16 C 53/2021-122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šmídovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 229 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z této částky ročně od 4. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 171 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z této částky ročně od 4. 8. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 850 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 9 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od 4. 8. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobkyně předmětnou částku požaduje jakožto poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008, když toto řízení není doposud skončeno a stále pokračuje dovolací řízení. Žalobkyně je účastníkem tohoto řízení v procesním postavení žalované. K samotnému průběhu řízení žalobkyně uvedla, že toto bylo zahájeno podáním žaloby dne 10. 10. 2007, když v pozici žalobců vystupují manželé [příjmení]. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 190 884,95 Kč s příslušenstvím, přičemž se jednalo o nároky související s odstoupením od smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení rodinného domu. Dne 18. 6. 2009 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 968,60 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Soud považoval odstoupení žalobců od smlouvy o dílo za platné, přiznal žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty, na vrácení části přeplatku a na zaplacení části nákladů vynaložených na zjišťování vad částečně provedeného díla. Dne 2. 9. 2009 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání obou účastníků. Dne 11. 5. 2011 bylo odvolacím soudem vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. Odvolací soud mimo jiné vytkl nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně stran přiznané částky 116 116 Kč. Dalším rozsudkem ze dne 15. 2. 2013 bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 463 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobců i žalované byl spis dne 15. 5. 2013 předložen odvolacímu soudu Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 10. 2016 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 19. 3. 2019 soud I. stupně ve věci vyhlásil rozsudek, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 181 068 Kč s příslušenstvím a co do částky 7 628,47 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2020 byl rozsudek soudu I. stupně v meritu věci potvrzen. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání a spis se nyní nachází u dovolacího soudu. Žalobkyně se na délce řízení svým jednáním nijak významně nepodílela. Dle žalobkyně rovněž není věc nijak zvlášť složitá – jde o vypořádání účastníků zrušené smlouvy po odstoupení. Žalobkyně je dosavadní délkou řízení, která již dosahuje přes deset let a řízení stále není skončeno, značně frustrována a pociťuje značnou nejistotu v rozhodování o žalovaném nároku. Délka soudního řízení měla zásadní vliv na finanční plnění, neboť příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení je počítáno od 6. 10. 2007 do zaplacení, což při dosavadní délce řízení znamenalo úhradu příslušenství ve výši více než 100% jistiny. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), tento byl zatížen několika obdobími nedůvodné nečinnosti, a to zejména na straně Krajského soudu v Ústní nad Labem. Dále vadným rozhodováním soudu prvního stupně, neboť první dvě rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena a vrácena k dalšímu řízení, kdy důvody, z jakých se tak stalo, je nutno přičíst k tíži státu. Dle žalobkyně byl první rozsudek zrušen z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti a ve zbytku pro předčasné a případně vadné právní závěry. Druhý rozsudek pak byl zrušen pro částečnou nepřezkoumatelnost a neodůvodněnost a ve zbytku pro vadné uchopení vypořádání mezi účastníky jako účastníky zrušené smlouvy, když k odstoupení došlo pro prodlení žalovaného jako zhotovitele díla. Žalobkyně uplatnila dne 3. 2. 2021 písemně u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění. Žalovaná o uplatněném nároku rozhodla stanoviskem č. j. [jednací číslo MSP] ze dne 2. 7. 2021, kterým vyřídila společně i žádost žalobkyně na odškodnění za jiné soudní řízení (OS Litoměřice, sp. zn. 10 C 74/2009) a dne 8. 7. 2021 vyplatila žalobkyni částku 159 600 Kč s tím, že u uplatněných řízení došlo ke spojení řízení a z tohoto důvodu je odškodňuje jako řízení jediné. Žalobkyně s takovýmto postupem žalované nesouhlasí, neboť ke spojení řízení vedených u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 (to je nyní žalovaném řízení) a pod sp. zn. 10 C 74/2009 nikdy nedošlo. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovanou ke sdělení, za jaké řízení byla vyplacená částka 159 600 Kč plněna s tím, že pokud nebude uvedené žalovanou sděleno, bude žalobkyně považovat vyplacenou částku za plnění na nemajetkovou újmu za řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009. Žalovaná ve svém vyjádření k této žádosti žalobkyně dne 15. 7. 2021 opětovně uvedla, že obě řízení považuje za řízení jediné a další odškodnění poskytovat nebude. Na straně 2. dole pak žalovaná uvádí:„ Pokud tedy budeme mít za to, že odškodnění bylo přiznáno ve vztahu k řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009, jde o odškodnění odpovídající a za souběžné řízení o stejném nároku pod sp. zn. 15 C 40/2008 další nárok na peněžitou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu nenáleží.“ Žalobkyně tedy uzavírá, že na žalobou uplatněný nárok dosud ničeho plněno nebylo. K této vadné argumentaci ze strany žalované žalobkyně namítá, že protistraně bylo za nemajetkovou újmu ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 již pravomocně přiznáno peněžité zadostiučinění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 5. 2020, č. j. 11 C 54/2019-56, potvrzené rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 17 Co 258/2020-97, kde se soudy s argumentací žalované neztotožnily. Zároveň je žalobkyni známo, že protistraně bylo za řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009 přiznáno samostatně peněžité zadostiučinění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 9. 