nemůže, že jde na vyšetření. I pokud by žalobci nebyla přidělena žádná konkrétní práce ze strany žalované, měl by nárok na základní mzdu. Když odpracoval celý měsíc, výplata mu byla zaslána na tři části. Dohoda s panem [celé jméno svědka] byla taková, že odpracuje týden, tento vyúčtuje a do týdnu mu pan [celé jméno svědka] zaplatí, platil však nepravidelně. Při podpisu pracovní smlouvy se s panem [celé jméno svědka] dohodli, že splatnost mzdy bude jinak než v pracovní smlouvy, nedali to do pracovní smlouvy, protože pan [celé jméno svědka] nechtěl.

13. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalované. Pracuje na pozici dispečera. U žalované je zaměstnán od roku 2019 nebo 2020. Žalobce zná 10 let i z dřívějšího zaměstnání. Byl jeho přímý nadřízený. Zadával mu práci. Svědek doporučoval žalobce do přijetí do pracovního poměru u žalované, kdo ho přijímal, nevěděl. Nevěděl, kdo seznamoval žalobce s pracovními podmínkami u žalované. Nepředal žalobci při nástupu do práce jako jeho přímý nadřízený písemnou náplň práce. U žalované není nijak vedena evidence pracovní doby. Svědek se nikde nezapisuje. Žalobce měl od svědka pokyn, že bude provádět převoz vozidla z bodu A do bodu B, když do bodu A se měl dopravit samostatně, případně i na to mu měla navazovat další práce. Žalovaná se zabývá tím, že převáží nová vozidla, když tato vozidla se tváří jako zboží, a toto je činnost žalované. Když byla práce, byli v práci, když nebyla práce, seděli řidiči doma nebo firemními tahači přepravovali nové návěsy. Probíhalo to tak, že např. v pátek nebo koncem týdne již zaměstnanci věděli, kam pojedou příští týden, např. již v pondělí, ale stávalo se, že jim sděloval práci v pondělí. Bylo to tak, že někdy měli auto doma a pak vyjížděli na cestu nebo se dostavovali pro vozidla v sídle žalované. U žalobce to bylo tak, že nejdřív u žalované pracoval jako brigádník a poté, když odjel těch 300 h., dostal nějakou pracovní smlouvu. Bylo to tak, že mu svědek sdělil, jakou bude mít práci na další týden. Někdy práci provedl, jindy sdělil, že má dovolenou, že jede do Chorvatska nebo na hory. Měl to tak domluveno, svědek to musel akceptovat. Řidiči měli tzv. sety, kde byly převozní značky a mýtné krabičky, a pokud jim zůstaly u nich a žalobce např. sdělil, že nepřijde měsíc do zaměstnání, takto byl problém, jak toto předat. Pokyny řidičům předával svědek buď telefonicky, ale většinou komunikovali přes WhatsApp, protože to bylo výhodnější pro obě strany, když řidiči potřebovali vědět destinace, kam mají auto odvést, kde ho mají převzít. Museli znát WIN vozidla, protože WIN byl nahlášený u klienta a k tomu byl nahlášen i řidič, který má vozidlo převzít. Proto byla komunikace přes WhatsApp výhodnější, když pak byla kontrola, jaké byly zadány pokyny a jak je řidič splnil. Museli znát i trasu, zejména kvůli dálničním poplatkům. To, že žalobce bude mít nadále podmínky jako brigádník i po uzavření pracovní smlouvy, bylo svědkovi sděleno ze strany vedení. Ve vztahu k měsíci listopadu 2022 a prosinci 2022, žalobce měl od 31. 10. 2022 do 21. 11. 2022 dovolenou, byl v Thajsku nebo v Číně, pak měl volno od 12. do 17. 12., kdy byl na horách. To řekl svědkovi sám do telefonu. Zda měl volno nebo dovolenou, to svědek nevěděl. Pokud jde o volno a řidiči si potřebovali něco vyřídit, tak si to vyřídili, svědek to neevidoval. Volal žalobci v týdnu od 5. 12. – 11. 12., ptal se, zda již se vrátil z dovolené, hlavně ho žádal, aby vrátil ten set, o kterém svědek hovořil. Říkal mu, kdy bude pracovat, že práce je dost. Žalobce mu řekl, že jede na hory, že to má domluvené. Pak mu řekl, aby poslal značky. Dále žalobci práci nezadával, protože 22. 12. končili. Set poslal po nějakém kolegovi, pak mu žádnou práci do konce roku nezadával. Po novém roce mu psal, ať přijede do [obec], že potřebuje set. Žalobce řekl, že jde na magnetickou rezonanci, na to poslal propustku a pak poslal neschopenku. To byla veškerá naše komunikace. Svědek nevěděl, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla žalobci vyplacena mzda v měsíci listopadu, prosinci a lednu 2023. Chystal podklady pro řidiče pro výplatu jejich mzdy. To předával účetní. Svědek neviděl pracovní smlouvu žalobce. Peníze měl dostávat tak, že pokud jezdil, tak měl dostat peníze. Proto svědek prováděl vyúčtování a předával ho účetní, a pokud nejezdil, tak na peníze neměl nárok. Takto měli všichni brigádníci a řidiči, kteří byli v pracovním poměru, měli fixní plat. Svědek tvrdil, že žalobce nemohl mít fixní plat, protože mu každý týden počítal kilometry, resp. odvedenou práci. Neřešil skončení pracovního poměru žalobce u žalované, pouze sděloval nadřízeným, že žalobce nereaguje na výzvy, že nejezdí. Dovolenou žalobci nikdo neschvaloval. S nadřízeným u žalované to tak nefungovalo, pokud byly nějaké extrémy, bylo moc práce, tak se dovolená zamítla, pokud nešlo o nějakou zaplacenou dovolenou.

14. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Ve vztahu k okamžitého zrušení pracovního poměru bylo prokázáno z pracovní smlouvy, výpovědi žalobce, předložené whatsappové dokumentace a výpovědi svědka [celé jméno svědka], že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které měl žalobce pro žalovanou pracovat jako řidič. Bylo prokázáno, že úkoly měly být žalobci zadávány ze strany svědka jako přímého nadřízeného žalobce, který zadával konkrétní úkoly, které měl žalobce provést. Žalobce prováděl pro žalovanou převoz vozidel, kdy, jak bylo prokázáno z výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Měl dojet do místa, kde se vozidlo nacházelo, na vozidlo namontovat převozní značky, vozidlo převést do konkrétního místa. Zde vozidlo předat, buď pokračovat pro další vozidlo nebo dojet domů. Z pracovní smlouvy bylo prokázáno, že žalobce měl dohodnutu odměnu 18 500 Kč měsíčně s tím, že z výpovědi žalobce a výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo prokázáno, že další odměnu měl za ujeté kilometry. V řízení bylo prokázáno, že žalobce doručil do datové schránky žalované a jejího právního zástupce okamžité zrušení pracovního poměru, které podle doručenky do datové schránky bylo doručeno dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že žalovaná doručila žalobci okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 15. 2. 2023, které bylo žalobci doručeno 28. 2. 2023, když tato skutečnost byla potvrzena i z žaloby, kde sám žalobce uváděl, že dne 22. 2. 2023 obdržel od žalované okamžité zrušení pracovního poměru.

15. V řízení bylo dále prokázáno, že za období od listopadu 2022 nebyla žalobci zaplacena dohodnutá mzda podle pracovní smlouvy v plném rozsahu, když byla uhrazena pouze v rozsahu částky 11 882 Kč a žalobci tedy vznikl nárok na úhradu zbytku mzdy za měsíc listopad 2022 ve výši 6 618 Kč. Za měsíc prosinec pak vznikl žalobci nárok na úhradu celé mzdy ve výši 18 500 Kč. Žalovaná neprokázala, že by žalobci tuto mzdu, tedy částečnou mzdu za měsíc listopad a mzdu za měsíc prosinec 2022, žalobci uhradila.

16. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce pro žalovanou práci nevykonával, ačkoli mohl, k tomuto nepředložila přes výzvu soudu důkazy, které by osvědčovaly tu skutečnost, že byl žalobce v období listopadu a prosince řádně vyzván k plnění povinností. Tuto skutečnost tvrdil pouze svědek [celé jméno svědka], ale z předložených dokladů, nevyplývá, že by bylo žalobci uloženo provedení konkrétních činností. Sám svědek [celé jméno svědka] potvrdil, že žalobci mohl ukládat povinnosti pouze, pokud s tím žalobce souhlasil, když tak byl instruován vedením žalované.