2019, č. j. 28 C 227/2018-114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 53 Co 46/2020-148. Dle žalobkyně zde tedy nejsou dány žádné důvody, aby v jejím případě byla věc co do základů nároku posuzována jinou optikou, než tomu bylo v případě protistran soudních sporů. Ze všech uvedených důvodů podala žalobkyně předmětnou žalobu, když (s ohledem na dosavadní neskončení dovolacího řízení k datu podání žaloby) se žalobkyně domáhá odškodnění za předmětné řízení až ke dni, v jakém se bude předmětné řízení nacházet v době rozhodování o nároku žalobkyně podle této žaloby.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 11. 2021 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 3. 2. 2021 uplatnila dva nároky na poskytnutí zadostiučinění ve výši 400 000 Kč (za řízení pod sp. zn. 15 C 40/2008) a 400 000 Kč (za řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, za nesprávný úřední postup v řízení. K projednání žádostí žalobkyně došlo dne 2. 7. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Toto již bylo soudu žalovanou sděleno v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 12/2021, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s přísl. jako zadostiučinění za újmu spočívající v nepřiměřené délce řízení u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009. Žalovaná dále podrobně rozebírá obě uvedená řízení, kdy v řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009, zahájeným dne 3. 10. 2007, žalobkyně vystupuje v procesním postavení žalobce a předmětem žaloby bylo zaplacení částky 150 060 Kč a 176 092 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. V průběhu řízení – dne 20. 7. 2018 soud sdělil účastníkům, že s ohledem na názor odvolacího soudu vyslovený v rozsudku se rozhodl přikročit ke spojení věci s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 15 C 40/2008, pod kterou je další řízení po spojení věci vedeno. K namítanému řízení pod sp. zn. 15 C 40/2008 žalovaná uvedla, že toto řízení bylo zahájeno dne 10. 10. 2007, přičemž žalobkyně zde vystupuje v procesním postavení žalované. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 190 884 Kč s příslušenstvím na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Vzhledem ke skutečnosti, že obě řízení byla dle sdělení soudu ze dne 20. 7. 2018 spojena do jednoho řízení a dále vedena pod sp. zn. 15 C 40/2008 a předmětem obou řízení byly nároky ze stejné smlouvy o dílo, budou obě řízení posuzována jako jeden celek s tím, že za počátek řízení je považován den 3. 10. 2007. Žalovaná dále dospěla k závěru, že v posuzovaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení se vyznačují celkovou nekoncentrovaností, prodlevy s vyřizováním byly shledány zejména v souvislosti s řízení o odvolání před Krajským soudem v Ústí nad Labem, kdy věc byla tomuto soudu předložena dne 2. 9. 2009 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 11. 5. 2011 a dále byla věc předložena dne 15. 5. 2013 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 18. 10. 2016. V důsledku uvedeného a s přihlédnutím k více než třináctileté délce řízení a ke skutečnosti, že rozhodnutí soudu byla rušena pro nepřezkoumatelnost, je celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalovanou poskytnuté odškodnění ve výši 159 600 Kč odpovídá všem okolnostem případu. Žalovaná na podporu svého stanoviska odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 12 Co 368/2019-135, který uvádí, že pokud jsou paralelně vedena dvě stejná řízení mezi stejnými účastníky, vznik další újmy na straně žadatele vedle újmy, kterou by mohl nést z nepřiměřené délky prvního řízení, toto další řízení nepředstavuje. Městský soud v Praze dále uvádí, že pokud existuje v řízení blízká provázanost a obě řízení spolu úzce souvisí, je nutno je považovat za řízení jediné z hlediska odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná odkázala dále na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 954/2014, podle kterého se při stanovení výše zadostiučinění zohlední, že obě řízení je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkům zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010 a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Pokud tedy máme za to, že odškodnění bylo přiznáno ve vztahu k řízení pod sp. zn. 10 C 74/2009 (u žalované vedeno pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]), jde o odškodnění odpovídající a za souběžné řízení o stejném nároku pod sp. zn. 15 C 40/2008 další nárok na peněžitou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu nenáleží. Žalovaná v závěru svého vyjádření k žalobě uzavřela, že vzhledem k blízké provázanosti obou řízení je nutno považovat je za řízení jediné z hlediska odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., ačkoli ke spojení řízení nedošlo. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Na základě předloženého zápisu o dohodě uzavřené mezi [stát. instituce] a [anonymizováno 7 slov] ze dne 6. 6. 2022 jedná za stát dnem podpisu této dohody ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 53/2021 [anonymizováno 7 slov], a to ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou není sporu v tom, že žalobkyně uplatnila mimosoudně tento svůj nárok ve výši 400 000 Kč (t. j. za řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008) u žalované podáním ze dne 3. 2. 2021, které žalované došlo téhož dne. Dále je mezi oběma stranami nesporné, že dalším samostatným podáním (z téhož data) žalobkyně uplatnila samostatný nárok na poskytnutí zadostiučinění taktéž ve výši 400 000 Kč za další řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009 Stanoviskem ze dne 2. 7. 2021 žalovaná přiznala a uhradila žalobkyni částku 159 600 Kč s tím, že obě uvedená řízení považuje za provázaná a je třeba je v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány rovněž z citovaných listin. Žalovaná při jednání soudu dne 21. 9. 2022 dále potvrdila, že mimosoudní plnění ve výši 159 600 Kč poskytla za řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009, přičemž má za to, že se jedná o částku dostačující a že touto částkou byla odškodněna i nemajetková újma za souběžně vedené řízení u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008, a z hlediska tohoto odškodnění tedy další nárok na peněžitou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu v tomto řízení 15 C 40/2008 již žalobkyni nenáleží.

5. Z připojeného nalézacího spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 15 C 40/2008 soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: Dne 10. 10. 2007 došla Okresnímu soudu v Litoměřicích žaloba žalobců - manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na zaplacení celkové částky 190 884,95 Kč s příslušenstvím, proti žalované – společnosti [právnická osoba] (t. j. v tomto odškodňovacím řízení v postavení žalobkyně), a to z titulu uzavřené smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006 na výstavbu rodinného domu. Řízení bylo vedeno pod spisovou značkou 15 C 40/2008. Žalobci se podanou žalobou na žalované konkrétně domáhali zaplacení částky 190 884,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 26 841,08 Kč a 157 843,87 Kč od 15. 6. 2007 do zaplacení a z částky 6 200 Kč od 26. 7. 2007 do zaplacení. Požadovaná částka představovala souhrn nároků, které žalobci uplatňovali v souvislosti s odstoupením od smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení rodinného domu. Konkrétně se jednalo o částku 26 841,08 Kč jako smluvní pokuta za prodlení s dokončením a předáním stavby, částku 157 843,87 Kč jako přeplatek oproti ceně skutečně odvedených prací a vrácení úplaty za práce žalobci neobjednané a neodsouhlasené a částku 6 200 Kč jako náklady vynaložené žalobci na zjišťování či odstraňovaní vad částečně provedeného díla. Dne 1. 11. 2007 rozhodl soud platebním rozkazem, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 55 668,40 Kč. Spolu s platebním rozkazem zaslal soud žalobcům i výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku ze žaloby ve výši 8 Kč. Kvalifikovaná výzva k vyjádření nebyla vydána. Žaloba včetně vydaného platebního rozkazu byla žalované doručena dne 17. 1. 2008. Dne 21. 1. 2008 došlo soudu odvolání žalobců do nákladového výroku platebního rozkazu. Dne 31. 1. 2008 podala žalovaná odpor proti platebnímu rozkazu. Žalobou uplatněný nárok žalovaná neuznala s odůvodněním, že žaloba je možná reakcí na její vlastní žalobou podanou dne 2. 10. 2007 ke KS Ústí, kterou se po žalobcích domáhá zaplacení částky 333 152 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla podána k věcně a místně nepříslušnému soudu a lze očekávat její postoupení OS Litoměřice. Pro tento případ žalovaná navrhovala spojení obou věcí ke společnému projednání. Odpor byl dne 8. 2. 2008 zaslán žalobcům a dne 20. 2. 2008 soud ověřil, že žalovanou zmiňovaná žaloba mu dosud nebyla postoupena. Dne 28. 2. 2008 byla žalované zaslána výzva k doplnění tvrzení v rámci její obrany proti žalobě a odůvodnění návrhu na spojení věcí, když žalovanou zmiňovaná žaloba nebyla soudu postoupena. Vyjádření žalované došlo soudu dne 31. 3. 2008. Žalovaná uvedla, že žalobou podanou u KS Ústí se na žalobcích domáhá jednak zaplacení částky 157 060 Kč jako úhrady faktury vystavené za provedené práce dle smlouvy o dílo, jednak zaplacení částky 176 092 Kč jako smluvní pokuty při bezdůvodném odstoupení od smlouvy. Věc byla předložena VS Praha k rozhodnutí o věcné příslušnosti, rozhodnuto dosud nebylo. Dne 11. 4. 2008 bylo ve věci nařízeno přípravné jednání na den 5. 6. 2008. Uvedeného dne bylo konáno přípravné jednání, kterého se za stranu žalující nikdo neúčastnil. V závěru přípravného jednání bylo žalobcům uloženo doplnit tvrzení ve vztahu k výpočtu tvrzeného přeplatku ceny díla a stran tvrzených škod, žalované bylo uloženo předložit přehled víceprací. Dne 27. 8. 2008 bylo nařízeno ústní jednání na den 9. 10. 2008. K žádosti zástupce žalované z důvodu kolize jednání bylo ústní jednání dne 12. 9. 2008 odročeno na den 18. 11. 2008. Při jednání konaném dne 18. 11. 2008 bylo zahájeno projednání věci, bylo konstatováno, že řízení o zaplacení částky 331 152 Kč je již vedeno u OS Litoměřice, žalobci navrhovali, aby řízení nebyla spojována. Bylo provedeno větší množství listinných důkazů a vyslechnut jeden svědek. Jednání bylo za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k seznámení s listinnými důkazy předloženými při jednání a za účelem dalšího dokazování odročeno na neurčito. Dne 9. 1. 