17. K ostatním důkazům soud nepřihlížel, když nebyly pro rozhodnutí soudu důležité.

18. Podle § 56 odst. 1, písm. b), zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „o. z.“), zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

19. Podle § 56 odst. 2, z. p., zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

20. Podle § 72, z. p., neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

21. Podle § 113 odst. 1, z. p., mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

22. Podle § 141 odst. 1, z. p., mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

23. Podle § 337 odst. 6, z. p., jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky. Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužijí.

24. Ve vztahu k právnímu hodnocení týkající se okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dne 15. 2. 2023, soud hodnotil provedené důkazy na základě shora citovaných zákonných ustanoveních a dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci, je neplatné. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v době, kdy žalovaná rozvazovala pracovní poměr se žalobcem, žalobce již nebyl zaměstnancem žalované. Žalobce ukončil pracovní poměr s žalovanou okamžitým zrušením ze dne 23. 1. 2023, které doručil žalované do datové schránky dne 23. 1. 2023, když uvedeného dne v 10:40:26 se přihlásila osoba oprávněná ve smyslu příslušného zákona a od této doby tedy žalovaná byla seznámena, nebo alespoň měla možnost se seznámit s tímto okamžitým zrušením. Není pak tedy důvodná námitka žalované, která odkazovala na ust. § 337 odst. 6, zákoníku práce, platného v době, kdy bylo okamžité zrušení ze strany žalobce žalované doručováno. V té době ustanovení hovořilo o tom, že zaměstnavatel má souhlasit s tím, aby mu zaměstnanec doručil písemnost prostřednictvím datové schránky. V tomto směru má soud za to, že okamžité zrušení bylo žalované doručeno, když tato písemnost dostala se do sféry žalované a měla možnost se s listinou seznámit, jak vyplývá i ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu, na který odkazoval žalobce ve svém vyjádření ze dne 26. 9. 2023, tedy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 833/2021. Žalovaná pak na toto okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nereagovala, zejména nepodala žalobu, kterou by uplatnila neplatnost rozvázání pracovního poměru u soudu dle § 72, z. p. Pokud tedy žalobkyně chtěla zabránit tomu, aby nastaly účinky okamžitého zrušení pracovního poměru, měla podat ve lhůtě 2 měsíců od skončení pracovního poměru, tedy od 24. 1. 2023, žalobu na určení neplatnosti takového skončení pracovního poměru. Pokud v této lhůtě žalobu nepodala, soud se již nemůže zabývat otázkou neplatnosti skončení pracovního poměru. Nemůže se touto otázkou zabývat, a to ani jako předběžnou otázkou. Je nutno tedy uzavřít, že pracovní poměr mezi účastníky skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobce a okamžité zrušení pracovního poměru, které dala žalobci žalovaná nemohlo být učiněno platně, neboť v té době již pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovanou neexistoval.

25. S ohledem na závěr soudu ve vztahu k neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované a naopak závěru, že došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce, má soud za to, že v souladu se shora citovaným zákonným ust. § 56 odst. 2, z. p., je nárok žalobce na zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Ve shora citovaném zákonném ustanovením je pak odkaz na ust. § 67 odst. 3, z. p., kde je uvedeno, že pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. V řízení bylo prokázáno z pracovní smlouvy, že žalobce měl dohodnutu mzdu ve výši 18 500 Kč a tato náhrada, tedy ve výši 37 000 Kč, mu náleží jako náhrada mzdy za výpovědní dobu při okamžitém zrušení pracovního poměru. Tento nárok přísluší včetně úroku z prodlení, když tato náhrada měla být vyplacena po skončení pracovního poměru, když pracovní poměr skončil v lednu 2023 a tedy ve výplatním termínu k únoru 2023 měla být žalobci tato náhrada vyplacena.