2009 byly účastníkům zaslány výzvy ke sdělení procesních a důkazních návrhů s ohledem na závěry jednání konaného dne 18. 11. 2008. Dne 13. 3. 2009 bylo nařízeno ústní jednání na den 14. 4. 2009. Při jednání konaném dne 14. 4. 2009 byli vyslechnuti dva svědci a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den 11. 6. 2009, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaná předložila své poslední podání a s ním související důkazy krátce před jednáním a ani soud, ani žalobci se s ním tak nemohli seznámit. Při jednání konaném dne 11. 6. 2009 byl předestřen předběžný názor soudu a doplněna argumentace účastníků, dokazování již nebylo doplňováno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 18. 6. 2009. Dne 18. 6. 2009 byl OS Litoměřice vyhlášen rozsudek, č. j. 15 C 40/2008-143, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 968,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 24 652,60 Kč, 116 116 Kč a 3 200 Kč od 6. 10. 2007 do zaplacení, žaloba byla do požadavků na zaplacení částky 46 916,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2007 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 143 968,60 Kč za dobu od 15. 6. 2007 do 5. 10. 2007 zamítnuta a Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 39 974,18 Kč. Soud považoval odstoupení žalobců od smlouvy o dílo za platné, přiznal žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty (v nižší než požadované výši, když vycházel z jiného základu než žalobci), na vrácení části přeplatku (když nevzal za prokázané, že by žalobci tvrzené vícepráce neodsouhlasili a že by žalovaná část vytčených prací neprovedla) a na zaplacení části nákladů vynaložených na zjišťování vad částečně provedeného díla. Úrok z prodlení soud přiznal až od doručení výzvy k plnění sepsané zástupcem žalobců. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 20. 7. 2009. Dne 31. 7. 2009 došlo soudu odvolání žalované, dne 3. 8. 2009 pak odvolání žalobců. Dne 2. 9. 2009 byl spis předložen KS Ústí k rozhodnutí o odvoláních. K žádosti ze dne 19. 1. 2010 byl spis zapůjčen OS Litoměřice ke sp. zn. 10 C 74/2009, vrácen KS Ústí byl dne 1. 3. 2010. Dne 18. 3. 2011 bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den 4. 5. 2011. Při jednání konaném dne 4. 5. 2011 byla odvolání projednána, dokazování nebylo doplňováno a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 11. 5. 2011. Usnesením KS Ústí ze dne 11. 5. 2011, č. j. 12 Co 534/2009-178 byl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl nepřezkoumatelnost rozsudku stran přiznané částky 116 116 Kč, když není vůbec zřejmé, jaký nárok byl touto částkou přiznán. Dále vytkl předčasnost závěru o důvodech odstoupení žalobců od smlouvy a pro případ správnosti tohoto závěru pak vadnou aplikaci právního režimu vypořádání mezi účastníky zrušené smlouvy. K žádosti ze dne 21. 6. 2011 odůvodněné čerpáním dovolené byla prodloužena lhůta k vyhotovení rozhodnutí do 22. 7. 2011, spis byl s písemným vyhotovením usnesení vrácen OS Litoměřice dne 13. 10. 2011. Dne 18. 11. 2011 bylo soudem I. stupně nařízeno ústní jednání na den 6. 3. 2012. Při tomto jednání byli žalobci vyzváni k doplnění tvrzení a návrhů důkazů ve smyslu závěrů odvolacího soudu. Jednání bylo za účelem poskytnutí lhůty k doplnění, eventuálně za účelem dalšího dokazování odročeno na den 12. 4. 2012. Při jednání konaném dne 12. 4. 2012 byla dále upřesňována žalobní a obranná tvrzení, byly provedeny některé listinné důkazy s tím, že další důkazy předložené žalobci na DVD (fotografie a videozáznam) nebylo možno technicky provést, žalobci se zavázali předložit další dosud nepředložené listiny do 14 dnů, byl vyslechnut žalobce b) a bylo účastníkům předestřeno, že soud zvažuje vypracování znaleckého posudku k ocenění provedených prací a vynaložených nákladů. Jednání bylo za účelem vypracování znaleckého posudku, eventuálně za účelem dalšího dokazování odročeno na neurčito a žalobcům uloženo předložit do 14 dnů listinné důkazy dle sdělení v průběhu jednání. Usnesením ze dne 27. 6. 2012 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví – specializace oceňování stavebních prací, jehož úkolem bylo stanovit obvyklou cenu za provedení vyjmenovaných částí díla (položek rozpočtu) v době provádění stavby a obvyklou cenu provedení opravy vyjmenovaných částí díla (položek rozpočtu), a to ve lhůtě 40 dnů od doručení spisu. Znalecký posudek došel soudu dne 12. 10. 2012. Dne 6. 11. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 5. 2. 2013. Při tomto jednání žalobci zopakovali svou námitku vůči protokolaci minulého jednání, byl proveden důkaz znaleckým posudkem, byl zamítnut návrh na zpracování posudku k ocenění celého provedeného díla a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 15. 2. 2013. Dne 15. 2. 2013 byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem OS Litoměřice ze dne 15. 2. 2013, č. j. 15 C 40/2008-279 bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 143 463 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 10. 2007 do zaplacení, žaloba byla do požadavku na zaplacení částky 45 233,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2007 do zaplacení zamítnuta a žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 113 302 Kč a státu náhradu nákladů ve výši 2 810 Kč. Soud opět považoval odstoupení žalobců od smlouvy o dílo za platné, přiznal žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty (v nižší než původně požadované výši, když ve zbytku byla žaloba v této části pravomocně zamítnuta již prvním rozsudkem) a na vrácení části přeplatku a na zaplacení části nákladů vynaložených na odstraňování vad částečně provedeného díla (při určení výše částek vycházel ze znaleckého posudku). K odvolání žalobců i žalované byl spis dne 15. 5. 2013 předložen KS Ústí k rozhodnutí o odvoláních. Dne 8. 7. 2016 bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den 7. 9. 2016. Při jednání konaném dne 7. 9. 2016 vyzval soud účastníky ke smírnému vyřešení věci, a to i s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky probíhá i další spor z předmětné smlouvy a poskytl účastníkům poučení v tom směru, jakým způsobem má dojít k vypořádání účastníků zrušené smlouvy s ohledem na důvod odstoupení od smlouvy. Jednání bylo za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení věci odročeno na neurčito. Usnesením KS Ústí ze dne 18. 10. 2016, č. j. 12 Co 716/2013-315 byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena OS Litoměřice k dalšímu řízení. Odvolací soud vyčetl napadenému rozsudku částečnou nepřezkoumatelnost a nedostatečnou odůvodněnost, zejména však vyčetl vadné uchopení vypořádání mezi účastníky jako účastníky zrušené smlouvy poté, co uzavřel, že k odstoupení došlo pro prodlení žalované jako zhotovitele, kdy toto se zřejmě neobejde bez patřičného poučení žalobců a jejich výzvy k doplnění tvrzení a návrhů důkazů. Spis byl s písemným vyhotovením usnesení vrácen OS Litoměřice dne 2. 1. 2017. Dne 23. 1. 2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 30. 3. 2017. K žádosti žalované z důvodu kolize nového právního zástupce bylo dne 9. 3. 2017 jednání odročeno na den 1. 6. 2017. Při tomto jednání žalovaná opětovně navrhovala spojení věci s věcí, kde žalovaná požaduje doplatek ceny díla a smluvní pokutu, ke společnému řízení. Žalobci byli v návaznosti na závěry odvolacího soudu poučeni o možnosti jiného právního posouzení věci a v návaznosti na to o doplnění tvrzení a navržení důkazů. V závěru bylo jednání odročeno na den 29. 8. 2017. Usnesením ze dne 21. 6. 2017 byl návrh žalované na spojení věcí zamítnut. Dne 23. 6. 2017 došlo soudu odvolání žalované proti tomuto usnesení. Při jednání konaném dne 29. 8. 2017 soud účastníkům předestřel, že bude zpracován znalecký posudek k určení nejnižší možné ceny, za kterou bylo možné v daném místě a čase pořídit předmětné nedokončené dílo. Jednání bylo za účelem zadání zpracování posudku a za účelem předložení spisu odvolacímu soudu s odvoláním do zamítnutí návrhu na spojení věcí odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 19. 9. 2017 soud ustanovil znalce z oboru stavebnictví – specializace oceňování stavebních prací a vady a poruchy obytných staveb, jehož úkolem bylo stanovit nejnižší cenu, kterou by zákazník v daném místě a čase musel zaplatit za dosažení stejného plnění s přihlédnutím k žalobci tvrzeným okolnostem výstavby a vadám díla. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena do 31. 12. 2017 žalobcům bylo uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazu ve výši 10 000 Kč. Dne 22. 9. 2017 došlo soudu odvolání žalobců do výroku usnesení ukládajícího jim povinnost zaplatit zálohu, když zálohu již jednou na posudek, který se ne jejich vinou ukázal jako nepoužitelný, platili. Dne 5. 10. 2017 byl spis předložen KS Ústí k rozhodnutí o odvoláních účastníků do shora uvedených usnesení. KS Ústí obě odvolání odmítl jako nepřípustná usneseními ze dne 25. 7. 2018. V mezidobí, kdy byl spis u KS Ústí, soud dne 8. 11. 2017 vyžadoval projektovou dokumentaci od stavebního úřadu a usneseními ze dnů 14. 12. 2017, 23. 1. 2018, 19. 4. 2018 a 3. 7. 2018 prodlužoval lhůtu pro zpracování posudku do dnů 28. 2. 2018, 30. 4. 2018, 31. 7. 2018 a 31. 10. 2018. Dne 20. 7. 2018 navrhovalo soudní oddělení 10 C OS Litoměřice spojení obou shora popsaných věcí účastníků ke společnému řízení. Podáním došlým soudu dne 17. 8. 2018 žalobci opětovně vyjádřili nesouhlas se spojením věcí, věci nebyly spojeny a spis byl dne 28. 8. 2018 zaslán znalci se žádostí o vypracování posudku v již dříve prodloužené lhůtě do 31. 10. 2018. Posudek byl soudu předložen dne 31. 10. 2018. Dne 11. 1. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 21. 2. 2019. K žádosti žalobců bylo jednání dne 17. 1. 2019 odročeno na den 12. 3. 2019. Při jednání konaném dne 12. 3. 2019 byl proveden důkaz znaleckým posudkem, byl vyslechnut znalec, byl zamítnut návrh žalované na zpracování dalšího posudku a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 19. 3. 2019. Rozsudkem OS Litoměřice ze dne 19. 3. 2019, č. j. 15 C 40/2008-552 bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 181 068 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 10. 2007 do zaplacení, žaloba byla do požadavku na zaplacení částky 7 628,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítnuta a žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 434 999 Kč a státu náhradu nákladů ve výši 24 108 Kč. Soud opět (stejně jako v předchozích rozsudcích) přiznal žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty (v celé výši požadované po částečném zamítnutí žaloby v této části již prvním rozsudkem) a dále žalobcům přiznal právo na vrácení rozdílu mezi částkami zaplacenými žalované původně na cenu díla a náklady nutnými na získání části díla, která žalobcům po odstoupení od smlouvy zůstala, se zohledněním částečně vadného plnění, a právo na náhradu nákladů vynaložených žalobci na nápravu vadného plnění, když při určení těchto nákladů zcela vyšel ze zpracovaného znaleckého posudku. Dne 13. 5. 2019 byl spis předložen KS Ústí k rozhodnutí o odvolání žalované. Dne 2. 3. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ke sp. zn. 11 C 54/2019. Dne 1. 7. 2020 nařídil KS Ústí odvolací jednání na den 31. 7. 2020. K žádosti žalované z důvodu kolize právního zástupce bylo odvolací jednání přeodročeno na den 26. 8. 2020. Rozsudek ve věci byl odvolacím soudem vyhlášen dne 2. 9. 2020. Rozsudkem KS Ústí ze dne 2. 9. 2020, č. j. 12 Co 129/2019-590 byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrzen, ve výrocích o nákladech řízení změněn. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 10. 2020. Dne 30. 11. 2020 došlo soudu dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu. Usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3151/20 byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelů manželů [příjmení] (t. j. žalobců) proti zamítavému výroku rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 2. 9. 2020, č. j. 12 Co 129/2019-590, a to pro její předčasnost. Dne 25. 1. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu s podaným dovoláním žalované. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2021, č. j. 33 Cdo 218/2021-631 bylo dovolání odmítnuto. Citované usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2021. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z předmětného spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 15 C 40/2008.