26. Žalobci dle názoru soudu pak vznikl nárok i na úhradu mzdy za měsíc listopad 2022 a prosinec 2022, když za měsíc listopad byla mzda částečně uhrazena. Nebyla uhrazena v rozsahu částky 6 618 Kč, když od 16. 2. 2022 je pak žalovaná v prodlení se zaplacením této částky, neboť výplatní termín za toto období byl podle pracovní smlouvy k 15. 12. 2022 a ode dne následujícího, tj. od 16. 12. 2022, je tedy žalovaná v prodlení se zaplacením této části mzdy. Bylo v řízení prokázáno, že žalobci nebyla uhrazena mzda za měsíc prosinec 2023 v částce 18 500 Kč dle pracovní smlouvy. Soud tedy stanovil povinnost žalované uhradit tuto částku včetně úroku z prodlení, když výplatní termín ke mzdě za měsíc prosinec byl podle pracovní smlouvy k 15. 1. 2023 a ode dne následujícího je tedy žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Úroky z prodlení pak soud přiznal dle § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Pokud žalovaná namítala, že žalobci tento nárok nepřísluší, když žádnou činnost nevykonával, v tomto směru je nutno odkázat na výplatní pásku, kterou sama žalovaná vystavila žalobci za prosinec 2022, kde je uvedeno, že má nárok na určitou mzdu a žalovaná v řízení neprokázala, že by byl žalobce vyzýván ke konkrétní činnosti, když předložila pouze faktury, ze kterých vyplýval vztah mezi žalovanou a dalšími osobami. Z těchto skutečností není možno dovodit, že by byl žalobce vyzýván ve vztahu k těmto konkrétním fakturám, že by měl pro tyto osoby za žalovanou provádět převoz vozidel. Není důvod dále nevěřit žalobci, že opravdu taková mzda byla dohodnuta a byla vyplácena žalobci paušálně. Ostatně tyto skutečnosti částečně potvrzoval i svědek [celé jméno svědka] ve své výpovědi, který měl být přímým nadřízeným žalobce a zadávat mu úkoly. Tento uváděl, že žalobce měl činnosti vykonávat pouze, pokud s tím souhlasil, a to s ohledem na to, že byl takto svědek instruován ze strany vedení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 429,47 Kč, přičemž tato částka představuje 83,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,84 % a úspěchu žalované v rozsahu 8,16 %). V tomto směru soud jako neúspěch posuzoval částečné zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, které žalobce zavinil. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 385 Kč v obou řízeních, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 105 742 Kč sestávající, z částky, která byla žalovaná a dále navýšena o částku 35 000 Kč s ohledem na spojení věcí, když tato částka vychází z ust. § 9 odst. 3 písm. a), a. t. Tedy z částky 3 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), a. t., ze dne [datum], z částky 3 660 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., z částky 2 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., ze dne [datum], když jde o řízení vedené pod sp. zn. 16 C 51/2023, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., ze dne [datum], když jde o řízení spojené, tedy řízení vedené pod sp. zn. 16 C 72/2023, z částky 1 830 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f), a. t., ze dne [datum], z částky 5 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., ze dne [datum], z částky 5 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g), a. t., ze dne [datum], z částky 5 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., ze dne [datum], z částky 5 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g), a. t., ze dne [datum] a z částky 10 680 Kč (2 x 5 340 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g), a. t., ze dne [datum] včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4, a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 663,23 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 554,41 Kč za 48 ujetých km v částce 354,41 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14, a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 554,41 Kč za 48 ujetých km v částce 354,41 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13, a. t., a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14, a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 554,41 Kč za 48 ujetých km v částce 354,41 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14, a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 293,23 Kč ve výši 10 561,58 Kč. Při stanovení výše částky za jednotlivý úkon pak soud přihlížel i k částečnému zpětvzetí žaloby. Soud nepřiznal žalobci úkon, který požadoval [datum] za nahlížení do spisu u Okresního soudu v Olomouci plus vyjádření k doplnění dokazování úkonu, když vyjádření, které zástupce žalobce předložil dne [datum], není dle názoru soudu účelně vynaloženým úkonem, stejně jako nahlížení do spisu v tomto směru, když vyjádření žalované bylo zasláno zástupci žalobce a z tohoto důvodu nemusel nahlížet do spisu a vyjádření, které podal, mohl uvést až do protokolu u jednání.

Poučení