6. Z dalšího spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 10 C 74/2009, ve vztahu k němuž žalovaná poskytla žalobkyni [právnická osoba] zadostiučinění ve výši 159 600 Kč, a které žalovaná považuje za provázané se souběžně vedeným řízením o tvrzeném stejném nároku u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008, soud považuje za podstatné zdůraznit následující skutečnosti: Dne 3. 10. 2007 došla ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žaloba žalobkyně [právnická osoba] proti žalovaným manželům [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] na zaplacení celkové částky 333 152 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006 na výstavbu rodinného domu. S ohledem na to, že žalovaní od této smlouvy dopisem ze dne 13. 6. 2007 odstoupili, domáhala se žalobkyně v podané žalobě konkrétně uhrazení smluvní pokuty ve výši 176 092 Kč a zaplacení faktury za dodávky a realizované práce ve výši 157 060 Kč, obojí s příslušenstvím. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, č. j. Ncp 3034/2007-32 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, přičemž věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Litoměřicích. Zde je tato věc vedena pod sp. zn. 10 C 74/2009. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 11. 2012, č. j. 10 C 74/2009-112 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008. K odvolání žalovaných do tohoto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 3. 2014, č. j. 10 Co 445/2013-128 změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud v citovaném usnesení uvedl, že nesdílí názor okresního soudu o stěžejním významu rozhodnutí, resp. vyřešení otázky důvodnosti odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006, v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 pro rozhodnutí v posuzované věci. Jde o otázku, kterou si okresní soud může posoudit sám na základě vlastního dokazování, navíc tato otázka by měla význam pouze pro rozhodnutí o části předmětu řízení, to je o nároku na zaplacení smluvní pokuty. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 6. 2014. Přípisem ze dne 20. 7. 2018 soud žalovaným sdělil, že se rozhodl přikročit ke spojení této věci s řízením vedeným u Okresního soudu v Litoměřicích (tedy u téhož soudu) pod sp. zn. 15 C 40/2008. Z úředního záznamu soudkyně ve spise ze dne 31. 8. 2018 se pak podává, že po konzultaci se soudkyní projednávající věc 15 C 40/2008 obě řízení spojována nebudou. Pokud jde o aktuální stav řízení z hlediska rozhodování soudů ve věci samé, Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 10 C 74/2009-302, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10 C 74/2009-308, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 063,73 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % ročně z této částky od 25. 8. 2007 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 149 996,27 Kč se smluvním úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Krajský soud v Ústní nad Labem rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 10 Co 72/2019-360, změnil zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně potud, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku 33 972,57 Kč se smluvním úrokem z prodlení, jinak jej potvrdil (výrok I.), výrok I. rozsudku soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. K dovolání žalovaných a žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 33 Cdo 3677/2020-423 rozsudek odvolacího soudu v části měnícího výroku I., jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 11. 2018, č. j. 10 C 74/2009-302, tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni další částku 31 262 Kč se smluvním úrokem z prodlení a v nákladovém výroku IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku dovolacího soudu). Výrokem II. rozsudku pak dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl. Krajský soud v Ústí nad Labem poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 10 Co 72/2019-463 tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil potud, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni další částku 31 262 Kč se smluvním úrokem z prodlení (výrok I.). Výrokem II. pak rozhodl o nákladech řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 27. 8. 2022. Ohledně jednoho z obou žalobních nároků v podobě žalovanou požadované smluvní pokuty ve výši 176 092 Kč s příslušenstvím pak bylo již v průběhu řízení pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 3. 2016, č. j. 10 C 74/2009-177, kterým byla žaloba zamítnuta. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány z citovaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 10 C 74/2009, když jeho obsah je rovněž mezi účastníky řízení nesporným.

7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z části důvodně. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu újmy nemajetkové, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení je třeba (s ohledem na kritéria podrobně níže uvedená) hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Nejprve je třeba konstatovat, že v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované, a to podáním ze dne 3. 2. 2021, které žalované došlo téhož dne. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 2. 7. 2021 přiznala a uhradila žalobkyni částku 159 600 Kč, avšak za řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009, které žalovaná považuje za provázané s řízením 15 C 40/2008, přičemž v jejich souběhu je (dle žalované) třeba vnímat obě řízení jako řízení jediné. Na samotné řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 tak žalovanou nebylo plněno ničeho. Pokud jde o samotný průběh a délku předmětného nalézacího řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008, dospěl soud k závěru, že celkovou délku tohoto řízení, které bylo ve vztahu k žalobkyni (v procesním postavení žalované) zahájeno doručením žaloby spolu s vydaným platebním rozkazem dne 17. 1. 2008, a které bylo pravomocně skončeno dne 6. 10. 2021, je třeba vyhodnotit v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva jako řízení, které trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Celková délka předmětného nalézacího řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 40/2008 tak ve vztahu k žalobkyni činí 13 let, 8 měsíců a 20 dní. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval otázkou stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, neboť samotné konstatování porušení práva by se, dle názoru soudu, nejevilo jako dostačující. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění.

10. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 18 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce 13 let, 8 měsíců a 20 dní /tj. (12x 18 000 Kč) + (8x 1 500 Kč) + 1 000 Kč činí 229 000 Kč. Takto stanovenou základní částku soud dále přizpůsobil hodnocení dle níže uvedených kritérií.

11. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, toto probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, kdy soudem I. stupně bylo ve věci samé rozhodováno 3x, odvolacím soudem rovněž 3x a 1x Nejvyšším soudem. Dále bylo odvolacím soudem rozhodováno o odvoláních proti procesním rozhodnutím. Řízení bylo složitější i po skutkové stránce, kdy se jednalo o žalobní nárok ze smlouvy o dílo na výstavbu rodinného domu, byly provedeny výslechy svědků, výslech účastníka řízení, vypracovány znalecké posudky.

12. Pokud jde o podíl žalobkyně na délce řízení, nutno konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce řízení nijak podílela.

13. Pokud jde o samotný postup soudů ve věci, bylo shledáno několik období nedůvodné nečinnosti – zejména na straně odvolacího soudu - Krajského soudu v Ústní nad Labem, mající významný vliv na celkovou délku tohoto řízení. Konkrétně se jedná o období od 2. 9. 2009, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláními do rozsudku, do 18. 3. 2011, kdy odvolací soud nařídil odvolací jednání na den 4. 5. 2011. Další období nečinnosti spočívá v době od 15. 5. 2013, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláními účastníků řízení do v pořadí druhého rozsudku soudu I. stupně, do 8. 7. 2016, kdy odvolací soud nařídil jednání na den 7. 9. 2016. Dále dne 5. 10. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláními do usnesení o zamítnutí návrhu na spojení věcí a do usnesení o uložení zálohy na náklady důkazu, přičemž první úkon po předložení spisu pak byl učiněn až dne 25. 7. 2018 v podobě odmítnutí odvolání. Konečně dne 13. 5. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním do v pořadí třetího rozsudku soudu I. stupně, přičemž až do 27. 5. 2020 nebyl ve věci proveden žádný úkon. V neposlední řadě se na délce řízení projevil fakt, že první i druhý rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen též z důvodu jeho částečné nepřezkoumatelnosti.

14. Konečně, pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, tento soud neshledal jako zvýšený, neboť v daném případě se nejednalo o řízení, které ze své povahy (typově) obvykle mívá citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodinněprávních věcí, u věcí osobního stavu, náhrady újmy na zdraví, u pracovněprávních sporů, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových. V případě žalobkyně se pak jednalo o spor o peněžité plnění, přičemž se nejednalo o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného (viz skutečnosti shora uvedené).

15. Soud je rovněž toho názoru, že další zmiňované řízení vedené u téhož soudu - Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009 s posuzovaným řízením 15 C 40/2008 nesouvisí a jeho délku neovlivňuje, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že nedošlo ke spojení obou těchto řízení a ani jedno z nich nebylo pro druhé přerušeno. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010 k otázce souběhu řízení uvádí následující:„ Pokud spolu dvě řízení souvisejí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. za řízení jediné. To stejné platí i tehdy, spočívá-li úzká souvislost dvou či více řízení v tom, že v jednom z nich je řešena otázka významná pro rozhodnutí druhého z nich. I tehdy je třeba je v rozsahu jejich souběhu, daného přerušením prvního z nich do doby vyřešení potřebné otázky v druhém z nich, vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem prvního řízení v důsledku jeho nepřiměřené délky zůstává stejná a nenásobí se počtem takto souběžných řízení.“ O takový případ se však z hlediska obou předmětných řízení vedených u Okresního soudu v Litoměřicích nejedná. Soudu je z jeho úřední činnosti rovněž známo, že částka zadostiučinění poskytnutá žalobkyni [právnická osoba] ze strany žalované ve výši 159 600 Kč byla zohledněna Obvodním soudem pro Prahu 2 při jeho rozhodovací činnosti ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 12/2021. V posledně uvedeném řízení se žalobkyně domáhá na žalované poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 74/2009. Řízení není dosud pravomocně skončeno.

16. S poukazem na shora uvedené hodnocení konkrétních okolností případu je v případě žalobkyně, dle názoru soudu, dán důvod pro 10 % snížení základní částky s ohledem na skutkovou složitost věci a dále pro 30 % snížení základní částky s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, dále pro 40 % navýšení základní částky za postup soudu v řízení. Se zohledněním výše uvedeného ponížení a navýšení kladní částky (tj. mínus 10 %, mínus 30 %, plus 40 %), je pak celková nemajetková újma představována právě základní částkou ve výši 229 000 Kč. Soud současně neshledal další důvody pro snížení či zvýšení takto stanoveného peněžitého zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně neplnila na tento žalobkyní uplatňovaný nárok žádnou částkou, soud přiznal žalobkyni na zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení uvedenou částku 229 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku), přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku). Pokud jde o datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení, zákonná šestiměsíční lhůta pro projednání nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplynula dnem 3. 8. 2021 (viz ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Z ostatních důkazů v řízení provedených soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, a proto je v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně nehodnotil.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále částka odpovídající odměně advokáta za konkrétní úkony právní služby. V případě žalobkyně se tak konkrétně jedná o 5,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 6. 12. 2021, účast u jednání dne 21. 9. 2022 – 2 úkony, účast u vyhlášení rozsudku dne 30. 9. 2022 – úkonu) – tj. 5,5 x 3 100 Kč ve výši 17 050 Kč a dále 6 x režijní paušál po 300 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 20 850 Kč.

Poučení